Předseda: Prášek.

Místopředsedové: Kadlčák, Klofáč, Niessner, dr. Soukup.

Zapisovatelé: dr. Stojan, dr. Vlček.

123 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři: Srba, Udržal.

Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr. Šafařovič, jeho zástupci dr. Bartoušek a dr. Trmal.

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Udělil jsem dovolenou pro dnešní schůzi panu sen. Bárinkovi, pro tento týden sen. Jesserovi.

Zástupce senátního tajemníka dr. Bartoušek (čte):

Tisk 1186. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu (tisk 3197), kterýmž se předkládá ke schválení Národnímu shromáždění smlouva mezi republikou Československou a republikou Rakouskou o vedení rakousko-československé hranice a některých souvislých otázkách, uzavřená v Praze dne 10. března 1921 (tisk 3293).

Tisk 1188, Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu (tisk 3007), kterým se předkládá ke schválení Národnímu shromáždění návrh na přístup republiky Československé k mezinárodní úpravě o zřízeni Mezinárodního úřadu pro veřejné zdravotnictví, podepsané dne 9. prosince 1907 v Římě (tisk 3281).

Tisk 1193. Zpráva výboru ústavně-právního o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 390), kterým se mění § 17 zákona ze dne 25. února 1919, č. 84 Sb. z. a n. o finanční kontrolní komisi Národního shromáždění (tisk 1140).

Tisk 1194. Zpráva I. ústavně-právního výboru, II. rozpočtového výboru o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 3108), jímž se povoluje užíti dílčích dluhopisů 5 české zemské investiční půjčky elektrisační v úhrnné jmenovité hodnotě 15,000,000 Kč k ukládání nadačních, sirotčích a podobných kapitálů (tisk 1146).

Tisk 1195. Zpráva výboru rozpočtového o,vládním návrhu zákona (tisk 2429 posl. sněm.), schváleného usnesením poslanecké sněmovny (tisk 3268 posl. sněm.), kterým se mění a doplňují ustanovení o soudních poplatcích (tisk 1151).

Těsnopisecké zprávy o 89., 90., 91. a 92. schůzi senátu Národního shromáždění R. Čs. ze dne 21. a 22. prosince 1921.

Zápisy o 82., 83., 84., 85., 86., 87., 88., 89., 90., 91. a 92. schůzi senátu Národního shromáždění R. Čs. vyloženy byly podle §u 72 jedn. řádu v senátní kanceláři k nahlédnutí.

Jelikož v předepsané lhůtě nebyly žádným p. senátorem písemné námitky podány, dlužno pokládati zápisy ty za správné a dají se do tisku.

výboru ústavně-právnímu:

Tisk 1173. Vládní návrh zákona, jímž se vláda zmocňuje, aby v územích pohraničních prováděla změny úředních obvodů.

Tisk 1185. Usnesení poslanecké sněmovny k usnesení senátu Národního shromáždění R. Čs. (tisk 3019) o návrhu sen. Kadlčáka, Klofáče, Niessnera, dr. Soukupa a soudr. (tisk 896) a o návrhu posl. inž. Botto, Buřivala, dr. Czecha, dr. Hrubana a soudr. (tisk 3136), na změnu zákona ze dne 15. dubna 1920, čís. 328 Sb. z. a n. o organisaci kanceláře sněmovny poslanecké a senátu (tisk 3348).

výboru ústavně-právnímu a sociálně-politickému:

Tisk 1167. Usnesení poslanecké sněmovny o.vládním návrhu zákona (tisk. 2736), kterým se doplňují a mění dosavadní předpisy o pojišťovnách (tisk 3292).

Předseda: K žádosti vlády má býti o návrhu tomto podána zpráva ve lhůtě 4nedělní.

Jsou námitky? (Nebyly.) Námitky nejsou, lhůta jest přijata.

Zástupce senátního tajemníka dr. Bartoušek (čte):

výboru sociálně-politickému a rozpočtovému:

Tisk 1190. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 2319) o státní záruce výrobním a pracovním družstvům dělnickým (tisk 3314).

K žádosti vlády má býti o návrhu tomto podána zpráva ve lhůtě co nejkratší.

výboru národohospodářskému a rozpočtovému:

Tisk 1191. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 2320) o státní záruce zemědělským družstvům, vyjma družstva úvěrní a konsumní (tisk 3315).

výboru rozpočtovému a živnostensko-obchodnímu:

Tisk 1192. Usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu zákona (tisk 2321) o státní záruce svazům družstev živnostenských (tisk 3317).

K žádosti vlády má býti o shora uvedených návrzích podána zpráva ve lhůtě co nejkratší.

Na základě usnesení iniciativního výboru přikázáno:

výboru národohospodářskému:

Tisk 1111. Návrh sen. Hrejsy a druhů na zrušení § 10 zákona ze dne 22. prosince 1920, č. 683 Sb. z. a n., týkající se opatření strojených hnojiv v roce 1921.

Tisk 1125. Návrh sen. Donáta, Sáblíka a spol. ohledně provádění veřejného zásobováním obilím, a mlýnskými výrobky.

výboru ústavně-právnímu:

Tisk 1112. Návrh sen. dr. Procházky a druhů na částečnou změnu trestních zákonů.

výboru ústavně-právnímu, rozpočtovému a sociálně-politickému:

Tisk 1105. Návrh sen. Pánka a spol. stran dosazení komisí pro zjednodušení státní správy a způsobu úřadování v úřadech státních, jakož i v podnicích a fondech státem spravovaných.

výboru národohospodářskému, ústavně-právnímu a rozpočtovému:

Tisk 1104. Návrh sen. Lisého a spol. na vydání zákona, kterým se přeměňuje státní pozemkový úřad v ministerstvo pro pozemkovou reformu.

výboru sociálně-politickému a rozpočtovému:

Tisk 1133. Návrh sen. Hrejsy a druhů na poskytnutí pomoci pohořelým v obci Sušicích, pol. okres Uh. Hradiště.

výboru brannému, národohospodářskému a rozpočtovému:

Tisk 1137. Návrh sen. Lukeše a druhů na reorganisaci státních hřebčinců.

výboru ústavně-právnímu a rozpočtovému:

Tisk 1167. Návrh sen. dr. Soukupa, Svěceného, Donáta, Rozkošného, Zavorala, Kadlčáka, dr. Franty, dr. Brabce, Klofáče, dr. Krouského a Trčky na změnu jednacího řádu senátu.

Předseda: Přikročuji k projednávání denního pořadu, a to k bodu prvému, jímž jest

Zpravodajem jest pan sen. Jaroš. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. Jaroš: Vážení pánové! K zákonu svého času projednávanému, kterým se upravují zaopatřovací požitky bývalých zaměstnanců na velkém majetku pozemkovém, podal pan senátor Vetter-Lilie resoluční návrhy 18. března, o nichž jednal sociálně-politický výbor. V resolučních návrzích podaných žádá pan senátor, aby vláda v prováděcím nařízení k zákonu, kterým se upravují zaopatřovací požitky bývalých zaměstnanců na velkostatcích, nařídila k §u 5 a případně 13 naturální požitky včetně příbytků jakož, i jiných výhod, které se poskytují pensistům nebo jejich pozůstalým, započítají se ve smyslu §u 5 zákona o úřednících velkostatků ze dne 13. ledna 1914, čís. 9 ř. z. dle průměrných místních cen do peněžitých požitků, v tabulce uvedených. Sociálně-politický výbor pozměnil toto v poslední větě tím způsobem, že řekl, >dle směrných cen úředně stanovených prováděcím nařízením pro jednotlivá, období<. Dále o zařadění zaměstnanců do jednotlivých služebních kategorií rozhodne zaměstnavatel po slyšení zaměstnance. Je-li toto rozhodnutí bráno v odpor, rozhodne s konečnou platností soud v §u 15 jmenovaný. Sociálně-politický výbor to přijal, ale pozměnil to tím způsobem, že řekl >zaměstnavatel ve srozumění se zaměstnancem a není-li plné dohody, pak teprve rozhodne s konečnou platností soud v §u 15 jmenovaný<.

Dále služební místa vypočtená pod služebními kategoriemi jsou uvedena příkladmo, nikoliv taxativně. Zařadění do jednotlivých služebních kategorií a jejich dalších skupin může se státi jen na základě trvalého vykonávání dotyčné služby. Tedy toto jednohlasně sociálně-politický výbor zamítl. Dále drahotní přídavky, o kterých se v zákoně jedná, platí tak dlouho, pokud jsou tu všeobecné předpoklady pro drahotní přídavky. Sociálně-politický výbor změnil to v tom smyslu, že praví: >Pokud tyto drahotní přídavky se budou vypláceti veřejným zaměstnancům, poněvadž kdyby to tady nebylo výslovně uvedeno, mohlo by se v každém okresu a nebo v každém kraji jinak posuzovati, zda drahotní poměry jsou již jiné, kdežto když se řekne, pokud jsou vypláceny státním a veřejným zaměstnancům, nemůže býti žádný zaměstnanec na velkostatcích nějakým způsobem zkrácen. Proto sociálně-politický výbor navrhuje, aby vláda v prováděcím nařízení k zákonu, kterým se upravují zaopatřovací požitky bývalých,zaměstnanců na velkostatcích, nařídila: >Naturální požitky včetně příbytku jakož i jiných výhod, které se poskytují pensistům nebo jejich pozůstalým, započítají se ve smyslu §u 5 zákona o úřednících velkostatků ze dne 13. ledna 1914, čís. 9 ř. z. dle směrných cen úředně stanovených prováděcím nařízením pro jednotlivá období. O zařadění zaměstnanců do jednotlivých služebních kategorií rozhodne zaměstnavatel ve srozumění se zaměstnancem, Nedohodnou-li se, tedy s konečnou platností rozhodne soud v §u 15 jmenovaný a konečně ohledně drahotních přídavků, jak jsem již uvedl. Doporučuji, aby slavný senát návrhy takto pozměněné přijal.

Předseda: Zahajuji debatu. K slovu se přihlásil pan sen. dr. Ledebur. Uděluji mu slovo.

Sen. dr. Ledebur-Wicheln (německy): Slavný senáte! Jménem pánů navrhovatelů vítám vývody páně zpravodajovy a béru je s uspokojením na vědomí potud, pokud jste naše návrhy I A, B, D v sociálně-politickém výboru přijali buď v plném obsahu anebo se zcela nepatrnými změnami a pokud tyto návrhy vládě s doporučením byly odevzdány. Lituji však velice, že zamítnut byl bod C, jenž zní takto (čte): >Služební místa vypočtená pod služebními kategoriemi, jsou uvedena příkladmo, nikoli taxativně. Zařadění do jednotlivých služebních kategorií a jejich dalších skupin může se státi jen na základě trvalého vykonávání dotyčné služby.< Mohu si to vysvětliti jen tím, že důvody vyplývající ze zemědělské praxe, jež nás vedly k tomu, abychom tento bod navrhli, nenalezly v sociálně-politickém výboru úplného porozumění. Lituji také, že zamítnuty byly návrhy podané pod čísly II. a III., které zní (čte): >Vláda se vyzývá, aby předložila doplňovací zákon, dle něhož v případe státního vyvlastnění velkostatků také stát převzíti má povinnosti právního nástupce v držení ve smyslu §u 12, odst. 1. zákona< a III. (čte): >Vláda se vyzývá, aby doplňovacím zákonem rozšířila výhody v tomto zákone poskytnuté také na zaměstnance a jejich pozůstalé všech ostatních hospodářských podniků, bez ohledu na to, jedná-li se o podniky státu, země, okresu, obce anebo jinakých soukromých anebo právnických osob<. Lituji toho, že tyto návrhy byly zamítnuty, z toho důvodu, poněvadž tímto zamítnutím zákon nabyl charakteru zákona třídního, aniž by provedeny byly sociálně-politické výhody, které jsme měli na mysli. Zákon se jeví býti opatřením, jež jest namířeno proti stavu středního a většího majetku pozemkového, a to proto, poněvadž majetek pozemkový jediný na rozdíl ode všech ostatních podniků, tudíž také od státních podniků, pod titulem >pensijního zaopatření svých zaměstnanců< trojím způsobem jest zatěžován. Máme všeobecný zákon o pensijním pojištění, jenž jak v roce 1920, tak také v roce 1921 - myslím že v srpnu 1921 - byl novelisován. V poslední novele bylo stanoveno, že pensijní ústavy mají soukromým zaměstnancům, u nich pojištěným, v jednotlivých případech poskytovati přídavky k dosavadním pensím až do 300%, a že tyto přídavky jest přesunouti na pojišťujícího.podnikatele. Tento zákon platí pro všechny podnikatele. Mimo to jest střední a velký majetek pozemkový dle náhradového zákona povinen, odváděti tři, případně pět korun za hektar ročně do fondu, který, jest určen pro zaopatření úředníků na zabraném majetku pozemkovém, kteří budou dáni do pense. O hospodaření tohoto fondu nedostalo se nám ovšem jako o všech takovýchto fondech žádného vysvětlení i nemůžeme nahlédnouti do vedení tohoto fondu. Mimo tyto závazky stalo se ještě usnesení o předloženém zákoně, ku kterému jsme podali dodatečné návrhy, o onom zákoně, jenž zcela přesně stanoví výši pensí, které vypláceny býti musí staropensistům na pozemkovém majetku.

Myslím, že jsem tím prokázal, že zákon jest namířen jen proti určité třídě, a že jeho nesociální tendenci spatřovati jest v tom, že všichni ostatní podnikatelé z tohoto zákona jsou vyloučeni. Především musíme potírati zásadu, že každý právní nástupce, jedná-li se o změnu majitele velkostatku, jest povinen převzíti na sebe břemena zákona, vyjímaje jedině stát, i lituji, že tato resoluce byla zamítnuta; neboť spatřuji v tom politování hodnou skutečnost, že se sociálně-politický výbor kryje s duchem, jenž vedl stát k tomu, aby v jednotlivých případech převzal aktíva, nikoli však pasíva, jako na příklad při závazcích vyplývajících z válečných půjček.

Nechci se dále zabývati zamítnutím návrhu. Chci poukázati jen na to, že zákon v dosavadní praxi ukázal také mnohé nedostatky. Tyto nedostatky objevily se hlavně ve dvou bodech, předně ve případech, kdy pozemkový majetek před vydáním zákona, řekněme před 10, 20 lety změnil svého držitele a kde dřívější držitel žije dnes v cizině, na příklad v německém Rakousku. Tento dřívější, nyní v německém Rakousku žijící držitel, který ztržený peníz uložil v rakouských papírech, jest povinen doplniti pensi úředníkům, kteří před 10, 20 lety u něho sloužili a nyní byli dáni do pense. Jest mně znám případ, že pense. které dlužno platiti v českých korunách, jsou vyšší nežli renta, kterou v německém Rakousku žijící majitel bére v německo-rakouských korunách. Druhý případ týče se úředníků, a ten zdá se mně býti mnohem důležitějším. Jest celá řada úředníků, kteří byli zaměstnám v podnicích, které se týkají velkostatků dnes zabavených, řada úředníků, kteří pracovali na zabraném velkostatku, ve službách na příklad nějaké akciové společností. Především bylo tomu tak při propachtování cukrovarů. Tito úředníci, u nichž následkem rozpuštění společnosti přestal existovati právní subjekt, nevědí dnes, na koho se mají obrátiti a propadají se všemi svými nároky. Z těchto důvodů jsem si dovolil podati dva další doplňující návrhy, které vám přečtu. První návrh zní (čte): >Vláda se vyzývá, aby zmocnila pana ministra sociální péče, aby ve všech případech, kdy majetek byl ještě prodán před záborem a posavadní držitel se dnes zdržuje v cizině, jestliže by následkem valutárních rozdílů dřívějšímu držiteli ustanovením zákona o úpravě zaopatřovacích požitků bývalých zaměstnanců na velkém majetku pozemkovém vznikly závazky mimořádně tísnivé, v případech ohledu hodných dřívějším majitelům poskytl úlevy a aby ve smyslu zákona o úpravě zaopatřovacích požitků bývalých zaměstnanců na velkém majetku pozemkovém oprávněným pensistům poskytl příslušný doplněk k jejich starobním požitkům z pensijního fondu, sebraného ve smyslu zákona náhradového. >Druhý návrh zní (čte): >Vláda se vyzývá, aby těm úředníkům, kteří následkem opětovné změny služby nebo následkem zániku právního subjektu, proti němuž by byli oprávněni činiti nároky ve smyslu zákona o zaopatřovacích požitcích bývalých zaměstnanců na velkém majetku pozemkovém, nemohou dosíci zaopatřovacích požitků ve smyslu tohoto zákona, jež by jejich služební době odpovídaly, poskytovala doplňky z fondu, založeného pro starobní zaopatření velkostatkářských úředníků.< Žádám pány kolegy, aby tyto návrhy co nejvřeleji podporovali. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Prosím, aby byly přečteny podané resoluce panem sen. dr. Ledeburem.

Zástupce senátního tajemníka dr. Bartoušek (čte):

>Vláda se vyzývá, aby těm úředníkům, kteří následkem opětovné změny služby anebo následkem zániku právního subjektu, proti němuž by byli oprávněni činiti nároky ve smyslu zákona o zaopatřovacích požitcích bývalých zaměstnanců na velkém majetku pozemkovém a kteří nemohou dosíci zaopatřovacích požitků ve smyslu tohoto zákona, jež by jejich služební době odpovídaly, poskytovala doplňky z fondu založeného pro starobní zaopatření velkostat-kářských úředníků.<

Návrh sen. dr. Ledebura a soudr. k zákonu o zaopatřovacích požitcích bývalých zaměstnanců na velkém majetku pozemkovém:

>Vláda se vyzývá, aby zmocnila pana ministra sociální péče, aby ve všech případech, kdy majetek byl prodán ještě před záborem a posavadní držitel se dnes zdržuje v cizině, jestliže by následkem valutárních rozdílů dřívějšímu majiteli ustanovením zákona o úpravě zaopatřovacích požitků bývalých zaměstnanců na velkém majetku pozemkovém vznikly závazky mimořádně tísnivé, v případech ohledu hodných dřívějším majitelům zabraného velkostatku poskytl úlevy a aby pensistům, kteří mají nárok ve smyslu zákona o úpí ave zaopatřovacích požitků bývalých zaměstnanců na velkém majetku pozemkovém, oprávněným pensistům poskytl příslušný doplněk k jejich starobním požitkům z pensijního fondu nashromážděného ve smyslu zákona náhradového.<

Předseda: K slovu se přihlásil pan zpravodaj.

Zpravodaj sen. Jaroš: Vážení pánové! Máme první resoluci pana sen. Ledebura, v níž se žádá, aby těm, kdo následkem opětovné změny služby nebo následkem zániku právního subjektu, na nějž byli oprávněni klásti požadavky ve smyslu zákona o zaopatřovacích požitcích zaměstnanců na velkém majetku pozemkovém, a nemohou dosíci zaopatřovacích požitků ve smyslu tohoto zákona, jež by jejich služební době odpovídaly, aby poskytla vláda doplnění z fondu pensijního nashromážděného ve smyslu zákona náhradového. Chci říci toto:

Je možná, že po zaniknutí určitých právních subjektů nezbude, pak-li byl subjekt ten zatížen, dostatečných prostředků, aby z nich mohly býti vypláceny peníze zaměstnancům dříve tam zaměstnaným v dostatečné míře. Ale já myslím (Sen. Matuščák: Velkostatky mají býti socialisovány, to se vyplatí! - Hluk.) Mám já slovo, pane kolego, nebo vy? (Předseda: Prosím o klid!)

Myslím, že podobných případů bude velice málo a že by bylo na druhé straně nebezpečné, aby určité takové ustanovení zde bylo, poněvadž by ho zase chtěli využíti ti, kteří dostanou za svůj majetek dostatečné zaplaceno a mohli by se zbaviti svých právních povinností ke svým zaměstnancům. Jest to resoluce dalekosáhlého významu, jakož i ta druhá, a myslím, že bude správnější, aby resoluce tyto byly odkázány sociálně-politickému výboru, aby o nich mohl pojednati, aby k nim mohly zaujmouti strany stanovisko, že ano, to není možné, okamžitě, a aby teprve potom v plenu byla podána zpráva. (Velmi dobře!)

Předseda: Prosím zaujmout místa. Přikročíme k hlasování.

Kdo souhlasí s návrhem výboru sociálně-politického, jak byl přednesen panem zpravodajem, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh výboru sociálně-politického jest přijat.

Nyní dám hlasovati o dvou resolucích pana sen. dr. Ledebura, a to o každé zvlášť.

Kdo souhlasí s návrhem pana zpravodaje, aby byly tyto resoluce přikázány sociálně-politickému výboru?

Dám hlasovati o první resoluci.

Kdo souhlasí s návrhem pana zpravodaje, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)

To jest většina. Návrh pana zpravodaje jest přijat.

Kdo souhlasí s druhou resoluci, s návrhem pana zpravodaje, aby byla přikázána sociálně-politickému výboru, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh jest přijat.

Resoluce tyto jsou odkázány výboru sociálně-politickému. (Zvoní.)

Navrhuji, aby 9. odstavec dnešního denního pořadu projednán byl jako druhý.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)

To jest většina. Můj návrh jest přijat a budeme dle toho denní pořad projednávati. Přikročíme ihned k tomu bodu,

2. Zpráva výboru zahraničního a živnostensko-obchodního o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu, kterým se předkládá obchodní smlouva uzavřená dne 23. dubna 1921 mezí republikou Československou a královstvím Rumunským Národnímu shromáždění ke schválení. Tisk 1181.

Zpravodajem za výbor zahraniční je pan sen. dr. Krupka, za výbor živnostensko-obchodní pan sen. dr. Stojan.

Uděluji slovo panu zpravodaji za výbor zahraniční panu sen. dr. Krupkovi.

Zpravodaj sen. dr. Krupka: Slavný senáte! Podávám zprávu o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu, kterým se předkládá obchodní smlouva uzavřená dne 23. dubna 1921 mezi republikou Československou a královstvím Rumunským Národnímu shromáždění ku schválení.

Zahraniční výbor senátu se usnesl na tomto schvalovacím usnesení: 1. Obchodní úmluva uzavřená dne 23. dubna 1921 v Bukurešti mezi republikou Československou a královstvím Rumunským se schvaluje. 2. Vládě se ukládá, aby úmluvu tuto ústavně schválenou publikovala ve Sbírce zákonů a nařízení státu československého. 3. Ministru zahraničních věcí se ukládá, aby v dohodě se všemi účastněnými ministry učinil další opatření, jichž je třeba k provedení této úmluvy.

Již v červnu 1921 předložila vláda návrh obchodní smlouvy, jež uzavřena byla 23. dubna 1921 v Bukurešti mezi naší republikou a královstvím Rumunským v poslanecké sněmovně ke schválení, jež také skutečně smlouvu tu dne 9. prosince 1921 schválila. Nyní předkládá nám vláda tuto smlouvu opětně ke schválení jako druhému zákonodárnému sboru a opatřila také tuto smlouvu důvody zajisté jen věcnými. K těmto důvodům dovoluji si ještě připojiti tyto: Již ty okolnosti, že Rumunsko na základě mírových smluv obsahuje území 300,000 km² se 17¹/₂ miliony obyvatel, že jest státem převážně zemědělským s rozsáhlými naftovými poli a hojnými nerostnými zdroji i vodními silami, že za starého Rakouska tvořilo odbytiště všech našich produktů, že leží na ústí Dunaje a tvoří nemálo důležitý most mezi východem a západem, zdůrazňuje potřebu úpravy hospodářského styku s touto zemí, a to zvláštní smlouvou obchodní, tím více, ježto jsme si doposud vypomáhali pouze kompensačními smlouvami.

Zlepšená hospodářská situace Rumunska umožňuje nám čilejší odbyt našeho zboží do této země, a naopak my zase z této země sami odebíráme důležité přebytky, zejména jak známo petrolej, naftu a obilí K tomu přistupuje, že společná hranice na východě působí, abychom měli přímé spojení jak drahou tak i po vodě.

Pokud se týče obsahu smlouvy, skládá se ze smlouvy vlastní a čtyř příloh. Příloha první obsahuje bližší ustanovení o dopravě jak osob, ,tak zboží. Příloha druhá, vzorec legitimace pro cestující, obchodníky a podnikatele, jak to zpravidla při takových smlouvách bývá. Příloha třetí týká se předpisů o stycích v pásmu pohraničním, jak rovněž na to se klade důraz v různých obchodních smlouvách a to,, jak ještě vyložím, do hloubky patnácti kilometrů, kterážto hloubka, jak z přílohy čtvrté vyplývá, může býti v případě nutné potřeby ještě rozšířena.

Veškeré tyto úmluvy tvoří integrující část vlastní obchodní smlouvy. Působnosti má tato úmluva nabýti sice 15. dne po výměně ratifikačních listin, avšak vláda naše, na základě zákona z 15. listopadu 1919 a zákona z 12. srpna 1921 uvedla již zatímně v platnost tuto smlouvu, a to nařízením ze dne 10. listopadu 1921, a smlouva nabyla působnosti dnem vyhlášky tohoto nařízení, totiž 10. listopadu 1921.

Velectění pánové a dámy! Litovati jest, že tato důležitá smlouva, která měla upraviti naše obchodní styky právě s Rumunskem, byla v poslanecké sněmovně vyřízena teprve až po půl roce, ačkoliv smlouva tato trvati má jeden rok a po jednom roce může býti jednou nebo druhou stranou vypověděna čtvrtletně. Tím stává se, že i senát přichází poměrně pozdě k tomu, aby smlouvu tuto schválil, a to tím později, poněvadž rumunská vláda dávno již tuto úmluvu schválila. Protože parlament, zejména poslanecká sněmovna, velice pomalu pracuje; v této příčině vlastně nemůže pracovati pro nával velké práce, zdržují se ratifikace takových obchodních smluv a vláda je nucena pomáhati si právě tím způsobem, že uvádí na základě zmíněného zákona z roku 1919 tyto smlouvy prozatímně v platnost.

Co do obsahu spočívá tato smlouva na zásadě nejvyšších výhod, které spočívají v tom, že všechny výhody, které budou poskytnuty nebo byly poskytnuty třetím státům, eo ipso propůjčeny jsou také státu našemu. Zejména poskytlo nám Rumunsko také použití minimálního celního tarifu, kterého až doposud náš stát účasten nebyl. Pak nám poskytuje také tarifní výhody a to právě v rámci těchto nejvyšších výhod. Při tom ovšem dlužno dbáti výslovně ustanovení článku II. závěrečného protokolu, ve kterém se výslovně dí, že ustanovení článku. 222 Saint-Germainské smlouvy a 205 mírové smlouvy Trianonské se tím nikterak neruší. Tato ustanovení jsou totiž toho rázu, že nemají sdružené státy a spojené státy z mírové smlouvy snad sobě nějakých zvláštních výhod v této příčině vyhrazovati oproti těm výhodám, které bychom snad s Rakouskem nebo Maďarskem uzavřeli, poněvadž máme ještě z dřívějšího spojení s Rakousko-Uherskou říší jisté obchodní styky, kteréž, najednou přervati nelze. To má trvati pět let a po tuto dobu nemají právě ostatní státy mírové smlouvy se zúčastnivší bráti na tom nějakého zvláštního podílu nebo výhod oproti nám, nýbrž naopak tuto výhodu, kterou bychom si mohli zajistiti, mají nám ponechati.

Dále zaručena je reciprocita v zřizování filiálek, zejména našich společností akciových a jiných, připouštění podnikatelů, obchodníků a obchodních cestujících ohledně uzavírání smluv a sbírání objednávek, bezcelní import vzorků a předmětů určených pro zušlechťovací řízení a pod.

Zvláštní pozornost pak věnována jest záležitostem komunikačním. Dále bylo ustanoveno, aby se obě vlády postaraly o přímé vlakové spojení, zejména pokud se týče nejen osobní dopravy, ale i pokud jde o dopravu zboží. Dále bylo také vymíněno, že má býti transit volný a zjednodušeny býti formality při překročování hraniční čáry, že má býti společné vyclívání pokud možno v jedné budově a že má býti vyclíváno současně, zkrátka, že má býti styk s Rumunskem pokud možno nejvolnější.