Předseda: Dalším přihlášeným řečníkem je pan sen. dr. Spiegel. Uděluji mu slovo.

Sen. dr. Spiegel (německy): Slavný senáte! Nepřihlásil jsem se ke slovu jako řečník >proti<, připojují se naopak, pokud se týče této předlohy, ke koalici. Vítám, že úřad pro zahraniční obchod se zrušuje a lituji jen velice, že vůbec kdy byl zřízen. Byl zřízen v době, kdy se již vědělo, že ho již není třeba, a že dříve nebo později zas bude musit býti odstraněn. Československo jest beztoho státem, který má nejvíce ústředních úřadů a jehožto ústřední úřady bohatě a všemi možnými prostředky jsou dotovány. Rozmnožení těchto státních středních úřadů a obzvláště úřad pro zahraniční obchod, znamenají jednak veliké mrhání peněz, jednak poškozování v právu, poněvadž každé rozmnožení počtu ministerstev zjednává obtíže ve správě. Čím více jest ministerstev, tím horší následky jeví se v celém správním aparátu. (Souhlas.)

Proč byl zřízen celý ten úřad pro zahraniční obchod? Bylo to výslovně jen ministerstvo pro určitou osobu, pro dr. Hotowtze. Dr. Hotowtz měl se státi ministrem a poněvadž jinak nebylo žádné ministerstvo uprázdněno, utvořen byl pro něho úřad pro zahraniční obchod. Tento úřad pro zahraniční obchod, který prý ještě trvá a předlohou má býti zrušen, neexistuje vlastně již od 15. září 1920. Byl zřízen v červnu 1920, po čtvrt roku stal se Hotowtz také ministrem obchodu, a poněvadž byl ministrem obchodu a ministrem pro zahraniční obchod v jedné osobě, přestalo existovati samostatné ministerstvo pro zahraniční obchod. Od té doby není více zvláštního ministra pro zahraniční obchod. Jedině pro tři měsíce byl učiněn tento nesmírný náklad. Byl by mohl ty tří měsíce také počkati bez ministerstva pro zahraniční obchod, to všechno však jest důkazem pro to, jak se u nás vyhazují peníze, jak se nikdo naprosto neostýchá, k vůlí osobní věci zříditi nový ústřední úřad. Nyní jest dobře, že se alespoň přistupuje k tomu, aby ministerstvo pro zahraniční obchod bylo odstraněno.

Konáme dnes pohřeb úřadu pro zahraniční obchod, ale tento pohřeb věru není pohřbem první třídy... (Sen. dr. Hilgenreiner [německy]: Ale ty řeči!), neboť truchlící pozůstalí začínají již u otevřeného hrobu nadávati mrtvému. (Veselost.) Jak jsme viděli z řečí obou pánů koaličních řečníků, dovedli také oni o úřadu pro zahraniční obchod mluviti vlastně to nejhorší. (Výkřik [německy]: Házeli po něm kamením!) Ano, házeli po něm kamením. Jenom že slovo, které se promluví, i když je pevně obsaženo ve stenografickém protokole, netřeba snad bráti tak tragicky. Ale přečteme-li sobě výborovou zprávu o vládní předloze, zejména resoluci, která se sněmovně doporučuje, musím říci: Nevycházíme z úžasu, zejména náležíme-li k oposici. Během své parlamentární činnosti navrhoval jsem opětně resoluce a mnohé jsem ve výborech prosadil, ale musím již říci, takovouto resoluci, jaká zde se navrhuje, nebyl bych si nikdy dovolil předložiti a to proto ne, poněvadž bych se byl obával, že se mně bude vytýkati, že jednám neloyálně, že popichuji a že snižují zařízení republiky, patrně proti lepšímu vědomí. Nyní však přichází koalice a předkládá nám resoluční návrh, jenž zní takto (čte): >Vláda se vyzývá, aby vzhledem k nepřístojnostem, které se v exportu čsl. zboží staly tím, že firmy nedostály svým obchodním závazkům anebo zasílaly výrobky jakosti špatné a tak poškozovaly dobré jméno českého obchodu, průmyslu a živností, jakož i pověst českého dělníka, který před válkou platil v cizině za zdatného pracovníka, učinila energická opatření, aby podobné nepřístojnosti V exportu se neopakovaly, aby škůdci nereelním jednáním poškozující dobré jméno českého obchodu a výroby byli přísně stíháni. Vláda nechť uloží ministerstvu průmyslu, obchodu a živností, jakož i ministerstvu pro zahraniční záležitosti, aby postarala se všemi prostředky, aby poškozená pověst českých výrobků v cizině byla napravena.<

Musím již říci, že takováto resoluce jest přece vlastně ranou pěstí do obličeje ministerstva. Jest to přiznáním, které praví, jaké vady lze nalézti ve zdejší správě a ve zdejším národním hospodářství. Vytýká se nám, že děláme illoyální zahraniční propagandu. Ale jakou zahraniční propagandu musili bychom činiti, abychom docílili dojmu, jenž trochu se může rovnati dojmu, jaký může způsobiti tato resoluce, většinou navržená! Konečně, když někdo z nás dělá v cizině propagandu - já toho nečiním - když někdo z nás v cizině něco řekne, objevuje se v úloze žalobce, jemuž můžeme věřiti, ale nemusíme. Ale jestliže ten, kdo sám tím jest postižen, činí doznání takovým způsobem, jak zde jest zvěčněno písemně a jak to před chvílí oba zpravodajové učinili, pak domnívám se, že tu máme poškození dobrého jména republiky, jak si je nemůžeme větší představiti.

Systém, jenž vládl v ministerstvu pro zahraniční obchod, jež nyní šťastně zmizí s povrchu, byl systém protekcionářský. Ministerstvo vládlo absolutně, udílelo vývozní povolení komu se jemu zlíbilo. Vybralo si ovšem své lidi, samozřejmě dle národnosti, dle politické spolehlivosti, a tito lidé, kteří měli protekci ministerstva pro zahraniční obchod, poškodili dle doznání této resoluce >dobré jméno české<. Překládám slova >české jméno< slovy >čechischer Name<, poněvadž jsem zplna přesvědčen, že tím sluší rozuměti pouze >Čechen< a nikoli >B6hmen<, k nimž také patří Němci. (Výkřiky.) Pan zpravodaj Lisý řekl, že bylo >švindlováno< na české a na německé straně. Toto pořadí mně zavdalo příčinu k velikému přemýšlení. (Veselost.) Kdyby však byl mínil Němce, byl by zajisté začal s Němci, jmenoval také Němce patrné pouze pro vyšší spravedlnost, aby sobě ničeho nedomýšleli. (Živá veselost a potlesk.) Kdo však dostával dovozní povolení? Jen Češi, Němci byli jen tak vzatí sebou, aby nevyšli na prázdno. (Veselost.) Němci mají v tomto státě s Čechy stejná práva, proto musili také švindlovati sebou, když švindlovali Češi. (Veselost.) Mám za to, že to dlužno vytýčiti, co se ministerstvu v dep jeho pohřbu vytýká.

Chci ještě něco říci, co s touto věcí nesouvisí. Mluví se také o tom, že české jméno v cizině jest poškozováno. Jest poškozováno způsobem, jakým zde jednáte, způsobem, jakým odbýváte smlouvu na ochranu menšin, způsobem, jakým zde poškozujete německou vědu, o čemž dnes již bylo promluveno pří projednáváni zákona o fakultách, způsobem, jakým poškozujete německé hospodářství, jakým jednáte proti německé kultuře! Kladete-li skutečně váhu na to, aby české jméno mělo zase dobrý zvuk v cizině - a jest příznačno, že zanikla dobrá pověst, kterou jste dříve měli v Rakousku; vlastní stát nevedl k tomu, aby vaše pověst se zlepšila. Praví se, že české jméno dříve v cizině mělo dobrý zvuk. Chcete-li zase míti v cizině dobré jméno, musíte hleděti, abyste také poměr k nám přiměřeně upravili, aby se napravilo bezpráví, které od založení republiky na nás vždy stále a znovu pášete. (Souhlas a potlesk.)

Předseda (zvoní): Jako třetí řečník přichází pan. sen. Ackermann. Uděluji mu slovo.

Sen. Ackermann: Slavný senáte! Zase jen maličkost chci připojiti k té resolucí, kterou jsem navrhl s určitým odůvodněním. Zrušením úřadu pro zahraniční obchod budou zrušeny také pododbory jednotlivých odvětví, třeba že skorém po celý rok nebyly tyto podobory brány v potaz; o dovozu a vývozu rozhodovali úředníci.

Jelikož se v mnoha případech stává, že jednotliví průmyslníci neprojevili posud ochotu své továrny přivést do chodu i v době dobré konjunktury, kterou jsme již také prodělali, vyprodávají ze svých továren stroje do zahraničí, i když dělnictvo v dotyčných místech je na výrobě zapracované a žádného zaměstnání nemá. Jednou takovou firmou je firma Zerkovitz v Lipníku, Firma ta snažila se i za pomoci okresní politické správy v Hranici stroje vyvést, kde na zahájení provozu továrny čeká na 150 dělníků, kteří dříve u jmenované firmy byli zaměstnáni a nyní dosud žádného zaměstnání nemají, a firma o žádné náhradní zaměstnání se nestará, jako v mnohých případech se děje, když firma žádá o vývoz strojů, že dává zrovna záruku, jestli jeden druh strojů z textilní továrny se někam vyváží, že přiveze jiné stroje, aby nový způsob výroby u nás byl zaveden, který u nás dosud zaveden není. Já na doklad toho uvádím případ firmy Zerkovitz v Lipníku, a uvádím přímo opis, který si dovolil dáti okresní správce politický firmě, jak na to pohlíží takový okresní správce, který jistě má povinnost k tomu, aby stát nebyl zatěžován podporováním dělnictva v nezaměstnání, kdežto on tedy dává přímo povolení firmě k vývozu strojů. (Čte opis, úředního dobrozdání): >Politische Bezirks-verwaltung in Mahr. Weisskirchen am 21./7. 1921. Zb. 17947. Dem Herrn Karl Neumann, Beamten in Leipnik. Im Hinblicke darauf, daß die Posamenten- und SpitzenFabriks-Aktien-Gesellschaft vormals: Max & Sálo Zerkowitz in Leipnik bei Prager Ein- und Ausfuhrkommissíon um die Bewilligung angesucht hat, diverse alte gebrauchte Flecht-Hilfsmaschinen aus der Fabrik in Leipnik nach Wien ausführen zu durfen, wird bestatigt, daß durch die Ausfuhr der in Rede stehenden Maschinen die Arbeiter-schaft dieser Fabrik, in ihrem Erwerbe nicht beeinträchtigt wird. Für den Amtsleiter: Kadeřávek.<

Pánové, než toto jsme dostali a než jsme viděli originál tohoto vyjádření okresní politické správy v Lipníku, dotazovali jsme se organisace a důvěrníci nám sdělili, že tato věc byla předmětem jednání obecního zastupitelstva. Obecní zastupitelstvo se vyjádřilo proti, poněvadž je tím ohroženo 150 rodin na výživě, Dělnictvo nechce připustiti, aby stroje ty šly pryč, poněvadž firma po nějakých - skoro as 40 let - v Lipníku pracovala a byly ji povolovány dříve vývozní podmínky pro vývoz, ale firma chce jakýsi justament a nechce v Lipníku provoz v továrně zahájiti. Tedy v takovýchto případech to je nejlepší dokument, kde se tak jedná a ještě na některý se upamatuji. Ještě v posledním týdnu hausíroval zástupce této firmy po Praze s tím úředním originálem okresní politické správy, aby skutečně vymohl povolení vývozu těchto strojů.

Tedy zrušení úřadu pro zahraniční obchod jeví se také nutným v ohledu uvolnění obchodního a průmyslového podnikání se zřetelem k tomu, že jsme státem průmyslovým a že stát nikdy v zastoupení svými úředníky nedocílí těch úspěchů, jako čilý obchodník nebo průmyslník. Jest však nutno připomenouti, aby agenda, kterou dříve řídil úřad pro zahraniční obchod, když se zákonem rozvrhuje na dvě ministerstva, která budou snad ve společné dohodě obsazovat místa vyslanecká a konsulátní, aby místa ta nebyla jen obsazována příslušníky protekčních rodin, aby při obsazování těchto míst byl brán také zřetel k obchodně vzdělaným a zkušeným příslušníkům státu a zapracovaným již úředníkům, poněvadž ti jistě více obchodu a průmyslu prospějí než úředníci protekční a nezkušení. Pokud se týče mnou navržené resoluce, za jejiž přijetí se přimlouvám, je odůvodněna v počátku mnou předneseným případem, který není ojedinělý, aby dělnickým, odborovým organisacím byly žádosti o vývoz strojů postupovány k dobrozdání, které pak po dohodě závodních důvěrníků, nebude-li vývozem strojů ohrožena zaměstnanost dělnictva, se k žádosti vyjádří, vyplývá jen z ohledu k zachování zde k výrobě způsobilých strojů, jichž výroba dosud v našem státě neexistuje.

Není tím myšleno, že by se tím mohlo škoditi kovodělnému průmyslu, poněvadž v naší Československé republice je doposud málo kovodělných továren, které by textilní stroje vyráběly, tedy z těch důvodů mnou navržená resoluce byla přijata v živnostensko-obchodním výboru. Já jsem si ji dovolil ještě tímto případem odůvodniti a žádám, aby byla přijata, jak již i živnostensko-obchodní výbor doporučoval.

Předseda (zvoní): Nikdo není již ke slovu přihlášen. Debata jest skončena. Uděluji závěrečné slovo panu zpravodaji sen. Lisému.

Zpravodaj sen. Lisý: Vážený senáte! Kolega Lorenz divil se moji kritice zahraničního úřadu. Podotýkám, že ve svých vývodech jsem tvrdil, že kritika, litera byla vyslovována, byla oprávněnou i neoprávněnou, že se tam totiž často střetly zájmy různých stran průmyslových, obchodních a zemědělských, které způsobily, že vždy jedna strana byla nespokojena a užívala i veřejně silné kritiky. Tvrdil, že nyní teprve přiznáváme chyby a dříve prý jsme mlčeli. Podotýkám, že nejen já osobně, moje strana, ale i druhé strany často vytýkaly i interpelacemi nepřístojnosti, které se děly v ministerstvu pro zahraniční obchod a víme, že když byly v ministerstvu takové případy zjištěny, byly záhy odčiněny a vinníci byli příkladně - řekl bych potrestáni, i z úřadů odstraněni. Jestliže on tvrdí, že jejich družstva nedostávala povolení k vývozu, musím otevřeně přiznat, že totéž se dělo i našim družstvům, a to jak průmyslovým, tak i zemědělským, ale i ona nedostala povolení taková, jaká žádala. Podotýkám však, vážení pánové, hned když na jedné straně žádala dělnická družstva, že se stalo, že obchodníci, živnostníci proti tomu protestovali a říkali, že se příliš vyhovuje těmto družstvům na úkor jejich obchodu a živnosti, Tedy zde stály proti sobě a srážely se zájmy různých směrů a tyto zájmy nebyly vyvolávány ani zlou vůlí, ani spekulací jednotlivých stran, nýbrž poválečnými poměry. Víte, že zcela jiný byl poměr mezí zemědělcem, živnostníkem a dělníkem v r. 1918, 1919 a 1920 než dnešní a než příště bude, poněvadž nové poměry vznikají, které nebudou míti takové ostří namířené proti sobě, jako tomu bylo dříve. Ale divím se, když pánové z německé strany viděli ty nepřístojnosti - a ti vždycky vidí více než my se strany české - že nepřišli včas a nepostarali se o to, aby v ministerstvu zahraničního obchodu byl učiněn pořádek a vinníci potrestáni. Zdá se, že jim to bylo k radosti, když takové nepřístojnosti v ministerstvech snad byly, poněvadž se domnívali, že tím bude seslabena obchodní zdatnost naší republiky. (Sen. Albert Fridrich [německy]: To není tak!) Podotýkám jedno: Jestliže ministerstvo zahraničního obchodu někomu slouží, pak slouží v prvé řadě průmyslovým zájmům německým. Proč? Proto, poněvadž průmysl v německých krajinách jest daleko silnější než český. Naše krajiny jsou více zemědělské než průmyslové. A pánové, nemůžete si naříkati na to ministerstvo, že by vám nevyšlo vstříc, ptejte se vašich fabrikantů, kteří byli den co den v ministerstvu, po nich se ani dvéře nezavřely, jak jím bylo vyhovováno. Ti jsou spokojení. Jestliže některý pán křičel, že tam neměl žádný úspěch, poněvadž neměl velikou tašku, anebo kapsu, mně se zdá, že s vaší strany byli mnozí, kteří tam s tou velikou taškou chodili, aby měli úspěch, ale jmenujte, kdo to byl, kdo tam s tou taškou chodil, ať takového darebáka poženeme před odpovědnost, ať učiní očistu do budoucna, aby se takové případy neopakovaly.

Jedna věc je zajímavá, že pan senátor dr. Spiegel s takovou obrovskou a nevídanou láskou a starostí mluví, aby druhá resoluce nepoškodila v cizině náš český obchod a průmysl, že roní přímo krokodýlí slzy a že se vzdává té možnosti, aby toho nepoužil pro propagandu. Vážení pánové, i my známe pana Spiegel a ten použije všeho, co jest v neprospěch našeho státu. A kdyby mohl této resoluce použíti a republiku poškoditi, zplna srdce a s největší radostí by to provedl. Tato resoluce nám neuškodí v cizině, může býti ubezpečen pan senátor Spiegel, naopak ta nám prospěje, poněvadž my musíme říci pravdu, že jsme měli darebáky, že se zde provozovaly věci, se kterými my nesouhlasíme.

Vážení pánové, to jest má resoluce, a docela otevřeně se k ní hlásím a jako člen živnostenského výboru za ní stojím. My jsme byli cizinci vyzváni, abychom řekli veřejně, že se takové věci nestanou, jako se daly, a jestliže tu mluvím o československém zboží, to neznamená české zboží, to znamená zboží naší republiky, poněvadž nebude rozeznávati zboží české, německé i částečně polské, slovenské, maďarské atd. On pan sen. Spiegel dobře tomu rozumí a vážení pánové, podle našeho přísloví - koho svrbí, ten se škrábe - to platí na pana dr. Spiegela. Právě to byli židovští a němečtí spekulanti, kteří stejně jako čeští poškozovali průmysl, a jestliže jsem řekl český a německý potom, to je jen hra slov, já jsem Čech a říkám >český< napřed, jako říká pan Spiegel napřed >německý<. Ale darebáci jsou, jak jsem řekl, bez ohledu národnosti a bez ohledu náboženství, a v zájmu našem je, abychom řekli, že takové věci se nebudou opakovati a že máme sílu je stíhati. Já o této věcí mluvil s panem dr. Hotowtzem již v roku 1920 brzy po zřízení ministerstva zahraničního obchodu, a ve své řeči jsem na tuto nepřístojnost ukazoval, a tehda jsem mluvil o tom, aby byly zřízeny zvláštní kontrolní soudy, které by vylučovaly z obchodu všechny tyto hyeny obchodní, které se na účet našeho dobrého jména obohacovaly bez ohledu na to, že průmysl zabíjí. Jim se nejednalo o obchod a průmysl, jim se jednalo hlavně o naplnění kapes, ať to s průmyslem v budoucnosti vypadá jak chce. Vážení pánové, to nám není lhostejno. Já jako socialista musím ha jiti dobré jméno našeho českého dělníka jako vy Němci musíte hájiti německého dělníka, a musím říci, že pracující člověk český jest stejně dobrý jako před válkou. Jen hyeny spekulantské dovedly to české jméno zneuctíti (Hlas: Pravda!), proto slova prof. Spiegela jsou mi lhostejná. Prosím, abyste přijali resoluci, aby obchodní svět viděl,, že se to nebude opakovat, aby několik darebáků pod jménem českého exportu nám poškozovalo obchodní tržiště. (Hlas: Ono se jim nic nestane!) To je to smutné, že ti spekulanti mají plné kapsy a nic se jiní nestane, jak říká pan kolega, V budoucnosti musíme míti odvahu je chytiti hned při činu, promiňte, že užívám takového slova, za límec a hned se s nimi na místě vypořádati. Jedná se o čest českého průmyslu, jedná se o všechen průmysl. Zde se praví, že firmy nedostály, to znamená některé firmy. Pan dr. Spiegel hledá v polévce vlas a chce ho najít, a pak ho ovšem najde. My ale nejsme děti, my jsme senátoři a proto nebudeme hledati, takové maličkostí, myslím, že my jsme vážným sborem a všecko vážně pojímáme. Já končím a prosím, aby resoluce byla přijata. (Pochvala.)

Předseda (zvoní): O celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli hodlám dáli hlasovati najednou.

Jsou námitky proti tomu způsobu hlasování? (Nebyly.)

Nejsou. (Zvoní.)

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí ve čtení prvém, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona je přijata s nadpisem a úvodní formulí ve čtení prvém.

Jelikož projednání této věci byla přiznána pilnost podle §u 55 jedn. řádu ve schůzi 67. senátu, přikročíme ihned ke hlasování ve čtení druhém.

Má pan zpravodaj tiskové změny?

Zpravodaj sen. Lisý: Abych vyhnul se výtkám, které činil pan senátor dr. Spiegel a jeho starost upokojil, prosím, aby resoluce byla doplněna, a sice na místo >exportu československého zboží< má býti >exportu zboží republiky Československé<, místo >firmy nedostály obchodním závazkům< >některé firmy<, a místo slov >českého obchodu<, aby bylo >československého obchodu<. (Sen. dr. Hilgenreiner [německy]: To jest zřetelné!)

Předseda (zvoní): Kdo souhlasí s osnovou zákona, nadpisem a úvodní formulí tak, jak byly přijaty ve čtení prvém, i ve čtení druhém, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona jest přijata také ve čtení druhém a přikročíme k hlasování o resolucích.

Nechám hlasovati o prvé i druhé,.tedy o obou resolucích, najednou.

Jsou námitky proti tomu? (Nebyly.) Nejsou.

Nechám tedy hlasovati o resolucích tak, jak byly panem zpravodajem upraveny.

Kdo souhlasí s oběma tištěnými resolucemi i opravami navrženými panem zpravodajem, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)

To je většina. Resoluce tyto i s opravami pana zpravodaje se přijímají.

Sděluji, že do výboru ústavně-právního nastupuje za sen, dr. Veselého sen. dr. Klouda.

Navrhuji, aby se příští schůze konala v úterý dne 24. ledna 1922 o 15. hodině s tímto

1. Druhé čtení zprávy výboru zahraničního a živnostensko-obchodního o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu, kterým se předkládá obchodní smlouva uzavřená, dne 24, dubna 1921 mezi republikou Československou a královstvím Rumunským Národnímu shromáždění ke schválení. Tisk 1181.

2. Zpráva výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, kterým se mění a doplňují zákonná ustanovení o směnečných poplatcích. Tisk 1178.

3. Zpráva výboru sociálně-politického o usnesení poslanecké sněmovny o návrhu poslanců Bečky, Biňovce, Dubického, Langra, Bezděka a soudr. na prodloužení omezení práva stěhovacího. Tisk 1189.

4. Zpráva výboru ústavně-právního o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, kterým se mění § 17 zákona ze dne 25. února 1919, čís. 84 Sb. z. a n. o finanční kontrolní komisi Národního shromáždění. Tisk 1193.

5. Zpráva I. ústavně-právního výboru, II. rozpočtového výboru o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, kterým se povoluje užíti dílčích dluhopisů 5% české zemské investiční půjčky elektrisační v úhrnné jmenovité hodnotě 15,000.000 Kč k ukládání nadačních, sirotčích a podobných kapitálů. Tisk 1194.

6. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona schváleného usnesením poslanecké sněmovny, kterým se mění a doplňují ustanovení o soudních poplatcích. Tisk 1195.

7. Zpráva výboru imunitního o žádostech krajského soudu v Liberci, zemského trestního soudu v Brně, hlavnoslúžnovského úřadu ve Zvoleni, sedrie v Prešově, sedrie v Trenčíně a okresního soudu ve Svitavách za souhlas k trestnímu stihání senátorů Hanuše Hartla pro zločin pobuřování podle §u 65 lit. a) b) tr. z., Josefa Luksche pro zločin pobuřování podle §u 65 lit. a) tr. z., Josefa Jelínka a Josefa Luksche pro přečin schvalování nezákonných skutků podle §u 305 tr. z., Františka Jessera pro zločin pobuřování podle §u 65 tr. z. a přečin podle §u 302 tr. z., Václava Chlumeckého pro zločin pobuřování podle §u 173 uh. zák. tr., Juraje Dúrčanského pro zločin pobuřování podle §u 177 uh. zák. tr. a Julia Klimko pro zločin pobuřování podle §u 172 uh. zák. tr. Tisk 1100.

Jsou námitky proti tomuto mému návrhu? (Nebyly.)

Námitek není. Návrh můj jest přijat.

Končím schůzi.