Vážený senáte! Na tomto místě protestuji co nejenergičtěji proti tomu, že tolik různých křesťanských a židovských firem se objevilo v r. 1919, 1920 a 1921, jedna společnost pro východ - druhá pro západ, pro jih a pro sever, kteréžto společností chtěly obchodovati s celým světem, měly zboží jen na papíře, potom nedodržovaly nabídky a způsobily nepěknou pověst v cizině. Ještě před několika dny četl jsem dopis velkého obchodního domu anglického, kde nás obviňují z nereelnosti v obchodování a na nás pohlížejí jako na obchodní švindléře. (Tak jest!) Dnes celá řada těch firem zmizela. (Sen. Jarolim [německy]: Společnost Vosková také patři k tomu?) Jest mnoho českých i německých darebáků, kteří chtějí těžiti z konjunktury.

Vážení pánové! Jest nutno starati se ,o to, aby se to neopakovalo, a ministerstvo, které přebírá likvidační ministerstvo obchodu, ministerstvo pro zahraniční věci, bude povinno učiniti opatření proti těmto obchodním hyenám, které české jméno poškozují. Neprotestuji jen jménem velkého průmyslu, ale také jménem těch malých, kteří pracují. Byl to český dělník a český živnostník, který měl v cizině znamenité, vysoké jméno. Před válkou byl to český pracovník, jehož práce byla oceňována. Těmito různými spekulačními hyenami české jméno upadlo v neúctu. Připomínám některé případy, které se staly, a těch je spousta. Známý je také případ s marmeládou, která potom stála v přístavech, poněvadž to nebyla marmeláda. Znám případ, který se stal při vývozu s průmyslem dřevařským, kde určitá pražská firma vyvážela americký nábytek, který místo z tvrdého dříví byl z měkkého a měl zásuvky, místo kterých ve skutečnosti byla přišroubovaná prkénka, a ten, kdo si koupil takový americký psací stůl, byl překvapen, když zásuvky chtěl otevříti. Máme případ, že se do Rumunska vyváželo kovové zboží emailové, jež mělo býti prvotřídní, jak bylo určeno smlouvou, kde ale sebrali veškeré střepy po půdách a v bednách je poslali.

Dnes na přístave v Terstu jsou hospodářské stroje, znám, vážení pánové, jeden přímo směšný případ, kde polsko-židovská společnost uzavřela smlouvu s Itálií... (Sen. Jarolim [německy]: Křesťanské takové společnosti nejsou?) Pane kolego! Já už jsem řekl, že křesťanské i židovské. V obchodě neuznává se náboženství ani národnost. Tato společnost uzavřela obchod s Itálií, měla tam poslati zboží, a když bedna byla rozdělána, tak se tam objevily hrnečky s obrazy Viléma, rakouského císaře a Hindenburga. Ve sklářském průmyslu měli jsme případ, že byly poslány do Indie, kde domorodci mají méně obleku než naše dámy na plese, připínací špendlíky. Vážení pánové, takových případů mohl bych uvésti celou řadu, které naše dobré jméno, obchodníka, průmyslníka a dělníka poškodily, a proto já v resoluci žádám, aby vláda byla vyzvána, aby vzhledem na nepřístojnosti, které se v exportu československého zboží, staly, tím, že firmy nedostály svým obchodním závazkům anebo zasílaly výrobky jakosti špatné, poškodily dobré jméno obchodníka, průmyslníka a živnostníka, jakož i pověst českého dělníka, který před válkou platil v cizině za zdatného pracovníka, učinila energická opatření, aby podobné nepřístojnosti v exportu se neopakovaly, aby škůdci někteří jednáním svým poškozující dobré jméno českého průmyslu a obchodu a výrobků byli stiháni. Vláda nechť uloží ministerstvu obchodu, průmyslu a živností, jakož i ministerstvu pro zahraniční záležitostí, aby se postarala všemi prostředky o to, aby poškozená pověst českých výrobků v cizině byla napravena. Zde bych, vážení pánové, měl mluviti velikou řeč o zahraničním ministerstvu, o konsulátech, neboť jak my jsme v cizině vypraveni, tak žádný stát není. Jenom protekční děti, neschopné, poněvadž snad lidé, kteří nemohou býti nikde umístěni, jsou v různých zahraničních místech, a pak se nemůžeme divit, že skandál za skandálem se převaluje a pověst naše se poškozuje. Přál bych si, aby ministr zahraničí učinil nejkrajnější opatření, aby podobné zjevy se neopakovaly a na místech, kde se jedná o obchod, aby byli odborníci, (Hlas: Skuteční obchodnici!) lidé obchodně vzdělaní a praktičtí. Již za Rakouska byl to kolega Klofáč, který každé příležitosti používal a ukazoval na to, že Rakousko nemá řádných vyslanců a konsulů, kteří by obstarávali obchodní a průmyslové záležitosti a, vážení pánové, my v Československé republice musíme mluviti totéž, co bylo mluveno proti tehdejšímu Rakousku! Vedle těchto stinných stránek pocítilo se hned na počátku, že je potřebí podrobiti dovoz a vývoz státní kontrole a skutečně již v r. 1918 byl vázán jak dovoz, tak i vývoz na úřední povolení, neboť bylo nutno bránili dovozu předmětů přepychových a zbytečných. Naproti tomu bylo nutno podporovati vývoz přípustný s hlediska aprovisačního a hospodářského za účelem zjednání normálních poměrů, aktivnosti obchodní bilance a opatření prostředků k dovozu nezbytných potravin, tovarů, polotovarů, aby co nejdříve mohl býti náš průmysl tuzemský obnoven a jakmile by tato výroba byla obnovena, bylo potřebí další podpory v tomto smyslu, aby průmysl udržel svá dosavadní odbytiště zahraniční, znovu nabyl odbytišť za války ztracených a pokud možno, aby ovládl nová. To bylo důvodem k uzavírání obchodních smluv s cizinou, která rovněž snažila se chrániti zájmy svojí výroby a uzavírala je pouze v tom případě, když byl jí umožněn dovoz jejího zboží do našeho státu. Stát zřídil v roce 1918 Československou vývozní a dovozní komisí za tím účelem, aby kontrolovala vývoz a dovoz zboží. Později však kompetence tato rozšířena byla do různých ministerstev, státních úřadů, ústředen a hlavně do syndikátů, složených z interesentů samých, kteří stali se tak soudci ve vlastní věci.

Postrádajíc jednotného vedení, tato státní kontrola kolísala, zmítajíc se bez určitého cíle, vedla k zastávání sobeckých zájmů jednotlivých odvětví bez zřetele na vyšší zájem celku hospodářského a státního. Rozháranost tato vedla ke zřízení samostatného úřadu pro zahraniční obchod zákonem ze dne 24. června 1920, čís, 413, jehož úkolem bylo státní kontrolu všeho zahraničního obchodu sjednotiti a umožniti pokud možno nejrychlejší návrat do normálních poměrů mírových. Blíže vymezena byla působnost úřadu pro zahraniční obchod vládním nařízením ze dne 13. července 1920, čís. 442. Úřad při svých počátcích narazil na překážky vskutku ohromné. Stal se dědicem všech komisí a syndikátů, o nichž shora byla řeč a z nichž každý byl založen na jiném základě administrativním a musil vytvořit administrativu samostatnou, tak aby vyhověl veškerým potřebám a požadavkům, které se kladou na ústřední úřad státní, ale zároveň také na úřad sloužící tak intensivně praktickým zájmům výroby a potřebám obchodu. Musila býti vytvořena vlastní administrativa, principielně obdobná administrativám jiných ústředí, vždyť úřad byl v neustálém styku s nimi, v provádění však odlišná a svérázná. Organisaci se stavěl v cestu na drahé straně i nedostatek vyškoleného úřednictva a trpce byl pociťován nedostatek místností a jich roztříštěnost.

Vlastní provádění agendy ztěžováno bylo i nedostatečným vědomím o našich skutečných poměrech hospodářských, které způsobilo, že pod heslem ochrany domácích konsumentů zakazován byl i vývoz tovarů, jichž normální domácí výroba i čtyřikráte přesahuje domácí spotřebu. Tato neinformovanost způsobila nám sta milionů, ba l celé miliardy škod. Jak dosti neprozíravě se jedná, bylo viděti na mnohých případech, na cukru a v posledním případě na ječmenu. Pánové, když bylo jednáno o vývoz ječmene, co bylo křiku v novinách a na schůzích,-že náš lid nebude míti co jíst, ale my víme, že náš lid kroupy nerad jí. Co bylo křiku i když místo ječmene mělo býti vyvezeno více lacinějšího krmiva, jako kukuřice, A dnes zase je křik v novinách, že stal se velký malér, že ječmen nebyl včas vyvezen. Jen na samotném Slovensku mátne vykoupeno 30.000 vagónů ječmene, který nemůžeme prodat. A povážíme-li, že jsme propásli výhodnou dobu, kdy jsme tento ječmen mohli umístiti v cizině, porovnáme-li ceny tehdejší k dnešním, vidíme, že na tom proděláváme 4 miliardy. Vážení pánové! Proč se to stává? Poněvadž do vývozu dovozu mluví celá řada časopisů a lidí, kteří tomu vůbec nerozumí, a když se stanou ztráty, tu ti páni zalezou a obvinují ministerstvo, že neučinilo včas opatření, ačkoliv je dříve obviňovali, že činí něco na škodu státu. My vidíme, že v otázce vývozu nebylo mnohokráte jednáno obchodně, nýbrž čistě politicky, při čemž stanovisko obchodní a národohospodářské bylo vedlejší.

Na druhé straně zabraňován byl pod heslem ochrany domácí výroby i dovoz takového cizího zboží, jehož byl nedostatek a nutná potřeba, jen proto, aby zvyšovány byly ceny tuzemské nad slušný průměr a náš průmysl zbaven všeho popudu k udržení své soutěživosti s cizinou. Zapomínalo se ovšem při uplatňování takových hesel na vážné ohrožení průmyslového vývoje v budoucnu.

O úřadě zahraničního obchodu byla vyslovována často kritika hodně nepříznivá a někdy také toho zasloužil. Ale byla to kritika jen negativní, nikdy se neřeklo, co zahraniční obchod učinil. A já mohu tvrditi, že pro náš průmysl a obchod vedle těch škod učinil hodně mnoho, zejména v otázce sklářského průmyslu. Jestli ta kritika, zde byla, pak se přihlíželo jen k určitým odvětvím. Někdy byla oprávněna, někdy nebyla oprávněna, ale mohu říci, že v celku to byla kritika jednostranná. Pří dovozu a vývozy často se střetnou zájmy nejrůznější. Zájmy dodavatelů surovin a pomocných látek se zájmy výrobců zboží a konečně zájmy obou se zájmy konsumentů. A jestliže nyní jedné straně ministerstvo vyhovělo, druzí křičeli. Uspokojiti všechny veskrze různorodé zájmy, bylo velmi těžkým problémem. Poškozeným cítí se ten nebo onen a přiznává si právo stěžovati si do rozhodnutí úřadu a svou stížnost přednášeti po případě veřejně. Není ovšem možno tvrditi, že by úřad pro zahraniční obchod ohodnotil vždy přesně všechny střetnuvší se zájmy a že by byl vždy rozhodl neomylně a správné. Mnohé stížnosti byly oprávněné, zůstává však naprosto jistým, že zásady, dle kterých povoloval vývoz resp. dovoz zboží, byly navrhovány a schvalovány vždy po bedlivé úvaze všech těchto zájmů, vždy jen na základě poznání stavu věcí a bez ohledu k individuelním a sobeckým zájmům, nesrovnávajícím se se zájmem celku. A rovněž zůstává jisto, že směrnice tyto prováděl velmi rigorosně a mnohdy i bezohledně. Nutno však přiznati, že bezohledností této vyžadoval ráz jeho činnosti. Jednal namnoze tak úzkostlivě, že byla mu vytýkána těžkopádnost a byrokratism. Není možno také popříti, že změny zásadních směrnic děly se vždy jen následkem změněné situace obchodní, které směrnice tyto musily se přizpůsobovati a v nichž docházely výrazu změny poměrů výrobních, způsobené nejrůznějšími příčinami, zejména též měnícími se poměry valutovými.

Úřadu pro zahraniční obchod předem byl dán ráz přechodností a konečným jeho cílem vytknuto bylo co nejrychlejší zrušení státní kontroly zahraničního obchodu vůbec. Možno říci, že valnou část svých úkolů již splnil. Zásoby surovin a polotovarů jsou dostatečně vyplněny, domácí potřeba tovarů je kryta. Potřebnost naší výroby průmyslové je již také dostatečně seznána a zbývalo by tudíž pouze chrániti tuto výrobu před zahraniční konkurencí a umožniti jí konkurenci a odbytiště na světovém trhu. Ochrany může dojíti pouze cly, což předpokládá uzákonění nového celního tarifu, vybudovaného na,dosavadních zkušenostech a poznatcích. Přihlíží-li se však k cizím státům s vyvinutou obchodní tradicí na př. k Anglií a Německu, zaráží skutečnost, že státy tyto kontroly dovozu a vývozu dosud se nevzdaly. Není také možno stanoviti, zda osvědčí se systém přirážek - koeficienti - k celním sazbám při nynějších rozháraných poměrech valutových ve státech sousedních. Aby bylo možno mluviti o dostatečné celní ochraně, třeba předpokládati jakousi ujednocenost na světovém trhu a alespoň trochu stálou relaci mezi měnami jednotlivých států.

Dlužno přiznati, že v nynější době není splněna ani jedna ani druhá podmínka a plyne z toho nutnost i nadále podržeti kontrolu dovozu a vývozu tam, kde toho žádá poměrně malá vyvinutost toho kterého odvětví hospodářského, jednak také u těch produktů, které mají aprovisační význam pro obyvatelstvo.

Vyvinuvší se však poměry hospodářské umožňují již nyní uvolňování postupně vývozu veškerého a dle stávající situace hospodářské bude možno uvolniti i značnou část zboží k dovozu tak, že již po této stránce staví se možnost provésti změnu dosavadních zařízení soustředěných v úřadě pro zahraniční obchod.

Z úsporných důvodů pak dlužno pomýšleti na zrušení tohoto centrálního úřadu, ježto náklady na vydržování jeho byly přece jen značné a zbylé agendy jest docela možno převésti na centrální úřady jiné, které při úpravě zahraničního obchodu stejně jsou interesovány a spolupůsobí.

Mnohá odvětví našeho hospodářství arciť dosud libují si v umělé protekcí, kterou jim státní kontrola poskytuje dokonce dožadovala by se stupňování její až do úplné prohibice. Zapomínají při tom, že prohibicí se jen seslabují, upadají technicky i obchodně a vydávají se tak na pospas cizí soutěži, kterou náš stát, jako stát vývozní nemůže ze svého území úplně vypuditi, nechce-li, aby také jeho vývoz byl v cizině znemožněn.

Státní kontrola zahraničního obchodu přenesená do ministerstva obchodu smí zůstati opět jen na přechodnou dobu a jen tam, kde bude třeba udržeti ji ještě po nějakou dobu v zájmu státním a zejména v zájmu výživy obyvatelstva.

Hlavní věcí pro budoucnost zůstává, na podkladě nejvhodnější celní ochrany ujednávati mezinárodní smlouvy obchodní, ke kterémužto úkolu zajisté nelze povolati úřad pro zahraniční obchod jako instituci přechodnou, nýbrž ministerstvo obchodu a ministerstvo zahraničních věcí, jakožto trvalé orgány státní správy. K těmto mým vývodům připojuje se resoluce kolegy Ackermanna, která žádá, aby vláda v případech vývozu strojů v textilním průmyslu po zrušení ministerstva pro zahraniční obchod žádosti o vývoz strojů byly před jich vyřízením předány k podání dobrozdání odborovým organisacím, zda stroje, o jichž vývoz se žádá, jsou stroje z provozu vyřazené a zda jich vývozem nebude ohrožena zaměstnanost dělnictva v průmyslu sklářském, dovolávám se určité ochrany, poněvadž viděli jsme, že snad z důvodů obchodních, nebo z nepříliš veliké lásky k našemu státu v jednotlivých krajích německých jeví se snaha jednotlivé odbory sklářské vystěhovati. To je na úkor, vážení pánové, nejenom průmyslu, tedy všeobecně, to je přímo nebezpečí našich pracujících mas, které by byly připraveny o práci, poněvadž vyvezením průmyslu nebude se vyvážeti také dělnictvo. Já také vidím u některých těchto průmyslníků snahu vyvésti některá odvětví, ale také vidíme u některých českých průmyslníků snahu, odvézti některá odvětví sklářského průmyslu i toho skla, které bylo naším platidlem a zlatem, do ciziny. A tu žádáme vládu, aby všemi kroky působila k tomu, aby průmysl, který je živitelem našich krajů, nemohl byli snadno vyvážen.

Výbor živnostensko-obchodní navrhuje, aby osnova zákona o usnesení poslanecké sněmovny, kterým se zrušuje úřad pro zahraniční obchod, byl schválen, jakož i resoluce kol. Ackermanna. (Pochvala.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Uděluji slovo panu sen. dr. Kovalikovi.

Zpravodaj sen. dr. Kovalikovi: Slavný senáte! Za zahraničný výbor chcem ako referent odporučiť k prijatiu návrh na zrušenie úradu pre zahraničný obchod z dôvodov, ktoré dovolujem si predniesť. Tento úrad pre zahraničný obchod, jak známo, bol sriadený po prevrate, keď sme ešte nemali smluvy so susednými štáty, keď bolo potreba veľkej kontroly pre dovoz a vývoz a keď malý byť usporiadané styky obchodné s našimi susednými štáty. Nyní však sa pomery zmenily, a to z tých príčin musí byť odporučované zrušenie tohoto úradu, poneváč čiastka agendy, a to najväčšia čiastka agendy, ktorá pripadla tomuto úradu, bude prenesená teraz na ministerstvo obchodu. Tam sa budú vybavovať meritorné záležitosti zahraničného obchodu a tam bude tiež ťažište prevadzovania obchodných záležitostí s cudzinou. To by bola jedna príčina. Druhá príčina k zrušeniu Úradu pre zahraničný obchod je ta, že sme v dobe uvolnenia obchodu. Blížíme sa k úplnému uvolneniu obchodu, takže len velmi malá čiasť agendy připadne na tento Úrad pre zahraničný obchod. Jedna z najväčších príčin je úsporná akcia, lebo zrušením tohoto Úradu pre zahraničný obchod usporí sa značné vydanie na tento samostatný úrad.

Tedy menom zahraničného výboru a menom našej strany, obzvlášte z úsporného stanoviska odporučujem prijatie návrhu tohoto. Zrušenie Úradu pre zahraničný obchod bude likvidovať ministerstvo obchodu.

K tomuto návrhu a doporučeniu jeho dovolujem si pridať to, že žiadame my Slováci, ktorí môžeme povedať o sebe, že sme rodení priemyselníci a obchodníci - však to dokázali naši americkí Slováci, že sú schopní prevádzať obchody - aby pri sriadzovaní zahraničných vyslanectví, ktorým istá čiasť prevádzania obchodov so zahraničím pripadne, aby boli tiež Slováci upotrebení (Tak jest!), aby tedy mohli zastupovať slovenský priemysel a obchod v cudzine. Však zo Slovenska máme mnoho článkov, ktoré sa vyvážajú do cudziny, nech tedy pri vyslanectvách zahraničných aj Slováci sú upotrebení. (Hlas: Tiež i v úradoch!) To je v zaujme samého priemyslu a obchodu potrebné. V zahraničnom výboru boly prednesené žiadostí, aby meritorné a najväčšia čásť prevedenia zahraničného obchodu bola dodaná ministerstvu obchodu, ale isté věci budú pri ministerstvu zahraničia, aby tam odborníkov bolo upotrebené a nielen takých, ktorým je zapotreba nejakého úradu. Odborníkov má byť upotrebené jak v ministerstvu obchodu, tak i v našich vyslaneckých zastupitelstvách v cudzo-zemsku. Odvolávajúc sa na tieto dôvody, odporučujem ako zpravodaj zahraničného výboru k prijatiu návrh na zrušenie Úradu pre zahraničný obchod. (Pochvala.)

Předseda (zvoní): Zahajuji debatu. K debatě jsou přihlášeni pp. senátoři: Lorenz, dr. Spiegel, Ackermann.

Uděluji slovo prvnímu řečníku panu sen. Lorenzovi.

Sen. Lorenz (německy): Slavný senáte! Předloženou osnovu zákona, dle níž má býti rozpuštěn úřad pro zahraniční obchod, uvítají asi všechny strany, a ani obyvatelstvo nezapláče po něm, neboť činnost toho to úřadu neuspokojovala ani obyvatelstvo sní stát, naopak poškozovala oba. Tento úřad byl zřízen asi před půl druhým rokem za tím účelem, aby upraven byl vývoz a dovoz, i domnívali jsme se, že takovéhoto úřadu nezbytně jest potřebí, abychom přivodili normální poměry. Následky války byly ovšem hodně zlé, potřebovali jsme v prvé řadě práce a chleba, a tento úřad měl pomáhati spolu zjednati obojí. Tento úřad měl se zabývati tím, aby dovážel potraviny, aby zabráněno bylo nouzi v domově, a měl také dovážeti suroviny, aby průmysl byl zaopatřen a nezaměstnanost odstraněna. Žádné z těchto dvou úloh však tento úřad nesplnil, naopak způsobil více zmatku než ho tu již bylo. Potřebujeme si jen vzpomenouti na známý prodej cukru, jenž přece také jest dílem tohoto úřadu a jenž obyvatelstvu a státu způsobil škodu miliardovou; potřebujeme si vzpomenouti jen na to, že jméno Hotowtz úzce jest spiato s tímto úřadem. Tento úřad byl již předem zbyrokratisován, bez jakékoli porady s odborníky, ačkoli právě tento úřad byl by velmi nutně potřeboval odborných rádců. K jeho usnesením bylo by bývalo potřebí odborníků, průmyslníků, dělníků, konsumentů, otázky surovin a opatření potravin měly bezpodmínečně býti řešeny za jejich účastenství; ve skutečnosti však nestalo se nic takového a jestliže již některý odborník z vlastního popudu přišel do tohoto úřadu, dovedli jej pokud možno brzy zase odstraniti. A jestliže pan zpravodaj Lisý praví, že takovýto úřad ovšem nemůže všem lidem vyhověti, že musí tu býti jisté nedostatky, tož pravím já, že tento úřad zameškal vše, co bylo lze zameškati. Chci pro to uvésti několik příkladů. Trvalo dlouho, nežli se tento úřad rozhodl, že propustí k nám z ciziny ono množství obílí, mouky a tuku, jehož bylo potřebí, aby bylo zabráněno bídě a aby ceny klesly. Veškeré domluvy z kruhů konsumentů, zejména z naší strany, organisovaných konsumentů, zůstaly bez účinku. Když jsme přicházeli a chtěli jsme dovozní povolení pro mouku, tuky a potraviny vůbec, byli jsme odmítnuti. Velkonákupna by o tom dovedla vypravovati; co ta vše podnikala, aby sem dostala zboží! Tak na příklad měla předešlého roku ve svobodném skladišti v Děčíně ležeti dva vagóny kakaa, jež bylo o 7 Kč za 1 kg lacinější než tuzemské. Dovozního povolení jsme nedostali, byli jsme poukazováni na to, abychom koupili kakao doma, kde prý jest dosti zboží. Když jsme se vsak zde v zemi dotazovali, ukázalo se, že jen několik firem má několik set kilogramů na skladě. Nám bylo dovozní povolení odpíráno, soukromým obchodníkům však beze všeho vydáváno. S kořením zakusili jsme totéž, nakoupili jsme větší množství v cizině, avšak neobdrželi jsme dovozního povolení, zase z téhož důvodu, že prý je u nás doma dosti zásob. Kdekoli však jsme se dotazovali, ukázalo se, že toto tvrzení jest opět nesprávné. Mimo to nebylo u nás lze obdržeti koření bezvadné, zde bylo jen falšované, dražší zboží. Také pro bramborový škrob, který předešlého roku mohl hráti velikou úlohu, poněvadž ho nebylo dostatek, neobdrželi jsme dovozního povolení, jež potom soukromým obchodníkům bylo dáno. Tito soukromí obchodníci mohli se zbožím činiti, co chtěli, nebylo zde nikoho, kdo by je kontroloval, odkud zboží přišlo a jaké ceny byly žádány. Byla s ním prováděna lichva.

Mám za to, že žalozpěv, který pan Lisý nyní přednáší, měl přednésti dříve, měl dříve poukázati na poměry, které tu panovaly. Neboť jestliže pan zpravodaj dnes ví, co se u tohoto úřadu dalo, a k nám o tom má národohospodářskou přednášku, co by se bylo mělo učiniti, musíme se domnívati, že přece zajisté již dříve o tom byl zpraven. Měl se přičiniti o to, aby věc již tehdy objevil.

Další zkušenosti učinili jsme s dovozem sody. Potřebovali jsme nutně 20-30 vagónů sody. Chtěli jsme zavésti zboží, jez bylo o 70 h za 1 kg lacinější nežli zboží, jež bylo lze obdržeti zde. Dovozní povolení bylo odepřeno, byli jsme poukázáni na tuzemské továrny, když jsme se však u nich dotazovali, ukázalo se, že lze dodati teprve ve třech až čtyřech měsících. Právě tak se nám vedlo, když jsme chtěli dovézti sledě, brambory a řadu jiných důležitých předmětů denní potřeby. Pokaždé tu byly pro zamítnutí nějaké důvody, potíže valutami, ochrana domácího průmyslu a jak se všechna ta hesla jmenují, která po právu vůbec neexistovala.

Přímou cestou u tohoto úřadu nebylo lze vůbec ničeho docíliti. Musilo se jíti jinými cestami. Mnoho cest sice vede do Říma, ale zde vedla jen jediná cesta k cíli, cesta nastavenou rukou několika úředníků. Tak bylo lze dostati dovozní povolení. Ale jíti rovnou cestou bylo u tohoto úřadu marno. Úřad kladl zcela zvláštní váhu na to, aby organisovaným konsumentům činil potíže. Jak řečeno, soukromí obchodníci obdrželi dovozní povolení bez námahy, jež velkonákupně bylo odpíráno. Úřad pro zahraniční obchod mohl pro lid a pro stát učiniti mnoho dobrého, kdyby jeho úředníci byli měli na zřeteli zájem lidu a státu. Odbourání cen, jež vláda nyní tak nápadně pěstuje, bylo by již dávno mohlo učiniti větší pokroky, mohli bychom s cenami býti již dávno na tom stupni, jehož nyní chceme dosíci, kdyby v pravý čas bylo bývalo dovezeno dostatečné množství, kdyby tento úřad byl konal svoji povinnost. Nyní vláda překotným způsobem a do jisté míry uměle provádí odbourání cen, i domníváme se, že toto odbourání cen se neprovádí tak velice v zájmu obyvatelstva, jako spíše slouží jiným účelům. Zajisté souvisí úprava cen u nás s valutou. Poněvadž se však také poněkud umělým způsobem pomáhá k tomu, aby naše koruna stoupla, jsou tu zajisté jiné důvody, které vládu nutí k tomuto kroku. Popírá se sice, že vláda ve Švýcarsku kupuje české koruny, víme to však ze spolehlivých míst, že tomu skutečně tak jest. Jest to dvojsečný meč, pokoušíme-li se o to, abychom naší valutu násilím zlepšili, nevíme-li na druhé straně, zdali nám to nepřinese těžké následky. Cíl, jenž vládě tane na myslí, jest pokud jsme se dozvěděli, tento jest úmyslem pobouřené státní úředníky a učitele zase ukrotiti odbouráním cen, jest dále potřebí základny pro vyjednávání v budoucích hospodářských zápasech, jež odbourání cen musí přivoditi. Překotně prováděné odbourání cen musí přirozeně ponoukati podnikatele k tomu, aby konečně započali se snížením mzdy, na němž se dávno usnesli. Bude-li naše koruna dále stoupati, budou ceny dále klesati. Zdali však budeme dále mocí vyvážeti, zdali potom náš průmysl neuvízne a nenastane veliká nezaměstnanost, jak tomu jest ve všech vítězných státech, o tom nechci rozhodovati. Chceme při této příležitostí také varovati nepřítomnou vládu, aby věc nehnala do krajnosti, poněvadž by tím pravděpodobně ani obyvatelstvu republiky neprokázala zvláštních služeb. Snížení cen bylo by již dávno nastalo, kdyby úřad pro zahraniční obchod, nad nímž nyní promlouváme pohřební řeč, byl konal svou povinnost anebo kdyby již dávno byl býval odstraněn. Souhlasíme z těchto důvodů s jeho zrušením, přáli bychom si však, aby agenda tohoto úřadu, pokud ještě pro nejbližší dobu bude trvati, nebyla přikázána ministerstvu věcí zahraničních, nýbrž ministerstvu obchodu, neboř toto ministerstvo jediné přece má úředníky, kteří mají porozumění pro to, čeho jest třeba a čeho třeba není. Ministerstvo věcí zahraničních ještě nikdy se nezabývalo takovýmito otázkami. Jestliže však ministerstvo věcí zahraničních převezme tyto úředníky ministerstva pro zahraniční obchod, zůstane věc jak byla a nezmění se ničeho na dnešním stavu. Představujeme si věc tak, že agenda bude předána ministerstvu obchodu, že pří něm pro tyto otázky zřízen bude odborný poradní sbor z konsumentů, dělníků a průmyslníků, aby chybám, jež byly učiněny, bylo zabráněno a aby nastoupil takový stav, jehož potřebujeme. Budeme následkem toho hlasovati pro tuto osnovu zákona a také pro dotyčnou resolucí, doufáme však, že brzy nastanou jiné poměry.