Nevíra, co nazýváte >politisch ist nicht zufrieden,< vím, že z lidí, kteří se mnou mluvili, ačkoliv věděli, kdo jsem, ani jeden neřekl: >V politickém ohledu musíte to a ono změniti.< Jsem přesvědčen, velectění pánové, že když zavládne dobrá administrativa, nejen u nich, ale také u nás, když se vláda postaví za všechny zájmy lidové tou měrou, jak toho vyžadují tyto zájmy, z této dobré administrativy přece jednou vytryskne - ovšem, nebude to tak brzy, uplyne snad ještě mnoho času - takový stav mezi námi, že oni budou spokojení se státem jako jsme my. Ale, velectění pánové, poněvadž toho nelze dosáhnouti nějakým pronásledováním před trestním soudem, proto navrhuje výbor, abyste přijali náš návrh, kterým se vydání těch pánů zamítá. (Tak jest. Výborně! Hlučný potlesk.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Schůze předsednictva usnesla se, aby v debatě, která nyní bude následovat, byla řečnická lhůta vyměřena na ¹/₄ hodiny. Ke slovu jsou přihlášeni pánové Chlumecký, dr Spiegel a Niessner.

Uděluji slovo prvému řečníku panu sen. Chlumeckému.

Sen. Chlumecký! Slavný senáte! Imunitný výbor navrhuje, abych nebol vydaný hlavnoslúžnovskému úradu vo Zvoleni k trestnému stíhaniu pre moju reč drženú vo Veľkej Luče 12. septembra 1920. Co sa mojej osoby týká, je mi úplné ľahostajné, zda mna moji pp. kollegovia výdajů alebo nie, lebo v pádu vydania... (Hlas: Nám to není jedno, jestli tě vydáme!)... mne je to jedno - v pádu vydania a odsúdenia neutrpím žiadnej mimorádnej škody. Ale konštatujem, že som nepoužil slov, ako sú v obžalobe uvedené, tie sa zrodily v hlavách dvoch, troch nastražených zámožných sedlákov velkolúckých. Nehlásil som sa ku slovu k vôli obhajobe, ale len chcem pri tejto príležitosti poukázať na niektoré veci. Veľká Lúka je zvláštna dedina, tam panuje taký poriadok, ako snáď na celom Slovensku nie. Tam je rychtár všemohúci pán a robí s tým chudobným ľudom, čo sa mu len ráčí. Na príklad: mal tam byť Kafkovského majetok rozdelený a ten na rovné čiasti na všetkých občanov, ale rychtár rozdelil to potajmo medzi týchto zámožnejších a tých chudobných neupozornil, takže ti boli tým poškodení.

Potom chcem poukázať na tie druhé všelijaké neprístojnosti, pri ktorých chudobní prijdú zkrátka. Raz v r. 1918om ten rychtár rečnil v Bánskej Bystrici, aby Slováci bojovali do poslednej kvapky krve len aby sa Česi nedostali na Slovensko. Maďarské šovinistické časopisy písaly o tom a chválily toho rychtára ako statečného a dobrého maďarského vlastence, a tento rychtár s jeho spoločnosťou, to sú vlastne tí, ktorí to vlastne skomponovali, aby táto žaloba proti mne bola podaná. Tí chcejú, aby akonáhle prijde jedon kommunista, aby mu niečo privesili a tak prekrútili tu reč - bola sice ostrá dosť - ale nie v tom smysle, ako je vo výborovej zpráve udané. (Veselost.)

Já som sa vyslovil, že proletariát celej Europy oslobodí sa z jarma kapitálu, čo každopádne po dobrote nepojde. To tvrdím i dnes. Já som nikoho nevyzýval, aby pánov keťasov a úžerníkov napadal, lebo viem dobre, že naše zákony chránia týchto pánov, obzvlášte keď sa vydávajú za státotvorných občanov.

Jestliže imunitný výbor pokladá takéto predpovedanie budúcnosti za skutok, ktorý sa musí posudzovať s politicko-pathologického stanoviska, tak poznamenávam proti tomu, že t. zv. státotvorné strany predpovedajú už po 3 roky každý týždeň pád sovietského Ruska a budú sa iste tešiť týmto predpovedaním ešte dlhé roky, tak dlho, až budú i zapadne štáty premenené na socialistické republiky. (Veselost.)

Každý predpovedá to, čo by rád videl uskutočnené. Posudzujme to s politicko-pathologického stanoviska. Já nemám nič proti tomu. Ráz som ale už dobré predpovedal. V lednu 1918 napísal som jednu pieseň pod menom: > Drevorubec Slovák<, (Hlas: Ta byla pěkná!) ktorá bola obrátená proti maďarskej buržoasii, proti vyssávačům slovenského pracujúceho ľudu a predpoveda1 som v nej, že sa ten svet prevrátí, a že to tým zlatým pánom po chuti nebude. Žal krátký čas prišiel prevrat a česká buržoasia zpievala a hrála na klavír vo svých salónech moju pieseň. Nápev komponoval dr. Kolísek. Nikto z panstva nemal ani tušenia, že ta pieseň je od komunistu Chlumeckého, lebo by ju bývali nezpievali, dámy a pánovia. Česká buržoasia tešila sa tomu vtedy, že bola Slovákom napadnutá maďarská buržoásia. Dnes je - pravda - situácia iná: Dnes chrání česká buržoásia buržoásiu maďarskú proti slovenským otrokům. Český censor na Slovensku censuroval tuto pieseň nedávno na. Slovensku, chránil tedy maďarské veľkostatky a spekulantov proti slovenským otrokom. Dnes zachádzajú českí četníci na Slovensku horšie s pracujúcim ľudom, ako kedysi maďarskí žandáry. Bývalí nenávidení maďarskí služnovci úradujú až do dnes na Slovensku, premenili sa na slovenských vlastencov a prenásledujú ten pospolitý ľud ešte viacej, ako pred tým a soudia dľa maďarských zákonov. A preto ja píšem dnes také piesne, ktoré už česká buržoásia so mnou nezpieva. Preto ale nemal imunitný výbor príčiny, aby tak mokantným spôsobom svoju zprávu ohladne mojej osoby podával. Proti komunistom je sice každý špás dobrý, ale mne sa nazdáva, že zpráva výborová nemá mať ten účel, aby agitovala proti určitej strane, ktorá je nie po chuti vládnym stranám. To som chcel len podoknúť k teito veci.

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Uděluji slovo panu sen. Niessnerovi.

Sen. Niessner (německy): Slavný senáte! S předloženou zprávou, která zamítá žádost za vydání jednotlivých členů této sněmovny, samozřejmě souhlasíme, avšak, což výslovně chci na jisto postaviti, nikoli z důvodů, které zde pan zpravodaj uvedl. (Souhlas něm. senátorů.) Panu zpravodaji se zlíbilo, přednésti zde netoliko nevěcný referát, nýbrž ze stanoviska poněkud velice povýšeného souditi o dotyčných senátorech a o zločinech, jichž prý se dopustili. Neshledávám, že jest to správný způsob podávání výborové zprávy, čímž ovšem nikterak nechtěl bych omezovati volnost slova kohokoli z pánů. Myslím jen, že není přípustno, aby z výborové zprávy byla dělána satira, (Souhlas něm. senátorů.) aby jí bylo používáno k pokusu, tropiti si veselost z jiného hnutí, z jiných stran a zástupců v tomto sboru. (Souhlas něm. senátorů.)

Pan zpravodaj zde vystupoval jaksi Jako lékař, odsoudil všechny politické a národnostní proudy, od jeho stanoviska úchylné, jako by byly chorobným zjevem. Mluvil o tom, že Němci všeobecně - a nečinil tu naprosto žádného rozdílu - potřebují politického rozumu, že se nalézají v horečce, a mluvil také o potřebném léku, jehož prý jest třeba k odstranění této horečky. Nevím, je-li to vkusné takto mluviti, nejméně s místa, odkud mluvil pan zpravodaj. Chci poznamenati, že my, alespoň s naší strany odmítáme přijímati poučení o politické slušnosti, a že si ho nikterak nevyprošujeme. (Souhlas něm. senátorů.) Jestliže pan zpravodaj mluví zdánlivě tak blahovolně, se zdánlivou velkou, blahovůlí si přeje všeobecně ozdravení Němců, chci na to jen krátce odvětiti, že všichni právě neměli té obratnosti, aby přišlí k jedině spasitelné národnosti. (Veselost.) To nám tedy již jednou zůstalo odepřeno. Jestliže se to však již někomu podařilo, pak přece nemá proto zbujněti.

Tuto věc bylo by přece lze projednávati s jiného stanoviska. Domnívám se, že všechny zločiny, o nichž se zde mluví, případně žaloby, které se zde vznášejí, které tvoří podklad, této zprávy, žaloby, na jejichž základě státní zastupitelstva žádají o vydání, vesměs vznikly přímo z chorobného strachu, jaký zde v tomto státě máte před velezrádou. Vypuklo zde přímo větření velezrady. (Veselost.) Nechtě si říci, že je to prozatím neodůvodněná bázeň, a podobně mluvil také pan zpravodaj, jenž všeobecně s jistými úchylkami, jež se mni zdály nutnými, velmi správně charakterisoval náladu německého obyvatelstva. Prozatím německé obyvatelstvo nesmýšlí velezrádně. Obávám se jen, pánové z českých stran, že se vám přece podaří přivésti německé obyvatelstvo ještě tak daleko. (Souhlas něm. senátorů.) Považte přece, jak to dnes chodí. Nálada je dnes taková, a obzvláště pěstuje to český šovinistický tisk, že každá oposice, i oposice nejvěcnější, jest již považována za zradu na státě, za velezradu, Nemá-li někdo zcela stejné lásky k poměrům v tomto státě, bývá dotyčný již označován za velezrádce.

Je přímo neuvěřitelno, kam až tato troufalost vede. Jako podklad obvinění se vypravuje, že řečník řekl: Mírové smlouvy jsou bídnou slátaninou, jsou, ďábelským dílem, Němci nemají žádných práv, republika jest peklem! To přece jest zcela zákonitá kritika. Praví se, že řečník prohlásil: Stát není naším státem. Němci jsou národem druhé třídy a zachází se s nimi jako s otroky. I kritika poslance o zahraniční propagandě, kterou stát vykonává, vykládá se jako velezrada! Všechno je velezradou, všechno je zradou, všechno je zločinem! Kam to povede? Zajisté jsou v obžalobách také rozličné výroky, na které by se hodila písmena zákona. Ale dovolte, abychom vůči těmto obžalobám, jež v takovýchto případech většina státních zastupitelstev vznáší, chovali největší nedůvěru; Nepouštím se zde do merita obžalob proto, poněvadž výbor přece všeobecně upustil od své dřívější praxe, jež záležela, v tom, že meritum takovéto žádostí za vydání nebylo zkoumáno. Proto musí také mně býti dovoleno, abych dotkl se merita žádosti o vydání.

Jsou zde jisté výrazy, na které se písmena zákona třeba hodí. Ale ptejme se: Kterak dochází k takovýmto žalobám o řečech ve schůzích? Ve většině případů jsou to lidé politicky zaujatí, kteří učinili oznámení, anebo jsou to úředníci ne zcela vyškolení, anebo dojde k žalobě, i když předpokládám, že jest tu bona fides, ve většině případů i na základe neúplné zprávy. A pánové z české strany, vy sami ve starém Rakousku jste se dostávali do stejného postavení pro takové uměle konstruované delikty. Měli byste tudíž býti opatrní. (Sen. Thoř: Byli jsme také za to zavřeni! Hluk.) Víte velmi dobře, že naše strana v nejtěžších dobách proti tomu vystupovala, že právě proti příslušníkům vaší strany byly prováděny procesy pro velezradu.

Z celé řady obvinění, tuto vznesených, chtěl bych vytknouti jen jednu jedinou věc. Jednomu z mých kolegů, jenž jest mým politickým odpůrcem, kterého však znám jako muže vážného, seriosního, vkládá se do úst výrok, o kterém z politické i osobní stránky jsem přesvědčen, že by ho neučinil a učiniti nemohl, poněvadž by to byla nesmírná politická a osobní nejapnost. Praví se o něm, že prý volal: >Ať žije císař Vilém, ať žije císař Karel!< O císaři Vilémovi by se mohl vésti spor, ale že by německý nacionál - tak alespoň já znám věc - mohl míti takovou zálibu pro Karla, že by si přál jeho návratu, to jest politická domněnka, kterou nemůžeme sdíleti. (Sen. Hrejsa: Se srdcem divno hrát, říká, myslím, Machar!) Nerozumím tomu, bohužel, zcela. Mohu vám jenom říci, že jest to neslýchaná domněnka, míti za to, že existuje normální člověk, kterékoli národnosti, jenž by si dnes přál návratu Karlova. Chtěl bych nyní poznamenati leccos k výborové zprávě samotné. Výborová zpráva vychází z toho, že zaujímá všeobecně stanovisko, že nemá zkoumati žádost o vydání po stránce věcné a procesuální. V tomto případě činím výjimku. Staví se do jisté míry, jak na jednom místě stojí, na vyšší, resp. nižší stanovisko, s něhož hledí na věc. Snaží se oceniti všechny tyto žaloby zde politicky, právnicky a do jisté míry také morálně, i dochází po těchto úvahách k závěru, že u všech obviněných zde - při čemž neuvěřitelným způsobem předpokládám, že všechna tato obvinění jsou správná - nedostávalo se zlého úmyslu. A proč se jim nedostávalo zlého úmyslu? Obracím se proti tomu a obrátil bych se proti tomu, kdyby se jednalo o kohokoli, poněvadž tento způsob odůvodnění považují za neslýchaný. Praví se na příklad, že dlužno uvážiti, zdali snad pachatel nejednal jen >na oko<, a zdali sňatí táli neučinil jen k vůli mandátu, >aby dobře opatřil svůj mandát<. (Zpravodaj sen. dr Stránský [německy]: Ó ano!)

Ano, to snad pana zpravodaje obveseluje, ale má výborová zpráva takto souditi o morálce a vnitřních pohnutkách některého politického směru? (Výkřiky německy: Infámnost! Soudí podle sebe!) Považujete-li to za svobodu slova, použité jí jakožto senátor, jakožto člen této komory. Alte mám za to, že imunitní výbor má zkoumati jinou stránku, nežli tu, zdali snad řečník líni nechtěl si zabezpečiti svůj mandát. To přece znamená podkládati dotyčnému poslanci nízké pohnutky. To činí výbor, který předstírá, že na věc pohlíží s vyššího morálního hlediska. Za takovouto morálku, za takovýto, způsob nazí-, raní děkujeme. Prosím, aby v tom nebyla spatřována nezdvořilost - snažím se býti zdvořilým člověkem - ale takovéto zpravodajství jest smělostí, kterou nelze dosti odmítnouti. Jest také smělostí, tvrdí-li se, že senátor jest v rozporu se 190 obcemi jižní Moravy, jež Bohům a Versailleskému míru děkují na kolenou, že k tomu došlo tak, jak se stalo. To vše není žádným způsobem odůvodnění.

Obracíme se proti tomu a protestujeme proti tomu. Žádáme, alby napříště o imunitních žádostech jednáno bylo slušně, aby imunita poslanců a senátorů byla chráněna. Budeme hlasovati pro návrh výboru, ale povznášíme hlasu svého proti tomu, aby odůvodnění tohoto návrhu dalo se způsobem tak nedůstojným. (Živý souhlas a potlesk něm. senátorů.)

Předseda (zvoní): Ke slovu přichází dále pan sen. Karel Friedrich.

Sen. K. Friedrich (německy): Vážené dámy a pánové! Pan zpravodaji užil zde dnes slov, která také jménem všech ostatních německých stran nemohu nechati nezodpověděna a nepopřena. Pan zpravodaj, místo aby hájil svojí výborovou zprávu a svůj návrh, dovolil si projeviti svůj osobní názor o německé politice. A dovolil si to učiniti takovým způsobem, kterým zamýšlel německou, politiku sesměšniti. Vůdce německého lidu, senátory, prostě líčil jako lidí duševně choré, kteří nemají býti odevzdání trestnímu soudu, nýbrž kterým má býti ponechán čas, aby se ze své choroby vyléčili. Chápeme velmi dobře, že se většina zdráhá vydati senátory pro provinění tohoto druhu. Z toho by byly jen skandály, jako z každého politického procesu. To však má se říci otevřeně, a nesmí býti použito podobných urážlivých forem, které musí vyvolati odpor každého účastníka. Také my hlasujeme proti vydání, z té příčiny, protože jsme plně přesvědčení, že všichni senátoři učinili jen to, co jím předpisuje povinnost jejich mandátu, a tolik úcty před stavem senátorů a poslanců byl by mohl míti také pan zpravodaj. (Souhlas něm. senátorů.)

Předseda (zvoní): Nikdo není více k slovu přihlášen, debata jest u konce. Dávám slovo k doslovu panu zpravodaji.

Zpravodaj sen. dr Stránský: Jenom pro několik málo slov, velectění pánové a dámy, vyprošuji si vaší pozornost. Pan. kolega Niessner zde odmítl, abych dával německým poslancům nějaké rady, jak se mají chovati, že oni žádné rady nepotřebují a že také takových rad neposlechnou. Pan senátor Niessner stojí na stanovisku, že se pánům vede velmi zle. Poslechněte tedy naší radu jednou, možná, že to bude lepší, zkuste to jednou, neodmítejte takovéto rady, aby byla politika vaše rozumná. Proč jí odmítáte tak briskně, možná, že by se to vyplatilo, zkuste to alespoň. Zkuste to s methodou, jak fa to doporučují, s rozumnou střízlivou politikou, zanechte takových nabubřelých frází, jaké se zde nalézají, nebudu jich opakovat ze šetrnosti k těm pánům, kteří se jích dopustili. (Sen. Niessner [německy]: Vy jste dobrák, pane senátore!) Jsem pevně přesvědčen, kdybyste to zkusili, odpusťte, to bývá tak v životě lidském a jmenovitě u prostých lidí se děje, když bývá člověku zle i stará bába dobře někdy radí. (Veselost.) Zkuste to, možná, že moje rada bude dobrá. (Sen. Niessner [německy]: V tom případě nikoliv!) Pan senátor Niessner praví, že moje odůvodnění je satirou. Odpusťte, to není pravda. Je v tom satira, ale té satiry nejsem autorem já, nýbrž to odůvodnění, ta zpráva je zrcadlem, a jestliže v tom ví-dlíte satiru, pak je to obraz vaší politiky, tu satiru jsem zajisté nespáchal já. (Výborně! - Sen. Polach [německy]: Vy jste čisté objektivní zrcadlo! - Hlučná veselost na pravici a ve středu.) Ano, prosím, nemohu si pomoci a je zároveň, prosím, velectění pánové, z kritiky této zprávy vidět, jak nešťastný je dosud ten poměr mezi námi a Němci jejich zaviněním. Vyjdete jim vstříc s nějakým návrhem, my přece víme, že jsou rádi, že ten návrh činíme, když nic jiného, aspoň zamítají odůvodnění. Z toho je nejlépe viděti, že těm pánům můžete přijíti po zlém nebo po dobrém... (Sen. dr Spiegel [německy]: Ale my přece nemůžeme přijati vaše odůvodněni! To je přec nemožné!) Ale odpusťte, každý odůvodňuje tu věc tak, jak dovede. (Veselost. - Výkřiky sen. dr Hellera.) Pane kolego, já vás ubezpečuji, jsem starým praktikem v trestním právu, že kdybych to nebyl odůvodnil tímto způsobem, že se zamítnutí této žádosti jinak odůvodniti nedá. (Sen. Niessner [německy]: Kde je vůbec imunita? Proč jste to neodůvodnil imunitou?) Ano, prosím, imunita senátora nepozůstává v tom, že může mluviti co chce, co mu slina na jazyk přinese, že smí mluviti a štváti proti státu. (Sen. Niessner [německy]: Jest právo imunity senátora!) Prosím, pánové, odstraňte z trestního zákona všecky zákony od §u 58 až do 70. paragrafu. (Sen. Niessner [německy]: Proč jste to převzali věrně z rakouského zákona?) Ale, dovolte, vy jste přece autoři toho >österreichische Gesetze<. Němci nám vytvořili tohle Rakousko, které vzalo takovýto konec. Jen Němci to způsobili. (Sen. dr Heller [německy]: To přece není pravda!) Ty zákony všecky jsou od vás. Již tehda než byl parlament v Rakousku, když se v kabinetních a dvorních kancelářích dělaly staré zákony, bylo všecko obsazeno samými Němci. Vy jste si ty zákony udělali a dokud! ty zákony tu jsou a hřeší se proti nim a porušují se, neplatí také imunita! Já jsem řekl již v této zprávě, že senát není žádným asylem pro zločiny, ať jsou politické, anebo jiné a kdybych já měl přesvědčení, že vy chcete opravdu zrevoltovat naši zemi a, že to opravdu chcete učinit, pak bych byl ten návrh odůvodnil jinak, pak bych byl řekl, abyste byli vydáni. Poněvadž však mám přesvědčení, že ty vaše řeči radikálními jsou jen na oko radikálními, abyste vypadali jako radikálové, nikoliv, abyste zradikalisovali a zrevoltovali lid za vámi stojící, proto činím tento návrh. (Sen. Niess-ner [německy]: To obstaráváte vy!) Bylo mi tu vytýkáno, že prý jsem urazil ty pány, poněvadž jim imputuji, že měli řeči na oko. Já jsem uvedl ve své zprávě příklad, jak často v Rakousku, když někdo chtěl zaopatřiti se na zimu, dopustil se toho obyčejně zločine, totiž urážky veličenstva, dostal za to 5-6 měsíců a byl do jara zaopatřen. (Hlučná veselost.) Já jsem tehdáž ve starém Rakousku jako obhájce marně se dožadoval a doprošoval soudů, aby takového zločince neposuzovaly jako zločince, že on nechtěl a neměl úmyslu uraziti císaře, nýbrž že se chtěl dát zaopatřit. Soudy rakouské však na to nepřistoupily, poněvadž se bály, že by nesměly osvobodit takového člověka a stejně, když já mám o někom přesvědčení, že nechce zrevoltovat trutnovský anebo liberecký okres, poněvadž ti továrníci, ti průmyslníci, obchodníci a živnostníci, kteří za ním stojí, nemohou potřebovat žádnou revoluci a on to dobře ví, nýbrž když já mám přesvědčení, že on byl radikální jen, aby svůj mandát si zaopatřil, jako onen chudák se chtěl zaopatřiti na zimu (veselost), pak ho nesmím nechat žalovat.

To nesmíte říci, že vás urážím a že je to satira v mé zprávě. (Sen. Polach [německy]: Vy stavíte politický zločin na roven sprostému zločinu! Styďte se!) To byl také politický zločin urážka veličenstva, my se na to dívali jako na politický zločin. V tom ohledu račte si dát říci, že my za politické zločiny prohlašujeme všecky takové zlé skutky, které spočívají na politických motivech a o tom, zdali zločin urážky veličenstva byl politickým motivem, anebo ne, o tom byly mezi právníky spory, poněvadž mnozí na to poukazovali, že mnoho lidí se jich dopouští. (Sen. Polach, [německy]: Škoda, že už není titul dvorního rady, ten byste musil dostati za tuto řeč!) Pane kolego, já jsem mohl míti Hofratstitel ve vašem Rakousku a buďte ubezpečeni, že jsem ho odmítl, tím méně ho mohu potřebovati dnes. Já se ohrazuji proti tomu, aby kolegové tvrdili, že jsem je urazil. (Sen. dr Spiegel [německy]: Vždyť to činíte stále!) Já jsem jim ukázal pravý obraz té politické činnosti, kterou oni vykonávají na svých schůzích a proto myslím, že jsem je také neurazil. Jestliže bylo na to poukazováno, že oni - a toho se chci dotknout na konci - že já žide jaksi vysmívavě dotýkám se jejich politické činnosti, tedy, velectění pánové, neračte zapomínati, jestliže jsem řekl, že nelze na jejich nynější požadavky přistupovati, jelikož tyto požadavky nejsou jejich cílem, nýbrž k jejich upokojení jen prostředkem k dosažení onoho velkého skrytého cíle, odtržení se od republiky. K tomu si dovoluji uvésti, příklad z jedné řeči pana sen. Jessera. (Sen. Niessner [německy]: To je velice chytré! Je to velmi jemně předeno, ale vy to víte přece!) Ano, to jest >sehr schlau<. Neračte, pánové, prosím, zapomenouti, že mezi vámi jest lehko býti >sehr schlau<, když vy tak neopatrně, abych tak řekl, nejapně mluvíte, jako to řekl pan senátor Jesser. (Sen. Niessner [německy]: Každá špiclovská výpověď je vám svatým zákonem!)

Sen. Jesser řekl: Musíme vědět, kde Češi vězí, Češí musejí ven, vývoj Čechů můžeme znemožniti jenom tím, když odstraníme všechny české dělníky, české služky, české tučně. Nepodporujte českých živnostníků, českých obchodníků. Nepronajímejte bytů Čechům, netrpte, aby do německých krajin byli dosahováni čeští úředníci, čeští zřízenci, čeští četníci a legionáři. Ti všichni musejí ven. (Výkřiky sen. Meissnera.)

Pánové, zde máte obrázek té autonomie, kterou si ti páni představují v budoucností vybojovat na nás. (Tak jest!) To by vypadaly naše menšiny, ti všichni musejí ven - vykládá sen. Jesser. Když tak veřejně mluvíte, nedivte se, že jsem >sehr schlau<. (Sen. Niessner [německy]: Vždyť se tomu naprosto nedivím!) Na ty věci nemůžeme přistoupiti a proto tvrdím, ještě jednou, že jsem vám nedělal žádnou křivdu, a že snad je nás velmi málo v tomto senátě, kteří by byli, řekl bych, tak vlídně v této zprávě vám vyšli vstříc, jako jsem to učinil já. (Tak jest! Výborně! Potlesk.)

Předseda: Prosím, zaujmouti místa. Hodlám dáti hlasovat o celém návrhu najednou. Je proti tomu způsobu hlasování námitka? (Nebyla.)

Není námitek, budu tudíž tak pokračovati.

Kdo souhlasí s návrhem výboru imunitního, aby k trestnímu stíhání senátorů svoleno nebylo, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Návrh, jest přijat a k trestnímu stíhání senátorů se nesvoluje.

Sděluji, že do výboru živnostensko-obchodního nastupuje na místo sen. Sehnala sen. Hrejsa.

Navrhuji, aby se příští schůze konala zítra ve středu o 15. hodině odpolední s tímto

1. Návrh výboru ústavně-právního a technicko-dopravního, aby se senát usnesl navrhnouti poslanecké sněmovně prodloužení lhůty k ujednání poslanecké sněmovny, č. t. 1164, o vládním návrhu zákona, kterým se doplňují ustanovení zákona ze dne 27. května 1919, čís. 305 Sb. z. a n., jenž se týká prozatímních opatření na ochranu vynálezů a mění některá ustanovení zákona ze dne 11. ledna 1897, čís. 30 ř. z., jenž se týká ochrany vynálezů (zákon o patentech).

2. Druhé čtení zprávy výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, kterým se mění a doplňují zákonná ustanovení o směnečných poplatcích. Tisk 1178.

3. Druhé čtení zprávy výboru sociálně-politického o usnesení poslanecké sněmovny o návrhu poslanců Bečky, Biňovce, Dubického, Langra, Bezďěka a soudr. na prodloužení omezení práva stěhovacího. Tisk 1189.

4. Druhé čtení zprávy výboru ústavně-právního o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, kterým se mění § 17 zákona, ze dne 25. února 1919, čís. 84 Sb. z. a n., o finanční kontrolní komisi Národního shromáždění. Tisk 1193.

5. Druhé čtení zprávy výboru ústavně-právního a rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, jímž se povoluje užíti dílčích dluhopisů 5% české zemské investiční půjčky elektrisační, v úhrnné jmenovité hodnotě 15,000.000 Kč k ukládání nadačních, sirotčích a podobných kapitálů. Tisk 1194.

6. Druhé čtení zprávy výboru rozpočtového o vládním, návrhu zákona, schváleného usnesením poslanecké sněmovny, kterým se mění a doplňují ustanovení o soudních poplatcích. Tisk 1195.

7. Zpráva výboru sociálně-politického a rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, kterým se mění a doplňují některá ustanovení zákona ze dne 20. února 1920, čís. 142 Sb. z. a n. o požitcích válečných poškozenců. Tisk 1198.

8. Návrh, aby jednáním zkráceným podle §u 55 jedn. řádu projednána byla zpráva výboru sociálně-politického, rozpočtového a technicko-dopravního o usnesení poslanecké sněmovny o návrhu posl. Biňovce, Bečky, Dubického, Bezděka, Langra a soudr. na vydání zákona o stavebním ruchu.

9. Zpráva výboru sociálně-politického, rozpočtového a technicko-dopravního o usnesení poslanecké sněmovny o návrhu posl. Biňovce, Bečky, Dubického, Bezďěka, Langra a soudr. na vydání zákona o stavebním ruchu. Tisk 1201.

10. Zpráva výboru sociálně-politického o usnesení poslanecké sněmovny o návrhu posl. Kleina, Johanise, Hirsche, Malé, Witticha a soudr., aby byl vydán zákon o nároku obchodních pomocníků a jiných zaměstnanců v podobném postavení na Slovensku a v Podkarpatské Rusi na peněžité požitky v některých případech vojenské povinnosti. Tisk 1199.

11. Zpráva výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, kterým se povoluje úvěr k úhradě zvýšených nákladů, spojených s rozšířením pracovního programu státního Pozemkového úřadu na rok 1922. Tisk 1200.

12. Zpráva výboru živnostensko-obchodního a zahraničního o usnesení poslanecké sněmovny o vládním, návrhu, kterým se předkládá ke schválení >Mezinárodní úmluva o dozoru na obchod zbraněmi a střelivem< uzavřená dne 10. září 1919 v Saint Germain de Laye. Tisk 1180.

Jsou proti tomuto mému návrhu námitky? (Nebyly.)

Námitky nejsou. Návrh můj jest přijat.

Končím schůzi.