Místopředseda dr Soukup: Prosím, aby pánové zaujali svá místa. (Děje se.)
Přikročíme k hlasování. O celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli dám hlasovali najednou. Jsou námitky proti tomu? (Nebyly.) Námitek není.
Kdo souhlasí s osnovou zákona, nadpisem a úvodní formulí ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí je přijata ve čtení prvém.
Přikročíme k dalšímu odstavci, jímž je
4. Zpráva výboru ústavně-právního o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, kterým se mění § 17 ze dne 25. února 1919, č. 84 Sb. z. a n, o finanční kontrolní komisi Národního shromáždění. Tisk 1193.
Zpravodajem je pan sen. dr Krupka, jemuž uděluji slovo.
Zpravodaj sen. dr Krupka: Slavný senáte! Jménem ústavně-právního výboru podávám o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, kterým se mění § 17 zákona ze dne 25. února 1919, č. 84 Sb. z. a n. o finanční kontrolní komisi Národního shromáždění tuto zprávu:
Vedle §u 17 zmíněného právě zákona zvoliti mělo Národní shromáždění ze svého středu sedmičlennou komisi, kteréž připadl úkol kontrolovati akcí soupisovou a okolkovací. Mimo to vysílá tato komise dle §u 16 nařízení ze dne 12, května 1919 svého zástupce do všech sezení bankovního výboru s právy a povinnostmi člena tohoto výboru. První Národní shromáždění zvolilo tuto sedmičlennou komisi dne 22. července 1919 a tato komise potrvá tak dlouho, dokud tato okolkovací a soupisová akce trvá a dokud nebudou předány funkce Bankovního úřadu ministerstva financí řádně ustavené akciové společnosti, kteráž bude bankou cedulovou. Následkem ústavy zřízeny byly dva zákonodárné sbory: senát a poslanecká sněmovna, a tu ovšem bylo nutno přizpůsobiti počet členů těmto dvěma komorám. Ježto však máme již podobnou komisí, kteréž zase připadá kontrola o dávce z majetku, bylo na základě zákona o dávce z majetku z 8. dubna 1920 zvoleno 16 členů ze středu poslanecké sněmovny do komise a 8 členů ze senátu. Nyní by bylo potřebí také do té komise okolkovací a soupisové voliti zase zvláštní členy, a to, jak z poslanecké sněmovny, tak i ze senátu, a tu vláda navrhuje, za účelem ušetření sil a času, aby tato komise, která je zvolena ke kontrole dávky z majetku současně přejala také úkoly komise na základě §u 17 zákona o soupisové a okolkovací akci zřízené. Mimo to jsou zde také ještě jiné zákony, na základě kterýchž je potřebí jakési činnosti kontrolní se strany komise, a jsou to vesměs zákony, které také souvisejí nejen s touto okolkovací a soupisovou akcí, ale vůbec s dávkou z majetku a jsou to zejména zákony o povinné nabídce cizích valut a pohledávek, pak o úpravě oběhu a správě platidel a zákon o soupisu nemovitostí. Veškeré tyto zákony souvisejí buď bezprostředně nebo prostředně s dávkou majetkovou a také s touto soupisovou a okolkovací akcí a proto veškeré úkoly těmito zákony ustanovené mají přejíti na tuto společnou komisi, která byla pro dávku majetkovou zavedena. Proto navrhuje vám ústavní výbor, aby návrh zákona tohoto ve znění poslaneckou sněmovnou vznešeném byl schválen a doporučuje jej senátu k přijetí. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Kadlčák (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen. Rozprava jest skončena.
O celé osnově zákona, jeho nadpise a úvodní formuli míním dáti hlasovat najednou, nebude-li námitek. (Námitek nebylo.)
Není jich, budeme podle toho postupovat.
Kdo s navrženou osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí souhlasí ve čtení prvém, nechť zvedne ruku! (Děje se.)
To je většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí je přijata ve čtení prvém.
Tím je tento bod denního pořadu vyřízen a přistoupíme k následujícímu, jímž jest
5. Zpráva I. ústavně-právního výboru, II. rozpočtového výboru o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, kterým se povoluje užíti dílčích dluhopisů 5% české zemské investiční půjčky elektrisační v úhrnné jmenovité hodnotě 15,009.000 Kč k ukládání nadačních, sirotčích a podobných kapitálů. Tisk 1194.
Zpravodajem je pan sen. dr Karas. Uděluji mu slovo.
Zpravodaj sen. dr Karas: Slavný senáte! Země jak moravská, tak i česká na provádění elektrisace řek opatřují si prostředky finanční většinou úvěrními operacemi, neboť přirozeně že z normálních příjmů zemských není možno tento větší náklad krýti. Mezi úvěrními operacemi v prvé řadě bývá vypisování dílčích dluhopisů; aby tyto dlužní úpisy nalezly lepší odbyt, po případě dosáhly většího bursu, domáhají se země, aby Jím byla přiznána sirotčí jistota, tak aby potom finanční ústavy mohly v nich ukládati své reservní jmění. Zabezpečení sirotčí jistoty je dostatečné, neboť tyto elektrárenské podniky na řekách skýtají dostatečnou jistotu za tyto závazky, které země vydáním dluhopisů na sebe přejímá. Proto rozpočtový výbor právě vzhledem k tornu, že tato půjčka 15 milionů je hypotekárně zaústěna na elektrárně na řece Jizeře, neměl nejmenší příčiny, aby této hypotekární výpůjčce zabezpečení sirotčí jistotou neposkytl a tudíž navrhuji slavnému senátu, aby přistoupil na usnesení poslanecké sněmovny, jímž se těmto dílčím úpisům přiznává sirotčí jistota.
Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo panu zpravodaji výboru ústavně-právního panu sen. dr Procházkovi.
Zpravodaj sen. dr Procházka: Vážený senáte! Jménem ústavně-právního výboru dovoluji si navrhnouti, aby ve smyslu návrhu rozpočtového vyberu tato osnova zákona byla přijata ve znění poslaneckou sněmovnou usneseném, jelikož není pražádné závady, pokud se týče toho, aby těmto dílčím dlužním úpisům byl poskytnut charakter dluhopisů požívajících sirotčí jistoty.
Místopředseda Kadlčák: K slovu není nikdo přihlášen, rozprava je skončena. Prosím račte zaujmout místa. (Děje se.)
O celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli míním dáti hlasovati najednou, nebude-li námitek. (Námitky nebyly.)
Námitek není, budeme tedy podle toho postupovati.
Kdo s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí souhlasí ve čtení prvém, nechť zvedne ruku! (Děje se.)
To jest většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí je přijata ve čtení prvém.
Tím jest tento odstavec denního pořadu vyřízen a přistupujeme k následujícímu jímž jest
6. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona schváleného usnesením poslanecké sněmovny, kterým se mění a doplňují ustanovení o soudních poplatcích. Tisk 1195.
Zpravodajem jest pan sen. dr Procházka. Uděluji mu slovo.
Zpravodaj sen. dr Procházka: Vážený senáte! Za výkony soudců a soudní kanceláře, pokud důsledkem zvláštního soukromého prospěchu sten na výkonech těch lze státní správě vybírati z nich zvláštní poplatky, placeny byly dosud stranami soudní poplatky podle cís. nař. č. 215 z roku 1915 resp. podle zákona č. 31 z r. 1920 případně v území dříve uherském podle zákonného článku 43 z r. 1914. Se zřetelem na nynější změněné poměry peněžní, pak také vzhledem na ustanovení zákona o službách advokátních resp. o sazbách notářských jeví se býti nutným zvýšení uvedených poplatků, ovšem kromě poplatků paušálních, pak poplatků percentuelních ze soudního rozhodnutí zavedených uvedeným císařským nařízením, které další zvýšení již nesnesou, jakož i kromě poplatků zvýšených již podle zákona z r. 1920, č. 31 Sb. z. a n. totiž ze soudních smírů, pak paušálních poplatků v řízení konkursním a vyrovnávacím a poplatků z náhrady v řízení vyvlastňovacím. Dále je nutno také, aby provedena byla alespoň částečně unifikace zákonných ustanovení co do poplatků soudních platných jednali v historických zemích, jednak v území dříve uherském, pokud tato unifikace je dnes možná, jednak vzhledem na rozličné systémy poplatkové, jednak na rozdílnou výši soudních poplatků.
Uvedeným požadavkům vyhovuje osnova vládní, která jednak zmíněné poplatky zvyšuje zásadně až na některé výjimky o 100 procent, jednak stanoví nové sazby pro vyšší hodnoty, a též zavádí na území platnosti zákona dříve uherského poplatky v řízení trestním, pokud se zahajuje k návrhu soukromého žalobce, kromě určitých výjimek, jak tyto poslední poplatky vybírány jsou v území ostatním podle císařského nařízení z r. 1915.
Zákonná osnova dělí zvýšení těchto poplatků resp. jejich upraveni ve dva větší oddíly a to: první oddíl článek 1., kde se upravují tyto poplatky v území zemí historických a článek 2., kde se upravují resp. nově zavádějí tyto poplatky v území dřívějšího uherského zákona.
Zvýšení to zakládá se v prvém článku v platnosti civilního procesu a exekučního řádu v zemích historických na základní sazbě platné při podáních, podle nichž pak se tyto ostatní poplatky upravují. Jinak stanoví zásadně dvojnásobné zvýšení, jak jsem pravil 100 procent, a také má ustanovení ohledně zápisu do knih veřejných jakož i v řízení nesporném. Pokud se týká těchto poplatků daných pro území dříve uherské, tedy také v čl. 2, se především upravují tyto poplatky pro řízení civilní, nesporné, exekuční a teprve ve čl. 3. přichází se k novému zavedení těchto poplatků v trestním řízení, pokud se zahajuje na návrh soukromého žalobce s výjimkou, že se jedná o přečin proti bezpečnosti těla, poškození majetku, který vlastně je povahy dle našeho názoru oficiosní, který však vzdor tomu, za určitých předpokladů vztahuje se na území práva uherského na návrh soukromého žalobce. Zde jsou tedy uvedeny v samé sazby, jako u nás v trestním řízení, zahájeném na základě návrhu soukromého žalobce. Poslanecká sněmovna k osnově vládní přidala ještě 2 články. A to článek 4., dle něhož se cizí měna přepočítává dle kursu, stanoveného čas od času nařízením a čl. 5., kde se ministerstvo financí zmocňuje, aby vydalo přehled těchto sazeb, jak byly upraveny nynějším zákonem resp. z roku 1920 a platný jsou dle císařského nařízení z roku 1915. Bylo by ovšem také záhodno, aby podobného uspořádání dostalo se zákonnému článku 43. o soudních poplatcích platnému v území, dříve uherském. Zákon ten jest určen, aby jím částečně hrazeny byly vyšší náklady justiční správy. Ty poplatky v celku nejdou zvýšeny přílišně, nýbrž přiměřeně, a proto navrhuje se, aby osnova zákona přijata byla ve znění usneseném poslaneckou sněmovnou.
Místopředseda Kadlčák (zvoní): Uděluji slovo panu sen. dr Hellerovi.
Sen. dr Heller (německy): Slavný senáte! Chci jen několika slovy odůvodniti naše odmítavé chování. V předloženém návrhu zvyšují se soudní poplatky všeobecně o 100 procent. Za každé podání, za každý rozsudek, za každé narovnání, zkrátka všude se kolek zdvojnásobuje. To platí také pro zcela malé obnosy do 100 a 1000 korun, které z ohledu na naší měnu musí býti označeny za nepatrné, a to platí rovněž o trestním řízení. Dnes líčila kolegyně Ecksteinová, jak následkem bytové nouze ohromně vzrostly soukromé žaloby. Kdo má s těmi věcmi činiti, ví, že v této věci urážky na cti přímo trestuhodným způsobem se rozmáhají a že právě nejchudší lidé jsou tím postiženi. A nyní je tímto zákonem provádění práva podstatně zdaněno. Již proto, že chudým lidem se při dobývání jejich práva hůře povede než dosud, jste nuceni hlasovati proti tomuto zákonu.
Zákon má však obzvláště osudný ráz. V době, kdy se mluví o snížení mezd, o snížení cen, kdy se usnášíte na zákoně, kterým odnímáte úředníkům část služného, učitelům velkou část, v téže době zvyšujete poplatky za dobývání práva, provozujete tedy opak toho, co obyčejně předstíráte, působíte na zvyšování cen. Neboť všechna tato zvyšování poplatků nemají žádného jiného účinku, než aby donucovala obyvatelstvo k zvýšeným výdajům, aby hnala ceny znovu do výše. Toto zvýšení nikterak se neshoduje s tím, co obyčejně o odbourání cen říkáte, a svým počínáním nabádáte podnikatele k snížení cen, když skoro jako podnikatel ženete ceny do výše.
Již z tohoto důvodu nezdá se mi právě tento okamžik vhodným pro zvýšení poplatků a také z tohoto důvodu musíme zákon odmítnouti.
V poslanecké sněmovně byl přijat resoluční návrh, který žádá, aby byly odstraněny příkrosti při udělování práva chudých. Úplně s tím souhlasíme. Vím z prakse, že soudy, aniž by vyšetřily poměry, nepovolují práva chudých při příjmu nad jistou částku. Odstranění těchto příkrostí je tím nutnější, když nyní nový zákon zvyšuje poplatky a obyvatelstvo bude ještě méně s to než bylo dříve hájiti svého práva. Z těchto uvedených důvodů, protože zvýšení cen vede jiným směrem, kdežto vy mluvíte o odbourání cen, nemůžeme souhlasiti se zákonem, zvláště pro poplatky za malé částky v trestních věcech. Z těchto všech důvodů nemůžeme hlasovati pro tento zákon. (Souhlas na levici.)
Místopředseda Kadlčák: Není dále nikdo k slovu přihlášen, rozprava je skončena. Prosím, pana zpravodaje.
Zpravodaj sen. dr Procházka: Kdyby snad jiný pán z německé strany přišel a odůvodnil tento svůj návrh, pak bych se tomu nijak nedivil, ale že přišel pan dr Heller, který je svým povoláním advokátem, tomu se velmi divím. Pan dr Heller mluvil tehda, že toto nové upravení povede k nějakému zvyšování cen - preis. treibend - jak pravil, pánové, byl upraven tarif advokátní a notářský... (Sen. dr Heller [německy]: To není přece žádné nucení! Advokáta není třeba si bráti! Tomu nerozumíte?) a tu snad vedlo u pánů, jak pan dr Heller se zmínil, k tomu, že by mohli žádati vyšší ceny, to já nepředpokládám, a proto nemůže míti ten zákon účinku na zvyšování cen. Jinak je poplatek úplně nepatrný, neboť se platí jen pouze 30 haléřů při podání do sta korun a byl zvýšen na 60 haléřů. Co to znamená při žalobách? Jest to zvýšeno ze 60 haléřů na Kč 1,20, to přece nic není, to je zvýšení tak minimální, že to nepadá na váhu a nemá to vlivu na zvyšování cen a konečně těm skutečně chudým zde zůstává to dobrodiní, že dostanou to právo chudých a jsou osvobozeni od kolků a poplatků. Není zde tedy důvodu, abychom se stavěli proti tomuto zákonu, nýbrž jest to úplně odůvodněno, na druhé straně zase právě tyto výkony soudců se lépe oceňují, já neříkám honorují, podle toho, poněvadž tím způsobem lépe placeni nebudou, ale když se stává, že se jedná o velké věci, kde se celý den úřaduje a potom se za to zaplatí paušálně poplatek 15 až 20 korun, to není nic, co by bylo přiměřeným, a ta sociální spravedlnost káže, aby tento zákon honoroval rovně, aby respektoval také práce státních orgánů, jako práce soudců a (Sen. dr Heller [německy]: Vždyť z toho nedostanou ani haléře!) soudní kanceláře a tím ještě více vyhovíme sociální spravedlnosti, než kdybychom zákon ten zamítli.
Já navrhuji, aby podle usnesení poslanecké sněmovny byl tento zákon přijat.
Místopředseda Kadlčák (zvoní): Prosím pány senátory, aby zaujali svá místa. (Děje se.)
O celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli míním dáti hlasovati najednou. Jsou námitky proti tomu? (Nebyly.)
Nejsou, budeme podle toho postupovati.
Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina. Tím jest odstavec tento vyřízen.
Přistupujeme k následujícímu odstavci, to jest:
7. Zpráva výboru imunitního o žádostech krajského sondu v Liberci, zemského trestního soudu v Brně, hlavnoslužnovského úřadu ve Zvoleni, sedrie v Prešově, sedrie v Trenčíně a okresního soudu ve Svitavách za souhlas k trestnímu stíhání sen. Hanuše Hartla pro zločin pobuřování podle §u 65 lit. a), b) tr. z., Josefa Luksche pro zločin pobuřování podle §u 65 lit. a) tr. z., Josefa Jelínka a Josefa Luksche pro přečin schvalování nezákonných skutků podle §u 305 tr. z., Františka Jessera pro zločin pobuřování podle §u 65 r. z. a přečin podle §u 302 tr. z., Václava Chlumeckého pro zločin pobuřování podle § 173 uh. zák. tr., Juraje Dúrčanského pro zločin pobuřování podle §u 172 uh. zák. tr. a Julia Klimko pro zločin pobuřování podle §u 172 uh. zák. tr. Tisk 1100.
Místopředseda Kadlčák: Zpravodajem jest pan sen. dr Stránský, uděluji mu slovo.
Zpravodaj sen. dr Stránský: Slavný senáte! Imunitní výbor usnesl se, aby o všech žádostech, kteréž právě přednesl velevážený pan předseda, byla podána kumulativní zpráva, a sice proto, poněvadž trestní skutky, o nichž jest tu řeč, byly žal stejných okolností, za stejných podmínek a předpokladů u všech vyžádaných senátorů spáchány a následkem toho, poněvadž imunitní výbor přistoupil také na stanovisko stejné v příčině vyřízení této věci, tedy podávám tu společnou zprávu.
Slavný senáte! Jsou tu tři druhy senátorů. Předně čtyři němečtí, dva slovenští a jeden slovenský, přináležející ke straně komunistické. Co se týče prvních, tedy, velectění pánové, já nebudu opakovat všechno to, co ve zprávě jest uvedeno. Zpráva jest velmi dlouhá a musila bytí dlouhá, poněvadž se musily vylíčiti všechny ty skutky, jak v žádostech jsou vylíčeny a poněvadž máte zprávu tu v rukou, nebudu to opakovati. Já jen se uskrovním na několik málo vysvětlivek k této zprávě.
Co se týče pánů senátorů z německé strany, jest, slavný senáte, známo, že politická energie naší německé oposice se vybíjí venku ve štvavých řečech, kteréž nemají svůj důvod snad v nespokojenosti se zařízením státním, nemají důvodu snad v administrativě republiky Československé a v jejích, snad tu a tam se vyskytujících vadách, nemají také svůj důvod v režimu vládním, nýbrž nespokojenost naší německé oposice dnes kotví a tkví jedině v existenci tohoto státu. (Tak jest! Výborně!) V tom, že ta republika povstala a že oni v ní zůstali, jak jinak ani nebylo možno, v tom jest hledati důvod, proč řeči našich oposičních německých předáků jsou tak radikální a jsou, abych tak řekl, revolučního rázu. Nemůžeme, velectění pánové, a zde nelze jinak, než psychologicky jaksi účtovati s tím, že to není tak jednoduchá věc, když nějaká národnost téměř po 100 let má nadvládu, a sice silnou nadvládu nad národem jiným a má při tom dosti, abych tak řekl, špatné svědomí, že tuto nadvládu velmi silně a velice stranicky vykořisťuje. Tu nelze pak se diviti, že ztrátou této nadvlády, která ovšem byla následkem té velké pohromy, jež stihla německou národnost ve světové válce, že ztrátou této nadvlády musí býti duše této národnosti silně dotčena. K tomu ještě také přistupuje okolnost ta, že nejen tuto nadvládu ztratíte, nýbrž jest donucena světovými poměry a mírem versailleským býti ve státě, kde se musí o nynější vládu děliti s národností druhou, totiž s národem českým. To, velectění pánové. (Hlas [německy]: Vy máte všechno, my nic!) Já pochopuji velectění pánové, že něco takového bolí, ale to jest také příčinou, proč politika německých předáků jeví se býti takřka chorobnou. Proti této chorobě však po mém názoru nebyla by věznice, nebylo by stíhání trestní, dokud toho není nutně potřebí, to nebylo by tím pravým lékem. My, velectění přátelé, musíme míti trpělivost s nimi a já jsem přesvědčen, že jen čas léčí tyto pány a přivede k onomu rozumu, který bude nejen prospěšným pro stát, nýbrž i pro lid jimi vedený. (Výborně!) A tu, velectění přátelé, myslím, že jakmile nabudeme více času, čím déle bude žíti republika, tím více bude opadávat tato horečka, a páni Němci stanou se svého času potom, až přijdou skutečně k tomu politickému rozumu, loyálními občany našeho státu. (Sen. dr Wiechowski [německy]: A co školství? Buďte zde spravedliví! - Hlas: To sa sľubuje!) Velectění pánové, jestliže se namítá, pakli budeme spravedlivými, tedy já bych zajisté na to mohl říci - a mluvil bych ze srdce všech - my jsme již spravedlivý (Odpor u Němců.), ale, prosím, v tom právě spočívá ten důsledek horečky vaší, že nevíte, že jsme spravedliví nýbrž v té mentalitě... (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: Žádných úředníků nemáme! Školy nám berete! - Sen. dr Spiegel [německy]: Vy překrucujete všecko!)
Velectění pánové, nejlepším dokladem pro to, že se žádnému Němci u nás nezkřiví vlas, že se nikomu, neděje žádné příkoří... (Sen. Meissner: A facky dostanou!) Pane koledo, facky dostali už čeští lidé také, už v republice. Proti fackám není řádná imunita, (Veselost), ale, prosím, nejkrásnějším dokladem toho je, že lid německý, který stojí za těmito poslanci a jejich předáky, že lid ten je klidný, mírumilovný a nedává na jevo žádných známek, že by tam praktikovalo se nějaké jeho potlačování. (Hlas na německé straně: Oho!) Já jsem, velectění panové, letos v létě byl v několika německých městech, v Trutnově dva dny ve Vrchlabí dva dny, v Liberci... (Sen. dr Spiegel [německy]: A s kým jste tam mluvil?), ale, prosím, jestli se někde nalézá národ v tak nešťastných poměrech, že jest utlačován, utiskován, pronásledován, jak vy tvrdíte, že nemá svých úředníků atd. pak se nemusíte nikoho tázati, neboř když přijdete do hostince, restaurace, do kavárny nebo na ulici, kamkoliv přijdete, vidíte nespokojenost na tom lidu. Nikde jsem tam však neslyšel nic jiného mluviti, nežli že je drahota. Ale, velectění pánové, ta drahota je u nás zrovna tak, jako je u vás. Pravíte, že nemáte své úředníky... (Sen dr Hilgenreiner [německy]: V ministerstvech nemáme! Prvního ministra jsme měli dostat, ale ani toho jsme nedostali!) Tak tedy už restringujete své požadavky na ministerstva? To my Češi jsme ve starém Rakousku neměli své úředníky ani v jedné instituci. (Sen. Fahrner [německy]: Od vrátného nahoru!) Ano, portýři byli naší lidé, ale přednostové byli vaši. (Hluk. - Německé výkřiky. - Hlas: Kaizl! - Sen. dr Heller [německy]: Pan kolega předseda Prášek byl tam portýrem či ministrem?)
Ve starém Rakousku, velectění pánové, bylo na sta ministrů, z nichž bylá skutečně 4 Češi a tu se namítlo zde, že jsme měli své ministry, že byl Prášek ministrem. Ovšem, že jsme tu a tam jednoho, a sice v posledních létech dostali, ale v čele žádného úřadu, ani v čele žádného zemského úřadu, nebyl žádný Čech. Já jsem měl několikráte příležitost - pan sen. Jelinek mně to musí potvrdit - jak jsem na sněme moravském hřímal proti tomu, že my, na Moravě, kteří jsme tvořili 3/4 většinu, že jsme presidenta vrchního soudu, místodržitele, presidenta poštovního ředitelství, presidenta policejního ředitelství, presidenta zemského soudní, nikdy nemohli prosadit Čecha, (Slyšte!) nikdy, ačkoliv jsme tvořili 3/4novou většinu. (Hlas: President Hanačík!) Když přišel Hanačík, to byl již konec Rakouska. To již bylo Rakousko v posledním tažení, to tam dali Hanačíka, a já se vím pamatovat, poněvadž jsem to jednání vedl, za toho Hanačíka jsme musili postoupit dva nebo tři presidenty jiné Němcům za to, že jsme jednoho presidenta dostali, a my jsme vzdor tomu tak revolučně nemluvili. (Sen. Meissner [německy]: Kdo pak byl Bleyleben? Bleyleben byl také Čech! Veselost, Hlas: To se podařilo!)
Velectění pánové! My nemůžeme také již proto léčit tuto chorobu politickou na straně pánů Němců vězením a pronásledováním trestním, poněvadž isme sir toho vědomi, že všecko, co pánové žádají, v první řadě není jejích konečným cílem, nýbrž stále jen prostředkem k dosažení jiného konečného cíle, totiž cíle, který pozůstává v tem: >Pryč od vás!< Vy chcete pryč, dnes ještě jste v té mentalitě, že vám vadí existence tohoto státu, že ho chcete rozbít, a tu, velectění pánové, nesmíte se divit, že, když stavíte požadavky, třeba sebeurčení anebo autonomie nebo jisté jiné věci, své úřednictvo atd., jak tu pravíte, že se vždycky díváme na to s hlediska, proč to chcete, za jakým účelem to chcete. Kdyby ten účel byl loyální vůči státu, kdyby se srovnával s budoucností a existencí naší republiky, pak by se dalo o tom lehce mluvit. (Sen. Polach [německy]: S takovou logikou můžete všechno odmítnouti!) Ne, pane kolego, až budeme vidět, že jste změnili svojí mentalitu v tomto ohledu, že jste nejen, jak se říká, loyálními občany, nýbrž, že chcete tento stát, nejen býti v něm, nýbrž, že ho chcete, pak, velectění pánové, se dá o vseličems mluvit. (Sen. Hartl [německy]: Máme chtíti stál, který nás všude zatlačuje?) Odpusťte, to je cirkulus, vy budete stále volati na stát: >Wir sollen, wir wollen<, ale my musíme počítat s danými poměry a nemůžeme dát, nikoliv našim odpůrcům, oposičníkům, nýbrž nepřátelům státu, lidem, kteří usilují o jeho bezživotí, těm nemůžeme dát do rukou vládu a ty nemůžeme vzíti do ministerstev.
My, velectění pánové, jsme dosti loyální k vám, když nemůžeme, my chceme se opásat trpělivostí a čekat, až skutečně nahlédnete, že v tomto státě je vám daleko lépe, než by vám bylo, kdybyste se do něj nebyli dostali. (Výborně!) Neračte přehlédnout, vy jste - pravím-li vy, myslím tím representanty německého náhoda - vy jste prohráli velikou válku, válku, kterou jste sami vinni, do které jste se nedostali náhodou, nýbrž kterou, jste zavinili, poněvadž jste k ní dávali podnět. Vy jste tedy tuto válku prohráli, a nepotrefila vás ta nejmenší škoda. Podívejte se na své bratry v Rakousku, podívejte se na své bratry na severu v Německu, jak oni hospodářsky, finančně i politicky trpí tím, že byla válka prohrána a tažte se sami sebe, oč se nalézáte v lepších poměrech,nežli oni tam v Rakousku a oni tam v Německu. (Tak jest!) A tu, velectění pánové, právě proto, a jen tím si vysvětluji vašeho radikálního a oposičního ducha, že je ve vás ta zášť oproti státu, ne proto, že je to československý stát, nýbrž že povstal, že existuje, a že vy jste v něm. (Sen. Hartl [německy]: A že nás utiskuje a chce z nás učiniti otroky!)
Pane kolego, dneska jsme obrněni proti všem takovýmto silným slovům a frázím o nějakém, zotročování. Vždyť jsem vám řekl, že jsem procestoval letos... (Hluk. Sen. Ferd. Jirásek k sen. Bartlovi: Pamatujte si, jak jste vystupoval proti nám! Vy jste byl ten nejhorší!) Ale nechci ani dnes vyčítat vám to, že jste zavinili tu válku, možná, že si o té věci při jiné příležitosti ještě povíme. My jsme svědky toho ohně, se kterým jste šli do této války a jak jste s nand jednali v říšské radě a v našich zemích, když se jednalo o persekuci nás, jen proto, že jsme byli proti této válce. Myslím, že nemůže s vámi většina vládní lépe naložiti, nežli když vy takovým kamenem házíte po republice, republika se zahalí trpělivostí a podává vám místo toho kamene chléb. (Tak jest! Veselost na německé straně. Sen. Polach [německy]: Jsou peníze, valuta, jediným blahobytem?)
Prosím, pane kolego, z pouhé vaší sympatie k Němcům v říši v poslední době jste již zase prodělali miliardy na markách, které jste si střádali, jen z té sympatie k Němcům. Vy o tom nevíte, že v severních Čechách je mnoho set milionů marek a že majitelé přišli nyní o peníze, poněvadž marka klesla tolik v kursu?
Velectění pánové! Pan senátor Hartl tvrdí, že jsme vás zotročili. To není pravda a jak jsem již řekl, přesvědčil jsem se o tom, jaký klid. jaký pořádek, jaká spokojenost je v celých severních Čechách. Lid, když vy tam mluvíte