Schůze zahájena v 15 hodin 20 minut.

Přítomni:

Předseda: Prášek.

Místopředsedové: Kadlčák, Klofáč, Niessner, dr Soukup.

Zapisovatelé: dr Krouský, Svěcený.

122 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři: Habrman, Srba, Staněk.

Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr Šafařovič, jeho zástupci dr Bartoušek a dr Trmal.

Místopředseda dr Soukup: Zahajují schůzi.

Navrhuji, aby byla udělena zdravotní dovolená dr Koperniczkému na dobu 14 dnů, sen. dr Mudroňovi na dobu 2 měsíců, sen. Šádovi na dobu 1 měsíce.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Tím se žádané dovolené udělují.

Udělil jsem dovolenou pro dnešní schůzí sen. Sehnalovi, pro tento týden sen. dr Schmidtovi, pro včerejší schůzi dodatečně sen. Ackermannovi, Folberovi, Filipínskému a Jakubkovi.

Tiskem bylo rozdáno:

Zástupce senátního tajemníka dr Bartoušek (čte):

Tisk 1205. Zpráva výboru ústavně-právního k usnesení poslanecké sněmovny o usnesení senátu k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění a doplňují některá ustanovení advokátních řádů (tisk 725) a o návrhu posl. dr Černého, dr Bartoška, dr Dolanského, dr Wintera a soudr, na vydání zákona, kterým se mění a doplňují některá ustanovení advokátního řádu. (tisk posl. sněm. 1964) - (tisk sen. 1165).

Tisk 1206. Zpráva I. sociálně-politického výboru a II. rozpočtového výboru o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 3203), jímž se prozatímně upravuje péče o invalidní vojíny ze stavu mužstva po válce světové a o pozůstalé po vojínech ze stavu mužstva (tisk 3297) - (tisk sen. 1166).

Zápisy o 93. a 94. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé vyloženy byly podle §u 72 jedn. řádu v senátní kanceláři k nahlédnutí.

Jelikož v předepsané lhůtě nebyly žádným pp. senátorem písemné námitky podány, dlužno pokládati zápisy ty za správné a dají se do tisku.

Z předsednictva poukázáno:

výboru národohospodářskému:

Tisk 1196. Usnesení poslanecké sněmovny o usnesení senátu N. S. R. Č. o vládním návrhu zákona ze dne 22. prosince 1920, č. 687 Sb. z. a n., jímž se ruší nebo mění některá ustanovení o dani z lihu.

výboru ústavně-právnímu: Tisk 1197. Usnesení poslanecké sněmovny o usnesení senátu N. S. R. Č, o návrhu sen. dr Hellera, dr Wiechowskiho a druhů (tisk 385) za změnu zákona ze dne 14. dubna 1920, čís. 331 Sb. z. a n. o zemském správním výboru.

výboru pro veřejné zdravotnictví a tělesnou výchovu:

Tisk 1203. Usnesení poslanecké sněmovny o návrhu posl. dr Holitschera, Palmeho, Kirpalové a soudr. (tisk 1320) na vydání zákona o zákazu podávání alkaholických nápojů mladistvým osobám.

výboru zahraničnímu a živnostensko-obchodnímu:

Tisk 1204. Usnesení poslanecké sněmovny o vládnom návrhu (tlač, 2894), ktorým sa predkladajú k schváleniu Národnemu shromaždeniu: 1. smluva obchodná a plavebná, 2, závěrečný protokol k obchodnej a plavebnej smluve s přílohami, 3. dohoda o výsadách a ulahčeniach v prospěch československého provozu v terstskom přístave, 4. úmluva finančno-právna, 5. protokol o stanovení úvěru Itálie na účet vlády československej za dodávky válečného materiálu a živin a 6. obchodná úmluva s protokolem, uzavrené dňa 23. března 1921 v Ríme medzi republikou Československou a královstvom Italským (tlač. 3341).

Místopředseda dr Soukup: Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, kterým se doplňují a mění dosavadní předpisy o pojišťovnách, přikázáno bylo výboru ústavně-právnímu a sociálně-politickému.

Výbor sociálně-politický jest toho názoru, že věc patří k projednání pouze výboru ústavně-právnímu.

Kdo souhlasí, aby uvedené usnesení přikázáno bylo pouze výboru ústavně-právnímu, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Uvedené usnesení přikazuje se jen výboru ústavně-právnímu.

Navrhuji, aby osmý a devátý odstavec dnešního pořadu, jednající o stavebním ruchu, projednávány byly jako odstavec prvý a druhý a aby sedmý odstavec dnešního denního pořadu, pojednávající o požitcích válečných poškozenou projednáván byl jako odstavec poslední dnešního denního pořadu.

Kdo s tímto mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Návrh můj jest přijat.

Na denním pořadu je nejprve:

1. Návrh, aby jednáním zkráceným podle § 55 jedn. řádu byla projednána zpráva výboru sociálně-politického, rozpočtového a technicko-dopravního o usnesení poslanecké sněmovny o návrhu posl. Bíšovce, ínž. Bečky, Dubického, Bezděka, Lungra a soudr. na vydání zákona o stavebním ruchu.

Touto osnovou zákona má býti napomoženo stavebnímu ruchu. Jest zřejmo, že z důvodu bytové kříse jest třeba vzhledem k tomuto účelu projednané osnovy, aby došla co nejdříve parlamentárního vyřízení.

Navrhuji, aby byla této věci přiznána pilnost podle §u 55 jedn. řádu.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Pilnost jest přiznána.

Navrhuji, aby byla tato záležitost projednána v jediné debatě, a to ve lhůtě l hodiny a aby byla lhůta řečnická stanovena na 15 minut.

Kdo s tímto mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Návrh můj jest přijat.

Přikročíme k jednání o

2. Zprávě výboru sociálně-politického, rozpočtového a technicko-dopravního o usnesení poslanecké sněmovny o návrhu posl. Biňovce, inž. Bečky, Dubického, Bezděka, Langra a soudr. na vydání zákona o stavebním ruchu. Tisk 1201.

Zpravodajem za výbor sociálně-politický jest pan sen. Rudolf Pánek, za výbor rozpočtový a technicko-dopravní pan sen. Kouša.

Prosím, aby se pan sen. Pánek ujal slova.

Zpravodaj sen. Pánek: Slavný senáte! Zákonem o stavebním ruchu zabýváme se jíž po druhé. Historie tohoto zákona jest jistě velmi dobře známa a ještě v čerstvé paměti. Pro tento zákon došlo totiž k jakémusi nedorozumění, vlastně správněji řečeno ke konfliktu mezi poslaneckou sněmovnou a senátem, a to ze dvou příčin: jednak z příčin věcných, jednak také z příčin formálních. Z příčin věcných povstal konflikt proto, že senát hledal docela jiné prostředky, jak by odstranil bytovou krisí. Senát byl totiž toho náhledu, že bytová krise je tak mimořádného druhu, že se má řešit zase mimořádnými prostředky, mimořádnými opatřeními. A tu chtěl senát zříditi především zvláštní stavební úřad, zvláštního stavebního komisaře, vybaveného zcela mimořádnými právy, tak, jak to vyžaduje také mimořádná povaha věci a kromě toho chtěl také uložiti stavební povinnost kapitálově silným vrstvám, zejména podnikům, které jaksi do jisté míry zapříčinily nynější bytovou krisi. Naproti tomu poslanecká sněmovna hájila názor, že je nutno dáti přednost soukromému, dobrovolnému stavebnímu podnikání, ovšem značně státem finančně podporovanému. Formální příčiny - a těch bylo několik - spočívaly pak v tom, že usnesení poslanecké sněmovny, tehdy z loňského roku. obsahovalo četné vady a nedostatky jak po stránce stylistické, tak i věcné a také různá nedopatření logistického rázu, a to buď drobná, ale také velmi povážlivého rázu. Já nechci rekriminovati, nemělo by to také žádného smyslu, ale chci jen konstatovati některá fakta. Dnes je jíž nesporně zjištěno - a mám za to, že po této stránce se dostává senátu jisté satisfakce - že soukromé podnikání stavební naprosto selhalo a zklamalo. Alespoň to očekávání, které do něho kladla poslanecká sněmovna, jak to napsala v důvodové zprávě, rozhodně se nedostavilo. Jen velmi sporadicky používali podnikatelé a stavitelé tohoto zákona, aby stavěli činžovní domy, to znamená, aby odstraňovali skutečně bytovou krisi. Stavělo se sice, stavěli někteří kapitálově silní jedinci, ale docela k jinému účelu. Dnes tedy jistě není o tom pochyby, že tento zákon nepřispěl nikterak k tomu vytknutému cíli.

Jednomu faktoru dostává se velké satisfakce, to jest stavebním družstvům, jejichž činnost byla právě při projednávání tohoto zákona velíce podceňována, A dnes můžeme konstatovat, že to byla zase jen a jen stavební družstva, která používala tohoto zákona a podle své síly odstraňovala bytovou krisí rozhodně daleko více, než soukromé stavební podnikání. Dnes se ovšem hledá vinník. Kdo zavinuje vlastně, že dnes není stavební ruch v takovém proudu, jako by měl býti? Mluví se o nutnosti zvýšení činží, Obhájci soukromého stavebního podnikání říkají: >Dokudnezvýšíte ve starých domech činže, budete míti stále co činili s bytovoukrisí.< Otázka je jistě diskutabilní. My jistě o ní budeme uvažovat - ovšem že ji budeme řešit jinak, než si to představují majitelé domů. Ale s tou thesí, že by snad dnes nižší činže ve starých domech podlamovaly stavební ruch, nemohu souhlasit, A proč? Jestliže zvýšíme činže ve starých domech, čeho tím docílíme? Jen zvýšení výnosu ve starých domech, ale majitelé domů nebudou proto stavět. Jestliže dnes někdo podniká novou stavbu, participuje již na vyšších činžích a to tak, aby se občanským způsobem rentoval kapitál do stavby vložený. Jestliže se staví podle tohoto zákona, který poskytuje soukromému podnikateli značné výhody, takže se může směle říci, že se vlastně staví na účet veřejnosti z veřejných prostředků, jestliže někdo podniká tuto stavbu, pak určuje ministerstvo sociální péče činži, která jistě, jak jsem již řekl, je tak vyměřena a tak vykalkulována, aby se občanským ziskem rentoval kapitál do stavby vložený, Řekl jsem >občanskýmziskem< a tím jsem vlastně dospěl ku příčině nynější stavební krise, že totiž kapitál nestaví proto, že může při jiném podnikání lépe zúročiti peníze, to jest nad občanský zisk. A proto nikdo se nechce spokojiti s tím občanským ziskem a nevkládá svůj kapitál do staveb. Proto by bylo bývalo daleko správnější, kdybychom byli zavčas uložili kapitálově silným vrstvám stavební povinnost, které, jak jsem již řekl, skutečně zapříčinily z velké části nynější stavební krisi. Řekl jsem, >zavčas<, t. j., kdybychom byli k tomu sáhli před dvěma roky, před půl druhým rokem, kdy byla jiná hospodářská situace, kdy bylo dostatek mobilních peněz. Dnes ovšem tato otázka, když jaksi docházíme k hospodářské krisí, byla by poněkud obtížnější.

Pokud se týče formálních závad zákona, může býti senát velmi spokojen, neboť poslanecká sněmovna takořka do slova až na nepatrné výminky akceptovala všechny změny a opravy, které svého času, totiž loňského roku, senát na ,usnesení poslanecké sněmovny vykonal. Po té stránce dostává se nám druhé satisfakce a odpadá výtka, která nám byla loňského roku učiněna z řad členů poslanecké sněmovny, že senát, vraceje předlohu, dopouští se šit venia verbo >hnidopišství<. To bylo tenkráte výslovně řečeno. A nyní prosím všechny ty opravy, všechny ty změny přejímá poslanecká sněmovna do svého usnesení, do svého nového zákona. Budiž výslovně konstatováno, že senát loňského roku na usnesení poslanecké sněmovny v podstatě ničeho nezměnil, on totiž nehledal nové prostředky, ačkoliv byl odchylného názoru, jak by se měla odstraniti bytová krise, on učinil jen určité změny a opravy, které byly absolutně nezbytny. Jak známo, tehda poslanecká sněmovna setrvala na svém původním usnesení. Kromě změn a oprav, které tehdy, jak jsem již řekl, byly provedeny senátem, setkáváme se nyní v předloze ještě kromě toho s četnými novotami ve prospěch zákona, ve prospěch stavebního ruchu, které za jisté ukázala praxe, ovšem pokud se může o praxi mluviti. Vždyť zákon působí teprve krátkou dobu. Poněvadž loňského roku vlastně byla jarní stavební sezóna promarněna tím, že se zákon jaksi prodlužoval, že se v poslanecké sněmovně počalo pozdě o zákonu mluviti a v důsledku toho, že zákon měl velmi nejasnou stylisaci, docházelo příliš pozdě k prováděcímu nařízení, takže se začalo vlastně stavěti teprve v letě.

Nyní naskýtá se otázka, jak se vlastně zákon skutečně v praxi osvědčuje. Tu je třeba, abych sáhl k jakési rekapitulaci. Dnes jest ještě nesporno, že náklad na stavby je příliš značný, takže není zaručena trvalá rentabilita investovaného kapitálu, že se tedy může stavěti jen za vydatné pomoci státní, tedy za pomoci veřejných prostředků. Dřívějšími zákony se dostávalo pomoci jen obecně prospěšným družstvům, obcím, okresům a podobně. Stavitelské kruhy stále a stále poukazovaly na to, že obce a obecně prospěšná stavební družstva nebudou nikdy s to zdolati stavební krisi, což jest pravda a vždy žádaly, aby také jim dostalo se určité podpory, a aby výhody, které dostávají obce, okresy a stavební družstva, vztahovaly se také na soukromé podnikání. Dostalo se jim těchto výhod zákonem ze dne 30. března 1920, ale budiž žalováno, že se o tu podporu, vlastně nikdo nehlásil. Stavitelské kruhy prohlašovaly, že jest příliš nízká, ačkoliv spočívá v subvenci ve výši 40% rozpočteného nákladu a teprve - a to je velice zajímavé - teprve když ve veřejnosti se začalo mluviti o tom, že vláda chystá zákon o stavební povinnosti, začaly se množiti žádosti o podporu podle zákona ze dne 30, března 1920, a právě přicházely z oněch kruhů, které jaksi se obávaly oné stavební povinnosti.

Já jsem již konstatoval z předu, že přes tento zákon, ačkoliv skytá soukromému podnikání značné výhody - vždyť se tu skutečně staví z veřejných prostředků, vždyť se to téměř tomu staviteli všecko zaplatí, kromě toho jsou osvobozeny nové domy na 50 let cd činžovní daně a ještě jiných poplatkových výhod se jim dostává - soukromé podnikání neprojevilo dodnes naprosto žádnou vůli stavěti. Zákon tedy po této stránce příliš mnoho nezpůsobil, aby odstranil bytovou krisi.

Senát, tedy, jak jsem již z předu uvedl, zabýval se kromě vládní předlohy také tímto iniciativním návrhem, který byl podán v poslanecké sněmovně a který není ničím jiným, než jakousi kompilací těch vládních návrhů. Základní myšlenkou tohoto usnesení a tohoto zákona, který dnes máme projednat, jest podporovati chuť ke stavbě, poněvadž se říkalo, že té chuti zde není. A přece, když loňského roku se jednalo o tento zákon, měly obce a obecně prospěšná stavební družstva připraveny projekty asi za jednu miliardu! Jen peníze scházely, těch tu nebylo a také bylo těžko si je opatřiti. To byl problém, opatřiti si peníze podle tohoto zákona, a ten jsme měli řešiti předem, jako nejdůležitější.

I myšlenka losové výpůjčky selhala. Již včera o té věci bylo hovořeno a konstatováno, že vlastně dodnes bylo upsáno pouze 30 milionů, a s těmi ovšem bytovou krisi neodstraníme. Také myšlenka, založiti zvláštní společnost podle zákona, kde by stát na mírný úrok ukládal peníze a že by tyto společnosti opatřovaly úvěr soukromým podnikatelům, tedy stavitelům, neprojevila zvláštní účinnosti. A tak můžeme směle říci, že ani podle tohoto zákona nebude ještě odstraněna krise, neboť, kdo může dnes stavět? Pouze buď ten, kdo si opatří úvěr - a dnes sehnat úvěr pro člověka, který nemá kapitál, je velmi těžko - anebo mohou stavěti zámožní lidé, kteří skutečně mají kapitál. Ti používají sice tohoto zákona, ale nestavějí proto, aby odstranili bytovou krisi, nýbrž používají zákona k účelům docela jiným.

Pokud se týče stavenišť, o nichž jedná hlava první, bylo nutno novelisovat zákon pokud se týká pořadí ve vyvlastnění pozemků. Při tom bylo nutno také chrániti státní majetek před libovůlí zcizení. Bohužel, že tohoto dobrého opatření nebylo také použito na obecní pozemky. Velkou výhodou v této předloze jest, že může se vyvlastniti pozemek až do 2 tisíc plošných metrů, jestliže se jedná o hospodářské objekty pro malého zemědělce, anebo jestliže se jedná o provozovnu pro malého živnostníka. Já o změnách této hlavy I. nebudu hovořiti, ačkoliv obsahuje četné změny prospěšné, a to proto, poněvadž vlastně jsme již je prodebatovali loňského roku a tu poslanecká sněmovna se těmto změnám úplně přizpůsobila. V této hlavě nalézáme ovšem některé závady, které musíme změniti; jsou to změny formálního rázu. Tak v § 5 bylo nutno doplniti odstavec 2 v ten smysl, že k šetření - jde-li o vyvlastnění pozemků.- nutno povolati také báňský komisariát anebo kapitanát. V původní předloze totiž bylo, že má býti zavolán pouze horní revírní úřad. Na Slovensku totiž není žádných horních revírních úřadů, proto bylo třeba tento paragraf v tomto smyslu doplniti. Dále bylo třeba pozměniti také v této hlavě § 11. Původní předloha totiž odvolává se na zákon ze dne 17. prosince 1919, č. 20 Sb. z. a n., ale tento zákon byl zrušen. Proto jsme musili také přizpůsobiti znění tohoto paragrafu této okolnosti, že zákon ten, byl již zrušen.

Pokud se týká druhé hlavy, která pojednává o úpravě pracovního a stavebního poměru ve stavebních živnostech, dále v podnicích, které zabývají se výrobou stavebních hmot a dopravou jích - ovšem pouze jenom o úpravě generelní, ne snad o úpravě specielní - nemá vlastně žádného účinku, poněvadž všechna tato ustanovení této druhé hlavy nejsou chráněna žádnou trestní sankcí, ergo nemají žádného smyslu. Zde bylo také třeba jisté změny. Je to jediná změna věcné povahy, ostatní změny jsou pouze formální. (Hluk.)

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Prosím snažně o klid, aby pan referent mohl mluvit.

Zpravodaj sen. Pánek (pokračuje): V § 17 bylo třeba pozměniti první odstavec. Původní odstavec jsme musili vyloučiti a doplnili jsme tento paragraf v tom smyslu, že rozhodčí soud je také příslušným k rozhodování hromadných sporů, podrobí-li se obě strany, byť jedna z nich byla ve stávce nebo výluce. Stávalo se totiž, že rozhodčí soud nechtěl rozhodnouti o sporu, dokud trvá výluka anebo stávka. Následkem toho nemohlo se nikdy přijíti ke konci a proto bylo třeba této věcné změny.

Také hlava třetí, která pojednává o cenových soudech zůstává bez účinku, z týchž důvodů, že není tu žádné sankce.

Hlava čtvrtá, která pojednává o losové výpůjčce republiky Československé, o které jsem již hovořil, dále hlava pátá, která jedná o bytové péči o státní zaměstnance, nedoznaly podstatných změn. Hlava šestá, která pojednává o finanční podpoře stavebního ruchu a úlevách daňových a poplatkových, doznává značných změn. Je docela přepracována, ustanovení v této hlavě jsou jasněji a precisněji vyjádřena, čehož ovšem v původním zákoně nebylo. Pokud se týká finanční podpory a záruk státem poskytovaných, byly příslušné paragrafy, jak jsem již řekl, pozměněny a jasněji stylisovány. Do této hlavy byla vlastně jaksi přejata ustanovení, která jsme nalezli v prováděcích nařízeních, totiž to, co neřekl zákon, bylo nutno vyjádřiti prováděcími nařízeními, takže můžeme směle říci, že prováděcí nařízení, vydaná loňského roku k předešlému zákonu, jdou vlastně jíž nad zákon. Nyní tato ustanovení z prováděcích nařízení byla převzata do této hlavy a tím stává se tento odstavec jasnějším a zřetelnějším. Také i zde bylo třeba některých změn, a to v §u 25, v posledním odstavci, kde bylo opomenuto Slovensko. Na Slovensku totiž není okresních politických správ, nýbrž administrativní vrchnosti první stolice, a proto bylo to třeba doplniti, aby se ta ustanovení vztahovala také na Slovensko. Do §u 34 v druhém odstavci vloudila se nemilá vada poslanecké sněmovně. Poukazovalo se totiž na § 31, který však není naprosto v žádné souvislosti s obsahem tohoto §u. Jedná se o § 26.

K hlavě sedmé, která jedná o finanční podpoře staveb provisorních, poznamenal bych, že z tohoto zákona byly vypuštěny provisorní stavby vůbec, což jest jen na prospěch věci.

Také hlava osmá pojednávající o změnách, dočasné a dílčí bezúčinnosti stavebních řádů, doznává značných změn.V původním zákoně byla totiž ustanovení velmi povážlivého rázu, Tak především bylo sporno podle předešlého znění, zdali vůbec se tato ustanovení této hlavy vztahují na všechny novostavby, anebo zdali se vztahují jen na stavby, které se podnikají za podpory státní podle tohoto zákona.

Přímo povážlivým byl § 50 zákona, kde mohl stavebník započíti se stavbou, jestliže obec mu do 14ti dnů nevydala stavební povolení, což mohlo vésti k dalekosáhlým důsledkům. Stejně povážlivé bylo také ustanovení §u 50, podle něhož obec ručila za všechnu škodu stavebníku a sousedům, jež by vzešla z toho, kdyby obec nevydala stavebního povolení.

To bylo všechno opraveno a pozměněno, Možno říci, že tato hlava osmá v původním zákoně byla nejméně podařená. Nyní ovšem stavební řízení podle této předlohy bylo pozměněno zase ve smyslu senátu a i zde akomodovala se poslanecká sněmovna senátním usnesením z loňského roku. I zde nalézáme jednu závadu, a to v §u 56, kde podle původní předlohy mluvilo se o tom, že přednosty oddělení pro stavební ruch může jmenovati vláda z úředníků zemských výborů a zemské správní komise, ale zapomnělo se tu na Slovensko a pak na to, že v Čechách nemáme žádného zemského výboru, nýbrž zemský správní výbor. Proto jsme pozměnili tento § 56 v tom smyslu, že pravíme, že vláda jmenuje přednosty z úředníků zemských a státních, což úplně vyhovuje věci.

To byly asi všechny změny, které sociálně-politický výbor provedl. Kromě toho rozpočtový výbor pozměnil účinnost tohoto zákona. Podle předlohy poslanecké sněmovny měl zákon nabýti účinnosti dnem 1. ledna, ale my zde pravíme: dnem vyhlášení. To má jaksi význam po stránce právní, kdyby šlo o vyvlastnění pozemků a podobně.

Jak vidno, omezili jsme se zase jen na změny formálního rázu a jedinou věcnou změnu provedli jsme v §u 17.

Ačkoliv pochybujeme zase, že by snad i opravený zákon odstranil bytovou krisi, přece jsem povinen prohlásiti, aby slavný senát přijal usnesení sociálně-politického výboru a usnesení poslanecké sněmovny ve znění jak to bylo v sociálně-politickém výboru schváleno a přijato. Nezměnili jsme na podstatě zákona ničehož a opravili jsme pouze to, co se opraviti musilo.

Místopředseda dr Soukup: Zpravodajem za výbor rozpočtový a technicko-dopravní je pan sen. Kouša. Prosím, aby se uchopil slova.

Zpravodaj sen. Kouša: Slavný senáte! Vážení pánové a dámy! Výbor rozpočtový a technicko-dopravní projednal tento nový druhý zákon ve svých schůzích a zkoumal tento zákon po stránce finanční a technické. Je zajímavo, slavný senáte, že v jediném roce poslanecká sněmovna i slavný senát přikročuje k vydání zákona o stavebním ruchu, a sice v tomto případě jde o úplně nový zákon, protože. zákon čís, 100 o stavebním ruchu z 11. března 1921 nevyhověl svému poslání a v těch nadějích, kteréž do tohoto zákona vlastně byly vloženy poslaneckou sněmovnou v první řadě, a tak zv. politickou >pětkou<. Kolega Pánek velmi podrobně zde promluvil o sporu, který se vyvinul mezi slavným senátem a poslaneckou sněmovnou. My, kteří se díváme prakticky na krisi bytovou, vycházíme z toho hlubokého přesvědčení, že ani tento druhý zákon neodstraní bytovou krisi, naopak, my všichni voláme po novém zákoně, o stavební povinnosti. My arciť nemůžeme se pustit do toho, abychom zde v senátě dělali zákon o stavební povinnosti, poněvadž není záruky na základě poměrů, že by poslanecká sněmovna tento zákon akceptovala. Již loňského roku jsme přišlí s podněty a náměty a s krásnými myšlenkami, jak by se dala odčiniti stavební krise, ale naše myšlenky nebyly přijaty, a my naopak museli jsme přijmouti zákon usnesený poslaneckou sněmovnou, který dnes tímto zákonem do vysoké míry novelisujeme.

Kdo má stavěti, slavný senáte? Stavěti by měl ten, kdo má kapitál a kdo má peníze. Obce a bytová družstva dělnická i úřednická peněz nemají, ta musejí obcházet peněžní ústavy a musí přímo žebrati o peníze, musí prositi o půjčky. Dnes, jak situace na peněžním trhu ukazuje, peněz je málo, a stavební spekulace si neváží ani prvního zákona a já věřím tomu, že si nebude vážiti ani toho druhého. Stavební spekulace dle těchto obou zákonů stavět nebude, protože ten dar, ten present, který jim dává republika, ten je pro ně ještě malý a oni zkrátka žádají ještě větší present. Vystavět dům a neplatit republice 50 roků žádných daní, to, prosím, je pro pány stavitele a kapitalisty malý dar. Když republika se zaručuje za věřitele i dlužníka, když republika platí velké části úroků a úmoru, to prosím není žádný dar, to se neuznává a. stavitelé řekli, že podle tohoto druhého zákona rovněž nebudou stavět. To znamená, slavný senáte, že musíme dát hlavy dohromady a musíme se postarat, až tento zákon za rok zase zklame, jako že zklame, abychom přišli s přísnějším zákonem bez darů, aby ti, kteří vládnou kapitály, stavěli z povinnosti zákona o stavební povinnosti. Česká města a české obce pokud mohou, stavějí. A já nechci být nějakým šovénem, ale musím z tohoto místa, říci, že německá města a německé obce vůbec dle tohoto zákona. nestavěn, že německá města se nestarají o to, aby stavěly domy a daly přístřeší a obydlí těm, kteří nemají kde bydlet.