Další změna poslanecké sněmovny týká se ustanovení § 2 lit. f), v němž stanoví se nezpůsobilost advokacie z důvodů upadnutí v konkurs, jakož i z důvodů prováděného vyrovnávacího řízení. Usnesení senátní stanovilo upadnutí v konkurs vůbec jako důvod nezpůsobilosti advokacie, poslanecká sněmovna usnesla se na tom, aby úpadce jenom po dobu, po kterou řízení konkursní trvá, jakož i ten, na jehož žádost se provádí řízení vyrovnávací, pokud toto řízení nebylo prohlášeno za skončené, byl nezpůsobilým dosáhnouti advokacie. Toto omezení schválil také ústavně-právní výbor a navrhuje, aby také § 2 v celku schválen byl v usnesení poslanecké sněmovny.

§ 3 stylisován byl rovněž odchylně od usnesení senátu; jsou v něm shrnuty-vůbec veškeré důvody, pro něž právo vykonávati advokacii zaniká. V tomto paragrafu zasluhuje vší pozorností odstavec druhý, ve kterém se stanoví, že žena advokátka, pozbude-li československého státního občanství sňatkem uzavřeným s cizincem, může ke své žádosti obdržeti od ministerstva spravedlnosti povolení, aby advokacii dále vykonávala.

Případ takovýto není dnes sice aktuelním, poněvadž teprve tím, že byly ženy připuštěny k vysokoškolskému studiu, zjednána pro ně možnost konati studia právnická, složit zkoušky právnické, státní zkoušky a dosáhnouti hodností doktorů práv, i uplyne ještě drahně času, než budeme míti ženy advokátky. V dohledné době tedy nebude případ takový aktuelní. Tím spíše jest litovati, že toto ustanovení bylo pojato do zákona o úpravě advokacie. Otevřeně přiznávám, že jsem pro rovnoprávnost žen a dovedu oceniti plně snahy žen cílící za rovnoprávností. Ale právě upřímné přesvědčení o oprávněnosti snah žen za rovnoprávností nutí nás, abychom byli velmi kritickými a velmi opatrně do zákonů přijímali ustanovení, kterými se má snahám žen za dosažením rovnoprávnosti dopomáhati. Takové opatření, jaké jest v přítomném zákoně na prospěch žen obsaženo, nejeví se vhodným, a není správným, aby rovnoprávnost žen byla docílena nějakými postranními cestičkami. Tímto opatřením není také dokumentována snaha za uzákonění rovnoprávnosti žen, nýbrž jest jím dokumentována snaha za dosažením privilegia pro ženy.

Podle stylisace poslanecké sněmovny pozbude-li žena, vykonávající advokacii, československého státního občanství sňatkem, uzavřeným s cizincem, může k její žádosti ministerstvo spravedlnosti po slyšení advokátní komory povoliti, aby advokacii dále vykonávala. Ale podle našich zákonů platí všeobecná zásada, že advokacii může vykonávati jenom příslušník Československé republiky, státní občan republiky naší. Ten, kdo chce vykonávati advokacii, musí napřed složiti slib rovnající se dřívější přísaze, dle něhož uchazeč slibuje, že bude republice Československé věren, že bude u výkonu svého povolání veškeré zákony a platná nařízeni zachovávati a své povinnosti plniti svědomitě. Tato dvě ustanovení navzájem korespondují. Žena advokátka, pokud je příslušnicí státní, tuto přísahu může složiti, jakmile se však provdá za cizince, pozbude tím státního občanství našeho; a jakou cenu potom má slib cizího státního občana? Před těmito logickými závěry nemůžeme zavírati očí, nehledě k tomu, že v jednom z těch zákonů, které jsem citoval, to jest v zákoně z 16, března 1920 o prozatímní úpravě činnosti advokátských a notářských komor na Slovensku, v § 6 se stanoví, že advokát, o němž se zjistí, že není československým státním příslušníkem, musí býti ze seznamu advokátů vymazán. Zde tedy narážíme na rozpory, kterých měla poslanecká sněmovna dbáti, a kterých nemůže býti při definitivní úpravě advokacie přehlíženo. Nejenom tedy platná ustanovení zákonná, ale také i ty vyšší důvody, pro které se ženy domáhají rovnoprávností, jsou příčinou, že také k tomuto usnesení poslanecké sněmovny se stavíme hodně skepticky. Shledáváme v něm nikoliv manifestaci rovnoprávnosti, jak to poslanecká sněmovna odůvodnila, nýbrž snahu po dosažení privilegií. Shledáváme v tom nikoliv právní nárok žen, nýbrž shledáváme tu kolisi mezi zákonným právním nárokem, který je pro každého, kdo se chce věnovati advokacii a chce ji vykonávati, dán zákonem a mezí ohledy, kterých se žena může dovolávati, ale kterýmžto ohledům vyhověno býti nemusí. Při tom nesmíme zapomínati, že na zásadě autonomie, samosprávy advokátské, jedné z těch stěžejních zásad, jež jsem měl příležitost již v úvodním svém referátu zdůrazniti, je vybudována celá naše advokacie a že tato zásada autonomie advokátského stavu je velmi citelně prolomena tím, že se ministrovi vyhrazuje právo, aby slyše sice advokátní komoru, ale nejsa vázán votem jejím, žadatelku, cizinku, která se stala cizinkou následkem provdání za cizince, pojal do seznamu advokátů anebo nepojal. Poslanecká sněmovna byla si dobře vědoma soutěsky, ve které se ocitla, a přijala v tom směru také resoluci, která oprávnění žen, které se provdaly za cizince, rozšiřuje i na ty případy, kde se ženy, vykonávajíce povolání lékařské nebo povolání učitelské provdají za cizince a vyzvala proto poslanecká sněmovna ve zvláštní resoluci vládu, aby předlohami příslušných zákonů bylo postaráno o to, aby právní názor vyslovený v právě citovaném odstavci 2 §u 3 této předlohy byl také uplatněn při druhých skupinách povolání, při lékařkách a při učitelkách. Opakuji, že toto ustanovení nejeví se vhodným, že jest důsledkem kasuistiky - jako byla celá řada jiných ustanovení, která jsou v této předloze - která nejméně jeví se vhodnou tam, kde má se budovat úprava jednotlivých odvětví právního života na dlouhá a dlouhá léta. Ústavně-právní výbor přes tyto rozpory usnesl se doporučiti také toto ustanovení z důvodů, jak jsem již řekl, čistě oportunních, aby totiž nebylo oddalováno aspoň částečné upravení poměrů v advokacii, které toho nutně vyžadují.

Další změny přijaté v poslanecké sněmovně týkají se dobré praxe advokátní, která k výkazu náležitostí pro dosažení advokacie se vyžaduje. Kdežto ústavně-právní výbor senátu a v souhlase s ním senát sám zaujal stanovisko, že dnešní, velmi dlouhá, sedmiletá, přípravná praxe advokátní u nás, kde platí ještě bývalý advokátní řád rakouský - v oblasti, kde platí bývalý advokátní řád uherský jest doba kratší, pětiletá - má býti zkrácena, nešli jsme při tomto zkrácení tak daleko, abychom ji zkrátili hned nyní na pět let, jak žádala předloha vládní. Jsouci si vědomi toho, že dnešní čekatelé advokacie, kteří s největší částí prodělávali válku, při výhodách, které požívají na základe jednotlivých nařízení, nejsou přece jen pro důležitý úkol advokátský tak připraveni, aby při tak zkrácené době mohli se státi způsobilými k výkonu advokacie, usnesli jsme se na zkrácení přípravné praxe advokátní na dobu šesti let. Poslanecká sněmovna souhlasila s tímto naším stanoviskem. Od 1. ledna 1924, usnesl se senát, aby stačil výkaz pětileté přípravné praxe, avšak tato přípravná praxe musí býti ztrávena výhradně u advokáta. Také s touto zásadou a rozhraním 1. ledna 1924 souhlasila poslanecká sněmovna a zásady tyto v zákoně jsou obsaženy. Avšak změnila-poslanecká sněmovna - opět v neprospěch zákona a v neprospěch zásad, které my uznáváme, při provádění advokacie důležitými - dobu započítání jednotlivých částí této přípravné praxe oproti usnesení senátnímu. Změny tyto jsou obsaženy jednak v odstavci druhém §u 5, jednak v odstavci 6 téhož §u 5, Kdežto usnesení senátní znělo: >Počínaje dnem 1. ledna 1924 stačí výkaz jedině 5leté praktické služby u advokáta, doplnila poslanecká sněmovna toto ustanovení ještě tímto: >Soudní praxe podle ustanovení dosavadních povinná, která byla vykonána před tím než tento zákon nabyl účinnosti, rovná se praxí u advokáta, nepřesahuje-li doby jednoho roku.<

V tomto směru budou zajisté někteří jednotlivci, kteří by přísným výkladem nového ustanovení advokátního řádu, jak byl námi v senátě schválen, byli postiženi, ale nebude jich mnoho. Těmto několika jednotlivcům vychází se vstříc tím, že započítává se praxe soudní ne však delší jednoho roku. Za dnešního stavu mohla tato praxe dosáhnouti delší doby po případě až 4 roků.

Další ustanovení je v odst. 6 §u 5 kde stanoví se toto: Do 1. ledna 1925 stačí k zápisu do seznamu advokátů i k připuštění ke zkoušce advokátní výkaz způsobu praxe podle dosavadních předpisů. Smysl tohoto ustanovení jest ten, že kandidátu advokacie ponechána jest volba tam, kde fest to pro něj výhodnější, aby vykazoval dobu přípravné praxe buď podle starých dosud platných předpisů, anebo podle nového zákona.

Další pronikavá změna oproti usnesení senátnímu obsažena jest v §u 6 odst, 2. Ustanovení toto týká se substituce koncipientů před sborovými soudy, a to jednak před civilními sborovými soudy, jednak také před sborovými soudy trestními. Kdežto před civilními soudy k dosažení sborové substituce bylo potřebí vykazovati za dnešního stavu tříletou praxi, z toho nejméně dvouletou praxi u advokáta a rok praxe soudní a dosažení hodnosti doktorské, nyní předlohou touto stanoví se jako předpoklad pro sborovou substituci koncipientů jednak dvouletá praxe u advokáta, jednak dosažení hodnosti doktorské. Žíněná tato souvisí se zásadou zkrácení celkové doby přípravné advokátní praxe a lze s tímto principem souhlasiti. (Hlas: To jest také hodně v neprospěch výchovy dorostu advokátského!) Přijdu k té otázce výchovy. Nebezpečnější jest uplatnění této zásady pro sborovou substitucí před trestními soudy. Měl jsem příležitosti již při prvním odůvodňování předlohy této poukázati na to, že senát setrval na stanovisku, aby ničeho nebylo měněno na zásadě obhajovacího práva jak je vytýčeno v našem trestním řáde. Podle trestního řádu našeho, zejména podle § 39 trestního řádu, úřad obhájce jest úřadem suigeneris i když je začasto těsně spiat s výkonem úřadu advokátského, přece jen pojem a funkce obhájce vykazuje celou řadu specielních ustanovení. Podle §u 39 tr. ř. obhájcem může býti jednak každý advokát, vedle toho však mohou býti obhájci všichni právníci, kteří mají zkoušku advokátní, notářskou, soudcovskou, vedle toho učitelé na některé fakultě věd právních a státních. Ovšem, má-li kdo býti obhájcem, musí býti zapsán do zvláštního seznamu obhájců, který jest veden u vrchního zemského soudu.

Nová zákonná úprava obhájcovského úřadu zasluhuje přece jen zvláštní pozorností. Poslanecká sněmovna ve svém usnesení rozšířila oprávnění koncipientů, kteří vykazují jednak 2 léta praxe u advokáta, jednak hodnost doktorskou, také na obhajování před sborovým soudem, vyjímaje hájení před porotou a před nejvyšším soudem. Nehledě k formální nejasností, která se zde jeví při rozlišování funkce obhájcovské se zřetelem na jednotlivá ustanovení trestního řádu, musíme si býti vědomi, že tímto způsobem do celé struktury úřadu obhájcovského velice pronikavě se zasahuje, zejména pronikavě se zasahuje do poměru klienta, strany k obhájci, kterýžto poměr jest velíce důležitý. Tento poměr jest poměrem čistě osobním, poměrem nejvyšší důvěry mezí klientem a obhájcem, a zde najednou vsunuje se do tohoto poměru dvou činitel třetí, který nejedná na vlastní vrub, na vlastní odpovědnost, nýbrž jedná z příkazu svého zaměstnavatele. (Hlas: Náhražka!) Na tuto funkci třetího činitele nepomýšlel náš dosud platný trestní řád, který přece jen jest dílem moderní legislativy a poslanecká sněmovna, když činila usnesení v tomto směr mněla si býti vědoma všech těch důsledků, které tato změna, zákona má v zápětí. Ovšem ze stylisace nového zákona vyplývá, že koncipient, i když hájí ve funkci obhájce před sborovým soudem, jedná čistě v zastoupení svého zaměstnavatele? Pravit zákon, že se může advokát dáti zastupovati také kandidátem, vyjímaje hájení před porotou a před nejvyšším soudem. Zůstává tedy zachována osobní odpovědnost advokátova, a to jest činitel nejdůležitější, zůstává ponecháno svědomitostí a úvaze advokáta, šéfa, zda a ke kterým případům může koncipienta vyslati k hájení před sborovým soudem. To jest korektiv praxe, korektiv života, který nám pak ukáže, na kolik toto ustanovení zákona bylo šťastné.

Ústavně-právní výbor pak, aby tyto nesrovnalostí pokud možno byly odčiněny, přibal a doporučuje resoluci navrženou p. kol. Spiegelem, dle níž se vláda vyzývá, aby předložila návrh zákona, kterým se mění ustanovení trestního řádu o hájení v souvislosti s § 6 odst. 2 tohoto zákona, jejž jsem právě přečetl.

V § 7 změnila poslanecká sněmovna znění slíbu, který každý uchazeč advokátní má složiti před zápisem do seznamu advokátů a také každý dnešní advokát v určité lhůtě, která v odstavci 2 §u 7 jest stanovena. Tento slib má býti jednotný pro všechny advokáty i pro ty, kteří složili přísahu dle starého rakouského advokátního řádu i dle starého uherského advokátního řádu a kteří složili přísahu dle našeho zákona v revolučním Národním shromáždění přijatého, z 2, prosince 1919. Formulí slíbu pozměnila poslanecká sněmovna, omezivší plnění veškerých zákonů a platných nařízení a povinností na výkon advokátského povolání. Kdežto znělka slibu senátem usnesená byla všeobecná, advokát přisliboval, že bude republice Československé věren, že bude veškeré zákony a platná nařízení zachovávati, své povinností plniti svědomitě, poslanecká sněmovna vsunula sem slova, >že bude republice Československé věren, že bude u výkonu svého povolání veškeré zákony a platná nařízení zachovávati a své povinnosti plniti svědomitě<.

Není dvakráte šťastné toto vsunutí, protože povinností advokátovy jsou všeobecnější, vztahují se nejen na dobu, kdy vykonává své povolání advokáta, ale podle platného advokátního řádu advokát má ve všem svém chování, jednání a konání dbáti zásad poctivosti a čestností. Každý advokát nejen ve svém povolání, ale i mimo své povolání a také v politickém životě má těchto zásad poctivostí a počestností dbáti. Kdo pak neplní těchto zásad, podléhá své stavovské instanci, své disciplinární radě, ať to jest ve formuli slíbu obsaženo čili nic.

Tedy s touto, řekl bych reservací, ústav-ně-právní výbor doporučuje, aby také tato takto změněná formule slibu advokátního byla schválena.

Další ještě změna přičiněna byla v §u 8 navrženého zákona, jenž se týká poměrů na Podkarpatské Rusi. Jíž senát usnesl se na tom, aby úprava poměrů advokátů v Podkarpatské Rusi uzákoněna byla co nejdříve a za tím účelem zřízena byla advokátní komora v Podkarpatské Rusi a vláda vyzvána resolucí, aby nutná k tomu opatření učinila. Než tato úprava advokátských poměrů v Podkarpatské Rusi nastane, stanoví se přechodně ustanovením §u 8, aby seznam advokátů i kandidátů advokacie vedl a agendu advokátní komoře přikázanou vykonával předseda sedrie, kterého ministr spravedlnosti určí. Na tom jsme se usnesli již v senátě. Pokud se týče disciplinární pravomoci, v tom směru odchyluje se poslanecká sněmovna od usnesení senátu. Kdežto dle usnesení senátního souhlasili jsme s tím, aby disciplinární pravomoc nad advokáty a kandidáty advokacie vykonával disciplinární senát soudní sedrie v Košicích a úkony komorního žalobce vrchní státní zástupce tamtéž. Naproti tomu usnesla se poslanecká sněmovna, aby disciplinární pravomoc nad advokáty a kandidáty advokacie vykonával disciplinární senát advokátní komory v Turčanském sv. Martině a úkony komorního žalobce komorní žalobce téže advokátní komory. Pro usnesení senátní směrodatnými byly pochybnosti ústavně-právní, naproti tomu pro usnesení poslanecké sněmovny rozhodný byly důvody autonomie stavovské samosprávy advokátní, Ústavně-právní výbor v tomto směru, kde stojí proti sobě zásady a stanoviska protichůdná, avšak stejně cenná, souhlasí s tím, klade-li se důraz na zachování autonomie stavovské, aby tato zásada byla přijata. Ovšem byl bych si přál, aby tento důraz na zachovám autonomie stavovské přišel k platnosti i v ostatních ustanoveních předlohy.

Slavný senáte! Jsem hotov. Sine ira et studio přednesl jsem vám veškeré přednosti, jak je na zákone provedla poslanecká sněmovna. Nezamlčel jsem přirozeně ani nedostatky, s nimiž při provádění tohoto zákona bude musiti praxe počítat a které budou musiti podrobiti své velmi kritické pozornosti jak vládní orgány, které při výkonu tohoto zákona, budou míti co se stavem advokátním činit, tak i zájmové stavovské korporace advokátské samy. Zasahujeť se touto prozatímní úpravou pronikavě a hluboce do tradičních a dlouholetou praxí již vyjetých kolejí advokacie, namnoze i do osobních práv a nároků a osobních zájmů příslušníků advokátského stavu a jeho čekatelů.

Je nutno, jak výbor ústavně-právní zdůraznil, aby justiční správa neotálela, již a předložila co nejdříve definitivní advokátní řád jednotný pro celou říší. Právě z historie projednávání tohoto prozatímního advokátního řádu jest zřejmo, že také projednávání definitivního řádu pro celou řiti bude vyžadovat delšího času a je proto nutno, aby nejen zúčastněné kruhy stavovské, ale také široká veřejnost co nejdříve seznaly zásady, na kterých vláda institucí stavu advokátního v republice naší chce vybudovat. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): K slovu není nikdo přihlášen. Rozprava je skončena. Prosím pány senátory, aby zaujali svá místa. (Děje se.)

Nebude-li námitek, dám o celém zákone, o jeho nadpisu a úvodní formuli hlasovati najednou. (Námitky nebyly.)

Námitek není, budeme podle toho jednat.

Kdo souhlasí s navrženou osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Osnova zákona, jeho nadpis a úvodní formule jsou přijaty ve čtení prvém.

Ve smyslu přiznané pilnosti přikročíme k hlasování ve čtení druhém. Má pan zpravodaj nějaké změny?

Zpravodaj sen. dr. Klouda: Nemám.

Místopředseda Kadlčák: Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byly přijaty ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona, jeho nadpis a úvodní formule jsou přijaty ve čtení druhém.

Budeme hlasovat o resoluci výborové. Kdo souhlasí s navrženou resoluci, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Resoluce je schválena a tím je tento odstavec denního pořadu vyřízen.

Přistoupíme k odstavci šestému, jímž jest

6. Návrh, aby byla zkráceně projednána podle §u 55 jedn. řádu zpráva I. sociálně-politického výboru, II. rozpočtového výboru o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, jímž se prozatímně upravuje péče o invalidní vojíny ze stavu mužstva po válce světové a o pozůstalé po vojínech ze stavu mužstva.

Pilnost této věci odůvodňuji tím, že touto osnovou zákona, má dostati se určitých výhod invalidním vojínům ze stavu mužstva po případě jich pozůstalým, tedy osobám v neutěšených poměrech se nalézajících a že konečně končí lhůta, do níž senát má o osnově této se vysloviti dnem 1. února 1922.

Kdo s pilností souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Pilnost se přiznává.

Navrhují, aby věc tato projednána byla v jediné debatě a to ve lhůtě půl hodiny. Prosím, aby tato lhůta skutečně byla dodržena. (Souhlas.)

Kdo s mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Návrh můj jest přijat. Dalším bodem jest

7. Zpráva I. sociálně-politického výboru, II. rozpočtového výboru o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, jímž se prozatímně upravuje péče o invalidní vojíny ze stavu mužstva po válce-světové a o pozůstalé po vojínech ze stavu mužstva. Tisk 1205.

Zpravodaji jsou za výbor sociálně-politický pan sen. Cholek, za výbor rozpočtový pan sen. Klečák.

Uděluji slovo prvnímu zpravodaji panu sen. Cholkovi.

Zpravodaj sen. Cholek: Vážený senáte! Sociálně-politický výbor senátu zabýval se jak osnovou vládního návrhu mající původně 7 paragrafů, tak také změněnou osnovou čtyřparagrafového zákona, jak jej změnila poslanecká sněmovna, a připojil se ve své schůzi dne 19. ledna 1922 jednomyslně k usnesení poslanecké sněmovny. Doporučuji slavnému senátu přijetí zákona v plném znění podle usnesení poslanecké sněmovny. (Výborně!)

Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo druhému zpravodaji panu sen. Klečákovi.

Zpravodaj sen. Klečák: Slavný senáte! Rozpočtový výbor senátu, pojednav o usnesení poslanecké sněmovny ze dne 21. prosince 1921, jímž se upravuje péče o invalidní vojíny ze stavu mužstva po válce světové a o pozůstalé po vojínech ze stavu mužstva, usnesl se jednomyslně doporučiti slavnému senátu k přijetí usnesení poslanecké sněmovny beze změny. (Výborně!)

Místopředseda Kadlčák: K slovu není nikdo přihlášen, rozprava je skončena. Prosím, račte zaujmouti svá místa. (Děje se.)

O osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli dám hlasovati najednou, nebude-li námitek. (Námitek nebylo.)

Námitek není, budu tedy tak postupovati.

Kdo souhlasí s navrženou osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijata jest ve čtení prvém.

Ve smyslu přiznané pilnosti přikročíme ihned k hlasování ve čtení druhém.

Mají páni zpravodajové textové změny?

Zpravodaj sen. Cholek: Nikoli.

Zpravodaj sen. Klečák: Nemám žádných změn.

Místopředseda Kadlčák: Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní, formulí tak, jak byly přijaty ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijata jest také ve čtení druhém.

Přerušuji projednávání denního pořadu.

Sděluji, že za I. místopředsedu imunitního výboru zvolen byl sen. Karel Cífka, do výboru technicko-dopravního za sen. dr. Stránského sen. dr. Brabec, do výboru ústavně-právního za sen. dr. Kloudu sen. dr. Veselý, do výboru sociálně-politického za sen. Kroihera sen. Smrtka, za sen, dr. Frantu sen. dr. Fáček.

Navrhuji, aby příští schůze konala se dnes za půl hodiny po této schůzi s tímto denním pořadem:

Zpráva imunitního výboru o žádosti okresního soudu v Hanšpachu za vydání člena senátu Josefa Reyzla pro přestupek urážky na cti podle §u 496 tr. z. Tisk 1202.

Jsou námitky proti mému návrhu? (Nebyly.) Není jich.

Považuji svůj návrh za schváleny a končím schůzi.