Nechci samo sebou rozsuzovati dnes, kdo zavinil dělnickou stávku. Koná se v této příčině úřední šetření a proto je potřeba, abychom byli opatrni a vyčkali výsledku šetření. Ale víme, a zejména nejsme daleko od pravdy, domníváme-li se, že nynější stávku zavinily hlavně změny hospodářských poměrů, které nastanou, a které nás tohoto roku očekávají.

Všimněme si raději činitelů, kteří jsou zúčastněni na smírném urovnání tohoto sporu, neboť, aby tento spor smírně byl urovnán, je zájmem nejen dělnictva a těžařstva, nýbrž všeho občanstva a celého státu. Předně přichází v úvahu těžaři - zaměstnavatelé - a majitelé dolů. Tito se musejí postaviti na uznané stanovisko a přijati názor, že čím lépe se zachází s pracovní sílou lidskou ve výrobě a průmyslu, že tím více stoupá výkonnost pracovní a ubývají výrobní náklady, čímž také zisk stoupá. Dále je potřebí, aby zaměstnavatelé uznali zásadu, že se zisk nesmí říditi vždy jenom poptávkou a nabídkou, zejména, když hraničí tento zisk s lichvou. Ve válce byla hrozná nouze o uhlí. Pamatují se na ta léta, kdy lidé prosili přímo o jeden cent uhlí, a pokládali si za velké štěstí, když uhlí dostali, a na cenu se nikdo neptal. Vzpomínám si, že v našem městě jsem také řídil pomocnou akci k získávání uhlí. Vymohl jsem totiž obchodníkovi Kotlandovi zmocňovací vojenskou dovolenou, od tamějšího štábního lékaře, aby směl do Německa, kdež byl zaměstnán jako úředník v Katovicích, a tam navázal styky obchodní pro dovoz uhlí do Čech, Za to jsem si od něho vymohl, že komu dám lístek, že tomu uhlí prodá. To se podařilo, a měsíčně nejméně dvacet vagónů uhlí přicházelo do Hradce Králové; takže jsem zásoboval ústavy, nemocnice a jednotlivce. Mnozí lidé si toto pokládali za velké štěstí, a jeden mně přišel poděkovati za cent uhlí, a řekl mi, že již dlouho neměl tak krásný Štědrý den, když trpě zimou, mohl si zatopiti v kamnech a se zahřáti.

To byla zajisté doba, kdy se daly ceny uhlí zvyšovati. Ale tato nesnáz a nouze o takový důležitý prostředek životní vedla skutečně k přepínání cen uhlí a k lichvě.

Dnes je uhlí 25-30kráte dražší, nežli bylo roku 1914, Nezbývá tedy nic jiného, než aby podnikatelé a. těžaři snížili zase své zisky (Výborně!) na normální ceny, na předválečný stav a aby přinesli, jestli to bude vyžadovati, i obětí v zájmu republiky a v zájmu altruismu. Co se týče dělnictva, předpokládám, že stávku vyvolal spor o spravedlivou mzdu. Kdy je mzda spravedlivou? Otázka tato se velmi těžce luští. Podle našeho názoru je mzda spravedlivá tenkráte, jestliže poskytuje odměnu a náležitou náhradu za síly, které dělník v práci vyčerpá a které si musí nahrazovati nutným odpočinkem, potravinami, šatem, bytem atd. a ta mzda musí býti také dostatečnou, aby mu stačila nejen na jeho živobytí, nýbrž také celé jeho rodině. (Výkřik: Tak se to ještě neměřilo!) To je nutné, jinak to není spravedlivé, když uhájí skutečně to, co potřebuje horník, jak jsem řekl k náhradě všech sil, které vydal v práci. Pak se žádá přirozeně také náhrada za přípravu a učení, které musil konat jako učedník. Ve mzdě také musí býti zajištění, záloha pro nemoc, pro stáří, nezaměstnanost, invaliditu, úraz atd. Za čtvrté musí býti zvláště nebezpečna práce přiměřeně honorována zvýšením mzdy. Zajisté, že práce horníků je prací velice těžkou. V mladších letech jsem podnikl sestup do příbramských dolů a tam jsem se na vlastní oči přesvědčil, že ta práce jest skutečně velmi těžká. Bylo tam děsně horko, lidé neměli skoro ani šatu na sobě a když jen pobyt pro nás byl tak obtížný, jak teprve ta práce musila býti obtížnou. Proto soudím, že pro horníka je odůvodněný příplatek mzdy za nebezpečnost a obtíž v práci. Často výbuch plynu nebo úraz, horko, zkažený vzduch velice zhoubně působí na zdraví a život dělníka. Proto, jestliže horníci mají poměrně vyšší mzdu než jiní dělníci, je to odůvodněno právě nutností příplatku za nebezpečnou prácí.

Vysoké mzdy podle našeho názoru nemusily by samy o sobě býti jedinou příčinou neprodejnosti našeho uhlí. Zkušenost z Anglie učí, že při zvýšené mzdě stoupla také výkonnost dělníků a že zmenšil se výrobní náklad. Podle starší ovšem statistiky z roku 1820 anglický dělník vyrobil 968 liber příze za 26 liber šterlinků, V roce 1880 vyrobil již 5520 liber za 44 libry šterlinků.

Tedy za 60 let se práce zjednodušila o dvě třetiny bývalého nákladu, a proto výborně placený anglický dělník je vlastně přece jen nejlacinějším dělníkem. Výroba tam stoupla 13krát a dělnictva přibylo pouze třikrát.

Teď ovšem bychom měli tyto poměry srovnat s našimi, a tu se činí dělnictvu různé výtky. Statistika tvrdí, že je to proti Anglii v obráceném poměru. Chci uvésti jen několik čísel, nebudu unavovat mnohými. Těžba kameného uhlí v Československé republice v roce 1921 byla proti roku 1913 menší u kameného uhlí o 18%, u hnědého v témže roce téměř o 10% nižší. Za to dělnictva je v kamenouhelných revírech o 22% více, v hnědouhelných revírech o 46% více. Výkonnost dělníka v roce 1921 je proti roku 1913 v kamenouhelných revírech menší o 28%, v hnědouhelných o 42%, ale mzda dělnictva stoupla 13 až 15krát. Ovšem že neberu žádné odpovědnosti za tu statistiku, spoléhám, na... (Sen. F. Jirásek: Politické stávky na Těšínská byly příčinou menší těžby. To byl nesmysl, co uvádí Národní Listy. Tím, co tam Poláci dělali, porušili těžbu. Pan dr. Fousek by o tom měl vědět! Sen. Jarolim [německy]: Ted se dobývají i vrstvy 25 cm v Československu. To se v celém světě nikde nestalo!) Také mně je známa statistika z minulého roku, že v listopadu proti říjnu obráceně stoupla výkonnost našeho horníka, tuším při kamenem uhlí asi o 48%. Jak jsem pravil, musíme věřiti, že přece kdo statistiku předloží, musí také za ni odpovídati. Já sice neberu zodpovědnost za statistiku, ale tvrdím, že kdyby tomu tak bylo, že by u nás při zvýšení mezd klesla výkonnost, byl by to smutný úkaz nepochopení hospodářských úkolů dělníka a jeho povinností jako občana ke státnímu celku. Pravím: Kdyby tomu tak bylo, posito non concesso. Tvrdí se také, že mzdy jsou vysoké, ale že dělnictvo neumí využíti těchto mezd pro své blaho. Pravím: Tvrdí se to. Nechci dělati ani zde soudce v této věci, ale slyšel jsem od horníků starších trpké stesky na požitkářství nerozumné mládeže, mladých horníků, že nedovedou šetřiti a přes to že mzdy jsou slušné, nedovedou jich využíti pro své blaho. Kdyby tomu bylo tak, pak by se musela říci pravda i v zájmu dělnictva samého, poněvadž pštrosí politika na světě ještě nic nespravila a nespravila by ani u nás. Pravím: Kdyby tomu tak bylo a kdyby to byla pravda, jak zmíněné stesky vytýkají. (Různé výkřiky. - Sen. Jarolim [německy]: Vy jste bursiáni práce!)

Jaké máme stanovisko ke stávce? My pravíme: Dělnictvo nesmí býti odbyto nedostatečnou mzdou. Komise musí přesně vyšetřiti drahotní poměry, prozkoumati výši mzdy a učiniti srovnání, zda skutečně mzda odpovídá tomu, aby byla spravedlivá podle zásad, jak jsem je prve naznačil. Ale musilo by býti varováno před lichvou prací, kdyby k tomu byl důvod, poněvadž lichva se může provozovati nejen se zbožím, nýbrž také s prací, poněvadž i práce má do jisté míry povahu zboží. (Různé výkřiky.) Já říkám: Kdyby tomu tak bylo, pravda by se musela říci s pedagogického stanoviska (Hlas: 50 K za čtvrt hodiny, to je lichva, ale za celý den!) - poněvadž by to bylo i v zájmu samotného dělnictva. Mluvím vůbec podmínečně (Různé výkřiky senátorů socialistických.) a netvrdím, že je to tak. Komise musí poměry vyšetřiti a kdyby to bylo pravda, musila by říci: Přátelé, je to k vaší škodě, když to děláte.

Žádáme tedy: Hornictvo musí býti uspokojeno plně a vklíněho do hospodářského organismu celostátního. Musí býti ohled, že výroba uhelná je prvovýrobou, že na ní závisí další činnost průmyslu, že na ní závisí zároveň výroba druhořadá, že na ní závisí docela i život státu našeho. Bude-li stávka dlouho trvati, nebude uhlí, vyhasnou pece, kotle, pak nastane stagnace, nezaměstnanost, bída a hlad, Russia docet! Odstrašující příklad z Ruska ukazuje, kam bychom došli, kdyby prvovýroba měla doznati poruchy. Pokládám naše hornictvo za vyspělé, za tak vyspělé, že si dovede vypočítati, jak by konec konců přišla bída na ně při úpadku průmyslu, neboť kdyby průmysl nepracoval, nepotřeboval by uhlí, horníci nedostali by mzdy, a tak by byli i oni postiženi tímto stavem. Proto je ovšem nutno, aby dělnictvu se to náležité vyložilo a jsem přesvědčen, že je tak rozumno, že dovede sleviti, kde se sleviti dá.

Třetím činitelem pří urovnání stávky je také stát. On musí míti zájem na urovnání sporu, poněvadž otázka mezd není věcí soukromo-hospodářskou, nýbrž je věcí veřejnoprávní. I stát má dohlížeti na to, jaká mzda se nabízí dělníkovi. (Výborně!) Rozsah stávky dnešní je již tak povážlivý, že nabyla rázu sociálního nebezpečí. (Tak jest!) Úkolem státu je přece pečovati, aby udržen byl pořádek, právní řád, aby také pečoval o veřejné blaho, které je ohroženo touto stávkou. Musíme říci, že stát si všímá tohoto svého úkolu. My máme skutečně sociálně cítící stát, který má pochopení pro sociální úkoly. Vždyť Československá republika za tří roky pro blaho dělnictva vykonala více, než celé bývalé Rakousko za 50 let. Pánové, kteří pracují v sociálním životě, dají za pravdu, že celá řada zákonů, které v Rakousku přišly jako návrhy do sněmovny, teprve Československá republika uskutečnila, A nedá se popříti, že Československá republika má pochopení pro sociální úkol a proto stát skutečně také se zajímá o zdárné a smírné rozluštění stávky.

Ale teď je otázka, co se žádá od naší republiky? Byly vysloveny požadavky, že má stát sleviti na uhelné dávce, která obnáší 1600 milionů. Připouštím, že má sleviti, ale nezapomínejme, že stát potřebuje 18 miliard a tedy zase, co sleví na dávce, musí si nutně vyhledati jinde, a já myslím, že si to vyhledá zase jen na nepřímých daních.

Nepoměr nepřímých daní je beztoho velký v naších rozpočtech. Tak rozpočet roku 1920 byl takový, že nepřímé daně obnášely 79% všech daní, V roce 1921 ten nepoměr se ještě zhoršil, neboť nepřímé daně již dostoupily výše 84%. Jestliže tedy uhelná dávka se ztenčí, myslím, že to postihne nepřímé daně, které konec konců i dělnictvo bude platiti. Bude to vlastně jiná forma zdanění občanstva, neboť má-li stát konati úkol, který od něho chceme, musí to dostat od občanů, sám ze sebe to nemá.

Ale přece přes to, že stát bude musiti hledat jinou formu, aby si nahradil úbytek, přimlouval bych se, aby dal příklad ústupnosti a částečně dávku z uhlí slevil a úbytek si nahradil nějakým jiným zdrojem. Ať vyhledá případně zdroj takový, který by zatěžoval více majetné třídy. (Výborně!)

Nebylo by však vhodné podle mého názoru, aby doplácel na deficit pasivních dolů, leč by toho vyžadoval nutně sociální zájem. Kdyby běželo o život mnoha lidí, kterým by musil příspěvkem nezaměstnaností existenci udržovati, tak je to něco jiného! To si zůstává stejným, děje-li se přechodné subvencování pasivních dolů.

Ovšem ozývá se také hlas, že to vše nestačí, a že je třeba doly sestátniti. Slavný senáte! Já se bojím státu jak podnikatele. My máme zkušeností posledních tří let. Je velká režie, těžkopádnost provozu, malý zisk poměrně a bohužel není vyloučena ani korupce. A dělník konec konců, bude-li pracovati v sestátněných dolech, bude se zase dříti jen pod jinou firmou, dříve Weimann-Petšchek, dnes to bude stát. To by si nic nepolepšil a boje o mzdu by pokračovaly dál, o tom jsem přesvědčen.

Někdo řekne, ne sestátniti, proveďme socialisaci dolů! Z toho důvodu, poněvadž běží o zachycení jistého monopolu, jest socialisace oprávněna. Ale řeknu, přes to, že jsme pro soukromé vlastnictví, v tomto případě, kde běží o sestátnění monopolu, byli bychom také i pro socialisaci uhelných dolů. Ale nezapomínejme, prosím, že naše postavení Československé republiky je zvláštní. My jsme zabrali 80 procent továren ze starého Rakouska, které z 90 procent jsou ve mnohých odvětvích odkázány na export tovarů a dovoz suroviny a na úvěr. Provedeme-li zde socialisaci, které se cizina, a naši sousedé bojí, pak je strach, že úvěr se nám neposkytne, důvěry nebude. Budeme míti sice doly a továrny socialisované, ale neuživíme při tom zaměstnané dělnictvo, protože nespotřebujeme všechno to, co se zde vyrábí. Všimněte si Ruska. Odtamtud kapitalismus se vypověděl socialisaci. Ale co se dnes děje? Četl jsem právě tento týden zprávu, že se jíž zakládá kapitalistická společnost pod patronátem sovětové vlády a toto soukromé podnikání akciovým podnikem co jest jiného, než zavedení kapitalismu zpět do říše, která proklela veškeré soukromé vlastnictví? (Sen. Albert Friedrich [německy]: Ale to se už sovětům řeklo!) No dobře. Já jen říkám, že Rusko kapitalismus vypovědělo, ale zase ho volá zpátky.

Pak ovšem je ještě jedna otázka, zdaž nynější lidé jsou zralí pro socialisaci. Socialisace vyžaduje nezbytně také vysoké úrovně mravní a veliké vyspělosti občanstva. (Tak jest!) Italský profesor národa-hospodářství Labriola, sociální demokrat, ve své knize o socialisaci se vyslovil, že dnešní lidstvo, v jaké je mravní úrovní, není schopno prováděti socialisaci z toho důvodu, že egoismus, který vždycky v člověku byl, za války se proměnil zrovna v brutální materialismus, který jen na sebe dbá, který nehledí na jiného. Při socialisaci však musila by býti solidarita, ohled na druhého a také sebeobětování. Dokud toho není a pokud nepodaří se nynější egoismus tak vystupňovaný vykořenit, myslím, že není možno žádným způsobem pomýšleti na socialisaci. (Sen. Polach [německy]: Socialismus jest věcná organisace!)

Jsou však, prosím, jiné prostředky, které by byly k omezení kapitalismu, to jest systému, který majetek považuje ne za prostředek, nýbrž za účel a za cíl života. Předně má to býti větší dozor státu při kalkulaci cen. V tom ohledu tvrdím, že je přímo povinností státu, aby si povšimnul také kalkulace cen, jak odpovídá výrobním nákladům. Pak by měl stát umožniti dělnictvu podíl na čistém zisku a vedení závodu, aby dělník cítil se jako spolupracovník, ne pouze jako najatá síla, nýbrž jako zájemník, který má na rozkvětu závodu svůj pochopitelný osobní zájem. Krátce bylo by potřebí odproletarisovat dělníka.

Vedle státu, dělnictva a těžařstva má celá společnost jistě zájem nejen na urovnání tohoto sporu, ale vůbec má zájem o to, aby vznikly takové poměry, které by pro příště činily stávky zbytečnými, ba nemožnými. Tedy celá společnost má spolupůsobiti k urovnání poměrů, které by stávky znemožnily. Jest potřebí ozdraviti společenské poměry, je potřebí povznésti mravní úroveň jednotlivců i společnosti a je potřebí vyrovnati rozpor mezi pokrokem technické kultury a zaostalostí mravní vnitřní kultury. Lid musí přestat hledati své štěstí mimo sebe ve hmotě a musí ho nalézti v sobě, ve své spokojenosti. Starý křesťanský názor světový, který 18 věků blažil lidstvo, musí se státi opět krédem naší společností. Lidstvu neprospěje liberalismus, který atomisoval společnost a zbavil jednotlivce všech ohledů na společnost. Lidstva neprospěje ani historický materialismus a komunismus, který potlačuje podnikavost soukromého podnikání a individuelní počiny. Jen křesťanský solidarismus je hudbou budoucnosti, neboť hledí v rámci demokracie luštiti úkoly spravedlivé sociální politiky na podkladě křesťanského názoru světového. On se snaží upraviti společenské poměry tak, aby v nich každému jedinci byl zaručen snesitelný život a aby dospěl k plnému rozvinutí duševních i fysických sil ve společnosti, neboť v tom spočívá společenský ideál. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Přerušuji projednávání denního pořadu a navrhuji, aby se příští schůze konala zítra ve středu dne 8. února 1922 o 14. hodině s tímto

1. Druhé čtení zprávy ústavně-právního výboru o usnesení poslanecké sněmovny týkajícím se vládního návrhu zákona o ob-mezení působnosti porot na Podkarpatské Rusi. Tisk 1236.

2. Druhé čtení zprávy sociálně-politického výboru o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, jímž se vláda zmocňuje, aby upravila odpočivné a zaopatřovací požitky státním zaměstnancům systému uherského a jich pozůstalých v Podkarpatské Rusi. Tisk 1239.

3. Druhé čtení zprávy výboru ústavně-právního o usnesení poslanecké sněmovny, jež se týče vládního návrhu zákona, kterým se vláda zmocňuje, aby prozatímně zkrátila přípravnou službu soudcovskou. Tisk 1243.

4. Zpráva ústavně-právního výboru o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, jímž se zřizuje hlavní finanční ředitelství pro Podkarpatskou Rus v Užhorodě. Tisk 1234.

5. Zpráva výboru sociálně-politického stran usnesení poslanecké sněmovny o návrhu poslanců Pohla, dra Haase, Brožíka, Draxla a druhů, aby byl vydán zákon, kterým se zachovávají práva členů bratrských pokladen vystouplých ze zaměstnání. Tisk 1235.

6. Pokračování v rozpravě o naléhavých interpelacích sen. Jarolima, dra Hellera, Löwa a soudr. (tisk 1241), sen. dra Soukupa, Ackermanna, Jakubky, Jaroše a soudr. (tisk 1244) a sen. Klečáka a soudr. (tisk 1245).

7. Zpráva rozpočtového výboru o usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu zákona, kterým se stanoví změna finančního zákona ze dne 17. prosince 1920, čís. 682 Sb. z. a n., a dodatek ke státnímu rozpočtu a rozpočtu státních investic na rok 1921. Tisk 1240.

Jsou námitky? (Nebyly.)

Není jich. Návrh můj jest přijat.

Končím schůzi.