Tak žili horníci za války na severu Čech v době, kdy uhlobaroni oplývali vším, kdy žili ve Vídni v nádherných palácích, kdy utráceli a rozhazovali peníze, které jim vydělal ten ubohý český uhlokop. Říká se, že naše mzdy řídí se podle cen životních potřeb. Já řeknu jedno: Kdyby to aspoň trochu odpovídalo pravdě! Ale vidíme, že zprávy, ne snad převzaté odněkud ze vzduchu, nýbrž cenová zprávy, vydané naším státním statistickým úřadem mluví o drahotě v posledních měsících loňského roku docela jinou písní, než jakou zpívají pánové, kteří říkají, že horník musí sleviti, že již všechno zboží a potraviny zlevnily. Státní úřad statistický ve své zprávě z měsíce prosince uvádí (čte): >Všeobecné stoupání cen, jevící se od srpna do října, zejména u předmětů nejpotřebnějších, v listopadu se zastavilo. Drahotní vlna, postupující od západu, se v Čechách, na Moravě a v západním Slovensku ustaluje a jeví ještě znatelnější účinky na východě republiky. Pokud se týče jednotlivých hospodářských předmětů, dlužno na to poukázati, že cena mouky, bramborů, másla a umělých tuků, dále obilí, kávy, piva, petroleje, mýdla se proti cenám říjnovým nezměnila. Totéž možno říci o textiliích, obuvi a kloboucích. Ceny másla, sádla a cukru klesly, kdežto luštěniny, hrách a zelí stouply, vejce zaznamenávají i na dále příkré tendenci vzestupnou. A ve statistických výkazech pak se uvádí, že ceny potravin jsou dražší 15 až 20krát ke konci měsíce listopadu, že ceny látek, obuvi a klobouků jsou vyšší 31krát, u látek také až 44krát, u kretonu 39krát, u barchetů 32krát, u klobouků 16krát, u bot bezmála 17krát, ale průměrně že jsou ceny látek atd. ještě 27krát vyšší, nežli byly před válkou. (Hlas: A tomu se říká odbouráváni cen!)

Jak se jeví naproti tomu mzdy horníků? Kolega Jar o lim, sám horník a tajemník svazu hornického, který více než čtvrt století pracuje v tomto odboru, vám před chvíli to statisticky ukázal.

Mzda horníka byla před válkou průměrně 4,76 K, dneska je 59,80 až 66,90 Kč. To znamená, že ten horník může vydělati 200 a v nejlepším případě až také 300 Kč týdně, ovšem pracuje-li plných šest šichet. Ale, pánové, jděte do revírů a ptejte se, kolik je těch horníků, kteří pracují plných šest celých šichet týden za týdnem? A horníci vám řeknou, že jednak někdy to ani zdraví nedovoluje a někdy také nemohou, zejména na dolech, jejichž kvalita uhle jest horší.

Pánové stále odkazují na to, že horník, poněvadž je v té - bych tak řekl - prvotní výrobě, musí začíti, poněvadž uhel, to jest alfa a omega, a když uhel bude levný, pak že bude všechno následovati.

Před válkou uhel hnědý stál jednu korunu na šachtě a černý uhel 2-2,20 K.

Dnes stojí průměrně hnědý uhel na šachtě 15 a černý 40 Kč, tedy, u černého je to... (Hlas: To je víc, šedesát!) to je na šachtě. Mzda horníků činí průměrně na jednom metrickém centu hnědého uhle 4,29 Kč, na jednom metrickém centu černého uhle 10 Kč, tedy to znamená, jak již pan kolega Jarolim řekl, že vlastně ¹/₄ ceny uhle dělá mzda horníkova.

Kdybychom přiznali právo těžařů, že mohou snížiti mzdu horníkovu o 20%, znamenalo by to, že u hnědého uhlí by to dělalo 90 h, u černého uhlí 2 Kč, To znamená, že bychom v drobném prodeji v Praze platili uhlí černé na místo 53 Kč metrický cent 51 Kč, a hnědé na místo 34 nebo 30 Kč platili bychom 33 nebo snad 29 Kč.

Ale proč si pánové nevšimnou příčin, které hlavně mají vliv na zdražování uhle? Proč si nevšimnou zisků velkoobchodníků a maloobchodníků? Proč si nevšimnou, co dělá doprava, třeba jen povoz ve městě, když si nechá někdo dopraviti několik metrických centů uhlí? Proč neukazují na to, proč ceny dříví dávno nebyly zlevněny? Velkostatky vydělaly následkem ohromného zvýšení cen dřeva miliony a dnes se takový velkostatkář, kterému berete půdu za předválečnou hodnotu, může smáti. Podívejte se na Colloredo-Mansfelda na Zbirožsku, on má tři pily a čtvrtou velikou, největší, poněvadž majitel zemřel, koupil, poněvadž nemůže stačiti rozřezati on dříví, které poráží - prý mniška to zavinila! Ale, pánové, to dříví se prodávalo po 120-150 Kč metr. Takový velkostatkář vydělal miliony, ale dnes žádného toho přítele horníků, který žádal, aby horník slevil, nenapadne, aby se tázal, co je s těmi zisky, které ten neb onen vydělává.

Jedno je jisto, že náš průmysl nesnese drahoty dnešního uhlí. Toho jsme si všichni vědomi. Ale nejen průmysl, také obyvatelstvo ne. Je nemožno, aby mohl nadále státi jeden cent uhlí přes 50 Kč a hnědého uhlí snad přes 30 Kč, vždyť chudina toho nemůže vůbec používati, Konsum domácí musil poklesnouti, poněvadž lid nemá prostředků, aby uhlí konsumoval. A jestli dnes nemožno konkurovati s cizinou, protože naše koruna stoupla, tím více zřetel vlády a povolaných kruhů musí býti obrácen k tomu, aby domácí konsum byl povznesen, aby výroba byla následkem zlevnění uhlí zlaciněna a aby stát a podniky byly schopny konkurence s cizinou. Je jisto, že snad k uhelné dávce tehdy, poněvadž nebylo jiného zdroje, musilo býti sáhnuto. Věřím, že pro finančního ministra a pro vládu, která počítá dnes s tou 1¹/₂ miliardou ročně, je těžko vzdáti se snad čtvrtiny nebo polovice té sumy, kterou nevyhnutelně musí míti. Ale, pánové, nebude vyhnutí. Uhelná daň musí býti zredukována, není odstraněna vůbec a hledány jiné příjmy. Je nesmyslem také chtíti to řešiti na útraty dělníků a neviděti ty druhé příčiny. Co budeme dělati, když koruna vyroste ještě jednou o 10 nahoru, a kdy budeme ještě méně konkurence schopni, a kdy bude ještě důležitější, aby bylo uhlí pro průmysl zlevněno, aby mohl konkurovati? Půjdeme zase o 20% u horníků? A což, když o 20 stoupne ta koruna? Tedy to bychom přišlí, že by horníci vlastně musili dělati zadarmo. Je to rozumná politika? Nebo se hodí heslo: Nebudeme vydržovati doly pro doly, co jest nám do toho, že falknovské doly jsou pasivní. To je věcí tamějších těžařů a horníků, o to se nemá veřejnost, stát, druzí co starati. Jo, vážení pánové, kdybychom to dělali tak, že by nám na tisíci životech lidských nezáleželo a kdybychom měli konečně práci jinou, abychom mohli těch pár tisíc falknovských horníků zaměstnati, budiž, ať se ty falknovské doly zavřou. Ale my v té situaci dnes nejsme, my nemáme práce pro ty lidi, stát jim nemůže dáti podporu, ty doly musí zůstati v chodu, ale musí se hledati cesta, aby ve spojení s druhými doly mohly falknovské doly pracovati. (Výborně!)

Zrovna tak naše tarifní politika musí doznati změny, a není to jen uhlí, jsou to ještě jiné věci, pro kleté budou musiti býti levnější tarify stanoveny. Nejde jen o uhlí, ale dnes se nemůže průmyslník, když něco potřebuje, odvážiti něco koupiti na Slovensku nebo na Moravě, poněvadž tarifní cena je tak vysoká, že by prostě věc, kterou by z toho vyrobil, nemohl prodati, Tedy on musí na místě raději koupiti věc horší, poněvadž mu to doprava nedovoluje.

Organisace dělnické jistě si přejí klidu, a není to jistě pro odborová sdružení dělnická maličkostí, když vstupuje do stávky 150 tisíc dělníků a když se neví, kdy může ta stávka skončiti, když se neví, jestli dalších 150 nebo 200 tisíc nebo půl milionu nebude vyloučených a když se také neví ještě, zdali provoz se zastaví a další statisíc železničních zřízenců nebude státi, aniž by chtěli. Vláda dnes jistě stojí před velikým úkolem, abych tak řekl, před zkouškou státníkovou. Ona musí najíti východisko. Ona musí projeviti. (Hlas: Silnou ruku!) ano, silnou ruku, poněvadž v tomto boji nejde jenom o horníky a těžaře, nýbrž jde o celý náš hospodářský život a vládě nemůže býti lhostejno, jak by se poměry tvrdohlavostí na straně těžařů mohly utvářiti. Masy dělnické vstoupily do boje ukázněné. Ony neprovedou nic nepředloženého. Ale, kdo zná psychosu mas, kdo ví, co se jích uchopí, když přišly k přesvědčení, že na žádné straně není pro ně zastání, ten jistě pochopí, že vláda má zde veliký úkol a povinnosti před sebou.

Vážení pánové! Kdyby nebylo možno tento boj rozumným způsobem srovnati, nesmí se lekati vláda ani těch nejdrakoničtějších opatření a prvé, co by musila udělati, by bylo, že by musila provésti sekvestraci těch těžařů, kteří se projeví nejneústupnějšími. Pánové zapomínají, že už nežijeme v době předválečné, oni zapomínají, že si nedají masy. a dělnictvo líbiti, co by si byly daly snad líbiti před válkou a že, když bylo zlikvidováno Rakousko a Německo, musí také dojíti i v hospodářském životě k jinému uspořádání.

Vážení pánové! Vzpomínám jenom jedné věci: Před několika týdny byla provedena redukce učitelských platů a státní zřízenci byli zákonem přinucení k placení nepřímé daně částečně a k placení na pensijní požitky. A třebas u státních zaměstnanců nejednalo se o redukci mzdy, vy jste viděli, jaké ohromné vzrušení to vyvolalo u státních zaměstnanců a zejména jaké vzrušení vyvolalo snížení učitelských platů o 20%.

My víme, že nespokojenost, která se projevila, byla tak veliká, že vláda bude musiti hledat cesty k nějaké nápravě. A přece srovnejte, co znamená vzíti člověku, který má 1000 nebo 1200 Kč měsíčně, který však jích nemá každého měsíce, nýbrž jen tehdy, když pilně pracuje, u člověka, který pracuje pod zemí a jak jsem již řekl dříve, těžkou práci, a srovnejte přece s postavením učitele, o jehož svědomitosti, intensitě, a o jehož odpovědnosti nemůže býti nejmenší pochyby, ale který přece jenom pracuje za docela jiných okolností, než musí pracovati havíř pod zemi. A my jsme viděli,, jak těžce se to dotklo našeho učitelstva a jak volá k.oběma sněmovnám: >Vy jste jednali se mnou nespravedlivě, vy musíte křivdu napraviti.< A většina jistě v obou sborech je toho mínění, že se křivda napraviti dá a napraviti může. A uznáváme-li, pánové, právem, že ještě není zde ta doba, aby se mohlo jednomu stavu ubírati, musíme býti stejně spravedlivými a nesmíme toho žádati u druhého stavu. (Výborně!) Pravím: Dělnictvo není proti redukci mezd, konečně korporace dělnické v tom směru se jíž dávno, než došlo k mzdovému zápasu uhlokopů, o této otázce vyslovilo, ale má-li býti provedena redukce mezd, musí býti provedena redukce všeho. (Tak jest! Výborně!) Ale pak se nesmí jednati jenom o havíře, ale musí se pak jednati o všechny zaměstnance, ale také hlavně se musí jednati o snížení cen všech životních prostředků a všeho toho, co dělník potřebuje k odívání. (Výborně! Potlesk.)

Neříkejme, pánové, že by nebylo možno provésti snížení cen. Je to možno a řeknu jedno: Podívejte se do Vídně, tam mají veliké závody našich průmyslníků své obchodní domy a když se chtí udržeti na tom vídeňském trhu, prodávají taní zboží o polovinu levněji, než ho prodávají doma, Tedy to je důkazem, že při dobré vůlí ceny potřeb životních a oděvů, prádla a jiných věcí by mohly býti u nás zlevněny, ale dokud toho není, nemůžete žádati na dělnících, aby slevovali. Bylo by to jenom násilí, které by se na státě vymstilo, poněvadž by dělník poznal, že se mu zde neposkytuje dostatečné ochrany. Chtěl bych říci, aby vláda také projevila silnou ruku nyní v tom zápase proti těm, kteří by chtěli ze zápasu hornictva těžiti. My dnes zase vidíme ten zjev, že majetné vrstvy se zásobují jako krtkové již uhlím v domnění, že stávka snad potrvá dlouho a tím přivádějí nedostatek uhlí ve velkých střediscích a také zvyšování jeho cen. Zde musí úřady okamžitě zakročiti a každého takového jedince, který chce těžiti z tohoto zápasu pro sebe, hnáti k odpovědnosti.

Pánové, a v tomto velikém boji hornickém nejde o žádné poškození státu, jak jsem pravil, horníci nechtějí poškoditi republiku, poněvadž ji až příliš milují. Horníci v nejtěžších dobách ukázali, že republika může na ně spoléhati. Zejména v prvých měsících naší samostatnosti byli to horníci na severu, o které se mohla vláda opírati, a právě proto, že oni podali průkazy a nejenom jeden, ale mnoho průkazů během naší samostatnosti, jak ke státu lnou, přáli bychom si, aby všechny strany tohoto senátu v boji hornický lid podporovaly (Výborně!), přáli bychom si, aby se již nenašel v českém lidu ani jediný člověk, který by vpadl havířům do zad. (Výborně!) Vládu žádáme o jedno: Aby byla silná, aby řídila jednání s rozvahou, ale neprojeví-li se ochota na straně těžařů, a budou-li chtíti hnáti boj do krajností, aby byla tvrdou (Potlesk.), aby se nelekala pak důsledků, aby nejen přikročila k sekvestraci, ale učinila všechno možné, aby doly byly socialisovány, (Výborně! Potlesk.) My jsme ochotni v této těžké chvíli vládu podporovati a říkáme jen jedno: My stojíme na stráži, aby chráněny byly zájmy horníků a nedopustíme, aby v tomto boji byli zrazeni, nedopustíme, aby vyšli z tohoto boje poraženi, (Výborně! Hlučný potlesk.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Udělují dále slovo panu sen. Huclovi.

Sen. Hucl: Slavný senáte! Debata dnešní dotýká se otázky, která vyplynula jako zjev z mnoha jiných zjevů, které jeví se nám a jak předešlý pan řečník také míní, objeví se ještě mnohokráte na obzoru, poněvadž vyskytly se z poměrů válečných a naším úkolem jest i bude, abychom se přičinili překonati takovéto zjevy bez větších otřesů a poruch pro stát i obyvatelstvo. Naše strana posuzuje otázku stávky hornické jako věc velíce vážnou sice, ale klidně. Nepodceňujeme tuto stávku, ale také ji nepřeceňujeme, poněvadž jsme toho přesvědčení, že existence státu stojí na harmonii všech tříd a stavů, že stát nestojí jenom stavem jedním. Těžko jest, velevážení pánové, ve sporu, který nastal mezi horníky a majiteli dolů, hledati pravého vinníka. Já bych řekl, že snad právě ty poměry poválečné jsou nejhlavnějším vinníkem. To snad je tou pravou příčinou, nechci do detailů tu otázku rozebírati. Snad právě to, že doba válečná a poválečná navykla některé třídy, zvláště majitele velkých podniků, velké zisky vydělávati a tyto těžko si odvykají tak dobrým návykům podle jejich názorů. Podle nás, ovšem jest důležitější otázka hledati východisko z této těžké situace, nežli hledati pouze vinníka. Já jsem přesvědčen, slavný senáte, že když podaří se nám nalézti správnou cestu z této situace, do které se činitelé přímo interesovaní dostali a která zdá se nám býti malým obrazem příští budoucnosti, kterou můžeme očekávati i v jiných odvětvích výroby, že může to- býti směrnicí také pro řešení sporů podobných i pro příště. Můj názor jest, že bylo by chybou, kdybychom očekávali, že vláda může jedině sama nějakým zázračným způsobem ukliditi celý ten spor, 'neboť vláda jest pouze odleskem a obrazem poměrů lidu a poměrů 'v celém státě, ale my očekáváme od vlády, že bude hájiti a že musí hájiti zájmy celého státu, zájmy celého státu bez rozdílu tříd i povolání. I ta nejsilnější vláda nemá tolik sil, aby mohla svou mocí čeliti podobným velkým sociálním a národohospodářským zjevům a v jejich účincích je paralysovati. Ale od vlády očekáváme, že může - a já mám pevné přesvědčení, že již také tak činí - působiti na majitele dolů a v budoucnosti snad i na zaměstnavatele vůbec, aby v tomto, pro náš mladý stát tak velice kritickém období, stáli na výši doby, měli plné porozumění pro sociální a národohospodářskou konsolidací státu a zmírnili své výdělečné požadavky na nejnutnější míru a potřebu, která jest nutnou pro zachování podniků pro dobu příští. (Sen. Chlumecký: Dobrovolně to neudělají!) Ale působiti může vláda! Jest povinností vlády, aby zaměstnavatele přesvědčila o tom, že jest nutno, aby jednali se svými zaměstnanci nejvýš spravedlivě a sociálně. V této snaze může vláda očekávati plnou podporu i naší strany, poněvadž my jako věrní republikáni jsme dokázali již, že máme pro otázky sociální plné pochopení, nejen dnes, ale také ve shromáždění revolučním šli jsme již tak daleko v tomto pochopení pro otázky sociální, že těžko obhájíme mnohdy politiku, kterou jsme provozovali po celou dobu, někdy i na úkor vlastních zájmů stavovských. Připomínám jen, že jsme dávali souhlas k tomu, aby produkty naší práce byly dodávány státu za ceny podvýrobní, že byly s naším souhlasem uzákoněny předlohy daňové, které doléhají velmi těžce na náš stav zemědělský a v budoucnosti budou se ještě více dotýkati. (Sen. Jarolim [německy]: Čtyřikráte vyšší daně zemědělské! To je všecko!) Myslím, že pane kolego, neznáte dosah všech těch daní a divím se, že se tak vyslovujete o poměrech zemědělských. Režie zůstala jistě stejná a cena produktů šla již o 50% dolů. Tolik horníci ještě neslevili, pane kolego. (Sen. Jarolim [německy]: Co může horník sleviti? Může něco sleviti? To je přece směšné! Ten nemůže nic sleviti. Ten může sotva žiti! Sleviti může ten, kdo všechno nahrabal!) Tyto předlohy daňové doléhají velmi těžce na stav zemědělský, aniž bychom mohli obhájiti jakýmkoliv způsobem nějak celní ochranu pro naše výrobky, ačkoliv, velevážení pánové, výrobky průmyslové jsou chráněny plnými a vysokými cly. Ale to je kapitola, slavný senáte, o které snad jenom letmo se mohu zmíniti a myslím, že budeme míti příležitost v brzku, abychom o této otázce podrobněji pojednali. Já jenom uvádím to na důkaz, že měli jsme a máme plné pochopení pro těžkou dobu poválečnou a že naši příslušnici stavu zemědělského pracují velmi trpělivě a dokazují tím, jak jsou hluboce prodchnuti láskou ke státu, která bohužel tak málo je uznávána. Avšak struna naší trpělivostí nesmí býti přepínána, (Hlas: Tak jest!) aby zemědělstvo neztratilo náladu k intensivní, těžké práci a nevzalo si příklad z horníků a jiných odvětví, což ovšem by bylo pro obyvatelstvo jistě pohromou velmi těžkou. (Sen. Hrejsa: Hypotékami zadluženost je dnes větší, než byla před válkou! Hlas: To není pravda! Sen. Hrejsa: Bohužel, je to faktum. Hlas: Úřední výkazy. Sen. Hrejsa: Dobrá, ale zadluženost jest zde!) Není populární, vážení pánové, říci upřímné a vážné slovo v takovéto době dělnictvu. Považoval bych to za velikou chybu, kdyby v tomto okamžiku s tohoto místa nezazněl varovný hlas, aby neupozornil dělnictvo, že ono také má své velké povinnosti k našemu mladému státu a že i ono musí řešiti své otázky hmotné s ohledem na zájem státu bez vášně a agitace. Dělnictvo jest povinno podati ruku při řešení svého sporu k součinnosti vládě, veřejnosti a zaměstnavatelům. Mám za to, že může velice platně přiblížiti se k úrovni celého sporu zvýšením své výkonností a že tímto způsobem může značně prospěti poměrům našeho státu. (Výborně! Sen. Jarolim [německy]: Co pořídíme s výkonností? Máme přebytek textilního zboží a přece pobíhají lidé nazí, poněvadž nemohou nic koupiti!)

U nás je, pane kolego, ta výkonnost ještě větší. Vláda má nebo měla úmysl řešiti stávku tím, že by v dolech t. zv. pasivních chtěla sleviti daň uhelnou nebo jiným způsobem napomáhati k aktivitě těchto dolů pasivních. (Sen. Hrejsa: To tak ještě!) Proti tomuto způsobu postavíme se celou silou, poněvadž jsme toho názoru, že risiko podnikání musí nésti v první řadě podnikatel sám, (Sen. Hrubý: Vždyť má nahrabáno dosti!) který v dobách těžkých spokojiti se musí s vědomím, že v lepší konjunktuře dodělal se zisků velikých a že v této příznivé konjunktuře také nikomu nic ze svých zisků nedaroval. Je nutno naprosto spolehlivě vyšetřiti příčiny té pasivity v některých dolech, která - mám za to - namnoze bude velice problematickou, a já jsem přesvědčen, když by bylo zjištěno, že tato pasivita dolů skutečně je zaviněna jenom výší mzdy hornické, znaje rozvážnost našeho dělnictva (Výkřiky Sen. Friedrich Albert: Co pak ty vysoké daně? Sen. Jarolim [německy]: V Praze platí se za dovoz uhlí 6 korun za metrák a horník na státních dolech dostane 2 Kč 20 h!) Pane kolego, nerozčilujte se, já nevím, jestli jste mně dobře rozuměl. (Sen. Jarolim [německy]: Rozuměl jsem!) No, potom špatně odpovídáte. Já říkáni, že jsem přesvědčen, kdyby ta pasivita byla jen z té vysoké mzdy, to bych musil býti přesvědčen o těch cifrách a o tom se právě teď revise koná, snad se dovíme, jak ta pasivita povstává a povstala. Já jsem přesvědčen, že v takových případech dělnictvo a hornictvo bylo by ochotno k takovým ústupkům, které by se ovšem nedotýkaly jeho existence. (Hlas: Když ona se právě dotýká! Sen. Jarolim [německy]: Právě proto je stávka, že se to děje! Sen. Chlumecký: Dotýká se to existence!) To je veliká otázka, existence může býti velice příjemná, ale také méně příjemná, a jest to pořád ještě existence. Vždyť stejně tak nepříznivě poměry doléhaly na zemědělce, kterým cena o 50 procent poklesla, na obchodníky a jiný průmysl, a všude vidíme snahu udržeti provoz i nadále, poněvadž u těchto vrstev, které jsou státu oddány, jest smysl pro stát a ten smysl pro stát majitelům dolů schází. Jiný způsob řešení byl navrhován a pracováno proň, totiž upravení domnělé uhelné pasivity progresivně podle výnosnosti dolů. (Hlas: Podle kvality!) Ano, podle výnosnosti, to je spojeno dohromady, podle kvality, menší režie atd. Je to otázka složitější a my se nestavíme proti tomu, aby se snad takovým způsobem řešila otázka sporů, poněvadž uznáváme, že velmi těžce doléhají na všechny třídy obyvatelstva vysoké ceny uhlí, které tato daň, pane kolego Jarolime, způsobuje, já vám to kvitují. Ale vláda by musila tuto daň upraviti takovým způsobem, aby nebyl dotčen státní rozpočet ve svých příjmech. Byli bychom i pro značné redukování této daně uhelné, kdyby vláda svými úsporami ve státní správě dovedla získati takové přebytky, aby rovnováha rozpočtu nebyla poškozena, poněvadž jsem přesvědčen, že zavedením jakýchkoliv daní byla by, již tak dosti ohrožená výroba, úplně zničena. Mělo by, vážení pánové, jistě značný vliv na ceny uhlí, kdyby lichevní úřady obrátily svou vzácnou pozornost také na velkoobchodníky uhlím, (Hlas: Ano, na ty provise!) kteří, vážení pánové, svým monopolem pro určité oblastí (Sen. Jarolim [německy]: Těch deset malých se chytí a ten veliký se nechá běžeti!) ovšem, to snad máte pravdu, oni vydělávají ročně bez risika statisíce. Jsou případy mezi těmito velikými obchodníky s uhlím, že mají skutečně monopol pro určité rayony, pro určité doly, a že každý, i ten největší, i ten nejdrobnější konsument jest odkázán pouze na ně a že oni beze všeho risika mají určitou provisi 150 až 200 Kč za jeden vagón, aniž by měli jakékoliv delkredere a jen tu minimální režii. Mám za to, že na tuto stránku měly by lichevní úřady trochu obrátit své zraky, a ne stále upírati je jen na náš drobný lid, na dělníka, který prodává cigarety, nebo domkářku, která několik vajíček na trhu prodává a je stíhána pro lichvu. (Tak jest!)

Prohlašuji jménem svého klubu, že jsme pro to, aby otázka stávky byla rozřešena bez ohrožení existence dělnictva, které ve své většině je silnou oporou našeho státu. (Výborně!)

Jsme proti jakémukoliv zdražování uhlí bezpodmínečně a jsme pro to, aby, jako jiní podnikatelé, nesli i majitelé dolů větší část risika na svůj vlastní vrub a prokázali obětí hmotnou, že mají zájem na tom, aby poměry v našem státě se upevnily, (Výborně!) jako to prokazují zemědělci svým sebezapřením, které však, konstatuji, jde již do krajnosti. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo sen. dr. Reylovi.

Sen. dr. Reyl: Slavný senáte! Když na podzim loni prohlášena byla mobilisace, zmocnilo se zděšení veškerého obyvatelstva, poněvadž nebylo vyloučeno nebezpečí války. Tu hnedle jsme si vzpomněli na to, že pokračující proces, který uzdravoval poměry společenské a právní řád v našem státě, že i také povznášející se mravní úroveň, bude zase na nějakou dobu zdržena. Mimo to byly i hmotné, obavy, že tak kýžený a vytoužený rozpočet, který měl vykazovat rovnováhu, bude zase na dlouhou dobu odložen, a že bída mravní i hmotná na delší dobu potrvá. A podobné zděšení zmocnilo se občanstva, když byla vyhlášena všeobecná hornická stávka, protože stávka je jistým druhem mobilisace, jestliže to není přímo vypovězením války. Vzpomeňme na škody, které z této mobilisace vznikají. Státu ucházejí denně asi 4 miliony na uhelné dávce, 4¹/₂ milionu na provozu státním drahám, pak dělnictvu na mzdě asi 7¹/₂ milionu, takže denně z této stávky vyplývá škody skoro 16 milionů, které ovšem unikají nejen zúčastněným činitelům, ale vůbec celému národohospodářství. Prostý občan při této stávce uvažuje, že dělnictvo, jestliže stávku vyhraje, přece jen získá pro budoucnost hmotně a rozhodně v přítomností mravně, protože Bebel tvrdí, že i prohraná stávka znamená pro sociální demokracii mravní úspěch. Těžaři ničeho neztratí, vyprodají ze svých zásob kde který brak, kde které zboží, které dnes není ani dosti ceněné a mimo to, jestliže budou musiti přidat anebo mzdy dosavadní udržet, zvýší zkrátka cenu uhlí a tak tyto válečné útraty hospodářské války zaplatí malý člověk, který dnes už, když se chce jen poněkud ohřát, musí si koupit uhlí aspoň za 10 korun. Stávka taková je v pravdě zbraní, ba snad jedinou zbraní, kterou chrání svůj jediný majetek, totiž práci. Poněvadž je to zbraň, tak platí o ní jaksi stejná opatrnost, jako o každé zbraní. Smí se totiž užíti zbraně jenom v nejkrajnějších případech, a to důvodně, když běží o záchranu existence. Jinak stávka byla by zlem takovým, jako každá nespravedlivá válka.