Předseda: Prášek.

Místopředsedové: Kadlčák, Klofáč, Niessner, dr Soukup.

Zapisovatelé: dr Krouský, Svěcený.

112 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministerský předseda dr Beneš; ministři: Černý, dr Dérer, Habrman, Srba, Staněk, dr Šrobár, Tučný, Udržal, dr Vrbenský.

Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr Šafařovič, jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Udělil jsem dovolenou pro dnešní schůzí sen. Donátovi, pro tento týden sen. Sadovi, Šperovi a dr Brabcovi.

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):

Tisk 1246. Zpráva ústavně-právního výboru o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona o prozatímním dělení katastrálních parcel podle předběžných polohopisných nástinů vyhotovených státním pozemkovým úřadem a jeho knihovním provedení (tisk 1214).

Tisk 1247. Zpráva I. ústavně-právního výboru, II. národohospodářského výboru o usnesení poslanecké sněmovny o usnesení senátu k vládnímu návrhu zákona (tisk 789) o plodinové burse v Bratislavě a o zákazu termínových obchodů obilím a mlýnskými výrobky na Slovensku a v Podkarpatské Rusi (tisk 1210).

Tisk 1248. Zpráva I. zahraničního výboru, II. ústavně-právního výboru o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu (tisk 3197), kterým se předkládá ke schválení Národnímu shromáždění úmluva mezi republikou Československou a republikou Rakouskou o vedení rakousko-československých hranic a některých souvislých otázkách, uzavřená v Praze dne 10. března 1921 (tisk 1186).

Tisk 1249. Zpráva kulturního výboru o vládním návrhu zákona (tisk 3151), přijatém poslaneckou sněmovnou (tisk 3349), jímž se upravuje vyučování v naukách obchodních, v moderních jazycích, v krasopise, v těsnopise a ve psaní na strojí (tisk 1212).

Tisk 1250. Zpráva I. sociálně-politického výboru a II. rozpočtového výboru senátu N. S. R Čs. o usnesení poslanecké sněmovny stran vládního návrhu zákona o vystěhovalectví (tisk 3001), (tisk 1231).

Předseda: Přikročuji k projednávám denního pořadu:

Prvním bodem je

1. Druhé čtení zprávy ústavně-právního výboru, o usnesení poslanecké sněmovny, týkajícím se vládního návrhu zákona o obmezení působností porot na Podkarpatské Rusi. Tisk 1236.

Zpravodajem je pan sen. Lukeš.

Táží se pana zpravodaje, zda-li má nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. Lukeš: Ústavně-právní výbor nenavrhuje textových změn, toliko tiskovou úpravu odstavce druhého §u 1. Ústavně-právní výbor se usnesl navrhnouti, aby tento druhý odstavec byl rozdělen ve tři samostatné odstavce z důvodů přehlednosti. První odstavec by končil na devátém řádku po slovech >v Košících<, druhý odstavec by končil na šestém řádku ze spodu téhož odstavce slovem >tabule<. Tímto způsobem by pak § 1 měl místo odstavců dvou, odstavce čtyři.

Předseda: Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byly přijaty ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí jest přijata také ve čtení druhém.

Přistupujeme k bodu druhému, jímž je

2. Druhé čtení zprávy sociálně-politického výboru o usneseni poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, jímž se vláda zmocňuje, aby upravila odpočivné a zaopatřovací požitky státním zaměstnancům systému uherského a jich pozůstalých v Podkarpatské Rusi. Tisk 1239.

Zpravodajem je pan sen. Rud. Pánek.

Táži se pana zpravodaje, zda-li má nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. R. Pánek: Nemám změn ani připomínek.

Předseda: Není tomu tak. Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byly přijaty ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí jest přijata také ve čtení druhém.

Dále jest bod třetí:

3. Druhé čtení zprávy výboru ústavně-právního o usnesení poslanecké sněmovny, jež se týče vládního návrhu zákona, kterým se vláda zmocňuje, aby prozatímně zkrátila přípravnou službu soudcovskou. Tisk 1243.

Zpravodajem je pan sen. dr Franta.

Táži se pana zpravodaje, zda-li má nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. dr Franta: Nikoliv.

Předseda: Není tomu tak. Přikročíme k hlasování.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byly přijaty ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí jest přijata také ve čtení druhém.

Dám hlasovati o resoluci výboru. Resoluce byla přečtena a panem zpravodajem doporučena.

Kdo souhlasí s resoluci, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)

To je většina. Resoluce je přijata.

Přikročíme k bodu čtvrtému, jímž jest:

4. Zpráva ústavně-právního výboru o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, jímž se zřizuje hlavní finanční ředitelství pro Podkarpatskou Rus v Užhorodě. Tisk 1234.

Zpravodajem jest pan sen. Lukeš. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. Lukeš: Slavný senáte! Osnovou zákona, která leží před námi, zřizuje se hlavní finanční ředitelství pro Podkarpatskou Rus v Užhorodě, Až do té doby byla finanční ředitelství zemská jako II. instance pouze v Čechách, na Moravě, ve Slezsku v Opavě a na Slovensku v Bratislavě. Pokud se týká Podkarpatské Rusi, nebylo tam dosud finančního ředitelství vůbec, nýbrž byl tam zřízen pouze referát při politické správě, takže přednosta referátu podléhal přednostovi politické správy a nebyl ani samostatným, a pokud se týká úřadu, nebyl tento úřad instancí II, tak, jak tomu jest v zemích, které jsem vyjmenoval. Již v zájmu unifikace lepšího vybudování finanční správy v Podkarpatské Rusi bylo potřebí osamostatniti tamní referát finanční, administrativu od politické správy a podříditi ji ministerstvu financí, jako je tomu v Čechách, na Moravě, ve Slezsku a na Slovensku.

Zákonem tímto neomezují se snad práva sněmu v Podkarpatské Rusi, který se bude usnášeti o samostatných financích, ovšem o financích, které budou sloužiti na úhradu jeho vlastních potřeb, jak jest tomu pokud se týká zemské autonomie v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Pokud se ovšem týká daní, které mají sloužiti potřebám státním, jakož i cel, tedy bylo nutno, aby tyto záležitostí, specielně pokud se týká organisace finanční správy, byly upraveny jednotně v celém území Československé republiky, tedy státem. Pokud se týká oboru působnosti, bude stanoven stejně, jako je stanoven obor působností pro generální finanční ředitelství v Bratislavě.

Ústavně-právní výbor, projednav osnovu zákona, usnesl se navrhnouti slavnému senátu, aby byla osnova zákona přijata v tom znění, jak byla usnesena poslaneckou sněmovnou.

Předseda (zvoní): Nikdo není ke slovu přihlášen, přikročíme k hlasování.

O osnově zákona, nadpisu a jeho úvodní formuli míním dáti hlasovati najednou.

Jsou proti tomuto způsobu hlasování námitky? (Nebyly.) Námitek není.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, nadpisem a jeho úvodní formulí ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Osnova zákona, nadpis a úvodní formule jsou přijaty ve čtení prvém, a to tak, jak jest osnova obsažena v tisku čís. 1223.

Přikročíme k dalšímu bodu denního pořadu, kterým jest:

5. Zpráva výboru sociálně-politického stran usnesení poslanecké sněmovny o návrhu posl. Pohla, dr Haase, Brožíka, Draxla a druhů, aby byl vydán zákon, kterým se zachovávají práva členů bratrských pokladen vystouplých ze zaměstnání. Tisk 1235.

Zpravodajem jest pan sen. Jakubka. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. Jakubka: Slavný senáte! Výbor sociálně-politický projednal zákon o zachování práv členů bratrských pokladen, vystoupivších ze zaměstnání a přišel k poznání, že dosavadní stav pro vystoupivší členy bratrských pokladen jest neudržitelný.

Propuštěný neb vystoupivší člen bratrské pokladny pozbývá svých členských práv dnem vystoupení ze zaměstnání a dostává se mu menšího odbytného ze záloženského fondu, kdežto člen jiné nemocenské pokladny uchovává si plné nároky členské ještě 6 týdnů po vystoupení ze zaměstnání a může si i nadále zachovati členská práva placením plných příspěvků. Toto má býti tímto zákonem rozšířeno též i na členy bratrských pokladen.

Vyjma toho má míti člen. bratrské pokladny právo placením uznávacího poplatku udržeti sobě nabytých čák pro případ stáří a invalidity.

Sociálně-politický výbor doporučuje přijetí tohoto zákona ve znění přijatém poslaneckou sněmovnou.

Předseda (zvoní:) Nikdo není ke slovu přihlášen. Debata odpadá. Přikročíme k hlasování.

O celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli míním dáti hlasovati najednou.

Námitky nejsou? (Nebyly.)

Námitek není. Budeme tak hlasovati.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí jest přijata ve čtení prvém.

Přikročíme k bodu

6. Pokračování v rozpravě o naléhavých interpelacích sen. Jarolima, dr Hellera, Löwa a soudr. (tisk 1241), sen. dr Soukupa, Ackermanna, Jakubky, Jaroše a soudr. (tisk 1244) a sen. Klečáka a soudr. (tisk 1245).

Jako řečníci jsou přihlášeni pp. senátoři Ackermann, Smetana, Klečák, dr Fáček, Oberleithner, dr Heller, Chlumecký, Walló, Fahrner.

Uděluji slovo prvnímu řečníku panu sen. Klečákovi.

Sen. Klečák: Slavný senáte! Ve dny, kdy třeskuté mrazy dostoupily svého vrcholu a ohromné spousty sněhu ohrožují náš život nejenom v naší republice, ale téměř v celé Evropě, železné šiky našeho hornictva bez rozdílu příslušnosti k národům, bez rozdílu politického a náboženského přesvědčení vstoupily po bedlivé úvaze, k níž panovalo přímo hrobové ticho, do stávky.

Hornictvo učinilo tak nerado. Příliš miluje svůj stát, příliš jest si vědomo toho, co by stávka mohla znamenati, kdyby měla trvati delší dobu, pro široké vrstvy pracujícího lidu. Hornictvo ví velmi dobře, že rodina našeho malého člověka není schopna, aby si mohla na celou zimu nakoupiti potřebného uhlí.

Hornictvo naše také jest si vědomo, co by to znamenalo, kdyby nebylo uhlí pro průmyslové závody. Hornictvo chápalo a jest si vědomo, že pro naše školy, pro naše nemocnice jest třeba zásob uhelných.

Kdo však přivodil, že hornictvo naše v plném počtu vstoupilo do všeobecné stávky? Nikdo jiný, než nenasytný kapitál, ten kapitál, který jest stejně nebezpečný nejenom širokým vrstvám pracujícím, ale který jest nebezpečím pro každého, kdo svědomitě a čestně pracuje na udržení vlastní existence.

Ten velkokapitál, který navykl si vydělávati nikoliv občanský zisk, ale který nastoupil cestu pověstných středověkých rytířů, kteří dovedli ožebračovati nejenom jednotlivce, nýbrž i celé rodiny a společnosti bez rozdílu národností a náboženství, přivodil, že hornictvo napiatě očekává, zda zvítězí právo, pravda a spravedlnost stojící na straně horníků, aneb zda zvítězí zpupnost kliky, která po způsobu středověkých loupežných rytířů vehnala držitele dolů do boje oproti hornictvu.

Vůdcové hornictva, na prvém pak místě poslanci Draxl, Brožík, Pohla tajemník Brda z Mor. Ostravy, odhodlali se k tomuto velikému boji jenom po bedlivém uvažování všech okolností, jsouce si plně vědomi, že v tomto rozhodnutí leží více jak právo horníků na život, jsouce si vědomi, že jedná se v tomto rozhodnutí, zda vážnost našeho mladého státu neutrpí značných otřesů na poli všech otázek, dotýkajících se naší přítomnosti i budoucnosti.

Hornictvo ve svém rozhodnutí plně pocítilo, že ono má býti vedle zaměstnanců kovoprůmyslu prvým obětním beránkem nestydatosti a nenasytnosti velkokapitálu, který k svému cíli neohlíží se po způsobu boje a zbraní. Co záleží zbohatlým parvenům na 150,000 zlomených životů hornických? Zhola nic! Co záleží zbohatlým jedincům na štěstí 150.000 rodin hornických? Nic! Z krvavého potu práce dovedli zbohatnouti, z krvavého potu našeho hornictva dospělí k blahobytu, jakému není rovno. Co však záleží pánům na spokojeností dělníků, pracujících sta a sta metrů pod zemí, odcházejících od svých rodin u vědomí, že se již případně nevrátí aneb že budou doneseni od svých spoludruhů domů do náruči zbožňované ženy neb milujících dětí jako mrzáci? Uhlobaronům štěstí horníkovo zůstává neznámo. Jim hlavním cílem zůstává jen vlastní blahobyt, hromady zlata a milionové vklady ve všech spořitelnách a bankách.

Horníci jako jeden muž vstoupilí do stávky. Vstoupili do stávky, při níž zůstalo dělnictvo pracovati všude tam, kde toho třeba, aby těžba nedoznala nižádných škod. Tak čestně a kavalírsky zachovalo se zocelené hornictvo. Jak obráceně nekavalírsky chovají se ti, kteří stávku přivodili.

Třeba, aby bylo jasno stanovisko horníků naší veřejnosti. Dnešní stávka horníků v republice Československé neznamená, že by hornictvo kladlo snad nějaké nové požadavky. Neklade nižádných, žádá jen zachování platné smlouvy, žádá, aby pro dobu dnešní zůstalo v platnosti to, co dosaženo bylo koncem roku 1920. Hornictvo řeklo otevřeně a jasně do celého světa: >Snižte ceny životních potřeb, aby tak snížení toto jsme pocítili doma, a my samí dobrovolně umožníme snížení svých příjmů. (Výborně!) Nemůžeme však připustiti snížení, když životní potřeby nikterak neklesají.<

Tedy to jest stanovisko hornictva. Jaké jest však stanovisko majitelů dolů, vlastně správně řečeno, jaké je stanovisko několika ředitelů hornických v čele s pověstným p. dr Petersem? Pomalu nabýváme přesvědčení, že to štvaní oproti horníkům nevedou majitelé dolů, vyjma snad několika bank, jichž touha po zlatě jde přímo do šílenosti, nýbrž že veškeré štvaní vedou ředitelé, jichž roční příjem u každého činí pomalu více jak jeden milion korun. (Slyšte!) Jsem nezlomně přesvědčen, že by stačilo snížiti tyto milionové příjmy pánů ředitelů do určitých mezí, aby tak i nadále páni ředitelé dolů mohli hráti prim ve společností, toto snížení by však stačilo, aby majitelé dolů na Falknovsku nemusili trpěti hlad a bídu, která je snad dohnala k tomu, aby německé horníky vyšívala z práce.

Páni Peters a ostatní chtějí se dočkati chvíle, která by znamenala, že naše hornictvo bude ležeti na kolenou. Na to odpovídáme my socialisté jasně a zřetelně: Toho se pánové nedočkáte! Uznáváme, že třeba naší uhelnou politiku opraviti. Úprava tato však nesmí se díti na účet existence horníků. Nemožno žádati na hornictvu, aby jen ono zaplatilo prokleté následky světové, krvavé tragedie. Jest pravda, velký je rozdíl mezi cenou uhlí, kdy před válkou platili jsme za metrák pěkného uhlí 1 korunu a když dnes platíme již 30 Kč, tedy cenu téměř 30násobnou. Pánové, hornictvo severočeské seřadilo doklady o mzdách a zvýšení potřeb životních pro 4člennou rodinu následovně: Mzda obnášela a činí průměrně týdně v roce 1913 25 K 97 h, v roce 1914 24 K 96 h, v roce 1915 29 K 12 h. Později ve válce to stoupá, v roce 1918 činí mzda 113 K 96 h, v roce 1919 154 K 33 h, v roce 1920 359 K 76 h. Životní náklady zvýšily se asi následovně: V roce 1913 činily 30 K 99 h, v roce 1918 306 K 18 h, 1919 330 K 74 h, 1920 388 K 90 h. Může někdo říci, že zvýšený plat horníkům činí 30násobný počet? Snad desítinásobný ano. Kdo tedy dostává čistý zisk z uhlí? Dělnictvo jistě nikoliv. Důkazem toho může býti ročenka, kterou pracoval sám vůdce uhlobaronů pan dr Peters, tedy osoba zajisté nad jiné povolaná. Pan dr Peters v této ročence, kde jedná se o Mosteckou uhelnou akciovou společnost, tedy společnost, kde hlavně vévodí Petschek a ostatní, která ovládá 25 dolů a má základního kapitálu 16 milionů korun, udává, že občanský zisk činil asi následující výši: V roce 1913 dělá dividenda 25%, 1914 25%, 1915 28%, 1916 31%, 1917 27%, 1918 27%, 1919 27%. Pánové navykli si na zisky, pro které v minulých dobách jednotlivec byl trestán, že se dopouští zločinných věcí na zájmech občanů, na zájmech státu. Tento výtěžek Mostecko-úhelné společnosti ovšem trestán nebyl, poněvadž jednalo se vždycky o pány, kteří měli dosti síly a moci, aby mohli vládnouti proti těm, z jichž potu, práce a krve vlastně se jen obohacovali. Řekl jsem, že dělnictvo nemůže za to, že snad čistý zisk z uhlí poklesl. Snad uhelná dávka dostane velmi značný příjem, který jest rozpočten na 1.600,000.000 Kč, snad bude možno uvažovati o snížení této dávky, ačkoliv předem víme, že ministr financí nám řekne, že to není možno připustiti. Je možno upraviti naší politiku dopravní, nemožno však připustiti snížení existence našeho hornictva.

Páni uhlobaroni volají po 20% snížení mzdy hornictva. Jaký vliv bude míti toto snížení na metráku uhlí? Necelé 2 K, a za tyto dvě necelé koruny má býti ohrožena, ba přímo zničena existence našeho hornictva. Otažte se hlasováním veškerého dělnictva, úřednictva i středních vrstev v našem státě, zda pro tyto 2 K má býti zničena existence 150.000 hornických rodin a dostanete odpověď: Nikdy! Tak dovede náš malý lid chápati život horníků. Žádá se zvýšení výkonnosti práce; jenom několik cifer ukáže, jak nestydatým požadavkem jsou útoky na čest horníků.

V Německé republice, tedy v říši pořádku a smyslu pro udržení a rozkvět Německa, po nešťastné prohře válečné, činí výkon za směnu při uhlí kamenném (černém) 5 35 q. V naší republice, najmě na Kladensku, činí týž výkon 5,81 q. Jsme tedy ve výkonu výše o 0,46.

A jak u nás stoupá výkonnost horníků v pánvích hnědouhelných, buďtež dokladem úřední cifry: v lednu v roce 1921 činí výkon 14 q, v prosinci 1921 činí výkon 16,5 q. Hrubý výkon horníků u Pražsko-železářské společnosti na Kladně v roce 1921 je tento: v lednu 519 q, v únoru 5,77 q, v březnu 5,93 q, v dubnu 5,99 q, v květnu 6,38 q, v červnu 6,55 q, v červenci 6,13 q (pokles přivoděný úmorným vedrem), v srpnu 6,71 q, v září 6,51 q, v prosinci však již 7,04 q.

Cena výkonu v lednu 1921 činí 82,06 K, cena výkonu v prosinci 1921 činí již 116,56 K. Mzda horníka činila v lednu 55,69 K, v prosinci však pouze 58,08 K, ač výkon samotný stoupá téměř o plné 2 q. Zde je jasná a zřetelná odpověď těm, kteří stále křičí do světa: Hornictvo nic nedělá, výkon práce klesá, platy však stoupají.

Slavný senáte! Budiž mně dovoleno jenom několik slov, pokud se týče stálého volání po zvýšení výkonu práce u horníků. Znám podrobně život horníků. Horník minulosti a přítomností jsou dva veliké rozdíly. Bylo již vzpomenuto kol. Jarošem, včera, jak nadšeně konal horník své povinnosti vůči státu, kdy se stát počal roditi. Bylo by kapitolou zcela, zvláštní, kdybychom chtěli hovořiti o tom, co vykonal náš horník v zápase za udržení češství na českém severu. Měl bídu, měl hlad, neměl české školy, a pokud školy byly získány, na věčné časy zůstanou kulturní ostudou minulého státu. (Tak jest!) Od horníka chtěla se nejen práce, ale i přesvědčení a národnost. (Výborně!) Náš horník neklesl, náš horník se nepodal, náš horník držel se slov tvůrce naší žurnalistiky, velkého Karla Havlíčka Borovského: >Přislibujte si mně, vyhrožujte si mně, přece zrádcem nebudu!< (Výborně!)

A v té velké lásce k národu a k státu náš horník je si plně vědom toho, že je třeba hodně pracovati. My jsme k němu o významu práce pro náš stát i společnost mluvili dříve, než se počalo do světa volatí: Šetříme! A náš horník poslechl, pracuje, koná, co je v jeho silách. Horník na českém severu vyniká dnes svojí inteligencí po každé stránce. Jen vejděte do příbytku našeho horníka a zde vás uvítá přímo příslovečná čistota hornické ženy, A vedle této čistoty, základu to spořádané rodiny, shledáte se s literaturou, která je jen dokladem duševní touhy po získání jasného a věcného názoru na veškeré otázky, dotýkající se lidské společnosti a celého světa. (Zcela správně!) Totéž týče se i hornictva na Kladensku a Ostravsku. I toto hornictvo snaží se plně uplatnit všude tam, kde jde o uplatnění v řadách vzdělaného pracujícího lidu. Kdyby někdo se chtěl spoléhati, že v této veliké a těžké chvíli pro náš stát i pro naše hornictvo, by náš horník na Kladensku nebo Ostravsku dal se do služeb jiných cílů, jiných tužeb a jiných zájmů, ten by se šeredně zklamal, poněvadž i náš horník na Kladensku a Ostravsku je si velmi dobře vědom velikosti přítomné chvíle. (Výborně! Tak jest!)

Horník pracuje nadlidsky, marně však se namáhá, aby rychle odčinil následky zničených nervů z doby světové války, marně se namáhá, aby tělo vyhublé až na kost přivodilo výkon, jaký by snad teprve uspokojil pány Peterse a ostatní v jeho společnosti. Ještě mnoho vody uplyne v našich řekách, než horník bude schopen výkonu předválečného, ač ho již rychle dosahuje. Hornictvo tedy své povinnosti koná. Konají tyto povinností také ti, kteří chtí vidět hornictvo na kolenou? Pánové prohlašují, že uhelné podniky jsou pasivní. Proč jsou pasivní? Nedělejte zbytečných investic, nepřeplácejte různé Peterse stotisícovými dary, nekazte úřednictvo, neplaťte svým pánům ředitelům milionové příjmy, nežádejte 100%ní zisky, buďte spokojeni se ziskem občanským, nedělejte z velkoobchodníků uhlím novou peněžitou šlechtu, nedávejte ničeho na. finanční machry z různých bank a uhelné podniky stanou se výnosnými. (Výborně!) A ještě něco bych dodal. Nedělejte, pánové z kruhů uhlobaronských, podvodné bilance! (Tak jest!) To vám prospěje po každé stránce daleko více, než když chcete sahati na čest a existencí našeho hornictva. Touha po zisku dostoupila u uhlobaronů takové výše, že na př. uhlobaroni ani nedbají na to, jak drancuje se to veliké uhelné bohatství v našem státě. V této síní již před 30 léty tvůrce národní strany svobodomyslné, dr Julius Grégr, řekl památná slova: Bude-li stát trpět, aby se doly drancovaly takovým způsobem, jako to činí dosavadní majitelé, může přijíti chvíle, může přijíti okamžik, že my zůstaneme bez uhle a že budeme nuceni znovu dobývati to bohatství tam, kde ziskuchtivost a v pravém slova smyslu dravství po bohatství se snažily, aby na povrch šlo uhlí, které má jenom cenu a pod zemí, aby zůstávalo to uhlí, jehož jakost se pánům nelíbila. A, vážené shromáždění, mluvíte-li s rozvážnými horníky, každý vám řekne, že to, co se děje pod zemí z návodu majitelů dolů a jich ředitelů, je v pravém slova smyslu jenom drancováním toho velikého majetku, kterého nutně potřebujeme, abychom mohli existovati.

Pokud se týče života hornického, tu jenom několik málo slov bych řekl. My všichni, kteří žijeme s horníkem ve styku, přátelství a družností víme, jak ten život horníka je těžký. Snad je těžkým život každého jednotlivce, který musí svojí prací přispívati k udržení svého života, ale s tak těžkým životem, jako vidíme u horníků, přece jenom po většině se nedá srovnati. Vždyť člověku stačí jen několik vzpomínek. Stál jsem u mrtvol horníků, kteří byli vynesení z votvovického dolu a přiznám se, že nikdy nic bolestnějšího a trpčího nebylo v mém životě jako tato chvíle, kdy zráčené životy byly oplakávány těmi, jímž byli otci, manžely a bratry. A vzpomínám si na práci horníka v tak zvaných opálových dolech na Slovensku, v těch dolech, kde práce slovenského horníka byla odměňována bývalými majiteli a držiteli celou jednou korunou. (Slyšte!) Když jsem byl v těchto dolech se přesvědčiti, zda hornictvo je spokojeno s naším státem, uvítal mne stařec, jenž dosáhl věku 92 let. Na otázku, jak dlouho na tomto dole pracuje, bylo mi řečeno, že od 12. roku. A když jsem se ho tázal: od čeho máte ty jizvy v obličeji, tu, řekl mi: >To je od biče, kterým jsme byli trestáni těmi, kteří byli rozhodujícími činiteli na těchto dolech.< (Slyšte!)

Vážené shromáždění! Kdo stáli ve vítkovických dolech před těmi, kteří vyrábějí koks, kdo snesl pohled, když ten náš horník zmizí v tom plynu, ten teprve ocení, co je to práce horníkova, ten teprve ocení a přizná, že je třeba na práci a na život horníka se dívati trochu vážněji a ceniti jej trochu jinak, než jak to činí mnozí lehkomyslní lidé. (Výborně!)

A jestliže mezi tímto chudým hornictvem před desetiletími bývalý člen našeho senátu, Petr Cingr jako mladík chápal, jakou váhu a cenu by mohla míti organisace odborová mezi hornictvem a hutnictvem, lze jenom s láskou a úctou vzpomínati těch, kteří pomáhali dělati z horníků čestné občany a budovati jejich organisaci, která bude sloužiti nejenom zájmům a potřebám jednotlivých národů, ale také i státu.

Vynikající pracovník na poli charity a milosrdenství, kardinál Manning, svého času řekl: >Jediná slza dítěte nadarmo prolitá je krvavou skvrnou na této zemi. >Kus trpké, bolestné pravdy. Na slova ta bych řekl, pokud se týče našeho hornictva, toto: Přivoditi na tvářích uraženého našeho hornictva krvavé slzy, bylo by zločinem od nás, kteří tvoříme státní koalici i kteří zde patříme k oposičním řadám. To se státi nesmí. Hornictvo může přistoupiti na čestné vyrovnání, nemůže však odejíti poraženo. Lituji, že i naše doly jsou v řadách nepřítel hornictva. Dnes v poledne byla mi doručena z Mostu vyhláška, která jest podepsána státním báňským ředitelstvím Československé republiky a ve které se oznamuje horníkům, že na místě dosavadního měsíčního přídavku dětského (30 hal.), přídavku dětského na směnu a přídavku rodinnému bude až do dalšího ustanovení vyplácen přídavek dětský Kč 1,50 a přídavek rodinný Kč 1 za každou profáranou směnu.

Přídavky za směny nedělní budou 50%, přídavky za práci přes čas 25%. Tato nová úprava přídavku děje se podle usnesení valné hromady >Spolku pro hornické zájmy<. Jmenovaný spolek je donucen k tomuto usnesení nepříznivým postavením uhelných dolů a zamítnutím zvýšení cen uhlí požadovaného z uvedeného důvodu.

Stojí-li na straně našeho hornictva lidé, kteří nemají smyslu pro život našich lidí, je to pochopitelno, ale dlužno litovati, že po bok těchto dravců staví se také státní ředitelství uhelné našeho státu. Co dělat, budou-li uhlobaroni neústupní? Nic jiného nám nezbude, než sáhnouti k tomu, co dnes vytrysklo v duších našeho hornictva a co zní:

>Jednání majitelů veškerých průmyslových podniků republiky Československé, kteří bezdůvodným způsobem vyprovokují dělnictvo do stávky a na zakročení vlády nechtějí přistoupiti na urovnání sporu do 3 dnů, jest považováno za akcí protistátní, směřující k zničení naší republiky. Z těchto důvodů budiž vláda splnomocněna zákonem ke znárodnění takových podniků bez náhrady. (Výborně!)