Je v zájmu veškerého občanstva naší republiky, aby Národní shromáždění nejkratší cestou usneslo se na výše navrhovaném zákonu, by choutky kapitalistické, směřujíce k zničení naší republiky, nemohly se více opakovati. (Výborně! Tak jest!) Činíme odpovědnou celou vládu za události, které z této generální stávky hornické mohou povstati.

Vydáním jmenovaného zákona jest jedině možno zabezpečiti klidný hospodářský vývoj naší republiky a bouři valící se na naši republiku rozehnat a napříště cd podobných událostí uchránit.<

Hornictvo ukázalo, co znamená solidarita dělnická. Vedle Němce stojí Čech a vedle těchto stojí i Polek. Tato solidarita mohla by býti vzorem i nám, jak si počínat ve všech otázkách politických, kulturních i hospodářských.

Naše strana pro vítězství pravdy, práva a spravedlnosti stojí při hornictvu republiky Československé (Výborně!) a dává k disposici pro toto vítězství všechno, co má k disposici, počínaje kluby poslanců a senátorů a konče poslední složkou československé strany socialistické. My stojíme a padáme s hornictvem Československé republiky. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní). Uděluji slovo panu sen. Oberleithnerovi.

Sen. Oberleithner (německy). Velectěné dámy a pánové! Průmysl tohoto státu ocitá se v krisr - to zajisté nemůže nikdo pepřiti, ať Čech nebo Němec, ať patří k té či oné straně, k té či oné tak zvané třídě - v krisi, jejíž dosah ještě nikdo nemůže přehlédnouti, ale o které mnozí národní hospodáři již nyní tvrdí, že může býti označena jakožto katastrofální. Dle našeho mínění bylo by svatou povinností vlády, přesně zkoumati, odkud vlastně přichází tento příšerný stav v našem nejdůležitějším hospodářském tělese. Z výroků, jež jsme posud musili slyšeti cd zástupců vládních, došli jsme k přesvědčení, že ministerstva ke všem těmto událostem se chovají s bezmeznou lhostejností. Ba, docházíme, přihlížejíce k našim hospodářským a politickým zkušenostem v tomto státě, k přesvědčení, že tento kritický stav českým stranám jest velice příjemný a že mají blahou naději, že nyní pomoženo bude tomu, aby Rašínův názor tímto způsobem pronikl, jenž svého času se vyslovil, že československý stát má příliš mnoho průmyslu, že Československo národohospodářsky ani nemůže snésti velikost tohoto průmyslu. Jak tomu bylo rozuměti, víme my, kteří jsme měli s dostatek příležitostí seznati způsob smýšlení Řašínova a veškerého českého národa Rašín nemyslil tím veškerý průmysl, věru nikoli český, nýbrž jedině německý průmysl, jen tohoto průmyslu jest mu v tomto státě příliš. A my, kdož stojíme uprostřed hospodářského života, musili jsme přece denně pozorovati, že česká vláda a její podřízené orgány úzkostlivě se snaží vyloučiti ze státních dodávek německý průmysl, vydávati proti němu jednostranná nařízení, týrati jej neobjektivním jednáním revisních komisí daňových a ubrati mu půdu pro hospodářskou existenci mnohým jiným způsobem, o Čemž 'jsem při rozpočtové debatě s dostatek promluvil. K tomu přistupují poklesky v zákonodárství. Poukazuji ještě Jednou na zákon úsluhy vůči francouzskému státu, jenž jest unikem v zákonodárství, aby totiž vydány byly dohodovým státům textilní a jiné stroje, jež ve válce způsobem obchodnicky zcela správným byly nabyty. Poukazuji na dostatek známou činnost ministerstva zahraniční pro obchod, jež přece před ne příliš dlouhou dobou zde v této místnosti náležitě byla oceněna, kterýžto úřad nikterak nejednal objektivně při udělování dovozních a vývozních povolení. Mluví-li se ještě o poklescích o fiasku, který tento stát doposud musil učiniti se svými obchodními smlouvami, kteréžto nedostatky především, musil pocit li německý průmysl, poněvadž přece především jest poukázán na vývoz a o nichž na příklad před krátkou dobou německý sociální demokrat, kolega Hladík, ve příčině jabloneckého průmyslu pronesl slova velice pamětihodná, pak tím ještě nikterak není vyčerpáno vše, co by o tom bylo říci a co by bylo lze prokázati, že totiž vláda ve své neschopnosti tvořiti zákony skutečně národohospodářské a ve svém úmyslu dotknouti se životního nervu německého průmyslu, těžce hřeší proti hospodářskému životu vůbec a proti hospodářskému životu německého národa obzvláště.

V souvislostí s tím jest však ještě velikášské počínání bankovního úřadu, ministerstva financí, jenž v tom má ruce, že zahraniční kurs koruny skokem sej do výše, čímž československý koruna stává se spekulačním objektem lichvářů na cizích bursách. (Sen. dr Horáček To není pravda!) Působí to na nás divným dojmem, když presidium bankovního úřadu v sezení jeho správní rady vyličuje toto stoupnutí kursu... (Sen dr Horáček: To Jsou báchorky!)... jakožto obzvlášť šťastnou vymoženost tohoto státu (Sen. dr Horáček: Chcete, jak tomu jest ve Vídni?) Dožíváme se nyní nestrhne trapné situace pro národní hospodářství československého státu, že pří poklesu valuty okolních států, Německa, Polska, Rakouska, Uher, Jugoslávie atd., se kterými státy obchod a styk Československa jsou ve vzájemném vztahu, vyvíjejí se podobné poměry, jak tomu jest ve Švýcarsku, jež následkem své nesmírně vysoké valuty jest hospodářsky úplně isolováno, kteréžto osamocení již vedlo k bankrotu veškerého švýcarského života hospodářského. Je samozřejmé, že také my se přimlouváme za zvýšení zahraničního kursu československé koruny, poněvadž tímto zvýšením lze se nadíti zlevnění životních potřeb, jehož všechny vrstvy obyvatelstva si žádají. Bankovní úřad však měl všechen svůj vliv obrátiti k tomu, aby tohoto zvýšení docíleno bylo znenáhla, takovým způsobem, aby vývozní průmysl tohoto státu tím nebyl úplně zničen.

Nyní poznává vláda tíží situace a chce tomuto zlu celiti snížením mezd. Považujeme se za oprávněny říci, že právě tak neblahým, jako snížení platů učitelských a úřednických jest také zmenšení mzdy horníků a hornických úředníků. Se stanoviska národohospodářského musí tato otázka zlevnění výrobních nákladů uhlí, jakožto hlavního zdroje "síly pro průmysl býti projednávána s hlediska zcela jiného. Vyšší mzdy jsou následkem drahých životních podmínek. Tyto životní podmínky však musí nejdříve zlevniti, nežli může býti řeči o nějakém snížení příjmů zaměstnanců. My, strany sdružené v německém parlamentárním svazu senátu, obáváme se právem, že tyto úmysly vlády vyvolají nesmírné neshody mezi zaměstnanci a zaměstnavateli, jež mohou vnésti ještě více neklidu do beztak nezdravého života hospodářského.

Vláda má jiné prostředky a cesty, aby uhlí zlevnila. Nechť sníží, jak v této sněmovně již několikráte bylo vytčeno, přiměřeným způsobem uhelnou dávku, rovněž tak nepoměrně vysoké dovozné, nechť stará se o řádnou hospodářskou politiku ve styku s cizinou, nechť pohne bankovní úřad k tomu, aby dosáhl rozumného utváření se kursu koruny, aby čeleno bylo nezaměstnaností. Pak vláda tohoto státu nebude míti potřebí, aby přikročovala k takovémuto šílenému sociálnímu pokusu, jakým ve své podstatě jest žádané snížení mzdy horníkům, jež zahájilo a beze vší pochyby protěžuje ministerstvo veřejných prací. Chce-li se kdo blíže zabývati se záležitostmi hospodářské existence dělníků a úředníků v hornictví, pak dozví se však také ještě zcela, zvláštních věcí, vezměme na příklad požitky těch, kdož při hornictví jako nemocní nebo jako invalidé přišli o svou hospodářskou existenci. Tyto tak zvané provise obnášejí jen 100-120 korun měsíčně, platy to, jež zajisté nejsou v žádném poměru k nynějším existenčním podmínkám.

Slyšme však při projednávání této těžké otázky obě strany! Proti hospodářsky zabezpečené existenci zaměstnance musí státi zabezpečená existence hospodářského podniku, čemuž však v této době v hornictví nikterak není. Cena uhlí není v žádném poměru k mírovým nákladům. Uhelný průmysl obšírně odůvodnil a číslicemi doložil nutnost úpravy cen. Ministerstvo veřejných prací, pokud mi známo, přezkoumalo tyto žádostí a dřívější pan ministr veřejných prací Kovařík, slíbil příznivé vyřízení. Také komise pro zkoumání cen při uhelné radě zabývala se dne 22. listopadu 1921 s touto úpravou a souhlasila se zvýšením cen. Rozumím a chápu zcela, že žádná vláda nemůže tak beze všeho prohlásiti ochotu, že přivolí ke zvýšení ceny uhlí. Ale bylo již dlouho v její moci, aby vyrovnala neshodu mezí cenou a výrobním nákladem. Žádosti a urgence uhelného průmyslu zůstaly úplně nepovšimnuty i došlo v uhelné těžbě k nejtěžším krisím. Jestliže jeden pan řečník přede mnou mluvil o tom, že tyto kritické poměry způsobeny byly vinou horních správ samotných, pak se mýlí. Formou tak vášnivou, jak to před tím pan řečník přede mnou učinil, nelze takovéto věci sprovoditi se světa, tu naopak třeba zcela přesně probrati poměry na obou stranách.

Skutečnosti jest, že menší podniky následkem ne-nožných hospodářských poměrů musily zastaviti provoz a že ti, kteří z posledních vydělávali, musili všechny své likvidní peníze dáti do podniku, aby provozní deficit byl kryt. Ba, není asi uhelného podniku, jenž by u té neb oné banky neměl úvěr nesčetných milionů, aby tento výrobní schodek byl kryt (Různé výkřiky.) Pokud kurs koruny byl ke kursu marky v poměru hospodářsky, správném, mohla část provozní ztráty býti vyrovnávána vývozem do Německa. Tomuto vývozu také děkujeme, že bylo vládě lze udržeti tak dlouho domácí cenu pod cenou, jež by hnědému uhlí příslušela Ale již v době, kdy marka klesla na 71, nastaly ztráty, jež jak úředně bylo zjištěno, obnášejí v mosteckém revíru samotném v době od září až včetně prosince 1921 82 miliony a ve falknovském revíru n méně nežli 73 milionů. Zastavení vývozu uhlí do Německa nemohlo nastati předně z toho důvodu, poněvadž udržení bavorského a sasského odbytiště jest životní otázkou hnědouhelného průmyslu, ježto tamní průmysl následkem, celá desetiletí trvající tradice a vzhledem na úpravu svých topenišť, dává přednost právě těm druhům uhlí, jež doma jest odmítáno. Mimo to zaručuje odbyt do Saska pro doly a hornictvu po celý rok pravidelné zaměstnání, poněvadž v létě, tudíž v době, kdy domácí trh může méně pojmouti, jest Labe pro hnědé uhlí nesmírně příznivou a lacinou cestou dopravní.

Přes tyto zkušenosti, které vládě úplně jsou známy, nestalo se ničeho, aby průmyslu bylo pomoženo, takže - prosím, aby mi nebylo neporozuměno - jest zcela. pochopitelné, že kolektivní smlouvy byly vypovězeny, případně že vypovězením kolektivních smluv mělo býti dosaženo snížení mzdy, resp. snížení výrobních nákladů. Tu nyní nalezl průmysl u vlády pomoc na cestě, po našem sociálním a hospodářském názoru úplně chybné, řekněme, snad prozatím chybné. Vláda však má tu také jiné prostředky, aby dosáhla snížení cen, zajisté potřebného. Takovým prostředkem jest snížení předem již zmíněné uhelné dávky, dovozného, a vláda nechť tento úbytek ve státním hospodářství nahradí úsporami v jiných oborech, v nichž, jak se domníváme, vláda toho také beze všeho může dosáhnouti.

Ale ještě v jiné příčině může vláda pomoci těžce postiženému uhelnému průmyslu. Podnikatelé stojí dnes před zaplacením dávky z majetku. Dále uplatňuje ministerstvo financí proti dolům povinnost uhelné dávky z tak zvaných >sociálních přídavků, nedbajíc prohlášení, jež svého času učinilo ministerstvo veřejných prací, že totiž >sociální přídavky uhelné dávce nepodléhají. Spoléhajíce na tento slib, také doly následkem toho svým odběratelům uhelné dávky nezapočítaly. Přes to však chce je ministerstvo financí donutiti k tomu, aby dodatečně z vlastního zapravily uhelnou dávku, kterou svého času ministerstvo financí ze >sociálních přídavků vypočítalo obnosem asi 147 milionů korun pro mosteckou pánev a asi 4,95 milionů korun pro falknovskou pánev.

Konečně tíží doly povinnost upisovati investiční půjčku, která beze všeho ohledu na výkonnost jednotlivých závodů průmyslových příliš sumárně byla rozvržena podle počtu ročně vypravených vagónů. Na cenu výrobku a jak řečeno, na výkonnost podniku nebylo nikterak přihlíženo a tak se stalo, že velká většina investiční půjčky byla uložena uhelným dolům, jejichž výroba, měřena podle vagónů, všechna ostatní odvětví průmyslu předčí. Podle vyjednávání, jež se konalo s ministerstvem železnic, mají nyní doly v mosteckém revíru sehnati 36,4 milionů korun a doly falknovského revíru asi 11 milionů korun pro investiční půjčku ve prospěch železnic, a to v době, kdy se jim nedostává prostředků a kdy jim odepřeny byly prostředky na udržení vlastních závodů. To, co jsem řekl, dámy a pánové, co úplně jest vybudováno na skutečnostech, chci shrnouti v těchto závěrečných větách: Zdravý hospodářský život závisí od možnosti práce a od pracovního výdělku, od pracovního výdělku zaměstnancova i zaměstnavatelova, oba pojmy od životní míry a od výnosnosti hospodářského podniku. Na obojí má vliv z největší části stát se svým zákonodárstvím a se.svými jinakými opatřeními vládními. My však se vší vážností a s veškerým důrazem vyslovujeme se vzhledem na tyto skutečnosti a vzhledem na rozumnou dohodu s dělnictvem proti tomu, aby vláda svými opatřeními sledovala úmysl napraviti nynější nezdravé hospodářské poměry se stanoviska naprosto nesprávného. Tomu se říká u nás >kšírovat koně od ocasu<. (Souhlas na levici.)

Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo panu sen. dr Fáčkovi.

Sen. dr Fáček: Vážený senáte! Jsme diváky velikého sporu mezi celou velkou skupinou dělnictva a jejími zaměstnavateli. A nejsme pouhými diváky toho sporu, jsme alespoň nepřímo živými jeho účastníky, neboť to cítíme všichni, že uspořádané poměry v hornictví, nerušená těžba uhlí jest jedním ze základů, na kterých jest vybudováno celé naše národní a státní hospodářství. Jedna věc působí mně bolest, totiž ta, že v diskusi, kterou hornická stávka vyvolala, zase v jisté části veřejnosti, v jisté části tisku ovládl ten nenávistný starý toň, který konstruuje nesmiřitelné nepřátelství mezi dělníkem a zaměstnavatelem, který staví proti sobě vykořisťovatele a vykořisťovaného a nevidí jiné rozřešení sporu, jiný konec boje, než v úplném zničení jedné strany. A přece zrovna případ falknovského uhelného revíru, který zavdal vlastně podnět k dnešnímu sporu, přímo dokazuje pravý opak; na něm je viděti, jak vlastně rozpory mezi zaměstnavatelem a dělníkem jsou věcí sekunderní, ale že primerní věcí je tu solidarita zájmů. Jestliže, jako v tomto případě se stalo, výrobek ztrácí odbyt, pak jistě trpí tím stejně zaměstnavatel, jako dělník, obě strany jsou stejně ohroženy ve své existencí. (Sen. dr Heller: Stejně?) Jistě stejně. Co znamená pro dělníka mzda, to znamená pro zaměstnavatele existence jeho závodu. Těžba hnědého uhlí ve falknovském revíru je příkladem výroby, která byla státní regulací uhelného hospodářství odpoutána od svých přirozených základů a která dnes nemůže snésti toho ostrého vzduchu, na kterém se ocitla uvolněním válečných hospodářských řádů. Jest známo, že státní uhelné hospodaření určovalo prodejní cenu uhlí z jednotlivých dolů podle výrobních nákladů. Tím se stalo, že pro dobré uhlí vyrobené ve falknovském revíru jest stanovena tak nízká cena, že při ní nevyplývá velký zisk, kdežto pro méně cenné uhlí, jehož je tam většina, zase byla podle výrobních nákladů stanovena taková cena, za kterou se toto uhlí prodávalo hladce jen dokud panovaly válečné poměry, všeobecná nouze o uhlí, ale za kterou se toto uhlí nedá umístiti na dnešním trhu. Falknovští producenti se odškodňovali vývozem do Německé říše a co vydělali na vývozu, to dosazovali na ztráty při prodeji lepšího výrobku doma. Pokles marky tuto kalkulaci docela zvrhl a podvázal úplně vývoz falknovského uhlí. A to je vlastní příčina nesnází, ve kterých se výrobci i dělnictvo falknovského revíru ocitají.

Jak má býti zjednána náprava? Má se to snad státi opětným návratem k vázanému hospodářství, novým utužením pout, ze kterých se rádi postupně vyprošťujeme? Takovým návratem by bylo zřízení uhelného syndikátu, buď pro všechnu naši těžbu, buď pro jednotlivé revíry, jak to s některých stran je požadováno. Nemůžeme tento návrh přijmouti se stanoviska spotřebitelů. Máme se vrátiti zase k tomu, aby spotřebitel byl nucen odebírati uhlí, které mu takový syndikát, který v podstatě jest vlastně kartelem, vnucuje? Co jsme si vybojovali po těžkých zkušenostech s vázaným hospodářstvím, jistě 'nepustíme, abychom se vraceli k poměrům ve kterých jsme tolik trpěli. (Sen. Karl Friedrich [německy]: Socialisace!) Kdo má srdce k našemu, státu, nebude doporučovati socialisaci v těchto poměrech. Co by stát v této situaci dělal, kdyby podniky patřily jemu? Není-li opravdu jiného vyváznutí než snížení mezd, musil by dělat totéž, co podnikatelé, a jest otázka, byl-li by k tomu dosti silný; nic jiného by mu pak nezbývalo, než aby nesl celou ztrátu z nehospodárného podnikání, a to jest břemeno, které žádný se státem dobře smýšlející nemůže mu uvalovati na bedra. Jediná pomoc jest zajisté v tom, aby hospodářství uhelné bylo uvolněno, abychom nezůstali stát dlouho na polovičatosti, k niž jsme dospěli nyní, nýbrž aby bylo uvolněno úplně. Jistě budou při tom jisté přechodné obtíže a bolesti, ale nezbývá než prokousati se těmito nesnázemi a jistě ztráty nebudou větší než škody, které byly způsobeny vázaným hospodářstvím ve válečných a prvních poválečných létech. Uvolněním cen podle názoru producentů falknovských bude možno zjednat jím podstatnou úlevu, poněvadž oni budou moci svůj dobrý výrobek prodávati dráž, ježto nynější cena jeho není v poměru s jeho tepelnou obsažností, jest poměrně nízká, budou je prodávat dráže a tím se jim umožní, aby snesli ztrátu na výrobě méněcenného uhlí, a aby mohli zaměstnávat dále dělnictvo i při této výrobě. Uvolněním obchodu docílí se také toho, čeho se dovoláváme, aby totiž odpadly nepoměrně vysoké zisky, které nejsou jistě všude, ale u jednotlivých producentů. Jen volná soutěž povede k tomu, aby nepřiměřeně vysoké zisky, které částečně záleží ve státní regulaci cen, odpadly. Jest pravděpodobné, že té volnosti jisté závody nesnesou, a sice ony jepicí závody, které vyvolala válečná konjunktura. Nad těmi ale, zaniknou-li, nemusíme roniti slzy - jsou to závody malého rozsahu, co investovaly, to ve skvělých válečných ziscích dostali již domů. Takové zjevy se naskytují v hospodářském vývoji velmi často a není možno konservovati to, co se do dnešních hospodářských poměrů nehodí.

Musíme se přizpůsobit dnešním poměrům hospodářským. Které prostředky nás k tomu přivedou? Především jistě to musí být zvýšení výkonností. Vážení pánové, ta věc jest, myslím, všeobecně doznána, přes to, že statistické cifry se dají všelijak kroutit. Jest doznáno, že výkonnost hornictva, která ještě ve válečných létech pod knutou válčícího státu byla vymrskána do výše, potom poklesla a že dnes jest značně nižší, než nejen v roku 1916, ale i v roku 1913. Mám to zde graficky znázorněno - tuším, že to již bylo otištěno v novinách - přejí-li si pánové, mohl bych jím posloužit. Prosím, račte to rozdati. Nechci proto hornictvo odsuzovat, psychologicky jest věc zcela vysvětlitelná. Každý z nás, i všechny ostatní třídy byly převratem revolučním přivedeny z duševní rovnováhy. Jest to pochopitelné i u hornictva, přes jehož hlavu přešly veliké bouře a které přešlo takovými zmatky porevolučními. Ale dnes nás hospodářské poměry k tomu nutí, abychom se již jako v jiných věcech, i v tom vraceli ke zdravému rozumu. Já konstatují s potěšením, že jsme již na té cestě. Dovolil bych si přečísti několik slov 7 říšskoněmeckého sociálně - demokratického orthodoxního listu, který líčí dnešní hospodářský stav a navazuje na to tyto vývody: >Pro dělnickou třídu vyplývá z toho nezbytný požadavek zvýšiti své výkony; Odpírati zvýšení výkonu znamená úpadek celého národa, zejména dorostu proletářského. Musí tedy za všech okolností býti zvýšení výkonů uskutečňováno i když by vymoženosti sociálně-politické musily býti odstaveny. Zejména i příliš schématické pojímání pracovní doby 8hodinové, které i v dobrých časech může vésti k velkým nespravedlivostem a nesrovnalostem mezi jednotlivými třídami dělnictva, v čase, jako jest nynější, však těžce poškozuje celé hospodářství. (Hlas: Kdo to psal?) >Sozialistische Monatshefte(Smích.) - Sen. dr Heller: Ten není orthodoxní!) Jistě jest to list, který představuje nejrozumnější směr v německém socialismu. (Sen. Ferd. Jirásek: Ať se to zavede v úřadech, kde jest 6hodinová doba pracovní. Kapitalisté vám řeknou, co stojí jeden závodní, na Ostravsku. Milion korun a za 8 milionů Kč mu postavili vilu a vydržují ji nákladem majitelů dolů. Tam se může šetřiti!) Neuvádím tu zmínku o 6hodinovém dmi pracovním v souvislost s výrobou hornickou Jen proto jsem to uvedl, abych, ukázal, jak socialistické listy uznávají nutnost zvýšení výkonu a vybízejí dělnictva, aby se této nutnosti podřídilo. Konečně mohu konstatovati s potěšením, že i projevy z řad našeho dělnictva tuto potřebu již uznávají.

Dotkl jsem se ještě jiné souvislosti. Jen to zvýšení výkonu nám zlevní uhlí i indirektně také výrobky průmyslové na uhlí odkázané. A tohoto zlevnění musíme docíliti. To jsme dlužní všem těm státním úředníkům a učitelům, jímž jsme snížili platy právě v předpokladu, že nastane již zlevnění nejen životních potřeb, nejen u naturálií, ale i u výrobců průmyslových.

Já ovšem nejsem optimista - ale zase říkám, že to nemá co činiti s láskou k dělnictvu hornickému, ve které jistě naše strana již od dřívějších dob - to nám zde p. kol Jarolim sám potvrdil - i nyní jest za jedno se všemi stranami ostatními, právě jako v uznání těžké práce a zásluh našeho hornictva. - Jest možno a pravděpodobné, že pouhý zvýšený výkon ještě nestačí k tomu, aby se náš uhelný průmysl a náš ostatní průmysl na něm závislý stal schopným konkurence za dnešních poměrů. Tato nesnáz neobjevuje se pří uhlí falknovském, ale i ostatním. Ostravské jest také o 50 % dražší než-li uhlí konkurenční. Tu ovšem, jak se zdá, nebude možno zjednati rovnováhu jinak, nežli postupným snižováním mezd. (Hlas: Nebo zisků!) O zisku jsem se již zmínil, že ten volnou soutěží klesne sám sebou.

V tom nevidím nějaký postup na úkor dělnictva, žádné snižování jeho životní míry, na jejímž zachování nám všem záleží, neboť snížení peněžité mzdy nemusí býti efektivním, snížením mzdy, snížením reálním, jestliže, jak předpokládáme a jak k tomu všechny dnešní okolnosti svědčí, půjde ruku v ruce se snižováním životních potřeb. (Hlas: To musí předcházeti!} Krok za krokem a současně to musí jíti. Jako když byly mzdy zvyšovány ve válečném a poválečném období, nebylo to vlastně zvyšováním mzdy, neboť každý potvrdí, že za zvýšenou mzdu nedostal ani to, co za tu nižší, tak také v dnešní situaci snižování mzdy není útiskem, nebude skutečným snížením, když půjde ruku v ruce se snižováním cen životních, potřeb a ostatních předmětů a k tomu zase právě zlevnění uhlí má býti pomůckou. (Hlas: Dvojnásobně také se zvýšily ceny životních potřeb než stouply mzdy.) Kdybychom volili postup opačný, který jest s některých stran odporučován, kdybychom nechaly mzdy jak jsou a deficit výroby uvalili v některé formě na účet státu, pak jaký by to mohlo míti následek? Že stát ve své finanční nouzi by musil sáhnout k tomu, čeho dosud se uvaroval, k tisku papírenských peněz, že by zmizela rovnováha z rozpočtu; a to by vyvolalo nový vzestup cen, takže zachování mzdy by nebylo docíleno, nebyla by to ztenčená mzda, nýbrž byla by to znehodnocená mzda a nebylo by to ve prospěch horníků.

Tím přicházím, k té otázce pomoci státu v tom případě, který nás zaměstnává. Státní pomoc požaduje se v různých formách Jeden způsob státní pomocí musíme naprosto odmítnouti, totiž právě příplatky (Hlas: Uhlobaronů!) na schodky výrobní. Jak ta věc jest odiosní, je viděti již z toho, že žádná z obou sporných stran nechtělo ty příplatky, pro sebe, nýbrž pro druhou stranu. Dělnictvo navrhovalo, aby se dávala - v prvním návrhu ministra Tučného byl tento podnět - aby stát přispíval dělníkům k úhradě schodku, podnikatelé to odmítli a spíš by byli chtěli, aby stát připlácel dělníkům na mzdu, 2 toho jest viděti, jak se každý pro svou osobu tomu vyhýbal. Věc měla by také nedozírné škodné následky, poněvadž stejným právem by mohl každý laborující průmysl žádati státní podporu a tím bychom se octli v těch nesnesitelných poměrech, ve kterých jsme byli za války, ale které dnes, kdy jest naše hospodářství isolováno, byly by již naprosto nesnesitelný.

Tedy žádá se státní pomoc v jiné formě, ve slevě nebo v úplném zrušení dávky z uhlí. Je to zvláštní názor o státu, povážlivý názor, který se tu projevuje. Někdy to bývá tak formulováno, jako by ten stát byl docela cizí osoba, jakýsi cizí účastník podnikatelského zisku a jako by se mu mohl ten jeho podíl vzíti, aniž by se nás to dotklo. Docela se zapomíná, že ten stát není nikdo jiný, než my všichni a jestliže mu způsobíme nenahraditelnou škodu, způsobíme si tu škodu sami sobě i tomu hornictvu. Nebo na příklad četl jsem také poukaz na to, že stát velkou část dávky z uhlí platí sám, z uhlí, které spotřebuje pro železnice. Čtyři sta milionů korun tak do jedné kapsy vezme a z druhé kapsy vydává, ale jaký důsledek z toho pisatel odvozoval! Když stát těchto 400,000,000 Kč předává z 'kapsy do kapsy, bylo prý by o mnoho lépe, kdyby je dal dělnictvu na zlepšení jeho mzdy. Je to tedy názor přímo naivní se stanoviska státně finančního.

Jistě, když byla dávka z uhlí zavedena, odhodlali jsme se k té těžké oběti jen v předpokladu, že je to břímě dočasné a že je to výpomoc v nouzi. Také to se dnes přehlíží, že dávka z uhlí byla vlastně již jednou od té doby snížena. Podle původního způsobu počítání činila 30% z prodejní ceny uhlí včetně daně, tedy 42% základní ceny uhlí, kdežto dnes, když se počítá jen ze základní ceny, činí toliko 30%. Celá třetina původní výměry byla vlastně již zlevněna. Jistě je žádoucí, aby dávka byla snižována dále a aby byla v dohledné době vůbec odstraněna. Ale chápu docela dobře stanovisko našeho pana ministra financí a myslím, že mu musíme dáti všichni za pravdu, že se brání úporně další slevě všeobecné dávky uhelné, pokud nemá za ní náhradu. Náhradu buď ve skutečných výnosných škrtech rozpočtových, anebo náhradu ve výnosu jiných daní. Tedy jestliže se potvrdí očekávání, že daň z obratu vynese více, než je rozpočteno, že vynese tolik, že bychom se mohli obejíti bez značné části dávky uhelné, pak jistě nebude ani náš pan ministr financí otálet, aby dávka tato se snížila, což by ovšem přispělo ke zlevnění uhlí ještě podstatněji, než zvýšení výkonu horníkova a nějaká menší sleva ze mzdy.

Ale jak říkám, pro toto opatření není ještě doba zralá. Co můžeme dnes se stanoviska státních financí připustiti, jsou jen finanční úlevy lokální. Pro tyto revíry, které obzvláště trpí dnešními výrobními poměry, najde se snad nějaká forma, na př. propuštěním sociálního příplatku na mzdy, jako se to již někde stalo, poskytnouti další úlevy v placení dávky z uhlí. Ale jak říkám, pro nějakou slevu všeobecnou není ještě doba zralá.