Abych rekapituloval, podle názoru naší strany dlužno východisko z dnešní situace hledati ve zvýšení výkonu, postupném snižování mzdy, ovšem v souvislosti s konstatovaným snižováním cen životních potřeb a v úplném uvolnění uhelného hospodářství - mimochodem řečeno, to uvolnění zjedná i jistou úlevu státnímu rozpočtu, odpadne celá položka na dnešní uhelný inspektorát a jeho organisaci - a konečně finanční úlevy při dávce uhelné, prozatím lokální, a teprv později, podle možnosti, v rozsahu všeobecném. (Hlas: Vzdání se jistého zisku podnikatelů!) Já mám nadějí - a jistě klidné, ukázněné chování dělnictva v dnešním mzdovém sporu opravňuje k této naději - že dojde brzy ke smírnému rozřešení celého sporu vzájemnými ústupky všech stran a že naše dělnictvo nepůjde za těmi, kdož by rádi vedli spor do krajnosti ve zřejmém úmyslu, aby tím poškodili naši republiku. (Pochvala )
Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo panu sen. Smetanovi.
Sen. Smetana: Vážený senáte! Příčina stávky hornické objasnili již předřečník, a to hlavně kol. Jarolim a Jaroš. Já se chci dotknouti hlavně života hornického, poněvadž žiji mezí horníky v Moravské Ostravě, a pak uvedu ještě několik číslic. Myslím, že to budou dosti zajímavé číslice k objasnění, zdali skutečně doplácejí uhlobaroni, jak to říkají, anebo zdali nám něco zamlčují. Velectění panové! Zde se hartusí na horníky, že mají sleviti, že mají svojí pracovní dobu prodloužiti, zvýšiti výkonnost atd. Ale na druhé straně se nemá díti nic. Jen čni jsou vším vinni. Jaký život vedli horníci a vedou ještě dnes? Před 22 roky, když vypukla hornická stávka, přišel jsem do Ostrahy a mohu říci, že tehdy duševní vzdělání horníků bylo daleko za tím, jaké je dnes. Můžeme říci, že horníci jsou dnes již dělnickou inteligencí, zásluhou své organisace a svého vyškolení. A jak to mohlo přijíti? Horníci vlastně bojovali nejen, o větší skývu chleba, nýbrž i o vzdělání. Chápali se ho a ve skutečnosti s velikým výsledkem. Když dnes se říká, že horníci se mají lépe než mnozí jiní dělníci, ač tomu tak není, ale i kdyby tomu tak bylo, nezaslouží si toho horník? Víte, jakou práci horník provádí? Měli jste někdo příležitost podívati se do těch dolů na práci, podívati se, jak pracuje ve vodě, v bahně, v prachu, jak pracuje v leže, v sedě, jak musí dýchati po 8 až 10 hodin ten prach? To je pánové, horší než kriminál, poněvadž v kriminále si může aspoň pořádně sednout na pryčnu, ale tu musí sedět nejen na zemi, nýbrž na kameni nebo ve vodě. A tito horníci, kteří se napolykají tolik prachu, mají se prý dobře. Naši páni zaměstnavatelé a uhlobaroni nám praví, že musí a mají slevit. Ale já bych těm pánům přáli aby byli přinuceni jednou aspoň 8 dní v dole pracovati. Pak by jim zajisté zašla chuť říkati, že těm horníkům musíme prodloužit pracovní dobu nebo snížiti mzdy. Pak by nejméně po 1 měsíc nemohli nic jíst a pít, neměli k tomu ústrojí. Dnes také uhlobaroni pracují k tomu, aby výplata se dělila jednou měsíčně a aby byly zase tak zv. >foršusy<, jako to dávali dříve. A jak to vypadalo dříve? Říkám to ze zkušenosti. Horník dostal zálohu prvních 14 dní a druhých 14 dní výplatu. Celý měsíc se žilo na dluh, na tak zv. >gebeno<, a když přišla výplata, čekal krčmář, hostinský atd. a horníka než se dostal z kanceláře na ulici, všichni chytali, musil zaplatit, domů přišel bez peněz. Žena a děti plakaly hladem a horník neměl nic. Zásluhou organisace se domohl toho, že má každých 14 dní mzdu, zásluhou toto vyššího vzdělání, což slouží ke cti jemu samému i sociálně demokratické straně, která hlavně v tom pracovala a pohlcuje dodnes. Dnes jsou horníci takřka inteligencí mezi dělnictvem. Ti si dnes nenechají sáhnouti na to, čeho si tak pracně dobyli. Není pravda, že by horníci neměli chuti a odvahy, nebo vůle přijíti vstříc. Což pak nevyšli horníci již dnes vstříc, když zvýšili výkon a vzdali se ošacovacích příspěvků? Víte, pánové, co to znamená? Dále jíti nemohou za dnešních poměrů, poněvadž nezlevnilo se ze životních potřeb skoro ničeho. Řekne se, že mouka je o mnoho lacinější. Nikoliv, poněvadž horníci ji dostávali v tom statním obhospodařována za 1,20-3 Kč, a dnes za 6-7 Kč, boty a oděv se ještě nezlevnily, jestli se zlevnilo o něco maso nebo jiné věci, tu na druhé straně zase přidražily jiné věci, takže nemůžeme říci, že by se zlevňovalo a jestli se něco zlevnilo, tedy zase hornici v tom směru povolili a ukázali dobrou vůli a chtějí, aby ke smíru a pokoji došlo. Ale vína je na jiné straně, a ne na hornících. Říká se tedy, že hornici mají snížiti svou mzdu alespoň o 20%, aby se mohlo konkurovati, aby se vyplácely doly atd. Slyšeli jste z vývodů pánů kolegu Jarolima a Jaroše, a já také několik číslic uvedu, že kdyby skutečně o těch 20% se snížily mzdy, co to bude znamenati v průmyslu a u soukromníků. Když bych si koupil metrák uhlí, přišel by mně laciněji o 2 až 3 Kč, ale když jej koupím a s dovozem zaplatím 48 Kč, tedy to nemá významu a v průmyslu také ne. Kdyby to mělo míti význam, pak by ti horníci museli pracovati zadarmo, aby uhlí mohlo přijíti o 10-11 Kč laciněji. Tedy každý z vás uzná. že je to jenom lichva a výmluva. Kořeny tohoto zla vězí docela někde jinde. V tom směru chci uvésti několik číslic. Pánové, v republice celkem máme 366 podniků. Mezi nimi je kamenouhelných 144 a hnědouhelných 222. Připadá na Čechy 306, Moravu 23, Slezsko 33, Slovensko 4 a mezi nimi celkem bude asi 20 passívních, o kterých se dnes mluví. Tyto podniky celý ten spor prý vyvolaly. Pasivních je celkem asi 20 a 296 je aktivních, A já myslím, že k vůlí dvaceti, když je 296 dolů aktivních, není třeba, aby boj byl vyvolán. Tedy tady něco vězí, co je vlastně úmyslem, rozbíti organisace dělnické a rozeštvati je. Zde jde zaměstnavatelům - nejen uhlobaronům, ale všem ostatním průmyslníkům,- o to, aby organisace dělnické byly rozraženy. Jiného účelu to asi nemá. (Hlas: Solidarita uhlobaronů!) Ano, celá těžba činí denně 75,000 tun a na Falknovsku, těch tak zvaných pasivních, činí asi 8,400 tun, co tyto doly vyrábějí. To znamená, že těch 8,400 tun patří právě týmž majitelům, jimž patří tyto aktivní doly. (Slyšte!) Tedy zde není zapotřebí vyvolávati boj, když jsou zde pasivní doly na jedné straně a celá spousta dolů aktivních na druhé straně a patří jedněm a týmž majitelům. Pak se to musí vyrovnati. Na jedné straně se může ubrati a na druhé straně přidati. Tedy není potřebí boje, aby z těch ostatních aktivních dolů, peníze strkaly se do kapes. To je nespravedlnost, která tu je skryta, a my bychom na ní ani nepřišli, kdyby něco takového nebylo objasněno.
Páni uhlobaroni jistě vědí, že činí něco nesprávného, ale činí to přece, poněvadž je to jejích zásada, A tento boj je vyvolán několika osobami - já nevím, jestli bude víc než 10 osob, které v tom mají hlavně prsty. Ti majitelé menších dolů by do toho nezasáhli, kdyby tu nebylo 10 velkých, kteří chtějí ovládati celou republiku, veškerý trh, a veškeré dělnictvo zotročovati. Pan kol. Oberleithner řekl, že doplácíme na vývoz do Německa. Je pravda, že do Německa vyvážíme to nejlepší uhlí, o něž máme u nás bídu. Do Německa se vyváží 6,9% našeho uhlí, ale když na to doplácíme, kdo nás nutí k tomu, abychom vyváželi? Proč pak si nenecháme to uhlí nejlepší jakosti, které máme, u nás? Tedy ten vývoz je patrně zisk, jinak by je pánové nedávali. Když je vyváží se ztrátou, není potřebí to vyvážet, poněvadž smlouva vývozní 31. prosince vypršela a není tu žádného důvodu, aby dále ztráceli a museli doplácet, poněvadž k tomu nijak nejsou povinni. (Sen. Ferd. Jirásek: Je-li marka nízká, mohou si to dát zaplatit československými korunami!) Ano, ať si to dají zaplatit v československých korunách! Ale tu je zase něco skryto, co se veřejnosti nepoví.
Mám zde malou úřední statistiku, velectěný senáte, a myslím, že tu zase je za ní něco skryto; daně a přirážky činí 37,789?, materiál a závodní Výlohy 31,81%, mzdy dělníků 24,86%, podíly na zisku 2,61%, příjmy a premie úředníků 2,30%, příspěvky na pojistné 0,61%, to je dohromady celých 100%. Když se čítá 100%, pak ovšem je to vyrovnáno,, ale nyní se táži, kde je zakalkulován zaměstnavatelský zisk? To je skryto, to je udělaná statistika v procentech. (Hlas: Pracují se škodou!) Ano, ti pracují, chudáci, se škodou, a jak je pan kol. Oberleithner vylíčil, kdyby nám bylo do žertu, řekl bych, abychom udělali na ně sbírku. Ale v tomto ohledu nám do žertu není.
Kde je zakalkulován ten zaměstnavatelský zisk? Zase jedna skrývačka, která se nám a veřejnosti nepoví, A pak se řekne, že zaměstnavatelé doplácejí. Tedy když se má jednat o nápravě myslím, že závody musí také poněkud šetřit a právem zde byl učiněn výkřik, když pan kol. Fáček mluvil, že závody staví 20milionové vily pro své inženýry, úředníky atd. Vidíte, tady se nedoplácí. Zde není třeba té nádhery. Já jim toho nezávidím, ale poukazujeme na to, když se křičí na jedné straně, že se doplácí, že jsou pasivní, a na druhé straně mohou se dělati taková vydání, takové investice. Myslím, že by bylo záhodno, když páni doplácejí na vývoz, jej zastavit a nechat uhlí u nás. Vždyť u nás je toho zapotřebí a co se doplácí, ať se nechá u nás, to jistě více vynese.
Ohledně těch pasivních dolů, když zde jsou, je lehká pomoc: máme tu spoustu aktivních dolů, ať se tedy na ty ztráty zřídí vyrovnávací fond a ti pánové tam, kde doplácejí, mohou z tohoto vyrovnávacího fondu vzíti peníze, mohou to hraditi.
Jak jsem již řekl, horníci ukázali svoji dobrou vůli a ke cti horníků musím pro-hlásiti, že jsou dobří republikáni a že se na ně lze v každém ohledu spolehnouti. Ukázali to i v době poválečné. Když se jim tehdy řeklo: >Hoši natáhněte, hoši to natáhli, s radostí, že mohou republice pomoc, ale republika, vláda její, musí nyní hleděti k tomu, aby se horníkům nestalo příkoří. Horníci činí, co mohou, a budou činiti, co budou moci, ale také žádají, aby si mohli udržeti, co mají, pokud trvá drahota. Klesnou-li ceny životních potřeb, horníci s sebou nechají mluviti, ale nesmějí klesnouti jejích mzdy pod to, co mají dnes, v poměru k drahotě životních potřeb, poněvadž by to znamenalo skok zpět, který by vedl tak daleko, jak jsem líčil na počátku své řeči, kdy horníci žili tak, že ženy jejich plakaly o každý haléř, a kdyby se jim dnes mělo ujmouti, prodloužiti pracovní doba, pak klesnou na tentýž stupeň jako tehdy. A nám to nemůže býti lhostejno a my nechceme jako dobří republikáni na to hleděti, aby dělnicí klesali duševně i fysicky do těchže poměrů, jako bylo tehdy. Jsme na to hrdí, že jsou poněkud více povznesení, a nedopustíme, aby musili klesnouti. To však by se stalo, kdyby se jim melo strhnouti 20% mzdy, pak začíná zase již pokles a bída horníků. Toho dopustiti nemůžeme.
Velectění! Stávka horníků nemá jen v zápětí kalamitu pro horníky a jenom pro horníky nějakou katastrofu, nýbrž i pro ostatní průmysl. Nesmíme zapomínati, že hornická stávka, která byla vyvolána zaměstnavateli a poměry poválečnými, má hlubší kořeny a zasahuje i do poměrů jiného dělnictva, A kdyby mělo přijíti k tomu, aby horníci padli, aby stávka byla prohrána, pak to zachvátí všechny obory, a to je právě to, čeho si přeje kapitál, aby totiž rozvrátil a rozdrtil všechny organisace. Zdá se, jakoby to byl smluvený plán a já nejsem dalek od toho, abych tomu věřil, že jest to smluvený plán, aby byly zdolány dělnické organisace. Musíme si býti vědomí toho, že když vydělá horník nebo kterýkoliv dělník, že žije každý, žije živnostník, žije řemeslník, žije rolník, zkrátka žije každý. Nevydělá-li však dělnictvo, mají všichni bídu, A proto musí nám zvláště záleželi na tom, aby naše dělnictvo mělo náležité výdělky, aby mohlo žíti aspoň jako dělník, když již neřeknu jako člověk, tedy aspoň jako dělník, poněvadž kdybych řekl, že dělnictvo chce žíti jako člověk, viděla by v tom hned kapitalistická třída, že dělnictvo chce býti nějak povýšeno. Když tedy chce pracovník jako dělník slušně býti živ, nesmí se mu strhovati v žádném oboru, zejména ne u horníků.
Velectění pánové, chci ukončiti a prohlašuji: Připojiti se ke slovům včerejšího řečníka kol. Jaroše, který prohlásil: Budeme na stráží a nedáme horníkům padnouti, děj se co děj! Nasadíme všechny páky, aby vyjednávání mělo smírný průběh a aby horníci neutrpěli škody. Na této stráži budeme státi a budeme hornictvo mravně i hmotně podporovati. (Výborně! Potlesk.)
Předseda (zvoní): Uděluji slovo panu sen. Chlumeckému.
Sen. Chlumecký: Slávny senát! Dnes tu jednáme o veľmi vážnej veci, jedná sa tu o najväčší sociálny zápas, ktorý až dosial v našej republike vzplál. A držíme za svoju povinnosť na to poukázať, že je potrebné, aby súčasne s nami pojednával i druhý zákonodarný sbor, poslanecká snemovňa. Pred krátkym časom odhlasovali zástupcovia vládných strán zákon, ktorým sa zredukovaly platy úradníctva a učiteľov. A pán president podepísal tento zákon.. Stalo sa tak s tým odôvodnením, že ceny životných potrieb klesajú, takže životná úroveň učiteľov snížená nebude. Zvláštny zjav však je, že pre pána presidenta, ministrov, vyslancov, štátnych sekretárov a iných vysokých hodnostárov ešte vždy drahota trvá ďalej, takže sa im z ohromných platov nemôže nič odobrat. Uhlobaroni prišli teraz k tomu náhľadu, že robotníci v baniach majú velké mzdy, že je tým ohrožený náš hospodársky život, alebo existencia našej demokratickej republiky, keď budú baníci v tak veľkom blahobytu žít, ako až dodnes. Rozhodli sa tedy baníkom mzdy snížiť, aby pre seba väčší zisk docielili. Následkom toho vypukla generálna stávka baníkov v celej republike, A čo robí naša vláda? Čo iného má a môže robiť, ako podporovať uhlobarónov. Čo si prajú velkokapitalisti, to čo naša slávna Pětka - nie naša komunistická Pětka, ale tá fajná, panská Pětka. A čo chce Pětka, to robí vláda, to robí četník, policajt, štátny zástupca a vojenské komando. Celý štátny aparát stojí k disposicii uhlobarónov. Učitelia a bankovní úradníci sú zlomení, teraz majú nasledovať baníci a potom jedon odbor robotníkov za druhým. To bude imponovať cudzozemskú, naša valuta bude stúpať, nebudeme nič exportoval! a naše robotníctvo, ačkoľvek otrhané, nebude nič kupovať. Továrne sa budú zavierať, ľud nebude mať možnosť sám pre seba vyrábat to, čoho potrebuje, a to všetko len preto, že nenasými zaháľači mu znemožňujú prácu. Následky postupu štátotvorných strán, ktoré sľubovaly evolúciou vybudovať socialistický štát, sa dostavujú. Myslím, že im vlasy na hlave stávajú, keď vidia a pochopujú, čo to robí. (Hlas: Ale v Moskve!) Horníci sú dnes prinútení zúfale sa brániť proti brutálnemu nestydatému útoku majiteľov baní. 3 roky existuje táto republika, ktorú si ľud vybojoval, za ktorú krvácel s tým vedomím, že to bude republika, republika socialistická, A dnes vidí ten ľud, že je oklamaný. (Hlas: To mají jen v Rusku!) Cudzáckí grófi a baróni a československí veľkokapitalisti vyrovnali sa medzi sebou a spojenými silami ubíjajú pracujúci ľud ako pred vojnou.
Ba čím ďalej, tým väčšmi. Robotníctvo není ochotné tento stav ďalej trpeť, nechce byť v otroctve zaháľajúcich darebákov, lebo je tej mienky, že táto zem nie je od prírody daná jednotlivcom, ale celej spoločnosti, ale obzvlášte tým, ktorí na nej a v nej pracujú. Tento náhľad je dnes už tak zakorenený v ľudu, že ho nikto viac nevyvráti, A nebude skôr pokoj, dokiaľ táto pravda si nezjedná rešpekt, dokiaľ sa neuplatní. Žiadna moc sveta neochráni kapitalistov pred socialisáciou. Dnes alebo zajtra musí byť prevedená. Pomery samy tak neúprosne toho vyžadujú. Záleží tedy len na pánoch otrokároch, či odložia korbáč podobrotky, či po zlom.
Ohromná väčšina obyvateľstva našej republiky žije z denného, týždenného alebo mesiačného platu, ktorý ustanovujú tovární čí, podnikatelia, majitelia pozemkov, baní a držitelia výsadných oprávnení ako na príklad advokáti, notári, lekárnici, kominári atď.
Existencia všetkých vrstiev telesne a duševne pracujúcich je každodenne ohrožená, lebo držitelia výrobných prostriedkov a privilegovaných živností majú neobmedzenú moc nad svými zamestnanci, môžu ich každú chvíľu posadiť na dlažbu.
To sú neudržiteľné pomery a preto my komunisti žiadame, aby ako prvý kroje k socialistickému štátu okamžite boly všetky bane vyvlastnené bez náhrady. Teraz je k tomu vhodný čas.
My žiadame, aby bolo zakázané redukovať produkciu a mzdy a aby sníženie platov štátnych zamestnancov a baníkov bolo hneď odvolané. Žiadame, aby všetky výluky boly zrušené. My sme si toho povedomí, že tak zv. štátotvorné strany i s ich vládou túto otázku spravodlivé vyriešiť nechcejú a ani nemôžu. Bude sa veľa rozprávať, baníkom sa vyslovia zo všetkých strán sympatie, budú sa držeť krásne dľhé reči, bude sa vyjednávať s uhlobaronmi ako rovnocenným faktorom a koniec koncov bude že otroci zostanú otroky aj na ďalej, lebo kapitalistická vláda kapitalistom neuškodí.
My žiadame aby sa s uhlobarónmi nevyjednávalo, lež aby sa im rozkázalo, že by okamžite bane so všetkým príslušenstvom odovzdali zástupcom štátu a baníkov. Žiadne vyjednávanie s parasity! Žiadne paritné komise! (Hlas: To také říkali v Rusku a volali kapitalisty zpět!) Niekolko tuctov vyssávačov nemôže byť považované za rovnocenný faktor proti 150,000 poctivé pracujúcich ludí!
My protestujeme proti tomu, aby sa čachrovalo s uhlobarónmi o to, koľko sa môže baníkom odl líšt odtrhnúť. Kto takýto postup schvaľuje, je zradcom ľudu. Žiadame okamžite vyvlastnenie bez náhrady, tak jak to hornicke sväzy navrhujú.
Kongres baníkov, ktorý sa vydržiaval 2. novembra 1921, usniesol sa takto:
>Sväzový sjazd stavia sa za návrh na socialisáciu baní (dolov) Národnému shromáždeniu republiky Československej klubom soc. dem. poslancov podaný, poneváč návrh tento odpovedá v zásade požiadavkom koalovaných odborových organisácií zo dňa 4. júna 1919 vláde predloženým a usneseným medzinárodného sjazdu baníkov v auguste 1920 v Ženeve konaného. Roztrpčením naplňuje nás, že vláda v tejto životnej reforme ozdraveniu hospodárskeho života aj priemyslového podnikania nutné, chová sa s úplnou passivitou a že s prejednávaním podaného návrhu činia sa stále odklady. Prehlasujeme, že sme rozhodnutí a pripravení v danom okamihu použíť všetkých prostriedkov boja, aby socialisácia baní, ako základ hospodárskej demokracie, bola konečne prevedená.< Resolucia bola sjazdom jednomyselne schválená.
§§ 170 a 174 banského zákona dáva vláde možnosť v páde prerušenia ťažby uhlia, zakročiť.
Vlado zakroč... - ktorá tu slávne si neprítomná! (Veselost.)
Místopředseda Klofáč (zvoní): Ke slovu je přihlášen pan sen. Fahrner. Uděluji mu je.
Sen. Fahrner (německy): Vážení pánové! V nedělním čísle >Národních Listů< byla uvedena tabulka, ve které byly plály státních zaměstnanců z předválečné doby srovnávány s platy nynějšími, v této tabulce bylo dokazováno, že platy stouply trojnásobně. Zároveň však v jiné zprávě byla obsažena věta s jistou úmyslností ohledně hornické stávky, v níž bylo poukazováno na to, že mzdy horníků dosáhly sedmnáctinásobnou výši mzdy doby předválečné. List přirozeně z toho usuzuje, že by bylo nyní velmi na čase, aby se přistoupilo ke snížení mezd u horníků. Ptám se pánů z >Národních Listů<: Proč jste neuveřejnili tuto tabulku ve příčině státních zaměstnanců před vánocemi, když se jednalo o to, abyste vedli s námi boj proti úřednickému zákonu? (Souhlas na levici.) Tehdy museli jste již také věděti, že státní zaměstnanci jsou nejhůře placenými zaměstnanci, ale tehdy jste se moudře odmlčeli, ba nejen odmlčeli. Právě >Národní Listy to byly, které těžce zápasícím učitelům a státním zaměstnancům vpadly do zad. Dnes najednou našly své srdce pro státní zaměstnance. Ale z toho neusuzují, že by nyní bylo velmi na čase napraviti křivdu učiněnou státním zaměstnancům, nikoliv, ony z toho vyvozují, že by bylo nanejvýš na čase. připojiti novou křivdu k této staré křivdě a snížiti mzdy také u horníků. Našly své srdce pro státní zaměstnance jen proto, poněvadž chtějí vzbuditi závist u státních zaměstnanců, poněvadž chtějí síti nešvár v řadách duševních a rukou pracujících dělníků, aby jen duševně pracující dělníky nenapadlo sympatisovati se stávkujícími a je podporovati. Mohlo by se přece státi, že by železničáři a poštovní zaměstnanci přísli na myšlenku, že by nyní byl okamžik, kdy ve společném boji s horníky by mohli prosaditi své spravedlivé požadavky. Tomu však přirozeně dlužno zabrániti. Jsou-li dnes státní zaměstnanci nejhůře placení, pak je to větším dílem jejich vlastní vinou. Neboť nikdy se nedovedli jednotně organisovati, jednotně a energicky zastupovati své požadavky. Jsou roztříštění na mnoho organisací, které nejen že se vzájemně v boji nepodporují, nýbrž naopak proti sobě bojují. Jedna kategorie sočí proti druhé, a škodu nese pak celek. K tomu přirozeně přistupuje v tomto státě Ještě národnostní moment, že čeští zaměstnanci vždy odmítána pomoc německých zaměstnanců, protože se o nich domýšlejí, že vše, čeho se v zájmu zaměstnanců domáhají, je požadováno jen z nepřátelství vůči státu. Naproti tomu vybojovalo hornictvo v bojích, které trvaly desítiletí konečně nynější mzdu, jíž potřebuje, aby nepokleslo na úroveň kuliů, i jest věcí státních zaměstnanců, aby se konečně organisovali, aby energickým vystoupením dosáhlí toho, by mohli vésti život důstojný člověka a dostávali platy, kterých nezbytně potřebují pro existenci svojí a své rodiny. Ze zmíněné tabulky soudíme - a také >Národní Listy< měly by učiniti tento závěr - že je nyní nejvýš na čase, dáti státním zaměstnancům, co jim náleží, nikoli však, aby proto, že státní zaměstnanci jsou špatně placeni, nyní také horníci museli býti špatně placeni. Mluvil jsem nyní o národnostním momentu. U bankovních úředníků - vzpomínáte si ještě - se říkalo, že němečtí bankovní úředníci jdou s sebou jen proto, poněvadž chtějí stát sabotovati. Při úřednickém zákoně jsme slyšeli, že němečtí zaměstnanci se připojili jen proto, poněvadž chtějí otřásti státem. Nyní bylí jsme skutečně zvědavi, jak může býti nyní znovu vnášen národnostní moment do řad stávkujících, a tu byl to příznačným způsobem orgán české sociální demokracie který najednou tvrdil, že vinu na všech těch poměrech mají němečtí průmyslníci, kteří chtějí tímto státem otřásti; titíž němečtí průmyslníci, kteří byli po převratu prvními, kdož v Praze vítěznému státu holdovali a kteří učinili vše, aby jen při vítězném státu zůstali. Je však velmi nebezpečno hráti si s tímto ohněm, neboť od nenávistí proti německým průmyslníkům je jen malý krok k nenávistí proti německým báňským úředníkům a proti německým dělníkům a zdá se že jistým kruhům na tom záleží, aby také do tohoto hoře byl znovu vnesen národnostní spor, aby dosáhli toho čeho si přejí, aby tato stávka skončila porážkou dělníků. Přicházím k tomuto závěru také z jiných důvodů. Pánové dnes máme před sebou tři naléhavé dotazy, jeden od německé sociální demokracie, který jest oprávněn, ale také dva od českých socialistů. Nevím, jak česká sociálně demokratická strana a čeští národní socialisté k tomu přicházejí, aby podávali vládě tyto naléhavé dotazy, Vzpomeňte si přece jenom, když byli státní zaměstnanci a učitelé u vlády a tehdy protestovali proti snižování platů, se snižováním mezd u svých zaměstnanců. Je samozřejmé, že toto snižování platů bude také dále prováděno a že se přenese na průmysl, obchod a živnosti, Tak jsme to slyšeli z úst pana ministerského předsedy, tak jsme to četli v tisku, a toto vyzvání k tanci, tento tichý pokyn museli konečně průmyslníci pochopiti; a nyní, když průmyslníci tomuto přání vlády vyhovují a začínají snižovati mzdy, křičí najednou české socialistické strany a podávají naléhavé dotazy vládě, která přece celé toto snižování mezd způsobila a zahájila. Nyní mají přece české koalované strany své zástupce ve vládě, i nechápu, jak je možné přáti si s jedné strany jako vládní strana snížení mezd, pak ale s druhé strany, když dojde ke stávkám, hráti si na oposiční stranu a postaviti se naráz proti průmyslníkům, kteří přece jednají z příkazu vlády, a jak je možno zastávati se najednou dělníků. (Německy: Velmi dobře!) V tom je neupřímnost (německy: Velmi dobře!) a dále se domnívám, naši dělníci venku budou této neupřímnosti také rozuměti. Neboť, na tolik jsou již bohudík, vyspělí, že dovedou posouditi tuto licoměrnost a tuto neupřímnost, a nedají se také svésti >Právem Lidu<; v této stávce musí vládnouti národnostní mír, v žádném případě nesmí se ujmouti národnostní záští. Na to, zda se, bylo pomýšleno, že podle přání vlády také tato stávka skončí porážkou, dělníků, jak jsme to přece viděli při stávce bankovních úředníků. Těmito katastrofálními poměry v hornictví, které se přece také přenášejí na jiná odvětví průmyslová, je vinna především státní a hospodářská politika vlády, vinna jsou ohromná břemena pro armádu, pro správu, pro representaci tohoto státu, která se zkrátka přesunou na průmysl, na obchod a živnosti a kteří celkem znemožňují jakoukoli produkční schopnost. Zde by bylo nasaditi páku a zde by bylo zapotřebí reformy, aby konečně jednou nastalo snížení zvláště uhelné dávky, která je nejnesnesitelnější ze všech nepřímých daní. Ale s jedné strany je dělnictvo štváno do stávky, s jedné strany přejeme si snížení mezd, s druhé strany však ponechávají se dále tyto daně, aniž by se kdo staral o to, jak se naše obyvatelstvo a naše národní hospodářství vůbec může smířiti s touto krisí. Pánové, to je zcela zvracený postup, začínáte-li se snižováním mzdy nyní, kdy máme jen nepatrný náběh ke snížení cen, které se týká jen jednotlivých druhů zboží a jen ve skrovné míře. Vždyť vy sami asi jste to v posledních dnech četli, že v Americe mouka a obilí znovu rychle stoupají v ceně, a je samozřejmým, že tyto ceny také na nás musí působiti. Víte přece sami, že v dozírné době budeme obdařeni také zrušením zákona o ochraně nájemníků, okolnost to, která přirozeně znovu těžce dolehne na bedra zaměstnanců a dělníků. A když na to poukazujete, že dnes příznivý stav české valuty umožňuje nakupovati za příznivých poměrů jisté předměty denní potřeby a potraviny, kdo nám však řekne, že tomu tak bude ještě po čtyřech nedělích? Odvažujete se dnes pokusu, jenž může míti nejtěžší následky nejen pro dělnictvo, nýbrž také pro veškeré národní hospodářství.
Ke konci chci se j
Místopředseda Klofáč (zvoní): K slovu jest přihlášen pan ministr Tučný.