Ale jest třeba uvésti, jaká jest vedlejší výnosnost uhlí, že se nesmí zapomenouti, že vedle uhlí jest to celí. řada vedlejších produktů, z nichž plyne zisk do kapes majitelů dolů, zejména jest tomu tak na Ostravsku, kde nacházeli se koksovny. V jednom případě vyrobí koksovna náležející uhlářské společnosti průměrně denně 140 vagónů koksu. Tato koksovna kryje úplně režii zmíněné uhlářské společností. Vedlejším produktem jest plyn, kterým vytápí zmíněná společnost svoji elektrárnu, která zásobí elektrickou energií 7 dolů náležejících zmíněné společností. Jaké velké zisky dociluje zmíněná společnost při vedlejších produktech, dokazují ceny před válkou a nyní. Před válkou stál 1 q koksu 2 K, nyní 72 K, když ještě z něj již vyčerpali všechny předcházející uvedené síly, plyny, které slouží ještě k jiným výdělkům. Totéž se děje s vedlejšími produkty, jako jest dehet, smola, amoniak a jiné.

Jen tak stručně jsem, velectění, uvedl, co jest a jak na věc pohlížím a chci ještě uvésti dále toto: ze stávky, trvající 2 dny dostavují se již následky, V sobotu ve schůzi odborové rady odborového sdružení čsl. byly již hlášeny dané výpovědi dělnictvu v Poldině hutí na Kladně, u Pražské železářské společnosti na Kladně, cihlářské závody v okolí Prahy využily příležitosti k vyloučení dělnictva, cukrovary vylučují dělnictvo, z Vamberku došla zpráva, že firma Jan Hernych a synové, akciová společnost, ve svých závodech z nedostatku uhlí zastavuje provoz svých závodů a totéž se má státi u firmy Bednář ve Vamberku a podle dnešních zpráv dochází již ve více místech k případům zastavení provozu z nedostatku uhlí. Ve všech případech, které se dostaví, že provoz továren bude zastaven z nedostatku uhlí, doporučovali bychom vládě, aby provedla šetření, z jakých důvodů uhlí již 3 dny stávky není v továrnách, když uhlí jest na jamách dešti a když bývaly továrny zásobeny na celé měsíce. Z těchto případů, dostavivších se v tak krátké době, musíme mít dojem že útok majitelů dolů na uhlokopy byl smluven s průmyslem, že jest útokem kombinovaným i proti štítu. Proti státu jednak, aby mu byla trváním stávky v zahraničí projevena nedůvěra, aby bylo viděti v zahraničí, že zde jsou neurovnané poměry a vedle toho také proti státu, aby stát vydržoval nezaměstnané dělníky. Bylo-li by to správné, já nevím. Podle našeho názoru myslíme, že ten, kdo se nepostaral zavčas o zásoby uhlí, kteráž možnost zde byla, že jistě jest tím vinen a že by měl nésti vinu každý podnikatel, každý majitel závodů sám, kde bude výroba z nedostatku uhlí zastavena, zejména když se jedná o zastavení provozu továren za 3, 4 nebo 5 dní trvání stávky, Není-li ochoty k spravedlivému vyrovnání se těžařů s uhlokopy, pak jest povinností vlády, aby nebyl ohrožen provoz závodů tuhli konsumujících, aby nebyla ohrožena doprava, humánní ústavy, veřejné podniky, jako jsou elektrárny, plynárny, vodárny a podniky sloužící k všeobecnému udržování a prospěchu příslušníkům státu, aby proti majitelům dolů použila vládního nařízení ze dne 3. září 1920, čís. 516 Sb. z. a n. se zajištěním stávajících mezd u technického personálu, které jím platí soukromí těžaři. Proč se dožadujeme, aby byly tyto závody tímto nařízením zabrány? Vyplývá to ze samotného nařízení, že jsou ohroženi příslušníci státu, když jest ohrožen život všech, aby tohoto nařízení bylo použito a žádáme-li, aby nynější mzdy byly technických úředníkům zajištěny, jak se jim platí, neděláme to snad k nějakému získání si lásky těchto úředníků, činíme tak jen proto, aby tito techničtí úředníci na těch závodech zůstali, aby provoz tím nemohl trpěti, když by snad skutečně byla vláda nucena k tomuto opatření sáhnouti. Pakli by však tito techničtí úředníci provozovali na dolech sabotáž proti státu, budiž proti nim použito exekutivní moci a buďtež exemplárně trestáni. Požadavek v tom směru kladený vládě republiky, aby uhelná těžba, stala se majetkem státu, jest velmi vážně ústředím odborové rady československé myšlen. Na tomto požadavku také trvá, i když vláda nebude nucena použíti nařízení vládního z 3. září 1920, čís. 16 Sb. z. a n" to jest, že by nynější spor mezi těžaři a uhlokopy vyřízen byl bez uvedených následků pro těžaře.

Já chci ještě několika slovy uvésti, co zde bylo včera řečeno. Pan kol. Hucl, rolník a mlynář, uváděl zde, že by měla vláda trestati, když trestá ty malé, třebas invalidy, když prodávali cigarety atd., také ty velké vyděrače konsumentů. Kol. Havlena zde učinil dotaz, co se stane s těmi, kteří okradli plynárny o ten milion korun, že by tedy vláda neměla šetřiti těch velikých, vyděračů, naproti bezohlednému stíhání malých, kteří chrání tím svoji životní existenci a co také je nutno odsoudit, i když to je lichva provozovaná v malém. Jest to velmi hezké, že to vychází z republikánské strany, to přání. Naším přáním by také bylo, aby vláda nebrala ohledu na pana Orta a jiné, jako dělala ohledy, že snad ještě dosud za to své okrádání konsumentů na mouce trest si neodpykal. Ale tu jest třeba také uvésti to, že jestli straník agrární poukazuje na to, že snad přece jen dělnictvo by mohlo sleviti, aby se produkce skutečně udržela, my bychom rádi viděli anebo slušeli, co již také slevili pěstitelé na svých výrobcích zemědělských a rolnických. (Hlas: Padesát procent!) Padesát procent, prosím vás, kde byste mohli těch padesát procent dokázat, že jste, slevili. (Sen. Hrejsa: Na obilí!) Pane kolego, tím jsme byli biti my, když zde pan kolega Hucl uvedl, ze jste prodělávali loňského roku na dodávce obilí atd. za tu kalkulaci, kterou vám schválili i sociální demokraté, dostali jsme potom nařezáno proto, poněvadž bylo poukazováno, že i ta kalkulace nebyla snad. dobře prozkoumaná, že to byla ještě vysoká a ze jste na obílí neprodělali, tedy jest tu třeba zase také poukázati na to, že po této stránce, když již dožaduje se strana republikánská také nějakých, ulev na; cenách, aby ona byla první a aby to trvalo u ní aspoň dva-, tři- až čtyři roky, a teprve, že by byl oprávněný požadavek po dvou až třech letech, aby byly sníženy mzdy dělnické. Ale, když se někdo tři, čtyři až pět roků obohacoval a můžeme říci, že aspoň jedna třetina obyvatelstva ve státě se obohacovala na dvou třetinách, pak jistě musí ta jedna třetina čekat tak dlouho, až ty dvě třetiny se náležitě sociálně a hospodářsky sanují, aby mohly se také ošatiti a důstojným způsobem žíti, na zlevnění její pracovní síly.

Pan kol. dr Reyl, kanovník a spisovatel, kterého jsem měl čest poznati teprve teď osobně, ale podle zpráv a života politického vím, že jest velmi dobrý debatér, poněvadž měl diskusí vědeckou s nynějším panem presidentem Masarykem v Hradci Králové, chci jen uvésti na konec, když mluvil zde o egoismu a sobeckosti, kam tyto vlastnosti lidskou společnost zavedli a na konec uvedl, jak po 18 století vychovávala církev k blaženosti, nebo oblažovala, že to byla právě církev, která tyto vlastnosti v lidské společnosti utužila. Po 18 století oblažovala církev lidskou společnost a počátkem 20 století z tohoto oblažování po 18 set let dostavila se válka. K tomu oblažování lidské společnosti 'bylo církví působeno, ale zdá se mi, že ještě více bylo tu církví působeno na ten konečný výsledek oblažovací práce po 18 století, že z toho oblažování dostavila se válka. Tu se nám to nějak nesrovnává, a jestli panuje mezi lidskou společností egoismus a sobeckost, prosím, pane dr Reyle, kdo nás k té sobeckostí a k tomu egoismu zase vychoval a kdo nám byl nejlepším vzorem k tomu, abychom byli i sobci, že to byla ne literatura, nýbrž nejvyšší představitelé církve, poněvadž se nebojí toho pořekadla, že velbloud spíše projde skrze ucho jehelné, než bohatec se dostane do království nebeského a poněvadž se toho ty naše vrstvy nebojí, tak přirozeně tu přichází ke konfliktu, že tu mamě egoismus a sobeckost. (Hlas: Liberalismus!) Já jsem již řekl panu dr Reylovi v době debaty, - vy jste akademicky vzdělaný člověk, já tak dalece se s vámi do theorii nemohu pouštět, já to mohu uváděti jen jako laik, co jako dělník jsem mohl pročísti a pokud jsem se mohli vzdělat. (Hlas: Já jsem to netvrdil!) Tak promiňte, já uvádím, že to byl pan senátor dr Reyl, ale vy ho zastáváte, a vy jste stoupenci jeho strany, tak to patří i do jisté míry také vám.

Pan senátor dr Fáček uváděl, že stále se dostavuje a oživuje nenávistný starý toň mezi zaměstnavatelem a dělníkem, tedy jisté výčitky kapitalistické a měšťácké společností. Pan sen. dr Fáček nesmí zapomenout, že tato nenávist proti kapitalistické a měšťácké společnosti bude tak dlouho trvati, pokud nebude odstraněn kapitalistický systém, dokud! bude trvati soukromokapitalistické zřízení, dotud bude mezí námi stále nenávist a dotud se budeme stále potírat.

Kolega Chlumecký zde uváděl ten svůj program, a já řeknu, to, kolego Chlumecký, není nic nového, co jste nám tady přednášel. To jsou okopírované požadavky, které jsme my již 30 roků mezi dělnictvem propagovali, a jak jsem řekl, od kterých neustupujeme, chceme na nich pracovati s největší vehemencí a svědomitostí tím evolučním způsobem a za to se nestydíme, poněvadž nám to spíše přinese úspěch a přináší, než ten překotný obrat, kterého vy si přejete, neb nechceme prodělat tu katastrofu, kterou prodělali touto taktikou v Rusku a jdou nyní zpátky, kde my začínáme budovat.

Já tedy, velectění, končím a ještě k tomu uvádím, že útoky průmyslníků a kapitalistů proti dělnictvu jsou útoky okopírovanými podle vzorů kapitalistů zahraničních, jejíchž aranžéři sedí v Mikulandské ulice a na Masarykově nábřeží, v Liberci, v Teplicích, v Brně, v Moravské Ostravě, v Opavě, ve Frýdku, v Místku a ve všech větších průmyslových centrech. Jsou to organisace zaměstnavatelské a jsou to hlavně jejich zřízenci. A zdá se mi podle posledního počínání a vystupování pana dr Verunáče jako generálního tajemníka svazu československých průmyslníků v Praze, že pan dr Verunáč chce hráti prim nade všemi těmito svazy, že jeho snaha jde tak daleko, aby skoncentroval tyto svazy v jediný, aby vybudoval náležitou a silnou baštu organisovaného kapitálu proti organisaci dělnické. Průmyslníci bez rozdílu náhodnosti paktují se proti státu, proti jeho základům, proti dělnictvu. Průmyslníci si přejí, aby zavládly doby pánů Franců, aby dělnictvo bylo opět porobeným tvorem, s nímž mohl by kapitál nakládati, jak by chtěl. Kam směřuje v tomto boji taktika průmyslníků? Taktika průmyslníků v tomto boji směřuje k tomu: rozbít odborové organisace, rozbít politické organisace a rozbít družstevní organisace. Ale my známe pohotovost a obětavost našeho československého proletariátu, bez rozdílu národností, poněvadž to nejsou útoky prvé, takových útoků během 30ti roků uhlokopové již prodělali více. Včera zde bylo vzpomenuto zápasu uhlokopů před 20ti lety kol. Jarošem. Mezi tou dobou bylo jistě menších a menších zápasů. V uhlokopském zápasu padly také lidské životy; v Nýřanech bylo použito repetírek, které se neosvědčily před světovou válkou, a nebylo je možno osvědčiti jinde, osvědčily se tedy na hornících v Nýřanech. My předpokládáme, že vláda naše k těmto prostředkům nesáhne, aby snad naše zbraně osvědčily se na příslušnících státu, aby se osvědčily na lidech, kteří přinesli největší obětí pro stát, ale že jistě vláda učiní to opatření, aby spor byl vyřízen ku spokojenosti dělnictva, aby dělnictvo vyšlo z boje jako vítěz.

Prohlašujeme, že veškeré dělnictvo stojí na stráži, a kdyby mělo býti zápasu hornického zneužito ke stlačení dělnictva, uchopí se dělnictvo zbraně, zastaví kola práce, aby reakci, probíjející se k vítězství, porazilo a v postupu zastavilo. Reakci vidíme dnes v životě a v pohybu na obou stranách. Reakce na právo a příliš silná slovy na levo. Proti těmto reakcím z obou stran odborově organisované dělnictvo prohlašuje tu nejutuženější disciplinu, a jestli tyto dva reakční směry, na jedné straně směr měštácko-kaipitalistický, na druhé straně směr na levo, strany extrémní, vyhánějící dělnictvo na ulici z továren, jestli tyto dva. směry budou chtít se sraziti dohromady na nějakém paktě a chtít lovit a se umývat krví dělnickou, pak, velectění pánové, tu prohlašuji jménem, odborově organisovaného dělnictva, které je dnes tak disciplinované, že dříve nedá nikomu sluchu, nežli svým zástupcům, svým odborovým ústřednám, že pak, jest-li tyto proti těm dvěma směrům vystoupí, jistě dovedou jak na pravo, tak také na levo všechny ty živly náležitým způsobem odstřelit. (Výborně! Potlesk.)

V tomto boji běží o boj za sociální a hospodářská práva proletariátu a tu proletariát přinese všechny obětí, které si boj uhlokopů vyžádá, poněvadž přinesené oběti jsou oběti k zachování státu a k zachování jeho těžce dobytých práv dělnických. Československý dělník na kontingente světovém má nejlepší známku o výkonnosti pracovní a československý dělník také tu známku si zachová a porobiti se nedá ani v tomto zápase.

Ke konci dovolím si uvésti několik slov k prohlášení vlády.

Slavný senáte! Klub náš po vyslyšení prohlášení vlády ústy pana ministra Tučného jednal o tomto prohlášení a mohl jenom se usnésti na tomto: že prohlášení vlády může vzíti na vědomí jenom jako informaci o jednání, ve kterém se nyní vláda nachází. (Sen. Časný: On to prohlášení podává jako informaci!)

Jako informací, jako informativní prohlášení, poněvadž víme jako odboráři, v jakém stadiu a v jaké situaci se vláda nachází, když je vyjednáváno a je sprostředkovatelem. To víme ze zkušenosti, jak se poměry dostavují, že každou hodinu je jiná situace, a že někdy by bylo neradno udělati nijaké určité prohlášení, poněvadž by skutečně mohlo poškoditi. Tedy z toho důvodu prohlašují jménem klubu, že toto prohlášení bereme jenom jako prohlášení informativní na vědomí, a teprve pak další své stanovisko během jednání shora mezi uhlokopy a za jednání, zasedání senátu budeme moci na tomto místě náležitým způsobem vyjádřiti. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda Kadlčák: Slovo má dále pan. sen. dr Heller.

Sen. dr Heller (německy): Slavný senáte! Jest to zajisté zcela zvláštní pohled, jenž kdy poskytnut byl některému zastupitelství lidu a kterým se dnes můžeme pokochati. Debatujeme o naléhavých interpelacích, jež podaly tři veliké strany a pan zástupce vlády objeví se na okamžik v sále, podá své prohlášení, kdežto jinak po celou debatu ani pan ministerský předseda ani příslušný ministr nepovažují za vhodno, aby při této debatě bylí přítomni. Prosím, pánové, dnes opět začlo vyjednávání mezi oběma stranami v pět hodin odpoledne. Ve tři čtvrtí na pět objevil se pan ministr, podal své prohlášení a zase odběhl. Ani před tím zde nebyl, ani později. Mohl velmi dobře podati své prohlášení na začátku schůze a sledovati část debaty. Ale toto jednání vlády vůči nám test právě jen výrazem celého jednání vlády v tomto sporu, v této věci, jež nás od včerejška zaměstnává a tak dlouho bude zaměstnávati, pokud tato stávka potrvá. (Místopředseda dr Soukup přejímá předsednictví.)

Přihlédneme-li blíže k událostem, jež se odehrávaly v posledních dnech a týdnech v republice, musíme především blíže přihlédnouti k tomu, jak se zachovali podnikatelé, jak se zachovali majitelé dolů. kteří zde v úvahu přicházejí. Jak došlo k této stávce? Již předešlého roku vznikly rozpory mezi majiteli dolů a horníky v Moravském Ostravsku, jež také vedly ke krátké stávce, která však potom byla odstraněna tím, že prozatím zase nastal dřívější stav a že pak do konce ledna měla býti uzavřena nová smlouva mezi podnikateli a dělníky. Při sjednávání této smlouvy měla vláda intervenovati zúčastniti se, aby po případě pomohla urovnati vzniklé spory. Již v tomto případě vláda úplně selhala. Nezasáhla do věci a do konce ledna k nové smlouvě nedošlo. Vláda dala věcem jednoduše volný průběh. Asi v polovici jednání, soudruh Jarolim se o tom již zevrubněji zmínil, - předsevzali a provedli falknovští majitel dolů zkrácení mezd. Na základě této skutečností došlo ve falknovském revíru ke stávce. Ani v tomto případě vláda svého času nezakročila. Nechala klidně uplynouti 14 dní jež ležely mezi ohlášeným a provedeným zkrácením mzdy, aniž by zasáhla a tak došlo tam ke zkrácení mzdy a následkem toho ke stávce. Také podnikatelé v Mostě ohlásili a provedli zkrácení mzdy a následkem toho museli se ke stávce připojiti dělníci mosteckého revíru a pak také mor.-ostravského a ostatních revírů.

Nuže, pánové, jest velice příznačno, jak se změnilo stanovisko podnikatelů během posledních týdnů. Všude odůvodňovali podnikatelé zkrácení mzdy s počátku snižováním cen. Následovali krásného příkladu, který jím dala vláda a většinové strany, když se usnesly na známých zákonech proti úředníkům a učitelům, porozuměli heslu, jež v těchto zákonech bylo obsaženo a řekli: >Poněvadž ceny nutných životních potřeb klesly, musí klesnouti také mzdy.< To bylo stanovisko podnikatelů na začátku. Naproti tomu horníci prohlásili: Ano, jest zkoumati, zdali skutečně ceny šly dolů, a ukáže-li se tento předpoklad správným jsme ochotni aby došlo k přiměřenému zkrácení mzdy.< Když podnikatelé viděli že vyšli na prázdno s tímto pokusem, odůvodňovati snížení mzdy snížením cen, poněvadž dělníci přesně věděli, že o nějakém snížení cen nemůže býti řečí a poněvadž všechny důvody, které jsme v posledních měsících slyšeli o snížení cen, byly pouze výronem fantasie měšťáckých novin a vlády, jež si podnikatelé osvojili obrátili najednou kopí a prohlásili nyní: >Nikoli snížení cen není rozhodujícím nýbrž rentabilita našich podnik. Musíme žádati zkrácení mzdy, abychom naše podniky učinili výnosnými abychom od našich podniků odvrátili ztráty.< Opustili tedy úplně své původní stanovisko poněvadž viděli, že není udržitelné a došli náhle k zcela jinému stanovisku ovšem ke stanovisku, jež právě tak není udržitelné, jako stanovisko první.

Dnes, pánové, jedná se ve sporu mezi podnikateli a dělníky při jednávání, které nyní se koná v ministerstvu veřejných prací, hlavně o to, zdali pro mzdy jsou směrodatnými ceny životních potřeb, čili nic.

Kdežto dělníci v návrhu stávkového komité, jenž včera byl uveřejněn, zcela jasně řekla, že má býti dosazena paritní komise, která vyšetří ceny v dotyčných revírech a že na základě těchto cen mají býti stanoveny mzdy - tedy poměr cen, jak jsou dnes v revírech, oproti cenám, jež platily dne 31. prosince 1921 - odmítli podnikatelé tento návrh dělníků a odmítli paritní komise s touto plnou mocí a s touto působností. Žádají nyní najednou, aby při stanovení mzdy byly směrodatnými také podmínky výroby a rentabilita dotyčných, podniků. Neviní - takovýto případ mině není znám - že by podnikatelé v dobách prosperity byli bývali ochotni a že by byli řekli: >Prosím, prospíváme znamenitě, vyděláváme miliony a miliony a zvýšíme tudíž dobrovolně mzdy!< Mně takovýto případ znám není, A jest zajisté novinkou v dějinách, že vláda jest zde k tomu, aby zaručila prosperitu, hospodářský zdar podniků. Podniky, které zastrčí zisk, aniž by se ptaly vlády anebo obyvatelstva, nemají právo, aby v dobách klesající konjuktury přišly a od dělníků, od vlády, od celé veřejnosti žádaly obětí, aby jejích podniky prospívaly a staly se zase aktivními. Podniky, které po dlouhá léta shrabovaly obrovské 'zisky, musí také v dobách klesající konjuktury dovést snésti ztráty a nemohou přesunovati tyto ztráty na dělníky, aneb dokonce na celou veřejnost.

Vyhledal jsem si zisky, resp. bilance deseti velkých důlních společností za rok 1920, zdůrazňuji: zla rok 1920, k čemuž se ještě vrátím. Tyto bilance jsou uveřejněny ve známé sbírce >Kompas<, kdy před tím bylo lze o nich čísti po různu ve všech novinách. Tu nyní shledáváme, že báňská a hutní společnost, jejíž presidentem je známý pan Schneider v Creuzotu, Francouz, a v jejíž správní radě zasedají pan dr Engliš, pan dr Scheiner, dr Fajfrlík a samozřejmě nezbytný pan dr Preiss ze Živnostenské banky... (Sen. Havlena: Ten nesmí nikde scházet!) -, ano, ten nesmí nikde scházet - že tento podnik, který dříve pracoval s akciovým kapitálem 25 milionů, zvýšil tento akciový kapitál již v roce 1916, tedy již ve válce, ještě než nastal velký nedostatek peněz, na 45 milionů korun, a pak v roce 1920 na 50 milionů. Z těchto nových akcií dala tato společnost dřívějšímu majiteli, bývalému arcivévodu Bedřichovi, 2500 akcií po 10,000 Kč, tedy jak vidíte, zcela, pěkný obnos 25 milionů a přenechala panu Schneidrovi 10.000 akcií po 7.408.75 Kč. Arcivévodovi Bedřichovi byly akcie čítány po 10,000 Kč, panu Schneidrovi Creuzot po 7.400 Kč. Vydělal tedy již na těchto 10.000 akciích zcela slušnou okrouhlou sumu asi 26 milionů korun. V roce 1920 měly tyto akcie kurs 15.000, tehdy ještě rakouských korun. Dnes mají kurs asi 800 nebo 900 československých korun. Tato společnost vyplácela za rok 1920 dividendu 64 K, tudíž, ježto akcie byly emitovány po 400 K, dividendu 16%. Jestliže, pánové - přijdu ještě na to - vezmete zřetel na dovednost našich společností zastírati zisky, pozorujete-li dovednost společností, s jakou umějí nahromaďovati reservy, reservy skryté a zjevné, pozorujete-li umění, s jakým tyto společnosti - tito patentovaní vlastenci - dovedou podváděti berní úřady, berní referáty a stát, pak budete také věděti, že tento čistý výnos, jejž tito pánové vykázali, resp. rozdíleli obnosem 16% - to jest tedy na tehdejší akciový kapitál 50 milionů korun asi 8 milionů korun - obnáší dohromady se zamlčenými a zjevnými reservami více než trojnásob a čtyřnásob těchto 8 milionů; pak budete věděti, co to znamená.

Druhou společností jest česká obchodní společnost, v jejíž správní radě samozřejmě zase zasedá, pan dr Preiss ze Živnostenské banky a pan dr Scheiner, také známý vlastenec na této straně senátu - o vlastencích na levo, na oné straně, ještě promluvím, rozdělím to zcela rovnoměrně. (Veselost.) Tato společnost má akciový kapitál 20 milionů K, vyplácela v roce 1920 dividendu 65 K, tedy 16¹/₄ %, Podle bilance obnášejí reservní fondy České obchodní společnosti 2¹/₂ milionů. To jsou jedině otevřené reservy. Tomu budou rozuměti pánové, kteří mně tak důvěrně přikyvují. Vykázaný čistý zisk obnášel v roce 1920 3,3 milionů oproti 2,3 milionů v roce 1919, tudíž více nežli 16%, více nežli šestinu akciového kapitálu. Dohromady to činí obnos pěti až šesti milionů korun z akciového kapitálu 20 milionů korun.<

Mostecká uhelná společnost - to jsou ti vlastenci z levé strany - má akciový kapitál 40 milionů. (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: Máte akcie?) Nemám vůbec žádných. Tato společnost zvýšila teprve v roce 1920 svůj kapitál ze 16 na 40 milionů, platila dividendu pouze 54 K, tato ubohá společnost, platila tedy zase jen 13-14%. Otevřený, přiznaný reservní fond této společnosti obnáší 7.150,000 K, při čemž výslovně jest podotknouti, že v tom nejsou obsaženy daňové reservy, ty k tomu přistupují feste zvlášť s mnoha miliony. Čistý zisk obnáší 8.273,000 K, tudíž více než 20% akciového kapitálu.

Nesmírně ubohou společností jsou tajte důlní a hutní podniky Filipa Koburga, společnost to anglicko-francouzská, tedy zase vaši vlastenci z pravé strany. Pánové! Tato společnost měla původně kapitál 6 milionů korun, který nyní již zvýšila na 52 milionů. Reservní fond zvýšen byl z roku 1919 na nok 1920 z 1 milionu na 45 milionů. Vedle daňové reservy 4¹/₄ milionů dosáhla tato společnost čistého zisku 5¹/₂ milionů, tedy také zúročení 10%, patrně to, co tak někteří z pánů řečníků přede mnou nazývali občanským ziskem.

Duchcovsko-podmokelská má akciový kapitál 20 milionů korun s dividendou 40 K, tedy 10%, má však při kapitálu 20 milionů 10 milionů reserv a čistý zisk 2,3 milionů.

Spolek pro uhelný průmysl má akciový kapitál 5.400,000 K, platil dividendu pouze 12 K, tudíž jen 6%, ale nahromadil při svém kapitálu 5,4 milionů reservy ve výši více nežli 10 milionů korun; pánové, zjevných reserv!

Báňské a průmyslové dílny, dříve Jan David Starck, podnik falknovského revíru, platil při akciovém kapitálu 10.800,000 K dividendu 6¹/₂% a nashromáždil reservní fond přes 7 milionů korun, má tedy akciový kapitál skoro zase v reservě.

Severočeská uhelní společnost, která má akciový kapitál 12 milionů, platila za rok 1920 dividendu 17¹/₂% a má reservní fond 12 milionů korun a daňové reservy 5,7 milionů korun, tudíž reservní fond, jenž jest právě tak veliký, jako akciový kapitál samotný. President pražské železářské společnosti, - nevím, zdali president této společnosti, dr Stránský, jest zde přítomen, v jejíž správní radě zasedá přirozeně a samozřejmě ovšem zase pan dr Preiss, vedle něho jakýsi pan Bělohříbek - ale pan dr Stránský nalezl zde asi před 14 dny v imunitní debatě krásná slova na potupení Němců. To však mu nebrání, aby v této správní radě vykořisťoval dělníky společně s tány dr Veilchenfeldem, Ottou Veilchenfeldem a Fürstenbergem. Ovšem, hodný Němec nemůže viděti žádného Francouze, však jeho víno pije rád. Hodný Čech nemůže viděti žádného Němce, ale když se jedná o vykořisťování, jsou všichni docela stejní. Tedy pan dr Stránský jakožto president správní rady pražské železářské společnosti spravuje tam akciový kapitál 72 milionů korun a platí dividendu 14%. Ale reservní fond této společnosti obnáší 53 milionů korun, tedy při akciovém kapitálu 72 milionů korun reservní fond 53 milionů korun! (Sen. Jílek: Jsou také židi v tom?) Také židi. To se zná, to je docela jedno. Myslím, je-li pan dr Stránský při tom, že přece není tak příliš vzdálen od židů, kteří tam sedí; křesťanství pana dr Stránského také právě není původním.

Duchcovský uhelný spolek, společnost cizozemská, má akciový kapitál 5 milionů marek a reservní fond 2¹/₂ milionů marek.

To jsou tedy data deseti společností, z nichž devět - při horní a hutní společnosti mně scházejí číslice - sehnalo reservní fondy čítající skoro 200 milionů korun. To jsou zjevné reservní fondy. Můžeme však klidně říci, že skryté reservy -' škoda, že zde není pan dr Stránský, mohl by nám říci přesné číslice - že tyto skryté reservy obyčejně ještě daleko převyšují reservy zjevné. Mluviti o nějaké nouzi těchto hornických podniků, které až včetně do roku 1920 měly tak nesmírné zisky, jest frivolností, již není rovno, A jestliže tyto hornické podniky v roce 1921, anebo alespoň část jich - také k tomu ještě dojdu - vracejí část svých nesmírných zisků, pak jest frivolností ještě větší, že se pokoušejí o to, aby tyto ztráty svalily na bedra dělníků anebo státu. Jak to vypadá s těmito ztrátami v roce 1921? Je zcela správno, že jsou podniky, zejména ve falknovském, ale také v mostecko-chomutovském revíru, které nyní nemohou míti zisk a které od druhého pololetí 1921 pracují se ztrátami. Již jeden z řečníků přede mnou zmínil se o tom, že během války a také po válce otevřen byl zcela značný počet dolů, malých dolů, které tedy v čas konjunktury špatné uhlí, jež měly, prodávaly za nesmírné ceny. Za vagón uhlí - byl to důl Vulkán u Teplic - za vagón uhlí, jež bylo samý prach - říkali tomu ještě zcela jinak, ale nechci užívati neparlatmentárních výrazů, jenž byl dodán do Inšpruku, tedy do Rakous, ne snad za války, nýbrž po válce, dostali na příklad 1.700 Kč. Že si to cizina, v okamžiku, kdy obdržela uhlí odjinud - skutečné uhlí, ne tento neřád, jež jím byl dodáván - nedá líbiti, nýbrž že jim tyto vagóny jednoduše dala k disposici, je samozřejmé. Ale všechno toto panstvo mělo z těchto malých podniků za války i po válce nesmírné zisky, stali se těžkými boháči, jichž naprosto netřeba litovati, i když dnes nemohou své podniky udržeti a kteří také takovéto ztráty zcela dobře mohou snésti. Byl-li stát již tak neopatrným, že pro sebe nezabral těchto poválečných zisků a že tak dlouho otálel s předpisem majetkové dávky a s jejím vybráním, čímž mu unikají veliké sumy, budou tito lidé přirozenou cestou hospodářského vývoje připraveni zase o část svého nesmírného zisku. Ale to vše přece není příčinou, aby snižovány byly mzdy dělníků! Mzdy dělníků - to přesně, jasně a případně uvedli řečnící přede mnou, jak můj soudruh Jarolim, tak také soudruzi Jaroš, Ackermann a Smetana, jakož i také kolega Klečák - nedosáhly ještě dnes výše reální mzdy doby předválečné, jsou ještě po zpátku za reální mzdou. Kdo jako my žije v těch uhelných revírech a podívá se tam na horníky, kdo vejde do vesnic horníků a vidí ženy, s trepkami na nohách, jak chodí zamazané a otrhané, kdo vidí, jak dělníci přicházejí z dolů a vidí je i jinak, s vpadlými tvářemi, bídné, sešlé následkem dlouhé bídy válečné a poválečné, kdo vidí, jak děti sešly, jak úmrtnosti jejich přibylo, u toho věru - to také již řekl soudruh Jarolim - potřebí jest řádné dávky odvahy k tomu, aby sem přišel a řekl, že mzdy horníků jsou příliš vysoké. Pan kolega Oberleithner řekl, že třeba vzíti v úvahu poměry obou stran. Ano, jedná-li se totiž o mzdy dělníků, pak vždy dosáhneme jistého stupně nestrannosti, tu stáváme se náhle velice objektivními a také kolega Oberleithner se stal velice objektivním. Musíme Vzíti v úvahu poměry 'obou stran! Nikoli, zde není třeba bráti v úvahu ničeho. Páni podnikatelé v těchto revírech, kteří během války a po válce měli nesmírné zisky, nemají učiniti nic jiného, nežli vrátiti zase část těchto zisků, nikoli však rozmnožovati tyto zisky na účet dělníků a na účet státu. To zamítáme se vší rozhodností. Kolega Oberleithner také míní, že jest pochopitelno, že kolektivní smlouvy byly vypovězeny, aby mzdy byly sníženy, to však nám naprosto není srozumitelným, že se mzdy snižují. Pokud trvají tyto nesmírné ceny potravin a všech životních potřeb, pokud dělníci nebudou mocí sobě opatřiti část oděvu, prádla a všeho toho, čeho člověk k živobytí nutně potřebuje, potud nemůže býti řeči o snížení mzdy. (Potlesk soc. demokratů.) My to neshledáváme pochopitelným, nýbrž shledáváme to zavržení hodným, že se podnikatelé pokoušejí o snížení mzdy. Kolega Oberleithner uvedl nám číslice, dle nichž ztráty následkem poklesu marky obnášejí v mosteckém revíru 82 milionů, ve falknovském revíru 73 milionů. Chováme se velice opatrně a s největší nedůvěrou vůči číslicím, které uveřejňují podnikatelé, při známém jejich umění vésti knihy. Ani revise nespomohou zde ničeho. Vidíme, že ani berní úřady nemohou přijíti na stopu těmto oklikám a uskokům. Tyto číslice uvádějí podnikatelé, ale kolega Oberleithner zamlčuje, že polovice zisku z dodávek do ciziny připadá státu. Bylo ujednáno mezi podnikateli a státem, že obnos, o který podnikatelé obdrží více za dodávky do ciziny oproti dodávkám domácím, plyne s polovice do státní pokladny; a v těchto 82 a 73 milionech - i kdyby cifry tyto byly správný -' vězí zcela značná část ztrát, jež utrpěl stát a nikoli podnikatelé. Kolega Hucl - když mluvil, šel jsem se sem podívat, zda-li zde neleží kopa vajec, neboť on nám předvedl tanec mezi vejci: neříkám tak, neříkám onak, neříkám vůbec nic. To bylo velice poučné, zajímavé a zábavné, ale nezavdává to příčiny k nějaké odpovědi.