A pan kolega dr Reyl, jeho řeč jsem, si dobře zapamatoval. Postarám se o to, aby tato řeč byla rozšířena mezi zemědělskými dělníky n statcích, které náležejí kostelým a obročím, a otáži se těchto zemědělských dělníků, zdali také zemědělští dělníci na těchto statcích uposlechnou zásad, které kolega Reyl zde hlásal slovy tak uhlazeně povznesenými. (Sen. dr Kovalik: Jenom správně udati tu řeč!) Nemám k tomu příčiny, nebylo v ní ničeho.

Pan koleda Fáček nám zde řekl, že úpadek v hornictví mají nésti podnikatelé a dělníci rovnou měnou. Pánové! Neslyšel jsem, ještě nikdy, že by horničtí podnikatelé byli snášeli nějakou fysickou bídu, neslyšel jsem ještě nikdy, že by byli hladověli a že bída, kterou mají jedni a druzí, jest stejná. Chtěl bych se otázati pana dr Stránského, jenž jest také důlním podnikatelem, zdali by snad chtěl si to vyměniti s některým horníkem, když přece úděl jednoho i druhého jest tak úplně stejný. Nemůže tím ničeho ztratiti. Velevážené panstvo, to přece jde příliš daleko, tvrdí-li se, že tato kříse v hornictví postihuje podnikatele a horníky stejnou měrou. Pan dr Fáček udal jakožto prostředek k odstranění kříse: Předně zvýšení výkonnosti. Podnikl také skrytý útok proti osmihodinové době pracovní citováním z časopisu >Sozialistische Monatshefte<. Chci poznamenati, že >Sozialistische Monatshefte< mají sice název >sozialistische<, že však se socialistickými stranami v Německu nemají naprosto nic společného, že nejsou žádným orgánem socialistických stran v Německu. (Sen. dr Horáček: Má to rudou obálku!) Nu, obálka jest rudá, ale uvnitř to hraje do žluta. Zvýšení výkonností jest heslem jež v posledním čase velmi rádo bývá házeno do světa. Jest to skutečností - a musel to uznati sám známý pan dr Uhlig, úředník okresní politické správy v Karlových Varech, jenž píše články o důlních podnicích v >Prager Tagblattu< - že výkonnost dělníků v posledních měsících zcela značně stoupla. Ale, pánové, tato věc má dvojí stránku. Především: Zvýšení výkonnosti bylo by národohospodářsky nutným, kdybychom měli nouzi o uhlí. O tom však v naší republice nemůže býti řeči, nýbrž máme uhlí nadbytek a nemůžeme při nynější valutě zbaviti se tohoto nadbytku uhlí do ciziny. Zvýšení výkonností mělo by tudíž jen ten výsledek, že by předně snížilo výrobní náklady podnikatelovy, všeobecnou režií, a za druhé mělo by za následek propuštění 10.000 horníků v samotném mosteckém a falknovském revíru a dalších 10.000 až 20.000 dělníků v ostravském revíru aniž by tu byla možnost tyto dělníky, kteří během války a po válce v dolech přibyli, zaměstnati v ostatním průmyslu. Připravili byste 20.000 horníků o práci. Těmto nebylo by lze nalézti zaměstnání jinde i byli by vydání netoliko bídě, nýbrž připadli by také zcela, značnou měrou následkem, své nezaměstnanosti na obtíž státu. Tedy, pane kolego Fáčku, zájmem státu zvýšení výkonnosti není, nýbrž pouze zájmem podnikatelů. Mluvil-li pan kolega Fáček se stanoviska podnikatelů, má pravdu. Chtěl-li však mluviti se stanoviska státu, pak nemá pravdu.

Druhým prostředkem bylo by prý znenáhlé snižování mzdy. O tom jsem již mluvil, a horníci sami poskytli námět k tomuto všeobecnému sníženi mzdy ve svém návrhu, jejž zde podal stávkový výbor. Tento návrh podnikatelé, bohužel, zamítli. Nyní domnívá se pan kolega Fáček, že třetím prostředkem by byl volný obchod. Jedním dechem pan kolega Fáček mínil, že prozatím nemůžeme zrušiti uhelnou dávku, poněvadž finanční ministr nutně potřebuje prostředků, které z uhelné dávky plynou. Dobře: ale zavedete-li volný obchod, pak sníží se uhelná dávka sama sebou alespoň o polovici. Řeknu vám proč: Důlní podniky všude, alespoň větší z nich, patří jistým společnostem a soukromým osobám, které mají většinu akcií ve svých rukou, nepotřebuji jich dále uváděti: Petscek v Ústí Petschek v Praze, Weimann v Ústí, Česká obchodní společnost a jiné podniky, jež jsou zároveň majiteli dolů a obchodníky uhlím. V okamžiku, kdy se uvolní obchod s uhlím a uhelné ceny, v tomto okamžiku stanou se tito pánové jakožto obchodníci uhlím zase volnými pány svého majetku na uhelných dolech a v tomto okamžiku nastane totéž, jak tomu bylo již před válkou, že totiž uhelné doly musí pak těmto obchodníkům uhlím - jde to z pravé kapsy do levé - dodávati uhlí lacino, a obchodník uhlím prodává je pak ovšem dráže. Poněvadž však uhelná dávka závisí od cen v dolech, snížila by se v tomtéž okamžiku uhelná dávka velmi značně a zisk připadl by pak beze vší pochybnosti nikoli státu, nikoli obyvatelstvu, nýbrž těmto obchodníkům uhlím a proto tito obchodníci uhlím volají tolik po volném obchodu. Tím pan kolega Fáček zase nehájil zájmu státního, žádá-li volný obchod uhlím, nýbrž hájil výhradně zájem podnikatelů. (Sen. dr Fáček: Ale uhlí bude lacinější!) Ceny uhlí také sotva půjdou značně dolů a to z tohoto důvodu; Po dobrém druhu - a dobré druhy jsou právě v držení těchto jmenovaných společností - jest ještě dnes pilná poptávka, za tyto druhy můžete žádati každou cenu, jen cena špatných, druhů klesne a obyvatelstvo, chce-li topiti lacino, bude muset topiti tímto neřádem místo uhlím, avšak dobré uhlí zůstane drahé anebo patrně feste se zdraží. Volny obchod jest jak se stanoviska obyvatelstva, tak také se stanoviska státu odvážným podnikem.

Konečně dr Fáček poukázal na možnost finančních úlev pro majitele dolů. Nevím, zdali tato cesta trvale bude schůdnou, zdali bude možno, aby stát zde zasáhl, by některému průmyslu pomohl. Neboť pomůže-li jednomu odvětví průmyslu, musí pomoci druhému odvětví. Jest prý úmyslem snížiti uhelnou dávku. Žádali Jsme od samého počátku odstranění uhelné dávky a snížení dovozného. Proč? Aby bylo uhlí lacinější, aby průmysl a obyvatelstvo obdrželi lacinější uhlí. Nyní však mají nastati úlevy nikoli ve prospěch obyvatelstva a průmyslu, nýbrž ve prospěch důlních podnikatelů, a v tom jest veliký rozdíl. Proto také nemůžeme souhlasiti s tím, čeho pan dr Fáček žádá a co také vláda patrně zamýšlí učiniti.

Pan ministr veřejných prací nám tedy dnes podal tak zvané prohlášení. Že to není žádným prohlášením, nýbrž pouhou informací, zdůraznil sám. Musíme si však uvědomiti, jak se nynější vláda chovala od začátku konfliktu počínaje' až do dnes, abychom došli úsudku, zdali můžeme vládní prohlášení přijmouti i čili nic. Od prvního, dne jednala vláda v této věcí tak slabošsky, tak nedůsledně, že nám není možno vzíti na vědomí její prohlášení a tím schváliti jednání vlády. Především dopustila se vláda, obzvláště ministr veřejných prací, již v prosinci činu, jehož se ministr dopouštěti nemá. Slíbil majitelům dolů - to lze dokázati listinami - zvýšení cen a nemohl je dodržeti následkem usnesení ministerské. rady. Ministr takovéto věci slibovati nesmí, neví-li určitě, že je může splniti.

Nemůžeme této vládě projevovati důvěru v této otázce také proto, poněvadž jest původkyní nebo částečnou původkyní celé akce, poněvadž ona to byla, jež podnikatelům poskytla záminku, aby žádali zkrácení mzdy, o to neblahým zákonem proti úředníkům a učitelům. Řekli jsme vám, zde v debatě, že po tomto zákoně nepochybně, s logickou nutností, nezbytně následovali musí požadavek podnikatelů po snížení mzdy. Jest přece samozřejmé, že když stát začne snižovati mzdy, že také podnikatelé považují okamžik za vhodný, aby zároveň s tím začali, již z toho důvodu, poněvadž vědí, že snižuje-li vláda mzdu svým zaměstnancům, nemůže pak míti morální sílu, aby s veškerou energií bránila pokusům jiných podnikatelů, bráti se stejnou cestou. Z tohoto jednání vlády vzali sobě podnikatelé záminku a čerpali sílu, aby také samí přišli ke snížením mzdy. Představovali jsme si, že budou-li ceny životních potřeb jednou, skutečně klesati a bude-li nezbytně zapotřebí snižovati mzdy, že dělnictvo tomu nikterak nebude odporovati. Ale domnívali isme se, že toto snížení mzdy přijde k dobru konsumujícímu obyvatelstvu. Zde však žádá se snížení mzdy výhradně ve prospěch jedné kategorie podnikatelů, a to jest vůbec rozhodujícím bodem v celé této věci. Vše, co se nyní děje, všechna tato opatření, jež myšlena byla jako dobrodiní pro průmysl a pro veškeré obyvatelstvo, mají se dnes státi dobrodiním pro jednu kategorii podnikatelů, důlních společností. (Souhlas.) Tím si sami berete zbraň z ruky, abyste něco mohli učiniti, nadejde-li skutečně doba snížiti břemena, která dnes tíží obyvatelstvo a průmysl. Také z toho důvodu nemůžeme vysloviti důvěru této vládě.

Ale jaké zvláštní pojetí věci vyplývá vůbec z tohoto prohlášení ministrova, vypravují-li nám, že chce dáti pouze informaci! Pak vyslovuje jakousi skrytou hrozbu, o které se neví, proti komu jest namířena. Ale jasného, otevřeného slova vlády, jaké stanovisko v této otázce zaujímá, jsme neslyšeli. Není jen věcí vlády zprostředkovati, nýbrž jest také věcí vlády býti až do jisté míry rozhodčím a říci: Jest požadavek snížení mzdy oprávněn čili nic? To měla vláda učiniti a my bolestně jsme postrádali jakéhokoli slova od pana ministra. Kterým by nám byl chtěl říci, že vláda stojí na stanovisku, že snížení mzdy, přihlížejíc k nynějším poměrům, není možným, že vláda to podporovati nemůže a že se proti tomu postaví. Takovéto prohlášení vlády naprosto by také nebylo rušilo vyjednávání mezi podnikateli a dělníky, jež se nyní koná; takovéto prohlášení bylo by zajisté působilo na podnikatele, kteří si poklepávají na velkou kapsu, kterou si naplnili v létech válečných a poválečných na účet veškerého obyvatelstva a dělnictva. také hornictva, a kteří nadutě zamítají všechny požadavky dělnictva - a požadavky to vůbec nejsou - tak, že by přece jen poněkud, byli musili sleviti ze svého ztrnulého stanoviska. Vláda by byla posloužila tomuto vyjednávání mnohem lépe, kdyby byla nalezla otevřené mužné slovo, že stanovisko podnikatelů, jejich pokus, snižovati nyní mzdy dělníkům, není ospravedlněn a že na toto stanovisko přistoupiti nemůže. Vláda by tímto způsobem jednání nebyla rušila, byla by mu naopak prospěla.

Nejzvláštnějším na celé věci je: Ministr Tučný jest prodchnut optimismem, jenž přímo již musí buditi úžas. Včera před týdnem měli jsme konferenci předsedů, ve které ministr Tučný zcela otevřeně prohlásil, že ke všeobecné stávce nedojde. Odpověděl jsem na to, že podle mého názoru dojde v pátek nebo v sobotu ke všeobecné stávce, nebude-li před tím dosaženo dohody. Byl však ještě tehdy, ještě včera před týdnem toho mínění, že všeobecná stávka nenastane. Před, hodinou anebo před půldruhou hodinou prohlásil zde ministr do slova: Obě strany se sblížily, pročež se ve vyjednávání pokračuje. Domluvil jsem; se po řeči ministrově se členy výboru a ti mi řekli, že se obě strany sobě nepřiblížily ještě ani o píď. (Výkřiky něm.: Slyšte! Slyšte!) Nechápu, jak pan ministr zde může podávati takováto prohlášení, poněvadž v různých stanoviscích obou stran nenastalo ještě nejmenší sblížení, poněvadž stále ještě jsou tam, kde byly včera a předevčírem. Jest zcela nepochopitelno, jak může ministr, jenž prodchnut jest optimismem pro něho tak blahým, podávati takováto prohlášení. Ale obávám se jen, že tento optimismus bude míti za následek škodu pro obyvatelstvo a pro stát.

Nemůžeme hlasovati pro prohlášení vlády také proto, poněvadž vidíme, že ve všech obcích karlovarského a falknovského revíru objevují se zase četníci. (Výkřiky něm.: Slyšte! Slyšte!) Ačkoli ze všech revírů hlášen jest úplný klid, považovala vláda za nutné, aby do revíru karlovarsko-falknovského poslala četnictvo a aby vadně sesílila tamější četnická stanoviště. Uvážíme-li to, pak musíme - domnívám se, že by to bylo chybným závěrem - přijíti k tomu konci, že se hrozba ve vládním prohlášení obrací proti dělnictvu. Mám za to, že by to bylo chybným, závěrem, ale po tomto jednání vlády musili bychom skoro dojíti k tomuto konci. Nesmíme pustiti z mysli jednu věc. Tento boj majitelů dolů proti horníkům není ojedinělým bojem této vrstvy obyvatelstva, nýbrž koncentrovaným útokem veškerého obyvatelstva proti veškerému dělnictvu. Již vypověděli textilní pánové tarifní smlouvy ve východních Čechách, v severních Čechách a v jiných územích republiky. V trutnovském, rumburském, šluknovském a varnsdorfskem území, také v českých územích z valné částí vypověděli textilní továrníci kolektivní smlouvy. Již 10.000 dělníků v severních Čechách, v ústecko-teplicko-karlovarském území bylo vypověděno a propuštěno. Potrvá-li stávka horníků přes tento týden, pak stojíme před situací, že již v nejbližším týdnu statisíce dělníků bude bez práce a co to dnes znamená pro stát, co to dnes znamená pro nás všechny, to si můžete vypočítati na pěti prstech. Víme velmi dobře, že se zde jedná o organisovaný útok veškerého podnikatelstva proti dělnictvu celé republiky beze všeho rozdílu národnosti a, chcete-li, vyznání. A proto, pánové, tato odhodlanost dělnictva odmítnouti tento útok za každou cenu. (Něm.: Velmi dobře!)

Tážete-li se, jaký prostředek můžeme udati, pak vám pravíme, že prostředek, kterým vláda hrozila již jednou při ostravské stávce, totiž zatímní nucenou správu dolů na účet podnikatelů. (Potlesk socialistických stran.) Pak polezou páni podnikatelé hned ke kříži, neboť myslím, že nahlédnou, že tato nucená správa nebyla by v jejich prospěch. Koalované organisace horníků, všechny tři, naše, českých sociálních demokratů i českých národních socialistů, již před třemi měsíci společně kladly požadavek po nucených syndikátech. Co jsou nucené syndikáty? Jest to nucené sloučení všech podniků v určitém revíru ve společné hospodářství k společné úpravě výroby v ten způsob, že nemůže více jeden podnik v revíru býti příliš zaměstnán, druhý však bez zaměstnaní, takovéto syndikáty nejsou žádnou novotou, nýbrž trvají již dávno v Německu, v lužickém revíru, v pruském, ve středoněmeckém, v ruském území. Jakožto první prostředek žádaly spojené organisace hornických dělníků utvoření těchto nucených syndikátů, které by ovšem musily býti spojeny s uhelným obchodním monopolem státu, aby zabráněno bylo vyháněni cen do výše. A jako poslední žádáme ovšem, aby uhlí, které jest prvním předpokladem každé lidské výroby, nesmělo dále býti předmětem vykořisťování od soukromých kapitalistů. Víme velmi dobře, že překotná socialisace by byla na škodu. Toho nechceme. Ale právě tak dobře víme, že stát a obyvatelstvo musí se státi neodvislým od libovůle podnikatelů, pokud jde o tento pro život tak nesmírně důležitý předmět. A proto žádáme na konec socialisaci uhelných dolů, a tu ničemu nezabrání posměšné řeči jistých pánů, kteří pro tuto věc nemají pochopení, a ať již chcete nebo nechcete, přijde doba, ve které lidstvo nepochopí, že bylo možno, aby předmět jako uhlí, od něhož veškeré obyvatelstvo od prvního do posledního muže jest odvislým, mohlo býti předmětem vykořisťování se strany soukromých kapitalistů! (Souhlas socialistických stran.) Tato doba přijde a musí přijíti, přes všechnu krátkozrakost, kterou zde dnes osvědčujete. Čím více věc znesnadníte, tím tíže to půjde, s tím většími obětmi to bude spojeno, ale socialisace uhelných dolů jest naprosto nevyhnutelná (Výkřiky něm.: Velmi dobře!), stejně jako byly sestátněny dráhy, jako byly sestátněny jiné předměty. Nežádáni sestátnění uhelných dolů, nýbrž žádám, aby uhelné doly byly socialisoviány, aby přešly do vlastnictví společnosti.

Pánové! Jediné, co na nás v tomto sporu, jenž zde řádí, působí dojmem uspokojujícím, že tato stávka a toto linutí dělníků dovedly to, čeho všechny naše snahy od tří let nesvedly, totiž úplnou solidaritu veškerých dělníků v tomto státě. (Potlesk u českých a něm. soc. demokratů.) Tato solidarita není jen na papíře. Četli jsme již, že čeští učitelé věnovali stávkovému fondu 100.000 Kč, tito učitelé, pánové, jímž před krátkou dobou zkráceno bylo služné o 20, 25%. Četli isme, že konsumní spolek ve Staré Roli vydává zdarma každému stávkujícímu dělníku po dobu stávky jeden bochník chleba, 1 kg vařivé mouky a 5 kg brambor týdně. Jsme přesvědčeni, že také ostatní kruhy pracujícího obyvatelstva budou následovati tohoto příkladu a na solidaritě veškerého dělnictva ztroskotá frivolní, drzý pokus podnikatelů proti veškerému dělnictvu tohoto státu. Můžeme vám, připojujíce se k prohlášením, jež zde dnes a včera podali soudruzi sociálně-demokratické strany a kolegové strany národně-sociální, prohlásiti, že jsme vámi úplně za jedno. Ani my nedáme se žádnou nezodpovědnou stranou veštvati do věcí, jež bychom nemohli zodpověděti. Také my předali jsme vybojování tohoto sporu naším odborovým organisacím a my uposlechneme odborových organisací a nedáme se od nikoho, kdo stojí stranou, strhnouti k opatřením, nepředloženým, dnes úplně zbytečným, a dělnictvu škodlivým. Ale v tomto zápase osvědčí německé dělnictvo této země, stejně jako dělnictvo české a slovenské svoji mužnost a jako jeden muž budeme státi proti tomuto podlému pokusu podnikatelstva tohoto státu, aby dělnictvo strhlo na kolena. (Potlesk něm. a českých soc. demokratů.)

Předseda (zvoní): K slovu není dále nikdo přihlášen, debata je skončena.

Budeme hlasovati. Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)

Podle §u 68 a 65 jedn. řádu je debatu tuto skončiti hlasováním, schvaluje-li senát prohlášení vlády, čili nic. (Hluk, různé výkřiky německých senátorů.)

Prosím o klid.

Byl mi podán dostatečně podporovaný návrh pp. sen. Jarolima, dr Hellera, Löwa a soudr,. který zní:

>Navrhujeme, aby prohlášení vlády nebylo vzato na vědomí.<

Dám napřed o tomto návrhu hlasovati. Bude-li zamítnut, dám hlasovati o tom, zda senát souhlasí s prohlášením vlády. (Zvoní.)

Kdo souhlasí s návrhem pana sen. Jarolima, dr Hellera, Löwa a soudr., aby prohlášení vlády nebylo vzato na vědomí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Návrh je zamítnut.

Kdo souhlasí s prohlášením vlády, prosím, aby pozvedl ruku. (Děje se. - Výkřiky německých senátorů: To je solidarita! Sen. dr Soukup: Ona je a bude solidarita!)

Předseda (zvoní): To je většina. Prohlášení vlády se schvaluje. (Výborně! - Hluk německých senátorů.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid! (Výkřik: Zástupci německé buržoasie mají rádi horníky!)

Přerušují projednávání denního pořadu a sděluji, že do výboru národohospodářského nastupuje za sen. dr Fáčka sen. Žďárský.

Navrhuji, aby se příští schůze konala zítra ve čtvrtek dne 9. února 1922 o 15. hodině s tímto

1. Druhé čtení zprávy ústavně-právního výboru o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, jímž se zřizuje hlavní finanční ředitelství pro Podkarpatskou Rus v Užhorodě. Tisk 1234.

2. Druhé čtení zprávy výboru sociálně-politického stran usnesení poslanecké sněmovny o návrhu poslanců Pohla, dr Haase, Brožíka, Draxla a druhů, aby byl vydán zákon, kterým se zachovávají práva členů bratrských pokladen vystouplých ze zaměstnání. Tisk 1235.

3. Zpráva ústavně-právního výboru o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, kterým se doplňují a mění dosavadní předpisy o pojišťovnách. Tisk 1233.

4. Zpráva ústavně-právního výboru o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona o prozatímním dělení katastrálních parcel dle předběžných polohopisných nástinů vyhotovených státním pozemkovým úřadem a jeho knihovním provedení. Tisk 1246.

5. Zpráva I. ústavně-právního výboru, II, národohospodářského výboru o usnesení poslanecké sněmovny o usnesení senátu k vládnímu návrhu zákona o plodinové burse v Bratislavě a o zákazu termínových obchodů obílím a mlýnskými výrobky na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Tisk 1247.

6. Zpráva I. zahraničního výboru, II. ústavně-právního výboru o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu, kterým se předkládá ke schválení Národnímu shromáždění úmluva mezi republikou Československou a republikou Rakouskou o vedení rakousko-československých hranic a některých souvislých otázkách, uzavřena v Praze dne 10. března 1921. Tisk 1248.

7. Zpráva kulturního výboru o vládním návrhu zákona, přijatém, poslaneckou sněmovnou, jímž se upravuje vyučování v naukách obchodních, v moderních jazycích, v krasopise, v těsnopise a ve psaní na stroji. Tisk 1249.

8. Zpráva I. sociálně-politického výboru a II. rozpočtového výboru senátu Národního shromáždění republiky Československé o usnesení poslanecké sněmovny stran vládního návrhu zákona o vystěhovalectví. Tisk 1250.

9. Rozprava o zprávě rozpočtového výboru o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, kterým se stanoví změna finančního zákona ze dne 17. prosince 1920, č, 682 Sb. z. a n. a dodatek ke státnímu rozpočtu a rozpočtu státních investic na rok 1921. Tisk 1240.

Jsou proti mému návrhu nějaké námitky? (Nebyly.) Nejsou.

Končím schůzi.