Velevážení, ke konci jen jedno pravím: Otázka českých menšin, které jsou naší jarou a svěží složkou národa, které jsou jedinoa baštou, a jak jsem dříve řekl, nositeli idee státní, jímž jediným cílem veškerého snažení je viděti zabezpečenou, silnou a zdravou republiku Československou, ti lidé musí býti národem naším respektováni a musí býti také naším státem chráněni a opřeni tam, kde proti ním takovým způsobem jako dnes se děje, násilně se postupuje. Kdyby se tak nestalo, pak budoucnost i samotného státu by nebyla tak pevná, zejména když vidíme, že dnes otevřeně již je na Karlovarsku, Mariánsko - Lázeňsku a Chebsku rozvinuta docela zjevná agitace pro připojení k Bavorsku, a v srdcích Němců v Ústí, Broumově atd. jeví se totéž přání, ač všichni Němci vědí, že u nás jistě na kříž stéblo jim nepoložíme, že u nás se těší všem svobodám, že u nás jsou nejen rovnocenní, ale ve smíšeném území stále jedinými pány. My konečně jen v zájmu udržení a zdravého rozvoje národa, v zájmu udržení a zdravého rozvoje naší republiky musíme přinutiti vládu, aby bezměrným křivdám, které jsou páchány na českých lidech v území smíšeném, byla učiněna přítrž, a aby ten lid mohl se vyvíjeti po stránce národní, sociální a kulturní plně, volně a klidně. (Potlesk.)
Předseda (zvoní): K slovu se přihlásil pan ministr financí. Uděluji mu slovo.
Ministr financí Aug. Novák: Slavný senáte! Račte dovolit, abych dodatečný rozpočet za rok 1921 doprovodil také několika slovy, odpověděl na různé náměty a výtky, které byly během debaty předneseny, a na konec se zmínil o otázce valutové, která dnes tolik zajímá naší celou veřejnost.
Pan sen. dr. Hilgenreiner uvedl mezi jiným, že majetek našich německých krajanů je připoután k půdě tohoto státu, a že jsou si vědomi, že není pro okamžik možností se nějak odděliti. Já již z tohoto důvodu soudím, že není snad dobře, aby všechny věci, týkající se tohoto státu, byly líčeny v takovém černém světle, právě vzhledem k tomu, že naši němečtí krajané jsou k nám připoutáni, že snad, třeba že jest to stanovisko oposice, není radno zavrhovati zejména politiku finanční takovým způsobem, jako se to děje.
Co se týče rozpočtového dodatku samotného, bylo zvláště vytýkáno, že najednou někde ministerstvo financí našlo spoustu příjmů., které snad dříve měly býti zatajeny. Chci jen konstatovati, že není tomu tak. Sám při projednávání rozpočtu na rok 1922 konstatoval jsem tyto zvýšené příjmy, které jedině umožnily, že finanční správa mohla až do konce roku plniti všechny ty úkoly, které zákonnými usneseními Národního shromáždění byly jí uloženy, bez současného povolení úhrady. Nebylo tedy nikdy úmyslu zatajovati tyto příjmy a je to vlastně sporným, poněvadž nemáme zákona o rozpočtu, tím méně nějakého předpisu pro rozpočet dodatečný, jestli je skutečně nutno tyto příjmy v rozpočtu uváděti. Tím momentem však, kdy poslanecká sněmovna projevila to přání, bylo naší povinností přizpůsobit dodatek k tomuto projevenému přání a z toho vyplynulo pak toto zmenšené úvěrové zmocnění, jak jeví se dnes. Jediný rozdíl byl by snad.býval, že by ministr financí byl dostal zmocnění rozpočtové větší. Já bych nepřikládal tomu takové váhy, poněvadž během 14 dnů, které zbývají k uskutečnění poukazů, nedá se schodek tří miliard ze žádných pramenů opatřiti, Tedy to zmocnění bylo by jen docela theoretického významu. (Sen. dr. Spiegel [německy]: Pak je však celý dodatečný rozpočet jenom theoretický! Pak to všechno nemá vůbec smyslu!) Není theoretický, pane senátore, poněvadž jsou zde jisté výdaje, které ještě nebyly uskutečněny a které zákonným způsobem mohou býti uskutečněny teprve po schválení tohoto dodatku.
Víme, že úvěru v tuzemsku je nedostatek, a pokud stát brání se inflaci, je tento nedostatek úvěru nejpříhodnějším regulativem výdajů. Žádný ministr financí nedokáže prostě toho, aby měl větší schodek, než co si dovede vypůjčiti. Chtěl bych při té příležitosti vzíti v ochranu naše banky, o kterých byla učiněna zde zmínka, že mají peněz dosti, ale že nejsou ochotny půjčiti státy vlastnímu. Prosím, pánové, banky mají vklady, ale nikoli peníze. Vždyť ty vklady neleží doma, ale slouží našemu průmyslu a obchodu, poněvadž peníze doma nechané nenesly by užitku! A zejména při poslední mobilisaci musím konstatovati, že naše banky konaly svojí povinnost, že byly finanční správě nápomocny, při opatřování finančních prostředků, jichž tehda pro prvou potřebu bylo nezbytně nutno.
Co se týče zmocnění k formě úvěru 500.000.000 Kč, o kterých také se stala zmínka, chci říci, že nejde o žádný nový úvěr, jak již bylo konstatováno. Na základě tohoto zákona nesmí vojenská správa vydati ani o haléř více, než má povoleno rozpočtem. Předloha povstala v prvý den mobilisace a byla jedinou schůdnou cestou, jaká jevila se pro finanční správu, aby měla možnost opatřiti prostředky na materiálie na rychlo objednané, aniž by skutečně jednalo se o inflaci trvalou. Řekli jsme si: Co bude vydáno na náklady personální, to musí býti opatřeno, co má býti vydáno na materiálie, to můžeme jednoduše anticipovati z rozpočtu. To všechno bylo děláno v tom předpokladu, že nedojde k nejhoršímu a že se nezačne střílet, neboť potom materiál je talie ničen. Objednávky byly uskutečněny a podařilo se pak po skončení mobilisace velkou část jich stornovati a dnes tato předloha leží na stole senátu pouze proto, kdyby snad dodávky, jež nebyly stornovány, hrnuly se více v jarních měsících, aby bylo možno je zaplatiti, poněvadž pak jednoduše by byly tyto bony vydány a musilo by to býti nejdéle do konce roku opět z běžných příjmů uhrazeno.
Jednou z dalších výtek bylo zejména, že daňová politika dnes přesunula se úplně neb z valné části na daně nepřímé a že měly by býti zvyšovány daně přímé. Velectění pánové! Kdo vyslechne tolik stesků na ty daně přímé, soudil by jinak. Já myslím, že i v oboru daní přímých bylo učiněno, zejména schválením daňového plánu, dost a dost. A vedle toho nutno uvážiti, že na přímých daních visí režie, režie personální, která je přirozeně mnohem značnější než u daní nepřímých. Vidíme v sousedství, že i Francie a Německo mají též daň z obratu, tedy daň jistě nepopulární a nepříjemnou, a neviděli možnost, jak ty veliké prostředky k úhradě válečných škod potřebné opatřiti než touto daní. A dokonce Německo přistupuje právě nyní k zvyšování tak tíživé daně uhelné, ačkoliv jistě stesky průmyslu budou podobného rázu jako jsou u nás.
Ze specielních podnětů. Pan sen. Klofáč vytýkal, že by se dalo více vytěžiti z tabákového monopolu. Já bych jen chtěl konstatovat, že již loňský výsledek tabákového monopolu byl mnohem příznivější než v prvých letech. Pánům jest z novinářských zpráv známo, že čistý zisk odvedený finanční správě, činil 600 milionů. Vedle toho však uplatili jsme také dluhy z roku 1919 a 1920, 389 milionů korun. To je tedy také čistý zisk roku 1921, takže čistý výtěžek tabákového monopolu se jevil téměř jednou miliardou korun.
Co se týče objednávek, nevím, jestli se výtky netýkaly dob starších, kdy pří úvěrních nesnázích vskutku bylo mnohdy kupováno od prostředníků. Dnes právě proto, že tabáková režie plní přesně své závazky, je hledaným odběratelem a nalézá, ochotné dodavatele přímo ve všech zemích, které pro dodávání surovin přicházejí v úvahu, K výtkám pana sen. Rozkošného opakuji jen ujištění, že finanční správa se snaží, aby daňové knížky, ze kterýchž bude míti každý poplatník přesný přehled o tom, co platiti má, co nejrychleji byly v rukou všech poplatníků, aby měli přesný přehled svých závazků.
A na konec bych se chtěl zmíniti o otázce, které dotkl se pan generální zpravodaj při zahájení debaty, totiž politiky valutní a související s tím dnes do jisté míry nesnází v našich oborech vývozních. Naše koruna po osamostatnění, k němuž republika Československá první se odhodlala, zůstala na cizích trzích valutou neznámou, novou. Dopouštěli jsme se v prvých letech státního hospodaření různých chyb a není divu, že nebylo snadno získati tak rychle důvěry. Následkem toho prodělávala tato naše nová měna paralelní pohyb s říšsko-německou markou a kdybyste se ráčili dnes podívali na diagram, znázorňující pohyb těchto dvou valut na curyšské- burse, uvidíte, že s výjimkou dvou měsíců jarních v roce 1920, kdy asi koruna a marka byly stejné, byla ta linie téměř souběžná. Teprve když odehrál se před letošní mobilisaci ten pokles marky, jistou dobu pak zase se držely obě valuty na stejné výši a následovalo odpoutání naší měny od kursu marky, odpoutání, které doma nepřekvapilo, ale které překvapilo v cizině. Následovala mobilisace. Týž den, kdy byl vydán mobilisační rozkaz, meškali v Praze dva zástupcové finančního komité Svazu národů, a když slyšeli od nás, jakým způsobem chceme financovati tuto akci, mohu říci, že bylí velmi příjemně překvapeni, když viděli to pevné odhodlání i v tomto vážném okamžiku ubrániti se inflaci. Také jejich posudky, které potom jsme četli, vyzněly velmi lichotivě, aby to jistě jeden z momentů, který přispěl ke zpevnění důvěry ciziny k naší měně. Pan sen. dr. Hilgenreiner vytkl, že jest jistý nesouhlas mezi tím, co jsem svého času uvedl v rozpočtovém výboru, že jsem totiž nepůsobil uměle ke zvýšení kursu koruny, a mezi tím, co jsem nedávno uvedl v klubu průmyslníků, že jsem při kursu 5.10 intervenoval. Já jsem tehdy nemluvil o intervenci vůbec, nýbrž o tom, že jsem nezvyšoval korunu, Na tom trvám. Je to tedy správné, že jsme při kursu 5,10 poměrně nepatrnými sumami podepřeli svoji valutu, považujíce to za svou povinnost, poněvadž ovšem debacle koruny v těchto dnech by byl musil podlomiti naši způsobilost vojenskou i politickou na venek. Tato nepatrná oběť, která finančně není žádnou obětí, dobře se vyplatila, vezmeme-li to z toho stanoviska, že tehdy jsme vlastně svoje koruny, v částce několika milionů korun, za 5,10 kupovali a že jsme je potom mezi kursem. 9-10 prodávali. To není zločinem, to bylo naopak snad naší povinností.
Jsou zde ještě další momenty, které přispěly k upevnění kursu koruny, a to snaha o rovnováhu rozpočtu, tak velice vymáhaná ministrem Englišem, která ovšem dlouho byla oddalována, byl však později přece jen schválen finanční plán, zbavili jsme se moučného hospodářství, které nám takové oběti ukládalo. Někteří z pánů senátorů se zmínili, že náš dosavadní schodek není hospodářský, nýbrž finanční. Chtěl bych to opraviti v tom smyslu, že jest to hlavně schodek moučný, poněvadž vskutku většina těchto dluhů poválečných povstala z toho, co jsme byli nuceni na mouku dopláceti. Když tedy se odehrál ten proces odpoutání od kursu marky a mobilisace příznivé byla skončena a koruna po té nepatrné intervenci z kursu 5.10, na který se dostala působením spekulace, která se angažovala na baissu, se zotavila, tu byla cizina upozorněna, že jest ve středu Evropy valuta nová, která jest něco jiného, která, přece jenom není totéž, jako ty ostatní, jak všeobecně na to až dosud bylo nahlíženo. A ten další vzestup šel bez našeho přičínění, naopak, když jsme viděli, že se zmocňuje toho kursu mezinárodní spekulace, považovali jsme za svou povinnost intervenovati, považovali jsme za svou povinnost ten vzestup mírniti a opatřiti větší zásoby devis, abychom tu valutu domácí mohli brániti proti zpětným nárazům.
Výkazy bankovního úřadu, které ráčíte každý týden viděti, ukazují, že zásoba devis, která 31. ledna 1921 činila 165,000.000 Kč, činí 31. ledna 1922 879,000.300 Kč a v posledních dvou týdnech lednových zvětšila se okrouhle o 400,000.000 Kč, t. j. jinými slovy, že jsme 400,000.000 K československých prodali, abychom si zabezpečili zásobu valut většinou samozřejmě hodnotných, kterými opět můžeme ukojiti poptávku, kdykoli by se objevila a kdykoliv by to mělo působit na opětné přílišné znehodnocení kursu koruny. Jest zde ještě další reserva, o které jsem již referoval ve schůzí rozpočtového výboru, že totiž u nás zásoba kovů, která 31. prosince činila 18.745 kg zlata a 311.155 kg stříbra, jest ceněna pouze v hodnotě nákupní 551 milionů korun, kdežto její skutečná hodnota, přepočítáno dle dnešního kursu těchto drahých kovů, i po tom vzestupu, který se během roku odehrál, páčí se na 950 milionů korun, že tedy je zde kursová reserva 400 milionů korun pro ten okamžik, kdyby bankovní úřad jako takový přestal působit a odevzdal svoji činnost akciové bance cedulové a kdyby tato zásoba musila býti převzata a státu zaplacena, v plné hodnotě.
To vše jsou momenty, které působily na vzestup kursu koruny. Ovšem velikou položkou je dnes naše aktivní bilance obchodní, a i jestliže panuje různost názorů o těch methodách oceňovacích, faktum jest, že zde bylo značné - aktivum v roce 1921, které ještě jest sesíleno značně z dvou pramenů, když to rozšíříme o bilanci platební, a sice remitencemi našich vystěhovalců do Ameriky, z nichž valná část poukazuje dolary v účtech, ale velká část také v hotových dolarech, v efektivních bankovkách. Pro posouzení této cifry bych uvedl, že bankovní úřad v roce 1921 nakoupil valuty za 1685 milionů korun a to většinou dolary. To nejsou snad dolary, které již zde ležely v době okolkování, ať thesaurace byla sebe větší. Tato zásoba jest z velké části vyčerpána a dnes jedná se vskutku o to, co sem nově přichází. Páni senátoři ze Slovenska jistě vědí, jak lidé tam dlouho lpí na dolarech, že je nosí v opasku a zpeněžují teprve tehdy, když chtějí něco koupit. Oni věří těm dolarům a teprve snad poněkud byli vyplašeni z té svojí důvěřivostí tím poklesem kursovým a vyrukovali s nimi, zrovna jako vyrukovali s valutami pří vzestupu naší koruny páni průmyslníci, kteří dosud jisté pohledávky měli uloženy. (Sen. Walló: Když byl kurs 95, každý si je hleděl zaměniti.) Ne všichni, chytřejší snad ano. Páni průmyslníci, kteří měli snad pobočné závody ve Vídni a udržovali tam značné pohledávky, udělali špatné zkušenosti s rakouskou korunou. Na to přišli ti, kdož udržovali pohledávky v markách v Německu, a nyní udělali rovněž špatné zkušeností, a na konec i ti, kteří měli pohledávky v hodnotných valutách a udělali rovněž špatné zkušenosti. Důvěra, která se objevila k naší koruně v cizině, na konec byla utvrzena tímto způsobem také doma. Chtěl jsem tím vylíčiti, že koruna dostala se na dnešní niveau přirozeným způsobem. (Výkřiky.) Nechci tvrditi - a opravuji tím tu novinářskou zprávu - že ten kurs je přirozený. Jest přirozený vzhledem k dnešní situaci, jak se dnes vytvořila. Chci jen dovoditi, že koruna se k tomuto dnešnímu stavu dostala přirozeným pochodem a ne umělým zasahováním, kterým by takové zvýšení o 100% během tří měsíců nebylo možno přivoditi. Těch prostředků nemáme, nemohli bychom si je ani zaopatřiti. Ozývají se dnes výtky dvojího druhu. Všem stranám jest těžko vyhověti. Jedni hlásají, že vzestup byl příliš rychlý, že to přivodí nesnáze u odvětví průmyslových, odkázaných na vývoz. Na druhé straně se vyčítá, že Bankovní tirád v takové době nemá kupovati nyní zlato ani devisy, nýbrž měl korunu nechat letět nahoru. Možno, že vskutku, kdyby nebylo tohoto nákupu devis, tím náporem cizozemské spekulace byl by se kurs vysunul i snad na 15, ale potom by musil následovati nezbytně opětný pokles, tedy to, co se odehrálo s korunou maďarskou po experimentu Hegedüsově. To, myslím, bylo povinností zameziti v zájmu naší produkce. Tedy není možno za dnešních poměrů, dokud neuvedeme korunu v poměr ke zlatu, stabilisovat ji úplné, ale máme povinnost alespoň záchvěvy redukovat na míru co nejmenší, pokud naše prostředky stačí. (Výborně!)
Co se týče průmyslových odvětví odkázaných na vývoz, chápu, že jsou zde z toho jisté nesnáze a že po jistou dobu musí to vaditi exportu, ale musíme doufat, že ty nesnáze jsou rázu přechodného. Jak na konec kurs koruny se utváří, závisí nejen od poměrů u nás, ale i v sousedních státech. Když se ráčíte podívat na mapu Evropy (ukazuje mapu), na níž je barvami znázorněn valutový stav, vidíte, že tam, kde byly valuty nality vodou, je to světlejší. (Sen. dr. Horáček: To byl papír, to nebyla voda. - Veselost.) Ráčíte tu vidět Rusko, Polsko, Rakousko, které stojí nejníž, a ostatní státy postupně. Předposlední je Anglie a Švédsko a jediný černý bod je Švýcarsko mezi 90 a 100, Máme dvojí volbu. Kdybychom se chtěli zbaviti nesnází vývozních, nezbývalo by než sestoupiti k těm státům, které jsou světlé anebo, chceme-li dělat politiku vlastní a z té předválečné koruny zachrániti těm ožebračeným, co se zachrániti dá, jest naší povinností snažiti se o takové niveau, kterého bez úplného podvázání své výrobní schopnosti můžeme docíliti. To ovšem není snadným. Myslím, když jsme udělali první krok, když jsme vypsali majetkovou dávku, jejíž výsledek je určen na pozvolné zlepšování koruny, musíme v této politice setrvati. (Výborně!) Musíme se brániti inflaci, třeba by to pro okamžik znamenalo jisté ulehčení, ale na konec by se ty nesnáze dostavily, jak. ráčíte vidět na Rakousku, kde přes obrovskou záplavu papírových peněz jsou nesnáze úvěrové, a tím momentem, kdy zmizely příplatky na chléb, mizí i konkurenční schopnost průmyslová. Tam se to vyjadřuje v tak velikých mzdách, že průmysl nebude s to konkurovati ani za mimořádně levných cen, ale bude míti také veliké nesnáze při opatřování úvěru. Konečně ohromná taková inflace značí úplné téměř zničení úvěrové organisace. Když ta jednotka klesne blízko nuly, co znamená pak úvěrová základna banky, která má dnes několik set milionů, vůči cizině, vůči domácímu obecenstvu? Tato úvěrová základna potom mizí a jsem přesvědčen, že právě proto ta střední cesta, po které se ubíráme, cesta spojená s úvěrovými nesnázemi, jest pro nás snad jedině schůdnou a do budoucnosti doporučitelnou. Tím končím. (Výborně! Potlesk.)
Předseda: Dalším řečníkem je pan sen. Kotrba. Uděluji mu slovo.
Sen. Kotrba: Slavný senáte! Pan ministr financí projevil průběhem debaty o dodatečném rozpočtu pro rok 1922 zvláštní uspokojení nad výnosem daní, který činil mnohem více, nežli bylo preliminováno. Vezmeme-li v úvahu celý státní rozpočet i jeho dodatek, seznáváme, prostudujeme-li tyto milionové a miliardové číslice, že na stavy živnostenský a obchodní jest v rozpočtu tomto nejméně pamatováno. Střední poplatnictvo pod tíhou daní klesá a správně naznačil referent pan prof. dr. Horáček, že jest svrchovaný čas, by vláda hleděla ne stále přicházeti s návrhy nových daní, nýbrž stávající daně snižovati. Ale co vidíme místo toho? Státní správu stále a stále docházejí nové požadavky rázu finančního, které se vyznačují tím, že stát má opětně svá vydání zvýšiti, aniž by měl potřebné úhrady. V posledních dnech jsme svědky takových zjevů v několika případech. Některé naše doly jsou prý pasivní, zvláště v severočeském revíru. A tu nás velice překvapuje, že zase to má býti státní pokladna, která má tyto schodky sanovati, a na účet státních příjmů má býti docíleno aktivity těchto dolů. Protestujeme proti takovýmto zámyslům a varujeme vládu, aby na účet státu tuto sanaci podnikala. Nejsou-li určité doly způsobilé pro nevyhovující jakost uhlí v nich těženého vyrovnati se konkurenci, nechť jsou beze všeho uzavřeny a ponechány svému osudu, nebo jako záloha pro doby pozdější. Není přece neznámo, že máme v republice uhlí nejdéle na dobu 100 až 130 roků, tudíž není spěchu, aby uhlím mělo býti hazardováno.
Další podobný zjev vidíme v tom, že na vládu je činěn nátlak, aby byla poskytnuta pomoc složkám výrobním a obchodním, to jest konsumům a družstvům. Těmto podnikům vedlo se tehdy dobře, když za státního obhospodařování používaly přednostního práva opatřovati své prodejny a výrobny státními příděly. V dobách těch soukromý obchod a výroba byly všemi prostředky odstroj ovány, jen velké daně od nich vymáhány. Sklady družstev a konsumů vykazovaly v té době všeho zboží nadbytek. Dle toho vypadala ovšem také jích výdělková rentabilita. Je známo, že poukazovány byly jimi mnohdy desetitisícové dary a podpory různým institucím jím blízkým. A co vidíme dnes? Sotva nastalo částečné uvolnění v potravních odborech, tyto.konsumy a družstva klesají pod tlakem konkurence. Naprosto nejsou schopny obstáti ve volné soutěži a opětně má pomoci vláda a to obnosy více než značnými. Požaduje se asi 20 až 30 milionů korun na sanací a daňové odpisy z důvodů, že v posledních dobách, kdy potraviny zlevnily, prodělaly prý ohromné sumy, a nedostane-li se jim rychlé pomoci, nastane prý katastrofa.
Se strany vlády má tu býti dán present, aby naše výrobní a konzumní družstva své finance mohla napraviti. Jako zástupci středních stavů obchodníků a výrobních opětně s veškerým důrazem protestujeme proti tomu, aby tato sanace se děla, neboť co ztrácejí konsumy a družstva na základe přirozeného vývoje "cenového, to ztrácejí rovněž příslušníci našich stavů. Mám po ruce mnoho dokladů, kde mohu prokázati, jaké množství našich příslušníků jest touto poslední vlnou láce existenčně úplně zničeno, A přece, chtějí-li se udržeti, nezbývá příslušníkům našich stavů nic jiného, nežli aby se podrobili dané situaci a sami napjali veškeré úsilí pro svoji záchranu. Nezdaří-li se jim tato sanace vlastními prostředky, padnou, a žádný se nezeptá, proč padli.
V témž okamžiku, kdy vláda se odhodlá poskytnouti miliony ze státních prostředků na sanaci konsumů a družstev, vzbouříme celou živnostenskou a obchodní veřejnost a musí se totéž poskytnouti naším příslušníkům, kteří stejně bylí postiženi. I oni budou míti pak plné právo, aby stejným loktem bylo jím měřeno, a aby i jím dány byly přiměřené prostředky finanční k záchraně jako konsumům a družstvům.
S plným důrazem musíme pak také žádati odpis daní u všech příslušníků našich, kde jest nezvratně prokázáno, že bylí postiženi. Jsme v republice demokratické a tato demokracie nesmí býti uznávána jen tam, kde dočasně je politická moc.
Vedle materiálu, který mám po ruce, poskytuje důkaz o pravdivosti mých slov i pražská Plodinová bursa, kde možno se přesvědčiti, jaké katastrofální důsledky přinesla nám poslední vlna láce. Tam padají jednotlivci i silné velké obchodní složky. Denně smírčí soud této bursy na základě uzávěrek a dle usancí odsuzuje každého, jehož finanční prostředky nejsou dosti silné ku vyrovnání diferencí, vzešlých z drahého nákupu potravin.
Poznovu vracím se k tomu, co jsem již tlumočil ve výboru rozpočtovém. Dnes v naší republice jsou prodávány různé potraviny, zvláště mouka, maďarskými zástupci dle usancí budapešťské bursy pro zboží a cenné papíry. Obsah těchto uzávěrek lze právem označiti jako podvodný. Tím více pak musíme vysloviti úžas, jak je možno prodávati u nás zboží dle zřízení státu, se kterým dosud nejsou sjednány obchodní smlouvy. Žádám vládu, aby se vším důrazem vystoupila proti těmto zjevům a zabezpečila ochranu našim příslušníkům, kteří ve své neznalostí takovými závěrkami byli podvedení.