Místopředsedové: Kadlčák, Klofáč, Niessner, dr Soukup.

Zapisovatelé: dr Vlček, dr Stojan.

113 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři: dr Derér, dr Dolanský, Habrman, Lad. Novák, Srba, Staněk, Udržal, dr Vrbenský.

Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr. Šafařovič, jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Zahajuji schůzi.

Sděluji, že udělil jsem dovolenou dodatečnou panu sen. Drábovi pro schůze od 5. do 11. února, panu sen. Jarolimovi, Hladíkovi pro dnešní a zítřejší schůzi, panu sen. Barthovi pro dnešní schůzi, panu sen. dr Hellerovi a Reyzlovi pro zítřejší schůzí, pro tento týden sen. Matuščákovi.

Přistupujeme k projednání denního pořadu:

1. Zpráva I. kulturního výboru a II. rozpočtového výboru o návrhu posl. Landové-Štychové, Zemínové, Pechmanové, Sladkého, Slavíčka, Sajdla a spol., aby upravena byla organisace dívčích škol odborných a právní poměry učitelstva těchto škol v republice Československé. Tisk 1255.

Zpravodajem za výbor kulturní jest pan sen. dr Stojan, za výbor rozpočtový sen. dr Procházka.

Uděluji slovo panu zpravodaji sen. dr Stojanovi.

Zpravodaj sen. dr Stojan: Slavný senáte! Všeliká snaha je obrácena k rodině, aby byla povznesena a dobře uspořádána, neboť všichni jsme přesvědčeni, že rodina jest základem obce a státu, A tu zajisté je třeba pevných základů a všeho třeba se vystříhati, aby se při rodině nestavělo na písek. Máte projednati, slavný senáte, předlohu, která jedná o upravení organisace odborných škol pro ženské povolání. Snad by mně někdo mohl říci ze zástupu: >Ty máš v ruce breviář, ty do paní a panen nic nemáš.< Ale nicméně myslím, že kuchyň je společná pro všechny, že všichni na ní účast máme a míti musíme, že tedy i já jsem oprávněn v této záležitosti několik slov pronésti. Jest zajisté třeba, aby matka, manželka, která má hospodářství vésti, používala všech vymožeností a všech zkušeností, by osvědčila se býti dobrou hospodyní. Posud byly jen samé kursy a nebylo to jaksi uspořádáno. Proto byl podán návrh, by bylo školství odborné pro ženské pohlaví také zorganisováno a upraveno. Slavný senáte! Kdysi koloval světem krásný obrázek. Velbloud ubírá se po poušti s břemeny a najednou vidí proti sobě jeti vlak. I zarazí se a praví sám k sobě: >Kdo se tu opováží na této poušti, kde já jsem pánem, břemena voziti?< Vlak zapískne na velblouda, velbloud se nehne, vlak pískne ještě jednou a uhání dále přes velblouda. Slavný senáte! Zajisté, že by hospodyni, matce, ženě, která vede hospodářství, mohlo se podobně vésti, kdyby všech zkušeností a všech vymožeností nepoužila. Obrazně mluveno, vlak by také zapískal a přes ní dále uháněl. Primum est vivere, deinde filosofari. Všichni chceme, by strava naše byla dobře přichystána a připravena. Podívejte se na rozbroje v rodinách. Přemnohých rozbrojů příčina je jen ta, že žena nedovede něco kloudného uvařiti, následkem toho muž je nespokojen, jde do hospody a doma je peklo. Zajisté je třeba, by hlavně u chudiny dobře a lacino se vařilo. Dále chceme, by ta naše domácnost byla útulná, a tu zajisté je třeba dovedné ženy, ať je to matka, žena nebo jiná obsluha, jak to bylo v poslanecké sněmovně nazváno asistentka - jak se všechno mění, i to jméno je změněno. Třeba tedy opravdu, by ženy všech vymožeností použily a útulnou domácnost nám připravily, by také otec byl doma a byl otcem rodiny, neboť v tom ohledu se velmi mnoho chybuje od otců, že nebývají doma a že děti velmi málo svého otce znají. Proto zavedeno jinde svěcení neděl a svátků a všeliká práce odpočívá, aby otec byl donucen věnovat se také jeden den v týdnu svojí rodině.

Předloha, kterou právě projednáváme, byla přijata v poslanecké sněmovně a já jménem kulturního výboru slavný senát prosím, aby beze změny tuto předlohu přijal. Nemám jiného přání a tužby, nežli, aby z těchto sestátněných škol vyšlo co nejvíce dobrých hospodyň, které by měly, tak jako nevěsta všech sedm >P<. Aby byla taková hospodyňka především pobožná, pilná, pracovitá, přívětivá, přičinlivá, pořádná a pak také poctivá.

Prosím slavný senát, aby tuto předlohu beze změny přijati ráčil. (Potlesk.)

Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo zpravodaji výboru rozpočtového panu sen. dr Procházkovi.

Zpravodaj sen. dr Procházka: Vážený senáte! Rozpočtový výbor projednal se stanoviska finančního osnovu, jak nám byla předložena dle usnesení poslanecké sněmovny. Navržený zákon podle usnesení poslanecké sněmovny jest velmi důležitý pro odborné školství a pro ženská povolání vůbec, a také stanoví, že jedná se o typy odborných škol, a to jak o t. zv. rodinné školy, tak i školy živnostenské a hospodyňské, dále též o vyšší školy pro ženská hospodářská povolání a službu sociální Při tom jsou přičleněny též podle potřeby odborné školy živnostenské pro učednice, jakož i denní, večerní, rodinné lidové kursy pro nejširší vrstvy obyvatelstva a jiná zařízení ke vzdělání ženského dorostu. Je tedy obor těchto škol rozšířen na všechny obory ženského vzdělání, jest to tudíž zajisté zákon veliké důležitosti.

Pokud se týká finančního nákladu, tedy se stanoví, že mají se zařizovati takové odborné školy a sice za spolučinnosti místních, po případě jiných společností, ve kterémž případě náklady osobní převezme stát, kdežto věcný a správní náklad přísluší konati kuratoriu, pro školy zřízenému.

Pak se také jedná o převzetí dosavadních dívčích odborných škol rodinných a živnostenských, jakož i vyšších škol pro ženská hospodářská povolání. Zde bylo oproti původní osnově, která stanovila, že mají vůbec veškeré soukromé školy bez výjimky býti postátněny, stanoveno - což nutno považovati za zlepšení osnovy - že mají býti do dvou let po účinnosti zákona tyto soukromé ústavy postátněny, pokud organisace anebo korporace, jimž přísluší vydržování, projeví s tím souhlas. Zde zachována zásada svobody.

Jedná se také o to, že bylo na roven postaveno učitelstvo těchto škol učitelstvu státních škol odborných pro propočítávání let atd. Postup a způsob převzetí dosavadních dívčích odborných škol bude určen ministerstvem školství a národní osvěty.

My již máme v rozpočtu pro letošní rok, a sice v kapitole XIII. ministerstva školství a národní osvěty, různé položky, z nichž by se náklad na zřizování, resp. sestátnění těchto škol mohl hraditi. Kromě toho máme zde ještě v kapitole XVIII. ministerstva zemědělství větší obnos na sestátnění zemědělských ústavů vyučovacích a podobných, resp. na převzetí sborů učitelských. Ovšem, co se týče zemědělství, jest zde zákon ze dne 9. dubna 1920, čís. 281 Sb. zák. a nař., kterým se upravuje správa zemědělského školství a dozor na ně. Tento zákon jest však užším, než zákon, o kterém dnes jednáme. Ten dotyčný zákon se týká jaksi nejvyšší správy a dozoru na školy, mezi jinými také na školy zemědělské a hospodyňské a dává ministerstvu zemědělství právo, aby zemské, nebo zemí povolené školy sestátnilo, kdežto zde v nové osnově všeobecně se mluví o zřizování škol, které předešlý zákon jaksi postrádá. Zde se v §u 2 mluví o zřizování. Mám za to, ačkoli poslanecká sněmovna v důvodové zprávě na žádost ministerstva vyučování se vyslovila, že do souboru těchto rodinných, hospodyňských a živnostenských škol nepatří školy hospodyňské, které náležejí do správy ministerstva zemědělství, že ustanovení tohoto nového zákona lze též zcela dobře vztahovati nás školy zemědělské, hospodyňské.

Podle usnesení rozpočtového výboru žádám, aby osnova zákona přijata byla ve znění, jak se na ni usnesla poslanecká sněmovna.

Místopředseda Kadlčák (zvoní): K slovu není nikdo přihlášen, rozprava je skončena.

O celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli míním dáti hlasovati najednou.

Jsou proti tomu námitky? (Nebyly.) Nejsou.

Budeme podle toho postupovati.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijata jest ve čtení prvém ve znění obsaženém v tisku č. 1228.

Tím jest tento odstavec denního pořadu vyřízen, a přikročíme k druhému, jímž jest

2. Zpráva národohospodářského výboru o usnesení poslanecké sněmovny o usnesení senátu Národního shromáždění republiky Československé o vládním návrhu zákona, kterým se upravuje užívání pozemků v Podkarpatské Rusí za podíl jich naturálního výnosu. Tisk 1256.

Zpravodajem jest pan sen. Hybš, uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. Hybš: Slavný senáte! Senát loňského roku v prosinci schválil vládní návrh zákona, kterým se upravuje užívání pozemků v Podkarpatské Rusi za podíl jejích naturálního výnosu. Zákon tento přišel do poslanecké sněmovny, která jej také v plném znění přijala až na změnu, která je více redakční, a to v § 7 odst. 4., kde místo >nejdříve 1. února 1922<, má státi >do 1. dubna 1922<. Když zákon je přijat teprve po 1. únoru je jistojisté, že ustanovení toto pozbývá platnosti do 1. února, nemá významu stanoviti dobu 1. února, a je nutno povoliti prodloužení, které učinila také poslanecká sněmovna. Proto také změnila poslanecká sněmovna toto datum z 1. února na 1. duben 1922.

Národohospodářský výbor se zabýval také usnesením poslanecké sněmovny a ve své schůzi, konané dne 8. února, usnesl se schváliti změnu, kterou v zákoně tomto poslanecká sněmovna provedla. Jménem národohospodářského výboru doporučuji usnesení poslanecké sněmovny ke schválení. (Výborně!)

Místopředseda Kadlčák: Rozprava je skončena.

O celé osnově zákona., jeho nadpisu a úvodní formuli míním dáti hlasovati najednou.

Jsou námitky? (Nebyly.)

Nejsou. Budeme tak hlasovati.

Kdo souhlasí s osnovou zákona., jeho nadpisem a úvodní formulí ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Osnova zákona, s jeho nadpisem a úvodní formulí je přijata ve čtení prvém, ve znění obsaženém v tisku 1242.

Přistupujeme k dalšímu odstavci denního pořadu, to jest

3. Zpráva I. ústavně-právního výboru, II. národohospodářského výboru a III. rozpočtového výboru o usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu zákona o výpovědí smluv nájemních a pachtovních, týkajících se některého ze statků a majetku, připadlých podle mírových smluv československému státu, nebo mající za předmět těžbu užitků některého ze statků a majetku takového. Tisk 1257.

Zpravodajem za výbor ústavně-právní jest pan sen. Lukeš, za výbor národohospodářský pan sen. Lisý a za výbor rozpočtový pan sen. Zimák.

Uděluji slovo panu zpravodaji sen. Lukešovi.

Zpravodaj sen. Lukeš: Slavný senáte! Skoro žádná pachtovní a nájemní smlouva, která byla uzavřena na delší počet let před válkou, nemá té doby plného oprávnění, neboť uzavřeny byly za úplně jiných předpokladů, než se normálně smlouvy uzavírají a též ne pro poměry, jež nastaly následkem světové války. Byla jiná cena užitků a výrobků a též jiná hodnota peněz. Nejméně oprávnění mají ovšem dlouhodobé pachty a nájemné smlouvy, které byly uzavřeny státem anebo bývalými panovníky před 28. říjnem 1918 ohledně statků a majetku, jež podle mírových smluv připadly republice Československé a jež dříve patřívaly císařství Rakouskému nebo království Uherskému čí společně mocnářství Rakousko-uherskému, nebo koruně rakouské a uherské, či bývalé panovnické rodině rakousko-uherské, nebo konečně o území, jež nám připadla od Německa, státu německému nebo některé rodině panovnické v Německu.

Všechny tyto smlouvy, z nichž některé byly uzavřeny i na půl století, nemohou zůstati až do jejích vypršení v platnosti, a to z důvodů jednak státních i hospodářských. Často byly při uzavírání těchto smluv sledovány úplně jiné cíle, než se děje jinak normálně při pachtech a nájmech, a sice cíle politické a národnostní, zejména na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, jichž další trvání již proto je nemožným.

Některé smlouvy zase hospodářsky stát přímo poškozují, neboť pacht a nájem je menší než náklad, který vyžaduje státní administrace nebo investice, jako na př. omlazování lesů. Jiné smlouvy příčí se zase našim platným zákonům a to zejména zákonu ze dne 17. prosince r. 1918, č. 82 Sb. z. a n., pokud se týká kácení lesů. Ježto pachtýři a nájemci namnoze odpírají zlepšení smluv na prospěch státu, nezbývalo, než aby záležitost tato zákonem nově byla upravena, aby stát měl možnost takové smlouvy, jež jeho existenci ohrožují, zrušiti i v těch případech, kdy normálně podle zákona by to možným nebylo. Stát má, jako každý jednotlivec, právo se hájiti, je-li ohrožen, a z těchto důvodů usnesl se ústavně-právní výbor slavnému senátu doporučiti, aby tento mimořádný zákon, povahy jaksi nouzové, jehož oprávnění lze odvoditi ze suverenity státu, byl přijat tak, jak byl poslaneckou sněmovnou usnesen a jak v tisku senátním číslo 1215 je poznačen. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo panu sen. Lisému.

Zpravodaj sen. Lisý: Slavný senáte! Již zpravodaj ústavně-právního výboru uvedl, že na některých statcích a majetku, připadlému dle mírových smluv československému státu, byly sjednány nájemní a pachtovní smlouvy před účinností zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 354 Sb. z. a n. Jsou to nájmy a pachty dlouhodobé, a to takového rázu, že netoliko hospodářstvím při státních lesích, ale také při hospodářství polním je stát finančně ohrožen, a namnoze také odporují zásadám racionelního hospodaření. Takovéto případy jsou ponejvíce na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, kdež byly uzavřeny smlouvy s bývalým státem uherským nebo se členy bývalé panující rodiny Rakousko-Habsburské, jako dřívějšími vlastníky statku, při čemž při sdělání těchto smluv a nájmů měl uherský stát především na mysli, aby usadil se cizí kapitál na slovenských krajinách, kapitál slovenskému živlu nepřátelský a vedle svého účelu hospodářského aby pracoval k pomaďarštění slovenských krajů, a bývalým členům panující rodiny šlo zase o to, aby získali trvalý roční důchod, který potom lehkomyslně rozhazovali. Dle těchto snah a zájmů byly staré smlouvy uzavřeny, takže způsobují nyní státu finančně těžké zatížení. V některých případech státní správa u statků, lesů a polí přímo doplácí. Nebudu uváděti takovéto případy všechny, ale poukáži na jeden drastický případ, na němž je viděti, že je nutno zákon tento usnésti a stát chrániti. Tak na příklad bývalým státem uherským je v Podkarpatské Rusi uzavřena smlouva s říšsko-německou firmou Klotildou na 50 let, dle které smlouvy je tato firma oprávněna ze státních lesů těžiti ročně 140.000 kubických metrů za přímo směšnou cenu 12 haléřů za kubický metr. Při tom tato společnost nemá naprosto žádné povinností omlazovati lesy a vysazovati je, to musí činiti stát, což stát stojí 400.000 korun. Jestliže ještě připočteme správní výlohy za obstarávání hlídek lesních, tedy obstarávání hospodářství státního, můžeme říci, že náš stát doplácí na tento lesní statek půl milionu korun. Ale, vážení pánové, nejenom z důvodů finančních a hospodářských žádáme schválení tohoto zákona, ale také žádáme schválení tohoto zákona z důvodů vojenských, strategických. Máme zde jednotlivé statky císařské, které sahají přímo až na hranice, a to na samotnou hranicí uherskou, kde na některých statcích kácejí se lesy nepromyšleně a nebezpečně, takže nastávají průrvy, které v případě zápletky vojenské velmi draze by byly zaplaceny krví našich vojínů. Máme zde statky, kam až při posledním bolševickém vpádu bolševici přišli. Je tedy nutno také z těchto důvodů zákon usnésti a také provésti, z důvodů státní bezpečností a zabezpečení řádného státního hospodářství na naznačených statcích. Je samozřejmé, že správa, která dostává tímto zákonem určité právo, může ho použíti jen v případech odůvodněných a že výpovědi nájemních smluv nesmí ohrožovati práci dělnictva, neboť na těchto statcích lesních jsou zaměstnány desetitisíce dělníků. A tu při sdělávání nových smluv, musí býti brán určitý zřetel, aby zaměstnání dělnictva nebylo ohroženo.

Národohospodářský výbor z uvedených důvodů navrhuje, aby zákon tento byl přijat.

Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo panu sen. Zimákovi:

Zpravodaj sen. Zimák: Slávny senát! Rozpočtový výbor v schôdzi, konanej dňa 8. februára 1922 konštatuje, že táto predloha smeruje k ozdraveniu hospodárstva štátu a k zabráneniu vykorisťovania národného imania jednotlivcami. Preto doporučuje rozpočtový výbor vrelé slávnemu senátu ku priatiu túto predlohu v plnom znení tak, ako sa na nej usniesla poslanecká snemovňa. Berúc pri tom však v úvahu svojpomocné snahy pracujúceho ľudu, pripojuje rozpočtový výbor rezolúciu, ktorou sa dáva vláde do pozornosti, aby pri vypovedaní smlúv bral sa zretel na družstvá výrobné, ktoré vzniklý na podklade sociálnej a kolektívnej svojpomoci, aby existencia týchto družstiev zmenou podmienok nebola ohrožená. Rezolúcia má svoj pôvod v tom, že máme na Slovensku podobné družstvo, ktoré vzniklo svojpomocou, a to tým spôsobom, že podnikatelia skoršie sabotovali výrobu a robotníctvo prevzalo túto výrobu do vlastných rúk, a to za podmienok takých, že drevo l m3 dostalo po 1,20 K, neskoršie bolo zvýšené o celých 100%, tedy na 2,40 K, a cez to za tých 2,40 K príde toto drevo na miesto dopravné na 50 Kč za 1 m³.

Za sociálne kolektívnu svojpomoc považujeme tedy, keď robotníci samí s úradníctvom sú podnikateľmi a cieľom ich je, aby výroba a tvorba hodnôt znárodnila sa v pravom slova smysle. Štát vykoná tým, keď takú svojpomoc bude brať do ohľadu, akiste kus svojej povinnosti, ktorá vyplýva z jeho určenia, totiž ochrana a podporovanie slabých občanov v republike.

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava je skončena. O celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli míním dáti hlasovati najednou. Jsou proti tomu námitky? (Nebyly.) Nejsou.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijímá se ve čtení prvém ve znění obsaženém v tisku číslo 1215.

Tím jest tento odstavec denního pořadu vyřízen a přistupujeme k následujícímu, to jest

4. Zpráva rozpočtového výboru o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona o soupisu právních nároků a závazků československých příslušníků vůči cizincům. Tisk 1258.

Zpravodajem jest pan sen. dr Karas. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. dr Karas: Slavný senáte! Mocnosti za světové války používaly všech prostředků k poškozování nepřítele, prostředek, který vlády kulturní považují za nemravný, za zavržení hodný prostředek, K těmto prostředkům zejména patřila konfiskace soukromého vlastnictví příslušníků států nepřátelských. Stát ovšem mohl konfiskovati pouze majetek, který ležel v jeho dosahu, tedy nemovitosti v území tom, nebo závazky, které příslušníci nepřátelských států zde měli ve státě toho dotyčného válčícího státu. Opatření byla toho druhu, že stát skonfiskoval jmění těch příslušníků cizích států, byly-li to nemovitostí, úplně se zmocnil správy, byly-li to závazky, nařídil dlužníkovi, aby dluh neplatil věřiteli do ciziny, nýbrž splácel do zvlášť ustanoveného bankovního ústavu, po případě státu přímo odváděl tuto dávku. Opatření ta pro mnohé příslušníky nepřátelských států byla velmi tíživá, zejména tam, kde bylo to jediným zdrojem výživy a proto po skončení války, zejména západní státy, co nejrychleji přikročily k provedení tak zv. desekvestrace těchto pohledávek. I naše vláda přistoupila před poslaneckou sněmovnu s návrhem podobné desekvestrace. Poslanecká sněmovna změnila v některých nepatrných věcech původní návrh vlády, zejména vláda stanovila, že k desekvestrovaným pohledávkám mají patřiti všechny ty, které vznikly až do uplatnění smluv mírových, do 16. července 1920, kdežto poslanecká sněmovna byla toho názoru, že platí datum konečné, 28. října. Tedy pouze do té doby vzniklé pohledávky mají býti sekvestrovány. Rozpočtový výbor, který projednával toto usnesení poslanecké sněmovny, navrhuje slavnému senátu schválení této osnovy.

Osnova ta je zcela stručná, má 4 paragrafy. V §u 1 se praví, že vláda se zmocňuje pouze k soupisu pohledávek, tedy neprovádí se již sama desekvestrace, nýbrž mají závazky nejprve stanoviti všeobecný materiál pro tuto desekvestraci. Tedy příslušníci našeho státu jsou povinni veškeré své pohledávky a závazky, které mají, oproti cizině, ovšem vůči státům nepřátelským bývalého Rakouska, přihlásiti do určité doby, kterou stanoví zvláštní nařízení vlády. Teprve podle takto získaného materiálu tohoto soupisu vláda přistoupí k definitivnímu řešení skutečně nezdravého poměru. Sankce, která zde je uvedena, je v tom, kdo by nepřihlásil pohledávky, že tyto pohledávky propadají ve prospěch státu, po případě, kdo by nepřihlásil své závazky, že bude platiti po případě pokutu peněžitou až do sto tisíc korun. Rozpočtový výbor shledával účelným ustanovení tohoto zákona a navrhuje senátu schváliti usnesení poslanecké sněmovny.

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Uděluji slovo panu sen. Polachovi.

Sen. Polach (německy): Slavný senáte! Osnova zákona o soupisu zahraničních dluhů a nároků tvoří první krok pro akci, také po našem přesvědčení velice důležitou. Musíme jen říci, že celá věc přichází zajisté hodně pozdě, neboť situace pro tyto otázky jest nyní v roce 1922 podstatně jiná, než jakou byla v roce 1919, Kdyby vláda byla dala v roce 1919 dlužníkům státu k disposici devisy, aby svým závazkům dostáli, bylo by bývalo podle hodnoty. peněz roku 1919 praktickým následkem to, že by dlužníci byli mohli svým závazkům dostáti, asi trojnásobným obnosem toho, co v době předválečné - na příklad pro Anglii, jež v prvé řadě přichází v úvahu, jako stát věřitelský - stála libra šterlinků. Nevím, co dnes právě stojí libra šterlinků, jistě ale přes 220 Kč. To by znamenalo, že kdyby někdo před válkou ze svých obchodních styků s Anglií, kdo na příklad z Anglie odebíral kávu nebo suroviny, byl dlužen 1000 liber šterlinků, že by za to dnes musil zaplatiti alespoň 220.000 korun, co by tedy v praxi znamenalo, že za okolností - při čemž přece 1000 liber jest vzato jako libovolná suma, v praxi bude obnos podstatně větší - mnozí z dlužníků, obchodníků a průmyslníků jednoduše by nemohli těmto závazkům dostáti, že by tudíž následkem toho mohli býti zničeni.

Jinak má se ovšem věc pro věřitele. U věřitelů jest to tak: Je sice pravda, že mezi věřiteli jsou také takoví, kteří dodávali zboží do Anglie, resp. do anglických osad, ale nalézají se nyní také mnozí, kteří s anglickými průmyslovými papíry anebo s americkými papíry jednoduše spekulovali, a kteří by nyní z této situace, když mohou žádati likvidaci těchto obchodů, měli válečný zisk obrovské výše. Není naprosto v zájmu státní správy, chápati tuto likvidací, tuto desekvestraci v tom smyslu, aby vyhověno bylo úmyslům spekulantů na válečný zisk - a o takový se přece do jisté míry jedná. To znamená, ze v této otázce musíme velmi přesně rozlišovati mezi dlužníky a věřiteli. U dlužníků měla se věc takto: jednalo se o zboží, jež dotyční dlužníci podle obchodních zvyklostí v době předválečné platili teprve za dva nebo tři měsíce, kteřížto dlužníci sami od svých dodavatelů dostávali peníze teprve za půl roku. Poněvadž do toho přišla válka, nemohli zaplatiti, v mnohých případech ani z toho neměli zisku, poněvadž se jednalo o zboží, jež bezprostředně na to bylo prodáno, a kdyby dnes podle nynějšího kursu musili platiti, bylo by to pro mnohé přímo katastrofou i nastala by pro jednotlivé podnikatele dokonce nutnost uzavříti své podniky. Máme tedy také my, sociální demokraté, na tom zájem, byť ne přímý, tedy přece nepřímý, zabrániti, aby k tomu nedošlo.

Jest nyní ovšem také povinností vlády zjednati zde pořádek a nepřenechávati věc volné hře sil, nepřipouštět, aby z této situace jedna část se obohatila a druhá část zašla. Nutnost toho vláda přece již dříve pociťovala, ale co učinila na provedení věci, nemělo prakticky valné ceny. Přenechala jednoduše dvěma zájmovým skupinám, věřitelům a dlužníkům, aby se mezi sebou dohodli a nalezli východisko. Ve skutečnosti tyto oba komitéty, které z této nutnosti byly utvořeny, se nedohodly, naopak protiva zájmů mezi nimi tak vzrostla, že věc posud nevedla k výsledku. Jest tudíž povinností vlády - kdyžtě ministerský předseda dr Beneš výslovně prohlásil, že nemůže připustiti, aby se jedna část obohatila na útraty částí druhé - veškeru svoji autoritu a všechen svůj vliv uplatniti k tomu, aby zde mezi věřiteli a dlužníky nalezeno bylo vyrovnání zájmů v té formě a v ten způsob, že vláda věřitele donutí, aby své nároky dlužníkům přenechali za podstatně levnější cenu, za jednu libru šterlinků, aby dlužnicí mohli svým závazkům dostáti, tím spíše, ježto přece vláda - nechci říci, abych se vyjádřil loyálně, má vinu na lom - ale jest příčinou toho, že toto narovnání nebylo učiněno v době, kdy se tak státi mohlo laciněji, před třemi léty, kdy tehdy devisová ústředna a později bankovní úřad měly jednoduše po rukou devisy na opatření nutných potřeb z ciziny, ale nemohly jich dáti k disposici.

Jsme tedy v zásadě pro to. aby se tento soupis nejen konal, nýbrž aby proveden byl velmi rychle a aby k tomuto prvnímu kroku přistoupil pokud možno brzy druhý, mnohem důležitější krok, aby se konečně přistoupilo k podstatě věci, a aby si vláda uvědomila, že musí působiti v tom smyslu, aby jednak zabráněno bylo zjednávati si válečné zisky na útraty ciziny, ale aby také na druhé straně část obyvatelstva, jež má důležitost pro hospodářský život, nepřišla do těžké situace a aby tím způsobem nevznikala možnost stoupnutí nezaměstnanosti.

Jestliže se vládě v tomto případě podaří zjednati pokud možno brzy pořádek, bude tento případ vzorem pro celou řadu jiných dohod, jež vyplývají pro ostatní cizinu, pro bližší cizinu, pro nástupnické státy, kde také celá řada interesentů těžce trpí skutečností, že se věc jednoduše ponechává čiré náhodě. Pomyslete jen na velké množství těch, kdož jsou poškozeni tím, že mají své úspory ležeti ve Vídni, na nesčetné pojištěnce, kteří jsou poškozeni proto, že jsou pojištěni u pojišťovacích společností, které zde nemají filiálek. Tento celý komplex otázek bude rozvinut, jestliže vláda v určitém konkrétním případě bude míti energií, aby v tomto případě hájila hospodářsky smysl a do jisté míry sociální zájem části obyvatelstva. (Souhlas.)

Místopředseda Kadlčák: K slovu není nikdo dále přihlášen a rozprava jest skončena. Pan zpravodaj přeje si slovo k doslovu.

Zpravodaj sen. dr Karas: Slavný senáte! Na přednes pana sen. Polacha bych odpověděl jen to, že uznáváme, že vláda přichází s touto osnovou dosti pozdě, ale lépe, že přichází pozdě, než kdyby nikdy nepřišla. Ovšem západní státy s tím přišly dříve. Upozorňuji, že to není meritorní rozhodnutí, že to je pouhý soupis, statistický přehled pohledávek a závazků, a teprve na základě tohoto soupisu vláda předloží meritorní vlastní rozhodnutí o těchto zájmech protichůdných a zajisté, že námětů pana senátora Polacha použije při zpracování svého definitivního návrhu. Proto navrhuji, aby usnesení poslanecké sněmovny, které připravuje tato meritorní rozhodnutí, bylo slavným senátem schváleno.

Místopředseda Kadlčák: Prosím pány, aby zaujali svá místa. (Děje se.) Budeme hlasovati.

O celé osnově zákona o jeho nadpisu a úvodní formulí míním dáti hlasovati najednou. Jsou proti tomu námitky? (Nebyly. )

Nejsou. Kdo souhlasí s celou osnovou zákona, s jeho nadpisem a úvodní formulí ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Osnova zákona, nadpis a úvodní formule jsou přijaty ve čtení prvém ve znění čísla tisku 1221.

Tím jest vyřízen tento bod denního pořadu a přistupujeme k bodu následujícímu jímž jest

5. Zpráva I. ústavně-právního výboru, II. národohospodářského výboru o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, kterým se vydávají přechodná ustanovení k zákonu ze dne 8. dubna 1920, čís. 329 Sb. z. a. n. (zákonu náhradovému), pokud jde o převzetí a náhradu za jednotlivé parcely, nebo částí parcel ze zabraného majetku pozemkového. Tisk 1259.