V článku 9. smlouvy zavazují se všechny smluvní státy hraditi společně příspěvky na celkový náklad na zřízení a udržování >Mezinárodního úřadu pro míry a váhy<.

Z toho všeho je vidno, že přistoupením k této smlouvě nastává i naší republice jistá platební povinnost, jisté vydání. Podle jednacího řádu připojeného k mezinárodní úmluvě, bude nutno zapraviti onu část ročních příspěvků, která podle počtu obyvatelstva naší republiky na stát československý připadá za léta 1919 až 1921, ježto bývalý stát rakouský zaplatil poslední příspěvek svůj až včetně za rok 1918. Roční příspěvek má obnášeti minimum 500 franků, totiž pro nejmenší útvary státní a maximum těchto příspěvků je stanoveno na 15,000 franků, totiž pro státy oblastí největší. Pro nás roční příspěvek bude činiti asi kol 2860 franků a příspěvek vstupní. Předpokládá se, že již bude zapraven onou částí dlužných příspěvků za léta 1919 až 1921, průměrně k počtu obyvatelstva republiky, jak námi propočten byl aproximativně; pevně pak stanoven bude tento příspěvek, až budou známy přesné výsledky statistické, tedy výsledky sčítání lidu z roku loňského. Vydání, jež vznikne přistoupením k této mezinárodní úmluvě, jest již - což budiž podotknuto - opatřeno v rozpočtu na rok 1922, a to v rozpočtu ministerstva veřejných prací pod titulem 1., položka 15., v částce 55.000 korun.

Senátní výbor technicko-dopravní zabýval se touto smlouvou a projednal ve schůzi konané 3. února 1922 toto usnesení poslanecké sněmovny o přistoupení Československé republiky k mezinárodní smlouvě o soustavě metrické a usnesl se, doporučiti senátu Národního shromáždění, aby přijal beze změny usnesení poslanecké sněmovny tak, jak se stalo v 127. schůzi, dne 26. ledna 1922.

Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo panu zpravodaji sen. Folberovi.

Zpravodaj sen. Folber: Vážený senáte! Zahraniční výbor pojednav o usnesení poslanecké sněmovny na přistoupení k mezinárodní úmluvě o soustavě metrické, usnesl se přistoupiti na schvalovací usnesení výboru technicko-dopravního.

Místopředseda Kadlčák: K slovu není dále nikdo přihlášen, rozprava je skončena, přistoupíme k hlasování.

Kdo souhlasí s ratifikačním usnesením obsaženém ve zprávě výboru ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina, ratifikační usnesení schvaluje se ve čtení prvém podle zprávy výborové.

Přistupujeme k dalšímu bodu jednacího pořadu, to jest

17. Zpráva I. sociálně-politického výboru, II. branného výboru a III. rozpočtového výboru o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona o vojenských požitcích zaopatřovacích. Tisk 1271.

Zpravodaji i sou za výbor sociálně-politický pan sen. R. Pánek, za výbor branný sen. Dědic, a za výbor rozpočtový sen. Klečák. Uděluji slovo panu zpravodaji sen. R. Pánkovi.

Zpravodaj sen. R. Pánek: Slavný senáte! Dříve než pojednám o předloze samotné, chtěl bych konstatovati toto. Již několikráte bylo si stěžováno s tohoto místa, jak překotně a povrchně děláme zákony a jak zejména senát bývá pravidelně - pravím pravidelně - před ukončením Národního shromáždění postaven před četná faits accomplis, po kterých jemu pak nezbývá nic jiného, než říci svoje >ano<, leda, že by riskoval do jisté míry odklad předlohy, na kterou mnozí toužebně čekají. Takovou předlohou jest také i tento zákon o vojenských požitcích zaopatřovacích. I zde by měl senát možnost vrátiti předlohu, a to ne snad z pouhých formálních důvodů, nýbrž z věcných důvodů. Jestliže tak nečiní, děje se tak prostě proto, poněvadž se jedná skutečně o humánní předlohu. V čem spočívá tato závada? Tato závada spočívá v §u 15, v odst. 3., kde se dočítáme, že vojenské osoby, které nabyly plných nároků, totiž nároků na plné výslužné, platí pensijní příspěvek pouze ze zvýšené pensijní základny, to znamená, že ony vojenské osoby, které si odsloužily svou zákonem předepsanou lhůtu, jsou osvobozeny od placení 8% příspěvku. Toto jistě správné a na pojistné technice vybudované ustanovení bylo převzato ze zákona ze dne 17. prosince 1919, č. 2., po případě č. 3. Toto ustanovení se vztahovalo ovšem tehdy na civilní státní zaměstnance. Nyní dochází k následujícímu; Zákon ze dne 31. prosince 1921, čís. 495, kterým jsme upravovali výhody státních zaměstnanců, to jest ten pověstný zákon, který zvířil tolik prachu, který se dodnes ještě neusadil, kterým jsme vlastně snížili požitky státních zaměstnanců. Tímto zákonem toto humánní opatření bylo §em 5 zrušeno. Podle §u 5 tohoto zákona mají totiž všechny osoby, tedy osoby vojenské i civilní osoby, jsoucí v činné službě, odváděti oněch 8% pensijního příspěvku. A nyní dochází k tomu, že podle tohoto zákona, který mánie dnes odhlasovati, by byly vojenské osoby od placení těchto 8% osvobozeny, kdežto osoby civilní, podle toho zákona z loňského roku, těch 8% odvádět by musily. Ani snad ta okolnost, že tomuto zákonu, který projednáváme právě, přiznává se zpětná účinnost k 1. lednu 1921, takže by se mohlo mluviti o zákonu dřívějším, který byl pozdějším zákonem ze dne 31. prosince 1921 opraven, nemůže rozhodovati, poněvadž my si nemůžeme takovou eskamotáž dovolit. My si dovolujeme všelicos, ale toto si dovoliti nemůžeme. I to jest do jisté míry monstrum, že se přiznává tomuto zákonu zpětná účinnost dvouletá. Já jsem se zmínil o tom zákonu ze dne 31. prosince 1921, č. 495. I zde měl senát určité pochybnosti, jak jest jistě známo, a byl zde postaven také před hotovou událost, ku které musil říci prostě >amen<, neboť kdyby byl něco měnil na tom zákoně, pak, jak je známo, nebyly by se vyplatily státním zaměstnancům k 1. lednu 1922 vůbec jakékoliv nouzové výpomoci, tedy drahotní přídavky. My jsme mohli ten zákon vrátiti ne z věcných důvodů, ne že bychom chtěli po stránce materielní zákon měniti, ale mohli jsme ho vrátiti prostě z důvodů právních, poněvadž § 9, to bylo zde již vysvětleno, jest skutečně jakési zákonodárné monstrum, poněvadž se zde přiznává zúčastněným ministrům právo měniti zákony. Měniti zákon smí jen Národní shromáždění, kdežto vláda má právo pouze jen ve smyslu ústavní listiny zákony vykládati prováděcími nařízeními. Kromě toho bychom bývali mohli vrátiti také zákon z důvodu toho, který jsem již označil a který jest vyjádřen §em 5, který jest ve výslovné kolisi se zákonem ze dne 17. prosince 1919, č. 2. Tedy ta diskrepance jest tady zjevná, neníliž pravda, že vlastně se mělo měřiti jiným způsobem osobám vojenským a jiným způsobem se mělo osobám civilním. Vojenská správa sice prohlašuje, že chce tuto diskrepanci odstraniti prováděcími nařízeními a skutečně ministerstvo vnitra vydalo po té stránce výnos svým příslušným úřadům, aby oněm osobám civilním, které si odsloužily 35 let, oněch 8% se nestrhovalo. Já bych varoval před takovou praxí do budoucna, a to proto, poněvadž prováděcí nařízení nemá v žádném případě jíti nad zákon. Prováděcí nařízení má zákon jen vykládati a ne opravovati. Nyní už můžeme býti spokojeni, poněvadž se tu jedná o opravu ve smyslu příznivém, ale což pak, když by jednou ta či ona vláda chtěla opravovat nějaký zákon, ale ve smyslu nepříznivém? Já bych varoval před touto praxí a skutečně bych prosil přímo poslaneckou sněmovnu, aby nám zavčas vždycky posílala podobné předlohy, abychom je mohli dokonale prozkoumati a abychom je také mohli zavčas eventuelně vrátiti - proto jsme tu, abychom opravovali zákony.

A nyní k předloze samotné několik slov. Touto předlohou mají se upraviti výslužeb-ní a zaopatřovací požitky vojenských osob. Touto předlohou mají se odstraniti různá nařízení a normy zastaralé, převzaté ze starého Rakouska, a kromě toho jsou do tohoto zákona pojaty osoby, které dříve nepožívaly žádných zaopatřovacích požitků, a pamatuje se zde také na legionáře a jejich pozůstalé.

Poslanecká sněmovna ovšem eleminovala celou řadu výhod, nad výhod pro vojenské osoby a ponechala zase některé výhody oproti civilním státním zaměstnancům, jak to vyžaduje zvláštnost a specielní povaha vojenské služby. Upozorňuji, že tento zákon se vztahuje jen na příslušníky československého vojska, to znamená, na ony vojenské osoby, které byly převzaty do naší armády, a nevztahuje se v žádném případě na osoby, které nebyly převzaty, nebo jimž za starého Rakouska pensijní nebo zaopatřovací požitky byly vyměřeny. Tím nám vznikají dva druhy pensistů, staro- a novopensisté; to, co bylo u civilních státních zaměstnanců v roce 1921 odstraněno březnovým zákonem, vzniká zde u vojenských osob, ale vojenská správa prohlašuje, že chystá do jarního zasedání novou předlohu, kde chce tyto rozdíly mezí staro- a novopensisty odstraniti.

Mohl bych poukázati ještě na jiné nevýhody tohoto zákona, resp. na jiné závady jeho, které budou muset rovněž býti vyrovnány prováděcím nařízením. Zejména bych poukázal na určitou diskrepanci mezi § 36 a 42. Dle §u 36 přiznávají se zaopatřovací požitky v případě, že není legitimní ženy, také družce života, ale v §u 42 zase nalézáme ustanovení, že pozbývá vdova, legitimní žena, nárok na zaopatřovací požitky, jestliže byla oddána s vojenskou osobou a jestliže ta vojenská osoba to nadřízenému úřadu neoznámila. Tedy, jestliže někdo žije ve společné domácností s družkou života, nemusí to přirozené nadřízenému úřadu oznamovati a v důsledku toho by družka měla nárok na vdovskou pensi, ale legitimní žena, kdyby se s ní dal oddat proti vůli nadřízených úřadů, by ovšem pro případ úmrtí manželova tohoto zaopatřovacího požitku neměla. Právě tak § 63, To bude muset rovněž býti srovnáno v prováděcím nařízení. I pro tuto příčinu bychom mohli tuto předlohu vrátit poslanecké sněmovně a stejně pro § 63, kde rovněž schází ustanovení, že pro případ, že tu není legitimní ženy, má nárok na zaopatřovací požitky také družka života, kdežto tam je výslovně řečeno, že v tom případě mají ten nárok také předci, tedy rodiče.

Sociálně-politický výbor, přes tyto závady se usnesl doporučiti slavnému senátu schválení předlohy, jak byla přijata poslaneckou sněmovnou, a jak jsem již řekl, činí tak prostě jen z toho důvodu, že se zde jedná skutečně o předlohu humánní, a prosím, aby zákon byl přijat tak, jak jej přijala poslanecká sněmovna.

Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo zpravodaji panu sen. Dědicovi.

Zpravodaj sen. Dědic: Vážený senáte! Branný výbor se připojil k usnesení sociálně-politického výboru a doporučuje také tuto předlohu k schválení.

Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo panu zpravodaji sen. Klečákovi.

Zpravodaj sen. Klečák: Rozpočtový výbor senátu Národního shromáždění ve své schůzi dne 7. února konané, pojednal o vládním návrhu zákona o vojenských požitcích zaopatřovacích a jednohlasně usnesl se připojiti se k návrhu sociálně-politického výboru na přijetí navržené osnovy zákona ve znění schváleném poslaneckou sněmovnou ve schůzi dne 27. ledna 1922.

Místopředseda Kadlčák (zvoní): K slovu není dále nikdo přihlášen, rozprava je skončena. Prosím pány senátory, aby zaujali svá místa, přistoupíme k hlasování. (Děje se.)

O celé osnově zákona, o nadpise jednotlivých jeho oddílů a jeho paragrafů, jakož,i o nadpise a úvodní formulí míním dáti hlasovati najednou. Jsou proti tomu námitky? (Nebyly.)

Námitek není. Kdo souhlasí tedy s osnovou zákona, s nadpisy jednotlivých jeho oddílů a jeho paragrafů, s jeho nadpisem a úvodní formulí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisy jeho jednotlivých oddílů a jeho paragrafů, s jeho nadpisem a úvodní formulí je přijata ve čtení prvém ve znění otištěném v čísle tisku 1230.

Přistoupíme k následujícímu odstavci denního pořadu, jímž jest

18. Zpráva výboru zdravotního o usnesení poslanecké sněmovny o návrhu posl. dr Holitschera, Palmeho, Kirpalové a soudr. na vydání zákona o zákazu podávání alkoholických nápojů mladistvým. Tisk 1273.

Zpravodajem jest pan sen. Klečák. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. Klečák: Slavný senáte! Pohlédneme-li na situaci světovou, velmi snadno si uvědomíme, že na všechny státy v době poválečné čekají nové, nebývalé, nesmírně těžké úkoly. Svět bude musiti řešiti velké problémy sociální a hospodářské, ale stejně i kulturní a mravní a také - a to snad v přední řadě - úkoly sociálně-hygienické.

Takové a podobné otázky čekají také na náš nový stát, i naší republiku. Ba naše úkoly a problémy snad jsou namnoze obtížnější, poněvadž budujeme - a chceme dobře budovati - nový stát, od něhož se mnoho očekává doma i v cizině.

Jen zdatné, zdravé a mravně silné obyvatelstvo bude s takové úkoly. I je nezbytno, aby obyvatelstvo, bylo chráněno pokud možno všech škodlivin, jež by ohrožovaly jeho síly fysické i mravní. Je nesporno a vědecky pevně prokázáno, že alkoholismus jako sociální neduh vážně poškozuje celý životní pochod národa. Je tudíž dvojnásobně nebezpečný mladistvým organismům a mladistvým duším. Chrániti mládež také od tohoto zla, je svatou povinností všech národů, A to má na mysli návrh zákona posl. dr Holitschera a soudr., usnesený poslaneckou sněmovnou Národního shromáždění.

Nestačí jenom poučovati a vychovávati ve smyslu životní správy nealkoholní. Zákonodárství musí výchovné dílo dále podporovati. I zákon musí pečovati o to, aby příležitost dávání mládeži k požívání alkoholické nápoje, byla omezena na nejmenší míru. Mládeží musí býti i cestou zákona přivedeno na vědomí, že nepatří do hostinců, a že, jde-li do nich, nemá požívati lihovin, protože jí obzvláště hrozí odtud nebezpečí. Nové generace mají vyrůstati již pod novým zorným úhlem životním. Příští generace budou žehnat svým otcům, že učinili opatření, aby se jejich potomkům znemožnily dráhy k vyššímu způsobu života. Aspoň malou částku dluhu splatiti mládeži, to má na mysli zákon, poslaneckou sněmovnou usnesený a k našemu schválení předložený.

Bylo o něm debatováno v poslanecké sněmovně a psáno i veřejně. I sněmovna, i rozumné veřejné mínění sklonilo se na prospěch zákona a na ochranu mládeže. Jestliže užší kruhy živnostenské se zákonem nesouhlasily a měly jisté obavy, to po jedné stránce je přirozeno, ale sluší uvážiti, že obavy živnostenských kruhů, jakoby zákon ubližoval jejich zájmům, jsou jistě upřílišněné. Ve skutečnosti se brzy objeví, že ze zákona neplynou obtíže, o jakých bylo veřejně mluveno a psáno. A sněmovna poslanecká vyšla požadavkům živnostnictva při zákoně vstříc způsobem krajním. Ale i kdyby se objevila tu a tam obtíž, dlužno si položiti otázku: Co je důležitějšího, zda zájem veškeré mládeže a všeho obyvatelstva, či zájem - snad dokonce jen domnělý zájem - malé skupiny v národě? Rozhodnutí není nesnadné. Kdo má na mysli zdárný rozvoj našeho státu a národa, uzná, že je nutno postaviti se věrně na ochranu mládeže a nikdy ji neopustiti. Dnešní mládeži pak buď vzorem dělnická i studentská mládež let devadesátých, u nás doma v Čechách a na Moravě, Tato mládež měla více pochopení pro duševní i mravní povznesení ve prospěch celého národa, než mládež dnešní, která po většině žene se jen za požitkářstvím. Povznésti mládež je úkolem a posláním návrhu dr Holitschera.

Zdravotní výbor senátu Národního shromáždění doporučuje k přijetí navržený zákon, u vědomí slov, pronesených občanem, milujícím stát i občany: >Salus republicae suprema lex esto.< Blaho státu budiž naším svrchovaným zákonem.

A nejen blaho státu, ale též i šťastná budoucnost naší mládeže budiž nám vodítkem ke schvalování navrženého zákona. (Výborně!)

Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo panu sen. Walló.

Sen. Walló: Slávny senát! Zriedka býva nám popriano, aby sme tak zaujímavú predlohu zákona pre jednali, ako je táto, ktorá má byť zákonom, ktorým má byť zakázané požívanie liehových nápojov mládeži, ktorá 18. rok veku neprekročila. Poneváč od výchovy mládeže závisí celý prospech a blahobyt nie len rodiny, ale i celého národa, ba celého štátu, máme tedy príležitosť, aby sme sa telom i dušou chopili tohoto návrhu zákona a skutočne ho uplatnili. Dľa uváženia stavu a pomeru celého ľudského života prišiel tento návrh zákona v najpotrebnejšej chvíli a má byť vítaný každým obyvateľom, ktorému blaho celého národa leží na srdci. Predbežne, než bych nutnosť uskutočnenia tohoto návrhu zákona odôvodnil, musím poznamenať, že ten, kto nesúhlasí s týmto zákonom - a boly i také ankety, ktoré sa proti nemu staväly - nepresvedčil sa zo zkušenosti života o jeho potrebe, alebo vo vlastnom záujme zaujal stanovisko proti nemu. K potrebe uskutočnenia návrhu zákona dr Holitschera, ktorým má byť zabránené podávaniu alkoholických nápojov osobám mladistvým, ktoré neprekročili 18. rok veku, nasledujúce faktá zo zkúsenosti životnej si riecť dovoľujeme. Nič nie je tak nebezpečné a škodlivé mládeži, ako dve veci: alkohol a nikotín. Obidva tieto dráždivé jedy sa zhľadávajú spojiť. Zriedka len vykonávajú ich nebezpečne záhubnú prácu v ľudských životoch osobitne. Oni robia rovno divy v pokračovaní záhube, nadovšetko pri vyvinutí a výchove mládeže. Kde sa raz zaliahli, nedajú sa tak ľahko odstrániť už raz zaľahnutom a zvyklom mieste. Alkohol degeneruje telesný vývin a demoralisuje. Napáda jeho vzrast a zdravú bystrú schopnosť a spôsobuje rozvrat psychíčne. (Sen. Hrubý: Proč ho prodáváte?) Ja ho nepredávam. Tupí a oslabuje duševnú i telesnú silu a energiu. Je alebo stáva sa teplým hniezdom a nie zriedka tak verejným, ako nadovšetko rodinným nešťastím. Koľko rodín ostalo nešťastnými skrze užívanie alkoholu na všelijaký spôsob. Koľko sa rozišlo manželských párov? On je istá dráždiaca podpora k vývinu prostitúcie. Ráčte sa opýtať doktorov, mám-li pravdu.

Moc podobného zlého má v sebe aj nikotín a spôsob je veľa rovnej záhuby s alkoholovým. Zle a bezprostredne účinkuje na žalúdok, srdce a streva ako jed, nadovšetko pri mládeži, ktorej tupí tiež i vývin bystrej, pevnej pamäti, Dr Gramer tabákový jed rovno nebezpečným drží s alkoholom, a nemá byť dopustné, aby jeho užívanie mohlo byť aj mládeži ešte nevyvinutej poskytnuté a dovolené a preto vrelé odporúčam, aby návrh zákona dr Holitschera nielen bol prijatý, ale súčasne hneď aj s návrhom zákona oproti požívaniu tabaku mládeže ešte 18. rok svojho veku neprekročenej doplnený.

Nie je to absurdum, ako pán Hrabálek, zástupca zemského sväzu českých společenstiev hostinských v Brne spomenul, že by tento návrh zákona dr Holitschera rovno oproti exislencii hostinských bol namierený, ale je to absurdum, že vzdor tomu, že známe tie zlé účinky týchto oboch otráv, dovolili sme, aby tieto mládež požívala, a to vo veku pre ňu najnebezpečnejšom.

Ako prostriedky k docieleniu toho všetkého, Čo od tohoto návrhu zákona očakávame, odporúčam, aby všetké opilstva sa dopustivšie osoby boly trestané. Aby spáchané zločiny v opilstve neboly na základe paragrafu >ulavenia okolností< podsuzované a jemnejšie trestané ako zločiny v triezlivom stave, ale priesnejšie pre to, že s týmto faktom rátajúc, keď sa niekto chcel na voľakom pomstiť, tak sa v triezlivom stave na to odhodlal a len potom sa obliekol do ochrany kepieňka ožralstva a spáchal zločin. Aby sa deti a celá mládež v škole vyučovala oproti nákaze a škodlivosti pri užívaniu týchto dvoch notorických jedov, a aby nebola nikdaj poverená nákupom alkoholických nápojov, ako sa stáva u rodín, keď pošlú dieťa pre alkohol, že maškrtí, koštuje a s tým dostáva chuť, náklonnosť k požívaniu alkoholických nápojov.

Vrelé odporúčam, aby návrh zákona dr Holitschera k úplnému doplneniu tu predložených potrebných faktov k ochrane mládeže bol skrz slávny senát schválený.

Místopředseda Kadlčák: Uděluji dále slovo panu sen. dr Wiechowskimu.

Sen. dr Wiechowski (německy): Dámy a pánové! Jest to zcela nepatrný a krátký zákon, který v několika paragrafech nepraví nic více, nežli že mladistvým osobám ve stáří 16. resp. 18. roků nesmějí se podávati alkoholické nápoje. A tento zákon činí - jest to dosti důležito a ani jeden ani druhý řečník to po mém názoru dostatečně nezdůraznil - rozdíl mezi silně alkoholickými nápoji, jako je kořalka a pálenky, a mezí méně silnými alkoholickými nápoji, pivem a vínem, ježto takřka, zbavíme-li to legislativní floskule, má býti dovoleno čepovati lidem od 16. roku počínaje pivo a víno a teprve od jejích 18. roku také kořalku. Jak řečeno, jest to zcela nepatrný kratičký zákon, ale myslím přece, že jest mezníkem v našem zákonodárství. Dlužno jej vřele vítati netoliko se stanoviska všeobecného, nýbrž také proto, poněvadž jej musíme považovati za počátek systematického a dobře založeného zákonodárství proti opilství, proti škodám, jež tento jed skoro všude na celé zemi lidu posud způsobil. Právem začíná tím, jak předvídám, zákonodárství s celou řadou zákonů a opatření pro mládež a počíná se v první řadě obraceti k mládeži. Neboť mládež to jest, jež alkoholem nejvíce jest ohrožena. Ale v mládí klade se přece také vlastní základ pro pozdější zneužívání alkoholu a pro obrovské škody, které pak později vzrůstají jednotlivcům i celku.

Tato osnova zákona nalézá půdu již příznivě připravenou. Rozsáhlou prací osvětovou, kterou abstinentní hnutí vykonalo všude a také u nás, podařilo se přivésti mládež vlastně již na stanovisko byť ne antialkoholické, tož přece na stanovisko bezalkoholní. Moderní mládež vesměs, může se říci, zejména pokud jest vychovávána v kulturních střediscích, nepřeje alkoholu. Nesmírný význam, jenž se přikládá sportu a tělesnému cvičení v moderní výchově mládeže, dále však také podpora sdružení mládeže, hnutí skautského, hnutí turistického, jež všechna mají ve svých stanovách obsaženu zásadní abstinenci, sama sebou již podporovala hnutí protialkoholní, takže, jak se domnívám, tento zákon nezasahuje snad náhle drsnou rukou do přítomného stavu a nemůže tu způsobiti nepořádek a rozrušení, nýbrž mám za to, že tento zákon, jak řečeno, nalézá všude dobře připravenou půdu a že všude pociťován bude vlastně jako něco samozřejmého, nikoli abnormálního a nikoli, abych tak řekl, jako nějaká příkrá novota. Chci zde nyní říci především ještě několik slov o tom, co se obyčejně myslí alkoholismem. Mládež zde obzvláště má býti chráněna proti dospělým. Nesmíme zapomínati, že naši mládež, pokud jde o alkohol, kazí dospělí a sice proto, poněvadž většina rodičů sice uznává, že alkohol ve formě kořalky jest ovšem těžkým jedem, jež dětem nelze dávati - myslím, že na Slovensku a jinde i to se děje - ale pivo a víno rodičové obyčejně nepovažují za alkohol, nýbrž za sílící prostředek, jehož za okolností jest velice zapotřebí, takže se právě slabým dětem pivo a víno dokonce přímo vnucuje. Děti a nedospělé osoby nemají jak známo vůbec žádné záliby pro ně. V této příčině jest tedy důležito konstatovati, že tento zákon chrání takřka dětí proti nerozumu vlastních rodičů. Jest sice jisto, že dospívající pokolení nečiní více tohoto rozdílu, jenž ještě dnes všeobecně se činí mezi vínem a pivem na jedné a kořalkou na sírane druhé a jenž také při poradách o tomto zákoně ve výboru došel výrazu. Ale dnes ještě žijící pokolení rodičů naší moderní mládeže jest ještě namnoze zaujato bludem, že kořalka jest škodlivá, víno a pivo však nikoli. K tomu ještě přistupuje, že se této mládeží na vyká pij áčky mrav. Pohlížím přímo na smysl zákona tak, že se tím zejména má vystupovati proti návyku pijáckých mravů v mládeži. To bude jedním z nejvýznačnějších následků tohoto zákona i chci se zde zmíniti o detailu, jenž zajisté bude shromáždění zajímati a kterýž ukazuje, na jakou již připravenou půdu tento zákon padá a jak daleko naše mládež již v této příčině jest vychována. Sotva kdo bude asi pomýšleti na škodlivost alkoholu, aniž by si ihned nepředstavil německo-nacionálního studujícího v jeho >knajpě<, s nuceným pitím atd. Doby se však změnily, důkladně změnily, i u naších německo-nacionálních studentských spolků zde v Praze; u >Teutonů<, u >Ghibellinů< jest nucené pití odstraněno, jsou přesvědčenými abstinentními kulérovými studenty a nejsou více nuceni do pití. Nemrav >knajpování< již přestal. Nemůže zajisté býti lepšího důkazu, že tento zákon padá na dobře připravenou půdu a že hnutí abstinentní konalo velmi dobrou přípravnou prací.

Nevyplývá však z toho, že by osvětová práce neměla pokračovati a zejména bude tu míti i nadále škola veliký význam - podporovati totiž dle možnosti toto proti-alkoholní hnutí, jež v mládeži samotné vzniklo. Velevážení! Nechci se zde zajisté dlouho šířiti o škodlivosti alkoholu a o užitečnosti abstinentního hnutí. Pan zpravodaj a také velevážený pan kolega Walló odsoudili již alkohol šmahem jakožto nejtěžší jed lidu, ačkoli nemohu s tím úplně souhlasiti, že nikotin jest právě tak škodlivý jako alkohol. Tu bychom přišli přece poněkud do rozporu s vědou. Přibližně řečeno jest nikotin ovšem desettisíckrát, miliónkrát jedovatější nežli alkohol, ale jako požitek jest přece mnohem méně škodlivým, nežli alkohol kdy byl a býti může.

Chci jen zcela krátce pojednati o části otázky alkoholu, případně jen krátce vytknouti vztahy, jež činí alkohol tak velikým jedem společností, a dle toho uvážiti poněkud účinky, jež vůbec můžeme očekávati od abstinentního hnutí. Veliké naděje, jež snad přátelé lidu kladou v úplné odvyknutí lidstva alkoholu, musí ovšem býti poněkud mírněny. Není pochyby, že požívání alkoholu - netoliko nemírné, nýbrž také mírné - souvisí z valné částí s úpadkem lidstva, souvisí se zločinností a s pohlavními nemocemi. To souvisí takřka se základními farmakologickými účinky alkoholu. Avšak chci hned zde poukázati na jednu věc, která tak ráda bývá přehlížena: Alkohol není takřka jedem pro každého člověka v tom smyslu, že nepůsobí u každého člověka chuti k opětnému jeho užívání. Jest tomu tak jako s morfinem. Jen jistá část lidí pociťuje, když požili jednou nebo dvakráte alkoholu, tento zvláštní příjemný pocit, tuto euforii, jak zní odborný výraz, která pak vždy znovu ponouká k použití alkoholu. Tato euforická reakce na alkohol není naprosto všeobecná, ale přece jest rozšířena mnohem více nežli při morfinu, a následkem toho nepropadá morfinismu tolik lidí jako alkoholismu. Tato euforická reakce na alkohol, která tak často bývá spojena i s alkoholovou intolerancí, jest asi tím, co působí vlastní nebezpečí, ona to jest, jež poukazuje na to - a to bych zde zvláště zdůraznil - že lidé, kteří trpí vadami následkem alkoholu, jsou individua přímo již poškozená. Alkoholová intolerance považuje se často za známku degenerace a o léto specificky zvláštní reakcí na alkohol řekl dokonce jednou jistý psychiatr - děkuji za tento citát vzpomínce paní kol. Herzigové, s níž jsem před chvílí o tom mluvil, byl to Antonín Hálek -: > Alkohol jest velmi dobrý a způsobuje výběr; hubí ty, kteří nestojí za nic a ostatní zůstanou zachování.< Jest to řečeno velice brutálně a neměly by se takovéto věcí říkati v debatě o alkoholu, ale my zde jsme přece již dosti poučeni, nám již nehrozí nebezpečí (Veselost), my zcela klidně se můžeme o těchto věcech baviti a netřeba nám upadati do přílišné horlivostí poslanecké sněmovny, která pro ideál antialkoholismu zapomíná na všechno ostatní. Úpadek, zločinnost a pohlavní nemoce souvisejí také typicky s jistými jevy akutní otravy alkoholem. Alkohol působí jen zdánlivě, proti tomuto názoru dlužno vždy opětně vystupovati, podráždění, které budí u laiků zdání, že jest sílícím prostředkem; naopak, pří bližším studiu se ukazuje, že tělesná výkonnost, zdůrazňují výslovně slovo >tělesná<, především a to také malými dávkami alkoholu se snižuje. To jest nezvratně dokázáno zkušenostmi ve sportu, při vojenských cvičeních atd. Přirozeně snižuje se také duševní schopnost až do jisté míry hojným použitím alkoholu, ale samozřejmě jen potud, pokud jest spojena s jistým použitím energie. Energii jest alkohol beze vší pochyby nepřízniv a odtud přichází typický zjev pivního filistra, který jest líný a pomalý, málo se pohybuje, jest duševně nehybný atd., a vlastní příčinou pro tuto všeobecnou lhostejnost ke svému okolí a vyšším zájmům, což na konec způsobuje tento úpadek, jest přílišné užívání alkoholu, jež zejména tak často můžeme pozorovati u chudého obyvatelstva.

Zajímavým jest však poměr alkoholu ke zločinu. Myslím zde obzvláště na zločiny, jímž alkohol napomáhá, které jsou v jistém vztahu k násilnosti, ukrutnosti a k pohlavnímu životu a které spočívají, abych tak řekl, částečně v nedostatku kritiky, ve snížení soudnosti. Jest charakteristické, že alkohol již v malých dávkách zatlačuje soudnost, kritiku a věcnou associaci oproti čistě zevnímu posuzování okolí, jež se jeví ve světle úplně zkresleném, takže tímto způsobem vznikají zločiny z affektu; a při velikém pokusu, jenž v posledních letech byl proveden v Americe, nade vší pochybnost bylo zjištěno, že počet těchto zločinů z prudkého hnutí mysli značně klesl. Naproti tomu však zvětšil se počet deliktů majetkových. Nesmíme si tudíž slibovati od toho příliš mnoho; zloděj, chytrý podvodník, bankovní defraudant atd. nesmí býti opilý, ti musí býti zajisté abstinenty, aby svůj zločin mohli provésti; a proto nesmíte se však domnívati, velevážení, že s alkoholem sprovodíme se světa šmahem zločiny, jak před tím trochu bylo naznačeno, a že tím naše mravnost bude povznesena. Naprosto ne, snížíme tím asi počet zločinů z prudkého hnutí mysli, ukrutnosti a sexuální zločiny, o tom není pochybností. Ale právě intellektuelní zločiny tím naprosto nebudou dotčeny. Naopak, nemůžeme toho věděti - zdůrazňuji to tak ostře proto, poněvadž chci, aby jako ve všech věcech lékařských přesně bylo rozlišováno mezi věcmi čistě odbornými a mezí věcmi morálky a tak zvaných mravů. Toto zcela nevěcné zaměňování nepřivede nás ani o krok ku předu. Největší význam má, že požívání alkoholu beze vší pochybnosti stupňuje sexualitu a ve spojení s tím vzniklou bezkritičností vede jednak k sexuálním zločinům, jednak ale obzvláště k rozšíření pohlavních nemocí. V okamžiku nikoli alkoholického opojení, nýbrž pouhého alkoholického vzpružení, pří vystupňovaném pudu pohlavním, při zneuznávání nebezpečí přiházejí se mnohem častěji tak zvané >Coiti impuri<, nežli by to bylo možno bez alkoholu. Není pochyby, že v této příčině alkohol podporuje rozšiřování pohlavních nemocí, A myslím, že proto již dlouho trvá policejní zákaz, dle něhož na př. ve veřejných domech nesmějí se přechovávati alkoholické nápoje. Bylo jen zcela >vyznamenávaným< ve veřejných domech možno, obdržeti víno za žádané tam vysoké ceny; jinak směla se v obyčejných veřejných domech prodávati jenom sodovka, a to plným právem. A nyní přicházím k výsledkům abstinentního hnutí. Mluvil jsem již o velkém pokusu v Americe. Na jedné straně zejména abstinenti nejpřísnější observance vychvalují úspěch prohibičního zákona přímo do nebes a líčí jej jako něco, co nade vše očekávání dopadlo příznivě. Na druhé straně namítá se toto: samozřejmě nemohou si užší vrstvy obyvatelstva více opatřovati alkohol, a to nápoj s průměrně mírným obsahem alkoholu, ale touha po alkoholu u lidí, na něž působí euforicky a u nichž tato touha v jejich mládí vzrostla, působí, že pijáci piva a vína obrátili se ke kořalce, smím-li tak říci. A sice proto, ze při neobyčejně ostré kontrole alkohol lze skrývati jen tehdy, prodává-li se ve formě co nejvíce zhuštěné, tedy v nejmenším objemu. Alkohol, jenž obsahuje 70 stupňů, lze již v malém množství lehce ukrývati a možno jej pak přiměřeně rozřediti. Láhev piva anebo vína nelze ovšem tak lehko ukrýti; a tak se sděluje, že sice průměrem ubylo obyčejného, sprostého opilství - o zločinech již jsem mluvil - že však přibylo velice těžkých případů chronického alkoholismu, které ^absolutně vyžadují léčení v ústavech, a že na druhé straně také velice přibylo užívání jiných opojných prostředků, které podobně jako alkohol, alespoň na hodinu, pomáhají člověku od jeho starostí, jako etheru, morfinu a kokainu. Musíme tedy netoliko sami býti střízliví, nýbrž musíme také střízlivě posuzovati otázku alkoholu. Nesmíme jí spojovati se smělou nadějí, že se staneme bez alkoholu všichni anděly, že všechny zločiny přestanou, že dojdeme nejvyššího stupně mravností. Musíme se však také velice střežiti toho, abychom neudržovali slučováním antialkoholního hnutí s hnutím pro přírodní léčení, kteréžto slučování bohužel již jednou zavládlo, a abychom s alkoholem šmahem nezavrhovali všechny tak zvané pochutiny, poněvadž prý jsou jedem. Do této chyby, musím bohužel konstatovati, upadl také pan senátor Walló, tím, že zavrhuje ve stejné řadě s alkoholem a takřka stejnou měrou doutníky, cigarety a dýmkový tabák. Ujasněte si, velevážení, že alkohol není vynálezem kultury, nýbrž že pozoruhodným způsobem všichni přírodní národové dovedli využíti přirozených pomůcek, jež měli po ruce, aby si vyrobili alkoholické nápoje. Vědomost o alkoholu nepřinášel jeden přírodní národ druhému, nýbrž každý pro sebe na svém odloučeném území našel, musíme vlastně říci: vynašel alkohol, právě tak jako nezávisle od sebe nalezli všechny ty nečetné rostliny, které obsahují kofein. Již staří Egypťané - nedávno byl o tom článek v >Rundschau< - vařili pivo, navlhčujíce ječný chléb vodou a přivádějíce jej do kvašení. Nechci mluviti ani o tom, že dle bible bylo víno darem nebes pro Noe, všechno věci, které poukazují na to, že alkohol nebyl nikdy považován sám sebou za něco nebezpečného, nepříznivého, za jed, za ďábla, nýbrž že zajisté také, a na to zapomínáme, příležitostně často měl velmi příznivé účinky. Nesmíme se domnívati a ve vědeckém ohledu již také nestojíme více na stanovisku, že můžeme býti bez všech tak zvaných dráždidel, jak tomu obyčejně říká laické obecenstvo; víme dnes, že energeticky plně postačující potrava sama sebou naprosto nemůže udržeti živého tvora, zvíře nebo člověka, na živu, a že zahyne, nedostává-li se určitých dráždidel. Tyto se nyní studují, jmenují se vitaminy anebo nutraminy a jsou pro organismus potřebný. Něj sou-li podávány, propadá organismus dalekosáhlé degeneraci, těžkým nervovým a jiným poruchám. Ano, velevážení, tyto vitaminy, které, ovšem v nejmenším množství, nám teprve život zaručují, jež organismus sám ani nedovede tvořiti, nýbrž jest nucen je bráti z říše rostlinné, takže také v jiné příčině, nežli posud mohlo býti známo, jsme na život a na smrt spjati s říší rostlinnou, tyto vitaminy nejsou snad nevinnými^ hmotami. Ve větší dávce podány jsou těžkým jedem, působí, to nechť pan senátor Walló vezme na vědomí, velmi, velmi podobně jako nikotin. Musíme se tedy stříci toho, aby z abstinentního hnutí se nestalo skutečné náboženství, nýbrž musíme postupovati uvažujíce střízlivě dané skutečností, musíme se střežiti, abychom tuto celou otázku neslučovali s mravní morálkou, s náboženskými a jinými věcmi, neboť budeme-li tak činiti, pak zajisté nemůžeme pokračovati na cestě tohoto tak nutného zákonodárství.