Místopředseda dr Soukup: Uděluji slovo zpravodaji výboru národohospodářského panu sen. Petříkovi.

Zpravodaj sen. Petřík: Slavný senáte! Národohospodářský výbor se usnesl, aby vládní osnova zákona byla schválena tak, jak byla právě předložena. Doporučují tedy hlasovati pro.

Místopředseda dr Soukup: Debata je skončena, přikročíme k hlasování.

Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)

O celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli míním dáti hlasovati najednou. (Námitek nebylo.)

Námitek proti tomu není, budeme tak hlasovati.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijata je ve čtení prvém ve znění obsaženém v tisku číslo 1191.

Přikročíme k dalšímu bodu, a to 12. Zpráva I. výboru rozpočtového a II. výboru živnostensko-obchodního o usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu zákona o státní záruce svazům družstev živnostenských. Tisk 1265.

Zpravodajem za výbor rozpočtový je pan sen. Ferd. Jirásek, jemuž uděluji slovo.

Zpravodaj sen. Ferd. Jirásek: Slavný senáte! Předložená osnova zákona je další součástí akce, kterou vláda ve prospěch družstevního hnutí podniká. Tisk číslo 1265 týká se státní záruky svazům družstev živnostenských v obnosu 50,000.000 korun. Z důvodů, které byly při předešlé osnově zákona, uvedeny, doporučuji schválení této předlohy.

Místopředseda dr Soukup: Zpravodajem za výbor živnostensko-obchodní je pan sen. dr Stojan, jemuž tímto uděluji slovo.

Zpravodaj sen. dr Stojan: Slavný senáte! Živnostenstvo ihned z počátku vrhlo se na svépomoc, neboť nebylo dosti podporováno a proto hledělo si svépomocí. Združilo se ve družstva a družstva zase se združila ve svazy. Máme tedy patero svazů, mezí jinými je to český živnostenský svaz v Praze a Verband der deutschen Wirtschaftsgenossenschafften in Prag atd. Činnost jejích je velmi blahodárnou. Roku 1920 měla již velký počet členů a obrat obnášel přes 500,000.000 K. Musí nám záležeti na tom, aby tato činnost se ještě zdvojnásobila, ne-li ztrojnásobila. Ale překážkou je, že se nedostává, jako všude ve všech oborech, >nervus rerum<, to jest peněz. Vláda přislíbila, že předloží předlohu, která odpomoci má této bídě peněžité pro družstva malá. Zatím navrhla, aby se dalo jako na záruku zapůjčených peněz v bankách 30,000.000 K. Poslanecká sněmovna zvýšila to na 50 milionů korun, a já jménem živnostensko-obchodního výboru prosím, abyste tuto předlohu tak, jak se na ní usnesla poslanecká sněmovna, také přijali. Musí nám záležeti na rozkvětu živnostnictva. Každý z nás vynasnaží se, aby se ke cti a slávě povzneslo naše poctivé řemeslo.

Místopředseda dr Soukup: Debata je skončena. Přistupujeme k hlasování. Míním dáti hlasovati o osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli najednou. Není proti tomu námitek? (Nebyly.) Není jich.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Tím jest osnova zákona, jeho nadpis a úvodní formule schválena ve čtení prvém ve znění obsaženém v čísle tisku 1191.

Nyní přikročíme k projednávání bodu třináctého denního pořadu, jímž jest

13. Zpráva výboru ústavně-právního o usnesení poslanecké sněmovny, jež se týče změny zákona z 15. dubna 1920, čís. 328 Sb. z. a n. o organisací kanceláře sněmovny poslanecké a senátu. Tisk 1266.

Zpravodajem v této věci je pan sen. dr Franta, jemuž uděluji slovo.

Zpravodaj sen. dr Franta: Slavný senáte! Senát usnesl se loňského roku, 10. srpna, na osnově zákona, která se týká kanceláří poslanecké sněmovny a senátu. Poslanecká sněmovna učinila v tomto zákoně, o kterém se usnesl senát, změny. Některé nejsou podstatné, ale některé jsou většího významu. Dovolím si krátce podotknouti toto: Dle článku I. odst. 1., jak byl přijat senátem, mají předsednictva o jmenování a ustanovování kanceláře sněmovní rozhodovati autonomně. Sněmovna poslanecká usnesla se na tomto znění: >Úředníky a zřízence pro úřady poslanecké sněmovny a senátu jmenuje a ustanovuje v mezích rozpočtu ústavně-schváleného předsednictvo poslanecké sněmovny a senátu.< Druhá význačnější změna jest tato: Poslanecká sněmovna připojila k tomuto prvému článku usnesení: > Úředníky a zřízence pro společné, úřady poslanecké sněmovny i senátu ustanovují v mezích rozpočtu ústavně schváleného obě předsednictva ve společné schůzi, již svolává a řídí předseda poslanecké sněmovny. Pro jednání společné schůze platí obdobné ustanovení §u 9, odst. 2., zákona ze dne 15. dubna 1920, čís. 325 Sb. z. a n.< To jest jednací řád pro poslaneckou sněmovnu. Poslanecká sněmovna připojila ještě další dodatek: >Úředníci a zřízenci, přijatí nad systemisovaný počet míst, nebo přijatí ze služeb soukromých, mohou býti ustanoveni toliko jako úředníci a zřízenci smluvní.<

Za třetí vřadila poslanecká sněmovna do článku IV. osnovy zákona ustanovení, které souvisí se změnou, kterou jsem právě řekl: >Úředníci poslanecké sněmovny i senátu společní jsou podřízeni oběma předsednictvům, která v tomto případě rozhodují ve společné schůzi.<

Konečně poslanecká sněmovna vynechala v II. odst. čl. 2, ustanovení, které zní podle usnesení senátu: >Zaměstnanci uvedení ve čl. III. vrátí se do úřadů, z nichž vyšli, ostatní ustanoví vláda ve státní službě podle jejích platové třídy a kvalifikace, přihlížejíc při tom k předchozí jejich činnosti, pokud vykazují aspoň pětiletou uspokojivou službu sněmovní.<

Tedy vynechala vše to, co stojí za slovem: >ostatní<. Jiné menší změny týkají se namnoze technické úpravy zákona. O větších změnách dovoluji si poznamenati, že lze se všemi souhlasiti. První změna doplňuje vhodně osnovu v mezích rozpočtu. Druhé změny, které se týkají společného sezení a společného ustanovování úředníků společných, do zákona mají a musí přijíti. To jest účelné. Senát na to nepomýšlel, poslanecká sněmovna do jisté míry napravila tento zákon. Pokud se týče změny 4., tu poslanecká sněmovna podle mého mínění správně usoudila, že nelze prejudikovat vládě, jak naložiti s úředníky, kteří vstoupilí do státní služby.

Ale ústavně-právní výbor učinil nyní na přání a popud vlády ještě jednu změnu na usnesení poslanecké sněmovny. Čl. 4, odst. I. usnesený poslaneckou sněmovnou i senátem, ustanovoval, že zaměstnanci i v úřadech sněmovních mají charakter státních úředníků, zaměstnanců, a jsou služebně podřízeni sněmovně, které jsou přikázáni. O slovech >mají charakter státních zaměstnanců< byly vysloveny vládou pochybnosti, že by totiž dle tohoto znění mohla býti předsednictva sněmovní omezována a že by se to mohlo vykládati tak, že o určitých platových třídách, odpovídajících ve státní službě VIII. a VII., by měla rozhodovati také vláda a o třídách vyšších by měl rozhodovati president republiky. Tímto výkladem bylo by uváděno v pochybnost ustanovení čl. I., podle kterého ustanovuje zaměstnance předsednictvo poslanecké sněmovny nebo senátu autonomně. To příčilo by se také tomu stanovisku, jaké zaujal senát i poslanecká sněmovna, a proto se ústavně-právní výbor usnesl na znění jiném, přes to, že pochybnosti se opírají jen o velmi extensivní výklad čl. 64., odst. 8. ústavy, kde se jedná o právech presidenta a čl. 81. lit. c), kde se jedná, o právech vlády a přistoupil ústavně-právní výbor senátu na stylisaci tohoto článku, jakou navrhla vláda. Také bylo třeba, aby zákon byl tak jasný, by nemohlo býti pochybnosti, že všichni zaměstnanci jsou zaměstnanci veřejnými, samozřejmě se všemi výhodami zaměstnanců státních, poněvadž konají službu státu. S tohoto stanoviska račte posouditi změnu: Místo slov >Zaměstnanci v úřadech sněmovních mají charakter zaměstnanců státních.< mají se tedy dáti slova: >Zaměstnanci v úřadech sněmovních jsou zaměstnanci veřejní se všemi výhodami zaměstnanců státních.< Ostatní zůstává, jak se na tom usnesla poslanecká sněmovna i senát poprvé.

Měl jsem příležitost upozorniti již v prosinci pří debatě rozpočtové, jak obsáhlá, namáhavá, často vyčerpávající je práce kanceláře sněmovny. Zvláště při projednávání značného počtu návrhů, při složitém hlasování musí se často rychle a mnohdy za okamžik president a kancelář rozhodnouti tak, aby jednání senátní bylo udrženo v chodu. A co je nutno činiti kanceláři mimo tuto síň, jaké velké přípravy musí konati a - jak ráčíte mnozí z vás věděti - často i do noci: Přípravy k plénu, přípravy pro sezení presidiální, pro sezení parlamentárky atd.

A kdo sleduje tyto práce, vidí, že je kanceláře obou sněmoven dělají vzorně.

Proto žádám jménem ústavně-právního výboru, aby slavný senát přijal osnovu zákona ve znění, jak se na něm usnesla poslanecká sněmovna, ale také se změnou, kterou jsem si právě dovolil navrhnouti.

Místopředseda dr Soukup: Debata je skončena, přikročíme k hlasování.

O osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formulí dám hlasovati najednou podle jmen, ve smyslu §u 59 jedn. řádu.

Námitek proti tomuto hlasování podle jmen není, provedeme je tedy.

Žádám, pp. zapisovatele dr Krouského, Svěceného, Löwa, aby sebrali hlasy do urny, a to sen. dr Krouský na pravé straně, sen. Svěcený ve středu a sen. Löw na levé straně a je pak sečetli a oznámili mi výsledek. Hlasovati se bude lístky ano, nebo ne.

Kdo souhlasí s navrženou osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí ve čtení prvém, nechť odevzdá hlasovací lístek na a n o znějící do urny, jinak nechť odevzdá hlasovací lístek znějící na ne. (Zapisovatelé sen. dr Krouský, sen. Svěcený a sen. Löw sbírají hlasovací lístky a sčítají hlasy.)

(Po sečtení hlasů! Zvoní): Slavný senáte! Dovoluji si oznámiti, že pro osnovu zákona byly ve člení prvém odevzdány 104 hlasy, proti pouze 1 hlas. Tím je osnova zákona přijata.

Přikročíme dále k bodu, jímž jest

14. Zpráva rozpočtového výboru o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona,i jímž se stanoví pro Slovensko a Podkarpatskou Rus válečné přirážky k přímým daním (s výjimkou daně důchodkové) za léta 1922 a 1923 a dočasně se zrušují některá ustanovení o přímých daních. Tisk 1268.

Zpravodajem je pan sen. Zimák, jemuž uděluji slovo.

Zpravodaj sen. Zimák: Slávny senát! Vláda našej republiky snáď premnoho s veľkým optimizmom očakávala hospodárske ozdravenie štátnej pokladnice. Vysvitá to z tej okolnosti, že predložila jednotlivé osnovy zákonov, ktorými sa malý vymáhať mimoriadne prirážky, tak zvané poválečné, len na krátku dobu 1 roku, a to zároveň so zpätnou platnosťou za rok minulý. Takým výplodom prílišného optimizmu, bol tiež zákon zo dňa 12. augusta 1921, č. 332 Sb. z. a n., ktorým stanovené boly na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi tak zvané válečné prirážky k rôznym daniam. Teraz, keď je zrejmé, že štátne pokladnice ani z ďaleká nestačia všetkým požiadavkom na ňu kladeným a nenachodí sa príhodného titulu pre prirážky na potrebu štátnu, žiada sa predlženie provizória aj s tým nepriliehajúcim titulom válečných prirážiek na ďalšie dva roky, totiž na rok 1922 a 1923.

S týmito prirážkami počíta už tiež štátny rozpočet na rok 1922 a rozvaha štátneho rozpočtu je najpádnejším dôkazom, že štátna pokladňa je na tie prirážky bárs pod nepriliehajúcim titulom vypísané odkázaná, poneváč vykazuje, ako je známe, miliardový deficit. Zákon prináša sníženie prirážiek o 10%, pre všetky dane zárobkové III. triedy. Toto je však len preto, že tá differencia je už v januári schváleným zákonom o prirážkach zdravotných nahradená. Rozpočtový výbor pojednal 8, februára o tejto predlohe a uznal za potrebné doporučiť ju ku schváleniu v plnom znení, ako sa na nej usniesla poslanecká snemovňa.

Po stránke formálnej bolo by vytknúť toľko, že štátny rozpočet bazíruje už na tejto predlohe a vláda tedy nemala ešte k tomu schváleného zákona. Je to tedy so zákonom kolidujúci stav. Po druhý raz nech sa vyriadia vopred zákony, na ktoré štátny rozpočet bazíruje.

Místopředseda dr Soukup: K slovu je přihlášen pan sen. dr Kovalik. Uděluji mu slovo.

Sen. dr Kovalik: Slávny senát! Len krátke osvedčenie chceme dať oproti zpráve výboru rozpočtového a oproti návrhu zákona, ktorým sa stanovia prirážky k priamym daniam na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi, Tieto prirážky boly kontemplované, určené len na minulý rok a teraz sa požadujú i pre rok 1922 a 1923. Nemôžeme hlasovať pre toto nové mimoriadne nepomerné zdaňovanie, lebo bolo už sľúbené, že nové dane nebudú predpisované. (Hlas: To nejsou nové daně!) To sú mimoriadne dane, ktoré patrily pre minulosť a nemalý patriť na tento rok a budúci rok a predsa sa na tieto roky žiadajú.

Preto nemôžeme to podporovať, poneváč ľud je beztak priamymi daniami obťažený, obzvlášť na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi. Včera sa tu odhlasovaly 2%né župné prirážky na Slovensku a dnes zase majú sa odhlasovať tieto t. zv. válečné prirážky. Múdra národohospodárska politika vyžaduje to, aby najprv ten ľud bol učinený schopným platiť dane. Čím sa toho docieli? Docieli sa toho tým, že najprv musíme usilovať múdrym racionálnym hospodárstvom zdvihnúť produktívnosť pôdy a zdvihnúť kvantum hospodárskych výrobkov. Potom musíme dať prácu nezamestnaným, musíme zdvihnúť priemysel a obchod, A keď tak prispejeme k tomu, by ľud zbohatnul a zmohútnel, potom môžeme od neho žiadať zvýšené dane. Štát ale často na nezdravom základe zaistuje si dane, S jednej strany činí to stálym nepomerným zvyšovaním daní, alebo bere také dane, ktoré štátu viacej škodia než prospievajú. Takou daňou je daň z alkoholu, obzvlášte na Slovensku. Tam sa alkohol velice rozširuje, zejmena rum. Je pravda, že štát z toho má velké zisky, ale týmto alkoholisovaním jak morálne, tak materiálne ničí sa ľud obzvlášte na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi. Tým sa stáva práce neschopným, ale stáva sa tiež neschopným zdaňovania. Tam štát na nezdravom podklade bere dane, kdežto práve štát by mal za tým stáť, aby to odalkoholisovanie na Slovensku a v celej republike sa započalo. Naša strana so všetkou silou pracuje a bojuje za odalkoholisovanie obzvlášte Slovenska a Podkarpatskej Rusi. Tým chceme docieliť toho, aby ľud zmohútnel, zbohatnul. Potom teprve môže platiť dane, a nech platí dane republike. Poneváč však toho času ešte nevidíme zväčšenie schopnosti platebnej na Slovensku, nemôžeme hlasovať za zvyšovanie tejto dane, lebo nám hájenie zájmov našich ľudí tak nekladie. Tým končím.

Místopředseda dr Soukup: Slovo má pán zpravodaj sen. Zimák.

Zpravodaj sen. Zimák: Slávny senáte! Zvyšovanie daní je iste povážlivou vecou. Niekoľkokrát bolo to v zákonodarných sboroch zdôraznené a v živote cítime to ako hrdúsivú chorobu, lebo všetka tá drahota, bieda, nedostatky a strádanie ľudu má svoje príčiny v tom prílišnom zdanení. Isté je, že všetky dane a prirážky nech ich platí továrník, veľkostatkár, obchodník, rolník uvaľujú sa na spotrebiteľov, Keď uvážime, že pri najtužšom pritiahnutí daňového lisu predsa štátny rozpočet má miliardový deficit, musíme uznať, že správa a stráženie tohoto štátu je nad jeho sily. K tomu musíme povážiť, že sme prevzali povinnosti, ktoré skorejšie štáty malý v nepatrnom merítku; sú to váleční invalidi, ku ktorým sa druží zväčšený počet penzistov, vdov a sirôt, ďalej zrodila poválečná doba veľkú armádu živlov neproduktívnych, tých, ktorí sa vrhli na obchodnú špekuláciu atď. K tomu prichádzajú poválečné hospodárske poruchy v priemysle, v poľnom hospodárstve, sabotáž veľkostatkárov, intriky veľkopriemyslu, ako z dôvodov národných, tak aj taktizovaním v boji proti sociálnemu prúdeniu novej doby. Som presvedčený, že čím menej využíva sa schopných síl, tým horšie je to pre štát. K tomu by bolo treba pôsobiť aby pracovné sily boly dôkladne využité a v tom má pán sen. dr Kovalik pravdu, že Slovensko je naozaj bohatá zem, že racionelným hospodárením na pôde slovenskej mohli bysme docieliť nadprodukcie. Vieme, že do historických zemí mohlo by sa dodávať 30.000 až 40.000 vagónov obilia zo Slovenska. Slovensko má výtečné vodné sily. O týchto vodných silách pred prevratom v dávnych dobách často sme čítali, že keby Česi mali prístup na Slovensko, že by sa tie sily využily, že by sa vzmáhal priemysel na Slovensku, a že by Slovensko uživilo ešte raz toľko obyvateľov, kolko ich má teraz. Je to pravda, Slovensko má pomerne asi polovicu obyvateľov ako majú Čechy; ešte aspoň 3,000.000 obyvateľov by uniesla a vyživila táto slovenská zem.

Na tomto poli by bolo treba pracovať a keby sme tak pracovali, naozaj by sme docielili toho, že by sme nemuseli prevadzovať takú politiku, ktorú bych nazval politikou vzdorovitých detí, na ktorú prilieha v Madáchovej >Tragedii človeka< veta, keď došiel Adam až k severnej točne, kde našiel zbytok ľudstva - Eskymákov, pýtal sa ich, ako sa im vedie - povedali: Mnoho je Eskymákov a málo tuleňov.

Slávny senát! Myslím, keby sa slovenskí politikovia postavili na reálnu politiku, že bysme mohli pokračovať lepšie, aj v politickom živote, a to preto, že bysme mohli hospodáriť so správnymi silami, a najmä so silami strážnymi, ktorými ruzumiem naše vojsko, četnictvo atď. Ale, žiaľ že v dôsledku nereálnej politiky sme nútení vydržovať armádu, ktorá je nad naše sily a spotrebuje mnoho hodnôt a práce. Na to platíme potom tie veľké dane.

Chcel bych poukázať ešte na isté vecí. Touto nereálnou politikou, touto politikou vzdorovitých detí dávame potravu za hranice, za Dunaj a Ipeľ, aby tam bol udržovaný ľud v stálej domienke, že táto republika sa neudrží, že sú tuná ľudia, ktorí nevedia si sami vládnuť, že sa musí snáď vrátiť starý režim. Ten ľud v tom žije a dáva sa klamať a v dôsledku toho sme nútení byť pripravení na všetky možnosti. (Sen. dr Kovalik: Kto si požaduje starý režim?) Sen. Zimák: Ja bych asi veril, že si ho nepožadujete, ale tá politika vyzerá tak, že za hranicami majú za to, že sa to požaduje. Ja vám prečítam ako sa o nás píše v dôsledku ľudáckej politiky. Je to v >Magyarságu<, kde vyšiel dopis istého bratislavského dopisovateľa, ktorý líčí našu mobilizáciu. Je to dlhá vec. Ja sa omedzím len na to najkratšie (čte): Kde tiahli slovenskí chlapci, v tom bolo ich prvým požiadavkom: Dajte nám zbrane, aby sme mohli ísť proti Čechom. Na dedinách sa odohrávaly podobné vzrušujúce scény. Záložníci, ktorých četníci nahnali, predhadzovali náhončím na oči: Vy nás chcete viesť proti Maďarom? Vy prekliatí českí psy, ste naši najväčší nepriatelia. Vás zabijeme najsamprv.< Podobnými vecmi kŕmia v Maďarsku ľud. (Hlas: Pán ministr pochválil Slovensko, že se dobre drželo pri mobilizácii) Ja verím, ale poukazujem len na to, že táto agitácia, tejto vašej politickej taktiky sa za hranicami takto využíva, v tom smysle a v dôsledku toho sa tiež maďarský národ klame a udržuje sa tam režim, ktorý nás núti udržovať armádu nad naše sily.

Ja vám poviem ešte, že na Slovensku sa predáva na jarmarkoch kalendár, ktorý má na titulnom liste označené, že je tlačený v Medziriečí - o ktorom neviem, je tisknutý nákladom Slovenskej literárnej společnosti, o ktorej taktiež neviem. Veľavážení pánovia, prečítam vám istou stať z tohoto kalendára, ktorý sa na Slovensku predáva, (čte): >Smutné chýry idú svetom o slovenskom kraji, že je v putách okovaný, že ľud nik nebráni, - Zaplavily pekné kraje - Váhu, Ipľa, Hronu - bandy české zdierajúce - a nechcú ísť z domu. Tu pelešia, berú, kradnú, - všetko sa tu hostí, biedna Slovač je vyssiata - veru až do kosti. Kde aký kus statku, hydu, to všetko rabujú a so zbožím, so živnosťou do Prahy lifrujú. Nesmieš sa však ponosovať na to české rabstvo, lebo dľa nich vraj, je to chýrne >české bratstvo<. Keď sa proti krivde ozveš, už ťa četník berie, pre Slováka v republike pravdy nikde neie.<

Také výplody sa predávajú na Slovensku a myslí sa, že sa tým pomáha slovenskému národu! (Sen. dr Kovalik: Nechajte vyzkúmat, kto to tlačil!) Sen. Zimák: Ja to považujem len za dôsledky tej nereálnej politiky. (Sen. dr Kovalik: Dajte s tými dôsledkami pokoj. To ja z vašej práce tiež vyvodím akékoľvek dôsledky. Ja odvodím z vašej práce trebárs dôsledok, že Rusko je zničené!) To nie je naša práca, my se s touto prácou nestotožňujeme. Pán sen. Kovalik si sťažoval, že tie dane na Slovensku a tie prirážky, o kterých je reč, ľud neznesie. My sme tiež toho názoru a vo svojej reči som sa toho už dotknul, že sú to strašné ťarchy, a aby neboly, musíme hľadať, čím by sa daly odstrániť.

Na prvom mieste správa štátu je drahá, na druhom mieste to stráženie štátu je drahé. Na tomto mieste sa musí najsamprv šetriť. Ale keď pre Slovensko ako pre ostatné zeme je táto štátna správa drahá, nesmie sa vyhľadávať to, aby bola ešte drahšia, A tu myslím, že vo váženom senáte nebude nikoho, kto by veril, že sriadením nových ministerstiev na Slovensku lebo t. zv. autonómiou by správa štátu zlacnela. Každý má presvedčenie, že by naopak ešte o mnoho sa zdražila. (Sen. dr Kovalik: Včera ste povedali, že ste za autonómiu!) Opakujem, že som pre autonómiu Slovenska a tieto dni som tu hovoril: Som za autonómiu Slovenska, aby ľud slovenský sa sám spravoval. K tomu má možnosť v obecných výboroch, v okresných výboroch a v župných. Budeme mať na Slovensku 6 žúp, tam sa slovenský národ musí uplatniť, musíme si budovať to stredisko, to kultúrne stredisko. O to vlastne ide. To kultúrne stredisko pre slovenský národ musíme budovať od základu, nie od strechy. Slovenský ľud musí sa naučiť spravovať svoje obce, svoje okresy a svoje župy. To je najsprávnejšie a najpevnejšie budovanie, reálne budovanie samosprávy a spravovania samého národa. To je náš názor. Potom keď bude k tomu treba ministerstiev alebo nebude, jestli bude treba, zvláštneho slovenského snemu alebo nebude, to považujem za nečasové, preto by sa to mohlo nechať na neskoršiu dobu, až ako sa pomery vyvinú. Naša ústava je ľudským dielom, ako pittsburská smluva je tiež ľudským dielom a čo je ľudským dielom, nemôže byť dokonalé. My, socialisti, sme priatelia vývinu. Neveríme v žiadne dogma, poneváč dogmatá často zklamaly a narobily mnoho škody.

Tedy pre takú autonómiu som ja a všetcia moji priatelia, ktorí stoja na podklade socialistickom. (Výborně!)

Místopředseda dr Soukup: Debata je skončena, přikročíme k hlasování. Prosím pány, aby zaujali svá místa. (Děje se.)

Námitek není. Prosím, kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí jest přijata ve čtení prvém ve znění obsaženém v tisku č. 1217.

Dovoluji si nyní sezení na dobu jedné hodiny přerušiti.

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Zahajuji pokračování v jednání. Dalším bodem denního pořadu je:

15. Zpráva výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona o válečných přirážkách k přímým daním (s výjimkou daně z příjmu) za léta 1922 a 1923 mimo Slovensko a Podkarpatskou Rus. Tisk 1269.

Zpravodajem je pan sen. dr Fáček. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. dr Fáček: Slavný senáte! Jak už pan zpravodaj při předešlém bodu uvedl, finanční stav našeho státu je takový, že ani ve 4. a 5. roce poválečném nemůžeme se obejíti bez válečných přirážek, které byly zavedeny v letech válečných. Válečné přirážky jsou prodlužovány rok od roku a vypadá to už, asi jako v Rakousku to bývalo s mnohým provisoriem, které se vžilo během let tak, že se na konec už nikdo nestaral o jeho odstranění.

Tedy také válečné přirážky k daním přímým jsou dnes již tak ustáleny, že se asi nepřikročí k jejich odstranění, leda až při všeobecné nové úpravě daní přímých, a i potom nezmizí tyto přirážky, nýbrž budou spíše - aspoň jistá část - inkorporovány do nových sazeb daňových. Zákon, na kterém se už usnesla poslanecká sněmovna, prodlužuje posavadní přirážky k přímým daním také na léta 1922 a 1923, a to k dani pozemkové má býti vyměřována přirážka ve stejné výši jako doposud, totiž pří pozemcích polních 200%, při zahradách a vinicích 400%, při lesích 600%. K dani důchodové bude tato přirážka válečná také v dosavadní výši, t. j. 100% nebo 200%, podle různosti případů. Přirážka ke zvláštní dani výdělkové bude rovněž v dosavadním odstupňování: 150% pří akciových společnostech s odstupňováním až na 80% dolů při menší rentabilitě, 80% při společenstvech zapsaných a 50% při společenstvech čistě svépomocných, které obchodují jen s vlastními členy. Jedině při přirážce válečné k všeobecné dani výdělkové zavádí se novota, že totiž ve druhé, třetí a čtvrté třídě, to jest u nižších poplatníků, se o 10% dosavadní sazba snižuje, ale naproti tomu v prvé třídě zůstává nezměněna.

O přirážce k dani z příjmu se v zákonu nemluví, poněvadž tato přirážka byla již upravena zákonem zvláštním, platným pro celé území státní. Ještě bych jen podotkl, že zase se ocitáme před tou anomálií, na kterou často jsme si ztěžovali, že zavádíme daňovou povinnost se zpětnou platností.

Zákon, na kterém se usnášíme, má míti platnost od 1. ledna. Ale ještě větší nepravidelnost vězí v tom, že zavádíme válečnou přirážku k všeobecné dani výdělkové, ale sama základní výdělková daň, ke které se ta přirážka zavádí, není doposud pro rok 1922-1923 upravena.

Jak známo, příslušná předloha zůstala v poslanecké sněmovně nevyřízena a bude pravděpodobně vyřízena až v jarním zasedání, a také zajisté se zpětnou platností téměř pololetní, což jistě není stav uspokojivý.

Jménem rozpočtového výboru navrhuji, aby slavný senát přistoupil k usnesení poslanecké sněmovny.

Místopředseda Kadlčák: Ke slovu není nikdo dále přihlášen, rozprava je skončena.

Prosím pány senátory, aby zaujali svá místa. (Děje se.)

Budeme hlasovati.

O celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli míním dáti hlasovati najednou.

Jsou proti tomu námitky? (Námitek nebylo.)

Námitek není. Budeme tak hlasovati.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijata jest ve čtení prvém ve znění otištěném v tisku č. 1218.

Tím je tento odstavec denního pořadu vyřízen a přistoupíme k odstavci dalšímu, jímž je

16. Zpráva I. technicko-dopravního výboru, II. zahraničního výboru o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu na přistoupení Československé republiky k mezinárodní úmluvě o soustavě metrické podepsané 20. května 1875 v Paříži. Tisk 1270.

Zpravodajem za výbor technicko-dopravní je pan sen. Trčka, za výbor zahraniční pan sen. Folber.

Uděluji slovo zpravodaji výboru technicko-dopravního panu sen. Trčkovi.

Zpravodaj sen. Trčka: Slavný senáte! Věc, o níž v tomto případě jde, totiž o přistoupení k mezinárodní úmluvě o soustavě metrické, je tak jasná a samozřejmá, že není snad nutno obírati se jednotlivostmi této smlouvy. Dotknu se jenom několika slovy celé této věci. Dřívější měrné a vážné nesrovnalosti a z nich vyplývající obtíže v mezinárodním obchodu, vzniklé z různých prototypů, měr a vah v různých státech, vedly svého času k důležitému ujednání mezinárodnímu, které odstranilo úplně tyto diference, a to souhlasným přijetím jednotného a jednoduchého systému metrického v míře i váze. Roku 1875, dne 20. května, podepsalo 18 zástupců států v Paříži smlouvu, kterou se smluvní strany zavazují zříditi a udržovati společným nákladem >Stálý Mezinárodní úřad vědecký pro míry a váhy<, který má sídlo v Paříži. Úkolem tohoto úřadu jest ověřovati veškeré nové typy metrů a kilogramů, srovnávati časem prototypy národní s prototypy mezinárodními, a stejně i míry a váhy precisní, které mezinárodnímu úřadu zašlou k ověření vlády nebo vědecké společnosti. Tím dospělo se k mezinárodní úmluvě o soustavě metrické, ke kteréž přistoupila také bývalá monarchie Rakouská, když ovšem před tím několik let tento systém zavedla, totiž zákonem ze dne 23. července 1871, č. 16 ř. z. Smlouvu pařížskou ratifikovala zákonem číslo 20. z r. 1876.

Novým, sukcesivním státům, které se z rozpadnuvší bývalé monarchie Rakousko-Uherské vytvořily, připadá nyní tatáž povinnost, aby se připojily ke konvenci pařížské a zajistily si takto smluvní výhody, pokud pro sebe soustavu metrickou jako zákonnou uznávají. Tedy jsou to jednak důvody právní jistoty i nutná potřeba našeho průmyslu a celého národního hospodářství našeho, aby Československá republika měla své základní míry a váhy podle typu mezinárodního, které by tvořily zároveň podklad pro veškerá zákonitá opatření v oboru veškerého měrnictví a vah.