Dozvediel som sa nasledujúce: V župe Zvolenskej jak známo sú čipkári, ktorí provodzujú domový priemysel, dorábanie čipiek. V župe Oravskej sú pláteníci, ktorí predávajú v Orave dorábané plátno, farbené plátno a pri tom aj iné látky, A vidíte, už boly snahy tento podomový priemysel a obchod zamedzi> a vzia> chlieb tomu chudobnému uudu zo Zvolena, Oravy, Trenčína - kde zase je drevársky priemysel, dorábame potrebného náradia zo dreva. Už sú snahy zamedzi> ten podomový priemysel. My rozhodne žiadame, aby tí slovenskí drobní priemyselníci nebolí hatení v podomovém obchode, aby neboli hatení v predávaní látok na trhu, lebo keď sa im to zamedzí, tak utvorí sa veuký počet nezamestnaných, veď sú to ludia z chudobných, hornatých krajov. Práve musím upozorni> ešte na jednu okolnos>, ktorú som sa dozvediel. Jako všade prišlo do Zvolena a do Banskej Bystrice mnoho úradníkov. Tamojší priemyselníci - krajčíri - tešili sa, že budú ma> zárobky, keď už touko inteligencie prišlo do mesta. Čo sa ale stalo? Prišli tam krajčíri z iných krajov z Čiech a Moravy, ktorí dostali objednávky od úradníctva, takže, tamojší slovenskí krajčíri zostali bez práce, na ktorú sa veumi tešili. Nehovorí zo mňa animosita proti priemyselníkom českým, absolútne nie, ale musíme predsa chráni> priemyselníkov našich slovenských, ktorí v tom kraji chleba svoj vyhuadávajú. To som si žiadal riec> ohuadne menšieho priemyslu.
Prejdeme ale na väčšie podniky. Pred 25 lety, keď na Slovensku začalo veuké s>ahovanie do Ameriky, tehdajšia vláda, aby z národohospodárskeho stanoviska ten nebezpečný zjav zahatila, snažila sa na Slovensku podporova> priemysel a rozširova> ho a dávala preto podnikom rôzne podpory a rôzne subvencie, aby priemysel zkvietal a uud prišiel k práci a zárobku, Teraz nielen, že vláda naša nepodporuje podniky žiadnymi subvenciami, ale môžeme riec>, že na Slovensku nič sa nekoná na pozdvihnutie priemyslu, akoby sa vláda obávala, že zdvihnutie slovenského priemyslu bude konkurenciou pre priemysel český alebo moravský. Však sme všetcia občani Československej republiky a to Slovensko má nárok na to, by jeho priemysel v každom ohuade bol podporovaný čo najrozhodnejšie. Chcú demontova> dynamitku v Bratislave, chcú demontova> zbrojovku v Komárne, chcú zastavi> prácu v prachárne v Banskej Bystrici. Čo to znamená? To sú väčšie podniky, v ktorých keby prestala práca, nielen podnikateu, ale mnoho tisíc a tisíc uudí by ztratilo výživu. Čo sa tyče bratislavskej dynamitky, k tomu sa poznamenáva to, že nemôže tam zosta>, poneváč je na hraniciach maďarských a tak j e jeho existencia ohrožená. To samé sa rečie o zbrojovke v Komárne. Dobre, môžeme uzna> tieto dôvody, ale nech sa tedy tá dynamitka, tá zbrojovka prenesie na Slovensku na iné miesta, kde bude zaistená a nebude vystavená nápadom nepriateua. Na žiadny spôsob ale není žiadúcné, aby zbrojovka a dynamitka bola prenesená do Moravy lebo do Čiech. Prečo to nemá na Slovensku zosta>? Ja myslím, že politika vlády vtedy bude správna, keď Slovensko v každom ohuade podporované, rešpektované bude, keď jeho žiadostiam sa vyhovova> bude, lebo ináč takýmto pokračovaním len nespokojnos> šíri sa na Slovensku. Čo sa tyče prachárne v Banskej Bystrici, dozvediel som sa, že tvorí sa spoločnos> v Pardubiciach pre prachárne a že nabídala Báňsko - Bystrickej prachárne 400.000 Kč, aby sa tam práca zastavila. Je možné, že tými 400.000 Kč bude jednomu alebo druhému pomožené, ale nebude pomožené tomu uudu, tým pracovníkom, ktorí sú tam zamestnaní a ktorí svoj chlieb si tam vyhuadávajú.
To sú podniky väčšie. Myslím, že vláda naša bude ma> ohuad a že tieto veuké podniky nevezme so Slovenska, ale že tam zostanú. Veď predsa vláda československá, aby dokázala, že ona lepšie sa stará o Slovensko nežli predošlá maďarská vláda, práve to má dokáza> podporovaním priemyslu na Slovensku, že ozaj miluje Slovensko a že záleží mu na rozkvete Slovenska. V samej Spišskej župe prepustili 10 tisíc robotníkov zo železiarieň v Krompachách, v Mariánskej Huti a sírokyzových doloch vo Smolníku. Re prepúš>ajú robotníkov z Mariánskej Huti, je príčina tá, že dováženie rudy viac stojí, nežli samé vyrobené surové železo, pretože taríf železničný je ohromne vysoký. Tu zase od vlády závisí, aby nášmu priemyslu nepomáhala snížením dopravných tarifov, lebo to je jedna z najväčších príčin, prečo nemôže v republike priemysel rozkvieta>. Drahota na Slovensku je o mnoho väčšia než v Čechách a na Morave, preto musia by> i robotnické mzdy väčšie a preto, i meter železa je dražší než v Čechách lebo na Morave. Zo sirokyzových dolov v Smolníku pred vojnou sa dodával pre všetky papierne v celej republike sírokyzový produkt, ktorý je pre papierne potrebný. Účastiny tohoto podniku pod menom Poldiny Huti bol značený čo najvýhodnejšie. Dnes výroba tohoto produktu upadáva, všetko robotníctvo sa prepúš>a, poneváč zo cpanielska dovezený sirokýz pri j de lacnejšie, nežli vo Smolníku vyrobený. Tedy zase len vláda má sa postara> o to, aby tarify boly snížené, lebo z toho, čo riekam o španielskom sirokyzu, nasleduje, že dovoz dynamitu z bratislavskej dynamitky, ktorý jest potrebný k výrobe sirokyzu, o 48 Kč zväčšuje cenu sirokyzu nad produkt španielsky.
Zajímavé faktá môžeme ešte prednies>, jak sa hatí priemysel na Slovensku byrokraciou, ktorej keby nebolo, lepšie by mohol zkvieta>. Je to byrokracia rakušáckaj škoda, že ešte existuje, tu bysme mali, ako i politickou odvislos> rakúsku jednou stras>. K tomu donesiem dôvody: V jednom veukom priemyslovom centre tovar na utrpela ohromné škody preto, že na čas nemohla dosta> vozne k vyvážaniu svojho výrobku. Ráčte uváži>, prečo? Jednoducho pre neudržíteunú byrokraciu.
Keď tá továreň potrebovala vozy, obrátila sa na prednostu, ale ten ich doda> nemôže, lež musí najprv telegrafova> do Košic, zdali povolí vozne a tieto, Pán Boh vie, odkiau dirigujú vozy na to miesto, kdežto tam na mieste stoja stá a stá vozňov. To je byrokracia, že ten prednosta nemôže sám doda> tej továrne vozne.
Keď jedon vagón dovezie surový materiál pre továrňu, složí ho v továrni a čo by bolo prirodzené? Re do toho prázdneho vagónu mohla by sa hneď výroba uloži> a mohlo by to hneď odís>, ale tak sa nedeje. Prosím, tu je byrokracia. Ten prázdny voz musí ís> zpä> na stanicu, musí sa tam meldova>: >Melde gehorsamst, ich bin da.< Keď je to meldované, potom sa žiada, aby ten voz zase do továrny šiel a mohol by> znova naložený. To je ztráta 2 nebo 3 dno v. Stalo sa, že jedna továreň, ponéváč nedodala včas objednaný svoj produkt, ohromné tisíce a tisíce ztratila. Nehovorím v záujme tých podnikateuov, ale v záujme priemyslu slovenského, v záujme tých robotníkov, ktorí sú v tej továrni zamestnaní. A prečo sa to deje? Preto, že tam v tých Košiciach rozhoduje, jak som počul, niekouko mladíkov. Prosím, od jednoho mladíka závisia potom tisíce a statisíce ztrát. Či to nemôže by> zjednodušené? Či nemáme pracova> po americky rýchle, kedže čas sú peniaze. Prečo to riaditeustvo železníc neoprávní prednostu, kedže tam je stá a stá vozov, aby ich dodal a nech potom referuje predstavenstvu, že tie a tie vozy odišly. Ale to sa musí po byrokraticky najprv oznámi> telegraficky, musí prijs> povolenie a tak sa dni tratia. Povedalo sa, že sa nemôže prednostom da> právo dodávania vozov, že by toho mohli zneužíva>. Keby zneužívali, však je na to spôsob ich pokutova>, ale nech tým netrpí priemysel, nech továrne včas dostanú vozy, keď sa to môže sta>. I to som sa dozvediel, že v Brne a Olomouci ohromne sa koncentrujú vozy, ale na Slovensku ich niet. V každom obore priemyslovom neslobodno hati> ten priemysel slovenský, podporova> sa musí, lebo to spokojené, mohutné a bohaté Slovensko bude najväčšou podporou i republiky.
Lebo, prosí žilinská továreň na súkno. Absolútne nemám záujom na tom a len všeobecne hovorím. Táto továrna dostávala driev objednávky pre súkno vojenské, myslím i četnícke a železničiarske. Teraz nedostáva nič. Od môjho kolegu som sa tiež dozvediel, že filiálka v Rajci tiež nedostáva objednávky. Prečo sa im nedávajú objednávky ako driev?
V drevárskom priemysle má byrokratismus tiež veukou vínu na tej krísi. Pred tým >ažko a >ažko sa dávalo povolenie na drevo, ponéváč štát chcel ma> pri tehdajšej dobrej konjunktúre veuké zisky, A čo sa stalo? Práve preto utrpel drevársky priemysel veuké ztráty a na východe hnije 30 až 40.000 vagónov dreva. Ztratili sme naše trhy, okupovali to iní v Maďarsku, Rakúsku, Polsku. Takováto škoda sa stala tým byrokratickým >ažkým povouovaním. Zase vzpomínam, že je potreba po amerikánsku provodzova> priemysel, uahko povouova>, nech to ide rýchle a >flott< jak Nemec rieka!
Ešte jedno chcem tu prednies> o slovenskom priemysle a tu chcem citova> >Slovenský denník<, ten >Slovenský denník<, ktorý našej uudovej strane je nepriateuský a ktorý svoje veuké fólia vyplňuje bojom proti uudovej strane. Dneska ho ale predsa chcem predčíta> a dokáza> týmto, že už i tá strana slovenská, ktorá doposiau všetko schvauovala, ničoho pod kritické sklo nepoložila, že predsa už í tá strana prichádza k názoru, že treba u tejto záležitosti sa zastavi>. >Slovenský denník< zo dňa 30. brezna tedy píše nasledujúce - nechcem predčíta> celého článku, ač práve je veumi pozoruhodný: >V Mikuláši skoro 20 vagónov remeňa od mesiacov leží bez odbytu.< A ďalej píše: >Na koniec ešte maličkos> k tomu, jak v Prahe náš priemysel podporujú v taký čas, kedy továrne tisíce delníkov prepúš>ajú a kedy stá existencií nám prichádza v niveč. Podnik, veuké peš>ské družstvo, ktoré stále Mikulášsky remeň kupuje, posledný týždeň na Československom vyslanectve v Budapeští žiadal za vidovanie svojho pasu do Mikuláša. Chcel tedy íst do Mikuláša kupova> v Mikuláši vyrobený slovenský remeň. Odvrhli mu to v Pešti na vyslaneckom našom konsuláte a upozornili ho, že jestli chce do Čiech, môže ís>, do Mikuláša ale nie. Na dôkaz uvádzam následovné dáta: Nagy Sándor, veukoobchodník, číslo maďarského pasu 67.048, číslo československého visa 5150. Poznámka: Pobyt na Slovensku zakázaný, do Znojma a do Prahy vouný na 10 dní. Peš> 20. února 1922. Za delegácii podpis. (Sen. Kroiher: V Čechách a na Moravě nemůže dělati propagandy, na Slovensku by mohl dělati propagandu! - Sen. Walló: Obchod nerozumie politike! - Mezi sen. Kroiherem a senátory slovenské strany uudové dochází k živé kontroversi.)
Prosím, však to píše agrárna strana, píše to denník agrárnej strany, ktorej je i pán kollega prívržencom. Dokončím ten článok, čo píše >Slovenský denník<: >Obvinenia tieto zasluhujú, aby boly náležité vyšetrené. Týkajú sa priemyslu slovenského, ktorý je v rukách dobrých slovenských uudí. Je menovite žiaducné vyšetri> uvedenú záležitos> visa peštského obchodníka.< Prosím úctivé, žiadnej animosity nemám ani proti priemyslu českému, ale predniesol som dáta, z ktorých je vidno, že slovenský priemysel sa zanedbáva. (Sen. Walló: Nezanedbáva, to je nepravda, ale odstrkuje sa, ono sa celkom zabíja.)
Predčítal som jedno dátum zo >Slovenského Denníka<. Prosím, aby sa tej nezamestnanosti na Slovensku čelilo, uznávam, že je potrebné provodzovanie núdzových prác. Veď keď sa vypláca už tá podpora nezamestnaných, nech to nenie nadarmo, ale nech sa dá práca uudu. Keď my Slováci cestujeme tým Českom, pri tej krásnej rieke Labi a keď vidíme.... (Hluk.) - musím veumi kriča>, aby som ešte prekričal rozhovor, (Predseda zvoní.)... jak krásne sú opevnené brehy Labe, kamením sú opevnené, vždy mne prijde na um náš Váh, naša Nitra, naša Orava.... (Sen. Kroiher: To jsme vám nemohli udělat za tři leta, to u nás už je také z dřívějška....) Už by bolo treba u nás prikroči> k regulovaniu riek, aby dostali uudia zamestnanie, treba by bolo stava> železnice, povedzme v Orave, cariši - myslím - v Zemplíne a cesty, slovom potrebné sú také núdzové práce, aby sa tým robotníkom zadarmo neplatilo, ale aby bol z toho nejaký úžitok.
Týmito uvedenými fakty chcel som dokáza>, že vláda nielen že sa nestará o pozdvihnutie priemyslu na Slovensku a tým o umenšenie nezamestnanosti, ale práve naopak. Čo máme myslie>: Čí sa bojí tá vláda centralistická toho slovenského priemyslu? Keby sme my Slováci sami mohli hospodári> na Slovensku, provodzova> hospodárske veci podua potreby Slovenska, tak by sa ukázaly tie bohaté poklady prírodné, tá slovenská sila, ktorá by do rozkvetu priniesla na touko, že by si Slovensko stačilo finančne samo a nemuselo by sa dodáva>, jak sa hovorí, l miliarda pre Slovensko, nemuselo by sa to dopláca>, keby priemysel slovenský bol pozdvihnutý. Veď Slovensko je tak bohaté, že o tom nemáte pochopu, na lesy, liečivé vody, minerálie, soli a všetko iné. Nechte to sami vyvinova>, nechte uplatňova> sa ten priemysel slovenský, slovenské sily, jak vo školách tak v úradoch, administratíve a všude nech sa uplatní tá elementárna, tá stará ryža slovenská sila s tými slovenskými prírodnými bohatstvami. A vtedy Slovensko môže by> bohaté, mohutné. Nech to dokážu tedy Česi, bratia, nech dokážu tú bratskú lásku podporovaním slovenského priemyslu, ako to povedau bývalý pán minister dr. Hruban, že lásku majú k nám. Dobre, ale to treba skutkem dokáza>, podporova> to Slovensko, aby vzkvitlo a keď Slovensko bude mohutné, bude to i pre republiku prospech. Tím končím. (Potlesk.)
Předseda (zvoní): K slovu přichází pan sen. Ackermann.
Sen. Ackermann: Slavný senáte! Otázkou nezaměstnanosti dělnictva nezabývá se snad jen náš stát, otázkou touto se musí zabývati dnes skoro veškeré státy nejen Evropy, ale i také státy americké a jiné. Tedy jestliže se zde snesla nějaká kritika, a> již na vládu nebo na samotné třeba kapitalistické vrstvy, v některých případech je kritika oprávněná, v jiných případech, řekl bych, že je neoprávněná. Chci jenom uvésti, jak třeba zde byl kritisován gentský systém podpory v nezaměstnání. Bohužel, že ani zástupci dělnické organisace neznají dosahu zákona o gentském systému a přirozeně nejeví zájmu o odborové organisace, jak se vybudovávají nyní. Kdybyste tomu věnovali pozornost, věděli byste, že odborové organisace se dnes nepřipravují, aby vyplácely třeba v našem případě textilním dělníkům 8-10 Kč týdně podpory, nýbrž že se zařizují, aby textilní dělník dostával od 1. ledna 1923 nejméně aspoň 80 Kč týdně. Totéž je také u jiných oborů, kovodělného a všech těch, které jste zde uváděli. Bohužel, že chápete se něčeho, čeho neovládáte a neznáte, a dáváte si jen špatné vysvědčení o svých znalostech odborových organisací, do kterých stále a systematicky vrtáte, abyste je rozbili a přivedli dělnické hnutí na mizinu.
Je sice bezesporno, že nebyl zde projeven názor, že snad by se proti zákonu hlasovalo, ale já chci přece uvésti ještě nějaké vady, třeba že by se byly mohly již projednati ve výboru sociálně - politickém. Se zřetelem na to, že účinnost zákona končila posledního března a že předloha přišla skoro posledního března na stolky poslanců nebylo možno na tomto zákoně ničeho měniti, poněvadž též musila sama vláda udělati určitá opatření, aby tento týden nenastala kolise ve vyplácení podpory v nezaměstnanosti, poněvadž účinnost zákona končila koncem března. Proto nebylo možno upozorniti na některé vady zákona a chtíti, aby zákon v sociálně-politických výborech znovu se probíral a na vady se upozorňovalo. Na některé bylo již ukázáno, i také zpravodaj na ně ukázal a já dotvrzuji, že je vadou celého zákona to, že nemá prováděcího nařízení, a že každá okresní politická správa - páni z ministerstva sociální péče mně prominou, kteří jsou tady, je to v jejich resortech - vykládá zákon o podpoře v nezaměstnaností podle toho, jakým způsobem se chová dělnictvo. Jestli někde křičí, povolí se, a pakli se chová klidně, nechá se to v klidu běžet. Ale vadou tohoto zákona hlavně je to, že není prováděcího nařízení, stejného prováděcího nařízení, aby okresní politické správy jím se mohly říditi a postižení mohli se na ně odvolávati. Bylo by nevyhnutelnou potřebou, aby ministerstvo sociální péče prováděcí nařízení vypracovalo, poněvadž dnes jde o zákon, který bude míti platnost ještě 3/4 roku a ne, jak se to dělalo dříve, že zákon měl platnost na dva nebo tři měsíce.
Jinak je pravda, že je v zákoně dále ta vada, že se praví: Na podporu mají nárok ti, kteří podléhají povinnému nemocenskému pojištění. Ale v horských krajinách, v Českomoravské vysočině, v Orlických horách, v Podkrkonošsku, v Krkonošských horách, nevím, jak bych nazval vysočinu třeba na Moravě nebo na Slovensku nebo ve Slezsku, jsou sta a tisíce domáckých dělníků, nejenom tkalci, nýbrž i skláři, brusiči skla, jsou tam různého druhu povolání dělníci, kteří provozují své řemeslo doma, kteří by sice podléhali nemocenskému pojištění, ale zaměstnavatelé jich k nemocenské pokladně nepřihlásí, a ti jsou potom zkrácení, nejen že, když onemocnějí, nedostávají podporu v nemocí, ale i pro tento případ, když pozbudou zaměstnání, nemají také nárok na podporu v nezaměstnání.
Já zde mám několik, asi tři, drastické případy. Bude snad dobře, když je přečtu. (Čte):
>Minulého roku 1921 dne 29. září po ukončení stavby silnice nouzové Strmilov-Malý Jeníkov podal jsem si žádost o podporu v nezaměstnanosti, jako textilní dělník, jenž jsem pracoval až do roku 1915 pro firmu vídeňskou, Meinels Erben, sprostředkovatel Kubela Vojtěch. Dosud práce mi nemohla býti dána, poněvadž firma tato ve Strmilově ještě práci nezahájila. Byl jsem předvolán k prohlídce dne 10. listopadu 1921 k okresnímu lékaři v Jindřichově Hradci. Ač jsem byl uznán k práci schopen, po vyšetření četnického strážmistra byla mě má žádost dle 1. lékařského vyšetření, jak z přiloženého rozhodnutí ze dne 8. ledna 1922 plyne, po deseti týdnech vrácena. K tomu podotýkám, že jsem nikdy vůbec ani nemocen nebyl, a na stavbě silnice jsem veškerou těžkou práci zastával, a> byla jakákoliv. Dědič Theodor ve Strmilově.<
Protože se hlásil o podporu v nezaměstnání jako textilní dělník nepodléhající a nebyvší pojištěn u nemocenské pokladny, nedostalo se mu podpory. Člověk ten snad má baráček. Poněvadž zde má od berního úřadu upomínky, aby zaplatil daně, má zde upomínky od obce na zaplacení daně, potvrzení od obchodníků, že mu nemohou více úvěrovati, v této době mu už nepomůže žádná, podpora týdenní, nýbrž tomu člověku by už jedině pomohl nějaký peněžitý obnos větší, aby mohl skutečně povinnosti, které se na něho kladou, vykonati.
Jak si vykládají okresní správy politické, třebas že není nařízení, zákon, svědčí tento připiš: Marie Brodská, tovární dělnice v Černé, pošta Lomnice nad Popelkou.
Jsem tři roky vdaná. Dne 27. prosince 1921 jsem onemocněla na chřipku. Dne 2. února 1922 jsem se hlásila o práci. Můj továrník Antonín Kolorenč v Lomnici nad Popelkou mne již nevzal. Hlásila jsem se u okresní politické správy v Semilech o podporu v nezaměstnanosti, tam mí řekli, že se v Lomnici již od září 1921 podpora nevyplácí. Jsem tři roky vdaná, můj muž je obuvnický dělník, jenž vydělá nejvýše 80 korun týdně. Nad to je nás 5 a nemůžeme býti živi.
Nejinak jest v Rychnově nad Kněžnou, Tam se zase vykládá zákon tak: Třeba, že by podle zákona dostávala manželka muže 5 korun, ale okresní správa politická si to vykládá, že ona nemůže více dostati.
Ale zde je poměr zvláštní. Jsou to manželky mužů, jichž mužové nikdy v továrnách nepracovali. Jsou to po většině nějací mrzáci, živící se třeba donáškou z nádraží. Jakým způsobem se dá nějaký krejcar vydělati, tak si ho vydělávají. Ty dělnice jsou tedy hlavou rodiny, a musejí celou rodinu vydržovati, ale protože ještě mají muže, přiznává se jím jen 5 K podpory. Je tu rozhodně třeba hodně mnoho napravovati a to by se dalo jen tím způsobem, jak jsem ho naznačil. Ovšem musím říci - jak jsem již řekl - když někteří páni zde prohlašují - jako p. Kovalik za stranu lidovou slovenskou - že budou pro tento zákon hlasovati, když prohlašují komunisté, že budou také pro něj hlasovati, že je viděti, že přizpůsobují se těm zákonům, kde stát má nějaké povinnosti ke svým státním příslušníkům. Ale když jsme minulý týden zde jednali o zákonu, aby stát mohl si opatřiti peněžité prostředky, aby veřejné práce mohly se zahájiti, aby skutečně podpora v nezaměstnanosti vyplácená vůbec mohla býti omezena na ty nejnutnější případy a těm, kteří by mohli na jiných pracech nalézti zaměstnání, aby se dostalo zaměstnání, byly to zrovna vedle německých stran tyto dvě strany, které proti této půjčce hlasovaly. Tedy kde ten stát má bráti prostředky, když - třeba my snad za to nemůžeme a neodepíráme povinnosti ke státu - vidíme v měš>áckých kruzích, kapitalistických kruzích, případy, že každý, jakmile dostane předpis daňový, tak se té povinností oddaluje? A jestli zde bylo projeveno přání podporování průmyslu na Slovensku, přirozeně co dělala maďarská vláda nebo co bylo děláno za Rakouska, nemůžeme dělati my. My bychom si také přáli, aby také průmysl na Slovensku se rozvíjel, ale je třeba, aby také ti slovenští průmyslníci nebyli Maďaroni, aby to byli průmyslníci slovenští, aby měli snahu a samí svojí vlastní pílí, aby ten slovenský průmysl dostávali do pohybu a ne aby stále přicházeli a říkali: Je to povinností vlády, je to povinností Čechů, je to povinností Moravanů, aby se všechno na Slovensku dělalo. Vždy> ty nevyčerpatelné zdroje, které jsou na Slovensku, nemáme snad ani v Čechách. My všichni ani neznáme, co ještě naše příroda v sobě chová a nesmíme přicházeti s tak dalekosáhlými požadavky, abychom žádali stále podpory, poněvadž vycházíme z toho, že nejlépe může si pomoci každý sám, když projeví o to nějakou snahu.
Já jsem těmi několika slovy chtěl poukázati na vady v zákoně a vybídnouti ministerstvo sociální péče, aby vypracovalo prováděcí nařízení, aby vady, liteře zde byly sneseny, byly vzaty v úvahu a abychom my po ty a/4 roku, co zákon bude míti platnost, nemusili stále podnikati za tím účelem intervence. Ten těžký život našich československých dělníků bez rozdílu národností nám nejvíce leží na srdcí a proto také náš klub bude pro tento zákon hlasovati. (Potlesk.)
Předseda (zvoní): Přeje si některý z pánů zpravodajů závěrečné slovo? (Nikdo se nehlásil.)
Není tomu tak, přikročíme k hlasování. Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)
O osnově zákona, jeho nadpisu jakož i úvodní formulí hodlám dáti hlasovati najednou.
Jsou proti tomuto způsobu hlasování námitky? (Nebyly.)
Budeme tedy tak postupovati.
Kdo souhlasí, aby přijata byla osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí ve čtení prvém, a to ve znění obsaženém v tisku čís. 1296, nech> zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí v naznačeném znění přijata jest ve čtení prvém.
Ve smyslu přiznané pilnosti přikročíme ihned k hlasování ve čtení druhém.
Má p. zpravodaj nějaké textové změny?
Zpravodaj sen. Jakubka: Nikoliv.
Předseda: Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byly přijaty ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nech> zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijaty jsou také ve čtení druhém, a to ve znění obsaženém v tisku čís. 1296.
Nyní dám hlasovati o tištěné resoluci výboru sociálně-politického.
Kdo s touto resoluci souhlasí, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To je většina. Resoluce jest přijata.
Přerušuji další projednávání denního pořadu a sdělují, že jsem udělil dovolenou pro tento týden sen. dr. Schmidtovi a Smrtkovi.
Dále sděluji, že do výboru zahraničního místo zemřelého sen. Sokola nastupuje sen. dr. Brabec.
Navrhuji, aby bylo ve smyslu §u 40 jedn, řádu předsednictvo zmocněno, by stanovilo dobu nejblíže příští schůze s denním pořadem, jenž bude písemně neb telegraficky sdělen.
Kdo s tímto návrhem souhlasí, nech> zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina. Návrh můj jest přijat.
Končím schůzi.
(Konec schůze v 19 hodin 05 minut.)