Předseda: Prášek.

Místopředsedové: Kadlčák, Niessner, dr. Soukup.

Zapisovatelé: dr. Stojan, dr. Vlček.

95 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři: Černý, Srba, Staněk, dr. Vrbenský.

Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr. Šafařovič, jeho zástupci dr. Bartoušek a dr. Trmal.

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Zahajuji schůzi.

Udělil jsem dovolenou pro dnešní schůzi sen. Dulovi, Sáblíkovi a sen. dru Stránskému. Týká se také včerejší schůze.

Ve včerejší schůzi byl podán návrh sen. Lukeše a druhů na reorganisaci státních hřebčinců, který má stejný obsah jako tisk 1137. V plný obsah tohoto návrhu lze nahlédnouti v senátní kanceláři čís. dveří 92.

Tento návrh dám vytisknouti, jakmile bude vyhotoven ve smyslu §u 19 jedn. řádu seznam návrhů, jež by snad ve stejném znění z předešlých zasedání nově byly podávány.

Senátní tajemník dr. Šafařovič (čte):

výboru ústavně-právnímu:

Tisk 1303. Vládní návrh zákona, jímž se zavádí metrická míra pro právní jednání, listiny, knihovní zápisy a operáty katastru daně pozemkové na Slovensku a Podkarpatské Rusi.

výboru imunitnímu:

Žádost krajského soudu v Olomouci s obnovením žádostí za svolení k trestnímu stíhání sen. Jindřicha Fritsche pro zločin dle §§ 99 a 65 tr. z.

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Přikročuji k projednávání denního pořadu.

Prvním bodem jest:

l. Druhé čtení zprávy výboru ústavně-právního o vládním návrhu zákona, kterým se Hlavní puncovní úřad v Praze podřizuje ministerstvu veřejných prací. Tisk 1317.

Zpravodajem je p. sen. dr. Franta. Táži se pana zpravodaje, zda-li má nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. dr. Franta: Nemám.

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Prosím pány senátory, aby zaujali svá místa. Přistoupíme k hlasování.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byly přijaty ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí jest přijata ve čtení druhém.

Tím je tento odstavec denního pořadu vyřízen a přistoupíme k dalšímu, jímž je

2. Návrh, aby zkráceně projednána byla podle §u 55 jedn. řádu zprávu rozpočtového výboru o usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu zákona o všeobecné daní výdělkové pro období 1922/23.

Zákon tento má nabýti účinností dnem 1. ledna 1922, Vzhledem k tomu navrhuji, aby věc tato byla projednána jako pilná a to tím spíše, že se jedná jen o hlasování v obou čteních téhož dne.

Kdo souhlasí s tímto mým návrhem, aby věc tato projednána byla jako pilná ve smyslu §u 55 jedn. řádu, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Návrh můj jest přijat.

Navrhuji dále, aby celá věc projednána byla v jedině debatě ve lhůtě l hodiny se stanovením řečnické lhůty na 10 minut. Jsou proti tomu námitky? (Nebyly.)

To jest většina. Návrh můj jest přijat.

Dalším bodem denního pořadu jest

3. Zpráva rozpočtového výboru o všeobecné dani výdělkové pro období 1922/23. Tisk 1321.

Zpravodajem jest p. sen. dr. Fáček. Uděluji mu slovo.

Sen. dr. Fáček: Vážený senáte! Naše všeobecná výdělková daň prodělává metamorfosu, která není ještě ukončena. A právě ten neukončený stav jest jistě příčinou k mnohé nespokojeností poplatnictva. Vývoj všeobecné daně výdělkové jest zajímavý. Původně byla tato daň objektní, t. j. ona byla vyměřována na základě průměrného pravděpodobného výnosu živností, ne na základě skutečného výnosu, a byla vyměřována také bez zřetele na zadluženost podniku, prostě podle velikosti podniků živnostenských, zjišťované kontigentována podle jistých zevních známek. Proti nesmírnému zvyšování daně byla při tom poplatnictvu dána ochrana tím, že daň byla kontingentována a že kontingent se jen mírně každoročně, o nějaké malé procento zvyšoval, a byl pak na jednotlivé skupiny poplatnictva repartován.

Již zákonem z 10. prosince 1918 byly provedeny změny, ke kterým nutkal jednak pokles naší valuty, jímž se posavadní nízké sazby této daně staly neudržitelnými, jednak okolnost, že výnosové poměry v živnostech byly tenkráte úplně zrevolucionisovány, živnosti, které dříve vynášely, se staly nevýnosnými a naopak vyrostly nové živnosti se značnými výnosy. Změna, záležela, v tom, že byl kontingent zrušen a bylo uvolněno zvyšování posavadních sazeb daňových. Tím však byly také otevřeny dvéře libovůli vyměřovacích úřadů. Aby poplatník měl jakousi ochranu proti této libovůli, byla stanovena zásada, že daň má býti vyměřována ve výši přiměřené ke skutečnému čistému výnosu živnosti. Tím se ovšem porušil charakter této daně, která byla dříve daní objektní a tento nový předpis měnil její povahu, poněvadž jest to předpis, který se hodí jen pro daně subjektní, vyměřované poplatníku podle výše jeho příjmů. Tím byl vnesen zmatek do vyměřování této daně. Měli jsme tu daň, která nebyla vlastně ani objektní, ani subjektní, ani ryba ani rak, a berní správy resp. komise pro vyměřování daně výdělkové byly při nejlepší vůlí v nesnázích jak daň vyměřovati.

Jako další pomůcka byl tenkrát interním výnosem dán berním správám jistý klíč percentuelní, který ji měl uvésti v souvislost s čistým výnosem živností. Podle toho klíče měla stoupati daň od 0.3% až do 5% při výnosech nad 1,000.000 Kč. Ale ani to nepomohlo, poněvadž příčina nejasnosti vězela hlouběji. Z toho důvodu také ani nynější osnova nového zákona, kterým se úprava daně provádí na rok 1922/23 nezjedná nápravu, poněvadž přece jen neurčitý charakter daně zůstává. Osnova s jistou obměnou to, co bylo dosud stanoveno interním klíčem, stanoví nyní v zákoně a připojuje k tomu jisté podrobnější modality.

Původní vládní předloha zněla, jinak než usnesení poslanecké sněmovny. Tato stanovila zásadu, že všeobecná daň výdělková nemá činiti více než 4% čistého skutečného výnosu živností.

Poslanecká sněmovna změnila tento jednoduchý předpis a zavedla odstupňování sazby tohoto maxima daně výdělkové, tak že při výnosu živnosti do 20.000 nesmí daň přesahovati ¹/₂% a pak vzestupně se sazba zvyšuje, až při výnosu přes l milion Kč dosahuje výše 4%, Byl tu jakýsi sociální zřetel aplikován nemístně - poněvadž taková progresivní sazba se hodí na daně subjektní, liteře postihují poplatní sílu poplatníků, nikoli však na daň objektní, jakou je doposud ve své podstatě daň výdělková.

Úprava tato má také některé jiné nedostatky. Především ochrana poplatníkova jest dosti oslabena, on může ji uplatniti teprve cestou rekursní, když mu berní správa vyměřila daň vyšší. Také v tom jest jistá nespravedlnost, že se stanoví jen omezení pro daň základní a nebere se zřetele na přirážky autonomní, liteře mohou vésti v různých obcích k zatížení daňovému, velmi různě vysokému. A také bych ještě to uvedl, že krajně fiskální princip, který finanční správa pří zvláštní dani výdělkové při loňském zákonu opustila, kde totiž připustila, aby se do základu daně nepočítala zaplacená daň minulého roku a úrok z investovaného kapitálu, že tento princip se zde na všeobecnou daň výdělkovou nově aplikuje, takže bude zde divergence mezi úpravou těch dvou daní velmi zásadní.

Rozpočtový výbor přes všechny tyto nedostatky se přenesl v úvaze, že se jedná zase jenom o úpravu provisorní na dvě léta, ale ovšem v resoluci, kterou výbor navrhuje, projevil přání, aby to, co vláda již opětovně slíbila, zejména při předkládání předešlého zákona o dani výdělkové na rok 1921, bylo brzo provedeno, totiž definitivní úprava všeobecné daně výdělkové, která by vyhovovala všem těm zřetelům, které už jsem naznačil.

V druhé části navržené resoluce dožaduje se rozpočtový výbor mírné praxe berní v tom smyslu, aby byli poplatníci ušetřeni nepříjemností, klére jim průtahem v projednávání vzejdou bez jejich viny, tím že vlastně již koncem dubna procházejí některé lhůty, které zákon dává poplatníkovi k uplatňování určitých nároků.

Jménem rozpočtového výboru navrhuji, aby usnesení poslanecké sněmovny o všeobecné dani výdělkové na léta 1922 až 1923 a resoluce, připojená k tištěné zprávě rozpočtového výboru, byly slavným senátem schváleny. (Potlesk.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Udělují slovo p. sen. Thořovi.

Sen. Thoř: Vážený senáte! Daňová otázka, zasluhuje nejen pouhé kritiky, ale náležité a důkladné změny, o kterou živnostnictvo již řadu let usiluje. Bohužel, že senát i při dobré vůli věci prospět, má málo moci měnit usnesení poslanecké sněmovny, která čím dále tím více tlačí senát na bezvýznamné místo, a tak se zdá, že všechna práce senátu rovná se nule. Viděli jsme to zvláště při zákonu o stavebním ruchu, kde dobré a věcné návrhy senátů sněmovna zamítla a nechala zákon se všemi nedostatky, které pak, když v praxi bylo vidět jeho neudržilelnost, sama musila opravit. Ovšem ani nyní se jí ten zákon nepovedl, je těžkopádný a proto stavební ruch je jím samotným nesmírně zdržován. Bytová krise je čím dále tím horší a trvá to měsíce, než se dostane vyřízení, a tak vyplácíme a doplácíme na podpory v nezaměstnanosti a stavět se nemůže. Ústupkem senátu dostává se senát do bezvlivného pozadí a stává se komorou podřízeného rázu.

Proto i dnes pří projednávání daně výdělkové musíme se omezit na pouhou kritiku, poněvadž naše opravné návrhy i z jiných důvodů byly by jistě zamítnuty. O reformě daně výdělkové jedná se už velice dlouho a velice často se tato otázka ventilovala, a zejména živnostnictvo volalo po zjednodušení dnešní husté daňové spleti, ve které se nikdo nevyzná, která je neprůhledná a také nespravedlivá. Živnostnictvo domáhalo se celou řadu roků daňové reformy v tom způsobu, aby byla zavedena daň jedna, tak zvaná daň progresivní, kterou by byli zatíženi všichni poplatníci poměrně stejně, a překvapuje nás proto, že vláda přichází opětné s reformou daně výdělkové, a to ještě takovou, která znamená, spíše zhoršení dosavadní daně výdělkové. Činí to dojem, jako by zde šlo jen o zájem určitých, řekl bych družstev, kterým se mají poskytnout určité úlevy na úkor a na útratu samostatně výdělečných jedinců. Daň výdělková sama o sobě vzhledem k nynějšímu rozpočtu nepřináší státu velikých příjmů, za to živnostnictvo zatěžuje svými přívěsky, které ve způsobe přirážek na tuto daň jsou navěšeny přímo strašlivě. Jsou obce, kde mají 15-1700% obecních přirážek a k tomu přistupují ještě přirážky okresní, zemské, komorní a jiné a tak na pohled nepatrná daň stává se pravou konfiskací tak často velmi těžce našetřeného jměníčka, které po celá desítiletí, jsouc koruna ke koruně střádáno, mělo sloužit k tomu, aby živnostník v případě nemoci nebo stáří nebyl odkázán na obtíž veřejnosti. Právem jsme očekávali, že až se sáhne k úpravě daní, bude se zejména přihlížej; k zjednodušení a že zvláště daň výdělková bude odstraněna. Než nynější systém, zdá se, že jest zahrocen stále proti živnostnictvu, proti střednímu stavu, a proto tato daň nejen že se ponechává, nýbrž naopak se.zhoršuje. Tak pro příště bude zaplacená daň z předešlého roku započítána do čistého zisku a jako čistý zisk opětně zdaněna. Tímto způsobem bude během několika roků čistý příjem poplatníka zdvojnásoben, ovšem jen u berních správ a zaplatí na daních téměř tolik, kolik skutečně jeho čistý zisk bude obnášeti.

Tedy na papíře se příjem živnostníka uměle zvedne, ale ve skutečností bude tento žebrákem. Jak má býti živ zejména v nedostatku práce, v případě nemocí nebo ve stáří, nikdo se nestará. Jen o to je starost, aby mu nic nezbylo.

Totéž je podle čl. III., lit. b, podle něhož placené nebo čítané úroky a jiné úplaty za užívání cizích kapitálů v podniku uložených, jsou čistým ziskem. Myslím, že dluhy a zejména obchodní, při nynější úrokové míře nejsou štěstím ani zábavou, a zře nemohou se dělati ze spekulace, poněvadž ve vypočítávání úroků jsou banky nemilosrdné. Vypůjčí-li si tedy někdo provozovací kapitál, pak činí tak buď z nutné potřeby nebo podnikavosti. Ale proto, že svojí prosperitou nebo zvětšením závodu přináší státu jíž čistý zisk, má větší obrat a tím se mu zvýší i daně, protože koupil zařízení obchodní nebo stroje, aby mohl pracovat a daně platiti, že platí jíž úroky z výpůjček, musí do čistého zisku započítati vedle zaplacených daní a přirážek i úroky z vypůjčeného cizího kapitálu, které se mu opětně zdaní. Tedy my jsme se zdaňováním tak daleko, že budeme platiti daně z daní. Ale toho se bohužel nežádá na všech, toho se žádá jen na živnostnictvu. My vidíme, že konsumním družstvům na př. je dovoleno úroky z vypůjčeného kapitálu si odpočítat, a podle usnesení poslanecké sněmovny, nepřesahuje-li ryzí výtěžek 6000 Kč - což přijde také ještě sem - jsou zcela osvobozeny od berní povinnosti, kdežto živnostníku, i když prokáže ztrátu, je daň stejně předepsána a vymáhá se na něm se vší krutostí a často bezohledně. Tedy, jak je viděti, nepostupuje se všude stejně a dělají se rozdíly. Žádáme, aby stejná práva a stejné povinnosti platily pro každého občana, a mají-li se ve státě poměry snesitelně upraviti, pak bez této zásady to nepůjde.

Často slyšíme, že živnostník ke zdanění všeho nepřihlásí a že se tímto způsobem kryje. Jestliže se to tu a tam děje, pak není vždy vinen poplatník, nýbrž nynější berní systém, který k tomu napomáhá a dokonce svádí. Jsem svědkem mnoha řádných a svědomitých přiznání k daním, ale k těm se nepřihlíželo, nýbrž libovolně se zvýšily. Jen u malého obuvníka v menším městě, u kterého revise ministerstva financí nalezla všechno v pořádku a daňový záznam mu podle toho podepsala bez námitek, zvýšila berní správa jeho roční příjem o 130.000 Kč. A daňová kniha podepsaná a v pořádku shledaná jako doklad berní správě neplatila. Co se tím vychovává? Dosáhne se tímto postupem stoupnutí berní morálky? Získá se tak důvěra vůči státním úřadům? Jistě že nezíská. Tedy tento systém je neudržitelný a vyvolává u živnostnictva velkou nespokojenost a je často příčinou špatného přiznání, neboť mnohý si řekne; Co je mi to platné, přiznám-li správně, když berní správa nevěří a upraví si to, jak chce sama. Žádali, jsme a žádáme, aby byly provedeny volby do odhadních komisí, které mají právo a povinnost upravili přiznání, a neznáme skutečných důvodů, proč se tak dosud nestalo. Nynější odhadní berní komise nemají ve většině případů důvěry živnostnictva, mnohé jsou již dosazené bez volby, poněvadž desítiletým trváním se zvolení členové buď vzdali nebo zemřeli nebo padli ve válce, a proto jsou volby nanejvýš nutné. Výchovu berní morálky je nutno svěřiti jen živnostnictvu, neboť ono provede samo nápravu a samo se postará o odstranění luzných nesrovnalostí, ať již se týkají zájmu státu nebo živnostníka. Musí býti zde získána vzájemná důvěra, jinak by zde opanovaly pole klam a lež a všechna naše snaha pozvednouti pokleslou berní morálku, setkala by se s nezdarem. Pří té příležitosti si stěžujeme do postupu ve vymáhání daní a konfiskování majetku. Zejména žádáme, aby do vyřízení rekursu nebyly tímto způsobem daně vymáhány.

My živnostníka nabádáme, aby přiznával svědomitě a poctivě a aby zaplatil v případě vysokého předpisu tolik, kolik by dle svého poctivého přiznání zaplatiti měl, ale vládu žádáme, aby naproti tomu, než bude jeho odvolání vyřízeno, nečinila mu zbytečných útrat a neznemožňovala mu jeho existenci. Neboť často konfiskováním majetku je zkrácen živnostník na své výdělečnosti a je tím postižen dvakrát, jednak konfiskačními útratami, jednak porušením výdělečnosti. Rovněž 10% úrok z prodlení je v demokratické republice nemyslitelný. Není vinna vždy liknavost neb nedbalost, že se daně neplatí, nýbrž nedostatek peněz, který čím dál tím hrozivěji nastává, je vinna špatná konjunktura, nezaměstnanost, a proto, že nemá živnostník zaměstnání a výdělku a nemůže zaplatili, nemá býti trestán ještě tak velikými úroky. V zákoně o lichvě se praví, že ten, kdo využívá tísně druhého, je lichvář. Co máme souditi o těchto úrocích? Je velikým omylem a velikou křivdou tvrditi, že živnostnictvo se daním vyhýbá. Neznám takových případů. Naopak, chce je platiti a bude je rádo platiti, budou-li to daně spravedlivé a snesitelné. Je však roztrpčeno na nespravedlivě vysoké předpisy a je roztrpčeno nad špatným hospodářstvím ve státě, nad korupcí a nepoctivostí, která s těžce vydělanými jím penězi zle nakládá. A při vší své poctivé práci a svědomitém vykonávání svých občanských povinností je při všech výhodách, a ohledech se sírany vlády vždy na místě posledním, ano, je dokonce pokládáno za parasita, který prý přehází vývoji. Je tedy živnostnictvo postaveno do křížového ohně, ale nesmí se ozvati, že je mu zle, hned se na ně ukazuje jako na živel státu nebezpečný. Až dosud žádná vláda nepochopila jeho mentality, ani tato vláda ne, i když tvrdí o sobě, že zastupuje všechny strany a zájmy, a tím také nevystihla ani mentalitu ani povahu občanstva naší republiky.

V našem státě je více než půl milionu samostatných živnostníků soustředěno ve společenstvech a grémiích, tedy tolik živnostníků přináležejících ke střednímu stavu. Připočteme-li členy rodiny, můžeme říci, že 20% všeho obyvatelstva přináleží ke stavu živnostenskému. Ale tento stav je, jak dokazuje rozpočet všeobecné daně výdělkové, poměrně nejpoplatnějším ve státě. Ptám se, jak je respektován? Nebylo zde dosud osnovy zákona, která by se řídila potřebou živnostnictva, spíš naopak. I dnešní návrh zákona o dani výdělkové znamená zhoršení. Nezměrný počet a výše daní a pří tom nezaměstnanost, nedostatek peněz zničí mnoho živnostníků, z nichž mnozí padnou úplně, jiní budou ožebračeni. Poplatnictvo nesnese tak velkých břemen, nemůže platiti 20 miliard ročně na dané, ty musí byli zmenšeny. Musí se celý aparát berní změniti, hlavně zjednodušiti. Musí se šetřit, hospodařit. Je třeba odbyrokratisovat naši administrativu, vypracovati náležitý program práce, vymeziti působnost, zaměstnávati lidí schopné, poctivé a pracovité, dáti jim dle potřeby větší pravomoc, aby akta nemusila od stolu ke stolu, od úřadovny do úřadovny, a aby se jich vyřízení naši občané dočkali. A je zejména, jak jsem se již zmínil, třeba změniti a zjednodušiti berní systém, zmenšiti počet daní,.a vymýtiti detektivní systém a tím zmenší se i počet pracovních sil. Jen náležitým hospodářstvím a svědomitostí našeho státního zaměstnanectva bude poplatnictvo a tím i stát ušetřen těžkých následků. Živnostnictvo jest ochotno konati všechny povinností ke státu, ale žádá, aby stát také konal své povinnosti k němu. (Potlesk.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Uděluji dále slovo p. sen. Friedrichovi.

Sen. Karel Friedrich (německy): Vážené dámy a pánové! Proti předloze zákona podané v této formě musím se bezpodmínečně postaviti. Touto předlohou zákona rozšiřují se válečné přirážky na léta 1922 a 1923. Nuže buďsi, stát potřebuje peněz, a chce si jich opatřiti. Ale se způsobem, jímž mají dle této předlohy peníze býti opatřeny, nemůžeme a nesmíme souhlasit. To uvidíte, když Vám obsah předlohy blíže vysvětlím.

Dle článku 3 této předlohy je výše výdělkové daně stanovena nejvýše 4%. Zdánlivě je to výhoda proti dřívějšku. Pozorujme však, jak se daň jeví, je-li přenesena do skutečnosti. Při výnosu jednoho milionu korun, obnáší výdělková daň 4%, to jest 40,000 Kč. Válečné přirážky obnášejí pří dani 40.000 Kč 250% dané, to jest tedy 10% výnosu, to jest 100.000 Kč. Nyní činí obecní, okresní a zemské přirážky, ve většině českých měst, jež znám, dohromady 1000% daně. V tomto případě je to 40% výnosu, dohromady 400.000 Kč, takže 56% výnosu, to jest 540.000 Kč odpadá na daně. To je úplně jasně dle zákona počítáno. Při tom ale výnos, na jehož základě je tato daň vypočítána, není snad čistým výnosem, nýbrž výnosem, který do jisté míry musí býti počítán jako hrubý., výnos, neboť živnostník nesmí si z tohoto výnosu strhnouti ani výdělkovou daň; musí tedy z výdělkové daně znovu platiti výdělkovou daň. Rovněž nesmí odečísti zaplacené a zúčtované úroky a jinou úplatu za používání cizích kapitálů, které jsou uloženy v podniku. Z těchto zbývajících 44%, které mu zůstanou, musí zaplatiti celou řadu výdajů, jež se mu jako srážka neuznávají. Prosím uvažte, jak hrozné zdanění to znamená. Když vám příklad vypočítám při 3%, kde by to zdánlivě mělo býti mnohem příznivější, uvidíte, že ani zde tomu tak není. Při výnosu 500.000 Kč obnáší daň 3%, tedy 15.000 Kč, 250% válečných přirážek činí 37.000 Kč, 1000% přirážek činí 150.000 Kč, dohromady 202.500 Kč daní, tedy zase více než polovina celého výnosu, o němž jsem dříve řekl, že to není čistý výnos, nýbrž hrubý výnos. Když dále uvážíte, že živnostník neplatí pouze daň z výdělku - musí platiti ještě daň z příjmu, činžovní daň se všemi přirážkami a dávkami, které jsou ještě v různých formách, atd. - pak ptám se: co mu zbude, zač vůbec pracuje?

Nutno vzíti zřetel ještě na jednu přitěžující okolnost, kterou bereme v úvahu při všech daních, to jest jednání orgánů, kteří daň vyměřují a vybírají. V tomto ohledu jedná se o libovůli, která volá do nebes. Nedávno konala se v Chebu protestní schůze a tu bylo zjištěno, že daň z obratu je předpisována takovým způsobem, že obyvatelstvo musilo vyjíti na ulice a proti tomu se postaviti. Bylo nařízeno, že živnostník má vésti o svém obratu knihy. Vede-li knihy a předloží-li je orgánům, nevezme se na knihy zcela, jednoduše žádného zřetele, neuznají se. Zjistili jsme, že aniž by berní úřady měly sebe menšího důkazu, že by tyto záznamy byly nesprávný, zvýšily obrat desateronásobně, v jednom případě dokonce stonásobně proti tomu co v knihách bylo zapsáno. Dejme tomu, že někteří podváděli a vedli špatné knihy, ale to zde nemůže rozhodovati. Je věcí úřadu, aby dotyčného potrestal; ale bez důvodu, že by podobný zápis byl nesprávně veden, nemá žádný berní orgán práva jíti dále než co mu zákon předpisuje. Daňová břemena nabývají pro živnostníka takových forem a takových rozměrů, že se stávají nesnesitelnými. Vidíte to přece na přibývání konkursů, které jsou u každého soudu přibity a vyvěšeny. Činí to skoro dojem, jako by tu byla snaha zničiti vůbec celé podnikání, neboť žádati od podnikatele, aby pracoval zcela zadarmo, aby ducha, nervy a vše na to obětoval a při tom také ještě své úspory do toho vložil, jen aby daně sehnal, to je šílenstvím. K něčemu podobnému nemůže zákonodárství směřovati.

Uvádím zde ještě případ, že společnost s omezeným ručením jsou zatěžovány 80% zisku, tedy mají platiti 80% čistého zisku pouze jako daně. Tu zbude dotyčným 20%. Ty zase nejsou čistým výnosem, nýbrž z nich mají zaplatiti ještě nesčíslnou řadu věcí, které jim berní inspektor nikdy jako srážku nepovolí. Zač tedy pracuje tento člověk? To vede k případům, z nichž bych rád jeden uvedl: Jistý pán mi vypravoval, že vyrábí zboží, které je lidu nezbytné nutným předmětem. Vynalezl vlastní postup, dle kterého by jednotku tohoto zboží mohl prodávati o 10 Kč levněji. Rád by to udělal v zájmu obyvatelstva. >Když to ale udělám,< řekl mi, >musím zaměstnati více dělníků, musím vydati v šanc výrobní tajemství, a v tom okamžiku, kdy budu zaměstnávati o několik dělníků více, přepadne mne berní inspektor, bude celý podnik jinak klasifikovati a já budu v nebezpečí, že místo svého skrovného zisku budu ještě méně vydělávati. Nepodniknu toho, protože je mi již přes 60 roků.< To je škodou pro konsumující obyvatelstvo. Když takovým způsobem každý je daňovým útiskem postižen, trpí tím nejen dotyčný, nýbrž veškeré obyvatelstvo, a stát z toho nemá ničeho, neboť takovým způsobem každé podnikání pomalu zanikne. Je šílenstvím chtít někoho zničiti daněmi. Celé daňové zákonodárství je u nás nyní takového druhu, že dohání lidi k daňové nemorálnosti a podvodům. Kdo nepodvádí, nemůže vůbec existovati. Podnikatel je nucen mysleli na podvádění, chce-li existovati a obstáti při obrovských daních. Odpomohl by zde jen zcela nový daňový systém. O nepřímých daních nechci vůbec mluviti. S dosavadním systémem přímých daní museli bychom přestati, museli bychom daně shrnouti, zavésti jakýsi census a lid by si musil své občany sám seřaditi dle toho, co mají na daních odváděti. Musely by býti stanoveny třídy jen podle daňových jednotek. Daňová jednotka by byla utvořena tím, že by úhrnný požadavek státu byl dělen počtem daňových jednotek. Kdyby pak někdo na př. byl zařaděn do třídy 10, kde má platiti sto jednotek, pak je právě zaplatí; to by bylo velmi jednoduché a zmenšilo by to obrovský správní aparát. Byl by to důstojný systém, nikoliv systém, kde každému občanu a každému podnikateli se nahlíží do kapsy a každého dne se kontroluje tobolka, co v ní má a je-li ještě možno z ní vytáhnouti krejcar.