Předseda: Prášek.

Místopředsedové: Klofáč, Niessner, dr. Soukup.

Zapisovatelé: dr. Krouský, Svěcený.

122 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři, dr. Dolanský, Habrman, Staněk, Šrámek, dr. Šrobár, dr. Vrbenský; za ministerstvo zdravotnictví ministerský rada dr. Skácelík.

Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr. Šafařovič, jeho zástupci dr. Bartoušek a dr. Trmal.

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Sděluji, že udělil jsem dovolenou pro dnešní schůzi sen. Huclovi, sen. dr. Malínskému a sen. dr. Kovalikovi; na příští týden sen. dr. Krouskému.

Navrhuji, aby byla udělena dovolená zdravotní na dobu 14 dnů sen. Sáblíkovi a sen. Dědicovi, na dobu 6 týdnů sen. Šperovi.

Kdo souhlasí s udělením těchto dovolených, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Navrhovaná dovolená jest udělena.

Senátní tajemník dr. Šafařovič (čte):

Zápis o 112, 113, 114, a 115, schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé ze dne 24., 27. a 28. dubna 1922.

Předseda: Přikročuji k projednávání denního pořadu.

Prvním bodem je

1. Druhé čtení zprávy I. ústavně-právního výboru, II. rozpočtového výboru o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, jímž se doplňuje zákon ze dne 19. března 1876, čís. 28 ř. z. o lhůtách k opravným prostředkům v řízení před úřady finančními. Tisk 1333.

Byl mi podán dostatečně podporovaný návrh sen. dr. Spiegela a soudr.

Žádám p. zapisovatele sen. Svěceného, aby jej přečetl.

Zapisovatel sen. Svěcený (čte):

Návrh sen. dr. Spiegela a soudr. k resoluci navržené rozpočtovým výborem:

>V prvé řádce navržené resoluce budiž místo slova >provedla< reformu dáno slovo >navrhla<,

Předseda: Zpravodajové jsou: za výbor ústavně-právní sen. dr. Veselý, za výbor rozpočtový sen. dr. Karas.

Táži se pana zpravodaje, zda-li má nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. dr. Veselý: Nemám.

Předseda: Není tomu tak, přikročíme k hlasování.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byly přijaty ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijímá se také ve čtení druhém.

Uděluji slovo panu zpravodaji sen. dr. Karasovi.

Zpravodaj sen. dr. Karas: Slavný senáte! Navrhuji pouze tiskovou změnu v resoluci v odstavci prvém. Místo slova >provedla< má býti slovo >navrhla<. Tím také zároveň se vyřizuje návrh pana sen. dr. Spiegela a soudr., který také navrhuje toto slovo.

Předseda: Dám hlasovati o resoluci opravené panem zpravodajem. Tím odpadá hlasování o dodatku nebo změně pana sen. dr. Spiegela.

Kdo souhlasí, aby resoluce výboru rozpočtového byla přijata, jak byla nyní upravena, prosím, aby pozvedl ruku. (Děje se.)

To je většina. Resoluce se přijímá.

Přistupujeme k odstavci druhému, jímž jest

Zpravodaji jsou: za výbor rozpočtový sen. Ferd. Jirásek a za výbor živnostensko-obchodní sen. Štelcl.

Táži se pana zpravodaje, zda-li má nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. Ferd. Jirásek: V § l na řádce 15. má býti >1< místo >I<.

Předseda: Přikročíme k hlasování.

Ve smyslu §u 59 jedn. řádu provedeme hlasování ve čtení druhém podle jmen, ježto senát změnil v prvém čtení usnesení poslanecké sněmovny.

Žádám pp. zapisovatele dr. Krouského, Svěceného a Löwa, aby sebrali hlasy do urny a to: dr. Krouský na pravé straně, Svěcený ve středu a Löw na levé straně a je pak sečetli a oznámili mi výsledek. Hlasovati se bude lístky ano nebo ne.

Kdo souhlasí s navrženou osnovou,zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byly přijaty ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť odevzdá hlasovací lístek znějící na ano do urny, jinak nechť odevzdá hlasovací lístek znějící na ne.

Předseda (zvoní): Výsledek hlasování je tento:

Pro navrženou osnovu zákona ve čtení druhém bylo celkem hlasů 89 proti 16. Jest tedy navržená osnova zákona přijata také ve čtení druhém.

Nyní dám hlasovati o resolucí.

Kdo souhlasí s navrženou resolucí, prosím, aby pozvedl ruku. (Děje se.)

To jest většina. Resoluce jest přijata.

Přikročíme k bodu dalšímu, kterým jest

3. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona, kterým se stanoví spotřební dávka z tabáku, sloužící za základ ku vyměřování trestu při důchodkových přestupcích tabákových. Tisk 1334.

Zpravodajem je pan sen. dr. Karas. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. dr. Karas: Slavný senáte! Osnovou, kterou vláda předkládá slavnému senátu k projednání, má býti docíleno toho, aby podloudnictví tabáku a poškozování státu bylo co možná bráněno. Toto jest trojího druhu. Tabák zahraniční jednak dováží se k nám do našeho státu - zahraniční tabák jest levnější - a tím se státu ubírá licenční poplatek. Dále uniká státu zisk z monopolu, který stát má, když tabák za hranicemi nakupuje a u nás ho zpracuje. Konečně bývá stát zkrácen tím, že na Slovensku jest dovoleno pěstování tabáku doma, ale ten tabák musí se všechen odevzdati tabákové režii, která ho zpracuje v továrnách a jako monopol státní jej prodává. Je přirozené, že čím vyšší kupní cenu výrobky tabákové mají, tím více to láká k podloudným manipulacím s tabákem. Vláda přichází proto s osnovou zákona, aby takové podloudné obchodování tabákem anebo tabákovými výrobky bylo trestáno vyššími pokutami než jako dosud bylo. V paragrafu prvním se stanoví, že základem pro vyměřování pokut má býti licenční dávka, která v zemích našich byla stanovena na 400 korun za l kg. Tato výše byla upravena zákonem naší republiky ze dne 29. ledna 1920, čís. 74 Sb. z. a n.

Na Slovensku, kde platí dodnes zákon uherský, byla dávka z jednoho kg nesmírně malá, činila jen 3.20 Kč, a tudíž také pokuty, které byly vyměřovány, byly následkem toho relativně nízké.

Dále jest ještě druhá věc na Slovensku. Tam totiž všechny tyto přestupky musily býti stíhány pouze řádnými soudy, řízení bylo tedy mnohem delší a nákladnější, kdežto u nás finanční úřady samy bezprostředně všechny tyto berní přestupky stíhají.

Tato osnova zákona má zároveň za účel jednak upraviti výši pokut, jednak unifikovati zákonodárství naše se zákonodárstvím slovenským. Poněvadž tedy oba dva účely, jichž předloha má dosáhnouti, jsou v zájmu našeho státu, navrhuje rozpočtový výbor slavnému senátu přijetí této vládní osnovy. (Potlesk.)

Předseda: Zahajuji debatu. Ke slovu jsou přihlášeni tito řečníci: pan sen. Zulegera pan sen. Reyzl. Řečnická lhůta je stanovena pro jednoho řečníka na čtvrt hodiny.

Uděluji slovo panu sen. Zulegerovi.

Sen. Zuleger (německy): Slavný senáte! Vzhledem na nesprávnou informaci - bohužel nemůžeme za to, že jsme nemohli sledovati české řeči - hlasovali jsme při posledním hlasování proti návrhu, i prohlašuji, že toto hlasování odvoláváme a že hlasujeme pro návrh. Jednací řád sice o tom ničeho nestanoví, ale následkem nesprávné informace hlasovali jsme proti návrhu, což, nyní odvoláváme. Jsme pro návrh. Jménem německých měšťanských stran. (Výborně!)

Předseda: Dalším řečníkem je pan sen. Reyzl.

Sen. Reyzl (německy): Pánové! Zákon, spíše změna zákona ze dne 29. ledna 1920, je tak zvaným unifikačním zákonem. Tento zákon má nyní pro celé území republiky stanoviti trestní sazbu dle dosud obvyklých výměr. Na Slovensku, kde důchodkové přestupky tabákové byly dosud trestány na základě tabákové dávky 3.20 Kč, budou tato ustanovení trestního zákona nyní prováděna na základě licenčních poplatků, které platí v ostatních částech republiky, a sice za l kg 400 korun. Vidíte tedy, že tato unifikace se vykonává tak, že za základ zákona je brán vždy onen zákon, jenž podrobuje státní občany vyššímu trestu, tedy unifikace, výchova státních občanů tresty. Pánové! Když jsme se při tomto zákoně přihlásili ke slovu, tu používáme v prvé řadě příležitosti, abychom řekli něco o našem tabákovém monopolu a o výborné jakosti našich tabákových výrobků. Bydlím asi 25 let těsně na říšsko-německé hranici a znám již poměry z předválečné doby, jak se pohraniční styk odehrával pokud jde o tabákové výrobky na oné straně hranic, a na druhé straně o kupování tabákových výrobků u nás a v cizině. Pokud se mohu upamatovati, požívaly výrobky starého rakousko-uherského mocnářství vždy dobré pověsti. Počínaje od nejlevnějšího doutníku, tak zvaného >dlouhého< za tři haléře, až nahoru k nejlepšímu doutníku, k viržinku nebo k doutníkům vybrané jakosti, byly tyto druhy doutníků také v cizině velmi oblíbeny. Část obyvatelstva přivážela si tabák již v oné době z druhé strany, ale přiznávám se vám upřímně, že ti kuřáci, kterým jen zpola záleží na chuti doutníku, vždy odmítali kouřiti říšsko-německé doutníky, které byly ve stejné ceně s našimi druhy. Rakouský doutník, >krátké<, tuzemské, dříve uvedené >dlouhé<, kuba a viržinka byly vždy proslulé jako velmi dobré doutníky. Nevím, můžeme-li to také dnes tvrditi. Pokud mně samému jako kuřáku je známo, je dnes jakost těchto doutníků pode vší kritiku. Nejen že je k tomu zpracován nejhorší materiál, myslím dokonce, že je zpracováván ještě onen materiál, který byl za války pořizován z papíru a zpracován na >krátká<, tedy přímo listy papírové. Toto množství papírového materiálu nyní ještě se zpracovává v >krátkých<. Naše viržinky, které ve skutečnosti vůbec tak často nedostaneme - neboť viržinky, které dostaneme ke koupi, nejsou z velké části naším výrobkem, jsou dováženy z Itálie a u nás prodávány za ohromně vysokou cenu 2 Kč - tedy tyto viržinky, které byly proti mírové ceně dvacetkráte zdraženy, jsou dnes jakosti značně horší než byly před válkou. Míním viržinky, které se u nás vyrábějí; ale ještě mnohem horší jsou viržinky, které se za levnější cenu dovážejí z Itálie a zde prodávají za ceny 2 Kč. (Výkřiky.) Dále bych velmi rád viděl, kdyby nám zástupce finančního ministerstva snad vysvětlil, jak se věc má s egyptskými cigaretami, které se dovážejí z Německa. V Mnichově totiž prý se vyrábějí egyptské cigarety, které stojí 40 feniků kus, to je asi 8 nebo 10 haléřů, a u nás se prodávají za pravidelnou cenu. Že hodnota těchto cigaret přirozeně tomu odpovídá, je jasné.

Tabákový monopol v minulém roce vynesl státu jednu miliardu čistého zisku. Nyní bychom se přece rádi zeptali, je-li při této vysoké výnosnosti monopolu skutečně zapotřebí, aby stát kouřící státní občany tímto způsobem podváděl. Nikomu není dána možnost, aby zdejšího kuřiva nepoužíval, aby ho snad odebíral z ciziny, poněvadž jsou přece na podloudnictví stanoveny vysoké tresty. Z druhé strany přivádí však stát svým monopolem mizerné zboží do obchodu, které vůbec nelze popsati. Zmínil jsem se již i hlavních druzích cigaret, které kouří dělnictvo. Rád bych při tom ještě promluvil o znamenité jakosti našeho obyčejného kuřlavého tabáku. Myslím dokonce, že je mnoho lidí, kteří kdyby nevěděli, že kupují tabák, vůbec by nemohli posouditi o jaké zboží se jedná. Nevoní ani tabákem ani něčím jiným, je to konglomerát listí, který nelze pojmenovat tabákem. Nyní slyšíme, že většina surového materiálu se kupuje v cizině. Krátké pátrání po těchto nákupních pramenech dovoluje nám ale zde hlouběji do věcí nahlédnouti. Tu se dovídáme, že oněch nákupních pramenů, které mělo staré Rakousko pro tabák, dávno se již nepoužívá, a že nepřicházejí v úvahu, nýbrž že naše tabáková režie skupuje surový materiál v Turecku, v Bulharsku, v Rumunsku a sice takový materiál, kterého se tam již nepoužívá. Tedy skupuje se takový neřád a zde se zpracovává na nejlepší doutníky a cigarety. Bylo mně řečeno, že nejen tyto horší druhy jsou nyní tak ohavné, nýbrž že dokonce doutníky, které dříve měly světové jméno, jako regalia media a britanica, jsou jakosti právě tak špatné jako jiné druhy. Ačkoli nám čistý výtěžek tabákové režie zde již dosti praví, napadla by vás přece snad myšlenka, že ti, kdož mají užitek z tohoto špatného zboží, z tohoto odběru špatného tabáku, jsou snad dělníci tabákových továren. Ale pohled na mzdy našich dělníků a dělnic v tabákových továrnách nám ukazuje, že zde stát jedná právě tak špinavě, jak je všeobecně zvyklý jednati vůči státním zaměstnancům. Mzdy dělníků v tabákových továrnách jsou bídné a kdo zná zaměstnání dělníků a dělnic v tabákových továrnách, ví, že to není nejlehčím zaměstnáním. Tabákovým monopolem, právem státu, že jen on sám smí toto zboží vyráběti a prodávati, hřeší se velmi jednak na úkor zdraví dělníků zaměstnaných v tomto monopolu, jednak na úkor zdraví kuřákova. Chtěli bychom z tohoto místa vyzvati vládu, aby v těchto věcech zjednala nápravu, totiž aby tento neřád nebyl více nakupován, aby obyvatelstvo za své drahé peníze obdrželo také bezvadné zboží. Dále vyzýváme vládu, aby předpisy o tabákovém podloudnictví neprováděla tak přísně jako dosud. Zažívám na hranici denně věcí, které se vám snad budou zdáti neuvěřitelnými. Když si ku příkladu zastrčíte do kapsy malou lulku a jdete na procházku do Saska a náhodou vám dojde tabák, který jste si zastrčili, chcete kouřiti, koupíte si balíček tabáku za 5 neb 6 grošů, nacpete si dýmku a strčíte zbytek balíčku do kapsy, tak vás na hranici prohlížejí a tento tabák zabaví. A nestačí ani, že zaplatíte pokutu, a pak máte pokoj, nikoliv, pak máte s finančními úřady opletačky po celé dny a celé týdny, jste několikráte předvoláni, podrobeni dlouhému a trapnému výslechu, je z toho halda spisů, a konečně musíte býti ještě rádi, nemusíte-li si pro pár gramů tabáku odseděti trest vězení. Zde právě jedná se s veškerou přísností vůči drobným lidem, kde je na bíledni, že nemůže jíti o řemeslné podloudnictví. Naopak je známo, že prese všechny silnou finanční stráž a špehy, kteří hlídají hranice, pašuje se tabák v celých bednách a kolují pověsti, že mnozí z těchto úředníků jsou dorozuměni s pašeráky. Vše směřuje k tomu, aby drobný kupec, který jde na druhou stranu a rád by ochutnal cizí doutníky a snad beze zlého úmyslu dvě si strčí do kapsy, byl potrestán. Míním, pánové, že by se vláda měla přímo styděti. (Sen. Lorenz [německy]: Vláda má býti tím potrestána, že má špatný tabák kouřiti sama. - Veselost.) Sázím se, že naše směrodatné panstvo těchto výrobků nekouří a že tyto výrobky jsou určeny pro plebs. Toto jednání s tak zvanými pašeráky tabáku na hranicích je dle mého názoru zbytečné. Když víme, jaká je jakost tabáku a doutníků v cizině,.nemusíme se obávati, že obyvatelstvo bude tak bouřlivě bažiti po tomto kuřivu. Ale je příznačné pro nynější jakost našeho kuřiva, že si tak mnoho lidí přináší kuřivo z druhé strany. Zde není směrodatným ani nízký kurs marky, neboť i když doutníky za hranící zdají se býti poměrně levnějšími, pak tomu ve skutečnosti tak není, protože právě na hranících v Sasku ceny za tabákové zboží ohromně stouply. Ceny doutníků za hranicemi vyrovnají se naším cenám, ale že naši pohraniční obyvatelé chodí na druhou stranu a přinášejí si kuřivo odtud, pochází z toho, že naše kuřivo se stalo asi od roku tak prabídným. Myslím, že kdyby tabákové režii jen trochu záleželo na její pověstí, pak musela by se snažiti, aby zase obnovila staré dobré jméno tabákových výrobků a neuváděla do obchodu takový šmejd, jak se to dnes děje. Budeme hlasovati proti tomuto zákonu, protože jsme toho mínění, že se obyvatelstvo tresty nevychovává. (Sen. Fahrner [německy]: Tresty a špatný tabák!) Tresty a špatný tabák, to jsou prostředky, kterými snad lidi vychováme k tomu, aby dále pěstovali a dále dělali právě to, čemu zamýšlíte zákonem zabrániti. Z vývodů pana zpravodaje jsme slyšeli, že na Slovensku je obyvatelstvu dovoleno pěstovati tabák a že právě toto obyvatelstvo je nízkými trestními sazbami k tomu sváděno, aby s tabákem provádělo podloudnictví a pokoutní obchod, Je-li to nejlepším prostředkem, aby tomu bylo odpomoženo, zvyšují-li se sazby trestů na úroveň, jež je u nás obvyklou, o tom pochybují. Proto považujeme tyto změny zákona za nezpůsobilé, aby do našeho tabákového monopolu vnesly pořádek, a proto budeme hlasovati proti zákonu. (Souhlas na levici.)

Místopředseda dr. Soukup (zvoní): Přeje si pan zpravodaj snad doslov?

Zpravodaj sen. dr. Karas: Ano.

Místopředseda dr. Soukup: Pan zpravodaj má slovo.

Zpravodaj sen. dr. Karas: K vývodům pana sen. Reyzla řeknu toto: Pan senátor řekl, že pří unifikaci zákona vždycky zachovává se to, co bylo občanstvu nepříznivější, čili co je pro státní pokladnu příznivější. K tomu dodávám, že státní pokladna není ještě tak uspořádána nebo v takovém blahobytu se nenachází, aby mohla dnes již slevovati něco z příjmů, které dosud měla. Naopak pří každé příležitosti až dosud fiskus státní hledí z občanů co možná nejvíce vyždímati, než dostaneme se k tomu okamžiku, kdy bude možno veřejné dávky snižovati; přál bych si, abychom při té možnosti brzy byli.

Pokud pan řečník vytýkal špatnost tabáku a špatnou kvalitu tabákových výrobků, tu prosím, račte prominouti, velectění, že já sám v této věci nemohu polemisovati, poněvadž sám jsem nekuřákem a těm věcem naprosto nerozumím. (Veselost.)

Ministerstvo financí sem vůbec žádného zástupce neposlalo a neuznalo ani za vhodné, aby v senátu svoji předlohu hájilo. Já v tom směru naprosto nechci hájiti tabákové režie, že by skutečně její výrobky byly tak krásné a že by zasluhovaly toto hájení; ale zvláštní bylo, že jediným zástupcem vlády byl zde p. ministr zdravotnictví. Kdo ví, jestli ten zákon nebyl vypracován v dohodě s ministerstvem zdravotnictví, neboť lékaři říkají, že kouření je nezdravé, a budou-li se dávati občanstvu špatné tabákové výrobky, bude si občanstvo odvykati kouřiti; tím docílí ministerstvo zdravotnictví, čeho docíliti chce, a proto asi zde byl p. ministr zdravotnictví a zastupoval tuto předlohu. (Veselost.)

K věci vlastní na obhajobu výrobků tabákové režie tedy mluviti nebudu a trvám jen na svém návrhu, aby z důvodů fiskálních tato předloha zákona byla přijata, jak ji rozpočtový výbor slavnému senátu navrhuje.

Místopředseda dr. Soukup: Pánové, račte zaujmouti místa, přistoupíme k hlasování.

O osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formulí míním dáti hlasovati na jednou. (Námitek nebylo.) Námitek není.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijata jest ve čtení prvém.

Přikročíme k projednávání následujícího bodu, jímž je

4. Zpráva výboru zahraničního a rozpočtového o vládním návrhu zákona o úpravě osvobození osob exterritoriálních od státních a jiných veřejných daní a dávek. Tisk 1335.

Zpravodajem je p. sen. dr. Krupka za výbor zahraniční. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. dr. Krupka: Slavný senáte! Osvobození od poplatků, daní a jiných veřejných dávek je předmětem zákonodárství v různých státech pokud se týče osob diplomatických. U nás v tom okamžiku, jakmile se osamostatnil náš stát, bylo zapotřebí také tyto poměry upraviti blíže. Byli jsme tím více k tomu povinni, poněvadž více versa jsme musili očekávati také dotyčné osvobození a dotyčné výhody od států jiných, u kterých naší vyslancové a zástupci jsou ustanoveni a pověření. Ovšem, že tato ustanovení prýští vlastně více z mezinárodního práva a v té příčině existují nejen přímé předpisy zákona, ale také právní obyčeje. Nejdůležitější ustanovení pokud se týče slevy těchto daní a dávek obsahovala již naše stará ustanovení zákona ve starém Rakousku a to pokud se týče daně z příjmů, daně důchodkové a pak cla a různých poplatků z listin, pozůstalostí a darů movitých. Při tom poukazují na to, že naše staré zákonodárství rakouské týkalo se pouze naší polovice, že však na Slovensku platí ještě ustanovení zákona, uherského. Připouštím, že tato ustanovení se nepříliš podstatně liší od našeho zákonodárství a je to také přirozené, poněvadž přece jsme měli zahraniční záležitostí společné, V některých menších nepodstatných věcech se jaksi liší a zejména pokud se lýce ustanovení, že příslušná sleva je také závislou učiněna na reciprocitě, Mimo to dlužno uvésti, že se také tato osvobození netýkala vlastně autonomních poplatků, zejména zemských, okresních a obecních přirážek. K tomu pak v nejnovější době přistoupila ustanovení, pokud se týče nových daní, a to daně z obratu, daně přepychové a daní spotřebních.

Ve Švýcarsku a v Rakousku připravuje se jednotné zákonodárství a vláda také sleduje tento cíl i předkládá nám osnovu, která vlastně v podstatě své jest rámcovým zákonem, při tom vyhrazuje si právo, aby byla zmocněna příslušné předpisy cestou nařizovací k platnosti v tom kterém konkrétním případě přiváděti. A to zejména je důležité vzhledem k tomu, poněvadž jde o okruh osob, které mají býti těchto poplatků resp. daní sproštěny, poněvadž jde také o to, je-li stát náš vzájemným v této příčině a také o to, abychom měli přátelštější styky s tím nebo oním státem.

V prvé řadě ovšem vztahuje se toto osvobození na osoby podle mezinárodního práva exterritoriality požívající. Osnova tato však připouští také možnost, aby, pakliže toho veřejný zájem vyžaduje, a sice veřejný zájem státní, také různým missím, které nepožívají těchto zásad exterritoriality, byla ve výjimečných případech takováto sleva poskytnuta. Ovšem vztahuje se to na případy naprosto mimořádné a jenom zcela ojedinělé.

Pokud se týče stanoviska, které v otázce této osnovy zaujal zahraniční výbor, poukazuji k tomu, že výbor zahraniční tak jako jeho zpravodaj, já, stáli jsme na tom stanovisku, že nesmíme vládě propůjčovati přílišnou moc, aby různá odvětví veřejné zprávy a různá odvětví, která vlastně patří do oboru zákonodárných, upravovala cestou nařizovací a parlament ji k tomu zmocňoval. My máme těch zmocňovacích zákonů již dosti a pokud se pamatuji a vím, také ústavně-právní výbor v té příčině se usnesl na resoluci, aby vláda nezneužívala jednak těchto zákonů, jednak aby je omezila na míru co nejmenší. A touto snahou veden byl jsem také já jakožto zpravodaj toho názoru, že ony předpisy, které jsou jaksi ustáleným zvykem a zákonodárstvím jak naším, tak i cizím, taliového rázu, že jsou všeobecně uznanými a platnými, aby ty jednoduše byly také petrifikovány zákonem, aby v té příčině vládě nebyla poskytnuta nějaká moc nařizovací, nýbrž přímo zákonem aby se vyslovilo jako v jiných státech, že určité osoby, a jsou to zejména panovníci, presidenti republik, pak vyslancové atd., byli eo ipso podle zákona od těchto různých poplatků osvobození, a to ovšem za předpokladů reciprocity, neboť ta, jak známo, podle mezinárodního práva hraje velikou úlohu.

Poněvadž však v různých státech jsou poměry mnohdy různé a poněvadž zejména také míra osvobození je různá, nebylo možná, a to zejména v této přechodné době, abychom hned a sice definitivně také tyto poměry upravovaly přímo zákonem. Proto bylo potřebí, aby ponechána byla vládě jakási možnost, aby v tomto rámcovém zákoně mohla určitá nařízení vydati, která by byla více méně konkrétního rázu a která by sledovala zajisté jistý diplomatický účel.

Následkem toho také změnili jsme § l vládní osnovy a na místě, aby byla vláda zmocněna, aby osvobodila hlavy států cizích jakož i členy mezinárodních komisí a vyslanectev a diplomatické zástupce od různých dávek, aby v této příčině to bylo ustanoveno zákonem, ovšem s předpokladem reciprocity a následkem toho také jsme dále přiznali vládě jenom právo, aby okruh těch osob, který je různý, pokud se týče osvobození od těchto daní a veřejných dávek a míra tohoto osvobození, jakož i druh těchto dávek aby také ponechán byl vládě, poněvadž ta nejlépe za konkrétních poměrů dovede uvážiti, zda-li tak může učiniti či nic a do jaké míry.