A jistě spravedlivý pozorovatel v blízké už době pozná, že se bude umenšovati těžké utrpení, které působí pohlavní choroby nemocnému, rodinám, lidské společnosti, že naděje vyléčení bude ozdravovati, potěšovati novou nadějí a radostí ze života, že bude probouzeti mravní vědomí, osobní mravní odpovědnost. Jisté zákon tento položí ušlechtilé základy odborné péče o nakažlivé choroby pohlavní a příslušného mravního obrození. (Sen. dr. Hilgenreiner [německy]: Doufejme!) Považuji za svou povinnost poděkovati panu referentu sen. Klečákovi, jakož i všem ostatním pánům referentům, kteří propracování zákona věnovali svou plnou pozornost a pomoc. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda dr. Soukup: Další slovo má pan sen. dr. Wiechowski.

Sen. dr. Wiechowski (německy): Dámy a pánové! Obrovské rozšíření pohlavních nemocí během války a po válce snadno nám vysvětluje, že tento předmět, jenž již za normálních dob budil nesmírný zájem všech národohospodářů a lidumilů, právě v nynější době také byl pohnutkou k tomu, že se vláda dostavila s návrhem zákona.

Ale látka, kterou zde máme zmoci, jest příliš těžkou, ježto vlastně čistě lékařský obsah její namnoze bývá do tak těsné souvislosti uváděn s morálními ale také se sociálními vztahy, že čistě lékařské projednání otázky jeví se sotva možným. Někdy máme naprosto dojem, že se zde jedná o poměry, které zákonodárnou cestou nelze dokonale řešiti. Jest uznati, že návrh zákona se přičiňuje otázku tuto řešiti čistě věcně, především na lékařském podkladě, ježto věc přece vlastně jest právě věcí lékařskou. To, co z toho vzešlo, není naprosto ideálním zákonem a namnoze, netoliko v tomto domě, ve výboru, nýbrž také v odborných kruzích doznal tento návrh zákona vlastně zamítnutí. I když také naprosto nesdílím tohoto zamítnutí, nýbrž vítám tento návrh zákona, tož chtěl bych přece varovati před tím, aby k tomuto zákonu se nepojily naděje příliš veliké. I tehdy, dámy a pánové, jestliže po provedení tohoto zákona by klesnouti měl počet osob pohlavně nemocných, i v tomto případě není dán důkaz o tom, že tento zákon znamená skutečné rozřešení této otázky. Neboť nesmíme zapomenouti jedno: jestliže během války a bezprostředně po válce pohlavní nemoce nesmírně se rozmnožily, nalézáme se již nyní dle výroku statistiky na sestupné části vlnovky a blížíme se poklesu pohlavních nemocí vůbec, jak to všeobecně jest pozorováno u infekčních nemocí, které se náhle objevují, dosáhnou nejvyššího bodu a pak znenáhla opět zanikají, aniž by snad jim bylo bývalo čeleno umělými prostředky. Vady, jež tento zákon beze vší pochybnosti vykazuje, spočívají v rozdílu, jež pohlavní nemoci vykazují oproti jiným infekčním nemocem, oproti jiným nákazám. Pohlavní nemoce dlužno spíše srovnávati s tuberkulosou, s nákazou, která stále se jeví a prostředků, které jsme shledali vyzkoušenými proti náhle se objevujícím nákazám, řekněme proti choleře, tyfu, spalničkám, spále, chřipkovým epidemiím, nelze zde plně užíti i selhávají částečně. Hlavním prostředkem, jež má po ruce lékař a hygienik, jest jednak povinnost ohlašovací, jednak isolace nemocného a spojená s tím možnost odstraniti zárodek nemocí a rozšíření nemoci.

Zákon je nyní nucen zaujmouti střední cestu. Není možno jednati snad tak brutálně jako ve středověku při malomocenství. Přísná úplná isolace a také úplná ohlašovací povinnost není možná. Tato otázka byla jíž ventilována u tuberkulosy, ale teprve větší měrou u pohlavních nemocí, které ještě u většiny obyvatelstva podržely jistou diffamující příchuť. Přes to však snaží se zákon zůstati na vyzkoušené půdě lékařské zkušenosti, tím, že jednak za jistých okolností stanoví ohlašovací povinnost a jednak stanoví nucené léčení pro všechny případy, po případě dokonce pod trestní sankce. A to jest to nové, důležité, to jest to, od čeho si slibují největší výsledek u tohoto zákona, A pří tom ovšem co nejvřeleji jest uvítati, že konečně jednou nečiní se rozdílu mezi mužskými a ženskými osobami pohlavně nemocnými. Obě pohlaví podléhají nyní takřka stejnou měrou lékařské kontrole, kdežto dříve celé břemeno nésti musilo pouze ženské pohlaví.

Třeba že tedy zákon, abych tak řekl, naprosto není ideálním řešením hádanky, přece dlužno jej uznati. Ale více ještě nežli u jiných zákonů a jako začasté v lékařsky-hygienických věcech, jsme zde, abychom přišli k vyřešení věci, poukázání na pomoc jednotlivcovu. Avšak této pomoci jednotlivcovy nemáme se dovolávati pod heslem morálky a ethiky, nýbrž pod heslem osobní hygieny, kultury vlastní osobnosti. Musíme usilovati o to, aby lidé tak byli poučeni, aby šli k lékaři samotni, dobrovolně. Neboť nesmíme se klamati; absolutně bezpečného, vždy účinného tlaku nemůže tento zákon vykonávati, ani jeho hrozby trestem. Stále ještě lze konstatovati případy, v nichž infekční pohlavní nemoce mohou ujíti vyšetření, ošetření a léčení. Ostatní leží již ve vývoji doby, lidé jsou již poučeni o pohlavních nemocech, takže dobrovolného vyšetření stále více přibývá. Přede mnou leží malá statistika německé dermatologické kliniky. Tato praví, že v německém dermatologickém oddělení jest nyní ambulantně ošetřováno 600 paní a dívek, onemocnělých kapavkou, které naprosto nemají co činiti s prostitucí, s reglementací a s knížkami, které tam tudíž jdou dobrovolně, a rovněž 2800 osob syfilistických, které rovněž dobrovolně, bez donucení mravnostní a zdravotní policie, trvalému a pravidelnému lékařskému ošetření se podrobují. Vidíte tedy, co zmůže poučování, že se dostáváme, abych tak řekl, do hygienické doby, jak jsem se zmínil již pří projednávání zákona proti alkoholismu, že totiž tyto snahy, které nás zde zaměstnávají v zákonodárství, jsou jakýmsi znamením doby. Proto mohu se nadíti, že tento zákon bude míti za následek zlepšení. Také zákon pomýšlí na takovou pomoc jednotlivcovu, tím, že v jednotlivých paragrafech výslovně mluví o poučování, a skutečně jest také dle našeho názoru poučování jedním z nejdůležitějších prostředků, jež máme pro potírání pohlavních nemocí. Ale zde rozcházejí se mínění. Jedni žádají poučení od morálky, druzí následují hesla >příroda<. Také v oboj zprávách sociálně-politického a rozpočtového výboru lze to znamenati, ježto oba páni zpravodajové chtějí hlavní váhu při potírání pohlavních nemocí klásti mnohem více na morální povznesení mládeže nežli na poučení čistě lékařské. Jestliže pan kol. Hrejsa praví: >Kdo pohne tisíc lidí k tomu, aby uznali, jak sebe i stát poškozují tím, že se oddávají nemravnému životu, učiní politicky mnohem více, než ten, kdo se domáhá zákona a potírání pohlavních nemocí a proti prostituci<, pak naprosto nemohli sdíleti tento názor. Naopak jsme viděli a totéž platí o názoru, který vyslovil pan kol. dr. Karas, jenž praví, že nejlepším prostředkem proti pohlavním nemocem jest zdrženlivost v ukájení pohlavního pudu.... (Sen. dr. Hilgenreiner [německy]: To přece nebudete chtít popírati?) - to popírám. Zdrženlivost v ukájení pohlavního pudu, pak to, prosím, na konec vede k sektě >Skopců<, (Sen. dr. Hilgenreiner [německy]: To není pravda!) Jak pak? Konečně přece pán Bůh tyto věci nestvořil pro to, aby jich bylo používáno jako rudimentárních orgánů. Pravím tedy, že pravé vnášení morálky a ethiky... (Sen. dr. Hilgenreiner [německy]:.... má veliký význam, má rozhodný význam! - Sen. Polach [k sen. dr. Hilgenreinerovi německy]: Tomu přece vy nemůžete nijak rozuměti! - Sen. dr. Hilgenreiner [k sen. Polachovi německy]: Co vy žide rozumíte katolickému duchu?) to přece zde nepřichází v úvahu, židé v tomto ohledu jsou právě takoví jako jiní. Bude každému jasno, kdo pohlíží na věci tak, jak se posud mají, že právě vnášení morálních a etnických zásad do této čistě přírodovědecké otázky věc jen zhoršilo. Ethika učinila tyto nemoce tajnými, za něž se musíme styděti. Následkem toho byly zatajovány a tím neuvěřitelným způsobem rozšířeny. Pohlaví jest něco amorálního, co právě jako jeho uplatňování jest něčím, co leží mimo dobro a zlo.... (Sen. dr. Hilgenreiner [německy]: To není pravda, jsou výstřednosti, které neleží mimo dobro a zlo, kde také musí nastati potíráni!)... ó ano, je to pravda! (Nepokoj.) Prosím, kde pak má poučování přestati? (Sen. dr. Hilgenreiner [německy]: U mládeže má začíti! - Nepokoj.) Nechtě mne přec trochu mluviti, pane kolego. (K sen. dr. Hilgenreinerovi:) Co má poučovatel mládeže doporučiti? Zdrženlivost, praví dr. Karas, a vy mu přizvukujete! Na druhé straně však přece jen usque ad lectum, ale přece ne celibát pro celý život. A nyní přicházejí naše sociální poměry a nedovolí mladému muži uzavříti sňatek. Dosáhne třicátého roku svého věku, domníváte se, že to je dobré pro vývoj lidstva? Právě když jsou lidé v nejlepší míze, plodí nejlepší děti! (Sen. dr. Hilgenreiner [německy]: Ubohé nemanželské děti!] Ty právě za něco stojí, to jsou děti lásky a my se o to postaráme, aby jíž nebyly ubohými, až odstraníme vaše staré prolhané zákony a nahradíme je novými. Dle mého názoru má se celé poučování pohybovati jedině na přírodovědeckém základě, již z toho jednoduchého důvodu, poněvadž není pohlavní paedagogiky, poněvadž o celé věci ničeho nevíme, a jíž proto nikoli, poněvadž ze samého studu před pohlavím nemohli jsme ještě provésti žádného probádání této věci. To jest ta veliká bída. Dnes ještě platí za nemravnost, když si mladí lidé čistí své pohlavní údy, děti od toho jsou zdržovány. (Sen. dr. Hilgenreiner [německy]: Kdo to jest? Nemluvte přece o věcech, jimž nerozumíte! - Výkřiky, nepokoj, slovní půtka mezi sen. dr. Hilgenreinerem a německými sociálními demokraty. - Jenom theologové tomu rozumějí! - Živé výkřiky, hluk.) Ale, velevážení! (Hluk.) Hned vám to řeknu. (Výkřiky.) To přece vyšlo z hodin vyučování katolickému náboženství. (Výkřiky.) Nemůže se jednati o nic jiného, nežli aby dítky byly poučovány o pohlavních věcech inklusive kohabitačního aktu, o nebezpečí, které při tom jest, ale, a na to kladu hlavní váhu, aby také o tom byly poučeny, jak lze tomuto nebezpečí čeliti, jak sebe sama můžeme chrániti a tím ovšem také svého bližního ochrániti před nákazou. To považuji za jediný základ, za jediný vyučovací plán takovéhoto vyučování, abych tak neřekl, že mělo by se také udíleti vyučování lásce, totiž v psychologickém smyslu; ale s morálkou také to nemělo by co činiti. Bylo by dobře mladé lidí poučovati ve stadiu, kdy se ještě nevyznají, kdy nevědí, co se v nich děje, aby učitelé, paedagogové jim takřka podali vysvětlení o nich samých. To však jest nemožno, a následkem toho považuji za jedině správné, aby toto vyučování neudílely leckteré osoby, totiž nikoli učitelé a v nejposlednější řadě knězi, nýbrž jen lékaři.

Druhá část zákona týká se prostituce.

Také zde nutno uvítati, že návrh zákona se staví na stanovisko úplně svobodomyslné a aboliční. Avšak postrádám důsledků - také v této části návrh zákona tak jako také poněkud v prvé částí jeho prosvítá, že přílišná pohlavnost jest něco nemorálního. Dítky mají býti vychovávány, má se jim dostati mravních kvalit atd. Zde se také praví, že prostituce sama sebou není ničím trestným. Ale v dalším jednom paragrafu se praví, že bude postaráno o to, aby prostitutky byly přivedeny k lepšímu životu. To jest rovněž zcela falešný názor. Prostituce jest něco, co souvisí s povahou ženského pohlaví, prostituce byla vždycky, a je nesprávné se domnívati, že jest následkem nějakých sociálních nedostatků. Jest to právě možnost, která ženě jest dána a která ji k tomu vede; ve mnohých případech jest k tomu dána nutnost. Chci zde na něco upozorniti. Namnoze panovala ve výborových poradách domněnka, že pod prostitucí rozumí se všeobecně každé mimomanželské pohlavní obcování. Následkem toho také ve výboru bylo všeobecné mínění, že prostituce sama sebou jest něco nemravného. Mám za to, že od tohoto pojetí věci za každých okolností musíme se uchýliti. Jak řečeno, považuji prostituci za něco přírodou daného, přírodou žádaného i nelze tudíž po zákonu ji považovati za zločin, stejně jako pohlavní nemoce za chybu, vadu atd. Samozřejmě dlužno uvítati zrušení tak zvané zdravotně-policejní a mravností kontroly a zrušení nevěstinců. Beze vší pochybnosti představovaly nevěstince místa nejnestoudnějšího vykořisťování, jež vůbec existovalo; zde vykořisťováno bylo lidské tělo. Ale právě tak jako musíme pohlížeti na následky pohlavních nemocí nehledíce na morálku, právě tak musíme pohlížeti také na prostituci. Jen v jednom bodě mohl bych se bráti stejným směrem - ale zde návrh zákona zase selhává - v ochraně mládeže. Není žádné pochybností: jest třeba chrániti mládež a následkem toho souhlasím s potlačováním pornografické literatury, ale stále jen nikoli se stanoviska potírání pohlavních nemocí, nýbrž jen se stanoviska ochrany mládeže, V každém jiném směru považuji omezování z tohoto titulu za naprosto nepostačitelné.

Nevěstince jsou zrušeny, ale bezpochyby utvoří se družstva, družstva nevěstek. Chtěl bych je sice označiti jinak, držím se však ještě při tomto označení, v zákoně udaném. Neboť jak řečeno, prostituce není něčím, co můžete odstraniti, nýbrž něčím daným a tato družstva vykonají mnoho užitečného a měla by našim státem a z moci státní býti podporována. Nevěstince budou nahrazeny sdružením dívek, jež jisté poměry, nákupy, kuchyni atd. povedou společně. Vykořisťování odpadne a bude se konečně vyvíjeti to, co jest nutným a co nelze beze všeho jednoduše odstraniti, poněvadž prostituce není zločinem, nýbrž něčím přírodou daným, abych tak neřekl něčím přírodou žádaným. Tato družstva, která se bez vší pochyby utvoří a která také na základě tohoto zákona jsou možná - neboť takováto družstva nejsou zákonem zakázána - pokládám dokonce vzhledem ku pohlavním nemocem za velice žádoucí. Takováto družstva budou si beze vší pochyby vydržovati soukromé lékaře a budou mocí své obyvatelky a členky trvale dávat lékařsky kontrolovati. Jest nyní otázka, jak daleko zrušení nevěstinců a reglementace a vůbec mravnostní a zdravotně-policejní kontroly působí na rozšíření resp. potlačení pohlavních nemocí. Chtěl bych opakovati totéž, co řekl pan ministr před tím, jenž ukázal, že reglementovaná prostituce tvoří jen malou část veškeré prostituce. Ale jest ještě třeba podškrtnou-ti, že ve všech státech, kde reglementace byla zrušena, nenastalo rozšíření pohlavních nemocí, nýbrž naopak.

Shrnu-li vše dohromady musím tedy zákon označiti jako dobrý, označiti jej jako pokrok, i mohu říci, že ani odpůrci zákona z odborných kruhů na místě tohoto zákona nedovedli dáti nic lepšího; pravíme jen, že není dokonalý, ale něco lepšího tou dobou na jeho místě dáti nemůžeme. Největší význam pro zákon budou míti prováděcí nařízení, a o tom chtěl bych promluviti ještě několik slov.

V zákoně jsou dveře dokořán otevřeny jistým krutostem. Zákon může býti vykládán způsobem nejnepříznivějším a může se tak státi metlou lidstva, zejména pokud jde o trestní ustanovení a o povinnost hlášení. Naprosto nejsou dveře uzavřeny jakékoli libovůlí. Může nastati libovůle i obzvlášť přísný výklad. Proto považují prováděcí nařízení za nejvýš důležitá, nejen ohledně trestních ustanovení, nýbrž také pokud jde o ustanovení věcná. Poněvadž prováděcí nařízení zabírají tak důležitou část zákona, nebudou nutně - a vyslovuji toto přání vůči vládě - moci býti vydávána bez účastenství odborných kruhů. Doufám, že také v té příčině, co se týče prováděcích nařízení, vláda dohodne se s příslušnými kruhy. (Souhlas a potlesk.)

Předseda: K slovu přichází paní sen. dr. Herzigová. Uděluji jí slovo.

Sen. dr. Herzigová [německy]: Slavný senáte! Obrovské spousty, jež následky pohlavních nemocí v celé Evropě natropily síle národa, znamenají jedno z "největších nebezpečí pro zdraví národů i nutí všechny do boje proti této nákaze. Nevěřím, že by bez poučování a bez činnosti společnosti pro potírání pohlavních nemocí se bylo podařilo zmenšiti počet lidí pohlavně nemocných, nemyslím, že zmenšením počtu jejích lze považovati jedině za průběh vlnitého pohybu infekčních nemocí. Poněvadž však předloha zákona má velíce hluboký význam pro lidstvo, ježto chová v sobě prastaré problémy a nikdy nerozřešené otázky, vyžaduje projednání této předlohy největší vážnosti těžké zodpovědnosti, jíž si musíme býti vědomi. Během války dík lékařské vědě nedošlo k žádné větší všeobecné epidemii. Dědictví války ve formě pohlavních nemocí však vyžaduje ve vší tichosti sta a tisíce obětí, hlodá na míše našich národů. Nouze volá nás k potlačování pohlavních nemocí a k tomu, abychom boj zahájili energicky a cílevědomě. Nespočetná bída, která v skrytě, často bez vědomí lékařů v rodinách kvete a se daří, vyvolává tuto předlohu. V Německu narodilo se v roce 1920 30.000 dětí s dědičnou příjicí. Viděli jste někdy děti stížené touto kletbou? Jejích útrapa, jejích bída jest nevyslovitelná, jestliže zůstalo na živu a pokud možno ještě tuto nákazu dále rozšiřují až do třetího až čtvrtého pokolení. Jsou dnes vesnice, zastrčená, odlehlá horská hnízda, kde od nepaměti se neudal žádný případ příjice, jež dnes jsou touto nákazou úplně prosáklá. Co platí o Německu, to platí také u nás. Ponechati věc jednoduše přirozenému vyléčení, zdá se mí dvojnásob nebezpečným, nyní, kdy beztoho začíná hnutí proti školnímu lékařství. 30.000 dětí, narozených s dědičnou příjicí, samo sebou by již stačilo k odůvodnění této zákonné předlohy. Bude nesmírně za těžko zmocniti se všech pohlavně nemocných osob, a provésti vyléčení v jejich vlastním zájmu a na ochranu ostatního obyvatelstva. Nesmírná lehkovážnost nemocných často přes všechno poučování a napomínání ukáže se velmi těžkou, následkem toho také přísná ustanovení §u 4, jehož ovšem nesmí býti používáno bez opatrnosti. Bude tu množství nenávistné denunciace, která z tohoto paragrafu může učiniti metlu pro nevinné. Bez-platnost ošetření na státní útraty u nemajetných jest nutnou, neboť bez ošetření nastane velmi zřídka vyléčení. Jak velice se změnilo stanovisko oproti pohlavním nemocem, vidíme srovnávajíce to, jak se chovaly nemocenské pokladny před nepříliš krátkou dobou, kde zkrátka odmítaly ošetřování pohlavních nemocí, poněvadž prý to nepatřilo do jejích působnosti. To se ovšem dávno změnilo a nyní budou nemocenské pokladny tvořiti důležitý článek v potírání pohlavních nemocí. Dodatečné vyšetřování léčených osob jest bezpodmínečně nutno, poněvadž po zdánlivém vyhojení velmi často objeví se nemoc opět a činí nemocného nebezpečným celku, jeho samého však opětně poškozuje.

§ 7 jedná o ohlašovací povinností lékaře. Zde se zdá býti příliš široce opsána. Jako u každé jiné infekční nemoci, mělo by se žádati oznámení. To jest zvykem u každé infekční nemocí. To v zákoně řečeno není, nýbrž § 8 to doplňuje, tím, že vyhrazuje ministerstvu, aby event. stanovilo povinnost hlášení. Oba paragrafy ukazují jasně, že před sebou nemáme nic hotového, nýbrž pouhý pokus. Konflikt mezí ohlašovací povinností a zachováním tajemství není rozřešen. Dánsko nyní zavedlo zvláštní systém ohlašovacích lístků, jenž zdá se, že jest dobře uvážen a že jej lze s úspěchem prováděti, při čemž mlčenlivost zůstane zachována. Vedlo by příliš daleko zde o tom se šířiti. Doufám, že ministerstvo zdravotnictví použije zkušeností v Dánsku učiněných, aby tento nedostatek v našem zákoně zmizel.

§ 11 jedná o zákazu vtíravého nabízení se k léčení. Bylo by stačilo jen říci: >Jest zakázáno nabízeti se k léčení pohlavních nemocí způsobem vtíravým.< Dodatek v osnově obsažený, že jest zakázáno nabízeti se >způsobem lékařského stavu nedůstojným<, zdá se poněkud zlomyslným a namířeným proti stavu, jehož právě při provádění tohoto zákona v prvé řadě jest zapotřebí. Tím ostřejším se to jeví, když přece v poslední době skryté a otevřené nabízení se k léčení vycházívá z kruhů, které ke stavu lékařskému nenáležejí. Mimo to podléhají takovéto cti se dotýkající věci, jako nabízení se nedůstojným způsobem, posouzení lékařské komory, do jejíž příslušností tímto způsobem jest zasahováno.

§ 12 jedná o poučování o pohlavních nemocech, jejich působení atd., i jest podstatnou součástí tohoto zákona, ačkoli to projednáno jest pouze v jednom krátkém paragrafu. Poučovati mládež, která ve čtrnáctém, roce opouštějíc školu musí jíti za výdělkem, teprve v šestnáctém roce věku, zdá se neproveditelným. Bylo by zajisté nejlépe učiniti tak v několika krátkých hodinách před propuštěním ze, školy a tak mládež také v tom vyzbrojiti potřebnými vědomostmi pro životní zápas. Problém poučování mládeže existuje od mnoha let, mnohonásobně jsa probírán. Rodičové mohou dětem toto poučení dáti jen v nejřidších případech; předně nemají namnoze sami potřebných odborných vědomostí a daru sdíleti je jinému, a za druhé zdržuje je od toho přirozený stud. Schází tu moment neosobnosti, škola učinila by tak vyzbrojena autoritou, která jest povahy donucující. Čemu se děti naučí ve škole, jest pro ně životní zásadou anebo mělo by jí aspoň býti. Že to přes to jest úlohou velíce těžkou a řešitelnou jen s velikým taktem, nahlížíme všichni. Vyučování smělo by se udíleti dle mého mínění jen dívkám a hochům odděleně, osobami k tomu obzvlášť způsobilými. Jedná se při tomto poučování hlavně o potírání pohlavních nemocí a nikoli o to, aby mládež byla uvedena do tajů plození, kteréžto taje ostatně také dnes ještě postrádají jakéhokoli vysvětlení. Studu budiž při tom v každé příčině šetřeno. Neboť na duši mladistvých, na jejich cítění nutno bráti zcela zvláštní zřetel, poněvadž máme přece činiti s mladistvými individuí, která zvláště snadno jsou přístupna poškození své duševní povahy.

Musím říci, že provedení zákona nemohu sobě mysleti zcela bez zdůraznění momentu morálního. Potřebujeť člověk znenáhla přesvědčení, že se nejedná jen o to, že jest závislým od prostředí, že zkrátka jiným státi se nemůže, než to právě okolí podmiňuje, nýbrž jsme do jisté míry lidé sami tvořící a obzvláště mládež má ještě v sobě tento původní prvek lidské tvořivosti, který musíme vybudovati, na kterém musíme stavěti, neboť leží až do jisté míry. v naší mocí, abychom nebyli jen sem a tam zmítáni, nýbrž abychom sami tvoříce život svůj utvářili. (Sen. Polach [německy]: Správnost této theorie musila by býti teprve přezkoumána!) Theorií jest vůbec každý názor životní, jest hypothesí, něco určitého nedovedete říci vy a nedovedu říci já.

Jedná se při potírání pohlavních nemocí o to, že toto potírání nelze provésti bez potírání prostituce. Tento prastarý těžký problém ani my k úplné spokojenosti nerozřešíme. Jest nemožno potříti prostituci úplně, musíme tuto otázku řešiti s vyššího lidského stanoviska. Máme v každé společenské třídě rozené nevěstky a byly vždy a my nemůžeme z člověka vymýtiti to, co v něm jest nymfomanického, ale nám se jedná o to, abychom zachránili ty, koho lze jinou životní možností zachrániti, a tím, domnívám se, bylo by lze mnoho cenného materiálu zachrániti. Od objevení Ameriky roku 1492, od vniknutí příjice do Evropy, kteráž jako nákaza po prvé vypukla při obléhání Neapole Karlem z Anjou roku 1492, nabyly nevěstince atd. povahy zdraví nebezpečné a dohled nad nimi zcela jiných forem. Má-li pan prof. dr. Wiechowski za to, že nastane systém družstevnický, pak je to přece samozřejmé, poněvadž nastává přizpůsobení každého životního elementu k přítomným poměrům. Jako ženy však musíme se snažiti, jak jsem se již zmínila, o to, abychom cenné elementy odňaly tomuto strašnému stavu tělesného prodávání.

O dvou formách potírání, o kasernování a reglementací, bylo přece již zde promluveno. Jen se stanoviska ženy chci říci, že kasernování podmiňuje nevěstince a tím má za následek obchod s děvčaty. A to jest takovou hanbou a skvrnou civilisace, že to musíme potírati jako zbytek obchodu otroky co nejostřeji. V Uhrách a v Čechách kvetl obchod s děvčaty, a také dnes ještě chytnou snaživé úřady dosti často obchodníky a obchodnice, které přes všechnu svou opatrnost přece dojdou trestu. Ale jak dobře promyšlen jest tento obchod, o tom, myslím, nemáme všichni ani zdání. Víme jen, že Nový York platí za hlavní překladiště obchodu s děvčaty a že zde investovány jsou veliké kapitály, jež s alkoholovým kapitálem všude jsou úzce spiaty. Dobré a špatné knihy podávají zprávy o obchodu s děvčaty, a také kino zmocnilo se vděčné látky, aniž by bylo bývalo splněno,přání po změně, po odpomoci, po radikální odpomoci od této kulturní hanby, kterouž my ženy dvojnásob pociťujeme. Obchod s děvčaty zkvétá usilovně dále a my musíme proti tomu zakročiti. Materiál obchodu s děvčaty jest zajisté výběrem, neboť hezké a mladé musejí tyto dívky přece býti. Že mnohé pří tom jsou duševně slabé a méně cenné povahy, leží v podstatě věci. Ale jak mnoho dobrých sil zahynulo v tomto bahně! Zrušením nevěstinců odejme se obchodu s děvčaty mnoho příčin, i bude zajisté účinněji potírán. Bezpečnost před nákazou pro návštěvníky nevěstinců není tak veliká, jak se návštěvníci domnívají, poněvadž dvojí týdenní vyšetření nestačí, neboť v době mezi dvojím jednotlivým vyšetřením jest dána možnost nakaziti lidí po tuctech; a poněvadž často manželé jsou návštěvníky nevěstinců, vnášejí jed přímo do rodiny (Sen. Löw [německy]: Nebezpečí není jedině v nevěstincích, musili byste zavříti všechna lázeňská místa, to jsou. největší nevěstince!) Ve věcech nevěstinců se, pánové, asi lépe vyznáte nežli já. Mluvím zde ovšem jen theoreticky. Ale mám za to, že tato otázka jest tak vážnou, že nemá pro vás býti příležitostí pro nějakou zábavu. Nejsme zde v žádné noční místnosti s dámskou obsluhou, nýbrž na půdě zákonodárného sboru a vyprošují si pro věc potřebnou vážnost. Bylo mi dosti za těžko, abych mluvila k této osnově zákona, ale cítím se jako žena povinna uchopiti se k tomu slova, poněvadž se jedná o věc, kterou my ženy pociťujeme jako hanbu. Jest zajisté také mužská prostituce, ale ženská převládá. Avšak takové věcí lze vyříditi jen tehdy, projednávají-li se vážně.