Odůvodnění návrhu počíná slovy: >Jest dokázáno, že pohlavní choroby a jejich hlavní původce, prostituce, jsou nejtěžší úhonou zdraví a štěstí jednotlivcova - celých rodin. Svým potutelným zlem pronásledují a ničí lidskou společnost v skrytu i zákeřně podrývajíce zdatnost národů.<

Dále pak se praví: >Už proto je boj proti pohlavním nemocem a prostitucí jedním z nejhlavnějších příkazů každého státu.<

Kdo z nás žije mezi lidem a mezi lid chodí, kdo z nás viděl dermatologické oddělení na klinikách a oddělení pro nemocné příjicí v nemocnicích, ten se shledává s obrazy, které člověka nikterak nepotěší. Ba jsou případy, kdy člověk přímo se strachem se dívá na budoucnost národa, kdyby této příšeře nemělo býti kladeno zdravého odporu.

Pokrokoví národové vedou boj proti tuberkulose, proti všem chorobám, které ohrožují zdraví lidu. Vzdělaní národové a na prvém místě odpovědní činitelé v čele státu jsou si vědomi toho, co znamená zdravý národ. Je-li tuberkulosa neštěstím mnoha národů, zejména pak vrstev pracujících, je jisto, že choroba pohlavní je neštěstím, které může přímo ohroziti celou příští budoucnost lidstva. Bylo-li zle v tomto ohledu před válkou, není o nic lépe po válce, spíše naopak, poměry horší se den ke dni přes to, že zejména nemocenské pokladny u, nás snaží se klásti co nejvíce překážek rozšiřování této strašné nemoci. V důsledcích toho předstupuje ministerstvo pro veřejné zdravotnictví a tělesnou výchovu s návrhem, jehož projednávání stalo se předmětem velíce živého jednání jak ve výboru zdravotním, tak ve výboru sociálně-politickém. Návrh je odůvodněn předními pracovníky, lékaři v boji proti potírání pohlavních chorob. Je odůvodněn tak, že je zbytečno přidávati další slova nesoucí se k tomu, aby veřejnost byla přesvědčena o významu a váze navrženého zákona. Návrh také má své četné přátelé a nepřátele. Četní přátelé podaného návrhu s uspokojením přijali text navrženého zákona. Navržený zákon je sice dosti odvážný zejména tam, kde jde o nucené lékařské vyšetření, případné nucené léčení v ústavech. Této železné zákonité povinnosti nemožno se však vyhnouti, máme-li boj proti chorobám pohlavním zahájiti právě v místech nejcitlivějších. Že by někdo utrpěl na svém dobrém jméně, je vyloučeno, neboť zákon po této stránce zaručuje naprostou mlčenlivost.

Navržený zákon má velikou cenu i v tom, že dorůstající mládež má býti poučována o čistotě zdraví a o nebezpečí pohlavních nemocí. Jenom tak budeme moci položití základ nové zdravé generace. Že bude nutno napravovati chyby rodičů, o tom nemůže býti mezi námi žádného sporu. Jsme však přesvědčení, že sta a tisíce mladých zdrcených mužů a dívek děkovati nám budou později v mužném věku za vlastní záchranu, která pro ně bude znamenati radost re života a také radost ve zdravých, krásných dětí. (Výborně!)

Vládní osnova zákona potírá dryáčnické vystupování těch, kteří pracují nedůstojným způsobem pro lékařský stav, kterýžto stav má a musí býti stavem povzneseným nad každou nedůstojnost ve vystupování. Nepřátele podané osnovy zákona vidíme tam, kde jde o odstranění prostituce. Hlavně se nezdá býti prý správným zrušení reglementačních opatření. Vidí se v tom možnost dalšího rozšiřování chorob pohlavních. Tomuto předejíti bude povinností všech povolaných činitelů. Zlomiti však tak těžké poměry, jaké vidíme u otrokyň bez rozdílu národnosti, z jejíchž těžkého a bolestného života jednotlivci pomohli si k ohromnému majetku, opačně pak zkažený život otrokyň stal se neštěstím národů, musí být povinností všech nás bez rozdílu. Projeven byl názor, že provedení zákona vyžadovati bude velmi značných nákladů, ač potřebná k tomu položka pro rok 1922 stanovena nebyla. Je pravdou, že léčení pohlavně nemocných vyžadovati bude určitého, snad i známého nákladu. Též pravdou je, že značného nákladu bude třeba pro zřízení ústavů, ve kterých se dostane řemeslným prostitutkám dočasného útulku a příležitostí k nápravě. Značného nákladu bude vyžadovati ošetření a výchova mládeže, zejména pak mládeže, která propadla určité zkáze. Můžeme však stavěti se z těchto důvodů proti zákonu, který má a musí znamenati, že náš lid bude ušetřen strašných následků pohlavních chorob? Nemůžeme a nesmíme!

Naopak přímo železnou povinností všech nás je, podati pomocné ruky všem těm, kteří pracují proti tak příšerné nemocí, jako je nemoc pohlavní.

Navržený zákon stanoví značné tresty. A ještě jsou mírné oproti tomu, co znamená zničený život jednotlivce a co znamená děsná budoucnost národa, jehož jednotlivé vrstvy propadly těžkým chorobám pohlavním.

Zákon snad má určité příkrosti, snad pro mnohé chová i určité obavy. Nelekejme se prvého ani druhého. Zdravotní výbor po bedlivé úvaze doporučuje slavnému senátu ke schválení navržený zákon u vědomí, že schválením tohoto zákona znovu dokážeme, že chceme býti státem pokrokovým i na poli zdraví a ochrany lidu.

Kdo zná vzestup chorob pohlavních v přítomné době, jak každý den, zejména v ústavech, které jsou určeny pro ochranu zdraví lidu, stoupá počet pohlavně onemocnělých, zatím co můžeme přímo s radostí říci, že se nám daří boj proti tuberkulose, proti tomuto neštěstí našeho národa, ten musí pohlížeti s obavou na to, jak bude vypadati budoucnost těch, kteří přijdou po nás, když my se s plnou vervou nepostavíme na to stanovisko, které nám velí, abychom potírali národní neštěstí, které je označeno v chorobě pohlavní. Je pravda, že i mnoho našich kolegů má obavu, že zákon samotný nevykoná to, co má býti hlavním jeho účelem. Slavný senáte! Kdyby se však objevily určité závady, vy máte možnost zákon pozměniti tak, aby nám byl prospěšným, a ne snad, aby přiváděl nová značná onemocnění. Doba je těžká, a já vás prosím všechny, postavte se za tento vládní návrh. A jestliže tak učiníte, když už snad v přítomné době budeme moci jenom zachraňovati, tedy v budoucnosti všichni ti, kteří přijdou po nás, jenom s úctou a vážností budou mluvit o vás, poněvadž vy tímto zákonem položíte základ ke krásnému, novému životu příštích našich generací.

Jestliže někdo chcete poznati, co je to pohlavní choroba, vyžádejte si vstupu do dermatologických klinik všech universit bez rozdílu a jděte se podívati na ty příšery, které se vám tam zjeví, a kterých by nemusilo býti, kdyby zde bylo silné ochrany a silného zákona, kdyby bylo šetřeno všech opatření a nařízení, která je nutno vydati v zájmu zdraví našeho lidu.

Z těchto důvodů znovu prosím slavný senát, aby pro návrh zákona hlasoval tak, jak bylo rozhodnuto převážnou většinou zdravotním výboru. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda dr. Soukup: Zpravodajem za výbor sociálně-politický je pan sen. Hrejsa, jemuž uděluji slovo.

Zpravodaj sen. Hrejsa: Slavný senáte! Nemocí, které ohrožují zdraví a život lidstva, počítá se prý na 4000. A z těchto četných nepřátel zdraví a života lidstva je zajisté největším nepřítelem vedle nemocí epidemických nemoc pohlavní, která podlamuje zdraví jednotlivce a celých národů, ano, která zavinila úpadek i celých národů, jak nás o tom poučuje historie, zejména historie národa římského. Proto ve všech kulturních státech jak starého tak i nového věku byly činěny pokusy o to, aby buď cestou správní nebo zákonem bylo čeleno těmto hrozným nemocem, a tak aby bylo chráněno zdraví, síla i zdatnost národa.

Ač není možno podati přesná statistická data o rozšíření venerických nemocí, přece

lze z částečných statistik usuzovati na velmi značné jich rozšíření. Celkem spolehlivou statistiku podávají zdravotní zprávy vojenské o onemocnění rekrutů, vojáků a námořníků. Pohlavními nemocemi bylo stiženo mužstvo roku 1903-4 v rakousko-uherské armádě 58.9%, v pruské 19.4%, ve francouzské 27.1%, v italské 91.5%, v ruské 47.5%, belgické 26.4%, anglické 125%. Poměry ve velkoměstech jsou v tom ohledu nejhorší. Tak počet osob, které prodělaly onemocnění příjicí, odhaduje se v Kodani na 5%, v Berlíně na 12%. V Berlíně onemocní ročně asi ¹/₃ všech dospělých mužů kapavkou a 2.4% příjicí, z mužů starších třiceti roků, kteří vstupují v manželství, byl prý do té doby každý postižen kapavkou a každý čtvrtý nebo pátý příjicí. V silně obydlených průmyslových krajích bývalého Rakouska připadá z osob, které byly léčeny v nemocenských pokladnách, 1.5 až 2.3% na osoby léčené na nemoci venerické.

Pokud jde o rozšíření nemocí pohlavních podle společenských vrstev připadá na vojíny 4 až 5%, na dělníky 8%, na sklepníky 13.5%, obchodníky 16.5%, na studenty 25%. Okresy převážně dělnické vykazují mnohem nižší počet onemocnění pohlavními nemocemi než velkoměsta, a to i přes nepříznivé bytové poměry a častou mimomanželskou soulož. Ve městech jsou to v nynější době zejména děvčata a ženy, které při snaze po samostatném a lehkém životě upadají v pokušení a nebezpečí nákazy a nezřídka potom provádějí prostituci.

Z různých zaměstnání přístupna byla nákaza pohlavními nemocemi zvláště zaměstnání spojená s častou změnou pobytu. Nejčastěji připadá onemocnění na námořníky, plavce, číšníky, obchodníky, agenty, montéry, stavební dělníky, holiče a herce. Jelikož i v zemích naší republiky se pohlavní nemocí zvláště po válce a vlivem válečných poměrů velmi rozšířily, vypracovalo ministerstvo zdravotnictví a tělesné výchovy předlohu osnovy zákona, o kterou jde, osnovu velíce zdůvodněnou vědecky i odborně, která jest způsobilá, aby když ne přemohla, tedy aspoň čelila tomu zlu, které podkopává zdravý kořen našeho národa.

Tato osnova obsahuje čtyry díly. V prvním díle se jedná o tom, že mají-li se pohlavní nemoce omeziti, je třeba, aby tyto nemoce byly v čas léčeny a aby osoby jimi stížené nebyly dalšími nositeli a šiřiteli této nemoci. Jest známá věc, že osoby těmito nemocemi venerickými stižené ostýchají se použíti rady lékařské, jelikož se tyto nemoce považují za diffamující. Nutno proto zákonem zavésti povinné léčení, případně i nucené po způsobu švédském a dánském. Nemajetným osobám má podle této předlohy býti umožněno, aby byly léčeny na útraty státní.

Oddíl druhý předlohy ustanovuje, že prostituce sama není trestná, avšak nevěstince se zrušují a jich zřizování a udržování se zakazuje a stíhá tresty. To je bod, kde tato předloha našla mnohé odpůrce a nepřátele, kteří litují těch nevěstinců, že je to zařízení velmi hygienické a potřebné pro blaho nynějšího lidstva. Osnova odmítla represní systém a reglementaci prostituce a přiklonila se podle vzoru anglického k abolicím, to jest k zrušení veškeré reglementace a veškerých nevěstinců. V Anglii se ukázalo, že po zrušení těchto nevěstinců a reglementace bylo případů onemocnění venerickými nemoci daleko méně, nežli bylo předtím. Tyto represálie nikdy a nikde prostitucí nepotlačily a reglementační systém v celém světě ztroskotal.

Reglementováním prostituce neodstranily se pohlavní nemoci, poněvadž reglementací podléhá jenom nepatrné procento prostitutek, asi 8%, a také proto, že preventivní kontrola lékařská nedovede prostitucí asanovati, i když jí sebe lépe a svědomitěji provádí.

Oddíl III. ustanovuje ustanovení trestní. V zápětí trest má stihnouti každého, kdo jiné osoby ohrozí pohlavní nákazou. Dosavadní ustanovení trestních zákonů jak rakouských tak uherských u nás platných po té stránce nijak nedostačovalo.

IV. oddíl ustanovuje všeobecné ustanovení, kdo provádí a zabezpečuje opatření v tomto zákoně předepsané.

Tuto předlohu zákona jest, velectění přátelé, dlužno vítati, neboť zdraví člověka je zajisté velký a cenný statek a i stát má o to největší zájem, aby občanstvo bylo zdravé, silné a zdatné. Ale ovšem nejlepším prostředkem a nejjistější cestou k odstranění anebo aspoň k omezení pohlavních nemocí jest a bude povznesení mravní a sociální úrovně našeho lidu. K tomu je v první řadě pracovati. Zákon o potíráni pohlavních nemocí je dobrý a přinese jeho přísné provádění užitek a zmenší počet pohlavních nemocí, ale ještě pronikavějších výsledků se docílí, bude-li míti stát péči o to, aby školní mládež, vojsko a dospělé občanstvo bylo vhodným způsobem poučováno o zhoubností pohlavních nemocí, jak na to pamatuje § 12 předlohy, a tak se podaří povznésti pohlavní mravnost.

Jest jisto, jak pravil jeden muž, že kdo pohne tisíc lidí k tomu, aby uznalo, jak sebe i ostatní lidi poškozují tím, že se oddávají nemravnému životu, nepoctivému obchodu, nedodržování smluv, učiní politicky mnohem více, než ten, kdo se domáhá zákona proti prostituci, proti předřazování, proti nekalé soutěži. To je také úlohou mnohem těžší, ale stejně je těžší úlohou léčiti podle pravidel vědy než léčiti zaříkávacími formulemi. Ale přes to, ačkoliv bych souhlasil plně s tím, že cílem státu je, aby pracoval k povznesení mravní úrovně, je třeba zákona, který by zlu bránil.

Tato předloha zákona je způsobilá, aby zlo zmenšila, pohlavní nemoc omezila a zdraví našeho lidu zabezpečila. Proto jménem výboru sociálně-politického odporučuji ji ku přijetí. (Výborně!)

Místopředseda dr. Soukup: Za výbor rozpočtový je přihlášen pan sen. dr. Karas, jemuž slovo uděluji.

Zpravodaj sen. dr. Karas: Slavný senáte! Výbor rozpočtový uznával ty důvody, které vedly nejen vládu, ale i výbor zdravotní a sociální k předložení a přijetí této osnovy zákona. Zcela správně. Brániti nákazám pohlavním bude nejúčinnější morálním uvědomění občanstva, tedy vychováváním našeho budoucího pokolení. Ale dnes zde fakticky to zlo máme, musíme se zlem bojovati a hledáme cestu, jak bychom tomuto zlu odpomohli.

Vládní předloha vidí odpomáhání zlu právě v tom nuceném léčení, po př. nuceném lékařském ohledání a potom v nuceném léčení, po př. i na útraty správy státu, po př. jiných těch korporací nebo jednot, které jsou povinny v takovémto případě léčení chudých občanů obstarávati. Ale v tomto směru právě tato osnova měla citelný nedostatek.

Račte uvážiti, že jednací řád senátu předpisuje, že každá osnova, kterou podává kterýkoliv clen senátu, má míti nejen návrh, ale zároveň uvésti jaké náklady osnova bude státi a odkud se vezme úhrada tohoto nákladu. A tato předloha vládní se o těchto otázkách naprosto nezmiňovala. Bylo povinností výboru rozpočtového, aby on pouze v tomto směru tuto předlohou se zabýval, i když sám plně uznává, že předloha sama je odůvodněna.

Zákon tento bude míti zajisté za následek zvýšení nákladů státních, ale ještě více nákladů zemí, neboť nemocnice veřejné nesmí odepříti léčení nemocných a podle tohoto zákona dokonce budou to míti přikázáno přímo úřady zdravotními. Zemské fondy musí pak platiti za takového nemocného, který sám nemá dostatečných prostředků, aby náklad mohl platiti. Zajisté tím novým zákonem bude zejména zemským fondům uloženo velké břímě. Ale rozpočtový výbor přes to i když vidí, že zde v tomto případě snad není plně vyhověno předpisům zákonným, právě vzhledem k té veliké potřebě, jež tento zákon zde hledí odčiniti, přiklonil se taktéž k tomu názoru, že je třeba ihned uskutečniti tento zákon a proto navrhuje jej slavnému senátu k schválení, ačkoliv jest si vědom, že finanční otázka jest zde podána jaksi neosvětlená. (Pochvala.)

Místopředseda dr. Soukup: Sděluji, že za zdravotní ministerstvo je přítomen pan ministerský rada dr. Skácelík.

Slovo si vyžádal pan ministr zdravotnictví dr. Vrbenský. Prosím, aby se ho uchopil.

Ministr dr. Vrbenský: Slavný senáte! Velectění pánové a paní! Přiložená osnova zákona doporučená pány referenty, vyčerpává sociálně i odborně takřka vše, čím v zájmu veřejného zdravotnictví můžeme bojovati proti pohlavním chorobám.

Pohlavní choroby zaplavují nás v dnešní době poválečné měrou nad vše pomyšlení velikou.

Pokud může statistika zaznamenati, poučuje nás, že jest stíženo pohlavními chorobami dle berlínské statistiky 20% mužů a 15% žen nemocných příjicí, dle mnichovské statistiky 10% obyvatelstva stiženo jest příjicí; rovněž tak ve Vídni 10%, ve Lvově asi 12%.

Docent dr. Hecht zjistil před válkou, že mezi abiturenty středních škol bylo asi 8% těch, kteří byli nemocní pohlavními chorobami.

Z těch, kdož onemocněli pohlavními chorobami, bývá asi 6% nemocných měkkým vředem, 40% příjicí, 54% kapavkou. Mezi neplodnými manželstvy bývá až 70% manželství neplodných následkem pohlavních nemocí. Tím na př. v Německu činí roční úbytek porodů asi 100.000 následkem kapavky; 160.000 následkem syfilis.

Příjice usmrcuje často v nejlepším věku mezi 30-50, rokem a je-li normální úmrtnost projevena číslem 100, je úmrtnost příjice označena číslem asi 130.

Paralysa, tabes jsou strašlivé následky příjice; příjice přímo plní naše ústavy choromyslných.

Příjice je dědičná. Častými jejími následky jsou potraty, předčasné porody, porody mrtvých dětí, děti degenerované, zakrslé, hluchoněmé, duševně oslabené, blbé atd.

V pražském nalezinci je asi 5.7% dětí příjičných. Věru vzniká tím nezměrné utrpení, úbytek plodné práce, ztráty národohospodářské a břemena finanční pro rodinu, obce i stát.

1. Poprvé u nás v boji proti pohlavním nemocem jsou obě pohlaví, muž i žena, stejně zodpovědní. Poprvé i u nás se připomíná muži i ženě osobní a mravní zodpovědnost. Stejná práva pro muže i zeny, stejné povinnosti pro oba. Rovnoprávnost rozšiřuje se tu i na obor sexuálně-etický.

Každý ovšem může žíti pohlavním životem dle svého rozhodnutí a jest za to jen sobě zodpověděn; ale nesmí tímto životem pohoršovati a šířiti pohlavní nemoci. Nejen osoba prostitující se trestá, ale každá osoba, která proti zákonu se prohřeší, bez ohledu na pohlaví a stav. Snažíme se učinit přítrž hnusnému, nelidskému, nespravedlivému ponížení, které pokořilo ženu jako bordelovou otrokyni, které ženu jen ujařmovalo a stíhalo - muže však si nevšímalo; které pěstovalo dvojí morálku: jinou pro ženu, jinou pro muže.

2. Každý, kdo pohlavní chorobou jest nemocen, jest povinen dáti se řádně léčiti po. př. patřičně lékařsky vyšetřiti. Kdo by se dopouštěl přestupků neb přečinů tímto zákonem označených, kdo by důvodně byl podezřelý, že jest stižen pohlavní chorobou, musí se podrobiti po rozhodnutí příslušného soudu nucenému lékařskému vyšetření, po případě i nucenému léčení. Snažíme se učiniti přítrž pokoutnímu léčitelství, vyděračství, vtíravému se nabízení k léčení, léčení cestou písemnou a pod. Snažíme se učiniti přítrž šíření nákazy, nedostatečnému neb neúplnému vyléčení, vyzývání ke smilství a pohoršování smilstvem působenému.

3. Každý nemajetný bude léčen, pokud není o to jinak postaráno, na útraty státní. Snažíme se tu odstraniti sociální nespravedlnost, která chudým odpírá uzdravení.

Je-li člověk povinen dáti se léčiti, musíme se postarati o to, aby se mohl dáti léčiti.

4. Lékař ošetřující jest povinen ohlásiti úřadu toho nedbalého nemocného, který ohrožuje nákazou, který odpírá dáti se léčiti a který odpírá dáti se vyšetřiti. Lékař jest povinen pátrati po zdroji nákazy, jest povinen poučiti nemocného o nákaze, o chorobě, varovati nemocného před sňatkem, odevzdati nemocnému tištěné poučení o pohlavních chorobách.

5. Zákon zabezpečuje zachovávání lékařského, úředního tajemství o osobách pohlavními nemocemi stížených, pokud osoby tyto nevzpírají se příkazům zákona.

6. Zákon dovoluje státní správě, aby nařídila ohlašování pohlavních chorob bez udávání jmen nemocných.

7. Zákon přikazuje poučiti o pohlavním životě, o pohlavních chorobách, o prostituci, ovšem tak, aby poučení to vykonáno byla nejpovolanějšími osobami, vždy ušlechtile přiměřeně věku a pohlaví. Zákon snaží se tu především ochrániti mládež; zákon bude potírati perversní a nemravnou kteráturu, která šíří mravní zkázu a ohrožuje zvlášť mládež. Zákon nepovažuje pohlavní choroby za nutné zlo, ale za zlo pouze skutečné a nakažlivé choroby vůbec.

8. Zákon ochraňuje před příjičnou nákazou i mladou ženu, aby nekojila příjičné dítě - zdravé dítě, aby je nekojila příjičná žena. Rovněž tak i rodinu, do které přichází příjičné dítě neb služebná osoba příjicí nemocná.

9. Zákon dotýká se přímo nejhlavnějšího zdroje pohlavních chorob, prostituce, to jest řemeslného provozování smilstva za úplatu provozovaného prostitutkou s mnohými muži, jimž se nabízí. Zákon stihá prostituci ovšem pouze tehdy, kdy prostituce šíří pohlavní choroby, budí veřejné pohoršení neb ohrožuje bezpečnost. Prostituce zajisté nejmocněji šíří pohlavní choroby, pohoršuje hlavně mládež, pěstuje surový cynismus, hrubě porušuje úctu k ženám, stýká se se zločinci všeho druhu.

Zákon však nestihá jen prostituci, ale každého, kdo takto se chová; jinak ovšem není v naší moci odstraniti prostituci, jež jest založena na dnešních sociálních poměrech a nemůžeme ovšem stihati ženu nebo muže, kteří se prodávají. Ale povinni jsme zabrániti, aby z prostituce těžili vyděrači, otrokáři, majitelé bordelů, nočních lokálů, vináren atd.

10. Zákon neupravuje jen boj proti prostituci a pohlavním chorobám starou reglementací. Reglementace omezovala se nejčastěji na zdravotní prohlídku prostitutek v bordelech a prostitutek zapsaných pro řemeslné provozování smilstva. Tím ovšem bylo to určité koncesování, uznávání této živnosti přímo státem a správním úřadům byla ponechána plná libovůle. Víme však, žes reglementace zaznamenává jen zcela nepatrný počet prostitutek. Na příklad v Praze, kde jest dle dohadu 5-10.000 prostitutek, bylo v roce 1920 jen 18 nevěstinců se 104 prostitutkami a asi 270 volných zapsaných prostitutek. Lékařská preventivní kontrola prostitutek je skoro bezcenná, neb kapavka prostitutek je takořka chorobou z povolání v krátké době nevyléčitelnou a osoba příjičná může nakaziti i v době bezpříznakové latence. Zrušíme-li reglementaci několika žen, zajisté tím zabráníme i vykořisťování a současně rozšiřuje stát svůj dozor na všechny osoby nemocné pohlavními chorobami. Reglementace, zvláště bordely, usnadňovala přístup k prostopášnosti a zhýralosti. Bordely staly se zvláště mládeži propastmi mravní a tělesné zkázy. Reglementace právě vypěstovala onu hnusnou dvojí morálku, jinou pro muže, jinou pro ženy. Reglementace na výsměch zákonu, který těžce tresce kuplířství, přímo chrání bordely a prostituci.

Bordely ovšem nejsou ventily, jimiž se vybíjí pohlavní nap jetí. Vždyť sotva 5% mužů vhání do nich neodolatelný pohlavní pud. Ostatních 95% jsou hýřilové, prostopášníci a alkoholici. Jsou tedy nevěstince sídlem hýřivostí, prostopášnosti, alkoholismu, mravní zkázy, zločinu, perversních ukájení pudů; jsou otrokářským vězením ženských otrokyň. Je přirozeno, že zákon přikazuje zrušiti tyto brlohy mravní i tělesné zkázy. Bordely zotročily, vykořistily ženu způsobem nejhnusnějším, sociálně nejnespravedlivějším.

Aboliční snažení, na kterém založen je tento zákon, ruší reglementaci. Ví ovšem, že nezruší prostituce, chce ale, aby státní správa nepodporovala prostituci trpěním bordelů, ale aby omezovala prostituci tak, že ji učiní těžce dostupnou, aby bojovala proti prostitucí zákonem pro všechny občany stejně platným, stejně závazným, zákonem preventivní péče, poučením, výchovou, zákonem, zachraňujícím zvláště naši mládež. Zajisté tu stát bude zdravotně střežiti prostitutky i po zrušení reglementace a bordelů a poskytne jim příležitosti k poctivé záchraně. Zákon bude pečovati také i o mládež, která vede nemravný život.

Je příznačné, že v zemi, kde reglementace nejprv a nejpevněji zakotvila, to jest ve Francii, doznal sám policejní prefekt pařížský Lepine: >Neváhám doznati, že dnešní trýznivá reglementace právem mohla, býti nazvána neúčinnou, neboť odpuzuje jak zapsané, tak tajné prostitutky. Mravnostní policie musí pozbýti svého policejního rázu a musí se státi prostě zdravotní reglementací se zákonným podkladem.<

Zákon určuje přísné, ale spravedlivé normy trestní proti všem, kdož by mu jakkoliv odpírali.

V duchu tohoto zákona budou upravena velmi důležitá prováděcí nařízení, jimiž vlastně zákon tento bude prostupovati do pospolitého života. Zákon přikazuje lékařům odpovědné povinnosti a to, smím-li tak říci, povinností ducha i srdce.

Naše lékařstvo jisté splní naše naděje v tuto novou sociální práci zdravotní.

A jistě je naší povinností spravedlivě oceňovati lékařské služby a posíliti lékaře projektovaným zákonem o sestátnění veřejné lékařské služby.

Zákon bude přikazovati velké povinnosti všem vychovatelům mládeže a lidu a jistě

dá nový popud k nové sociální práci výchovné i preventivní. Nemůžeme očekávati, že ovoce tohoto zákona spatříme ihned; můžeme je spatřiti menším počtem nemocných, menším počtem obětí pohlavních chorob až po letech.