Vzpomeňte si na schůzku Čičerinovu. Čičerin sešel se s D'Anunziem, celou noc trvala schůze D'Anunzia s Čičerinem, ta charakteristická schůzka největšího italského šovéna, který má na svědomí krev našich bratří Jihoslovanů, který nenávidí svobodu každého jiného, Čičerin tam kladl důraz na socialismus. Mluvil tam pod novými moderními realistickými hledisky, jak to čteme v novinách. (Sen. Průša: Naši socialisté jsou také plni nadšení!)

Věřte, že nebudu nikdy vytýkati nikomu staré jeho mínění, já považuji za chybu, když někdo trvá na omylu. Myslím, že Marx sám nebyl marxistou. Kol. Průšo, studujte Marxe a všechny jeho projevy, a já jsem pevně přesvědčen, že Marx sám nebyl marxistou, poněvadž co prohlásil v roce 1848 za dogma, to nebylo, co se nesmí změniti, když vezmete jeho manifesty, po komuně pařížské, čtete docela něco jiného. Lenin zapírají s Engelsem socialismus. Socialismus, jaký je v Rusku, jest dětinstvím. To je naivní výraz socialistického snažení. Ten je možný pro analfabety, kteří si to nechají líbit, ale ne pro lidi, kteří myslí. (Sen. Matušcák: Negramotné masy porazily carský despotismus!)

Když byl ještě Lenin a Trocký ve Švýcarsku, tudíž to byli socialisté revolucionáři, kteří porazili socialismus, ale zajisté, když je potom organisovali, tito lidé duševně vysocí a mravní, tak měli úspěch, ale pro mne bolševismus je socialismem analfabetů, dětí. Mužové s ním nemohou přijíti. Socialismus musí počítati se skutečnostmi a právě proto, že častokrát nepočítá, vítězí kapitalismus, jeho odpůrce. Mám za to, že se z těch zkušeností budeme učit a zejména prosím kolegy české i německé: nás očekávají - o tom není pochybnosti, - velmi prudké útoky a boje. Co řekl pan dr. Heller o boji o celní tarif, ten skutečně přijde, a budeme mít ještě jiné problémy k řešení. Necítíte, že tato rozdrobenost socialistických táborů umožňuje vzrůst toho reakčního systému v celém našem životě, který vidíme na všech stranách? Myslím, že jsme všichni ochotni podati si ruce pro společný boj, jakmile bude zajištěno, že všichni stojíme na půdě této republiky, kterou nade vše milujeme. To je první a hlavní. Já bych si přál, aby teď, kdy bude se zase jednati na poradách Svazu národů o těch různých otázkách, abychom si o těch věcech poctivě promluvili a abychom nepřicházeli se žalobami, se kterými propadnete před každým objektivním soudem. Vzal jsem si cifry, které mi říkají, kde jste utiskováni a kde nikoliv. Kde jste utiskováni, máte právo vystoupit, a každý spravedlivý Čech bude velmi rád pomáhat k nápravě.

Školství: My jsme jediný stát, který řádným způsobem řešil otázku menšinového školství, co pro nás, to pro vás. (Sen. Matuščák: Na Slovensku to není!) To je pravda, tam nebylo žádné slovenské školy, teď jich tam jsou sta. (Sen. Matuščák: Rovnoprávnost máte hájit!) Především prosím stranu komunistickou, aby si zavedla disciplinu ve svých řadách a když někdo jejím jménem vystupuje, ať mluví pravdu. Na hloupost nebudu odpovídat. (Sen. Matuščák: Vy zotročujete Slovensko!) Kdo z nás zotročuje Slovensko, Vy Maďare? Tento muž byl Maďar ještě v roce 1918, ten bude mluvit o Slovensku! Není Čecha, který by nemiloval Slováka. Mluví se u nás někde mezi námi Čechy o finančních obětech, které nás stojí Slovensko? My bychom to považovali za hanbu, abychom mluvili o těch stech milionů, které posíláme na Slovensko. Slovensko je náš chudší bratr, který mnoho let strádal a povinností naší je, pomoci Slovensku. U nás je přímo tradiční láska ke Slovensku. (Sen. Matuščák: My to nevidíme!) Poněvadž jste Maďar ještě pořád. (Sen. Matuščák: Slovák nemá práva!) že Slovák nemá práva? Já vám řeknu: Dvakrát jsem pocítil v této debatě hnus: Včera, když vykřikl zde sen. Klimko, pocítil jsem hnus, poněvadž jsem zde najednou viděl člověka, který nemá za krejcar lásky ke slovenskému lidu, cizáka, který sem přináší otrávenou duši maďarskou, ten je pln zloby a nenávisti k tomuto československému národu, Čechům i Slovákům. (Sen. Walló: Ve všem nemáte pravdu, co se týče záležitostí slovenských!) - Já jsem pocítil hnus, že takový člověk může býti vyslán kteroukoliv stranou mezi nás, aby zde ostouzel jméno, které nemá ani právo vyslovovat! (Výborně! - Hlučný potlesk. - Sen. Lisy: To jsou Maďaroni, to jsou hrobaři Slovenska, agenti z Budapešti!) - A já vám říkám, že my s budapešťskými agenty budeme velmi energicky a bezohledně hotovi! (Sen. Walló: Já bych se s vámi rád spojil, abych se dožil jako stařík, že budeme spojeni, já jsem vždy hlásal, abychom byli spojeni. - Sen. Luksch [německy]: Kde je československý národ?) To není československý národ. Ti, co mne napadají, to nejsou praví Slováci. (Sen. Lisý [obrácen k sen. Lukschovi]: Vy jste narozen z české matky, vaše matka nerozumí německy. - Výkřiky sen. Walló.) Totéž cítím, když mně říká kolega Matuščák "žádné změny". Já vám povím "žádné změny". Byly slovenské školy za Maďarska? Maďarská vláda ukradla i peníze, které si ubohý slovenský lid nasbíral pro Matici! (Sen. Klimko: Hospodářsky jsme byli lepší!) Všichni jsme byli lepší. - Za maďarského režimu se kradlo, byla úžasná korupce. (Nové výkřiky. - Sen. Walló: Já jsem již jako osmiletý hrál slovenské divadlo, i tehdy to bylo dovoleno, přes 30 let chodím, do Prahy, ale takové poměry jsem neviděl nikdy!)

Mám za to, že se spořádanými Slováky jsme bratrský národ, a že nikdo tuto solidaritu a lásku mezi námi neporuší, a nejméně muž takového charakteru, jako je Klimko. (Výborně! Potlesk. Hluk. Výkřik sen. Lisého: Tady nejsou Bohnice, tady je senát!)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Pánové, prosím o klid. Jste v senátě, nezapomínejte na to! (Německý hlas: Jděme dále!)

Sen. Klofáč (pokračuje): Ano! - My po zkušenostech z Ruska půjdeme opatrnějšími cestami, než kterými se šlo. Přejeme si, aby se pokud možno socialistické tábory na společném programu sešly a práva pracujícího lidu hájily a uhájily.

Jsem povinen odraziti zde některé výtky, které jsem slyšel se strany německé. Týkají se v prvé řadě školství. Rád bych odpověděl na jednu poznámku pana dr. Hellera, která měla býti ranou dýkou.

Pan dr. Heller upozorňoval, že po půl třetím roku války zástupce všech českých stran přísahal věrnost císaři Karlovi a jeho dynastii. Jmenujte mi ty, kteří byli k tomu oprávněni a kdo to byl! (Hlas: Šmeral!) To musíte tedy jíti do komunistického tábora. (Veselost.) Ale když já jsem vyšel z kriminálu, udělal jsem. proklamaci, že nikomu neděkuji za amnestii, ani císaři Karlovi, a že my povedeme svůj boj až do konce. Jménem našeho národa byli legitimováni ti, kteří se sešli 1918 v representačním domě a kteří aplaudovali oné přísaze, kterou za celý národ náš kol. Jirásek předčítal. To byla mluva národa! (Výborné! Hlučný potlesk.)

Tedy pokud se týče škol: Vy můžete míti některé výtky. Vy nejste ve vládě, ale to jest jen vaše vina. Vy můžete míti ještě jiné posice, ale je to zase jen vaše vina a nikoho jiného. Ale jakmile se mluví o školství, prosím, aby se neopakovaly ty nepravdy, že jste ve školství utiskováni. Zde mluví cifry a ty musí člověka přesvědčovati. Může se státi, že vy máte dnes některou školu, která by mohla býti lépe upravena, ale to my máme také. Projížděl jsem tak zvané zněmčené území. V Bílině máme školu ještě ve stodole, v Duchcově máme obecnou školu na demolovaném místě, kde se řada domů v roce 1895 propadla. (Výkřiky. - Hluk. - Sen. dr. Heller [německy]: Pane kolego, v Mostě stojí německá škola, také v tom obvodě!) Není žádné pochyby, že můžete míti někdy příčiny si někde stěžovati, že tato budova není dosti účelná. Takových bolestí máme mnohem více. Ale jedná se o to, kolik máte vy a kolik máme my škol. My jsme udělali zákon, který jest něco docela jiného nežli paragraf 19. Když jsme se ho dovolávali, řekli jste tehdy, že schází prováděcí nařízení. To nebylo nikdy vydáno. My jsme udělali zákon jiný, který jest jasný, že když máte tolik a tolik dětí, musíte školu míti. (Hlas: že ji nedostaneme.) Všichni Němci uznávají, že nejvyšší správní soud jest neobyčejně objektivní, on rozhoduje Často proti nám. (Sen. Meissner dělá, na sen. Klofáče posunky očima.) To se člověk lekne, když se tak na mne podíváte. (Potlesk. - Veselost.) Ale já mám lepší zbraň, nežli jest ostrý pohled, já mám cifry, na kolik obyvatel připadá jedna třída obecné školy. Pánové, pokud se týče Čech, jedna třída obecné školy připadá na 337 Čechoslováků a 301 Němce, na Moravě připadá jedna třída obecné školy na 353 Čechů a na 252 Němců. (Sen. Niessner [německy]: To je proslavená statistika, která nic nedokazuje. - Sen. Luksch [německy]: To je sčítání lidu!) Necháme to zkontrolovat. To není Volkszählung, to jest sčítání dětí ve školách. Ale, pánové, možná že máte zkušenosti z Rakouska, že jste dělali falešné statistiky, to může být, ale my to neděláme. (Sen. Niessner [německy]: Ale jak vypadají ty německé školy?) A jak naše? Pánové, udělejme obchod. Jsme teď v dobré náladě. Vy si vezměte naše školy a my si vezmeme vaše školy. (Veselost. - Potlesk. - Sen. Niessner [německy]: To by bylo v mnohých případech velmi dobré!) Já vím, kdo bude napálen. To nebudeme my. Ve Slezsku připadá jedna třída na 430 Čechů a na 296 Němců. Já myslím, pánové, že je to poučné, to přímo řve. (Sen. Luksch [německy]: Kdysi jste byl odpůrcem říšského školského zákona!) Ale prosím vás, vás mrzí jen to, že české děti nejsou dnes nuceny choditi do německých, škol. (Hlas: Ale německé děti jsou nuceny do českých.) Kde pak? (Hlas: Na Hlučínsku.) Uděláme tam tedy výpravu.

Na kolik obyvatel, prosím, připadá jedna třída občanské školy? Pokud se týká Čechů, u nás na 1885... (Sen. Link [německy]: Poslední učitelský ústav byl zavřen v Opavě!) A kde je druhý? (Sen. Luksch [německy]: To je ticho!) Počkejte, žádná "Ruhe". Kolik jich máte tedy? (Sen. Meissner [německy]: To je samý švindl!) To je lauter Schwindel? Set sakramentský cifry, když už tedy jedna.a dvě nejsou dvě. Musíme vrátit sobotáles zpět, učitelé nás špatně učili. Kolik máte učitelských ústavů? (Sen. dr. Heller: Jeden.) Ale vždyť to není pravda, že máte jeden učitelský ústav. To je zajímavé, že vás chytnu, že ani sami nevíte, kolik toho máte. Kolik máte technik? (Sen. Niessner [německy]: Nejsme zde přece u zkoušky.) Vždyť vy mne zkoušíte! (Hluk. - Různé výkřiky. - Místopředseda Kadlčák zvoní. - Sen. Meissner [německy]: Operujete s falešnými číslicemi.) Co pak myslíte, že je to "ferbl", aby se dalo při tom falšovat? (Veselost.) To není "ferbl". Když se, prosím, díváme na kterékoliv, cifry... (Sen. Niessner [německy]: To je horší než "ferbl", tyto falešné cifry!) Ale, pánové, každá statistika může býti neúplná, ale toto není možno popírat. (Hlasy německých senátorů: No, no!) Popřete také už, že zde stojíte, a řekněte, že zde nejste. (Sen. dr. Heller [německy]: Dejte nám naši školskou autonomii a budeme si svoje školy stavěti a platiti a vy svoje.) Pánové, já vám povím, v čem se vám křivdí. My vám školy všude stavíme, města vám. je musila postavit, u nás to musí stát dělat našim menšinám. (Sen. Niessner [německy]: Nepotřebujeme poručníka, vystavíme si školy sami.) Pánové, já vidím, že světová válka má velmi dobré následky. Jakživi jste po tomto nevolali, teprve dnes po tom voláte! (Hlas s české strany: Proč jste nám vy nedali školskou autonomii dříve? - Sen. Meissner [německy]: Ale nemáte je zavírat, to jsou naše školy. - Sen. dr. Heller [německy]: Nechceme nic jiného než svoje školy si vydržovati a platiti. Tím jest spor skončen. - Sen. Niessner [německy]: Nepotřebujeme žádných milostí a darů.) Ale, p. kol. Meissnere, v Americe všude, kde by se mohli lidé hádat, je tabule s nápisem: "Buď veselý". Nehádejte se, buďte trochu veselí, můžeme si to říci klidně. (Sen. Niessner [německy]: Toto není žádné théma, kde bychom mohli býti veselí.) Řekněte důvody. (Sen. dr. Heller [německy]: Podívejte se, pane kolego, hádáme se zde o školy a všechny spory by byly zbytečné, kdybyste řekl: Vezměte si svoje školy, zaplaťte si je a dělejte si s nimi co chcete. Nechceme žádných darů.) Já, pánové, prozatím konstatuji, že co platí pro vás, platí i pro nás. (Sen. dr. Heller [německy]: Zákon jste přece dělali pro svoje menšiny a ne pro naše.) Pánové, to je věc zákonodárství a správy. Prosím, jen se zúčastněte na správě, možná že dojdeme k nějakému resultátu. (Hluk.) Ale, pánové, nezlobte se.

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Pánové, upozorňuji, že nejednáme o školství německém, jednáme o projevu pana ministra zahraničí.

Sen. Klofáč (pokračuje): Pánové, budu jen konstatovat, v těchto dnech, kdy zde bude svět zastoupen, že nikde nám nedali Maďaři ani jediné školy, třebas, že máme v Maďarsku ohromné procento Slováků, že nemáme ve Vídni to, co nám náleží, že jsme jediný stát, který se o své menšiny postaral, a že jsme Němcům dali na Slovensku školy tam, kde jim byly Maďary odepřeny.

My jsme dali zákon, vy se nemusíte o žádnou milost prosit. (Sen. Luksch [německy]: My nepotřebujeme žádných dobrodiní!) Ovšem, vy nepotřebujete nic! (Sen. dr. Heller [německy]: Prosím, vy mluvíte vždy o tom, že se máme dohodnouti! Nejhorším je spor o školství!) Až se Češi a Němci na tomto poli sejdou, řeknete, kde jest křivda? (Sen. dr. Heller [německy]: Ale, prosím, my vám říkáme, že škola je něčím tak citlivým, že každý národ musí míti své školy, které si musí sám, vydržovati a sám platiti!) Já konstatuji, že teď vám žádná škola nikde neschází, jedná se tedy snad jen o jinou formu správy? (Sen. dr. Heller [německy]: Ale nikoliv. Schází nám spousta škol. Zavřeli jste nám mnoho gymnasií!) Pánové, to jest výtka naprosto nezasloužená, my jste zavřeli gymnasium v Kroměříži, kde nejsou žádní Němci ani v městě ani v okolí. V Praze máte gymnasií 7; vždyť vláda rakouská vám dělala, že jest to proti pánu bohu. (Sen. Link [německy]: Vy berete německým dělnickým dětem, školské vyučování!) Ani nám nenapadá, to jste dělali vy nám a nikoliv my vám. Kdo chmatá druhému na kulturu, to jest zločinec, a toho československý národ ani jeho vláda není schopna a neudělá. (Sen. dr. Heller [německy]: Podám vám důkaz, jak pracuje zemský výbor. Po léta nechává naše žádosti ležeti. Naše žádosti zůstanou tři léta ležeti nevyřízeny. - Sen. Niessner [německy]: Německé třídy se 40 dětmi jsou zavírány a české třídy zřizují se pro 2 děti!)

Pozoruji zde, že jsme pořád v jisté atmosféře dráždi ve, půjdeme do Janova......(Sen. dr. Heller [německy]: Páně kolego, nechápete jako socialista, že my jsme nejcitlivější, dotýká-li se někdo našeho školství?) Ano, jakmile se vám bude díti křivda, řeknu, že jdeme s vámi. (Sen. dr. Heller [německy]: To přece není žádná otázka. Tomu nerozumím. Dejte nám naše školy a spor je vyřízen!)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Pane doktore, nemáte slova.

Sen. Klofáč (pokračuje): Tedy přejdeme klidně do jiné atmosféry, půjdeme do Janova. Slyším zde pořád poznámky z pravá, z leva; poměr k Rusku. Někteří jsou nespokojeni, že jsme navázali styky s Ruskem, jiní se zajímají o to, má-li býti Rusko sovětové uznáno de jure nebo ne. Ono jest uznáno ve skutečnosti tím, že bylo pozváno do Janova, posílány noty a memoranda sovětské delegaci, polemisováno a debatováno s ní a konečně i zástupci sovětského Ruska podepsán závěrečný protokol konference a učiněn závazek, že navzájem nebude útoku z Ruska na sousedy a sousedů na Rusko. A konečně i pozvání do Haagu ve skutečnosti znamená uznání, ne sice formální, ale skutečné.

Není pochybnosti, že to posílilo režim, bolševický do té míry, že s klidem bude vyčkávati dalšího jednání přes to, že v Rusku je situace zlá. Musíme býti ovšem opatrní, pokud se týká dalšího jednání v Haagu. Jednání v Haagu nebude vedeno nezodpovědnými politiky, nýbrž s experty, to znamená lidmi, kteří dostanou předem instrukce, jak daleko mohou jíti a co smějí vykonati. Budou míti tudíž málo volnosti k vzájemným koncesím, což zmenšuje naději na rychlou a skutečnou dohodu.

Za těchto okolností musíme předvídati, co by se stalo, kdyby v Haagu v neshodě to skončilo, anebo kdyby Francie a některé jiné mocnosti do Haagu nešly. Dnešní tendence ukazuje k tomu, že i ostatní státy začaly navazovati samy přímo s Ruskem bez ohledu na umluvenou solidaritu, pokládajíce se za nevázány, když dohoda v Haagu není docílena. V tom případě ovšem by to byl nový úspěch pro sověty, poněvadž cílem sovětového Ruska je právě jednati odděleně a nemíti proti sobě společnou frontu a poslední důsledek z toho postupné jednání, uzavření smluv a eventuelní uznání sovětského Ruska od ostatních národů. Naše politika, prosím, pánové, má a musí býti na všechny tyto eventuality připravena.

Mluví se mnoho o účasti Ameriky. Amerika do evropských věcí nezasáhne, dokud nebude viděti, že jsou uzrálé, to znamená, že stejně tak jako za války bude čekati na příhodnou dobu až krise dostoupí vrcholu, až Evropa sama co nejvíce vykoná a pomůže si do značné míry sama, takže Amerika bude míti více jistoty nežli teď. Pak zasáhne a to se také týká Ruska. Měl jsem příležitost mluviti s mnohými státníky, kteří znají poměry v Rusku. Amerika zakročí teprve tehdy, třeba koná mnoho na poli lidumilné charitativní akce v Rusku, v tom okamžiku, kdy bude míti úspěch.

Velice interesuje pány spor mezi Anglií a Francií. To je zcela přirozeno. Mohu zdůrazniti jenom uspokojení nad tím, že ve vládním prohlášení bylo tak rozhodně prohlášeno, že náš poměr k Francii zůstává tak vřelý a pevný jako dříve. (Výborně!) To neznamená pranic proti Anglii, ale každému politiku je patrno, že tam, kde mluvil dr. Beneš o zájmu státu, ha prvém místě zdůrazňoval zachování mírových smluv, na nichž stojí existence našeho státu. V té věci budeme vždycky solidární s Francií, Jihoslovanskem, Rumunskem, Polskem, Belgií a všemi těmi, jimž o dodržení mírových smluv půjde. Tu nejde mluviti: Tam je buržoasie, kapitalisté, reakcionáři. Prosím, jestliže může Lenin, Trocký a Čičerin spojovat se s pruskou buržoasií, rozhoduje zájem. My se nemáme ptát, jaký systém je ve Francii, zdali kapitalistický, nebo socialistický, my socialisté si přejeme zajisté systém socialistický, ale zde jde o udržení státu. Pro nás je Francie rozhodující jako činitel a jako celek, my konečně nejsme nevděčným národem, víme, že za nejtěžších chvil to byla Francie, která stála po našem boku. Prosím, takové city vděčnosti si žádný slušný národ nevytrhne z prsou, to však neznamená, že budeme dělat francouzskou politiku, jak řekl náš zahraniční ministr.

Ve věci ruské politiky se blížíme více směru anglickému, ale i tu je naším přesvědčením, že budoucnost francouzské politiky je jedině v řádném chápání ruského problému a stejně tak, jako opustily jisté kruhy politiku intervenční, tak i dnes jsou ve Francii silné proudy, které chtějí opustiti politiku negace ve věcech ruských a přiblížiti se k oné linii, kterou hájili jsme u nás posledních 5 let. Zdůrazňujeme-li politiku československou, není to ve snaze stavěti ji proti politice francouzské nebo anglické. Je to také směšné na to ukazovat. Jinde poměry podobné nejsou. V Jihoslavii se nemluví o vasalství k Francii nebo k Anglii i když politika v té neb oné věci jde s Francií nebo s Anglií. V Jihoslavii totiž převzali od starého Srbska tradice v zahraniční politice a nechápou zahraniční politiku jako poslušnost nebo vasalství k někomu. U nás byli jsme stále v poddanství, v závislosti nebo vasalství k někomu. Nedovedeme si představiti naši samostatnost. Věsili jsme se na Rakousko, Rakousko samo v zahraniční politice nemělo jiné tradice nežli závislost na Německu a tím i naše veřejné mínění pořád se chce na někoho věsiti. Je to politická nevzdělanost na různých stranách spojená ještě se zlomyslností a demagogií. Politik vzdělaný musí se podobné demagogii a prázdnotě jen vysmát. (Výkřiky s německé strany.)

Ovšem, jako realisté v politice musíme počítati s možností, že by se poměr mezi Francií a Anglií uvolnil, ne že by se rozešla Anglie s Francií, ale že by se ten poměr uvolnil. Ale my nebudeme počítati s tím, co dělají naši prapravnukové se svými dětmi a vnuky. Rozumí se, protože tuto radost mají, že v Anglii a Francii k tomuto rozkolu nikdy nedojde, čtěte jenom poslední řeč Lloyda Georga! To je sprcha na ty, kteří zde včera mluvili! Ani pomyšlení na nějaký rozchod Anglie a Francie! To spojenectví je věčné a musí jím býti. čtěte jenom tu řeč. Konečně-Lloyd George odejde, ale je zde duch národa, který nezapomíná, čím byl furor teutonicus. Vzpomínka na utrpení ve světové válce zůstane věčná a bude spojovati Francii a Anglii. Ovšem, svazek ten se může uvolniti, může nabýti jiné formy. My s tím musíme počítati a myslím, že naše zahraniční politika to musí sledovati a také sleduje, a že pro ten případ nastávají ji úkoly těžší nežli doposud. Mohu klidně prohlásiti, že naše vnitřní konsolidace musí býti rychlejší a pevnější. Nad stranickou malichernost, nad ješitnost osobní, nade všechen vztek a hněv je náš stát. Jen v nás je, abychom sami zkonsolidovali svoje poměry. Nemusíme se na věci dívati tragicky, jsme dosti pevni, ale bylo by lehkomyslností ke státu a k národu, kdybychom včas na to nemysleli a včas se nepřipravovali. Různí odpůrcové naší politiky se domnívají, že uvolnění takové může vyvolati katastrofu. Velice se mýlí, neboť jsme dnes již dosti silni a naše aliance jsou také dosti připraveny.

Děkuji panu ministrovi zahraničnímu, že na tyto aliance myslí.

Náš středoevropský systém se osvědčil několikráte mocensky ve věcech maďarských, osvědčil se i nyní diplomaticky na konferenci v Janově. Systém ten spočívá v tom, že se svými spojenci jsme dosti silni, abychom všechno to, co je na jih od Karpat a Sudet, drželi v pořádku a klidu. To znamená především zabránění šovénům německým začíti nějakou novou Mitteleuropu, to znamená držeti v šachu všechny na jihu, aby se nezúčastňovali zbytečně ve sporech západních mocností a specielně Německa a Francie. To znamená v boji o udržení versailleského a jiných mírů ohromně mnoho.

Já ovšem, pánové, jsem povinen jako opatrný člověk, upozorniti na různá mezinárodní hnutí, tak na př. na mírovou pacifickou internacionálu, na různá hnutí náboženská, na politiku některých kruhů vatikánských ve spojení se všemi bývalými nepřáteli a neutrály, podporující snahy, které ve svých důsledcích žádají revisi mírových smluv. To je nebezpečí, kterému budeme čeliti. Musíme mu čeliti především, správně-aranžovanou propagandou. V tom smyslu je třeba dáti pozor na ta hnutí a je třeba dáti pozor na hnutí, která chtějí přicházeti s minoritními otázkami na mezinárodní forum. Vláda československá a stát dělá politiku národnostně spravedlivou, aby ukázala, jaká se tu provádí demagogie, aby mohla tím, že odmítá tato hnutí, ospravedlniti všechny mírové smlouvy. (Výkřiky sen. Ar. Spiegla.) Něco vám povím. Dnes ráno vezmu do rukou noviny a čtu tam, jak v Chebu jistý člověk, Němec, který prodal svůj pozemek české Besedě je pronásledován. Nemluvme tedy o šovinistech jako by byli jenom u nás. Já rozumím každému šovinismu, ale za chvíli budu citovati řeči, které se často pronášejí. Dokud je možno, aby člověk prázdný, bez inteligence, bez formy, bez gentlemanství, jako je poslanec Baeran, mohl býti místopředseda vašeho klubu, dotud nevytýkejte, že jsou šovinisté jinde. (Ser. dr. Spiegel [německy]: Jak to můžete říci? Vždyť ho ani neznáte!) On je, prosím, místopředsedou vašeho klubu, on je oficielní osoba. Já opakuji znovu: Každý šovinismus a každý exklusivní nacionalismus je zpátečnický, ale kdežto my máme kuráž proti podobným šovinistům vystupovati, u vás se jim aplauduje a každá babička a každý dědeček bude obohacovati ty, kteří se dopustili sprostoty v parlamentě. (Sen. dr. Spiegel [německy]: Byl to přece Čech, který udělal onu závěť! Nebyl to přece Němec!) Byl to renegát, odrodilec. Renegát! Ano! Renegát to byl, o tom není žádné pochybnosti. (Hlas: To nebyl ani renegát, to byl blázen!) Musil to být blázen! Baeranovi dávati peníze, za to, že házel smradlavými vejcemi, k tomu není potřeba normálního mozku. Ano, kdyby, to bylo v Číně, tam smradlavá vejce považují za největší lahůdku, to je něco jiného. (Veselost.)

Jsem velice šťasten, že p. min. předseda klade důraz na spolupráci s Jihoslovany a Rumunskem. Jsem velice rád, že politika polská je dnes umírněnější a mám za to, že Polsko docela docílili dnes více než svými šovinistickými zápasy. Spolupráce polská v Janově to jasně ukázala a veřejnost polská viděla, jak se ukřivdilo nám a jak spolupráce s námi mu přináší veliký prospěch. Dovolte, abych připomněl vám pp. kolegům německým, jedno: Jde o to, aby vešel nový duch do celé Evropy. Ale jestliže ku příkladu byly výstavy v Heilbronn, Ulmu, Březně, Reuntlingen, Goeppingen a jinde, kde oficielní řečník dr. Kleiner hlásal cíl této výstavy slovy: Naši jedinou ctností musí býti nenávist a náš jediný cíl revanše a odplata Francii, pak vidíte zde nebezpečí, které hrozí pořád Evropě a zde máte to rozčilení ve Francii, zde konečně musí býti odvaha ten nacionalismus jinak stylisovat a definovat. S druhé strany ale konstatuji, že není možná uzavříti se uznání, že našly se vlády v Německu, které loyálně hájily i proti Stinnesovi přesvědčení o nutnosti plniti závazky smlouvy mírové. Zejména spisy nynějšího ministra zahraničního dra Waltera Rathenaua na př. "Von kommenden Dingen" a jiné prokazují mentalitu muže střízlivého a v závěrech loyálního.

Kdyby bylo lze věřiti, že poučení válečná přerodí tisíciletého výbojného ducha germánského ve velkou demokracii, čili, že Němci vítězí sami nad sebou, znamenala by poslední válka největší vítězství, jaké kdy lidstvo vidělo. Tento přerod duševní byl by obrovitější úspěch, než celý mír Versailleský a všecky ostatní míry.

Nebude-li souhlasu mezi spojenci, pak ovšem Německu bude vždy možno v koalici odporujících zájmů mocnosti býti jazýčkem na váze, uzavírati konvence obchodní a připravovati aliance válečné. V tom ohledu Lenin spřádá své plány. Nikoliv sny a doktríny, ale soubor zájmů a první z nich uživiti a obléci miliony domácího obyvatelstva a dobyvačná povaha německého státu budou i dále určovati politiku světa.

Při základu naprosté počestnosti rozhoduje v diplomacii výsledek. A zde je příčina, proč až dosud s pocitem uznání a vděčnosti stáli jsme za těmi, kteří revoluční diplomacii naši řídili a nyní stoji v čelo státu a politiky mladé naší republiky. Výsledek až dosud vždy ukázal, že situaci správně vystihovali oni, oni že měli pravdu a ne jejich nepřátelé a nejméně už naši šmeralové. A vzhledem k tomu v dnešních a podobných dobách považujeme jedno za správné i za nezbytné: míti naprostou důvěru k presidentovi republiky a k zahraničnímu našemu ministru. A to i tehdy, když tento neodhalí své srdce úplně ani žurnalistům, ba ani parlamentu a jeho komisím.