Co platí o továrnách kovoprůmyslu, platí zvýšenou ještě měrou o bankách, které docilují obrovských zisků, o textilních továrnách akciových a o jiných podnicích. Vidíte tedy, že podnikatelé nenesou škody reparační politiky, nýbrž škodu neseme my škodu nesou výhradně dělníci, kteří zde jsou zaměstnáni. Přes tyto nesmírné zisky pokouší se nyní kovoprůmysl s nebývalou frivolitou provésti snížení mzdy v téže době, kdy tyto zisky přichází ve známost, a zatvrzele - slyšeli jsme o tom tyto dny z vývodů ministra sociální péče - trvá na tomto snížení mzdy přes nesmírné zisky a reservy, jež nahromadil a které mu stále ještě stejnou dividendu zaručují i pro ten případ, kdyby letošního roku žádného zisku neměl. Přes to však trvá na tom. Věc má se přece tak: Také takové průmyslové podniky, které snad jen 3 dny v týdnu pracují - tak tomu jest v textilním průmyslu skoro vesměs - docilují obrovských zisků. Také tam vydělá se za tyto 3 dny tolik, a ceny vyrobeného zboží, docílený zisk jest velmi vysoký, přes nepatrnou dobu pracovní 3 dnů dosáhne se těchto nesmírných zisků.

A tak, jak jsem před chvíli řekl, že se tento boj vybíjí na zádech německého a rakouského dělnictva, tak rozšiřuje se to nyní také na československo. Zkuste to jednou, jděte do našich okresů slezských a severomoravských, východočeských, západočeských a jihočeských. Naleznete tutéž bídu, týž hlad a tutéž nouzi jako tam ve Vídni, v Berlíně a v jiných okresech. Táž reparační politika, kterou československá vláda podporuje, obrací své ostří proti československým dělníkům bez rozdílu národnosti. To jest příčina, proč my tuto politiku podporovati nemůžeme: poněvadž se obrací proti nám, proti dělnictvu. žádný jiný důvod není pro nás směrodatným nežli výhradně tento důvod: poněvadž celá tíže této krise se přesunuje na bedra dělnictva, poněvadž se přistupuje ke snižování mzdy, ačkoli tu není žádného snížení cen, naopak u celé řady zboží nastává zvýšení cen a při tomto zvyšování cen spolupůsobí přece náš vážený pan ministr zemědělství, jak jen může - proto, pánové, poněvadž pro to nejsou dány žádné předpoklady, jsme proti tomu. (K senátorům národní strany demokratické): Vám je lehko do smíchu: dr. Rašín se postaví do poslanecké sněmovny a vyplázne jazyk na německé poslance, posadí se pak do vlaku a jede do Ústí do spolku chemiků a sedí tam s německými průmyslníky v téže správní radě. Kde se jedná o společné vykořisťování dělníků, tam se velmi rychle shledáte s německými kapitalisty od A až do Z. Vaší politiku lze velmi snadno prohlédnouti. Zde jste divokými muži proti Němcům, ale v tiché komůrce - čtěte řeč dr. Kramáře - a v pokoji správních, rad, tam sedíte s Němci pohromadě a vykořisťujete společně s Němci českého a německého dělníka. To jest vaše politika, tak jasná, tak průhledná, že se nedáme klamati vámi a vašemi tiradami.

Pan ministr sociální péče uváděl v poslanecké sněmovně ve svém prohlášení, jež podával k hospodářské krisi a ke stávce kovodělníků, že se pokoušel sprostředkovati, že se mu to však nepodařilo, že nemá zákonitého podkladu zasáhnouti do věci a že tento podklad musí teprve býti utvořen. Neklameme se, že to, co se zde děje, jest následkem systému, kapitalistického systému. Jsme si plně toho vědomi, že pokud bude trvati kapitalistický společenský řád, potrvá a trvati musí vykořisťování. Nemůžeme také od této vlády a od žádné vlády žádati, aby v rámci kapitalistického společenského řádu tomuto vykořisťování učinila přítrž. To by se nesrovnávalo s učením socialismu a marxismu, čeho však od vlády žádati musíme, jest, aby chránila hospodářsky slabé proti hospodářsky silným. Těmi jsou zde podnikatelé, kteří ve válce a po válce vydělali obrovské sumy, ti, kdož revolucí a válkou získali zároveň. Hospodářsky slabými jsou dělníci, při čemž dělnictvem nerozumím jen dělníky rukou, úředníky a učitele, na kterýchž jste se těžce prohřešili. Proto žádáme od vlády, aby učinila nejrozsáhlejší opatření na ochranu pracujícího obyvatelstva. Jsme si toho vědomi, že jest málo naděje. Kolega Jesser již dnes dovozoval, že krise, kterou v Československu máme, v dohledné době může býti ukončena. Ovšem potrvá tím déle, a bude lze ji tím obtížněji ukončiti, čím více také československá vláda bude napomáhati tomu, aby pozvolna se dalo zmírnění nenávisti a zmírnění mírových smluv. Pan ministr charakterisoval ve svém prohlášení oba směry, jeden jako takový, jenž velice rychle chce zapomínati, jenž velmi rychle a násilně chce odbourávati, směr anglický, a druhý, jenž jen pomalu a znenáhla chce odbourávati mírové smlouvy. Dal prohlédnouti, že se připojuje k poslednímu směru. Nemáme však času pro pomalý postup, neboť budeme-li čekati, až se poslední Francouz rozpomene, zahyneme mezitím.

Chtěl bych vás upozorniti na jednu věc, že totiž letos na podzim anebo nejpozději v zimě budeme státi před řešením nesmírně důležité otázky, která se může státi životní otázkou státu, před otázkou řešení celních tarifů. Pak vzplane boj mezi všemi těmi, kdož zastupují pracující a konsumují obyvatelstvo státu a mezi těmi, kdož zastupují ostatní stavy.

Kdyby se podařilo uložiti tomuto státu vysoká agrární a průmyslová cla a tím ještě více snížiti konkurenční schopnost průmyslu tohoto státu, kdyby se podařilo na útraty vnitrozemského obyvatelstva zvýšiti ceny ve vnitrozemí a nechat konsumující obyvatelstvo platiti vše to, čeho průmysl pozbývá ztrátou vývozu, pak pánové, musíme počítati s tím, že se doopravdy uskuteční to, co bylo prorokováno: Zpětná proměna tohoto průmyslového státu ve stát agrární, pak musíme očekávati, že statisíce českých a německých dělníků budou muset své vlasti ukázati paty, budou se muset vystěhovati, aby v cizině hledali chleba. Pak, pánové, nespomůže již vyplazovati jazyk, pak bude třeba hvízdati, pak nám všem, vám i nám - a vznáším svoji výzvu k českým socialistickým stranám - bude třeba se rozhodnouti a ukáže se, zdali budete moci také nadále dělati svoji politiku tam s těmi pány anebo ne-budete-li muset v zájmu dělnictva upustiti od této politiky. Pak nastane veliká doba, pak nastane den, kdy musíte přiznati barvu. Pak nepůjde již o maličkosti, pak půjde o bytí a nebytí dělnictva této země, vašeho a našeho dělnictva. (Sen. Havlena: Bude záležeti na tom, jak budete způsobilí spolupracovat!) Prosím, mluvím nyní o hospodářských věcech, nevnášejte zase jiných věcí do debaty. Pak bude se jednati o to, budete-li chtíti společně s námi hájiti zájmy našeho dělnictva, našeho i vašeho. Potom však také ti pánové, kteří sedí na nejvyšších, lavicích (ukazuje na komunisty) budou muset přiznati barvu a ukázati, zdali v zájmu našeho dělnic, a chtějí konečně upustiti od svých frází o světové revoluci, od svého rozbíjení našich organisací, našich hospodářských a politických organisací, zdali také oni budou ochotni v jednotném a uzavřeném, šiku zastati se dělnické třídy této země, přihlížejíce k daným skutečnostem a nikoli hýříce v nějakých fantasiích.

Vysmějete se mně zase, když pánové pak budou jinak hlasovati nežli my. Můžete se smáti jak chcete. Nevzdám se nikdy naděje, že také české dělnictvo najde společnou cestu s námi, poněvadž ji nalézti musí. Očekávám to. Jsem přesvědčen o zdravém socialistickém smyslu českého dělnictva. Jdeme vstříc těžkým zápasům, těžké době; hospodářská krise rozšiřuje se den ze dne, den ze dne nás podnikatelé zatlačují do obrany pro naši nesjednocenost. Ale musíme nalézti cestu k sobě i neustanu nikdy, pokud budu moci, hledati tuto cestu, cestu, která nás, německý a český proletariát a proletáře všech národů tohoto státu dohromady svede a dohromady svésti musí (Živý souhlas a potlesk.)

Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo p. sen. Klofáčovi.

Sen. Klofáč: Slavný senáte! Hlavním cílem konference bylo uklidnění Evropy,

kooperace evropských států za účelem hospodářské rekonstrukce, zařazení Ruska do ekonomického systému evropského a zmírnění všeobecné krise. Hlavním prostředkem k dosažení cíle mělo býti navázání styků s Ruskem, vytvoření ovzduší vzájemné důvěry mezi státy a event. uzavření evropského mírového paktu, jenž by zamezil aspoň pro jistou dobu válečné srážky a stvořil předpoklady hospodářské a obchodní spolupráce, hospodářského a obchodního znovuvybudování celé Evropy.

Poslouchal jsem včera i dnes všechny řečníky. Bylo více oposičních řečníků než těch, kteří postavili se přímo za politiku zahraniční našeho státu. To je zjevná náhoda, že bylo více řečníků oposičních. Pokud nás bez rozdílu stran se týká, stojíme všichni za politikou ministra Beneše a stojíme všichni za politikou našeho presidenta, který jistě velmi objektivně a s vyššího hlediska vždy se dívá na mezinárodní situaci a vnitřní politiku našeho státu.

Já včera poslouchal, jsem - mohu říci - s jistou pozorností řeč pana dra. Ledebura. Pan dr. Ledebur náleží mezi potomky oné rakouské aristokracie, která valně se lišila od druhých. On čte, on myslí, on je politickým člověkem. Ale když z jeho úst slyšíme slova: Pryč s versailleským mírem! - nás tím neošidí. Já tomu rozumím, to je v jeho ústech: Pryč s československým státem! (Tak jest! - Německé výkřiky.) To je, prosím, stále tentýž tón, kterému velmi dobře rozumíme. Dáváte nám skutečně nějakou jinou garancii pro náš stát? Máte nějakou jinou garancii? (Německé výkřiky.) Prosím, vy nadáváte, ale pro nás jest to dnes pakt, o který se opírá mezinárodně naše svoboda. (Německé výkřiky. - Sen. dr. Spiegel [německy]: To je však smutné, že je to jediná garancie!) Není to jediná, kdyby národ neměl nic jiného, kdyby neměl sám dosti síly - a my tu sílu máme - pak pouhý mezinárodní pakt by ho nezachránil. (Sen. dr. Spiegel [německy]: Pak byste se měli přece starat, abyste se s námi vypořádali! - Opětné německé výkřiky.) I o této věci promluvím, protože bude potřeba, abyste přišli do pořádku s námi.

Když si však vzpomínám na řeč dra. Ledebura, musím říci, že dovede býti také

zlomyslným. Je jemný, má pěkné způsoby, ale je zlomyslný. Vytýkal nám, že máme jakési bolševické manýry zabírat pozemky bez odškodného. Pánové, jestliže někdo učil někoho, jak se zabírají pozemky, a to bez náhrady, pak jsou to ti, kteří po bitvě na Bílé Hoře zabírali veškeré naše latifundie bez jakéhokoliv odškodného. (Tak jest!) Jestliže to dr. Ledebur povídá s jistou dávkou zlomyslnosti, aby nás Čechy dělal za to zodpovědnými, pak on jako čestný člověk a jako člověk, kterému je přirozeně soukromý majetek svatým, měl tak mluviti tenkrát, když se olupovalo Rumunsko, Itálie, Srbsko, Francie, Belgie, když se odvážely tisíce vagónů nakradených věcí.

Takové útoky dovedeme odrazit velmi dobře. To dělají vždycky panny, které padly.

Dnes jsem naslouchal s pozorností řeči p. kol. Jessera. Já bych rád jednou zde slyšel mluviti poválečného Němce, onen typ Němce, který se tu a tam začíná ukazovati v Německu. Já budu za chvilku citovati projev Rathenaua, který mně neobyčejně imponoval. Já bych konečně velice rád viděl, aby někdo vstal a uznal ty zločiny, které se páchaly na českém i německém lidu po staletí, aby konečně řekl: jedno plus má tato válka, a to, že nás všechny ať Čechy nebo Němce zbavila panství habsburského a hohenzohlernského. Tato válka vrátila nám všem demokracii a teď naším úkolem je, abychom hledali cesty, jak se v těchto evropských zmatcích dostati dále k oněm cílům, které máme všichni před očima.

To se všecko neděje a také to nebyl pan kol. Jesser, který by to byl řekl. On má najednou strach o to, jak budeme řešiti slovanské problémy, na příklad, jak budeme řešiti problém s Polskem. Jak chcete řešiti s tímto Polskem, slovanský problém? Tento polský stát - do slova řekl - je "Unfug".

Od kdy pak pánové mají najednou nenávist k Polákům? Pamatujete se, že v r. 1914 byly ohromné sympatie mezi Poláky a německou buržoasií, že to byli němečtí generálové, kteří organisovali polské legie, a že to byly Berlín a Vídeň, které smlouvaly nový stát, a jestli polský stát je "Unfug", pak, prosím, na tento polský stát myslely Berlín a Vídeň. Ostatně mne nikdy nebude hlava boleti pro někoho jiného. Máni za to, že nás nemusí hlava boleti za Polsko, to jest věcí Poláků, aby ze svého státu udělali stát moderní.

My si přejeme Polsko míti moderním, demokratickým a silným, poněvadž národu demokratickému a silnému patří svoboda jako komukoliv jinému. Stavíme se proti jakékoliv megalomanii. Mám za to, že nastává v Polsku ohromné vystřízlivění a že se Polsko dostane na cesty, po kterých jíti má každý stát, který si nepřeje války, nýbrž mír. Nebudeme ovšem mlčeti k jakékoli chybě našeho souseda. Jsem šťasten, že konečně přichází v Polsku k platnosti nový směr a že nový zahraniční ministr Skirmunt přichází s moderními názory. Mám za to, že mezi moudrými Poláky není nikoho, kdo by nevěřil, že bude zapotřebí provésti korektury na mnohých a mnohých paktech, které byly usneseny a že bude třeba i hranice tam i onde upravovati znovu, aby Polsko nebylo v nešťastné posici, že by mohlo býti napadeno ze dvou stran.

Poslouchám řeči p. kol. Jessera - zase tu vidím ten ohromný vztek jeho na Francii. Jsem prost jakéhokoli vzteku proti komukoli a budu se objektivně dívati na Německo, které se úctyhodně zvedá ze své porážky. Má pilný lid a pracovitý, a nebudu míti žádné závisti proti tomu, když poroste, ale nedovedu pochopiti nenávist oproti národu, který 1³/₂ milionu mužů obětoval v této válce a který je v daleko horší situaci než kterýkoli jiný. Průmysl severní Francie je obrácen v ruiny. Psychologicky rozumíme proto těm obávám Francie, aby nepřišlo k takové světové válce. Není žádné pochybnosti, že ve Francii je jistá podrážděnost, jest strach z nových světových válek, avšak žádný národ nemůže každých třicet roků dáti si pouštěti žilou tak jako se stalo několikráte Francii. To není možno.

Mám za to, že nikdo ve Francii nepřeje si války, naopak každý touží po takových opatřeních, aby válka nebyla možná. To není jako kohout na hnojišti zpustošeném, jak povídá pan kol. Jesser, to je, řekl bych, strach nejlepších synů Francie - vždyť také ten prostý národ umírá, nejen boháč, také dělník francouzský - to je ten strach, aby Francie nebyla překvapena a napadena. Mluví se o reparacích a stále říkáme, že reparace jsou vším neštěstím. Prosím, já mám za to, že národ, který neutrpěl válkou žádných škod a vyraboval Francii, je povinen dáti této Francii náhradu. A vy víte sami dobře, že i šlechetní mužové v Berlíně to uznali. Já bych rád věděl, proč bychom neměli my uznat to, co velicí mužové Německa přiznali jako spravedlivou věc.

Nebudeme míti žádných sympatií ke kterémukoliv z reakcionářských směrů Francie, ale prosím, mluvte s těmi, kteří znají poměry a sledují vnitřní vývoj Francie. Vývoj Francie jde na jevo, k demokracii a my si jen přejeme, aby také v Německu ten vývoj šel k demokracii, poněvadž jen demokracie všech národů mohou nám vybudovat hospodářskou a politickou konsolidaci celé Evropy. (Sen. A. Friedrich: Pak se nesmí té německé demokracii házeti klacky pod nohy, jako to dělá Francie!) Prosím, mluvme konkrétně. V čem spočívá to házení klacků pod nohy německé demokracii? Jde o to, že Německo má zaplatiti dluhy. Díváme-li se docela objektivně, je faktem, že německý stát ocitá se ve fatální situaci finanční a že jest otázkou, zdali to není děláno uměle, poněvadž průmysl při tom bohatne, žádný stát není v takové situaci, jako jest Německo. Není žádné pochybnosti, bylo by to hloupým šovinismem, kdyby si někdo přál katastrofu Německa, ale bylo by také zločinem, kdybychom si my přáli katastrafu Francie. Dnes jde o větší problémy..Dnes jde o celou Evropu. Nejde jenom o Německo, Francii, o nás. Kdo se podívá na to, jak roste vliv Ameriky a Japonska, pochopí, že jde o celou Evropu. Ale pak musí býti mentalita jiná v Německu a v celé Evropě. Ale v prvé řadě musí začíti ti, kteří přišli s teorií "Herrenvolku". (Hlas: Také však u nás!) Prosím, u nás této teorie není, ale já vám řeknu, že bychom měli odvahu proti každému vystoupiti, kdo by s touto teorií chtěl u nás přicházet. Je to směšná bařtipánská teorie, která se vymstila Němcům a která by se vymstila každému národu, který by s takovým bařcipánstvím přicházel.

Slyšeli jsme velice ostrou kritiku našich poměrů hospodářských, politických atd.

My máme takový sklon k tomu, plivat si do vlastní polévky, kterou potom musíme jísti. Napřed se do ní důkladně vyplijeme, potom jí jíme. (Veselost.) Proč nebýt poněkud objektivní. Já jsem byl letos a loni trochu ve světě, byl jsem ve mnohých státech evropských a díval jsem se, jaké poměry jsou jinde a u nás. To se rozumí, že po této světové válce prožíváme velké otřesy hospodářské. Není žádné pochybnosti o tom, že nestejnoměrná valuta v různých státech působí pokles schopnosti kupovat širokých lidových mas ve všech oborech. Budeme moci o tom mluviti, jak tvořiti nová hospodářská velká území, o tom se dá mluviti, ale prosím, nesmí to býti zabarveno láskou nebo nenávistí k tomuto státu. To, prosím, musí býti naprosto objektivní. Já jsem slyšel kritiku našich poměrů velice objektivní z úst nejvýznačnějších státníků amerických, která byla zcela jinaká než kritika, kterou jsme slyšeli včera a dnes zde. Američtí státníci a finančníci znající velice dobře naše poměry a mající velice přesné informace, jsou plni úcty k naší republice. Já nebudu vám povídati, co mi říkal ministr Harding, ani ministr zahraničí Hughes. Ale mám za to, že v celé Evropě bez rozdílu národnosti vyslovujeme s úctou jméno Hoover. Všichni víme, jak staral se o naše hladové děti, o 800.000 našich dětí po válce. Když jsem byl Rozván k němu k večeři a mluvili jsme spolu o poměrech evropských, vyslovoval jsem mu díky za to, co všecko vykonal a říkal jsem mu: Měli bychom vám stavěti pomník za to, co jste pro nás vykonal. Tu on řekl: To patří minulosti, a kdybych já měl stavěti pomník - říkám to bez komplimentu - stavěl bych jej pro váš lid, který jediný dovedl se mnou kooperovati při vyživovací akci, který ukázal smysl pro organisaci a zasluhuje plný respekt.

Vezměte si do rukou důvěrné pokyny amerických bankéřů new-yorských, kteří udávají tón celému americkému světu, a budete překvapeni, jaké jsou tam zprávy a jak se tam líčí pravděpodobný vývoj naší republiky. Američtí státníci a finančníci jsou objektivnější než my sami. My žijeme uprostřed známých poměrů, rádi generalisujeme, ale nesrovnáváme, ale Američané srovnávají všechny státy a když porovnávají, co od roku 1918 udělali Poláci, Rakušané, Rumuni, Jihoslované, Francouzové a my, tak prosím, to vysvědčení pro nás jest velmi lichotivé a také velmi správné. A když jsem nedávno přijel z jihu a pozoroval státy mezi námi a mezi Jaderským mořem, prosím, kdo je nespokojen? V tom nevidím žádné neštěstí, když je nespokojenost konstruktivní, je to zdroj pokroku, ale kdo z vás je nespokojen, ať se jen podívá, prosím, na jih, jaké jsou tam poměry po této světové válce. (Souhlas.)

Mám za to, že jest dobře poněkud objektivněji líčiti poměry, ve kterých dnes jsme. Se strany komunistické mluvili dva řečníci a se strany sociálně demokratické měli jsme čest naslouchati také váženým kolegům representujícím německou sociální demokracii.

Pokud se týká pana dr. Hellera, není žádné pochybnosti, že některé akcenty jsme i my rádi slyšeli. Ukazuje na nezbytnost solidarity těch. kteří prožívají dnes velmi těžké chvíle svého života. Ale proč není ta solidarita, proč jen není? V tom okamžiku, kdyby německá sociální demokracie se postavila na stanovisko positivní politiky, t. j. na stanovisko realistického pojímání situace, není pochyby, že může svému dělnému lidu jen prospěti tím, že sešili socialistickou posici ve vládě, není pochyby, že mnoho z toho bude moci si vynutiti a mnoho se stane skutečností, co bohužel dnes -při rozbití tábora dělnického není možné. To platí na adresu komunistů. Komunisté mají své děti, mají i své muže. Nebudu přirozeně s nikým polemisovati, komu nemohu vysvětliti, že jedna a jedna jsou dvě. Říká-li někdo, jako komunistická stran, že jedna a jedna je šest, jsem zbaven povinnosti s ním jakkoliv polemisovati.

Ale pan kolega Průša mluvil tak, že vidíme zde alespoň muže, který nám nepotírá stát a svobodu národa. Má zkušenosti zahraniční i z Ruska, a snažil se rozumně a klidným způsobem své stanovisko zde uhájiti. Všechno je hezké, ale myslím, že pan kolega Průša zase zapomíná na to, že dnešní Rusko komunistické není již tam, kde bylo, když on tam byl.

A je zajímavo sledovati projevy Leninovy. Nebudu citovati, co zde již citoval v poslední době pan ministerský předseda.

Toho není potřebí. (Sen. Matuščák: My jsme tam, kde jsme byli na začátku republiky!) Jedna a jedna je šest! To není možno polemisovati! (Sen. Matuščák: To je zvláštní politika!) Ano, ano, jedna a jedna je šest! (Veselost. - Sen. Matuščák: Teď však budete počítati s komunisty!) Počítali jsme s nimi předloni a velmi lehko to šlo, já vás ubezpečuji. (Veselost.) Zde vidím na př. Jiráska anebo někoho jiného. Když se na mě přátelsky usmívá, mám. špundus. Když však vy na mě vyvalujete oči, nemám žádného strachu. Jste dobrák a hodný člověk, jako kolega Chlumecký. Vy se jen tak tváříte revolučně, ale nejste takoví; a není také žádné příčiny.

My jsme svědky trojí revoluce a mohu vám z toho dokázati, jaké zkušenosti máme.

Žádná revoluce se nedá opakovati. My jsme svědky revoluce náboženské, tu prožil náš národ, my jsme svědky revoluce politické, tu prožil francouzský národ, my jsme svědky revoluce sociální, tu prožívá teď Rusko, žádná revoluce nedá se opakovati. My ze všech těchto revolucí se učíme, učí se národové a čerpají z ní naučení, ale žádná revoluce nedá se opakovati. Vidouce tuto revoluci ruskou, čerpajíce z jejích psychologických, hospodářských a politických momentů, myslíte, že to můžete přenášeti k nám? Ú nás je taková revoluce vyloučena. (Sen. Matuščák: Vy máte nejméně odvahy! - Výkřik: Komunismus se mění, ten už přestává.)

Lenin je člověk, abych tak řekl, myslivý po té stránce, že vidí-li katastrofu jisté teorie, má kuráž ustoupiti a hlásati něco jiného, než před 5 měsíci. On to píše ve článku uveřejněném v "Russische Korrespondenz" v prosinci minulého roku. Co hlásal Lenin v prosinci minulého roku? On je již pro reformismus. Dívá se na otázku komunistickou zcela jinak. Je veliký rozdíl v kapitalismu. Kapitalismus je pro mě pouhou sociální funkcí. Kdybych zakládal cokoliv socialistického, musím míti tento kapitál, který je důležitý a to je kredit. (Výkřik sen. Matuščáka.) Kdybyste neoslabovali dělnické řady a kdybychom se my tak, jako se rveme pro zítřek, spojili pro dnešek, viděli byste jak bychom vypadali pro dnešek, zítřek a pozítřek. My neprohrajeme jenom pozítřek, ale prohrajeme dnešek. Musíte zpytovati svědomí, kde je vina.

Tož Lenin prohlašuje: "Novou jest pro naši revoluci v přítomné době nutnost, sáhnouti k "reformistické", ponenáhlé, opatrně odvažující, přechodné metodě v zásadních otázkách hospodářské výstavby. Tato "nová orientace" vyvolává četné otázky, překvapení, pochyby ve směru teoretickém, jako praktickém.

Teoretická otázka zní: Jak vysvětlíte, že přecházíte od nejkrajněji revolučních činů k činům nejkrajněji reformistickým, nehledíc k celému vítěznému postupu revoluce. Není to "opouštění posic", přiznání vlastního bankrotu, nebo něco podobného? Naši nepřátelé od reakcionáře polofeudálního až k menševikům a ostatním rytířům dvě a půl internacionály, odpovídají přirozeně na tuto otázku kladně. V čem spočíval náš jednací plán během 3 let, až do jara 1921? Chtěli jsme velký průmysl opět vystaviti, jako bezprostřední výměnu se selským, hospodářstvím zavésti a při tom působiti na jeho socialisování. Pro opětnou výstavbu velkého průmyslu chtěli jsme sedlákům odníti ve způsobu půjčky jisté množství životních potřeb a surovin na cestě nuceného odvádění. Byla to revoluční metoda ve smyslu přímého a úplného zničení starých řádů, na místo nichž měl nastoupiti nový sociální a hospodářský řád. Od jara 1921 zavádíme na místo tohoto systému, této metody, tohoto způsobu jednání zcela jiný reformistický učleněný systém jednací. Ještě jsme jej nezavedli, zavádíme jej teprve, a to, aniž bychom si v tom byli zcela jasni. Nechceme již rozrušiti starý sociální a hospodářský řád, obchod, malé hospodářství, malé podnikatelství, f kapitalismus, nýbrž chceme obchod, malopodnikatelství, kapitalismus opět obživiti, abychom se ho opatrně a poznenáhlu zmocnili anebo přece si zachovali možnost, je dáti pod státní regulaci a to podle míry jejich opětného oživení. Přistupujeme k úloze se zcela jiné strany."

Jak prosím, tento projev Leninův zcela jinak zní, než to, co u nás slyšíme. (Sen. Maruščák: A přece se nechce s Ruskem vyjednávat.)

Kdo vám tohle řekl? (Veselost.) O Rusku budu ještě mluvit. Naproti tomu slyšíme řeč Šmeralovu: "Vnější krise nedá se zdolati malými prostředky, poněvadž žijeme ve veliké době, v době historického přelomu, kdy uplatní se jednotný plán opřený o velkou jednotnou vůli a moc revolučně uvědomělého mezinárodního proletariátu. Evropa překlene anarchii výrobní, hospodářskou a nacionální teprve vítězstvím komunistické plánovitosti a solidarity, v níž najdou i malé národy potřebného klidu." To by, prosím, Lenin už nepodepsal a nepodepíše.

Na ochranu malých národů já málo věřím, poněvadž věřím tomu, co udělal komunismus v Gruzii, kde byla vzorná komunistická revoluce, ale malý stát, který na to nestačil. Co se týče plánovistosti atd., vidíme celý ten rozvrat sociální a hospodářský v celém Rusku.

Vy máte pravdu, když ukazujete, jak se u nás snižují mzdy dělníkům. V Rusku se však mzdy dělníkům ohromně zvyšují, kde měl dělník dříve 25 rublů, dostává nyní 25 milionů, ale je to ta oštemplovaná bankovka 25rublová. Dělník má dnes 30 mil. až 300 milionů měsíčně. Myslím, že dnes 300 milionů. (Výkřik: To však nepadá na váhu!) To je velmi vážné, to je zadlužení toho státu. Dnes tam stojí libra černého chleba 150.000 rublů, libra bílého chleba 500.000 rublů, libra čajového másla l mil. 500.000, libra cukru 1,200.000, libra masa 1,800.000, sklenice mléka 200.000, krabička sirek 20.000, svrchník 18,000.000, vysoké boty 20-25 milionů. To je pravda, dělník tam má větší plat nežli u nás, ale musím se tázati, co za to koupí? Varuji kde koho, kdo má svědomí a lásku k dělnictvu, aby šel po cestách a metodách ruských. Tato diktatura, které my jsme svědky, je přece jen diktaturou několika jednotlivců, to je systém naprosto kapitalistický, asijský, to je systém orientální, to je orientální despotismus. (Výkřik: U nás.) Dovolte, četl jste brožuru Černova? Ten nešel s Kolčakem a za zády jeho vyvolal revoluci. (Sen. Luksch [německy]: To s těmi dvacetihaléři je také sovětské!) Vy zuřivče z vídeňského parlamentu, co vy zde nám budete počestnou pannu hráti! My se budeme varovati, abychom kopírovali vaši politiku. Vy jste svou politikou zabili Německo a Rakousko a my se budeme varovati toho, abychom vás napodobili.