Místopředsedové: Kadlčák, Klofáč, Niessner a dr. Soukup.

Zapisovatelé: dr. Přikryl, Löw.

103 senátoři podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři: Tučný, Udržal.

Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr. Šafařovič, jeho zástupci dr. Bartoušek a dr. Trmal.

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Zahajují schůzi.

Udělil jsem dovolenou pro obě dnešní schůze sen. dr. Koperniczkému.

Přikročuji k projednávání denního pořadu:

K rozpravě přihlášeni jsou tito řečníci: Sen. Hladik, dr. Naegle, dr. Brabec.

Prosím, aby byly přečteny podané resoluční návrhy.

Senátní tajemník dr. Šafařovič (čte):

Resoluce výboru ústavně-právního:

>Uvažujíce, že vládní návrh zákona o řádu volení v obcích tisk číslo 766 předložený v třetím zasedání r. 1921 senátu Národního shromáždění republiky Československé byl vzat zpět a že mnohaměsíční jednání na to mezi stranami v poslanecké sněmovně konané nemělo žádoucího výsledku, vyzýváme vládu, aby v nejbližším podzimním zasedání předložila Národnímu shromáždění novou celkovou reformu řádu volení v obcích.<

Resoluční návrh sen. Hladika a soudr. k tisku 1403:

> Vybízíme vládu, aby ve všech částech republiky, ve kterých se posud nekonaly volby do obecních zastupitelstev, tyto volby do konce roku dala provésti.<

Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo panu sen. Hladikovi.

Sen. Hladik (německy): Slavný senáte! Zákon, o kterém dnes máme jednati, jest zákonem, jenž původ svůj nemá v motivech věcných, nýbrž jedině politických, U tohoto zákona jedná se jen o to, provésti změnu platného volebního zákona do obcí z 31. ledna 1919. Ovšem praví se: provésti změnu tohoto zákona, ve skutečností jedná se jedině o to, aby prodloužena byla doba mandátu obecního zastupitelstva, zvoleného roku 1919, ze 3 na 4 roky. Pro strany většiny byl rozhodu jícím strach před novými volbami a strach před ztrátou mandátu, jenž je pohnul k tomu, aby přivolili k zákonu, kteréž dnes nám byl předložen. (Výkřik: Všichni snad ne!) Tedy pro mne za mne několik většinových stran. Jaký duch ovládá strany většiny, projevuje se se vší jasností v tomto zákoně nepochybným způsobem. Náhodné moci, kterou některá strana má používati k tomu, abychom se dostali v držení mandátů, nemá dle mého názoru naprosto nic společného s morálkou. Je rovněž nepochybno, že takovýmito zákony nezíská se vážnost parlamentu, která beztak v obyvatelstvu není příliš veliká. O opaku bylo by zajisté pochybovati.

Volby do obecních zastupitelstev byly by měly býti provedeny již v červnu. Zmínil jsem se již, že volební perioda má býti prodloužena o jeden rok. Bylo by nyní vznésti otázku, zdali se politická situace během tohoto rotu pro vás utváří příznivěji. Jest nadevší pochybnost, že setrváte-li při vaší posavadní politice, nenastane žádné zlepšení, nýbrž zhoršení, takže vaše naděje, udržeti se při moci, značně se oslabí, leda že by nastaly události, jež v přítomné chvíli naprosto přicházejí mimo úvahu, leda že by snad - pročež však není nejmenší naděje, přihlížíme-li k přítomné situací - že by během tohoto roku snad se mohl státi ministrem Šmeral, Kdyby tomu tak mohlo býti, pak by se ovšem situace poněkud zlepšila. Jestliže se nyní poměry během tohoto roku nezlepší, pak musili byste připustiti, aby v důsledku vašeho dnešního stanoviska pak nastal nový přesun, anebo byste musili již dnes dáti jiné znění rozhodujícímu §u 10, jenž obsahuje odložení obecních voleb. Musili byste snad říci, že volby do obecních zastupitelstev nelze provésti tak dlouho, pokud nemáte bezpodmínečné jistoty, že zvolení budou pouze příslušníci většinových stran. (Souhlas a veselost.) Kdybyste rozhodující § 10 takto neupravili, octli byste se po roce opět v nepříjemné situaci, trápiti se s myšlenkou, co se nyní vlastně má státi, abyste se dostali z této bídy. Bylo by tedy nejjednodušší, kdybyste §u 10 dali toto znění, přenesli byste se tím přes všechny potíže. Ovšem, nesměl by potom, kdybyste §u 10 dali toto znění, provedením tohoto zákona býti pověřen ministr vnitra, nýbrž musila by věc vzíti do rukou >Pětka<. Nemusím zajisté poukazovati zvlášť na to a zvlášť vytýkati, že my sociální demokraté s veškerou rozhodností vystupujeme proti odložení obecních voleb, ačkoli také my zcela dobře víme, že nebudeme mocí udržeti posici, které jsme v roce 1919 pří obecních volbách dobyli. Ale jsme si toho vědomi a pevně o tom přesvědčeni, že reakce nastávající na poli hospodářském a politickém jest zjevem jen přechodným, (Výkřiky německy: Tak jest!) a že vítězný pochod socialismu ztrátou několika mandátů nemůže býti zadržen.

Není pochybnosti o tom, že volební řád do obcí z 31. ledna 1919 potřebuje reformy. Tento názor projevil již také zcela zřetelně ve druhé sněmovně mluvčí německých sociálních demokratů, soudruh Hackenberg. Ale v souvislosti se změnou volebního řádu do obcí musila by také současně nastati novelisace zákona, o stálých voličských seznamech. Nejsme žádnými odpůrci stálých voličských seznamů, ale jsme pro ně jen tehdy, poskytují-li úplnou záruku, že všichni oprávnění, jimž přísluší právo.volební, do těchto listin budou pojatí. Možnost přece jest dána, aby všichni tito lidé do voličských seznamů bylí pojati. Ale stává se ještě dnes zhusta, že vzdor zákonu o stálých voličských seznamech veliký počet lidí do těchto seznamů pojat není, a že v nich zapsáni jsou lidé, kteří tam nepatří. Praxe tedy ukazuje, že ve stálých volebních seznamech nemohou býlí zachyceni a udrženi všichni lidé k volbě oprávnění. Ovšem - to dlužno říci - mají stálé voličské seznamy tu výhodu, že lze volby provésti bez velmi dlouhých technických příprav. Ale dle našeho názoru jest hlavní věcí, aby, má-li správně býti vyjádřena nálada voličstva, všichni lidé k volbě oprávnění do voličského seznamu byli pojati. Aby nyní poněkud zmírněny byly nedostatky, které v zákoně o stálých seznamech voličských jsou obsaženy, jeví se požadavek nového reklamačního řízení bezprostředně před volbou naprosto oprávněným a také nutným.

Předložený zákon resp. předložená novela - poznám znal jsem to již úvodem - přináší s výjimkou §u 10 jen některé zcela nepodstatné zrniny zákona ze dne 31. ledna 1919. Nejprve vylučují se ustanovení §§ l, 2, 3, 12 a 7 právě citovaného zákona, dále škrtá se pak v §u 3 odstavec 3., jenž jedná o tom, že aktivní právo volební ztrácejí osoby, které nedostály své povinnosti činiti počet obcí. Dle nových ustanovení, ztrácejí tyto osoby pouze pasivní právo volební. Víte, že před tím byli k volbě oprávněni jen ti lidé, kteří se objevují ve voličských seznamech, a osoby, které nedostály svým povinnostem pokud jde o to, činiti počet vůči obci, neměly býti pojaty do voličských seznamů. To se nyní mění. Tyto osoby obdrží aktivní právo volební, ovšem nikoli pasivní. My sociální demokraté jsme proti škrtnutí citovaného odstavce 3. §u 3.

Trestní ustanovení obsažená ve starém zákone rozšiřují se byť ne značně, tož přece poněkud. Jsme ovšem proti tomu, poněvadž mohou skutečně nastati okolnosti, které ospravedlňují, jestliže někdo mandátu nepřijme anebo ho nevykonává. Někoho v takovémto případě nutiti nepovažujeme za bezpodmínečně nutné ani za místné. Prohlásil jsem již, i;e rozhodující změnou, podstatnou změnou zákona jest § 10. A podíváme-li se dobře na tento § 10, shledáme, že pří důsledné n použití ustanovení §u 10 jest stranám v obci panujícím dána možnost zabezpečiti sobě své mandáty doživotně. Nejdříve odstavec 3. tohoto paragrafu 10: Neustaví-li se nové zastupitelstvo do čtyř měsíců ode dne, kdy uplynulo období zastupitelstva dřívějšího, jmenuje, žádá-li to aspoň třetina členů starého zastupitelstva, dohlédací úřad pro mezidobí správní komisi s poměrným zastoupením podle výsledku platných voleb do obecního zastupitelstva posledně provedených. Co to znamená v praxí? V praxi znamená to tolik, že když v některé obci vládnoucí tam dnes strana nebo strany ztratí při volbách většinu, pak potřebí jen zcela jednoduše neprováděti ustavení se obecního zastupitelstva, obecního představenstva. Důvod pro to se přece brzy najde, potřebí jen podati námitky proti provedení volby. Ve starém zákone praví se o provádění volby obecního představenstva v §u 59: >Nebyly-li proti volbě podány námitky anebo bylo-li o námitkách pravoplatně rozhodnuto, svolá dohlédací úřad nově zvolené členy obecního zastupitelstva nejdéle do osmi dnů po tom, kdy volba tato stala se pravoplatnou - a nyní přijde to rozhodující - >po případě, kdy rozhodnutí o námitkách bylo stranám doručeno, k volbě starosty atd....,< jest tedy úplně ponecháno na vůli a úmyslu panujících stran, dojde-li k ustavení zvolených čilí nic. Zcela nemožným dle: mého názoru jest ustanovení, že klíčem při sestavení jmenované správní komise jest poměr sil posléze zvolených jednotlivých stran. V takovémto případě tedy by bylo použito klíče dle voleb z r. 1919.

Dále se praví v osnově zákona, že volby mají býti prodlouženy jen o jeden rok. V praxi však jest lhůta prodloužení mnohem delší; to vysvítá z odstavce 4. téhož paragrafu 10, kde se praví: >V době dvou měsíců, počítajíc ode dne, kdy podle zákona o stálých voličských seznamech vyloženy býti mají stálé voličské seznamy, nebuďtež volby obecního zastupitelstva prováděny. < Řekl jsem již, že v červnu t. r. měly se konati volby. Odstavec 4. §u 10 praví, že ode dne, od kterého jest obec zákonem zavázána na základě zákona.o stálých seznamech voličských vyložiti tento voličský seznam, v době 2 měsíců nemají se prováděti žádné volby. A nyní jest vám známo, že 15. červen jest lhůtou pro vyložení voličských seznamů v obcích. V praxi jest to tedy tak, že v nejbližším roce nebudeme míti volby v červnu, nýbrž nejdříve v srpnu. To tedy ve skutečností neznamená prodloužení o rok, nýbrž jak již zmíněno o 14 měsíců. Jest nade vší pochybnost, že všechna ustanovení mimo zmíněný § 10 jsou rázu zcela vedlejšího, rozhodující ustanovení jest pouze ustanovení §u 10.

Nemohu opomenouti této příležitosti, abych vládu znovu neupozornil na to, aby konečně provedla volby v těch územích a obcích, které v přítomné době ještě postrádají zvoleného obecního zastupitelstva. Podali jsme také resolucí v této věci, která žádá, aby provedeny byly do 31. prosince t. r. volby v těch územích a obcích, kde posud provedeny nebyly. Jest to celá řada obcí na Slovensku, v Podkarpatské Rusi, Hlučínsku, Valčicku, Vítorazsku, v části Těšínská, která patří k Československu atd. (Výkřik německy: V Čechách také!) V Čechách také jest ještě celá řada obcí, které rovněž postrádají zvoleného obecního zastupitelstva bylo by potřebí, aby si tu vláda vzala příklad z jiných států. Burgenland byl teprve loňského roku přiznán Rakousku, volby však jsou již provedeny do všech korporací, volby do obcí, do sněmu a Národního shromáždění. Slovensko a Podkarpatská Rus patří ke státu od trvání této republiky, ale dodnes neuznala vláda za nutné, aby tam dala provésti volby. Zdá se, že se vláda bojí projevu vůle lidu v těchto částech státu. (Německy: Tak jest!) Nejinak jest tomu také v jiných územích, která jsem jmenoval. Bylo by nejvýš nutno, aby vláda, jak jsem se již zmínil, přikročila k vypsání a provedení těchto voleb. Žádáme vás tudíž, abyste souhlasili s naší resoluci v této příčině podanou. Ostatně dovoluji si poznamenat, že jak jste zajisté již seznali z mých vývodů, nelze nám hlasovati pro tento zákon. (Souhlas a potlesk.)

Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo panu sen. dr. Naeglemu.

Sen. dr. Naegle (německy): Slavný senáte! Jménem stran sdružených v německém parlamentárním svazu kladu sobě za čest podati k předložené osnově zákona následující prohlášení:

V novele zákona o volebním řádu do obcí, kterou vláda předložila, vystupuje do popředí obzvláště ustanovení §u 10, dle kteréhož nově zavedená čtyřletá doba úřadování obecních zastupitelstev se zavádí se zpětnou platností také, pro obecní zastupitelstva nyní již úřadující. Důvody, jež uvádí důvodová zpráva vládní osnovy, jeví se při bližším zkoumání pouhou záminkou, aby zastřen byl pravý důvod. Tento důvod tkví v politických poměrech. České strany většinové se obávají, že obecní volby by mohly projeviti silnou, změnu ve smýšlení voličstva a prokázati, že strany nyní u vesla se nacházející z valné části ztratily důvěru voličů. Změna v politickém seskupení musila by přirozeně dle demokratických pojmů míti za následek také změnu v poměru stran. Aby nynějším držitelům mocí bylo zachováno jejich postavení, připravují se voličové v obcích na jeden rok o volební právo do obcí. Jest to opatření veskrz nedemokratické, ba podvod na voličstvu spáchaný. Jest neslýcháno, že nynější obecní zastupitelstva, jímž voličové dali plnou moc pouze na tři roky, bez nového dotazu voličů po uplynutí své úřední doby mají býti ponechána dále o čtvrtý rok.

Voličstvo nechť na tomto příkladě opětně sezná, že českým stranám většinovým není svatým ani nejvyšší zákon demokracie, dle kteréhož vůle obyvatelstva, ve volbách vyjádřená, má býti základem pro utváření věcí právních a státních.

Ohrazujeme se rozhodně proti takovémuto jednání a budeme tudíž hlasovati proti osnově zákona. (Souhlas.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Udělují slovo panu sen. dr. Brabcovi.

Sen. dr. Brabec: Slavný senáte! U nás se opakuje v každém zasedání zvláštní neblahý zjev, že ke konci v posledním okamžiku učiní poslanecká sněmovna celou řadu usnesení a nám se předkládají v očekávání, že je všechny beze změny schválíme a činí se na nás různé vlivy s poukazy na státní zájmy domnělé i skutečné.

My až dosud jsme vždycky povolovali, majíce na zřeteli, že skutečně vnitřní poměry politické jsou obtížné, chtějíce zachovati co možná klidný vývoj věcí. Já bych nechtěl obviňovati ani jednotlivce ani strany, ale rozhodně myslím - a je to potřebí zdůrazniti - že je nejvýš na čase, abychom si řekli zcela jasné a určitě, že tento postup není na dále možný, (Tak jest!) že by to znamenalo těžkou újmu pro náš parlamentarismus, že by senát zahazoval tím všecku svou. vážnost a že by tak poškodil jeden z nejdůležitějších státních zájmů. (Sen. dr. Karas: I kvalitu zákonů!) zájem, který máme na udržení existence druhé komory v našem parlamentárním ústrojí. Já mam zvláštní příčinu, proč se chápu dnes slova.

Máme před sebou nové usnesení poslanecké sněmovny o změnách řádu volení v obcích. Když uvážíte, co tomu předcházelo, že jíž roku loňského, roku 1921, byl zde podán vládní návrh, obsahující celkovou reformu volebního řádu v obcích pod čís. 766, že pak ten návrh byl vzat zpět, aniž by to bylo nějakým způsobem odůvodněno (Slyšte!), že dále konala se potom různá jednání mezí stranami, zejména v poslanecké sněmovně, ale tato jednání měla za výsledek jenom to, co se nám dneska předkládá ke schválení, tedy něco docela nepatrného, obsahově nevyhovujícího, tu nelze se dobře ubrániti myšlence, že celá věc má pozadí jiné, že pomocí tady tohoto usnesení poslanec té sněmovny má býti jaksi proneseno prodloužení prvního volebního období v obecních zastupitelstvech o 1 rok a 4 měsíce.

Mám za to, že my nemáme potřebí takovýchto prostředků k podobnému opatření, (Sen. Polach [německy]: To jest správné!), to bychom mohli říci docela rovně, že není vlastně věcných důvodů a nebylo jich také, aby první volební období v obecních zastupitelstvech bylo kratší, než ta další a že ve svém státním životě potřebujeme co možná klidu i ne volebního rozčilování a mohli jsme se docela krátce usnésti na zákoně o jednom paragrafu, že volební období o 1 rok prodloužíme. To myslím, že by bylo jednání parlamentu důstojné!

Já jsem by původně ustanoven referentem o tomto zákonu a také jako referent bych byl toto všechno si troufal říci, ale když jsem trpělivě pročítal paragraf za paragrafem usnesení poslanecké sněmovny, když jsem srovnával jednotlivé ty změny s dosavadním zákonem, když jsem viděl, jak ten původní vládní návrh byl daleko jasnější, ač také obsahově nevyhovoval a jak parlamentárním projednáváním stylisace byla skutečně zhoršena, znejasněna a jak na konec při §u 76 byl usnesen patrný omyl, pak řeknu upřímně, že jsem si takové násilí učiniti nemohl už ani jako právník, abych vám k schválení doporučoval v zákoně tautologie a rozpory. A to zde jest, když zůstane nezměněn dosavadní § 75 řádu volení v obcích a když k němu bude přidán nový změněný § 76. Nedivím se, že se to stalo, poněvadž jest mi velmi dobře známo, že tehdy byl značný rozruch v poslanecké sněmovně, že pak za noc a den musila býti věc hotova, ačkoliv před tím byly celé měsíce promarněny hádáním a stranickým licitováním, jako obyčejně.

Myslím, že byste mně nemohli nikdy už věřit a já bych také takovým lehkovážným způsobem nechtěl se u vás diskreditovati. Tedy to byl důvod, proč jsem se vzdal referátu a proč jsem se hlásil k debatě, abych mohl volně, svobodně říci své mínění nejen o bezprostředním předmětu našeho jednání, ale i o celém tom našem poměru, o naší zákonodárné činnosti a ovšem také, abych mohl vyložiti ony programové zásady, které doufám, že se nám jednou podaří vtěliti do nového řádu volebního pro obce. Otevřeně říkám, že jsme došli tentokrát na pokraj, z něhož jest jenom krok do propastí bezvýznamnosti a zbytečnosti. (Tak jest!)

Neuzavírám se nijak úvaze, že v poslanecké sněmovně jsou poměry obtížné, že tam politický život vře daleko mocněji a vlny ulice 'doléhají mnohem tíže na poslaneckou sněmovnu. Ale právě proto mám za to, že bude nutno nastoupiti jinou praxi, že musíme žádati, aby předlohy, liteře není možno s úspěchem projednati v poslanecké sněmovně, byly dávány včas - na tom jest důraz - do senátu a pak musí nám býti dovoleno, abychom ty předlohy projednali zcela, samostatně a ponechali poslanecké sněmovně, aby je buď přijala, nebo změnila, a vrátila, (Hlas: Jest to ústavou dovoleno!) To jest v ústavě dovoleno, to ústava předpokládá, ale, bohužel, u nás jedná se velmi často proti těmto zásadám ústavy, a mluví se velmi často, že senát nemá do toho a onoho co mluvit, ačkoliv v ústavě jsou mu jasně ta práva reservována, (Tak jest!) Ať se pak tedy s takovými předlohami stane cokoliv, ale my nebudeme míti odpovědnost, to jest jedna věc a za druhé, jsem přesvědčen, že i kdyby byla naše usnesení vracena a zamítána poslaneckou sněmovnou, vykonáme přec užitečnou práci zákonodárnou a užitečnou práci pro stát, neboť není možno, aby taková věcná zákonodárná práce se časem a dosti brzy neuplatnila. Tolik mám důvěry v soudnost naší veřejnosti. Ostatně tyto hlasy z veřejnosti jsou všeobecně známy, jak se činnost naše tady posuzuje. Jenom snad jedna věc se postrádá, a to větší rozhodnost, větší energie. Proto dnes v tomto smyslu mluvím, že už je na čase, abychom se k té energii odhodlali. (Hlas: Principiis obsta!)

To nejsou, prosím, žádné výtky poslanecké sněmovně. To je prostě konstatování nemožného stavu naší zákonodárné činnosti a nic více. Já to zvláště vytýkám, aby se v tom nevidělo žádné nepřátelství, ale musíme z toho chaosu nějakým způsobem vyjíti, A není-li jiný způsob, pak cestou, kterou jsem si dovolil naznačiti. Na tom usnesení poslanecké sněmovny je viděti zřetelně atmosféra, v jaké bylo děláno. A za takového rozčílení myslí není možná vážná zákonodárná práce - toho máme doklady každým dnem - a tím méně ještě, když se ta práce vždycky odsune až na konec a vykoná se potom přímo v nesmyslném spěchu. Na tom zákoně je vidět, že ten, kdo o něm referoval, ne vystihnul jeho smysl ani celkový ani jednotlivých ustanovení.

V případě změny volebního řádu do obcí bude se jednat a jedná se o nápravu starých chyb - to je moje osobní přesvědčení - a to chýš, kterých jsme se dopustili pod vlivem poměrů vnitřních i vnějších, za které nemůžeme býti činěni odpovědni. A tu by ovšem bývalo nutno, aby všechny státotvorné koalované strany se sestoupily, aby odložily svoje malicherné zájmy stranické, aby zkoumaly věc v principech, zásadách a aby se dohodly na tom, co skutečně je v zájmu celku a nebály se, jaký to bude míti vliv na jejich stranické položení, na počet jejich příslušníků resp. na počet jejich mandátů. Času na to bylo věru dost. Vždyť snahy po reformě volebního řádu do obcí a také do ostatních veřejných sborů, zejména do Národního shromáždění datují se od doby prvních voleb podle nových zákonů provedených. Hned bylo vidět, že ti, kteří oponovali, měli v určitých věcech pravdu a že v širokých vrstvách občanstva veliká většina je proti principu vázaných kandidátních listin. Myslím, kdyby dnes byl proveden plebiscit o této otázce, o tomto principu, že by vázané kandidátní listiny padly. (Sen. dr. Horáček: Zcela správně!) Avšak jsou i jiné zásady, které měly býti také podkladem reformy a o kterých, bohužel, nic nenalézáme v předloženém nám usnesení. Já si dovoluji - ze svých hledisk ovšem - přednésti některé tyto zásady a požadavky, které arci zároveň jsou programem strany, k níž přísluším.

A tu máme první důležitý bod, aktivní volební právo vojáků. Tady je otázka tak zvaného odpolitisování armády, otázka zrušení volebního práva vojínů v činné službě se nalézajících. Po té stránce je zajímavo, že byla konána šetření a že bylo shledáno, že vojsko samo si přeje míti klid od agitací volebních, že vojíni se velkou většinou vyslovovali asi tímto způsobem: >Dokud jsme neměli s volbami co činiti, byli jsme mezí sebou jako bratři a to bez rozdílu stran i národností.< Voják v činné službě je určen aby všechen svůj čas, pokud ho ovšem nemá zapotřebí k nutnému sebezotavení ať tělesnému čí duševnímu, věnoval přípravě k obraně státu a k výkonu této obrany. Myslím také, že to tak musí býti, nechceme-li pěstovati militarismus, A nyní si představte, že když má jíti voliti, tu jistě nejméně několik neděl napřed se mysl jeho odvrací od vlastního jeho úkolu obránce státu v době, která je přece jenom omezena ať na dva nebo jeden rok nebo šest měsíců. Avšak nejenom to. Mezi vojíny se vnese agitace pro různé listiny, tedy vnesou se mezí ne spory. Avšak vojáctví předpokládá družnost, předpokládá vzájemnou důvěru, kamarádství. To vše se volební činností maří a ztrácí. Tedy pro takové právo na tu krátkou dobu činné vojenské služby není skutečně místa ve vojsku a také my musíme na tom trvati, že i národnostní spory musí býti co možná vymýceny a jistě by takové národnostní spory ve volební agitaci zbytečným způsobem byly rozdmýchávány. (Hlas: To je otázka!) To není otázka, to je jasné.

Další, prosím, takovou programovou zásadou je, že by mělo býti zařízeno, aby starosta byl volen z plena zastupitelstva, poněvadž to musí býti muž důvěry ne jedné strany, nýbrž co možná nejširších kruhů stranických složek, nejširších kruhů občanstva dotyčné obce. Toto říkám ze zkušenosti vlastní, z autonomní praxe téměř dvacetileté a, prosím, mně je to věcí samozřejmou. Mohlo by se zdát, že je zbytečno o tom mluviti, ale bohužel není. Ti pánové, kteří prosadili svou vůli v uzákonění nynějšího volebního řádu do obcí, neznali autonomního života, autonomie obecní ve skutečnosti vůbec. Oni spoléhali jen na theorie a mysleli, že skutečný život se řídí podle pravidel napsaných na papíře. Oni dělali něco podobného, ale na štěstí jenom v menším měřítku, jako v sousední říši ruské se stalo s použitím theorií Marxových. Dnešní hospodářský stav obcí a jejich naprostá finanční, kulturní a sociální impotence, nemohoucnost vyplývá z této základní chyby, že dělati volební řád podle theorie a ne podle skutečného praktického života, podle zkušeností vzatých z autonomní praxe.

Dále bych, jakožto důležitou věc považoval, že by měl býti v zákoně přesně určen pojem politické strany, aby lidé, kteří kandidovali na určitý program a opustí ten program resp. ze strany vystoupí nebo jsou z ní vyloučeni si nemohli ponechati to, co jím nepatří a co jim nikdo nesvěřil. Je mnoho lidí, kteří nechápou, že je to nemorální opustiti stranu a ponechati si to, co jim od strany bylo svěřeno, (Tak jest!) anebo co na základě příslušenství ke straně nabyli. Táži se, jak takoví lidé mohou poctivě a nestranně spravovat věci veřejné. (Sen. Matuščák: To se dá lehce vyříditi! Nové volby, pak se to ukáže!) Není jich, prosím, potřebí, ať ti, kteří neprávem drží věci, je vrátí. Tak je ta věc.