Avšak jsem velmi povděčen tomu, že mohu ještě uvésti dvě zásady, které se v té velmi nedostatečné osnově přece uplatnily. Je to zásada nevoliti do obcí po celém státě v jeden dne a pak zásada, aby volič aspoň bezprostředně před výkonem volby měl všecky kandidátní listiny v ruce tak, aby aspoň ještě za tou plentou mohl to, co mu nekonvenuje, hoditi do koše podle svého svobodného přesvědčení. Tyto dvě zásady jsou tam obsaženy a neuzavírám se, že v tom je jistě pokrok. Vy víte, že v roce 1919, když byly provedeny všeobecné volby do obcí, ačkoli jistě hospodářství obcí nemá s celostátní politikou co činiti, bylo to tehdy vzato za základ jednání a mělo to také účinek změny vlády v tom smyslu, že byla opuštěna ona forma, ke které jsme se po velkých škodách a peripetiích zase vrátili.

Mám za to, že jen jediné volby mohou a mají býti skutečně politické, a to jsou volby do Národního shromáždění. (Výborně!) Se všech ostatních voleb musí býti tento politický ráz setřen, poněvadž jsou to volby do korporací, které mají docela jiné specielní účely a pro které právě se tyto volby konají docela s jiných hledisek. (Hlas [německy]: Velmi dobře!)

A konečně, dovolte mi, abych přikročil ještě k jedné stěžejní zásadě, o které jsem se již zmínil, ke kardinálnímu požadavku naší strany, totiž k zásadě volných kandidátních listin. Volič nesmí míti ruce vázány zákazem, že nic na kandidátních listinách nesmí měniti ani škrtati. Je to nedůstojný zákaz. Ta myšlenka, že dobře organisovaná strana je lepší zárukou dobré volby schopných osob, schopných povahově i rozumově, je klamem. To není tak správné, jak se to tvrdí. Předně bych chtěl věděti, co je to ta dobře organisovaná strana, zda-li je to ta, která slepě poslouchá jednoho nebo několika svých vůdců, anebo ta, která je přístupna skutečné výměně názorů mezi příslušnými úvahami a činění důsledku z těchto úvah bez ohledu na zájem osobní a zájem skupiny jenom se zřetelem k zájmům celku? Kdyby měl volič právo škrtnouti, alespoň toto kusé právo, jsem jist, že by to působilo i ve stranách velmi zdravě, (Hlas: Mravně!) Ano, mravně, poněvadž by si nemohla žádná strana troufati dáti na kandidátní listinu osoby, které by voliči škrtali z jakýchkoliv důvodů a také by žádná, strana nebyla předmětem rozmanitých útoků a mnozí lidé ve stranách nemohli by si vynucovati kandidaturu výhrůžkami: >Nedáte-li mne na kandidátní listinu, tolik a tolik lidí vystoupí ze strany<. Volba je projevem důvěry. Když volič nemá důvěry k určitému kandidátovi, nesmí býti nucen, aby projevoval vůli opačnou hlasování. Stojíme-li na principu skutečné demokracie, tedy důvěry, že lid ve své masse třeba po nějakém přechodném bloudění, ale přece jen má tolik smyslu pro právo a spravedlnost, že si nalezne pravé lidi a pravé cesty, a to je přece základ demokracie, pak je to nemravné a nedůsledné udržovati volební systém, kterým je možno vnutit lidu kandidáty, které by jinak škrtl a nevolil. Tento zákaz je pro mne něčím nesrovnatelným se svědomím voliče, ale je také nesrovnatelným s přímým volebním právem, to není přímé volební právo, to jest právo prostřednictvím výkonných výborů stran politických a není také srovnatelným s principem tajného volebního práva. To jsou principy naší ústavy, které jsou zde porušeny.

Jestli při referátu o dosavadně platném řádu volebním v obcích se tvrdí - a to se tvrdí, že tím následujeme vzoru švýcarského - pak musím prohlásiti, že jest to velký omyl. V Republice švýcarské jsou všude volné kandidátní listiny a zajímavým je, že volební statistika švýcarská je důkazem, že voličstvo užívá svého práva škrtati, měniti, nahrazovati, a to panašování, prosím, jenom ve velmi malém procentu. Ale proč? Právě pod vlivem toho práva voličova jest život veřejný v tomto státě daleko zdravějším, skutečnějším, demokratickým, a republika ta se těší po celá staletí míru. Z tohoto příkladu je viděti jasně to, jak by dobře ten princip volných kandidátních listin působil i na náš veřejný život. A jak jsem jíž řekl, nedostali by se na kandidátní listiny v takové hojni; míře lidé, liteře voličové nechtějí, které by škrtali, a proto by ani u nás se neškrtalo a nepovstávaly by takové technické obtíže, o jakých se vždy mluví, kdykoliv se o volných kandidátních listinách mluví. (Hlas: Záruka jest v osobě a ne ve straně!)

Teď ještě jednu otázku. Táži se, kde jinde mimo náš stát jsou kandidátní listiny vázané? Já neznám jiné země, která by je měla mimo Rusko, které teď jest rozvrácenou, zdeptanou, zemí; prosím, to má stejný volební systém jako my, jako naše kulturně demokratická republika. (Sen. Průša: Do ústavodárného shromáždění už to bylo, už byly ty vázané listiny!) Bohužel ano, a zásluhou lidí, kteří šli v myšlenkách těchže, jako jdou vládcové v Rusku; bohužel, dali na sebe takový vliv vykonati. Pánové, já se stydím za tu analogii, ale nepovažuji se za oprávněna neopříti se, neříci a zatajiti to. Pro mne jsou vázané kandidátní listiny výrazem strachu před voliči. A to jest něco, co nenasvědčuje tomu, abychom si je podrželi. Buď jsou naše strany v pořádku a pak své příslušníky si udrží v kázní i bez takových prostředků ubohých, jako jsou zakazovati voliči, že nesmí škrtati, že nesmí měniti nic v kandidátní listině, anebo nejsou v pořádku, a pak jest jejich věcí a povinností, aby je lépe organisovaly anebo jinak organisovaly. Zrovna tak jako jest zavržitelné násilnictví jednotlivce ve státě, právě tak musíme zavrhovati i násilnictví i se strany skupin. Pro mne jenom svobodný volič jest zárukou pořádku ve státě, a státnímu občanu, který volí mechanicky čísla (Výborně! Sen. Havlena: A co program a zásady?) na to by mu stačila loterie, a možná že to by bylo náhodou spravedlivější a moudřejší. (Výkřiky.) V praxi vypadá věc tak. (Sen. Klimko: Quod capita, tot sententiae, kolik hlav, tolik názorů!) Pánové, v praxi vypadá věc tak.... (Sen. Havlena: Že by loterie mohla nahraditi sociální program!?) Pánové, jest to, stejné, na kandidátních listinách v praxí jsou čísla, a do dneška na budovách v různých obcích jsou nápisy: >Volte číslo 2!, Volte číslo 6!, volte číslo 4!< Já, velectění pánové, vím, že pří tom nikdo nemyslí nic. (Sen. Havlena: Ale, pane doktore, to jest jen technická volební pomůcka! To pan doktor ví! Voličové volí podle programu, zásad, že nevolí národní demokraty, to jest snad to největší neštěstí!) Pánové, nás jest tady dost.... (Sen. Šťastný: Já bych souhlasil, ale takhle bych to neargumentoval!) Dovolte mně k té technické pomůcce něco poznamenati. Technická pomůcka jest pomůcka nebezpečná, poněvadž svádí lidi k mechanismu, a chcete-li to korigovati, pane kolego, pak musíte voliči dáti možnost, aby mohl kandidátku podle potřeby měnit. (Sen. Havlena: Aby volili jako dříve mrtvi voliči!) Pánové, já vám uvedu praktický případ na našich obcích, jak se praktikovaly volné kandidátní listiny. (Různé výkřiky.) Račte dovolit, proto se nepotřebujeme rozčilovat, to jest věc debaty. (Sen. Havlena: Rozčiluje to, když program politický nahrazujete loterií!) Já vám říkám, že jest to technická pomůcka nebezpečná, pokud zakazujete voliči škrtat a měnit. Zajímavé však jest, že systém volných kandidátních listin není pro nás docela nic nového. Nevím, zda jste si toho vědomí, ale my měli provedený systém volných kandidátních listin při dřívějších volbách do obcí a okresů. (Hlas: Kurie!) To má jiné důvody. Tehdy bylo to rozděleno na tři zastupitelské sbory. To byly volné kandidátní listiny, já jsem prodělal několikeré volby dle tohoto systému, ale nikdy jsem neshledal, to jest to hlavní, oč mně běží, že by byl nějaký odůvodněný strach z t. zv. dekapitace vůdců. Naopak, jsou-li to skuteční vůdcové, pak se jim lidé podřizují a jestli je škrtá, pak to nejsou vůdcové a nepatří na ty kandidátní listiny. (Hlas: Velmi často se stává, že se ve Švýcarsku škrtá!) To se nestávalo. Zde jest praxe mnoha let, že se škrtá minimálně, v malém procentu, jak nám ukazuje statistika švýcarská. (Hlas: Ale praxe! A ti to musili dělat tak, jak si to přáli. Ve Švýcarsku nemají žádných komisí!) Ovšem, to se rozumí, že lidé kompromitovaní a následkem svých osobních vad a nedostatečných schopností nevhodní, ti takovou obavu mohou míti, že budou škrtáni. Konečně, pánové, v politickém boji jsme vydáni všichni určitému nebezpečí, co na tom záleží, jestliže jeden anebo druhý při volbách propadne, třebas to nezasloužil, to se už stalo a bude se to díti dále.

Tedy promiňte, jestliže jsem poněkud siřeji o tomto předmětě se rozhovořil a jestliže jsem rozbouřil vaše mysli, ale vraťte se docela spravedlivě a nestranně k tomu, že jde o principy, že jde o tu osobní svobodu voličovu. O to zde běží. Já nezaměňuji čísla s programy, ale praktické provádění, bohužel, tak dopadá, že jsou potom voliči zmechanisování. Já jsem tuto myšlenku hájil od prvního okamžiku první, a z počátku jediný, a nemohu tudíž téhle příležitosti opomenouti, abych pří tom zase neřekl, jakými názory bychom měli opraviti dosavadní volební řád v obcích.

Já jsem si doholil, velectění pánové, navrhnouti resoluci, ve které se konstatuje, že již jsme tu měli vládní návrh na celkovou volební reformu, bylo tedy uznáno vládou, že je takové reformy potřebí, na to že ten vládní návrh by i vzat zpět, že bylo marně mnoho měsíců jednáno v poslanecké sněmovně. A proto se přimlouvám za návrh, abyste schválili resoluci, že vyzýváme vládu, aby v nejbližším, podzimním, zasedání předložila Národnímu shromáždění novou celkovou reformu řádu volení v obcích. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Uděluji slovo p. sen. Chlumeckému.

Sen. Chlumecký: Slavný senát! My protestujeme jako komunisti proti tomuto nedemokratickému zákonu, ktorým má byť voličstvo zase zbaveno svojich občianských práv, (Hlas: Jako v Rusku!) Na Slovensku a v Podkarpatskej Rusii voľby vôbec ešče neboly. (Hlas: V Rusku také nebyly! To je jedno!) Pánovia, ale my žijeme v demokratickej republike. (Hlas: V Rusku ne, tam jest despotismus!) Včera sme tu mali prednášky o kresťanskej morálke, pánovia mali plné ústa šlachetnosti, občianskej morálky a všetké možného. Jak môže mať ten slovenský ľud lásku k tomuto režimu, keď mu jeho právo berete. Potom sa čudujete a vydáváte výminečné zákony a posielate žandárov a četnictvo proti tomu ľudu a dáváte ho strielať. To všetko sa schvaluje. (Hlas: To snad pokazila špatná blízkost Ruska!) Já sa nedivím, že ten ľud musí sa obrátit proti takému režimu, keď vidí, že zákonitou cestou k svojmu práva doisť nemôže; keď my tu pravíme, že sociální demokrati vždy proti každej reforme vystupujú, že odhlašují každý reakcionársky zákon a robia si tu z nás posmešky. A vo vašom Bielom práve prekrucujete a robíte si tam posmešky, ale abyste se zastali a hájili práv ľudu, to nie. (Hlas: Zastáváme se odsouzených v Rusku a vy chodíte svědčiti proti nim!) Povedzme si to uprímne, pánovia, že v tomto dome nás vždy prehlasujete máte vetšinu, z toho máte radosť a posmievate sa. Už to je nemorálne, lebo podľa morálnosti a podľa práva ani byste tu nemali byť. (Smích.) Keby ste vypísali nové volby, potom my budeme vo väčšine a vás bude štyri lebo pät. To je len ten najvyšší cynismus. (Hlas: Už aby to bylo!) Vypište nové volby a budete vidět (Sen. Havlena: Vždyť vy jste revolucionáři, co mluvíte o volbách, vždyť vy jste samá krev a šibenice a indexy. Co mluvíte o demokracii, když jste samá krvavá revoluce?)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Prosím abyste zachovali volnost slova.

Sen. Chlumecký (pokračuje): Je to smutné, že právě tak zvané socialistické strany robia tak znamenité služby reakcií. Na základe setrvačnosti ľud ešte na vás visí a môžete mu všeličo nahovoriť a preparovať ho, aby se reakcia ešte udržala na nohách. To je vaša úloha, ktorú poctive vykonáváte.

Tento zákon je novým dôkazem, že reakcia sa osmeluje, že je vždy smělejšia..... (Hluk.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Prosím nerušte jednání.

Sen. Chlumecký (pokračuje): Pánovia, podívajte sa na Slovensko. Tam volby do obcí neboly prevedené, tam sa dostali do obecných zastupitelstiev len takí ľudia, ktorí ľud nenávidia, kterých ani videť nechce, a ti tam rozhodujú, ti májů prvé slovo.

Ku príkladu v Báňskej Bystrici. Celá Báňská Bystrica je komunistická (Veselost. - Hlas: I Bobok?) Je bolševická, keď chcete. (Hlas: Renegáti, maďaroni a židé jsou tam komunisty!) A v obecním zastupitelstvu nemáme ani jedného zástupcu. Sociálnych demokratov je tam desať a májů tam jedonásť zástupcov v obecném zastupitelstve. (Hlas: Jak je to možné?) Tam si ešte přibrali jednoho analfabeta k sebe.

My protestujeme proti tomuto zákonu a budeme hlasovat >proti<. Môžete zase v >Bielom Právu< urobit svoje poznámky k tomu. (Potlesk.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Přerušuji jednání. Budeme pokračovat za hodinu.

Místopředseda Kadlčák: Zahajuji další jednání. Uděluji slovo p. sen. Thořovi.

Sen. Thoř: Vážený senáte! Neměl jsem vůbec v úmyslu zasáhnouti do této debaty, ale po řeči pana sen. dr. Brabce jsem přes svoji snad nechuť nucen tak učiniti. Předem musím připomenouti, že podobnými usnášeními, jako dnes právě máme na programu, kde porušujeme do jisté míry zákon, nepůsobí se nijakým příznivým způsobem na mši veřejnost, poněvadž nemá pak, a také nemůže míti důvěru k zákonu, nejsouc si jista, jestli ty zákony v poslední chvíli nebudou zase změněny. To, co včera bylo pravdou, to dnes zase není pravdou. Tedy podobná usnášení myslím, že by v zákonodárných sborech neměla vůbec býti. My jsme zásadně proti každému odložení voleb, neboť hospodářství, které právě na radnicích dnes tu a tam - ne snad všude pánové - panuje, to hospodářství odnáší ve zvýšených přirážkách obecních nejvíce naše živnostnictvo, poněvadž právě živnostnictvu jsou připočítávány k výdělkové dani veškeré přirážky. Tedy my máme zájem na tom, aby volby byly provedeny, aby obsazování radnic bylo jiné než dnes. (Výkřik: Nechcete platiti daně!) My rozhodně daně platiti chceme a také je platíme, a myslím, že jestliže znáte statistiku naši, resp. náš rozpočet a podíváte se do něj, vidíte na první pohled, že právě živnostnictvo je nejvíce zatíženo, (Hluk.) poněvadž platí ze všech stavů nejvíce. Vezmeme-li výdělkovou daň jako měřítko, platíme 190 milionů, na dani pozemkové se platí 15 milionů, a veliké podniky platí pouze 175 milionů. Tedy vidíte, že právě střední stav je nejvíce zatížen a jestliže právě ještě těmi přirážkami stěžujeme jemu život, pak se nedivte, že živnostníci s nedůvěrou pohlížejí na naše radnice a že chtějí, aby toto hospodářství bylo na nich změněno.

Je otázka, jestli ten důvod pro odložení voleb je tak důležitý, že snad za rok se mohou napraviti. Obavy, že by tam přišly poněkud radikálnější živly mohou docela klidně padnouti.... (Sen. Matuščák: Ale dnes máme tam korupční živly!).... proto, poněvadž dojdou k vládnutí a ty se musejí vybíti. Jako se vybily radikálnější živly před tím, tak se také vybíjí i živly, které přijdou, po tomto hospodářství. A jednou k tomu musí dojíti, aby oni také poznali, co to je vládnouti, že to není jenom tak, jak theorie je učí, nýbrž že ta praxe je daleko těžší, než jak ve skutečnosti si myslí. Tedy jsem přesvědčen, že ty radnice nebudou dlouho v rukou těch komunistů, kterých se dnes bojíme, a že budou vráceny těm, kteří hospodařiti umějí a kteří se již také osvědčili.

Ale, vážení přátelé, jedná se o jinou věc, k vůli které jsem se vlastně hlásil ke slovu. Pan dr. Brabec pravil mezi jiným, že prý vázané kandidátní listiny jsou vším zlem, že je třeba, aby byly změněny, aby zde byla volnost, svoboda, aby si každý mohl prostě volit, jak by chtěl, a ukázal to zrovna na vzoru, jak jsme dříve do obecních zastupitelstev, do říšské rady atd. volili svobodně. Vážení přátelé, já bych nerad, aby se vrátila ta doba, kdy jsme volili tak, že muselo být na jednoho člena v prvním sboru desetkrát tolik voličů ze třetího sboru. Řekněme, že pří volbě do prvního sboru stačilo 40 hlasů, kdežto pro třetí sbor musilo být 400 hlasů. To nebyla žádná demokracie a k tomu by se ani pan dr. Brabec jistě nechtěl vrátit. Ale i ta čistota voleb, o kterých pan doktor mluvil, nebyla taková. Já jsem - sám sice nepiji - byl přítomen takovým volbám, kde teklo pivo, kde byly párky, jitrnice a všechno možné. Vzpomeňte na volby, které se dály u nás na Hradecku za hraběte Šternberka, co toho člověka volby stály. To nebyla čistota voleb, k tomu se nebude snad pan dr. Brabec chtít vrátit. (Sen. Matuščák: U nás se párky nedávají, nebojte se! - Sen. dr. Soukup: U vás máte dobrý guláš, že ano?)

Já jsem také pro svobodu, aby si každý volil podle toho, jak si přeje, ale jestliže někdo vstoupí do některé politické strany, abych tak řekl, přísahá na program, má určitou ideu, je to určitý zákon, pak se mu musí podrobit a pak nemůže volit jak by chtěl, pak by to nebyla žádná, organisace, to by byla anarchie. A takové anarchie si, rozhodně nemůžeme ani pří volbách přát. Tedy jistě, kdyby se snad měly vrátit tyto volby jako dříve, nebo kdyby se mělo škrtat, pak by se nedostali do popředí lidi, kteří pracují fysicky, nýbrž ti, kteří pracují duševně a o to hlavně jde. Tomu malému člověku nemá se dostat zastoupení, nýbrž těm lidem, kteří mají dobrý jazyk. Ti by to ovšem vždycky vyhráli. Ale jde o to, jakou zkušenost mají ti lidé, kteří o sobě pořád tvrdí, že jsou jedině povoláni, aby zastupovali veškeré občanstvo, ať již v zákonodárních sborech, v obecních zastupitelstvech atd. Znám lidi, kteří, řekněme, byli na gymnasiu v Hradci Králové, byli v Praze na universitě, ale za hraníce se šlí podívat leda na výlet, jiných zkušeností nemají.

U nás je mnoho případů - a snad 50% - těch lidí, kteří musili svoji životní dráhu prodělat těžce, získali těžko zkušenosti a nebyli jen v Čechách a na Moravě, ale byli daleko za hranicemi, ale taková zkušenost, vážení přátelé, neplatí nic, nic neznamená, nýbrž jen doktorský diplom a peníze. V tom je kardinální chyba. (Sen. Kouša: Ale každý doktor není bohatý. - Hlas: Každý také není chytrý!) Přiznávám. (Různé výkřiky. ) My s tohoto stanoviska nemůžeme nijak schvalovati stanovisko p. dr. Brabce, který chtěl, aby na kandidátních listinách mohly se dělati škrty. Mně osobně na tom nezáleží, já pro svou osobu docela jsem ochoten dáti mandát k disposici každým okamžikem. Mně jde o zásadu, o věc, mně jde o to, aby lidé, kteří fysicky pracují, měli právo rozhodovati o hospodářství státním. Kdyby nebylo organisací a těch kandidátních listin, nikdy by se tam nedostali. V tomto ohledu bychom se pane doktore spolu nikdy nesešli. Ale my živnostníci - já sám jsem v tom shledával zakrytý osten proti naší straně - my živnostníci máme trpké zkušenosti. Kdo pak to byl, kdo posílal všecky ty advokáty, filosofy, doktory atd. na říšskou radu? To jsme byli my, živnostníci! A vážení přátelé, jakou zkušenost jsme z toho měli? Jenom tu, že když bylo zřízeno revoluční Národní shromáždění, poslaly všechny strany dohromady šest živnostníků do Národního shromáždění, tedy ze 240 zástupců jen šest zástupců živnostnictva. Naproti tomu ukazuje statistika, že jen ve společenstvech samotných máme 500.000 živnostníků. Prosím, jenom ve společenstvech! Jestliže znásobíte to s jejích rodinami, vidíte, že plná pětina všeho voličstva je živnostensky založena a patří k živnostnictvu. (Hlas: To jsou političtí živnostnici?) My tedy máme nárok na to, abychom byli zastoupeni i zde. Jestliže strana naše zde je, nejsme na tom vinní my. My jsme o to nestáli, nám šlo jenom o zabezpečení našich existencí. Vždyť první program vlády byl čistě socialistický, tam se hlásalo socialistické hospodářství, tam se říkalo, že musí dojíti k socialisaci. Co jsme měli dělati proti tomu, nežli se brániti? A jestliže nám ostatní politické strany nedaly řádného zastoupení, pak musili jsme utvořiti stranu vlastní, abychom se bránili. Ale na těch stranách, které nám vytýkají, že máme stranu svou vlastní, bylo, aby ony do svého kruhu pojaly zástupce živnostnictva anebo měly dáti živnostnictvu na vůli, aby si tam poslalo kohokoliv, aby bylo řádně zastoupeno. Ony samy to vyvolaly, bylí to pánové z vaší strany, kteří jsou tím vinni.

Ale ještě jedna věc jest vážná: Kdyby takovým způsobem se mělo jednati s pracujícím lidem, pak by prostě nastal útěk od fysické práce, poněvadž každému člověku, který by se zabýval fysickou prací, prací polní, prací v dolech, nebo jakoukoliv prací tělesnou, bylo by úplně známo, že je považován za méněcenného, že nemůže zaujmouti určitého společenského postavení, a každý by si řekl: >Já nepůjdu přece do té společnosti, která je méněcenná<, a každý by hleděl dosáhnouti lepšího stavovského postavení. Právě však z řad, ve kterých je p. dr. Brabec, z úst dra Rašína se tvrdí - a já sám plně přiznávám, že stojím v tom ohledu za ním - že jenom práce nás může spasiti. A tu myslím, že dr. Rašín nemyslí prací jenom nošení akt anebo nějakou podobnou práci jinou, nýbrž že tím myslí práci fysickou, tvoření nových statků, to jest práce, která nás může spasiti, a nesmíte tedy takovým způsobem odbývati lidi, kteří konají svou občanskou povinnost, kteří platí daně. Ti také mají nárok a právo na to, abyste v demokratickém státě s nimi takovým způsobem nezacházeli, abyste je ode všeho neodstrkovali, abyste jím nedali žádné zastoupení. Přirozené, s touto tendencí souhlasiti nemůžeme. Na základě toho nemůžeme souhlasiti s osnovou přec loženou a jsme pro to, aby byly volby ihned provedeny. Tím končím.

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Uděluji slovo panu sen. dr. Soukupovi.

Sen. dr. Soukup: Vážený senáte! Ke konci této debaty chci říci několik stručných slov. Během debaty bylo tradováno, že prý otázka projednání osnovy zákona o volbě v obcích je jakýmsi junctim spiata s otázkou návrhu iniciativního o poskytnutí úlev ve službě vojenské. Vzhledem k tomu myslím, že mohu za souhlasu nás všech prohlásiti a konstatovati, že otázka tohoto zákona, který projednáváme, nebyla a není v žádné spojitosti s otázkou, o které se má nyní jednati, o úlevách ve vojenské povinnosti, že tato debata a toto jednání tvoří jednání samo pro sebe, že tato osnova zákona byla již před dvěma dny jednomyslně koaličními stranami ve výboru ústavně-právním projednána a také schválena a že my o ní jednáme a schvalujeme jí úplně samostatně a neodvisle od kterékoliv zákonné předlohy jiné.

Po druhé chci říci toto: Byla zde p. kol. Hladikem a jinými, také p. kol. Thořem, zejména teď, vyslovena doměnka, jako by snad některé strany nutila snaha projednati tuto osnovu zákona za tím účelem, aby mohly býti volby do obcí aspoň na jeden rok odročeny. Také tato domněnka, myslím, neodpovídá skutečnosti a ne-ní-li podle mého soudu u stran druhých této snahy po odročení voleb z těchto motivů, jest té snahy na nejméně u strany sociálně-demokratické, která pro tuto osnovu zákona hlasuje z důvodů čistě věcných a je při jejím projednávání naprosto a úplně daleka jakýchkoliv motivů jiných, které se tu a tam nesprávně jí přikládají. Každý mně zajisté přízná, že sociální demokracie není přece odvislou svou existencí od nějakých mandátů, sociální demokracie existovala bez mandátů a bude existovati i nadále, i kdyby žádných mandátů neměla, (Tak jest!) poněvadž její vliv závisí od docela jiných momentů, předpokladů a podmínek, nežli je dočasná držba politické moci mandátové v kterémkoliv sboru zákonodárném nebo správním.

Vy znáte dějiny strany nejen u nás, nýbrž i za hranicemi, jedná se o stranu mezinárodní, která kooperuje mezi všemi státy a národy podle jednoho programu, pokud možná jedné taktiky, vedena jsouc k jednomu společnému cílí. A také existence strany, která není omezená jen a výhradně na stránku politickou, nýbrž vykonává ohromné poslání své po stránce hospodářské, družstevní, odborové, kulturní, jest opřena svou existencí o organisace družstevní, odborové, tělocvičné a jiné, i po té stránce jistě nebylo a není u nás žádné touhy nebo snahy, abychom odsunováním voleb, liteře přijíti musí, hleděli snad získati nějakých přechodných výhod stranických nebo dokonce výhod osobních. Pan kol. Thoř zde řekl, že jest nutno, aby byl zaveden pořádek na, radnicí, aby tamější správa byla odstraněna a nahrazena jinou. K tomu mohu jen konstatovati, že jistě osobním přáním ohromné řady obecních funkcionářů u nás jest, aby té obtížné funkce byli zproštěni, poněvadž vésti za dnešní doby správu obcí vyplundrovaných válkou a poválečným hospodářstvím, na pokraj katastrofy přivedených, jest skutečně heroismus a musíme obdivovati ony funkcionáře, kteří s napjetím svých sil, obětujíce své pohodlí s krajní obětavosti tuto správu poctivě a svědomitě vykonávají.