Schůze zahájena ve 14 hodin 15 minut.

Přítomni:

Místopředsedové: Kadlčák, Klofáč, Niessner, dr Soukup.

Zapisovatelé: dr PřikryI, Löw.

118 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministerský předseda ŠvehIa; ministři: dr Beneš, dr Dolanský, dr Franke, Habrman, Malypetr, dr Markovič, dr Rašín, Udržal.

Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr Šafařovič; jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Zahajuji schůzi.

Churavostí omluvil se předseda Karel Prášek.

Navrhuji, aby udělena byla zdravotní dovolená a to na dobu 14 dnů p. sen. Hrejsovi a sen. Barthovi.

Kdo s tímto mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Dovolená se uděluje.

Tiskem rozdáno:

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):

Tisk 1469. Vládní návrh zákona o zevní úpravě předmětů státem vydaných neb podporovaných a významných po stránce výtvarné nebo veřejného vkusu.

Z předsednictva přikázáno:

výboru brannému a rozpočtovému:

Tisk 1464. Vládní návrh zákona o rozšíření účinnosti zákona ze dne 10./VII. 1922, čís. 277 Sb. z. a n., kterým se upravuje placení náhrady při trvalém ubytování vojska v roce 1921 a 1922, na placení náhrady při trvalém ubytování vojska v roce 1923.

výboru ústavně-právnímu:

Tisk 1468. Vládní návrh zákona, kterým se mění ustanovení trestních řádů o tom, kdo má právo býti posluchačem veřejného hlavního líčení.

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Přikročuji k projednávání denního pořadu, to jest

pokračování v rozpravě o prohlášeni vlády a o naléhavých interpelacích č. t. 1465 a 1467.

Řečníci:

pro: sen. dr Soukup, sen. Klofáč, Donát, sen. Rozkošný, sen. Valoušek, sen. dr Karas, sen. Jílek.

proti: sen. dr Ledebur-Wicheln, sen. dr Koperniczky, sen. dr Naegle, sen. Karl Friedrich, sen. Zuleger, sen. dr Kovalik, sen. Walló, sen. Thoř.

Uděluji slovo prvému řečníku sen. KIofáčovi.

Sen. Klofáč: Slavný senáte! Jestliže dnes představuje se nám nová vláda, nepotřebuji za svou stranu zvlášť opakovati politické její kredo, neboť zůstává v platnosti stará koalice a vlastně vyměnili se jen někteří ministři. Ale situace mezinárodní a zejména situace v nejbližším našem sousedství stává se čím dál povážlivější a již proto je třeba, aby naše parlamenty těchto abnormálních poměrů včas si všimly - a konečně ukazují se i u nás v republice zjevy, ke kterým politické strany musí zaujmout jasné, přesné stanovisko.

Vývoj orientální otázky, při kterém jsou sice biti Řekové, ale při kterém nedopadají pokud Balkánu se týká dobře také Slované je jistě něčím, nad čím třeba se zamysliti. V Malé Asii odehrálo se něco víc, než Evropa z velké části neinformovaná, se domnívá, a snad ani Francie, která tady stála na jiném stanovisku, než Anglie, dnes ještě nechápe, že vítězství Kemal-paši není vítězství Turků nad Řeky, nýbrž, že jest to vítězství panislamismu, které dnes v prvé řadě bude nepříjemno Anglii, ale dříve nebo později také Francii, jejíž Mohamedáni v severoafrických koloniích nebudou na konec jednati jinak, než vůdcové panislamismu v Asii. Co se v poslední době v Asii odehrává, je událost epochálního významu, abych užil přirovnání, je to asi taková ohromná a překvapující událost, jako kdyby caristické Rusko najednou přes noc bývalo se stalo státem demokratickým a sdružilo všecky slovanské národy a státy ve všeslovanskou panslávskou organisaci.

Já pravé Turky mám velice rád, ale v zájmu pokoje, řekl bych, v zájmu pacifistickém by bylo, aby ponechán jim byl volný rozvoj v Asii, ale ne v Evropě. Tady může být počátek nových sporů a válek.

Může-li býti ještě někde náš hlas slyšen, pak prosím, aby velmoci problém Thrakie neřešily lehkomyslně a zejména, aby neznemožňovali Bulharům přístup k moři, aby jim neupírali přístav v Dedeagači. A jako jsem byl šťasten, když přijeli k nám v těchto dnech poslanci jihoslovanští, protože jsou to manifestace pro zajištění míru a ne akce útočné, právě tak jsem rád, když nyní v Bělehradě sejdou se šef vlády bulharské a zástupcové vlády Srbů, Chorvatů a Slovinců, protože - ať už mají Srbové sebe trpčí vzpomínky na minulá léta - na konec musí slovanští národové mysliti na budoucnost a dohodnouti se o positivním programu budoucnosti.

O tom, co se stalo v Italii nebudu mluviti, třebas nelze se zavřenýma očima dívati se na podobné události a na jejich možné následky. Mussolini byl v době našeho osvobozovacího boje našim spojencem a spolupracovníkem, ministr Beneš, Hlaváček a jiní, kteří v Italii opracovali, jsou mu jistě povinni díky za jeho žurnalistickou, organisační i politickou spolupomoc, ale teď musíme se svým konečným úsudkem být ještě velmi zdrželiví. Jedno je jisto: jako bolševictví je zjev čistě a typicky ruský a nemůže nikde jinde býti ani napodoben, tak i fašismus je zjev čistě italský a jé možný jen v Italii. Není žádné pochybnosti, že fašism je dítě bolševismu, ne levoboček, jeho pravé, vlastní, plnokrevné dítě. Napřed před dvěma roky musilo přijít bolševické zabírání továren a komunistický terror a pak teprve byl možný fašistu. Vláda ničeho nedělala, když řádili komunisté, úřady také byly passivní, když řádili fašisté a kdy vlastně řádila v zemi stálá občanská válka. Kde kdo ťpracovalŤ na vlastní pěst a následkem toho byl všeobecný nepořádek. Byla tu stálá změna vlád a politikové nechtěli přijímati už ani funkce ministrů. Socialistické strany mezi sebou se rvaly a na konec byl vítán tedy ten, kdo ukázal sílu a slíbil pořádek. A k tomu třeba vzít v úvahu i italský temperament.

Dívám-li se na naše poměry, na to, jak náš mladý stát se vyvíjel, pociťujeme pýchu a radost, že pochopitelné dětské nemoci naši nově zrozené republiky byly léčeny zcela jinak. Jestliže socialismus v Italii svému státnímu poslání po válce neporozuměl, u nás socialistické strany okamžitě a bez váháni daly veškeré své síly k disposici republice nebojíc se popularity, v nejhorších dobách, kdy rozvrat z Ruska a poválečná demoralisace řádily všude kolem naší republiky a snažily se, rozkladně působiti i u nás, kdy všade kolem nás tekla krev, naše socialistické strany pochopily svou národní a státní odpovědnost a všude ve státu i v obcích postavily se na stanovisko demokracie, legálnosti a pořádku a tím pro náš národ a pro náš mladý stát vykonaly dílo, které není dnes ještě dosti oceněno a které někdy teprve ocení objektivní historie. (Tak jest!) proto je to nepoctivostí, je to fixlováním, když některé měšťanské listy pořád ještě před svými čtenáři nedělají rozdíl mezi socialisty a komunisty a když ani toho nevidí, že jsou u nás socialisté, kteří vůbec ani nestojí na stanovisku marxistickém jako jsou i ve Francii a v Belgii, socialisté, kteří na marxismu nestojí. Vzpomeňte si na rok 1918 - co by se bývalo už tehdy stalo s naší mladou republikou, kdyby proti elementům rozkladu nebojácně nepostavil se socialismus konstruktivní. A kdo poměrně nejčetněji zastoupen byl v řadách těch, kteří na Slovensku bojovali proti maďarským bolševikům? A kdo loni prvý mobilisoval branné síly národa; když došlo k puči excísaře Karla? A naši komunisté mohou si po všem tom; co stalo se v Bavorsku. Maďarsku a teď v Italii na prstech vypočítati, co by se stalo, kdyby býval na př. podařil se jejich předloňský puč!

Z takových dětinství a do nebe volajících hříchů proti lidskému rozumu rodí se jen reakce a ona následkem toho, že socialistické strany nesjednotily se na jednotném prozíravém postupu a rozbily se v různé frakce nepřátelské, ukazuje se oproti roku 1919 i u nás, a jestliže nevítězí jako jinde, pak je to jen tím, že dvě velké socialistické strany postavily se na půdu republiky a nebojí se odpovědnosti ve vládě.

Dobré armády jisté, jak dnes poměru kolem nás jsou, potřebujeme - ale nejlepší obranou naší republiky je náš pracující lid a jak poměry v lidu znám, kdyby republika bula ohrožena, ani sto Munů a jiných agentů z Moskvy placených by tomu nepřekazili, aby i ti kteří přihlásili se k praporu komunistickému, protože tady slyšeli nejsilnější slova, neuchopili by se zbraně proti každému, kdo by naši republiku chtěl ohrožovati. Proto je to přímo hloupé, když vlastenectví staví se jako něco, v jehož jménu musí se potírat socialism, když je jásot v některých novinách, dostanou-li u nás nebo za hranicemi socialisté o pár hlasů nebo o nějaký mandát méně - pánové, je to hloupé a je moc hloupé, protože patrně si někteří pánové neuvědomují, jak velké zásluhy o stát a národ mají naše strany konstruktivního socialismu a velmi rychle zapomínají, že legie tvořila zdrcující majorita socialistův, že na popravišti hynuli oni a také u nás oni to byli, kteří hrdinně podstupovali za své národní přesvědčení smrt a konečně jen politické děti nemohou v dnešní mezinárodní těžké situaci nevidět té důležité úlohy, před kterou v zájmu svého národa postaven byl československý proletariát, aby při poradách internacionálních svazů socialistických, při nichž otázka revise mírových smluv často bude se ozývati, náležitě připraven hájil zájmy naší republiky a našeho národa.

Náš pracující lid má právo na úctu celého národa. On nepostavil nekriticky a jednostranně zájmy své třídy nad zájmy celku, on dobře ví, jak odvislé jsou zájmy celku od zájmů tříd a jednotlivců, ale také naopak, a právě dnes každý spravedlivý člověk měl by se poklonit před sebezapíráním, ano, já říkám, heroismem dělníků, kteří snažíce se výrobu dostati do normálních kolejí, zříkají se často i třetiny své hubené mzdy a při tom nejsou vlastenci na výpověď! Velké tisíce dělníků jsou bez práce, tisíce dělníků a dělnic týdně pracují jen dva dny - uvažte, pánové, co to je, jaká je bída v přečetných dělnických rodinách, a pak teprve pochopíte opravdovost a mravní hloubku idealismu socialistických vrstev, které nás nezahnaly do oposice, které stojí věrně za republikou a účastí ve vládě činně chtějí pomáhati ke konsolidaci poměrů, pak teprve oceníte ten rozdíl od těch, z nichž mnozí za války zbohatli a z důvodů úzce materielních stojí v oposici s komunisty, s Němci a s Hlinkovci, anebo od těch státních nebo jiných zaměstnanců, kterým nehrozí nezaměstnanost a přece docela demagogicky hned zvlášť se organisují a, to se rozumí, hned hlásají oposici. Oč mravně výš stojí tu naše dělnictvo, naše socialistické strany, jichž přemnozí členové nemají sousta do úst! Ať takový hypervlastenec, který je v deseti správních radách a tam bratříčkuje se s Němci a při tom tleská fašismu, zajde na př. mezi naše tkalce, ať zajede si mezi dělníky, kteří i v bídě na severu drží českou věc - a pak teprve uvidí, co je to vlastenectví! (Výborně!) Dokud máme takové charaktery ťdoleŤ, nebojím se o náš národ, o náš stát! A proto moje prvá vzpomínka dnes platí heroismu tohoto dělnictva, které v nejkrajnějším sebezapření státu dává vše (Potlesk.), a proto je ovšem první povinností této vlády - a já nečekám všecko jen od vlády - první povinností všech příslušných činitelů starat se všemi možnými prostředky o to, aby krise průmyslová a výrobní co nejrychleji byla skončena, aby mohli pracovat ti, kteří nečekají na podporu v nezaměstnanosti, aby prostě nebylo u nás národa k zahálce donucovaného a hladovícího. Naší nejnárodnější úlohou, nejnárodnější politikou je dnes postarati se o to, aby naši lidé mohli se najíst a obléci, aby měli kde a zač bydliti. To je také dnes náš první státní úkol a chcete-li to je také jediná rozumná politika proti bolševismu, rozumnější, než všecko mimořádná opatření policejní.

Naši průmyslnici měli by pochopiti, co mnoho moderních průmyslníků za hranicemi už dávno pochopilo, že k prosperitě závodu nestačí jen to, o čem včera kol. dr Stránský mluvil, že je tu třeba především také spokojenosti dělnictva. Náš dělník má jistě zájem na tom, aby odstraněna bylo všecko, co překáží rozvoji průmyslu, aby bylo uhlí, pokud možno nejlevnější, aby tarify byly sníženy, aby system daňový a zejména přirážkový byl přepracován atd., atd., ale ukazuje se, že jsou průmyslníci, kteří velmi málo myslí na výrobu a na vyšší poslání podnikavosti, průmyslu a obchodu a kteří myslí tvrdé sobecky jen a pouze na svou kapsu, a dostane-li se jim ústupku se strany státu zvyšují tím prostě svůj zisk, místo aby myslili na konsumenty a snižovali ceny svých výrobků. Pan dr Stránský mluvil za průmyslový velkokapitál a v jeho jménu přednášel své žaloby a stížnosti. Jestliže takhle křičí veliký kapitál, který v posledních letech shraboval bez jakýchkoliv starostí milionové a stamilionové zisky, o nichž dříve nenapadlo mu ani snít, a teprve teď musí přizpůsobovat se v těžké světové konkurenci novým poměrům - co mají říkati tu zástupci dělnictva, kteří nemohli nahromaditi si peněžních reserv a dnes ocitají se v situaci, jež stává se povážlivost i pro stát?

Jsou stížnosti ke kterým průmysl jest oprávněn a ty podepíšeme také my. Ale jsou četní průmyslníci, kteří sami patří na lavici obžalovaných (Tak jest!), kteří v dobách dobrých do závodů ničeho neinvestovali a kteří vedle toho věnovali se hazardní spekulaci s cizími devisami a chtějíce pohodlně zbohatnout např. spekulací na německou marku, přišli o miliony němečtí průmyslníci u nás ztratili prý tak víc, než obnášejí válečné půjčky (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: Kdo to může říci! To neví nikdo!)

Sen. Klofáč (pokračuje): Právě proto bude nutno se podívati do kmih tito průmyslníci pášou zločin na státu, na sobě a především na - dělnictvu! A tito jsou nesolidní a nesvědomití, kteří při jakékoliv krisi nechtějí žádné oběti přinášeti sami, ti prostě jdou a žádají oběti jen na dělnictvu, škrtají mu prosté mzdy a místo, aby své zásoby hodili hned na trh za nejnižší cenu, jak by to učinil průmyslník americký, a chvilka třebas i pod cenu, myslí, že mohou čekati na příznivější periodu a propoušti veškeré dělnictvo nemajíce ani nejslabšího lidského citu k poctivým, v práci sešedivělým dělníkům, kteří mají rodiny a kteří s mimi najednou jsou házeni do jícnu hladu! Solidní a moderní průmyslník musí být solidárním se svým dělnictvem i v dobách zlých, právě tak, jako dělník v prosperitě závodu vidí a musí viděti svůj zájem ale kolik máme takových moderních, lidských továrníků?

Za to máme najednou tu nemalý počet podnikatelům, kteří i ze špatné obchodní konjunktury dělají si dobrý obchod. Bude dobře velmi přísně podívati se na různé spekulační konkursy a spekulační vyrovnání, zejména, když dělnictvo při tom vyhazováno je na dlažbu a odnáší to stát i obce! Výroba je vůbec dnes omezována anebo dokonce zastavována i v takových závodech, kde pro to finančních důvodů není - a tady je třeba zakročit energicky, a to je, po čem voláme - tady musí být prováděna úřední revise skutečného finančního stavu a musí být postupováno bezohledně! (Výborně!)

Právě tak si vyprosíme, aby na severu do práce, kdy máme takovou armádu nezaměstnaných dělníků českých i německých, přijímáni byli příslušníci zahraniční, kteří dostávají tzv. ťpasírkyŤ přes hranice, zde tedy nebydli a kteří právě proto u nás pracovati mohou za velmi nízkou mzdu, když za naši valutu doma mnoho mohou nakoupiti.

Za nepochopitelné považuji také, že dané na dělnících bezohledně se vymáhají právě nyní, kdy pracují dva, tři dny v týdnu, kdy příjmy jejich nestačí ani na nejnutnější potřeby a kdy druzí nemají vůbec žádného příjmu! Když daně nebyly těm chudákům předpisovány včas, myslím, že právě v nynější krisi nemusí se jejich zaplacení vymáhati najednou, tady jest na místě naříditi posečkání, odklad na dobu, až budou zas výdělky.

Očekáváme také, že vláda bude zlevňovací akci sledovati důrazně, že nebudeme slyšet pouze slova. Víme, co se dálo v Americe a jinde, poděkovali bychom se za to, aby dobrý kurs naši koruny spočíval v tom, že za ni můžeme dobře nakupovati jen v cizině, ale ne doma. Když žádá se od dělníka, aby snižoval cenu své práce, misí za dělníkem jít každý, ad státu a zemědělce až po průmyslníka, obchodníka a živnostníka a v prvé řadě naše banky, o kterých včera zde mluvil kol, dr Heller, který v té příčině u nás protestu nenalezl. Myslím že jednání některých bank je takové, že možno tu užíti zákona o lichvářství. Vysoký úrok není, pánové, všecko, ale pomalu stejně tolik dělají různé provise, a tornu konečně nutno jednou už učiniti konec, nemá-li opravdu se zdát, že všecko dovedeme, ale proti vydřidušství bank, které svým kartelem jsou přímo státním nebezpečím, že jsme úplně, ale úplně bezmocní. O tom měl včera dr Stránský jménem průmyslu mluvit, protože to brzdí průmysl víc, než cokoliv jiného, ale patrně pan dr Stránský této choulostivé věci nesmi se dotknout i z důvodů, řekněme, strannické discipliny. Proto s tím větší útočností vrhl se na dnešní samosprávu, protože je dnes z velké části v rukách socialistických stran.

Pánové! Ani mi nenapadá říkati, že samosprávě není třeba nyní, kdy máme svůj stát, leccos změniti, opravdu je zbytečné často dvojí úřadování a pod. My sami to víme a myslím, že přijdeme také s positivními návrhy. Ale i mluvčí velkého kapitálu musí být objektivním a spravedlivým a jestliže se mluví o špatném hospodářství, o plýtvání obecním jměním, o korrupci a pod., pak o takových zjevech, pokud se pamatuji, bývaly plné noviny před válkou, kdy na radnicích a v čele obcí žádní socialisté nebyli, ale dnes - podívejme se jen na Prahu a na předměstí - za socialistických starostů po dlouhých letech ponejprv do obecního hospodářství uveden byl pořádek a odstraněn deficit a také jinde bude výjimkou velmi vzácnou, aby ukázala se korrupce či něco podobného. A přejeme si jen, aby skandály z dob předválečných nemohly se dnes v žádné formě už objeviti!

V září loňského roku byl jsem přítomen ve Washingtonu zahájení konference proti nezaměstnanosti. Imponovala mi vážnost, a důkladnost, s jakou kde kdo ujímal se akce. A tu zaráží mne, že už v prvé schůzi podobné anketu scházeli zástupci zaměstnavatelů. Slyším, že byly pozdě pozváni. Ať je vina na jejich straně, nebo na nedbalé režii ministerstva pro sociální péči, pořád je to důkaz, jak ledabyle díváme se na nejživotnější otázky našeho národa, našeho lidu, naší republiky. Nerad užívám silných slev, ale už bych si hřál, aby lajdáctví vymizelo z veškerého našeho konání, a zejména tam, kde po aktivním zasažení volá hlad statisíců, prosím, aby už jednou začalo se jednat promyšleně, připraveně a vážně, jako vážným je lidský život!

Lid dává vše republice, republika stejně musí chovati se k lidu. My jsme loyálně šli zas do koalice, protože musí tu být majorita a musí někdo vládnout. A když nikdo z koalovaných stran nemá majority, řekněme: ťspoluvládnoutŤ. Ale jestliže to děláme a musíme tu i proti svému přesvědčení činiti různé ústupky, pak jistě a počestně dodržíme veškeré závazky, které jsme na sebe vzali, ale běda, kdyby kterékoliv straně napadlo třebas jen zdržovati uskutečnění závazků, které se týkají lidu pracujícího a já nepotřebuji dlouho vykládat, že týká se sto starobního a invalidního pojištění; na, němž má zájem dělník a jistě také živnostník a malý zemědělec. Tady je otázka, ve které neznáme žertů, tady také německý pracující člověk musí jíti s námi. A kdyby ukázalo se v koalici jen zdání neloyálnosti, pak neopustíme přirozeně republiku a nebudeme se na ní mstíti, ne, pak z vlády musili by okamžitě ti, kteří by neměli dost počestnosti, slovo dodržeti a musilo by dojíti k vládě, která by nejživotnější požadavek dělnictva učinila skutkem. Doufejme, že k stížnostem v tomto směru nebudeme míti příčin!

V národě, kde je 45% dělníků a zřízenců a kde je 30% a snad víc zemědělců, je jasno, o koho vláda se hlavně opírá a je jasný úkol inteligence, ať už je organisována v kterékoliv straně. Žádná vláda u nás nemůže jít na pravo tam, kde by toho dělnictvo nesneslo, i kdyby taková chuť leckdes byla. A nelze vládnout také proti zemědělcům, proti lidu pracujícímu na poli, protože i to je nemožno. Máme dnes širší koalici a můžeme vtipkovat, jak chceme, základem všech kombinací, když bude se jednati o správu státu, v zájmu tohoto státu, je, bude a zůstane tak často napadaná a sesměšňovaná rudo-zelená koalice, dohoda národa pracujícího v továrnách, v dílnách, v úřadech, na drahách i na poli. A nikdo z nás není tak omezeným na rozumu, atak nekritickým, aby při tom podceňoval účast tak zv. inteligence, od které žádáme jen; aby stále se opravdu inteligencí národní, aby i ona nebyla tak úzce třídní a kastovní, aby zněla více lásky k národu a hady k lidu a v národě a pro národ daleko intensivněji, než dosud, pracovala.

A jsou-li naše strany dnes stejně odpovědny za stát, pak každý poctivý náš občan musí vědět, že fašism je stejně trestný útok proti pořádku a zákonům republiky, jako bolševism, že naše vláda - vláda našich stran - a všecky její orgánové jsou povinni přísně toho dbát, aby zákony republiky všude byly do poslední písmenky respektovány, aby tedy konaly proti každému a za všech okolností svou povinnost a nepardonovaly ničeho a nikoho, jakmile by zákony republiky byly rušeny. I naši okresní hejtmani často dnes nevědí, co mají dělat, a to je pramenem nesnází. Ať dostanou jasné směrnice, to jest dovoleno, to není dovoleno, to se trpět nesmí - ale té jasnosti tady pořád ještě není a proto dochází někdy k událostem, které nás právem rozčilují. Naši němečtí krajané nechť zajedou si do Ameriky, jaká je tam citlivost, jedná-li se o republiku, o její prapor, o pořádek. Já nevím, co by se stalo Lodgmanovi nebo Baeranovi v Americe! A já říkám, že americký parlament ani okamžik nestrpěl by to, co mužové německé irredenty opovažují se činit v našem Národním shromáždění. Mám za to, že by bylo dobře poradit se ve washingtonském kongresu s jeho předsednictvím, abychom viděli, jak za všech okolností třeba uhájiti vážnost parlamentu a uličníky vykázat tam, kde je pro ně místo!

Dali jsme sobě i druhým národnostem nejdemokratičtější ústavu, ale mluví-li se o právu, pak současně musí mluviti se i o povinnostech. A kdo nezná se k těm a myslí, že ty máme jen my. Čechoslováci, ten vlastně chce ničím neodůvodněné nadpráví.

Zvítězivše, nechtěli jsme německým spoluobčanům odpláceni zlé zlým. Ať si vzpomenou, co jen od rakouské vlády ještě v r. 1918 žádali za svou ťloyálnostŤ! To bylo úplné naše zničení. Čtyři léta podávali jsme Němcům pravici, ale třeba se už nezněním a nechci, abychom v panovačném německém nacionalismu viděli i my svůj ideál, v tomto nacionalismu nekulturním, zpupném a násilnickém; který na konec proti Němcům poštval celý svět, přece po všem tom, co se v posledních měsících v německém našem táboru děje, mám za to, že bude dobře, když svou pravici zastrčíme do kapsy a počkáme, až s ní - a to poctivě - přijdou páni Němci. Ke kopulaci je třeba vždy dvou lidí a kdyby se k ní hlásil pořád jen jeden, musili by ho zavřít do blázince.

Víme, že prostý německý lid je jiný, než jeho tak zv. inteligence, která ve strašné škole války ničemu se nenaučila. To jest poctivý, pracovitý, pořádkumilovný lid. Snad, přijdou chvíle, kdy dělník s dělníkem, rolník s rolníkem se sblíží, průmyslníci češti i němečtí už to činí, nedbajíce ťBohemieŤ ani ťNárodních ListůŤ, Ale zatím německou věc ve většině representuji Lodgmanové a ti zcela nestydatě vyzdvihují prapor irredenty. Mluví se sice o dvou táborech německé buržoasie, ale zdá se, že jsou tu rozdíly jen v temperamentu a snad v taktice, cíl je jeden, zničit republiku. Ať děláme, co děláme, všecko je špatné. To mi připomíná slova, která jsem kdysi slyšel od jednoho Němce. Povídal: ťAber die czechische Sprache ist wirklich eine besondere Sprache. Sagt man ťÓlovoŤ, ist das schlecht, sagt man. ťolóvoŤ, ist das auch schlecht, sagt man ťolovóŤ, ist das auch schlecht!Ť A tak je to také s Němci v politice. Ať si děláme, co chceme, ať vláda a republika dělají cokoliv, všecko je a musí být ťschlechtŤ, protože naše německé strany prostě toho nesnesou, aby lidsky a samostatně jít mohl československý národ, protože nemohou zapomenout časů, kdy policejní a vojenskou mocí tlačili nás k zemi, kdy jen oni vládli, a my byli odsouzeni k otroctví.

Pan Lodgman myslí, když jeden mír do vzduchu vyhodil Kemal-paša, proč by druhý nemohl do povětří vyhoditi Lochman-paša! Ale zapomíná, že předně my nejsme Řekové a potom, že mezi ním a Kemalem je asi takový rozdíl, jako mezi artileristou a chlapcem, který ťstřílíŤ fazole do jamky, a že je velký rozdíl mezi mužem boje a mezi hrdinou slova a bombastu! Ať pan Lodgman a jeho soudruzi jednoho nezapomínají: Bez vás, pánové, o proti vaší vůli jsme si: svůj stát vydobyli, bez vás za čtyři léta jsme z něho něco, co nám svět závidí udělali. Kladli jste pod naše základy podkopy a pomlouvali nás, že Slované a my nejsme schopni udržeti stát. Ale v téže době, kdy Německo jde ne od deseti k pěti, ale hospodářsky od deseti k nule a Rakousko také, my za strašných poměrů poválečných dokázali divy a to vás dopaluje. Proto je ten váš vztek, že my jediné rosteme a sílíme, že jsme to dokázali i bez vás, a proto všecky ty urážky a sprostoty; i na toho Masaryka, který jistě poctivě to myslil i s vámi, jako s celou republikou. Kdo takhle jedná, dokazuje jen svou slabost. Dokázali jste jen, že jen tím víc milujeme svou republiku, že československé strany se sbližují a že pro další pokrok republiky budeme pracovat tím obětavěji.

A nikdo z vás nemá práva odvolávat se na náš odboj! Češi za Rakouska byli živlem až příliš loyálním a až do okamžiku, kdy bylo prohlášeno, že světová válka je válka Němců se Slovany a že svou národní smrtí máme ji zaplatit i my Češi, nemůžete nám vytknouti pranic nekorrektního. Byli jsme často v oposici, ano i v ostré oposici, ale nic více. Sprostotu do parlamentu po Badeniových jazykových nařízeních zanesli jste vy a česká politika i potom pořád byla víc, než loyální. Za války český odboj vyrostl z práva sebezáchovy, když mučenému národu už nic jiného nezbývala, když bylo každému u nás jasno, že přišla rozhodující chvíle, kdy rozhodovalo se o naše bytí a nebytí a tu nikdo z vás, a nejméně vaši velkohubí Baeranové, byli by schopní té mravní síly, oběti až do té smrti, jako byli schopni v osudové chvíli naši lidé. Taková mravní statečnost je možná jen tam, kde sveřepá ruka hmátne na krk národa, ale u vás není tohoto čistého zřídla mravní revoluce, vání není třeba o vaši národnost se bát, vám nehrozí ani osobně smrt, my nikoho nevěšíme, jako vy. (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: To ještě scházelo!) Ale, prosím, vy jste svobodni, svobodni jako my, a není žádného rozdílu. Co vám schází? (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: Co nám schází, je rovnoprávnost!) Vám schází účast ve vládě a vy tam nechcete jíti sami. (Hluk.) My budeme dnes ruku držeti tak dlouho v kapse, až budeme u vás pozorovati jiné city k nám. (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: Vy jste měli pro nás vždy jen krásná slova, ale nic jiného!)

Vy jste měli pro nás špatná slova a špatné skutky. Nejsem žádný šovén, ale když vy budete jednati proti našemu státu, budu já prvý s revolverem v ruce státi na ochranu státu. (Sen. Lisý: My všichni! - Sen. Luksch [německy]: To je to jeho vyšší Švýcarsko!), Napřed vy musíte býti Švýcary, pak bude zde možným Švýcarsko. Já se pamatují na to, jak vy jste se chovali ve Vídni. Vy nám musíte dokázati, že jste se stali jinými: My vám již plná 4 léta podáváme ruce. (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: Vy jste nás sem vtáhli, my jsme se sem nedrali! Za ty 4 roky jste neučinili nic, ani zde v parlamentě!) Čtyři roky chováme se k vám způsobem, který byste jinde ve světě nenašli. Vy jste přišli k nám a myslíte, že naši lidé budou umírati pro stát za hranicemi, a doma že vy budete jednati proti tomuto státu a že my vám za to budeme líbati ruce. V každém jiném státě byste byli nemožní, také v Německu. Tam také vědí, jaký vy jste nesnášenlivý, rozvratný element. (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: Nechceme políbení ruky, chceme právo, nic víc. Vzpomeňte na jazykovou otázku. My jsme národem druhé třídy. Naše řeč není rovnoprávná s českou.) Dovoláte se ve svém mateřském jazyku všude práva nebo ne? (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: Zde ne!) Zde máte právo mluviti i ve výborech německy. My jsme toho práva ve Vídni neměli. (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: Nikdo z předsednictva nesmí mluviti německy. Podali jsme v té příčině návrh a ten byl v iniciativním výboru zamítnut!) Nechtějte, abychom začali vyčítati a abychom vás charakterisovali tím, co jste nám dělali ve Vídni. (Sen. dr Spiegel [německy]: Co dělali vaší auditoři? Vaši auditoři vynášeli přece také rozsudky!?) Já jsem to osobně prodělal. Co pak byli Preminger a Peutelschmidt Čechy? (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: Vy jste jistě měli také české auditory!) Nechtějte, abychom vás za to dělali odpovědnými. Chtějte od nás jedno, abychom svůj stát nikým nedali ohrožovati. Nemáme vás v nenávisti, ale spravedlivost mohla by se také státi nespravedlivostí tím, kdybychom mlčely ke všemu co děláte.

Vy máte velká střediska své národní kultury také v Německu a v Rakousku, proto všecko, co děláte, nemá a nemůže mít ráz elementárního národního pozdvižení, proto jsou to jen histerické nálady, křik a ztek, není to revoluce, je to bohopustá demagogie, při níž z praobyčejných nul a prázdných žvanilů stávají se papíroví a hospodští hrdinové a proto tohle všecko nikomu neimponuje a imponovat nemůže, zejména když dobře víme, že vaši lidé jsou velmi rádi, že jsou teď v hranicích naší republiky a ne za nimi.

Váš nacionalismus žije z nenávisti, to je krávě jeho záhuba. My té nenávisti nemáme, a když pracujeme pro republiku a pro její konsolidaci pracujeme tím i pro německý lid. My také nejsme v nepřátelské linii proti Německu a jak vedení zahraniční naší politiky loyálně chová se k republice rakouské, o tom nejlepší důkazy podává tak zv. ženevský protokol. Nikdo tak obětavě na pomoc Rakousku nepřispěl jako naše republika, jejíž finanční pomoc je téměř nad naše síly, a naše republika to byla, která vše možné činila, aby nikým nemohla být také ohrožena, suverenita rakouské republiky.

Není tedy divu, že konečně také ťSvaz NárodůŤ, který jistě ovládán je nejšlechetnějšími intencemi, zaujal k naší německé menšině správné stanovisko. I on řekl: jsou práva, ale jsou také povinnosti A tak nebudou teď zkoumány jen stížnosti německé, nebo maďarské, nýbrž také to, jak se naše menšiny chovají. To je zásluha dr Beneše a patří mu za to dík nás všech.

Už jsem o tom mluvil, že chaos je všude kolem nás a dívám-li se na Německo, tu nikdo neví, čeho se tu dožijeme v nejbližších týdnech a jistě žádné, překvapení není vyloučeno, slyšíme-li na př. zprávy z Mnichova. Já pro svou osobu si přeji, aby té nejistotě brzo bylo konec, čím dříve tím lépe. Ale čím víc té nejistoty je kol dokola, čím je nutnější, aby naše republika byla ostrovem klidu a konsolidace a o to se musíme starat všichni, to také znamená příznivější kurs naší koruny a třebas i to je spojeno současnou krisí, na konec to znamená zlevnění zboží a zlepšení životní míry nás všech. To jsou už teď přirozené důsledky lepšící se naši situace hospodářské a politické a v tom je smysl koalice i pro zástupce dělnictva a socialismu. Ale chybou by bylo, kdybychom při tom pečlivěji si nevšímali, co se za hranicemi kutí proti nám, proti naší republice.

Císař Karel odešel na věčnost a naše veřejnost ukolébala se v bezstarostný klid; nemyslí více ani na monarchistické, ani na jiné nebezpečí. Jsme lidem mírumilovným, důvěřivým; domníváme se, že i jiní národové mají podobné vlastnosti a zapomínáme při tom, že jsme výspou v neklidném, bouřlivém moří. Kol dokola jsou závistiví nepřátelé, kteří nesložili ruce v klín, jako my, nýbrž pracují potají a houževnatě na podvrácení a zničení našeho státu.

Časté přepady našich stráží na slovensko-maďarských hranicích dokazují zřetelně, maká zášť a nenávist panuje v Maďárii proti nám. V posledních dnech odkrytá vyzvědačská aféra brněnská ukázala pak, jakými prostředky se proti našemu státu pracuje. Maďarská vláda pošle nám osvědčeného vojenského výzvědného důstojníka v zakuklení legačního tajemníka, aby onu práci usnadnila a chránila jej při možném vyzrazení pláštěm exteritoriality. Rakousko by bylo dříve velmi pečlivě zkoumalo osobnost, charakter toho, kdo má býti připuštěn jako zástupce toho neb onoho státu. Zde stalo se jisté nedopatření, které velmi odsuzují. Musíme vyzkoumat napřed každého, než ho sem pustíme. Zcela tak, jak to dělalo Rakousko-Uhersko před válkou a za války, kdy na př. Švýcarsko hemžilo se rakousko-uherskými důstojníky generálního štábu v maskách konsulů a vicekonsulů.

To je činnost úřední, namířená proti našemu státu. Mimo tu jest zde však ještě dobře organisovaná, široce rozvětvená činnost privátní. A tou činností oblažují nás nejenom Maďaři, nýbrž i druzí naší sousedé: Rakušani a Němci. Maďarsko má své ťSvazy probouzejících se MaďarůŤ, Německo své ťHeimatsdienstŤ a ťOrgescheŤ, Rakousko své ťHeimatsschutzŤ a ťVereine der Deutschböhmen und SudetenländerŤ. Všechny tyto svazy a spolky, ať se již nazývají jakkoliv, mají jen jeden cíl a jeden účel: znovu zříditi monarchii a osvoboditi ťujařmené bratryŤ. Již před delší dobou byl v Maďárii ventilován návrh na přeměnu ťSvazu probouzejících se MaďarůŤ v jednotnou mohutnou organisaci ťMaďarských fascistůŤ. Horlivými podporovateli této myšlenky byl maďarský vyslanec v Římě hrabě Niemes a známý přítel Maďarů princ Castagnetto, italský vyslanec v Budapešti. Vůdce italských fascistů Mussolini byl vyzván, aby přeorganisování osobně provedl, Mussolini zněl však doma plné ruce práce a proto do Budapešti přijeti nemohl, udělil však ochotně potřebné informace, podle kterých pověstný poslanec Friedrich organisaci již prakticky provádí. Budou-li maďarští fascisté míti tak útočného ducha a takovou ukázněnost jako jejich italští soujmenovci, lze snadno prorokovati, že mír ve Střední Evropě bule tím vážně ohrožen.

Povšimněme si nyní organisací rakouských.

Rakouské svazy ťOchrana domovinyŤ ťHematsschutzŤ - pozůstávají po většině z bývalých rakouských důstojníků, poddůstojníků a vojáků. Jsou zcela vojensky organisovány. Svazy nacházejí se v určitém administrativním okrsku, tvoří župy, župy pak sloučeny jsou v zemské svazy. Zemské svazy mají svá sídla v hlavních městech rakouských spolkových zemí: Vídni, Linci, Salcburku, Inšpruku, Štýrském Hradci a Celovci. Veliteli zemských svazů jsou štábní důstojníci. Na příkl. v Celovci plukovník Klimen, v Salcburku plukovník Schod, ve Vídni plukovník Buley. Svazy jsou částečně vyzbrojeny: skladiště zbraní nacházejí se v sídle jednotlivých žup a zemských svazů. Nejdůležitější skladiště zbraní je v Inšpruku, kde sbíhají se nitky veškerých rakouských zemských svazů a vedou do Mnichova. Organisace rakouská a bavorská úzce spolu souvisejí.

V Inšpruku usadilo se několik vynikajících bývalých rakouských generálů, mezi nimi i pověstný Conrád z Hötzendorfu, kteří do tajů organisace jsou zasvěcení, súčastňujíce se porad a udělujíce své návrhy a rady. Vrchní velení nad organisací rakouskou a bavorskou je v Mnichově, odkud vysílají je delegáti k sjezdům žup neb zemských svazů. Župního sjezdu v Celovci, konaného dne 12. září t. r., súčastnili se za vrchní velení mnichovské podplukovník Hödl a major Prankh.

V tajných operačních plánech má každý jednotlivý svaz přesně vymezený úkol. Vynikající roli v operačním plánu hraje osazení různých vojenských objektů, jako skladišť zbraní a střeliva, jakož i továren na střelivo, obzvláště pak známé zbrojovky ve Štýru. S vážnějším odporem nedisciplinované ťVolkswehrŤ se vůbec nepočítá. Ta má již v prvních 48 hodinách nové revoluce býti vyřazena.

Netřeba připomínati, že valná část vylíčených připrav namířena je proti naší republice. Nabyvše zkušeností při pučích Karlově a Kappově nechtějí naši vOdy dobří sousedé podnikati nic přenáhleného, nýbrž vyčkávají příhodné doby. Tou je jim především okamžik, kdyby máš president zemřel. Počítají s nesjednoceností Čechů... (Hlas: Spálí si prsty.) Ano, určitě!... nám pohříchu tak vlastní a tak často již osudnou při volbě nového presidenta a na nesjednocenosti té staví své plány: odtrhnouti poněmčená území a osvoboditi ťujařmené bratryŤ, Maďaři ve stejné době chtějí se pokusiti a znovuvydobytí Slovenska. Na to by měli mysliti bratří Slováci. (Hlas: Tak jest! Jiný hlas: To jsou jejich spřeženci!) Nějaké intervence dohodových mocnosti se neobávají; postaví je spřed fait accompli. Jsou přesvědčeni, že Velká Dohoda smíří se s tím právě tak, jako smířila se s požadavky vítězných Turků.

Že v podvratné této činnosti je rakouská ťOchrana domovinyŤ obětavě podporována kruhy velkoněmecký ani, je samozřejmo, neboť celá řada velkoněmeckých předáků je členy označené organisace. Je rovněž nepochybno, že mezi Němci a Rakušany s jedné a Maďary s druhé strany docíleno bylo taktické dohody.

Zbývá ještě, abychom se zmínili o dříve již uvedených spolcích Čechoněmců a Sudeťanů, existujících v Rakousku a Německu. Zvláště v Rakousku jsou spolky ty dobře organisovány. Jejich úkolem je pracovati horlivě k rozvrácení našeho státu a odtržení poněmčených území. Mají pravidelné spojení s našimi českoněmeckými poslanci, posílají jim své zprávy a přijímají od nich potřebné instrukce. Českoněmecký poslanec dr Schollich, který častěji zajíždí na valné hromady Čechoněmců a Sudeťanů za hranice, je jedním z nejhorlivějších podporovatelů této podvratné činnosti.

Ostatně počínají se Čechoněmci již i v našem území tajně vojensky organisovati, aby v daný okamžik byli připraveny. Zakládají t. zv. ťMístní rady obrannéŤ, které nejsou ničím jiným, než počátky dříve již popsaných tajných rakouských a bavorských organisací vojenských.

Čechoněmci a Sudeťané v Rakousku považují se, kde jim z toho plynou výhody, za příslušníky rakouské a je jistě příznačno, že i rakouské státní úřady s nimi tak jednají. Rakouské státní úřady salcburské a tyrolské mají - ovšem v dohodě s Bavorskem právo udělovati z vlastní moci povolení k překročení hranic na dobu tří dnů. Dotyčná instrukce praví, že ťčeskoslovenští příslušníci německé národnosti postaveni jsou na roveň příslušníkům rakouskýmŤ, To znamená jinými slovy, že Rakousko stále ještě nerespektuje suverenitu našeho státu.

Ví vídeňská vláda o podvratné činnosti a přípravách svazů ťOchrany domovinyŤ a ťSpolků Čechoněmců a SudeťanůŤ? Ví to zcela nepochybně, nepodniká však nic proti nim. Jednak nechce, jednak nemůže. Polovina rakouských státních úředníků je smýšlení monarchistického, všichni rakouští státní úředníci nepřejí našemu státu a chtějí jeho zánik. Proto rakouské vlády trpěly a trpí na svém území podvratné hnutí směřující proti existenci našeho státu. Na tom ani lánská smlouva nic nezmění.

Obrana a záchrana leží v nás samých. Chceme-li svůj tak těžce vydobytý svobodný stát udržeti, musíme zanechati podřadných a malicherných půtek, které nás uvnitř i navenek seslabují, musíme míti smysl pro celek, pro republiku a za tím účelem sdružujeme se v jednotu, která republice poslouží nejvíc, když bude míti na zřeteli zájmy lidu a v něm pak najde nejspolehlivější oporu a sílu.

To, co jsem sděloval tady, jsou naprosto zjištěná fakta, kterých popříti nelze; a je jev. smutno, že i někteří čeští generálové jsou členy této podzemní práce, a že jeden z nich je i zástupcem u Horthyho. Nevím, co o věci ví naše zahraniční ministerstvo, ale neví-li, musí po věci jít a činit kroky, aby aspoň Rakousko chovalo se k nám právě tak Ioyálně, jako chová se naše republika k Rakousku, aby netrpělo organisací, o nichž sem mluvil, proti nimž ozbrojovati se dnes musí i rakouská sociální demokracie. (Výkřik sen. Matuščáka. Hluk.) Co jste ráčil říci? Ještě jste dnes neřekl ani slova. Proto je mi to divné. (Místopředseda dr Soukup: Kolega Matuščák nemá slovo!) Jak by neměl slovo. Vždycky ho má, když já mluvím. (Veselost.) A nyní pánové, vidíte, že to, co dělá pan Lodgman nebo Baeran, který zapleten je i do aféry vyzvědačské, není pouhou improvisací, je to v přímém spojení s akcemi, připravovanými za hranicemi.

Strana, za kterou mluvím, cítí hluboce odpovědnost národní i státní. Všímá si mezinárodní situace a ví, jaké povinnosti z toho plynou pro náš lid.

I my jsme často nespokojenými. Ale to neznamená strčit ruce do kapes a kde komu - nadávat. To znamená chyby vidět a k jich odstranění pracovat. A doma, ve vnitřní politice, pořád platí slova Masarykova, pronesená k legionářům v Rusku: Česká otázka je sociální otázka! I dnes je to pravdou. Malý národ, žijící ne u moře, ale uprostřed Evropy, může imponovati a pozornost celého světa k sobě soustřeďovati jen tehdy, bude-li na cestě kulturní, vyspělosti a sociální pokrokovosti pořád dál neb druzí, budeme-li příkladem pro druhé a vzorem.

Přál bych si, abychom, to dovedli i na Slovensku, jemuž naše láska platila vždy a jež neopustíme, ani kdyby Budapešti tam nalezla ještě tisíc Hlinků a Jurigů, kteří tak těžce se prohřešují i na svém lidu, i na křesťanství. Od každého náboženského člověka žádáme, aby se nábožensky choval, ale když vystoupí kněz, z něho má dýchat láska; snášelivost, ale ne hrubost, sprostota a alkohol. (Potlesk.) Já vás upozorňuji, bratří slovenští, že mezi námi není nejmenší předpojatosti, u nás je láska a v otázce náboženské je zločincem každý, kdo by se dotýkal cítění náboženského.

A ovšem, musíme jednou také dokázat, že Podkarpatská Rus našla ve spojení s republikou bratrskou ruku a pomoc ze středověku, do kterého uvrhla je nadvláda maďarská.

Od kořene roste strom, z lidu roste síla a budoucnost národa. Ale sila a zdar republiky je také silou a zdarem lidu a proto znova dnes volám: za republikou ve službách národa jdeme do posledního muže a do posledního dechu, protože tím pracujeme i pro hmotné a kulturní povznesení těch, které zde zastupujeme a kteří se sorganisovali, aby ze své republiky učinili domov pro všecky a ze svého národa národ sociální spravedlnosti, národ, který porozuměl duchu slavných českých dějin a dle toho jedná a žije. (Výborně! Hlučný potlesk.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Sděluji, že pan ministerský předseda omluvil svou nepřítomnost tím, že se zúčastňuje schůze rozpočtového výboru v poslanecké sněmovně, kde naň byla vznesena řada dotazů, jež musí zodpověděti. Jakmile bude volný, dostaví se ihned do schůze senátu.

Ke slovu přihlásil se pan ministr Habrman. Uděluji mu je.