Ministr Habrman: Slavný senáte! Dámy a pánové! Na naléhavou interpelaci pp. senátorů dra Soukupa, dra Franty, dra Krouského, Donáta, Zavorala a soudruhů a naléhavou interpelaci pp. dra Hellera, Jarolima a soudr., dovoluji si jménem vlády učiniti toto prohlášení:

Naléhavý dotaz a debata z něho vyplývající, obírají se otázkami hospodářské a průmyslové krise, jíž bylo věnováno prohlášení minulé vlády ze dne 9. září a jíž se zabývalo také prohlášení vlády, přednesené v obou sněmovnách Národního shromáždění. K těmto otázkám mám tu čest za vládu prohlásiti, že vláda jest si vědoma svého úkolu a neváhám prohlásiti, že použije všech prostředků svého vlivu k vyřešení naznačených otázek. Vláda spoléhá, že k těmto úkolům bude míti na své straně všechny kruhy obyvatelstva a všechny súčastněné činitele. Základním hlediskem vlády jest snaha podporovati za přispění a pomoci státu hospodářskou produkci, práci a podnikáni finančními úlevami, zlevněním životních potřeb a podporou osob a vrstev hospodářskou a průmyslovou krisí postižených. V programovém prohlášení vlády bylo již spraveno, že tohoto cíle má býti dosaženo úpravou uhelné dávky a reformou daňovou vůbec, aby se strany státu sníženo bylo zatížení výroby a usnadněn byl její vývoj jak na domácím, tak i světovém trhu. Dalším úkolem státu a jeho činitelů spatřuje vláda v urychlení všech veřejných prací a staveb všech oborů státní správy a její podniků. Také v ohledu zákonodárné moci, jak tomu bylo v létech minulých, vláda i nadále v budoucnosti chce podporovati zejména stavební ruch. Touto snahou vedle docílení úlevy v bytové nouzi má býti přispěno k snížení nezaměstnanosti a k oživeni stavebního podnikání vůbec. K ochraně zaměstnaných proti náhlému hromadnému propouštění dělnictva a zastavování podniků vydáno bylo nařízení ze dne 23. října, jímž se čelí hromadnému propouštění zaměstnanců stanovením minimální výpovědní lhůty a byla učiněna další opatření povahy cesty administrativní.

Pokud jde o politiku cenovou bude pokračováno v opatřeních, aby ceny životních potřeb byly snižovány. Orgány politické správy a jiní činitelé budou míti v patrnosti dosavadní cenové úmluvy. Ministerstvo pro zásobováni lidu bude v tomto směru jistě vykonávati své poslání. Vláda podnikla potřebné kroky u bank a peněžních ústavů ke snížení úrokové míry. Banky ohlásili snížení o půl procenta. Při tom nebude moci zůstati v zájmu našeho peněžnictví a průmyslu bude pronikavější snížení úrokové míry. Snížení sazeb poštovních se připravuje a má nastati od 1. ledna 1923. Výstřelky lichvy byly přikázány správním úřadům za účelem dosažení rychlejšího řízení. Připravuje se reforma, na základě jejímž má býti čeleno úmluvám o udržování vysokých cen, případně umělému překážení pochodu zlevňovacímu.

Zvláštní zřetel a péči chce vláda věnovati svému investičnímu programu. Byl vydán pokyn všem činitelům vládním a všem podnikům ve státní správě, aby objednávky a práce co nejvíce byly uspíšeny. Ministerstvo veřejných prací urychlí stavby veřejné jako jsou: elektrárny, údolní přehrady, silnice, mosty a pozemní stavby. Ministerstvo železnic uspíší přípravné práce a jejich zadání nejen pro rok 1922, nýbrž i pro rok 1923.

V jednotlivostech možno poukázat, že ministerstvo veřejných prací provádí nyní v oboru staveb pozemních novostavby, adaptace a přístavby budov státních úřadů a ústavů v úhrnné částce 298,440.512 Kč. Náklad na stavby téhož druhu, jež se pravděpodobně ještě letos zahájí, obnášeti bude 268,983.638 Kč. Na stavby připravené k zahájení ebeny v roce 1923 počítáno jest s nákladem 67 milionů 891.000 Kč.

V oboru staveb pozemních pro účele bytové provádí ministerstvo veřejných prací stavbu nájemních domů a svobodáren v místech zvláště postižených bytovou nouzí nákladem asi 72 milionů Kč. V důsledku usnesení vlády ze dne 15. května 1922 věnována byla částka 20 milionů Kč, získaná dle zákona ze dne 27. dubna 1922, č. 130 Sb. z. a n., na stavbu domů pro státní zaměstnance v některých zvláště důležitých místech. Dále na stavbu státních obytných domů ve střediscích úřadů a škol a městech župních na Slovensku věnováno usnesením vlády ze dne 13. června 1922, částka 100 milionů Kč.

Na stavby obytných domů pro státní zaměstnance, připravené k zahájení ebeny v roce 1923 v místech, kde toho bude největší potřeba, počítáno částkou 50 milionů Kč. Ministerstvo veřejných prací projednává ovšem veškeré tyto stavby se všemožným urychlením a s vyloučením II. stolice, alby jakékoliv zdržení nenastalo.

Kromě dosud uvedených staveb pozemních pamatováno jest v návrhu rozpočtu státních investic pro rok 1923 na stavbu v oboru jednotlivých ministerstev značnými částkami, takže celkový náklad rozpočtený na prováděné neb k zahájení připravené práce v oboru bytové péče obnáší 676 milionů Kč.

V oboru staveb vodohospodářských věnováno na úpravu řek v Čechách. Moravě, ve Slezsku a Slovensku pro rok letošní asi 40 milionů Kč, pro rok 1923 - 175 milionů Kč.

Stavby přístavní stály do konce srpna t. r. 52 miliony Kč a do konce roku letošního prostaví se ještě asi 26 milionů Kč. Pro rok 1923 stanovena na tyto stavby částka 65 milionů Kč, takže celkový náklad po převratu do konce raku 1923 bude činiti 143 miliony Kč.

Vodocestné stavby na řekách vyžádaly si do konce srpna t. r. nákladu 54 miliony Kč, do kance roku prostaví se ještě asi 17 milionů Kč, v roce 1923 46 milionů Kč, úhrnem tedy přes 118 milionů Kč. Udržovací práce vyžádají si celkem nakladu 57 milionů Kč.

Vodní elektrárny stavěné ministerstvem veřejných prací nákladem státu neb za jeho účasti vyžádaly si celkem 52 milionů Kč v Čechách a na Moravě a lze pravděpodobně počítati ještě s nákladem 37 milionů Kč pro letošní rok. Práce připravené k ebeny zahájení v roce 1923 vyžádaly by celkem 508 milionů Kč.

Stavby mostní, které jsou prováděny v Čechách, na Moravě, ve Slezsku, na Slovensku a Podkarpatské Rusi, dále stavby, které budou zahájeny v tomto roce a stavby připravené k provedení v roce 1923, budou státi okrouhle 14 milionů Kč. Státní stavby silniční v oblasti celé republiky vyžadují dosud nákladu asi 39 milionů, v roce 1922 budou ještě vyžadovati 7,815.000 Kč a práce připravené k zahájení jsou rozpočteny okrouhle na 14 milionů Kč.

Stavba elektráren tepelných za účasti státu provádí se nákladem 125 milionů. Za účasti státu bude ještě letos zahájena stavba elektrárny v Ervěnicích nákladem 160 milionů Kč a v roce příštím stavba dalších elektráren nákladem 21 milionů Kč. Celkem činí podíl státu na stavby elektráren tepelných asi 100 milionů Kč.

Stavby při státních báňských závodech vyžadují v roce 1922 nákladu 50 milionů a v roce 1923 skoro 84 milionů Kč.

Tedy, jak vidno z těchto číslic, volání po investičních pracích bylo slyšeno a provádí se nejživějším a nejdůraznějším tempem. Také správa železniční koná v tamto ohledu plně svoji povinnost. Uvedu jde některé aspoň nejvýznačnější položky a to nejprve o investičních železničních stavbách již prováděných. Je to především dostavba dráhy Hlučín-Annaberg 5,659.000 Kč

Dále jsou to stavby rozšiřovací, z nichž uvádím:

1. Stavby druhých a dalších koleji celkem	247,000.000	Kč
Na př.: Břeclava-Bratislava, Litoměřice-Střekov, Česká Třebová-Olomouc-Přerov, Zdice-Plzeň a Kralupy-Lovosice.
2. Úprava trati pro zvýšený provoz	118,000.000	ť
Mezi jinými Nymburk-Jičín, Hradec Králové-Ostraměř, Podleší-Kralupy-Neratovice.
3. Výstavba stanic a výtopen	353,000.000	ť
Mezi jiným Komárovská spojka v Brně, Břeclava, Hradec Králové, Horní Dvořiště, Česká Třebová, Kolín, Vršovice, Nusle a celá řada jiných staničních rozšíření.
4. Stavba rozšíření dílen	74,000.000	ť
Na př. Nymburk, Česká Lípa, Trnava, Zvoleň, Nové Zámky.
5. Doplňovací stavby na spodku železničním	7,500.000	ť
6. Doplňovací stavby na svršku železničním	240,000.000	ť
7. Obytné budovy a kasárny	99,500.000	ť
8. Budovy řiditelské a jiné úřední	14,000.000	ť
9. Zabezpečeni, telegrafy a telefony	10,000.000	ť
10. Drobné stavby	16,000.000	ť
11. Elektrický pohon, osvětlení	5,000.000	ť
12. Dokončení stavby Vajany-Bánovce	5,000.000	ť

Uvedu nyní stavby již zadané, ale dosud neprovedené. Jsou to stavby obytných budov v Leopoldově jedna, v Nové Žilině jedna, v Plešivci jedna, v Báňské Bystřici jedna, v Novém Komárně jedna a v Legini Michalanech tří s celkovým nákladem 12 milionů Kč.

Konečně máme stavby k zadání připravené a to:

1. Nové dráhy:
Stavba tunelových úseků, tratí: Handlová-Horní Štubňa, Veselí n. Mor.-Nové Město n. V. a Zvoleň-Krupina	240,000.000	Kč
Stavba tratí Vsetín-Bilnice-Broumov	50,000.000	ť
2. Investiční stavby doplňovací a rozšiřovací na tratích provozovaných.
a) Druhé koleje:
Břeclava-Brno	65,000.000	ť
Praha-Lysá	21,000.000	ť
b) Rozšíření stanic a výtopen:
Červený Kostelec (dopravní budova)	700.000	ť
Mohelnice, Moravičany, Loštice, Chotoviny, Salanč, Kyrálháza (Dubovinka), Plzeň-Nemocnice (dopravní budova), Hronská Březnice	11,000.000	ť
c) Doplňovací stavby na svršku železničním:
Výměna 800 tun železných konstrukcí	9,000.000	ť
(se stavebními pracemi).
d) Obytné budovy a kasárny:
Český Těšín (2), Mor. Ostrava (1), Krnov (2), Dolní Lípová (1) Šumperk (1), Hanušovice (1), Zvolen (1), Parkáň Nána (1), Podmokly (1), Vršovice (kasárny), Liberec (1)	18,000.000	ť
e) Stavba a rozšíření dílen:
Příbram (nové dílny)	50,000.000	ť
Hradec Králové (výstavba dílen)	200.000	ť

Z těchto položek zde uvedených jest viděti, že vláda věnuje plnou pozornost investičním pracím.

Podobně jako ministerstvo veřejných prací a ministerstvo železnic budou v oboru státních investic, pokud jde o nepostrádatelné materiálie, postupovati i ostatní resorty.

Nyní chci aspoň několika slovy zmíniti se o podnikání státním, které nelze zařaditi přímo do položky ťInvesticeŤ, kteréžto práce znamenají však nicméně oživování našich prací a našeho hospodářského života. Jest to stavební ruch.

Do konce roku 1920 byla přislíbena podpora na 7.207 domů s 18.055 byty v rozpočtené částce stavebního nákladu přibližně 784 miliony Kč. Z toho bylo do konce roku 1921 hotovo 2.609 domů s 9.367 byty a skutečným nákladem 774 milionů Kč a rozestavěno 2.314 domů se 4.824 byty o skutečném nákladu 490 milionů Kč.

V roce 1921 a v roce 1922 udělena byla podpora na 3.362 domy se 6.569 byty o stavebním nákladu 577 milionů Kč a přislíbena na 2.894 domy se 6.486 byty o rozpočteném stavebním nákladu 622 milionů Kč, úhrnem tedy na 6.256 domů se 13.056 byty o celkovém nákladu 1.200 milionů Kč. Výše zaručených zápůjček činí u projektů hotových nebo rozestavených do konce roku 1921 okrouhle jednu miliardu korun a u projektů, na které byla podpora v roce 1921 a 1922 udělena, úhrnem 450 milionů Kč, dohromady tedy 1 miliardu 450 milionů korun.

Z toho vyplývá roční zatížení státu okrouhle 100 milionů korun.

Vedle úlev daňových a uspíšeného: zadání a provádění veřejných prací všemi obory a úřady veřejné a státní správy považuje vláda za svoji povinnost co nejúčinněji přispěti k tomu, aby průmyslovou a hospodářskou krisí postiženým přispěno bylo vyplácením podpor nezaměstnaným z prostředků státu.

Dle posledních výsledků statistického úřadu a jiných činitelů úředních jest stav nezaměstnanosti tento:

Počet zaměstnaných osob, které tu padají na váhu přihlášeno u nemocenských pokladen v území republiky Československé 3 miliony až 3,500.000 osob, zaměstnaných v různých oborech práce, podnikání a výdělečnosti.

Počet nezaměstnaných uchazečů o podporu v nezaměstnanosti u sprostředkovatelen práce bylo koncem září t. r. 137.000, 15. října již 168.000, tedy o 31.000 více. Podpora státem vyplácena byla koncem září 50.000 osobám nezaměstnaným, dělníkům a dělnicím, 15. října 67.000 osobám nezaměstnaným, čili o 17.000 více, nepočítaje v to členy rodiny.

Počet dělníků pracujících s omezenou dobou pracovní činil přibližně koncem září 240.000, 15. října 270.000 osob. Značná část v této číslici obsažených dělníků a dělnic jest podporována prostřednictvím prostředků na základě t. zv. refundačního systemu.

Náklad na podpory v nezaměstnanosti od 1. ledna do 31. srpna 1922.

Dle výkazů účtáren zemských správ politických a generálního ředitelství v Bratislavě bylo na podporách v nezaměstnanosti paž dosud skutečně vydáno:

v Čechách za dobu od 1. ledna 1922 do 31. srpna 1922	Kč 53,313.761
na Moravě za dobu od 1. ledna 1922 do 31. srpna 1922	Kč 18,616.615
ve Slezsku za dobu od 1. ledna 1922 do 30. září 1922	Kč 5,745.761
na Slovensku za dobu od 1. ledna 1922 do 30. září 1922	Kč 9,745.484
úhrnem tedy	Kč 87,421.621

Za účelem srovnání uvádí se, že celoroční rozpočtová částka činí pro:

Čechy	Kč 54,000.000
Moravu	Kč 7,200.000
Slezsko	Kč 2,880.000
Slovensko	Kč 8,920.000
při čemž byla reservována částka dalších	Kč 2,000.000
úhrnem	Kč 75,000,000

Vzhledem k tomu, že dokonce srpna 75,000.000 Kč povolených k účelům výplat podpor v nezaměstnanosti bylo vyčerpáno, požádalo ministerstvo sociální péče o dodatečný úvěr 100 milionů kor. čs. k témuž účelu pro letošní rok. Osnova nalézá se v sněmovnách Národního shromáždění a já prosím, by páni předlohu tuto k naznačenému účelu schválili.

V nejbližších dnech bude sněmovnám Národního shromáždění předložena předloha zákona o prodloužení zákona a podporách v nezaměstnanosti. I tuto předlohu dovolují si slavnému senátu doporučiti k urychlenému vyřízení.

Ministerstvo sociální péče bylo vzhledem ke skromnosti finančních prostředků, které mu byly dány k disposici - poukazuji na stav minulý, před rokem a dvěma léty nuceno na základě zákona dříve platného, resp. na základě §u 18, zákona z roku 1921 omeziti vyplácení podpor v nezaměstnanosti toliko na jednotlivé okresy nebo na jednotlivá pracovní odvětví a na živitele rodin. Jednotlivým okresním správám politickým dán pokyn, aby osoby, pro které v té době byl dostatek pracovní příležitosti, byly vylučovány z přiznávání podpor v nezaměstnanosti. To se však stalo během roku 1919 a 1920. Od srpna roku 1921 nedošlo však již vůbec k jakémukoliv novému omezování výplaty podpor v nezaměstnanosti. Právy naopak. V poslední době vzhledem k rostoucí nezaměstnanosti a nemožnosti opatřiti práci tak značnému počtu osob a z toho vyplývajícím důsledkům bylo přikročeno k rozšiřování rozsahu podpor v nezaměstnanosti ovšem v rámci zákona. Počátkem tohoto měsíce byl dán všem okresním správám pokyn, aby podporu v nezaměstnanosti přiznávaly i osobám svobodny m, pokud by jejich výživa byla skutečně ohrožena.

Též ohledně přiznávání podpor v nezaměstnanosti osobám starým jsem nařídil, aby všem práce schopným osobám bez ohledu na stáří, pokud byly v poslední době z důvodů hospodářské krise propuštěny, byla přiznávána podpora v nezaměstnanosti.

Pokud se týče přiznávání podpor k účelům produktivním, t. j. za účelem provádění nouzových prací veřejnými korporacemi, jmenovitě obcemi a okresy, domnívám se, že v této příčině není stížnosti. Ministerstvo sociální péče, aby pokud možno zabránila výplatě podpor k účelům neproduktivním, vyřizuje žádosti toho druhu co nejblahovolněji a nejrychleji, mnohdy dokonce povoluje příspěvek na nouzové práce z vlastní iniciativy.

Mám pohotově toliko přehled o nouzových pracích, podporovaných ve smyslu §u 15, zákona o podporách v nezaměstnanosti za prvé čtvrtletí 1922. V lednu pracovalo se na 107, v únoru na 128, v březnu na 150 nouzových pracích, při čemž bylo průměrně denně zaměstnáno v lednu 3.006, v únoru 3.746 a v březnu 4.762 osob podporovaných. Úhrnný obnos vyplacených státních příspěvků činil v prvém čtvrtletí 1922 celkem 1,885.613 Kč. Jak z přednesených čísel patrna, stoupá v každém měsíci počet prací i počet osob zaměstnaných na podnicích veřejných a veřejných korporací a tím se i k obecnému prospěchu zvětšuje rozdíl mezi produktivním a neproduktivním nákladem na podporu v nezaměstnanosti. Vládu a jistě všichni činitelé celého našeho hospodářského života, snažení, práce a podnikání jsou si vědomí toho, že k překonání tísně hospodářské a průmyslové a její následků jest zapotřebí spojeného úsilí všech vrstev obyvatelstva.

Já z tohoto místa prosím a vyzývám slavný senát, aby podporoval upřímnou snahu i činnost vlády v tomto směru. Jejím úkolem, jakož všech činitelů ve státě, jest a musí býti snaha, všechny produktivní složky uvésti v činnost tak, aby dostatek práce, zaměstnanosti a výdělečnosti odstraňoval nezaměstnanost a přivodil podmínky blahobytu všem výrobním vrstvám obyvatelstva. Vláda počítá na součinnost všech činitelů, zejména také slavného senátu a doufá v intensivní jejich práci, aby tak snaha a úmysl vlády, vtěleny byvše vázány, mohly rychle a úspěšně hojiti rány, které hospodářská a průmyslová krise obyvatelstvu a zejména dělnickým vrstvám zasadila. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Uděluji slovo panu sen; dr Ledebur-WicheInovi.

Sen. dr Ledebur-Wicheln (německy): Slavný senáte! Stojíme opětně před úkolem, abychom zaujali stanovisko k novému ministerstvu. Jmenováním nového ministerstva se vnitropoliticky vlastně mnoho nezměnilo. A.změnilo-li se něco, zhoršila se situace. Myslím, že snad nejlépe vystihuje situaci české lidové úsloví: Starý verkl, nová klika. Ale ježto zde mám tlumočiti mínění nikoli ctěné většiny, nýbrž menšiny, musím se vyjadřovati zajisté poněkud vybraněji.

Z programních prohlášení tří ministrů jsme seznali, jak zamýšlejí v přištích měsících, nechci říci letech, říditi státní koráb a jak zamýšlejí nad námi vládnouti, t. j. nás potlačovati. Neboť co trvá republika, vládnouti a potlačovati znamená pro nás Němce totéž. Po této stránce úplně souhlasíme se svými slovenskými druhy v utrpení, když ve svém posledním pamětním spise panu presidentu republiky zcela správně prohlásili, že ťzde v srdci Evropy je rdousen kulturní národŤ, Jen bych připojil, že ne jeden, že je jich více. A kdybychom byli o tom ještě pochybovali, že tomu tak jest, prohlášení pana ministerského předsedy, že se hodlá držeti programu svých předchůdců, zjednalo mezi námi a novou vládou úplné jasno. Tento úmysl pana ministerského předsedy považuji za upřímný a jsem přesvědčen, že učiní vše možné, aby tento úmysl dodržel. Ostatně pronesl pan ministerský předseda velmi mnoho potěšitelných názorů. Ale jsou to jen názory a upřímně řečeno, pochybujeme, že budou uskutečněny. Dva dny potom, co v Chebu bylo použito autority státních úřadů správních a ozbrojené moci v plné válečné výzbroji k uspořádání směšné demonstrační schůze, prohlásil pan ministerský předseda: ťVšechny orgány veřejné správy budou vždy působiti k tomu, aby byl zachován klid a pořádek, a budou pečovati, aby plnou měrou byl dodržován demokratický právní řád.Ť Pánové, musím se jen domnívat, že tato věta programního prohlášení byla napsána již před chebskými událostmi, jinak by bylo bývalo opatrnějším stylisovati tuto část programní řeči jinak.

Co se týče politiky zahraniční, pravil ministerský předseda, že se budu říditi snahou, zachovati mír ve smyslu mírových smluv. Toto tvrzení obsahuje contradictio in adiecto, neboť jest dávno dokázáno, že požadavek přísného provedení mírových smluv je dnes největší, ne-li jedinou překážkou pozvolného, klidného ozdravění Evropy. (Souhlas na levici.) O Malé Dohodě pan ministerský předseda prohlásil, ťže se snaží a umožňuje navázati a udržeti dobré styky se všemi ostatními státy.Ť Nuže, je-li tomu skutečně tak, pak musím veřejně prohlásiti, že úřední i neúřední zástupci Malé Dohody dali svým mírovým snahám při rozmanitých příležitostech v poslední době poněkud podivný výraz a nevzbudili tudíž v kruzích velkého světa ani dost málo dojem lidí mírumilovných.

Po stránce hospodářské zcela správně pan ministerský předseda zdůraznil, že ťnejnaléhavějším úkolem nejbližší doby je, aby všem vrstvám obyvatelstva byl zaručen a přiměřený jakýsi blahobytŤ, Dosud bylo dosaženo v tomto státě až na několik málo výjimek, jež velmi správně zdůraznil včera pan senátor dr Heller, bohužel jen pravého opaku. Je správné, tvrdí-li pan ministr, že ťúzemí republiky má potřebné předpoklady pro hospodářský rozvoj, jen bude-li jich účelně využito.Ť Ale bohužel je právě tak pravdou, že těmito bohatými dary přírody bylo od založeni republiky bezúčelně plýtváno, ježto chybějí právě politické a psychologické předpoklady pro zdravý, klidný hospodářský rozvoj tohoto státu. Pan ministerský předseda zdůrazňoval důvěru ciziny ve státní finanční hospodářství a v čísla obchodní bilance. Mohu jen říci: Šťastná cizina, jíž závoj vládní propagandy ještě zahaluje to, co my víme o finančním hospodářství a obchodní bilanci tohoto státu. Před nedávnem jsme četli, že účetní závěrka za rok 1919 je hotova a že končí přebytkem 1¹/₄ miliardy. To je velení potěšitelné, mohu jen připustiti, že tento přebytek pochází z předrepublikánských, skoro bych řekl - horribile dictu - z monarchických daní, jež se republika neostýchala převzíti jako dědictví, a nyní se táži, kle byl k tomuto přebytku 1¹/₄ miliardy vzal zřetel v dalších rozpočtech, nebo otáži-li se správněji, kam se vlastně propadlo těch 1¹/₄ miliardy, že jsme nikdy neslyšeli, co se s nimi stalo.

Co se týče obchodní bilance pan senátor dr Heller už včera upozornil na její nesprávnost ohledně vývozu cukru. Já bych rád poukázal ještě jen: na jednu věc. Bývalý ministr obchodu Hotowetz nedávno na veřejné schůzi, myslím že to bylo v pražské Obchodní komoře dokázal číslicemi, že obchodní bilance za minulý rok je nesprávná, nebo že byla zfalšována o maličkost 3 miliard. Také pan sen. dr Stránský se včera dotkl, otázky, jakou důvěru má cizina a jaké vážnosti požívá stát za hranicemi. Mluvilo našich penězích a naši vážnosti samozřejmě jménem svého národa. Pánové - obracím se k pánům z většiny - přece si nemyslíte, že důvěru, kterou má cizina v náš hospodářský rozvoj, jest přičísti jen vašemu přičinění. Osud společnosti Voskovy a společnosti pro obchod s Východem, aféra jáchymovská a podobné věci zajisté nezaložily důvěru ciziny. Pánové, kteří jménem Československého státu ujednali v Paříži cukerní obchody a smlouvu se Standard Oil Company získali tam snad jisté obliby, ale zajisté naprosto žádné obchodní vážnosti. Důvěra ciziny se opírá především o zdroje přirozeného bohatství, jež zde prýští, ale opírá se také o starou vážnost, jíž po desítiletí na celém světě požívají naši matadoři obchodu a průmyslu, bydlící německém pohraničním území od Aše až k Opavě, a naše pracovní síla. (Potlesk na levici.) Když už nám tedy berete naši svobodu a naše statky, nechte nám aspoň naše, poctivou prací získané dobré jméno. (Souhlas na levici.)

Jednu poznámku pana sen. dra Stránského bych rád s díky kvitoval. Když se na německé straně ozval odpor proti jeho názoru o hodnotě peněz, poznamenal ťVždyť já neříkám, že jste to ukradli. Nyní bylo s povolané české strany bez námitek prohlášeno, co jsem zde už několikrát tvrdil, že nemáme žádného podílu na tom všeobecném ťkrademe, kradete, kradouŤ. (Souhlas na levici.) Pan ministerský předseda užil dále tolik krásných slov o šetrnosti, o snížení cen životních potřeb, o snížení daní atd., že aby věru stálo za to, abychom se jednou podívali na skutečný stav věcí. Nechci se sni slovem zmiňovati o dnešním stavu české koruny, je-li oprávněný či není oprávněný, poněvadž velmi vřele proto mluvil pan senátor dr Stránský, zřejmě jménem všech cestujících za valutou, chci považovati kurs české koruny za něco stálého a porovnati kupní sílu české koruny se standardní hodnotou dolaru nebo švýcarského franku a s americkými nebo švýcarskými indexními čísly a tak přicházím k výsledku, že vnitřní kupní síla dolaru dosáhla mírové parity a že kupní síla švýcarského franku se mírové paritě velmi přiblížila. Podle mezinárodního kursu české koruny to znamená, že stojíme dnes asi na šestině mírové parity rakouskouherské koruny a že podle toho také každé oceňování, ať zboží nebo výkonů, mělo by býti u nás šestinásobné proti mírovým cenám, chceme-li si jen vůči oběma jmenovaný zemím zachovati schopnost soutěže.

O zemích se znehodnocenou valutou nelze ovsem prozatím vůbec ani mluviti.

A jak to ve skutečnosti u nás vypadá? Ceny u výrobců jednotlivých surových výrobků, jmenovitě u zemědělských a lesních jako ceny dřeva, dobytka, obilí a ovoce klesly dnes už na pětinásobnou výši doby předválečné, tedy pod indexní čísla. Přes to pohybují se spotřebitelská indexní čísla, vydávaná statistickým úřadem na deseti a jedenáctinásobné výši cen mírových. Přepočítáme-li to na dnešní zlatou paritu, žijeme v Československu skoro dvakrát tak draho jako za dob míru, v Rakousku naproti tomu jen o něco více než půlkrát dráže. Pan senátor dr Heller se už včera ve své znamenité řeči zevrubně zabýval touto otázkou. Rád bych data, jež uvedl, v některých směrech doplnil.

Německý hlavní svaz průmyslníků dává už po několik měsíců přepočítávati získaná indexní čísla pro domácnost čtyřčlenné rodiny a pro měsíc říjen dospívá k 7¹/₂ násobným cenám mírovým.

A nyní přicházím k tomu, ca jsem chtěl říci. Jak je to s cenami, jež požaduje stát za své vlastní výkony. Poštovné je dnes desetkrát až dvacetkrát vyšší, než bylo v míru, a přepočítáno na zlatou paritu, skoro desetkrát vyšší než v Rakousku, dvacetkrát vyšší než v Uhrách, osmkrát vyšší než v Německu, dvakrát tak vysoké jako ve Francii a v Anglii. Železniční sazby jsou jedenáctkrát vyšší než před válkou a daně a dávky průměrně osmkrát až desetkrát vyšší než v míru. To je nesnesitelné zatížení; Musíme tudíž žádati, aby především stát sám se přizpůsobil daným hospodářským podmínkám a aby vláda v tomto smyslu přiměřeně omezila všechny výdaje, aby byla konečně už zastavena ona zbytečná, nerozumná a přímo škodlivá zahraniční propaganda jakož i vládní listy, které nepěstují nic jiného nežli štvaní, aby ceny za všechny státní výkony byly sníženy a daňové požadavky aby byly už jednou uvedeny v soulad se schopností hospodářské výroby. Pan ministr mluvil také o nezbytně nutném vybudovaní sítí poštovních, telegrafních a telefonních. V tomto směru mu dáváme zcela za opravdu. Při tom však žádáme také ještě něco jiného, žádáme, aby byla také odstraněna středověkou inkvisici připomínající censora, která je přímo ranou ve tvář listovnímu tajemství, zaručenému ústavními zákony. Kam až jde tato censura, kam až sáhá její nestoudnost, můžeme poznati z toho, že dokonce aktivní státní úřednici neostýchají se veřejně přiznati, že četli soukromé dopisy. V oboru sociální politiky slíbil pan ministr starobní a invalidní pojištění dělníků a malých podnikatelů. Se stanoviska naší strany pozdravili abychom radostně každý pokrok v tomto směru. Ale musíme se právem obávati, že i toto sociální zřízení, jako všechno, co stát až dosud Spravoval, bude proniknuto stranicko-politickými vlivy a nezůstane uchráněno přímo epidemicky se rozšířivši choroby korupce.

Konečně mluvil pan ministerský předseda také o vybudování branné moci. Nemůžeme-li dříve zmíněných názorů a záměrů pana ministerského předsedy - čistě teoreticky vzato - potírati, musíme se zde co nejrozhodněji postaviti na odpor jakémukoli dalšímu vybudování beztak neslýchaného českého militarismu. Neboť tento militarismus znamená nejen ničím neoprávněné plýtvání národní silou a národním jměním, nýbrž přímé nebezpečí pro zachování evropského míru. Kdo o tom ještě pochybuje, tomu radím, aby ať přečetl článek listu ťFigaroŤ z 10. září t. r., a nabude jistoty, že česká armáda není dnes ničím jiným než přední stráží vojska francouzského a že ti, kteří si ještě včera hřáli na rozsévače míru, připravují plánovitě budoucí válku proti Německu.

Nyní přicházím k programu finančnímu pan ministr financi mluvil o státním rozpočtu s důkladnou přesností odborníka. Při rozpočtové debatě bude příležitost vrátiti se k těmto vývodům pana ministra financí. Dnes bych se rád zmínil jen o dvou věcech, o nichž promluvil a o dvou jiných otázkách, o nichž bohužel pomlčel. Pan ministr pravil, že ťv rozpočtu na rok 1923 je zařazena potřebná částka k vyplácení kuponů předválečných rent za dobu od mírových smluv.Ť Není zcela jasno, mínil-li pan ministr okamžik ratifikace mírových smluv nebo dobu převratu, neboť tento den převratu je podle znění mírových smluv správný, a žádáme a v každém případě očekáváme, že kupony předválečných rent budou vypláceny od onoho okamžiku, kdy Rakousko přestalo kupony vyplácet. Pan ministr financi správně zdůraznil, že vysoké ceny uhlí jsou největší překážkou hospodářské výroby a slíbil tudíž brzké snížení cen uhlí. Dámy a pánové, do jaké míry by musela skutečnost předstihnouti blahosklonné ujišťování páně ministrovo, to nechť vám dokáže faktum, že v záři t. r. cena uhlí z dolů přepočítaná na českou korunu jevila se takto: za anglické uhlí 157, za westfálské kamenné uhlí 103, avšak za ostravské uhlí 386 Kč. Za takových okolností nemůžeme tak jako pan ministr mluviti o nějaké přechodné deflační krisi. Zde vězí zlo hlouběji, zde se ukazuji následky diletantské lehkomyslnosti, s jakou se prováděly všelijaké pokusy s československým národním hospodářstvím. Obtíže, které se činily hned ad počátku dovozu a vývozu, demagogické podporováni nechuti k práci při zvýšených životních potřebách, státní poručníkování a brzdění soukromého podnikatelství, rozmanité porušování a poškozování soukromého vlastnictví, lživé předstírání zdánlivé hospodářské konjunktury přivedlo nás tak daleká že téměř všechen náš průmysl pracuje jen asi s 20 až 25% své výkonnosti a v jednotlivých odvětvích a podnicích dobrá polovina dělnictva je bez chleba. Nejsme v přechodné deflační krisi, nýbrž v těžké výrobní a odbytové krisi, která může býti poněkud zmírněna ustálením kursu koruny a přizpůsobením všech činitelů při výrobě tomuto ustálenému kursu koruny. Neboť při dnešním kolísání valuty není možná kupecká kalkulace ani na 48 hodin předem. Proto se nemůže ujednati velmi mnoho obchodů a naše hospodářství; které potřebuje především klidu, jistoty a musí počítati s určitými čísly; tímto způsobem hyne. Věci, o nichž pan ministr pomlčel, jsou dávka z majetku a válečné půjčky. Dávka z majetku stala se změnou valutových poměrů ode dne rozhodného pro ocenění majetku a od té doby trvající hospodářskou krisí, vlastně anomalií a vyžaduje nezbytně doplnění přiměřeného poměrům. Obzvláště číselný přírůstek na majetku, vypočítaný většinou jen na základě skutečnosti, že byly znehodnoceny peníze, je naprosto neudržitelný. Mimo to je nemožné, žádati plné zaplacení dávky z majetku, tak jak byla vypočtena, v době, kdy upadá obchod a stoupá valuta. Dávka z majetku a válečné půjčky jsou dvě věci, jež úzce souvisí, nejen proto, že výše dávky z majetku značnou měrou závisí na tom, jak se oceňuje válečná půjčka, nýbrž také proto, že daňové fondy většiny velkých podniků jsou uloženy ve válečných půjčkách. Úzkoprsost a krátkozrakost českého národnostního šovinismu nikde nenatropila tolik nesmírných škod jako v otázce válečných půjček. Po stránce finančně - technické nebyla ničím ospravedlněna směšná bázeň před vydáním několika set milionů, jichž by bylo bývala zapotřebí na zaplacení úroků. Nebol tento výdaj byl by býval v hospodářském, politickém a psychologickém ohledu nesmírně produktivní. Výhody, jež by bylo přineslo zaplacení válečných půjček a jež jsou dnes stěží dosažitelné, byly prostě lehkomyslně odmítnuty. Ve spravedlivém rozřešení otázky válečných půjček byl snad klíč k vnitřnímu ozdravění tohoto státu. Místo toho - (Sen. Havlena: ťMohlo toho býti dosaženo, zásluhou německých snah se to skácelo.Ť Německý výkřik: Kdy? - sen. Havlena: V létě!) zahanbujícím obrazem tisíců strádajících a nad svým životem zoufajících lidí, těžkým otřesem četného produktivního jmění byla vnesena do širokých vrstev obyvatelstva nejistota, nedůvěra a nenávist a to všechno jen pro jediné, nesmyslné heslo, že uznání válečných půjček bylo by projevem přízně k německé a maďarské menšině, což je naprosto nesprávné. Pan ministr financi, háje deflační politiku. Pronesl včera v poslanecké sněmovně tato slova: ťMusíme setrvati při deflační politice, neboť jinak by se mohlo říci, že stát připravil lidi, kteří šetři, o plody jejich šetrnosti.Ť Pane ministře, nejen že by se to mohlo říci, ale říká se to a říká se to proto, poněvadž pan ministr financí v poslední větě své řeči znovu poukázal na to, že prý válečná půjčka je věc vyřízená zákonem Englišovým. Pánové, není vyřízená, ani formálně ani věcně, formálně, poněvadž 12 zákona Englišova vyžaduje doplnění ohledně méně majetných. A to doplněni nebylo ještě provedeno. Není rozřešena věcně, poněvadž všechny zákony o válečných půjčkách, jež byly předloženy parlamentu, neznamenají nikterak zajištění, nýbrž zničení národního jmění. Pánové, prohlašuji, že otázka válečných půjček musí býti rozřešena a pokud nebude rozřešena otázka válečných půjček, dotud nebude rozřešen ani problém tohoto státu.

Jako třetí ve spolku promluvil při zahajovací schůzi senátu pan ministr zahraničí. Tentokrát se zabýval výhradně Rakouskem, projevuje pro naše jižní sousedy neobyčejně vřelý a pro nás potěšitelný zájem. Zda právě patronský tón blahovolného příznivce, jehož pan ministr užil, nalezne ve Vídni plného porozumění, jest otázkou, ale cituplná, přátelská slova v ústech muže, jenž kdysi napsal: ťRozbijte RakouskoŤ, znějí rozhodně jako silné paradoxon.

Co se týče jednání v Ženevě, pan ministr zdůraznil, že prý se mu podařilo vytvořit tam ovzduší důvěry. Jest litovati, že pan ministr nemohl zde nikdy kolem své ctěné osoby šířiti stejné ovzduší. Ženevské protokoly a usnesení v Portorose, o nichž se pan ministr zmínil, nebyla slavné sněmovně dodnes předložena. Není nám tudíž možno zaujmouti stanovisko k tomuto oddílu vývodů páně ministrových. Naproti tomu jest jistě zajímavé, oznamuje-li nám pan dr Beneš, že po zkomolení, provedeném mírovými smlouvami, ženevská vivisekce rakouského torsa nade vší pochybnost dokázala, že jest schopna života. Jak nám pan ministr oznamuje, bylo v Ženevě zjištěno, že republika Rakouská může žíti; bude-li jen chtít, a že prý je to podle toho. jen zlá vůle rakouského lidu, popírá-li fota schopnost k životu. Dosud byli sebevrahové jednotlivci, ale národy nebo státy, jímž se nedostává odvahy nebo vůle k životu a kteří musejí býti nuceni ku svému štěstí; jsou novum, vytvořené novým řádem v Evropě. Jest to typický, důsledný zjev mírových smluv, spočívající zdánlivě na zásadách demokracie a humanity, že zájem a bezpečnost nově založených států vyžadují, aby byly obklopeny zkomolenými mrzáky.

My sudetští Němci považovali jsme se i po shroucení Rakouska nadále za část rakouského Německa. Tlak mírových smluv nás oddělil, ale naše srdce zrovna tak jako před tím cítila vřelé sympatie k našim rakouským soukmenovcům. Proto jsme se už před 3 lety, kdy na Hradčanech vál ještě opačný vítr, vždycky zasazovali o pokud možno těsné hospodářské a politické společenství s Rakouskem. Musíme tudíž schvalovati také každou záchrannou akci pro tuto nešťastnou zemí, ale byli bychom si ovšem pod záchrannou akcí pro Rakousko představovali ještě něco jiného než to, co se stala v Ženevě. Nejlepší řešení, které můžeme dnes očekávati, jest, aby vynikající osobnost preláta dra Seipela a jeho vláda, poskytující za dnešních poměrů ještě nejlepší záruky pro právo a pořádek, byla podepřena autoritou západních mocností a aby byl učiněn pokus, ustáliti rakouskou korunu. Kdo však zavinil tyto poměry? Kdo vydal Rakousko téměř na pospas smrti hladem, nařídiv uzavření hranic, ještě před podepsáním rdousících mírových smluv? Právě onen stát, právě onen duch a právě onen muž, který si dnes hraje na zachránce Rakouska. To je číslicemi a akty jasné dokázanou skutečností a nikoli poštěstí, jak tvrdí pan dr Beneš. Nepovažujeme to tedy za nějakou milost, nýbrž za povinnost vinníků, aby pokud možno napravili hříchy, jichž se proti Rakousku dopustili; ovšem že bez jakýchkoli politických podmínek o výhradách atd. Neboť my zásadně odsuzujeme, že se rakouskému lidu ze sobeckých důvodů brání, aby si sám zvolil takové utvoření státu, v němž považuje svoji budoucnost za nejlépe zabezpečenou. Chceme viděti své rakouské bratry politicky a hospodářsky silné, chceme s nimi býti ve svobodném, kulturním a hospodářském štyku, jemuž by se nepřekáželo. Odmítáme však politiku, která je udržuje v jejich bezmocnosti a ze soucitu jim předhazuje drobty.

O ženevském projednávání menšinové otázky uvedl pan dr Beneš nedávno v zahraničním výboru poslanecké sněmovny tři tvrzení, jež nemohou zůstati bez odmítnutí, aniž bych se pouštěl všeobecně do polemiky s jeho theoretickými zásadami o Společnosti národů. Především tvrdil, že profesor Gilbert Murray podal své známé návrhy předpokládaje, že budou při projednávání změněny. Kdo má štěstí, že zná prof. Murraye, a kdo s ním mluvil, ví, že je to příliš vážně a jasně myslící muž, než aby dělal návrhy jen tak do vzduchu, aby je snad nějaké shromáždění uváděla na pravou míru. Naopak, prof. Murray byl letos právě tak jako loni přesvědčen o správnosti svých návrhů a o nutnosti jich provedení. Pan ministr dále pravil, že delegáti Svazu národů byli v Praze a podali zprávu pro vládu příznivou. Víme to a známe ony pány. A:používáme této příležitosti, abychom prohlásili, že páni delegáti mluvili jen s vládními orgány a že jim bylo bráněno - nechci zkoumati, zda úmyslně či neúmyslně v jakémkoli styku se zástupci národních menšin. Konečně tvrdí pan ministr, že prý Němci v Ženevě boj o právo menšin prohráli. V tomto ohledu se zdá, že přání páně ministrovo je otcem myšlenky, neboť mu přece musí právě tak jako mně býti známo, že stížností podané německou menšinou u Svazu národů budou projednávány teprve v příštích měsících. Je mu také zajisté známo, že rada Společnosti národů projevila neobyčejný zájem o tyto stížnosti tím, že je odevzdala k zvláštnímu přípravnému studiu malému výboru, aniž vyčkala odpověď české vlády, jak to žádají stanovy Svazu národů.

I kdyby se snad proti očekávání rada Svazu národů prohlásila za nepříslušnou pro tyto stížnosti, může to znamenati nanejvýš prohranou bitvu, ale nikoli prohranou válku. Neboť boj o právo menšin teprv začal. Vzplanul dnes na nejširší základně mezinárodního fara a bude také před tímto forem, bez ohledu na nějakou sabotáž Malé Dohody, vybojován.

Praví-li konečně pan ministr v svém exposé, že nejvyšší zásadou každého státu jest hájiti a dodržeti dané slovo, pak s tím úplně souhlasíme, a hodlá-li se pan ministr od nynějška - opačně než v minulých letech - skutečně říditi touto zásadou "můžeme zajisté v nejbližší době očekávati splnění všech slibů v ťMemoiruŤ III.Ť, Dámy a pánové, nová vláda českých koaličních stran zrodila se po těžkých námahách. Zesílila své bytí smlouvou, která zavazuje všechny strany a která dochází výrazu ve společném orgánu, v radě dvacíti. Neoficielní pětka, nesnesitelný rušitel míru dřívějšího ministerstva byla nahrazena oficielní národní radou a tím byl utvořen nový malý parlament, který snižuje význam a vážnost volených sněmoven, kterou při posledním oficielním přijetí zdůraznil pan president republiky, téměř na nulu. Dnešní vládní forma je otevřeným a nezastřeným provoláním národní oligarchie s násilným vyloučením všech menšin a tato skutečnost v republice, která se nazývá demokratickou, může býti označena jen jako těžký chorobný zjev. Utvoření vládní většiny formální smlouvou, vyloučení zákonného parlamentu jsou umělé a mimořádné prostředky, jichž možno užíti jen v obzvláště těžkých chorobných případech. Avšak mimořádné prostředky, stanou-li se pravidelnými, mívají tu vadu, že každý organismus, tedy v tomto případě stát seslabují a konečně uvádějí v záhubu.

Vláda národní koalice opírá se o základny, jež dnes ve skutečnosti už neobstojí. Snaží se udržeti českou samovládu a mluví o demokracii a spravedlnosti, zatím co ani na Těšínsku, ani na Hlučínsku, ani na Podkarpatské Rusi nebyly dosud provedeny volby. Není obsazeno 19 poslaneckých mandátů. Ano, ještě více. Ve východoslezských obcích, kde většina obyvatelstva je německá nebo polská, vládnou už léta české správní komise. Avšak národní tyranie nebude moci trvale potlačiti volání po nových volbách do obcí a do parlamentu a po nových volbách postaví se nacionálnímu kartelu státního národa na odpor asi zcela jiná oposice než dnes. Pak snad tlak skutečností dá nám ona odůvodněná práva, jež nám dnes nenávistně upíráte, a bude snad připraveno i vyrovnání, jehož si i my toužebně přejeme, ačkoli jsme dnes už téměř přestali doufati v jeho možnost.

Dnes se měří v republice všechno dvojí měrou. Kdo patři k vyvoleným požívá dvojnásobných výhod při polovičních povinnostech; Ať běží o úředníky o samostatné podnikatele nebo o dělníky, o průmyslníky nebo zemědělce. Na sta příkladech mohli bychom dokázati, jak se s námi jedná ve školství, při investičních stavbách, u správy silnic a železnic, při rozdělování zabraných velkostatků, jak se nakládá s průmyslem, na sta příkladů, jež bych mohl každodenně uváděti. Chci zdůrazniti jen jediný příklad. Náš průmysl má za více než jednu miliardu nezaplacených pohledávek za vojskem. Z této miliardy nebylo dosud ničeho zaplaceno, vyjma jedinou továrnu, která svou pohledávku obdržela. Tou továrnou je Škodovka. Více vnad nepotřebuji podotýkat. V přesném rozlišování mezi Čechy a Němci zacházíte dokonce tak daleko, že na př. v hladovém roce 1919 dávky cukru, jež dodala pražská vláda prostřednictvím československého vyslanectví ve Vídni československým státním občanům, musely býti podle přípisu československého vyslanectví ve Vídni, čís. 15.549 a č. G2869/20 mezi občany české a německé národnosti rozdělovány v poměru 2:1; to znamená, že Češi dostávali 2 porce a Němci jednu.

Pan ministerský předseda uvedl ve svém výkladu, že vláda bude pečovati o to, aby školní výchova vedla k lásce k vlasti, k vzájemné snášelivosti, k úctě a lásce a tím k demokracii. Míní-li to vláda vážně nesmí se ubírati ve šlépějích svých předchůdců; jednou pro vždy musí opustiti systém národnostní samovlády, jenž počal lží a na jehož stopách lpí německá krev. Tento systém národnostní zvůle podporoval až dosud nikoli snášelivost, nýbrž nespokojenost, nikoli lásku, nýbrž nenávist, nikoli demokracii, nýbrž naopak osobni zájmy jednotlivých osob a skupin. Veřejnost se nikdy tak často nezabývala peněžními skandálními případy, nikdy se toho tolik neututlávalo a nebylo tolik co ututlávati, jako za vládního systému posledních dvou let. Nikdy nebyl svobodný projev mínění tak spoután, tajná policie tak vyvinuta, nikdy nebyl parlamentarismus přiveden tak ad absurdum jako nyní. Poctivá kritika oposice, která v každém spořádaném státě bývá nezbytným a cenným činitelem veřejného života, se znemožňuje, nebo se jí nedbá.

Pan senátor dr Stránský dožadoval se včera zákona na ochranu republiky. Nuže, musím veřejně prohlásiti, že v organismu, jenž k udržení svého života potřebuje zákona, musí býti cosi shnilého. Ale kdyby byl tento zákon vypracován, podal bych návrh, aby byl do zákona pojat paragraf, zakazující bývalým ministrům mluvit. Neboť konflikty: Hotowtzův, Novákův, Englišův, Rašínův, Kramářův, Benešův a pak řeč pana senátora dr Stránského jsou pro republiku, zdá se mi, mnohem nebezpečnější než celá naše oposice. A jak to je s vlastenectvím? Myslím, že i na české straně pravé a upřímné vlastenectví oněch pánů, kteří si zachovali jasný a spravedlivý úsudek, nesouhlasí se systémem vládnoucím v republice. Ale za těchto poměrů vyžadovati od národnostních menšin vlastenectví. To jest cit oddanosti k státu, vytrysklý z dějin pokolení, udržovaný láskou a pýchou naplňující srdce a ducha, a na veřejném osvědčování tohoto citu činiti závislé povolení samozřejmých a zaručených práv, to je logická nestvůra nebo prostoduchá surovost. Chceme-li ochočiti chyceného ptáka, také ho nenecháme tak dlouho o hladu, až ztratí všechnu chuť k životu, nýbrž snažíme se jej získati a ochočiti dobrým zacházením. K vládnutí musí být člověk zrozen nebo vychován železnou sebekázní. To platí jak pro jednotlivce, tak i pro národ. Avšak těmi prostředky, jichž se zde dosud používalo, nelze trvale říditi stát. Co jest moderní stát? Sdružení lidí, vedené svobodnou vůlí podříditi se společné autoritě za tím účelem, aby na ohraničeném území podle ujednaného zastoupení celku, býti účastni ochrany a výhod, na něž právní a hospodářská síla jednotlivcova nestačí. Vy, pánové, opomenuli jste si při založení tohoto státu zajistiti postačitelnou měrou první a nejdůležitější podmínky, ťsvobodnou vůli ovládanýchŤ. První přípravy k zřízení samostatné Československé republiky vykonali jste takovým způsobem, že to neodpovídalo našim pojmům o cti. Vy jste nás, t. j. všechny menšiny. Němce i Maďary a částečně i Slováky vyloučili při vlastním zakládání státu a vybudovali jste tento stát výhradně podle středověké zásady: Cuius regio, eius religio, na takovém národnostním principu, který nás zde činí více méně bezprávnými.

A nyní žádáte od nás bezpodmínečné uznání tohoto díla? Velectění pánové z většiny státního národa! Zdá se, že jste asi špatně porozuměli dějinám 10 let, nebo že podceňujete srdce a vůli německého lidu. I my jsme lidé jako vy, jenom že jsme dnes politicky i hmotně v mnohém zhorším postavení; než jste byli vy ve starém Rakousku. Mnohem závažnější jest však ještě psychologický rozdíl. Neboť vy jste byli téměř čtyřistaletými dějinami, na základě listinných práv a svobodné volby připoutáni k státu, jejž jste pro blaho svého národa pomáhali zničiti. My jsme zde jen na základě mocenského výrobku, na němž nemáme vůbec žádného podílu. Řekli jste ať - cituji řeč, kterou měl jeden z vás v Paříži: ťCo jest vyšší zájmy státu, či zájmy národa? Ani okamžik jsme nepochybovali, že máme povinnosti jen vůči národu a že jim musíme dostáti bez ohledu na to, dopustíme-li se zločinu proti zákonům.Ť Tak jste smýšleli a tak jste jednali a pan president republiky pronesl skoro tutéž myšlenku asi před rokem v proslovu k legionářům.

Nemyslíte, že to všechno nutí náš národ k přemýšlení, obzvláště vidí-li, že se s ním nespravedlivě jedná a že je utiskován? Vládní tisk se snaží stále dokazovati, že prý radikalismus německých poslanců je vlastním rušitelem míru, německý lid že prý je zcela klidný a se svým stavem spokojený, že nesouhlasí s politikou svých poslanců. Pánové jsou na omylu, pravý opak je pravdou. Domnělé poslání Benešova ministerstva, aby aspoň připravilo vnitřní mír, rozbilo se o národnostní přepínání většinových stran. Nálada německého lidu se pod dojmem zklamání a rozhořčení pro nesplnění slibů a ustavičné nespravedlnosti značně zhoršila, jeho trpělivost je u konce. Naši voliči namnoze žádali, abychom zůstali mimo parlament. Byli jsme to my, poslanci a senátoři, kteří jsme poukazovali na možnost, kterou nám poskytuje nyní téměř na parodii klesnuvší parlament, že při veřejné kritice zbývá nám stále ještě aspoň jiskřička naděje na dorozumění tu a tam snad svítající, třebas zde nemůžeme konati kladnou práci.

Snahy vládního tisku jsou marné. Víme, že za námi stojí statisíce voličů jako jeden muž, běží-li o bytí či nebytí německého národa, ať už nás jmenují bojovným společenstvím či pracovním společenstvím. (Souhlas na levici.) Naši voličové jsou s námi za jedno v bezpodmínečném odsuzováni morou vylíčeného systému národnostního násilného panství a nemohou tudíž, pokud se československý stát ztotožňuje s tímto systémem, na státě samotném míti také žádného zájmu. My však, kteří jsme povoláni, abychom hájili zájmy svého národa a abychom zde tlumočili jeho mínění, prohlašujeme: znovu se odvolávajíce na své právní ohrožení, jež jsme přednesli přede dvěma lety při vstupu do parlamentu, že k nové vládě máme tutéž nedůvěru jako k těm vládám, jež byly před ní. (Hlučný souhlas a potlesk na levici.)