Sen. Valoušek (pokračuje): Zcela dobře pravil pan předseda vlády, že tato otázka je velkým úkolem administrativním. Byl by však ještě lépe učinil, kdyby byl upřímně ještě dodal, že je otázka tato nejen úkolem velkým, nýbrž také úkolem velmi nesnadným a obtížným. Úkolem obtížným je tato církevně-politická otázka proto, že zasahuje do nejhlubších záhybů života státního i soukromého, politického i rodinného. Jsou to otázky nadmíru spletité a jemné řešení rukou tvrdou a násilnou mohlo by způsobit nenahraditelné škody a otřesy velmi nebezpečné.

Nesnadna je také tato otázka proto, že pro nás není jinde příkladu a vzoru, kterak by se řešiti mohla a měla. Každý stát žije svým vlastním životem a vyvíjí se ze svých zvláštních podmínek. Je proto nebezpečno, co jinde a za jiných poměrů vyrostlo. přesazovat do různých poměrů našich. Na tato obtíž v řešeni otázek církevně-politických upozorňovali jsme od počátku a vždycky a stále varovali jsme před ukvapeností.

Vláda naše, chce-li býti opravdu spravedlivou, nesmí se dáti do služeb žádného směru výlučně, nesmí nadržovati jednomu na úkor druhého. Ani my katolíci nežádáme žádných privilegií, ale co žádati můžeme, smíme a musíme, jest, aby vláda byla i k nám spravedlivou a nepředpojatou netoliko sloveni ve svém prohlášení, nýbrž také, a to především, ve všech skutcích svých. Nežádáme zvláštních výsad a milostí, ale se vším důrazem budeme se domáhati toho, aby se ve všem a všude šetřilo i našich práv a naší svobody. Nesneseme, abychom byli nuceni k něčemu, co se protiví nejvnitřnějším našim citům a našemu svědomí. Uznáváme velké obtíže této otázky a jsme vždy všude ochotni dohodou umožniti řešení její; nestrpíme však zvůle ä násilí v žádné formě a na žádném místě. Násilí jest vyloučeno v tomto demokratickém státě. Nikomu nebudeme a nechceme v něčem zkracovati zákonem zaručené svobody, ale svobodu svou hájiti budeme se vším úsilím a všemi ústavními prostředky. S tohoto hlediska svého vítáme prohlášení vlády, že ťbude spravedlivou a nepředpojatou ve všem bez rozdílu národní,-náboženské a společenské příslušnosti - a šetříc sama přesně zákonů - bude toho žádati na všech občanechŤ.

Zůstane-li vláda vždy věrnou těmto svým slovům, prospěje tím nejen sobě, ale i lidu a hlavně státu, který nutně potřebuje především pořádku a klidu. (Výborně! Hlučný potlesk.)

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Dále má slovo pan sen. dr KovaIik, prosím, aby se ujal slova.

Sen. dr Kovalik: Slávny senáte! Ku prehláseniu pána ministerského predsedu dovoľujem si následovné predniesť. Samo sebou sa rozumie, že ako slovenský senátor v prvom rade chcem skúmať, čo môže očakávať Slovensko od vládneho programu. Na konci svojej reči pravil pán ministerský predseda tieto slová: Vláda má silné porozumenie pre zvláštne pomery na Slovensku a Podkarpatskej Rusi a bude preto so zvláštnym zreteľom k ním prizerať u vedomí, že smýšľanie a cítenie ľudu po staletí ujarmeného vyžaduje primeraného času i ohľadu, aby mohol správne pochopiť a v život uviesť zásady demokracie primerane časovým ohľadom, aby mohol správne pochopiť ä v život uviesť zásady demokracie.Ť Týmto chce povedať, že slovenský národ ešte nenie si uvedomelý, čo to znamená demokracia. Na to musím poznamenať, že národ slovenský vzdor tomže bol stoletia pod jarmom, nenie nedospelé dieťa, má politický rozhľad a dosť inteligencie a vie, čo je to demokracia a práve žiada si, aby táto demokracia, to jest vôľa a vláda ľudu slovenského sa uskutočnila, čo srne od doterajších vlád nezkusili. Vládny program sľubuje pre Slovensko rôzne veci na poli kultúrnom, finančne-hospodárskom a sociálnom. Uvidíme, čo sa z toho dobrého pre Slovensko urobí. Pán ministerský predseda nevzpomenúl ale vo svojom exposé nielen pre Slovensko, ale pre celú republiku veľmi vážne veci. To je nápadné a hromadné vysťahovanie Slovákov do Ameriky.

Keď som dnes po poludní do senátu prichodil na elektrike, mluvil som s mojim priateľom slovensky a ten prievodčí toho elektrického vozu prijde k nám a povedá, čo sa to robí, že tak mnohí Slováci vyvandrujú do Ameriky. Povážte, že jednoduchý prievodčí elektrického vozu už má známosť o tom, jak je to všeobecne známé. Od juli do októbra vysťahovälo sa zo Slovenska 10,320 ľudí a už je na ostatné 3 mesiace 3.300 ľudí predznamenané, tedy skoro 14.000 ľudí za pol roku vyvandruje zo Slovenska. To je hrozné, to znamená, ako by sme ztratili jedno mesto. (Hlas: Kolik by se jich vystěhovalo, kdybyste zůstali pod Maďarskem?)

Vždy sa tu prízvukuje, že Československá republika je slavjanským národným štátom, tedy vláda má usilovať o to, aby takéto vysťahovanie Slovákov sa nestalo, republika tým ztráca krev slovenskú: Žáducné je nielen zamedzenie toho, žáducné je, aby vláda tam účinkovala, aby naši Slováci z Ameriky prišli sem ä aby sa usadili na tých mnoho tisíci jútrových pozemkoch maďarských magnátov.

Naša ľudová strana v Bratislave upozornila úrady, že je agitácia za vysťahovanie. Konečne úrady vypátraly kanceláriu v čele ktorej stojí istý Vavrin Vaňorek. Má 100 zamestnancov a po celom Slovensku rozširuje agitátorov, ktorí povzbudzujú národ, aby sa vysťahoval do Ameriky. (Hluk.)

Moja odpoveď je tá, že každý občan má právo sťahovania sa, lebo nie sme k tej zemi priviazaní, človek má slobodu sťahovať sa z jedného miesta na druhé, ale to, čo išlo do Ameriky; to išlo samo z dobrej vôle a proti tomu ja nehovorím, ale hovorím proti tej agitácii. (Hlas: Mají tam rodiče a muže!) Ja mluvím proti agitácii. Táto agitácia musí sa a má sa zamedziť, ti agitátori sa majú pochytať a uväzniť, nieje možná, aby v tejto republike, ktorá chce byť slovanskou, obývalo slovanskej krve.

Sám pán ministerský predseda uznal vo svojom prehlásení, že rýchle stúpanie našej valuty spôsobilo hospodársku krisu.

A preto, keď už vláda chce pracovať na stabilisovaní valuty, musí pri tom podporovať priemysel a obchod obzvlášte na Slovensku, vzdor tomu, čo povedal pán senátor Stránský, kde sa zjavuje krisa o mnoho ťažšie, nech rozhodne a hneď zruší vôbec dávku z uhlia, čo sám pán sen. dr Stránský požadoval. Ale to všetko hneď, bez odkladu, nie potom, keď továrne zastavia prácu, na to má Slovák jedno príslovie; Nech psom tráva raste, keď kone podechnú. Hneď a hneď sa má všetko porobiť, aby sa tomu zamedzilo.

Vlada sľubuje podporu aj slovenským malopriemyselníkom štátnymi dodávkami; tu rozhodne žiadame, aby pri štátnych dodávkach nie len nejaká omrvina, ale isté procento najmenej ¹/₃ štátnych dodávok bola slovenským malopriemyselníkom poistená. Žiadame, aby vláda skutkami vyvrátila na Slovensku v kruhoch priemyselníkov sa vzmáhajúci názor, že veľkopriemysel a malopriemysel slovenský sa úmyselne znedbáva, alebo ničí. To môžeme skutkami dokázať. Továrne sa demontujú, 7 cellulosových továreň a papierňa zastavilo svoju prácu veď je to jedon z najväčších priemyslov na Slovensku. 15.000 duší ztratí svoje zamestnanie. Jedine žilinská továrňa na celulosu ešte pracuje. Všetky iné továrne sú zavrené. Rymamuráňska železiarňa predala svoju kvotu na Vítkovice preto, poneváč nemôže na Slovensku existovať a provodzovať svoj priemysel. Čím viac bude vláda podporovať slovenský priemysel, tým menej bude platiť nezamestnaným.

Žiadame, aby vláda nezamestnaným na Slovensku dávala prácu verejných záujmov, tak zv. núdzovú prácu. To som už pred rokom požadoval na tomto mieste. Očakávane sľúbené stavanie železníc, očakávame, že v Orave, kde je ľud chudobný; započnú sa opravdu potrebné stavby železnice z Tvrdošína do Námestova i potrebné je už raz prikročiť k regulovaniu riek a, to nielen v Čechách a na Morave, ale aj na Slovensku, kde rieka Orava. Váh a Nitra a iné rieky každoročne mnoho hektárov úrodnej pôdy rýpe a odnáša do Čierneho mora. To sam už tiež pred rokom vzpomenúl. Na kultúrnom poli sľúbovala vláda budovanie škôl. My rozhodne žiadame na Slovensku slovenskú techniku v Košiciach, ktorá by spôsobila opätné poslovenčenie Košíc, ktoré boly pred 100 roky slovenské a ktoré len umele boly udržované maďarskými, poneváč tam menovali maďarských úradníkov. Žiadame slovenskú vysokú školu lesnickú v Baňskej Štiavnici. Prečo tam nezostala lesnická škola? Žiadame vydatnú podporu, nielen niekoľko tisíc, na slovenské umenie: Jak sa má vyvíjať slovenské umenie toho národa, ktorý je pre umenie veľmi schopný; keď umenie sa nepodporuje? Dnes som čítal v rozpočte; že na modernú galériu pre Prahu je preliminovaný jedon milión. A pre Slovensko koľko? (Hlas: Ale my to musíme zaplatit!) Čo sa toho týče, keby sté nechali Slovensko, aby svoj výdaj samo krylo, buďte ubezpečení (Hlas: Vy byste to Slovensko prodali Budapešti!), že Slovensko je tak bohaté, že ono samo sa finančne udrží a nepredá sa nikdy Budapešti. Dajte nám v tom smere pokoj, nikdy sa to nestane. (Hlas: Podívejte se do rozpočtu!) Prosím; neurážajte naše city.

Žiadame na papieri už prisľúbené vrátenie 3 katolíckych gymnasií a štvrté v Trnave. Počul som od Američana Hynka Dostála, jak se máme držať a jakí sme my slaboši, keď je na Slovensku 80% katolíckeho obyvateľstva, na Morave 90%, v Čechách 70% keď my tu musíme žobrať o katolícke školy. Povedal ten Američan a dávam mu za pravdu, že musí sa brať ohľad na veľké procento katolíckeho obyvateľstva pri školných veciach a že potom republika bude kviesť. V Belgii platí štát katolícke školy, v Anglii tiež. To jsou kultúrne štáty a naša republika má pred celým svetom ukazovať to beznáboženstvo, to nepriateľstvo proti církvi, ktorá predsa má 80 až 90% obyvateľstva katolíckeho v republike? (Hlas: Kolik jste jich přihlásili před převratem?) S tým iďte do starého železa. Nemluvím o tom, čo bolo pred prevratom, ale o tom, čo je po prevrate. Bude to dobré i pre vás. Sme Slováci, Slovani a za tretie povedám sme Slovani a dajte nám už pokoj s Maďarskom a vy majte pokoj s Rakúskom, čo chcete nám nadišputovať, že sme Maďari, alebo Maďaroni? Slovani sme.

Žiadame podporu pre stredné a vysoké školy na Slovensku, nie pre maďaronskú, ale slovenskú mládež. Žiadame slovenské školy, a pripomínam to obzvlášte tým, ktorí ľudovej strane vzdor tomu, že je silného slovenského národného presvedčenia, ešte vždy nadávajú do Maďaronov. Žiadame, aby slovenskí učitelia a profesori, poštovní úradníci a vôbec slovenskí zamestnanci, ktorí žiadajú o miesta, neboli odmietaní.

Pán ministerský predseda vo svojom exposé vzpomína úpravy pomeru církvi ku štátu; tu žiadame čo najrozhodnejšie, a celý slovenský národ bude stať za tým, aby pri tejto úprave čo aj len z kroka na krok bude prevádzaná, církev katolícka neutrpela žiadnej újmy. Vlada má mať otvorené oči a videť, že na Slovensku proticírkevná a protináboženská politika prevádzať sa nemôže a nesmie, lebo by to zapríčinilo ohromné roztrpčenie, čo na žiadny pád nepriespieva ku konsolidovaniu štátu, ba proticírkevná a protináboženská politika či by išla otvorene, násilne, či by išla rafinovane, pomalu - ľud a ľudová strana to zbadá, - to zalomcuje stĺpami štátu. Známe je, čo chcel docieliť Combes vo Francii - a kde je dnes Combes? Bismark chcel pokoriť, ba zničiť církev a centrum - a církev a centrum aj dnes žije.

Čo sa iných sociálnych otázok týka, nie len sľuby, ale fakta žiadame. Pri slávení dani; túto žiadosť dovoľujeme si upraviť na pána min. financií; daň z majetku vyberať pri terajšej hospodárskej krisi je nielen nemožné, ale nebezpečné, jak toho i moji predrečníci vzpomenúli. Šetrenie žiadame tam, kde sa má a kde sa dá šetriť, ale chudobným učiteľom strhovať platy.- (Sen. Babka: Vždyť vy jste odhlasovali také ty platy!) My sme hlasovali proti sníženiu platov - chudobným pensistom, invalidom, vdovám a sirotám, ktorí nemajú z čoho žít; kúsok chleba. Pánu min. zdravotníctva odporúčam zo zdravotného a materiálneho ohľadu rozhodný, vážny, dobre premyslený boj proti alkoholismu na Slovensku, ktorý ničí slaviánsky element v republike. (Sen. Babka: To povězte Jurigovi!) Pravda, pán minister zdravotníctva musí presvedčiť pána ministra financií, že pre štát a financie je výhodnejšie zachrániť tisíce pracujúcich a daňujúcich rodín - jako niekoľko sta miliónov dane s pálenky. - Alkoholismus je jedon z najväčších nepriateľov Slovenska. Pán ministerský predseda hovoril, že sriadením veľžúp na Slovensku sa učinil vážny krok k vybudovaniu autonomie; zdôrazňujeme, že sám pán ministerský predseda považuje veľžupy len za krok ku vybudovaniu autonomie. Keď ale vláda vymenuje do župných zastupiteľstiev svojich poverencov, pýtam sa, zda potom môže sa prejaviť vôľa ľudu v týchto župných zastupiteľstvách? Zas sa len to bude prevádzať, čo niekoľko ľudí chce a nie to, čo ľud slovenský chce; či je to opravdová demokracia? Nebojte sa tej autonomie. Keď ľud slovenský bude videť, že sa podľa svojej vôle spravuje, bude pokojný, a vtedy bude republika pevne stáť.

Chladnokrevne treba túto vec uvážiť. I českí dobrí vlastenci rozvažovali o tom, - tam hľa máte Hynka Dostála. - Sám pán ministerský predseda hovoril: ťTa je krok k autonomii.Ť A dnes p. sen. Klofáč vo svojej reči povedal k nám Slovákom: ťČo chcete, my pripravujeme to Slovensko pre vás, tak aby bola slovenským.Ť Tedy z toho vysvitá, že chcú konečne vyhovieť. Prosím netreba sa báť tej autonomie. Keby autonomia bola len najmenej nebezpečná republike, tak preč s ňou. Ale tá autonomia, totiž uspokojenie Slovenska. (Hlas: Tukova autonomia!) Ale dajte pokoj! (Smích.) Autonomia, ktorá uspokojí Slovákov, bude najväčšou podporou, najsilnejším stĺpom republiky. Amerikán Hynek Dastál povedal slová chýrneho amerikána Lincolna: ťVláda má byť z ľudu, s ľudom a pre ľud.Ť A nie pre jednotlivcov a pre jednotlivé strany. Ku konci svojej reči... (Hlas: Že se na vás nedostalo, proto stále nadáváte!) Prečo sa postavujete proti mne, keď v záujmu republiky hovorím? Ku konci svojej reči prejavuje pán ministerský predseda, že chce všetky otázky riešiť v úzkej spolupráci s Národným shromaždením, z toho, že by chcel niekoho z tejto spolupráce vylúčiť, kto má opravdový záujem o štát o všeobecné dobro. Tu pri tom to, čo písal Seton, spisovateľským menom Scotus Viator, slávny anglický spisovateľ a politik veľký priateľ československej republiky a Slovákov. Píše to v ľudových novinách 28. októbra pri slavnosti svobody.

Píše: Dľa môjho názoru stala sa vážna chyba hneď na počiatku, keď neboly klerikálni Slováci pripustení k plnému podielu vládnej odpovednosti. Keby sa to bolo stalo, mohlo sa vyhnúť mnohým zdrojom neskorších sporov. To píše veľký priateľ Čechov a Slovákov Scotus Viator. (Hlas: To je vytržená věta, to nic neznamená!) Po prevrate počas ministerstva Šrobára nebol zastúpený katolícky ľud slovenský poslancami slovenskej ľudovej strany dostatočne a predsa je 800 Slovákov katolíckych. (Hlas: My chceme Slováky a ne katolíky!)

Pane môj. Slovák je katolík a katolík je Slovák a to vy nezničíte. (Hlas: Ať je katolík, ať žid, to je vedlejší!) To nenie vedľajšie, pane môj, náboženstvo je z najvážnejších faktorov vo štáte. Slovenská ľudová strana storáz prejavila, že má opravdový záujem o štát a všeobecné dobro, ale predsa vláda doposiaľ nielen neupotrebila práce slovenskej ľudovej strany, ale vy ste na žiadny náš politický požiadavok nereagovali, hluché uši mali.

Oproti požiadavkom ľudovej strany postavila sa vláda na stanovisko absolútnej negácie. Slovenská ľudová strana prejavila a dokázala, že má opravdivý záujem o štát a všeobecné dobro a zatým vidíme, jak sa drievejšia vláda postavila na stanovisko negácie a bagatelisovanie požiadavkov slovenskej ľudovej strany. A tu nie preto div, že strana a slovenský ľud je rozhorčený. Zapamätujeme si, že terajší ministerský predseda chce prelomiť túto neblahú pri, ktorá priniesla nespokojnosť na Slovensku, pýtam sa: či jedná takto múdra praktická politika? Kto zapríčinil ostrú oposíciu slovenskej ľudovej strany? Teraz sú následky: Všeobecná nespokojnosť na Slovensku. Požiadavky slovenskej ľudovej strany boly úplne negované v tom nepraktickom nepolitickom predpokladaní vlád, že tieto požiadavky nenie treba brať zreteľ, keď strana ľudová ustane sa svojimi požiadavky. Vláda a koalícia stále prejavuje, že republika Československá má byť slovanský národný štát a predsa spoluprácu slovenskej ľudovej strany odmršťuje, jej požiadavky neprejednáva, ani neplní a nesplnila ani minimum požiadavkov: vrátenie troch katolíckych gymnasií tedy, keď bola slovenská ľudová strana v koalícii a keď tedy bola vládnou stranou. I pokrokové české noviny písaly, že to bola veľká politická chyba. Hovoril som o tomto bodu s bývalým pánom ministerským predsedom dr Benešom a riekol mi že nemal vedomostí o tom; že slovenská ľudová strana chce vystúpiť z koalície, že sa mu to neoznámilo, že chce vystúpiť z koalície práve pre tieto katolícke tri gymnásia. (Hluk u senátorů ludové strany.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Nevyrušujte řečníka.

Sen. dr Kovalík (pokračuje): Bývalý minister školstva dr Šrobár pravil tu v senáte - tam na onom mieste, predo mnou a pred senátorom Durčanským - ešte stálo okolo niekoľko pánov senátorov, že on postaví tie tri katolícke gymnásia i bez ľudových poslancov a ajhľa jak postavil. (Sen. Babka: Vždyť máte vládu v Polsku! Ukazuje Slovenský Denník. Velký hluk.) Slovenská ľudová strana prejavila a dokázala, že má opravdivý záujem o štát a pre jeho dobro. Vláda predsa ukazuje, že sa postavila na negáciu spolupráce našej strany.

Vždy počujete, že slovenská strana ľudová nemá právo hovoriť menom slovenského národa, že zastupuje len 20%, ale prečo je táto pštrosia politika vládnych faktorov? Vypíšte voľby, vypíšte zajtra voľby a uvidíte, čí je 20% za nami. (Hlas: Tak to prohrajete!) V Čechách a na Morave šíri sa lidová strana, videť to pri voľbách do obcí. Na Slovensku tým viace sa šíri naša strana. Keby vláda chcela rešpektovať vôľu ľudu a použiť smery a sily štátu prospešne, uvidí, čo vykoná strana ľudová. Bude lepšie hájiť tú republiku československú, než neviem aké elementy. (Hlas: S Tukom na čele!) Tu nehovorí Tuka, tu hovorí sen. Kovalik. Miesto toho, aby vláda hľadela pritiahnuť všetky tie sily budujúce tu v tejto republike, ešte sa vyhrožuje spoločenským bojkotom započatým v parlamente. Čo myslíte, aká to nebezpečná vec, kam to zavedie. Na schôdzi národnej demokracie v miestnostiach žofínskych prejavila spisovateľka Viková-Kunětická, to sú jej slová, môžem ich citovať z novín, ale poviem to zo svojich zápiskov od slovo do slova: Čo sa na Slovensku dnes deje, nenie vinou Slovákov, ale vinou našou, poneváč naša taktika ubíjala na Slovensku ducha ľudu. (Hlas: To nemohla říci!) zatým, čo u nás spokojila sa s operáciou národného tela a že bude vinou našou, jestli priepasť medzi Slovákmi a nami sa rozšíri. Tak hovorí známa spisovateľka česká.

Moja reč k tomu smeruje, aby táto priepasť sa nerozšírila, aby prišlo to uznanie tých požiadavkov ľudovej strany a bude potom spokojnosť. Sme proti šíreniu tejto priepasti. Čo je treba kopať tu priepasť ešte hlbšie? Mentalitu sloven. ľudu je treba rešpektovať. Na Slovensku sa politika bez ľudovej strany, ani proti ľudovej strane robiť nedá. Jestliže predsa chcete s mocou vládnuť a takúto nebezpečnú politiku prevádzať tu spoločenským bojkotom, tak ministerskému predsedovi sa nepodarí, jak vo svojom programe pravil, docieliť pokoj a spokojnosť obyvateľstva; Na Slovensku dá sa spokojnosť docieliť len vyplnením oprávnených požiadavkov slovenského ľudu, ale nie spoločenským bojkotom. Čo bude, keď sa prenesie do verejnosti tento bojkot? Bude to lavina, ktorá sa potom ťažko zastaví. To negligovanie ľud. strany javí sa v rôznych prípadoch. Na príklad: boli tu Juhoslovania. Jak srne informovaní, nebola ľudová strana, pozvaná k privítaniu našich bratov juhoslovanských, tak ďaleko tedy ide iá negligácia, bagatelisovanie slovenskej ľudovej strany, že pri takej slávnej príležitosti, keď môžeme dokázať ten panslavismus; tú všeslovanskí politiku, že tam negligujú ľudovú stranu; to je veľká chyba. Také negligovanie uplatnenia sa slovenskej ľudovej strany vidíme aj, prosím objektívne a kľudne vypočuť mňa, pri otázka Javoriny. My chceme s Poľskom v dobrom priateľskom, súsedskom stave žiť; my žiadame jak hospodársku, tak i politickú smluvu s Poľskom. Stojíme, - vyjadrujeme to; na stanovisku solidarity všeslovanskej. A žiadame, aby voči Poľsku bola slovenská politika prevádzaná, ale žiadame, aby i Poľsko slovenskú politiku provodzovalo. Keď toto zdôrazňujeme s ohľadom Poľska, prejavujeme to, že to, čo patrilo tisíc rokov Slovensku; nech nechajú Slovensku a ani nech si držia, čo mali tisíc rokov. Asi pred miesiacom čítal som v novinách, že delimit. medzinárodná komisia pridelila Javorinu Poľsku. To sme pred mesiacom v novinách čítali, keď sme mysleli; že táto otázka už vôbec na pretras nepríde, poneváč termín 6. mája minul. To nás prekvapilo ohromne. Tedy bez našej vôle, bez nášho upomenutia medzinárodná delimitačná komisia vydala kus slovenskej zeme Poliakom. (Hlas: Sám Hlinka to chtěl!) Dočkajte, však príjdem nato.

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Prosím, abyste nevyrušoval řečníka.

Sen. dr. Kovalik (pokračuje): Ja som prosil z počiatku, aby ste vyposľuchli moju reč, načo mňa vyrušovať? Keď sme sa to dozvedeli, zase sme sa cítili negligovanými, že bez nášho vedomia sa takéto veci stanú. Bolo nám tu vytýkané v senáte, - nie od pána ministra zahraničia, nepovedal to on, - ale hlasy v senáte boly, že slovenská ľudová strana koná dvojakú politiku v otázke Javoriny. Dokážem, že to nenie pravda. Keď ešte Orava a Spiš bola plebiscitným územím. Slovenská ľudová strana tam chodila a agitovali prívrženci a ja sám chodil som v Orave a Spiši a agitoval som, aby tento ľud, keď príjde k hlasovaniu, hlasoval pre integritu slovenskú a tým za integritu republiky. Vtedy ten ľud povedal: Budeme ak hlasovať; ale žiadame, - ráčte dávať pozor, - aby náboženstvo bolo chránené a aby bola - chránená v tej to republike naša národnosť. My sane Slováci a katolíci a zostaneme Slovákmi a katolíkmi, tedy budeme hlasovať za integritu republiky a ráčte uvážiť, jak je to nebezpečno na Slovensku konať politiku proticirkevnú, protináboženskú a protislovenskú. (Hlasy odporu.) Vy ste sa zastával katolicismu? teraz alebo za církev ste sa zastával? nezastával sté sa náboženstva; keď tu bolo hájené náboženstvo, vy ste vyrušoval pána sen. Valouška, tedy vidíte, jak nebezpečnou je to vecou na Slovensku, horím tedy preto treba bolo a treba vždycky na to ohľad brať. (Hlas: Na co?) Nerobiť protináboženskú a proticírkevnú politiku na Slovensku. Tedy, abych sa vrátil k otázke Javoriny, my sme tam agitovali za integritu Slovenska a tým i za integritu republiky. Tretieho srpna t. r. mala ľudová strana shromaždenie v Žiline a protestovala proti odtrženiu Javoriny. Zaslali sme tiež telegram na pána ministra zahraničia. Tu vidíte, že ľudová strana nehraje dvojakú politiku. Ja sám som si dovolal niekoľkokrát požiadať pána ministra zahraničia, aby keď otázka územia slovenského bude prejednávaná, i ľudová strana bola k poradám prizvaná. Rieknem to tak, jak to bolo objektívne. Pán minister zahraničných vecí riekol, to je porada koalovaných strán, tam nemôžeme oposičnú stranu povolať. To je úplne správne, to uznávam. Prosím, ale uctive: Ja myslím, keď sa zde jedná o vlasť, o zem, o pôdu vlasti, tedy keď bola taká porada, dobre, ale mimo túto poradu mohla sa svolať ešte všenárodná politická porada, ku ktorej mohly sa zavolať všetky strany, i slovenská ľudová strana, lebo to nenie otázka stranická. Zem a vlasť nepatrí len koalovaným stranám patrí i oposícii, - aby tiež ľudová strana mohla a mala svoje stanovisko vyjadriť.

Ráčite vidieť účel mojej reči. Účelom jej je dokázať, že slovenská ľudová strana pri mnoho príležitostiach negligovaná a bagatelisována bola tam, kde mala byť, kde mohla riecť svoje slovo. To roztrpčí. Keď požadujeme i spoluprácu, na ktorú sa pán ministerský predseda odvoláva (Hlas: Vystoupili jste z té spolupráce!) Keď sane boli v tej vládnej majorite, ani to minimum našich požiadavkov jste nesplnili. To je ten punctum saliens. Každá strana, ktorá je vo vláde, žiada, aby jej požiadavky boly splnené. Tá negácia slovenskej ľudovej strany zapríčiňuje tú nespokojnosť.

Tedy pôjdeme ďalej v tej otázke Javoriny. Pri zasadaní v senáte, kde bola otázka Javoriny vzpomenutá, jasom s najčistším úmyslom riekol: Nedáme ani kúsok zeme slovenskej ani Javoriny. Z najčistším úmyslom som to riekol a ťSlovenský DeníkŤ sa mi vysmieval: Na to nedám nič; čo môžeme od ťSlovenského DeníkaŤ iného očakávať? (Veselost.) Ale divím sa, že i ťLidové ListyŤ písaly - mám ich tu - že Kovalik vykrikuje, že bol usadený a že utíchnul. Tedy keď hájim integritu Slovenska s tým aj republiky, to je vykrikovanie! Čo sa tej Javoriny týče, chcel som dokázať, že ľudová strana nehraje dvojakú hru. My sme vždy hájili integrita vtedy keď otázka Javoriny akutnou sa stala, loni prišla deputácia sem zo Spiše a požadovala, aby boly zpäť vrátené obce spišské; ktoré pripadly do Poľska, nielen z dôvodov vlasteneckých ale aj z hospodárskeho stanoviska; lebo oni tam majú škodu, že sú roztrhnutí a že pripadly tam obce a územie, a to im na toľko leží na srdci, že riekli, žeby sa za tú Javorinu niečo popustiť muselo. -To žiadali. To jest, prosím, esencia vecí, ale naša strana alebo niektorý jej člen nehral dvojakú politiku a nerozdával Javorinu. Avšak my dobre chceme hájiť integritu republiky a tu sa musí rozhodne riecť nedáme, non possumus. Veď sme neprehrali nejakú vojnu proti Poľsku.

Len preto som tejto veci vzpomenúl, aby ste videli, jak nedobré je jednu stranu fumigovať a negligovať. Veľmi zle nám padlo, že v otázke Trnavského vikariátu boly iné slovenské strany opýtané na mienku a nás sa na mienenie nikto neotázal, vzdor tomu, že slovenská ľudová strana tam zastupuje katolicismus. My bysme zaiste boli (Sen. Slavik: Mudroň jest evangelík!) - ten by vedel čo má robiť -, zaisté lepšie by za stával katolícke stanovisko, ako vy, pane kolego, - povedali, že je to hodný človek. Slovák, národovec, ktorý je tam vikárom a s tým človekom, s jeho účinkovaním môžete byť všetci spokojní.

Abych však už skončil svoju dlhú reč, na koniec chcem zopakovať, že sa vždy prízvukuje, že republika Československá má byť národným štátom; že predsa požiadavkám jednej slavjanskej strany vyjadrené slovenskou ľudovou stranou sa absolútne negligujú. Kurs voči Slovensku musí sa zmeniť, lebo pojde-li to stále ako doposiaľ, bude sa to stále šíriť a ak riekla Viková-Kunětická a Scotus Viator: Kurs politiky voči slovenskej ľudovej strane musí sa zmeniť. Mluvím v záujme štátu a slovenského národa. Dokiaľ vláda neprestane v negligovaní slovenskej ľudovej strany, dokým neustane v negácii požiadavkov slovenského ľudu a nezmení dosavádny kurs politiky voči Slovensku a pokým vláda nevyjde u ústrety požiadavkám slovenskej ľudovej strany, do tej doby nemôže naša strana prejaviť tejto vláde dôveru. (Potlesk.)

Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo panu sen. Ackermannovi.

Sen. Ackermann: Slavný senáte! Vzal jsem si za úkol jménem strany sociálnědemokratické na základě vládního prohlášení, které se stalo při představení se vlády poukázati na její některá prohlášení v otázce hospodářské, zejména týkající se otázky dělnické.

Musím s politováním konstatovati, že minulá vláda nejevila náležité pozornosti projeveným přáním ústředních odborových organisací dne 5. července a 10. září. V těchto požadavcích, které byly usneseny těmito odborovými ústředními organisacemi dne 5. července a 10. září, byly již jaksi nadhozeny náměty, že jistá hospodářská krise se dostaví a že přivodí veliké následky, které nejvíce odnese dělnictvo.

Vláda odstouplá vzala tyto požadavky na vědomí, částečně na ně odpověděla vládním manifestem vydaným příslušníkům státu 5. září. Bohužel, že tohoto manifestu nevšimly si a nerespektovaly jej vrstvy, které by jej respektovat měly, ať již se týče po stránce sociální, pokud tam byla publikována přání vlády, tak i po stránce hospodářské a různých opatřeních v závodech. Přece jen vidíme, že spíše se poměry přiostřují, zejména se strany průmyslníků naproti dělnictvu našemu, totiž, že průmyslníci se neřídí podle pevných přání vlády.

My máme v této době různé požadavky jako organisace dělnické, tak také má požadavky organisace průmyslnická. My se shodujeme asi ve třech bodech. Shodujeme se v požadavku zrušení uhelné dávky, shodujeme se v požadavku snížení dopravních tarifů, pak-li ovšem má to být základem k odstranění průmyslové krise. Tomu, co klade za požadavek organisace průmyslnická, co žádá na organisacích dělnických, aby totiž dělnictvo snížilo mzdy, dělnictvo po dlouhém jednání v různých oborech, dnes již můžeme říci ve všech oborech, se podřídilo a snížilo mzdy.

Můžeme říci, v kovoprůmyslu během roku 1922 že sníženy byly mzdy kolem 30%, v průmyslu uhelném snížily se již také mzdy o 30%, u textilního dělnictva, které bylo vždycky nejmizerněji placeno, se již na to přistoupilo a snížil se o 30% drahotní přídavek a v mnohých případech přišla vláda s nějakým ústupkem průmyslníků. Vzdor tomu, že jsou nějaké úlevy, vzdor tomu, že dělnictvo snížilo mzdy, vidíme, že se spíše továrny zavírají a ne že by snížením mezd a jinými ústupky se továrny dostávaly do chodu. Uvedu také na konkrétním případě, čím se zhoršuje průmyslová krise. Jé to případ textilního průmyslu. Včera zde mluvil pan dr. Stránský o monopolu jistých továren na výrobu trhavých látek. My máme obdobný případ v textilním průmyslu. V Ústí nad Labem jest zřízena a míní se asi vybudovat továrna na výrobu chemikálií a různých potřeb, které textilní průmysl potřebuje hlavně v tiskárnách a barevnách. Tato továrna si chce zaříditi monopol. Vlivem tohoto monopolního zřízení zdražuje se výroba, jak zde byla také uvedeno některými referenty s naší strany.

Vytýkají-li příslušníci německých stran, že naši lidé zasedají ve správních radách, musím jim připomenouti, že i jejich representanti zasedají v různých bankách a akciových společnostech a berou zrovna tak dividendy, jako representanti české politiky. Také v případě ústecké továrny jsou i představitelé naší politiky členy správní rady - zase pan dr. Preis a nemohu ani zatajiti, že také sám pan ministr financí dr. Rašín. Vlivem snad ještě jiných pánů se stává, že tato továrna zabraňuje dovozu nevyhnutelně potřebných chemikálií pro naše tiskárny, čímž se zdržuje výroba, když zabraňováno jest dovozu chemikálií z ciziny k úpravě bavlněných, lněných, vlněných a z ciziny dovážených hedvábných polotovarů k zušlechtění.

Minulého týdne jsem četla při různých intervencích mně bylo předhozeno, že náš stát jest přeprůmyslněn a že je nutno uvažovati, jak by se průmysl u nás dal nahraditi něčím jiným. Já bych rád poznal toho národohospodáře, který by mohl odůvodniti omezení průmyslu a při tom chtěl dělnictvo zaměstnávati. Ti pánové, kteří to říkají, neuvědomují si dosah toho, co povídají. Kdybychom chtěli omeziti výrobu, znamenalo by to, že by absolventi průmyslových a technických škol, naše mladá generace zůstala nezaměstnaná, a to přece nikdo rozumný nemůže chtíti. Jest pravda sice, že jsme přeprůmyslněni, ale právě proto musí se vláda snažiti, aby průmyslu všech oborů dostalo se zaměstnání. Nechci se zmiňovati o dobré pověsti československého dělníka za hranicemi a o jeho výkonnosti. Uvádím to jen proto, aby vláda věnovala více pozornosti této otázce, aby skutečně už se u nás průmysl dostal do chodu. Odvolávám se na stavebnictví, myslím, že kdyby se dostavilo stavební podnikatelství, že by to mělo jistě na druhé obory průmyslové značný vliv. Ale nedivme se, že se nedostavují soukromé podniky se stavbami, když stát sám nestaví, když stát pro své účele zakupuje hotové budovy, když představitelé jednotlivých resortů řídí se názory některých úředníků, kteří prohlašují, že je lépe vyplácet podpory v nezaměstnanosti, nežli v této době něco na stavbách podnikat. Jestli se to zakládá na pravdě, že to měl říci úředník ministerstva sociální péče a ministerstva financí, já bych chtěl jen těm pánům doporučiti, aby zkusili život takové dělnické rodiny, která je podporována z fondu pro státní podpory v nezaměstnanosti. Po takové zkoušce jistě by toužili a křičeli: Nechceme podpory, dejte nám práci, poněvadž i když říkáme, že je práce dělníka nedostatečně oceňována, přece jen mzda je vyšší, kryje jeho rodinné potřeby lépe, než když dostává podporu od státu, a ještě stále slyší, jak se na tu podporu pohlíží. Vždyť před chvilkou se zmínil pan kolega Donát o těch podporách v nezaměstnanosti, že to musí u nás přestat. A prosím, koho by to více těšilo, než nás, jako zástupce dělnických organisací, kdyby podpory v nezaměstnanosti mohly se z našeho rozpočtu dostat ven, poněvadž tím měli bychom nejlepší možnost dokázat, že by naše dělnictvo nebylo stále vystavováno kritice, která se o něm nezaslouženě pronáší. Také včera zde bylo nadhozeno, tuším panem dr Stránským, něco o sabotování. Já se k tomu připojuji. Podle mého názoru, jak to v mnoha případech vidíme, můžeme říci, že průmysl dobře z 50% sabotuje náš stát. Od převratu dobře 50% průmyslu, který prodával své výrobky za hranice, nechával si valutu za hranicemi, poněvadž neměl důvěru k našemu státu a měl důvěru v německé marky. Nyní vidíme, že ty firmy, které důvěřovaly Německu, jsou dnes hospodářsky zruinovány. Následkem této hospodářské ruiny, tím, že měly své hodnoty v Německu, strhují u nás do té ruiny spoustu jiných závodů, a tu se nám dostavují nyní další katastrofy; z nedostatečných prostředků provozovacích dostavují se následky, o kterých v posledních týdnech čteme, že jsou zde veliké úpadky jednotlivých velikých závodů a o nových úpadcích dosti velkých závodů že se ještě mluví, firem, které zde měly veliké renomé. Máme ještě spoustu firem, které mají své sídlo ve Vídni anebo v jiných státech, že zde ještě nejsou nostrifikovány. Tyto firmy, které zde nemají své sídle, nejeví nejmenší ochoty, aby nějakým způsobem o práci se tu staraly, aby dělnictvu daly nějakým způsobem možnost zaměstnání. Byl jsem před 14 dny na českomoravské vysočině, v Jarošově a Strmilově a tam v tom okolí, kde ve většině je domácké dělnictvo. Pánové, věřte, člověku přímo nad těmi lidmi puká srdce proto, když víme, že by ti lidé rádi dělali, a práce se jim nedostává. Protože nebyli dříve pojištěni u nemocenské pokladny, nedostávají dnes žádných podpor, nouzových prací tam není, tam je bída, která již tak křičí, že přímo můžeme ji hmatat na každé cestě, po které se tím pohořím ubíráme. Příčina je ta, že ti zaměstnavatelé kteří dříve zaměstnávali tamní dělnictvo v textilním průmyslu, v sklářství i jiných oborech průmyslu, jsou usídleni mimo hranice státu. Průmysl zde provozuje sabotáž proti dělnickým vymoženostem. Nám průmysl vytýká přímo, že dělnictvu se dostalo příliš mnoho velikých sociálně-politických vymožeností. Uznáváme, že dostalo se dělnictvu vymožeností, ale jak si páni ty sociálně-politické vymoženosti, které vytýkají dělnictvu, představují, to my nevíme, poněvadž ony nejsou tak krásné, neposkytují dělnictvu zrovna tolik té dobroty, nebo těch výhod, jak si to mnozí vykládají. Když vidíme, že průmyslnici v této době využívají situace, aby každý zákon, který je tady k ochraně dělnictva, byl jimi přímo sabotován, a aby dělnictvo o všechny tyto vymožeností bylo zkráceno, pak vymoženosti ty zná dělnictvo jen na papíře a nepřináší mu žádných výhod. Já nebudu uváděti mnoho případů, ale řeknu případ; pokud se týče o závodních výborech. Celá spousta továren zastavila úplně provoz závodů, rozvázala pracovní poměr s dělnictvem, aby tím také nastalo zrušení vlivu a výkonnosti i činnosti členů závodních výborů. Ty závody třeba 14 dnů v měsíci úplně stály, pak je vyvěšena vyhláška; jíž se vyhlašuje nový nástup do práce a co vidíme? Že ten nástup do práce neděje se tak, jak se dálo opouštění práce, naopak, že ten nástup do práce se děje vybíráním dělnictva, zejména, aby nedostali se do továren ti dělníci, anebo ty dělnice, které byly členy závodního výboru. Ať již by se mohly dělat v některých případech námitky velké radikálnosti, ale máme případy, že to byli i dělníci mírní a že nejsou přijati proto do práce, že byli členy závodního výboru. Z toho odvozuji, že průmysl tento zákon, sabotuje.

(Místopředseda dr Soukup převzal předsednictví.)

Máme jeden takový příklad, kde firma Ignac Klinger pro spor závodních výborů v Chrastavě trestala dělníky výlukou nějakých 28 týdnů, že tato firma nerespektuje nejen zákony, ale ona nerespektuje ani svou organisaci zaměstnavatelskou, ani organisací dělnickou, jí je všechno jedno, ona nepotřebuje s nikým mluvit, jak ona si to chce s dělnictvem ujednati, si to ujedná, do vlády, do ministerstva sociální péče jí nic není, jí v, závodě nemůže nikdo poroučeti. Po této stránce musím žádati, aby přece jen vládá, když už učinila to prohlášení z 5. září, manifest příslušníkům státu, by ještě na základě, vládního prohlášení přihlížela k tomu, by všechny ty sociálně-politické zákony, ulehčující dělnictvu v továrnách zaměstnanému, byly plněny, aby nařídila, aby hřady svým vlivem působily k tomu, aby tyto zákony byly respektovány.

Pánové, vlna hladu se valí. Vlna hladu se valí na nás a je nezastavitelná. Běžte do Podkrkonoší, počínaje Lázněmi Bělehradem. Novopackém, Semilském, Tanwaldském, půjdeme-li dále do území německého, Liberce, Warnsdorfu, Teplice až po Rumburk, všude vidíme, že sice tam továrny stojí, ale že se z jejich komínů nekouří. Půjdeme-li Orlickými Horami, počínaje u Hradce Králové, ku Kyšperku, Rychnovu nad kněžnou, Wamberku, Ústí nad Orlicí, Chocni, dostaneme zprávy, že pracuje se tam jeden až dva dny v týdnu, a máme předzvěsti, že za týden budou továrny úplně stát. Dáme-li se Českomoravskou vysočinou, kde není sice průmysl manchestersky vybudovaný, kde jsou jen ojedinělá městečka, průmyslová, jako Hlinsko, Chotěboř, dále již přichází malé nepatrné závody, nebo čistě jen rukodílní dělníci bez rozdílu druhu práce v těchto oblastech, kde není skoro majoritně žádný průmysl než textilní, máme zprávy, že i tento průmysl bude brzy úplně státi.

Máme takové cifry i na jiných územích. Jen namátkou jsem nahlédl do časopisů a četl jsem, že Vítkovické železárny, které zaměstnávaly v roce 1920 33 tisíc dělníků, nyní zaměstnávají 18.000, Včera a dnes jsem zde vodil deputaci až z Lučence, která prosí o práci, Lučenec byl zničen v ohledu průmyslovém vpádem bolševiků a není ještě náležitě uveden do chodu, je tam určitá nesnáz, že ten průmysl byl, založen a vybudován za jiných podmínek, za uherského režimu, a že v některých případech nehodí se snad pro nose území, že se tam budou musiti budovati dráhy, aby umožněn byl vývoz průmyslových výrobků, na které je tamější okolí zařízeno, do jihoslovanských států, a v tom Lučenci, kde bylo zaměstnáno leště v roce 1920 a v roce 1921 8.846 dělníků, jest nyní zaměstnáno 1840 dělníků. Ve Vítkovicích a okolí - to je snad cifra, kterou jsem vytáhl z časopisu odborného asi před třemi týdny - nechci to přeháněti, ale jistě, že tam už ani není zaměstnáno těch 18.000, že tam bude zaměstnáno nyní pouze asi 10.000, podle poslednějších situačních zpráv, které tu a tam v odborových našich poradnách dostáváme.

Tam v tom Lučenci a nejen v Lučenci, abychom řekli, opěvujeme-li Slovensko: ťNad Tatrou se blýsk፠- tedy celé území nad tou Tatrou, ať to vezmeme počínaje Bratislavou až k Munkačevu, všude jsou legiony nezaměstnaného dělnictva, nezaměstnaných robotníků na Moravě, v Brně kolegové vyprávějí, že u sprostředkovatelny ústavů jsou bataliony lidí, kteří žádají ťdejte nám práciŤ, Tedy jest potřebí, aby také o tu práci zde bylo náležitě postaráno, aby vláda těmto věcem věnovala co možná největší pozornost.

Trochu mne zamrzelo, že pan kol. Donát vytýkal tu ochranné zákonodárství, předvídá, že starobní a invalidní pojištění, bude-li uzákoněno, bude zatížením, říká, že dělnictvo žádá nízké ceny životních, potřeb a při tom reklamuje si zachování vysokých mezd, stěžoval si na celní sazby, které zdražují naše textilní výrobky, stručně řeknu, jestliže artikly, které uvedl, že jsou zdražené celními sazbami, hedvábné látky, etamíny a podobné druhy výrobků, že těmito etamíny a hedvábnými látkami se neodívají proletářské ženy, ženy dělníků, nýbrž, že těmito etamíny se odívají dcerky a manželky rolnického stavu. A tu bych řekl, je-li to drahé a přejí-li si to, a oni to mohou zaplatiti, že jest snad oprávněné, že se to od nich žádá, poněvadž by měli spíše dát přednost výrobkům našim a nechtíti, aby ty výrobky se k nám dovážely z ciziny a naše výrobky aby podceňovali.

Ono jest dosti na tom, co se sem dováží této době od lidí, kteří si říkají, my jsme stranami státotvornými, a lidmi, kteří si říkají, my nejsme stranami státotvornými a kteří všichni hledějí, aby využili příležitosti dostati se do Německa nebo do Vídně, tam se lacině ošatili a pak dělnictvu nezaměstnanému vytýkali, že se mu vyplácí podpora v nezaměstnanosti, když se mu práce takovým způsobem odnímá.

Jaké jsou poměry u dělnictva textilního, mohl bych vám předložit výplatní lístky jedné firmy v Místku.

Nechci zrovna jiné případy uvádět, poněvadž to jsou případy v textilním průmyslu všeobecné. Když za 62 hodin dělník nebo dělnice vydělává 238 K 10 hal. a z tohoto obnosu za 62 pracovních hodin při omezené výrobě ve 14 dnech se ještě firma dožaduje 33 proc. snížení mezd, znamená to, že bude mít dělník za těch 14 dní 177 K, Když někdo myslí, že se v našem státu růžově vede dělnictvu a že snad, když se snižují mzdy, že je to oprávněné, já musím mu z tohoto místa prohlásiti: ťKdyby byla pro dělnictvo jiná situace průmyslová, nemohlo by dělnictvo na snižování mezd v této době přistoupiti, poněvadž jeho existence není ještě náležitě zajištěna.Ť Když zde bylo panem sen. Donátem poukazováno na ceny, musím mu připomenouti, že zapomíná, že my konsumenti všichni jsme museli již v měsíci září, říjnu a v následujících měsících v r. 1914 po zahájení války i v dalších létech výrobky zemědělské platiti v takových nekřesťanských cenách, že se nám o tom ani nezdálo, a to pro rolnický stav trvalo skoro 5 roků. Celou dobu války a dále, až do této doby. Letos naříkají rolnici, že jsou biti. Ano, jsou biti, ale svou vlastni politikou. Jestli se letos objevily větší nabídky na trhu, než byla sklizeň, bylo to z toho, že zatajené zásoby přišly letos teprve na trh. To je v obilninách. Takový případ bych zde mohl uvésti také v průmyslu, ve Inu, kde také jsou pěstitelé lnu biti svou politikou zatajování lnu v dobách státního obhospodařování. Jako zřízenec textilní organisace vím, že jsme teprve po převratě počátkem roku 1919 přinášeli prvé zvýšení mezd o 20-30%, anebo o 20-30% zvýšení drahotních přídavků k základním mzdám. Jestli snad druhé obory během války byly chráněny jinými opatřeními na př. hornici nebo kovodělníci druhých 50 průmyslových odvětví dělnictva podle povolání, nemělo do převratu a po převratu až do počátku roku 1919 nikde žádných úspěchů. Vydalo se ze všech možných zásob nepatrných, které mělo. My proto, jestli slevujeme, děláme to demonstrativně, že chceme ukázati, že máme dobrou vůli a snahu, umožnit konkurenci, když je se odvoláváno, že vysoké mzdy konkurenci znemožňují. Kde je ta příčina, že to ještě nejde, když mzdy jsou nižší? Dnes nemůže nikdo říci, že by dělnické mzdy byly vysoké. Kdybych chtěl předkládati statistiku jednotlivých průmyslových dělníků, ať již zemědělských, ať by to byl dělník uhlokop nebo sklářský, nebo kterýkoliv, já nevím, kdo by mně mohl říci, že příjem toho dělníka je dostatečný a že mzdou dělníka zatěžuje se průmysl a znemožňuje konkurence. Mzdy dělnické klesají, ale továrny ještě stojí. Vážený senáte, končím. Přál bych si jen tolik, aby vláda, jsme-li již odhodláni nésti zodpovědnost za postup jednání vlády, bude jasně a určitě postupovati dle správného programu stran v koalici zastoupených a" že očekáváme se vší určitostí, že to, co vláda prohlásila, bude také dodržováno a že nebudou to jenom sladká slova sociální, nýbrž i skutky, že to bude prováděno, záleží nám na tom jako straně státotvorné, ale neradi bychom byli, abychom byli sklamáni, a aby ta železná pevná ruka, která se zde projevila, aby tato železná ruka nebyla jenom vedena naproti dělnictvu, ale aby byla vedena také naproti kapitálu a aby byla vedena i naproti těm, kteří dnešní náš stát těžce vybojovaný sabotují. (Výborně! Potlesk!)