Schůze zahájena u 10 hodin 15 minut.

Přítomni:

Místopředsedové: Kadlčák, Klofáč, Niessner, dr. Soukup.

Zapisovatelé: dr Krouský, Svěcený.

120 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministerský předseda Švehla; ministři: Bechyně, dr Beneš, dr Dolanský, dr Franke, Habrman, dr Hodža, dr Kallay, dr Rašín, Šrámek, Tučný, Udržal.

Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr Šafařovič, jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Zahajuji schůzi.

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):

Z předsednictva přikázáno:

Na základě usnesení iniciativního výboru ze dne 8. listopadu 1922 přikázáno:

výboru rozpočtovému:

Tisk 1447. Návrh sen. Filipinského, Hnátka a soudr. v příčině poskytnutí okamžité podpory ze státních prostředků živelními pohromami postiženým okresům Tišnov a Boskovice na Moravě. (Též národohospodářskému).

výboru národohospodářskému:

Tisk 1450. Návrh sen. Horáka a soudr. na změnu zákona ze dne 22. března, čís. 197 Sb. z. a n. o hornickém vyhledávání a těžení živic (bitumen). (Současné též výboru ústavně-právnímu).

Tisk 1451. Návrh sen. Jelinka, K. Friedricha a soudruhů v záležitosti živelní katastrofy v Mariánských Lázních.

Tisk 1352. Návrh sen. Petříka a soudr. na změnu a doplnění zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 313 Sb. z. a n. o obnově drobných zemědělských pachtů.

výboru národohospodářskému:

Tisk 1452. Návrh sen. dra Ledebura-Wichelna a soudr. na doplnění zákona ze dne 29. října 1919 o prozatímním zvýšení zaopatřovacích platů hornických. (Současně též výboru ústavně-právnímu a rozpočtovému).

výboru technicko-dopravnímu:

Tisk 1459/3. Návrh sen. Klofáče, Šťastného a spor, na změnu nařízení ministerstva vnitra s ministerstvem obchodu, ministerstvem veřejných prací a ministerstvem financí ze dle 28. dubna 1910, jímž se vydávají bezpečnostní ustanovení policejní pro jízdu samohybných vozidel (automobilů, motorových vlaků a motorových kol).

Tisk 1459/2. Návrh sen. Klofáče, Šťastného a spol. na vydání zákona o státních cvičebných kursech pro řidiče automobilů. (Současně též výboru rozpočtovému).

výboru brannému:

Tisk 1459/1 (1137). Návrh sen. Lukeše a druhů na reorganisaci státních hřebčinců. (Současně též výboru rozpočtovému a národohospodářskému.).

výboru ústavně-právnímu:

Tisk 1463. Návrh sen. dra Procházky a soudr. stran zákona, jímž se mění a doplňuje zákon ze dne 27. dubna 1922, č. 130 Sb. z. a n. o ochraně nájemníků. (Současně též výboru sociálně-politickému.)

výboru kulturnímu:

Tisk 1469. Vládní návrh zákona o zevní úpravě předmětů státem vydaných neb podporovaných a významných po stránce výtvarné nebo veřejného vkusu.

Místopředseda Kadlčák: Přikročuji k dennímu pořadu.

Pokračování v rozpravě o vládním prohlášeni a naléhavých interpelacích č. t. 1465 a 1467.

Řečníci:

proti: dr Koperniczky, Zuleger, Walló, Thoř, Jarolim, Průša;

pro: dr Soukup, Rozkošný, ministr dr Dolanský.

Uděluji slovo p. sen. Jarolimovi.

Sen. Jarolim (německy): Slavný senáte! Program vlády, který pan ministerský předseda předložil slavnému senátu, nemůže nás, německé sociální demokraty, v žádném směru uspokojiti. Pan ministerský předseda přinesl sice jako strýček z ciziny bohatě darů, ovšem jako směnky na dalekou viděnou, avšak o tom, co se má státi v době nejbližší, aby se zastavily ničivé účinky krise, o tom pan ministerský předseda skoro pomlčel, neboť s jeho poukazem, že vláda bude míti na zřeteli vhodné prostředky ku snížení hospodářské krise, nelze nic počíti ani při největší skromnosti. Poněkud cize ovšem působí okolnost, že vládní program mohl býti sestaven za spolupůsobení sedmi socialistických ministrů. Tuto skromnost socialistických stran v koaliční vládě, tuto skromnost sedmi socialistických ministrů nutno dle našeho mínění rozhodně přičísti okolnosti, že účinky hospodářské krise v českých průmyslových krajinách neprojevily se ještě tak, jak tomu již dávno jest v územích německých. V tom žádáme od vlády a zvláště od ministra sociální péče co nejdříve jasno. Žádáme, abychom o účincích hospodářské krise byli stále informováni a to nejdříve o počtu nezaměstnaných, o počtu dělníků se zkrácenou dobou pracovní, odděleně dle jednotlivých krajů průmyslových a kromě toho dle jednotlivých krajů republiky. Pan ministr sociální péče učinil již včera některá sdělení o stavy nezaměstnaných. Řekl také, co vláda v budoucnosti zamýšlí dělali. Ta nás rovněž nemůže uspokojiti, co řekl, to je příliš málo. Proto žádáme podrobnou zprávu ve směru, jejž jsem naznačil. Pakli se nám této zprávy nedostane, musí si vláda dáti líbiti, vyslovíme-li domněnku, že jako tak často na poli politickém, tak i na hospodářském rozhodují v první řadě národnostní cíle a motivy. Neboť v německých krajích republiky jsou dnes desetitisíce dělníků bez práce, mnoha jiných tisíc má zmenšenou mzdu následkem volných směn. V pamětním spise, který podaly obchodní a živnostenské komory členům Národního shromáždění, je uvedeno, je na př. v obvodu obchodní komory chebské bylo v určitém potu podniká zaměstnáno počátkem tohoto roku 8297 dělníků. V týchž podnicích bylo koncem září zaměstnáno už jen 4223 dělníků, počet zaměstnaných se tudíž v nich snížil o 4074. Kromě toho je v obvodu obchodní komory chebské bez práce 2400 dělníků textilních. Ve zmíněném pamětním spise se dále praví, že je nebezpečí, že se v nejbližší době počet nezaměstnaných dělníků textilních zdvojnásobí. Dále se tam praví, že z 15.000 dělníků keramických bylo 1500 propuštěno, 10.000 pracuje v týdnu 3-4 dny. Dělníci mojí týdenní mzdy asi 50-100 korun. Z toho můžeme poznati, jak strašné jsou životní poměry dělníků. Ve Slezsku, v obvodu obchodní komory opavské je řada textilních továren úplně zastavena. Druhé textilní továrny pracují téměř bez výjimky jen 3 až 4 dny v týdnu. Přímo katastrofální je také nezaměstnanost v průmyslu sklářském a v kovoprůmyslu. Ze 42.000 sklářských dělníků je nyní 25.000 bez práce, to je tedy přibližně 60%. V celku je dnes ještě zaměstnáno jen asi 16.000 sklářských dělníků. Mezinárodní svaz kovodělníků se sídlem v Chomutově uspořádal v září tohoto roku šetření o stavu nezaměstnanosti a o stupni zaměstnání svých členů. Šetření konáno u 28.052 členů, a z těch bylo v září 7743 čili 27.6% úplně bez práce, 12.282 nebo 43,7% pracovalo ve zkrácené době, tedy 71% všech členů, o nichž šetření konáno, bylo bud bez práce nebo pracovali ve zkrácené pracovní době. Ne mnoho příznivěji mají se věci u hornictví. Také zde bylo v tomto roce propuštěno přes 6000 mužů. Z toho připadá opět dobrá třetina na revír falknovský. Že se tam krise v hornictví projevila podstatně ostřeji než v revírech druhých, jest přičísti v neposlední řadě okolnosti, že na tom má značný podíl úsporná komise. Jestliže úsporná komise něco vykonala, pak se postarala o to, aby v Karlovarském revíru značná část horníků ztratila práci. Kromě toho je faktem, že v celé republice jisté dobrá polovice horníků má volné směny. Od dvou svazů a to unie horníků a unie textilních dělníků mohu také udati podporu, která byla v tomto roce do konce září vyplacena jejich nezaměstnaným členům. Unie horníků vyplatila v 9 měsících přes 1 milion korun, unie textilních dělníků skoro 2 miliony korun na podporách nezaměstnaným, a působí to velmi divně, že pan ministr sociální péče ve slavném senátě včera prohlašoval, že z 33 milionů pojištěných bylo v celé republice napočítáno jen 167.000 nezaměstnaných. Prohlašoval dále, že v celé republice dostává podporu 129.000 nezaměstnaných. Nejprve popírám číslici, že máme jen 167.000 nezaměstnaných. Kdyby tomu tak bylo, neměli bychom v celé republice více než 5% nezaměstnaných. Nuže, ukázal jsem na několika skutečnostech, že počet nezaměstnaných je mnohem větší v průmyslových okresech německých; pakli tam je větší, musí býti proto v českých krajích prosté menší. (Sen. Walló [něm.]: Také zde se to zatajuje!) Zajisté! Kromě toho vyplývá to také z toho, že rozdíl mezi nezaměstnanými a skutečně podporovanými musí býti větší, než se opravdu projevuje. Kdyby byly údaje pana ministra sociální péče správné, měli bychom 77% všech nezaměstnaných, kteří dostávají podporu. Tomu však ve skutečnosti tak není. Vláda je také toho názoru, že se nezaměstnanost odstraní již tím, když se počet nezaměstnaných zamlčí, a rovněž neudá správně počet dělníků pracujících kratší dobu a když se bledí, aby se počet podporovaných nezaměstnaných zmenšil. M.á-li vláda skutečně takový názor, pak dělá politiku pštrosa, který prostě strčí hlavu do písku, když nechce něco nepříjemného viděti. Proto však se nestane ptákem neviditelným. Pan ministerský předseda také prohlásil, že vláda odstraní podporami přímé následky výrobní krise, která se projevuje zvýšenou nezaměstnaností, ovšem jen potud, pokud není možno opatřiti nezaměstnaným výdělek podnikáním státním nebo komunálními investicemi. Aby neproduktivní péče o nezaměstnané byla nahražena produktivní, to má vláda rozhodně sama v ruce. Jen půjde-li napřed a poskytne potřebné peníze komunálním svazkům, pak možno očekávati, že bude možno počíti s většími komunálními pracemi. Avšak jak si vláda představuje produktivní péči o nezaměstnané krajinách německých, o tom podává dostatečně vysvětlení také rozpočet na rok 1923. Dle zmíněného rozpočtu má, býti vydání v roce 1923 a různé investice částka přibližně 3 miliard. Nuže, dal jsem si práce a v rychlosti, - domnívám se že jsem snad nic nepřehlédl, - jsem vypočítal, že na německé okresy má přijíti z těchto 3 miliard v celku jen 100 milionů korun, to jsou 3% celého investičního programu, která mají býti rozdělena na německé okresy. V těchto 100 milionech korun, které zbývají vládě pro nás, figuruje několik milionů na vojenská kasárna, střelnice a muniční skladiště. (Výkřiky na levici.) Máme proto dojem, kdyby se nepovažovalo za nutno stavěti v německých krajinách kasárny, muniční skladiště a střelnice, vůbec by nic nezbývalo pro nás na investice. (Výkřik na levici: Tak jest!) I když je to chvalitebné, že vláda má v úmyslu hoditi nám těmito vojenskými výdaji nějaký drobek, bylo by konkrétnější, rozumnější a lepší, kdyby se starala, aby za to byly vystavěny obytné domy, neboť i o bytovou péči je u nás mnohem hůře postaráni, než všeobecně v celé republice. Vezměte do ruky nejnovější knihu, která byla vydána ligou Masarykovou, a tu najdete, že tu jsou německé průmyslové okresy, kde je největší úmrtnost z tuberkulosy. To je důkazem, že jsou tam poměry bytové a konečně i vyživovací velmi nepříznivé. Je velmi příznačné, jestliže vláda měla ze svých 3 miliard pro nás jen 100 milionů korun, poněvadž tím jest vyjádřeno, že se tu zrcadlí to, co jsem již před tím řekl, že totiž rozhodují národnostní motivy nejen v politice, nýbrž i na poli hospodářském. Nyní však také rozumíme slovům, jež vyřkl ve svém prohlášení ministerský předseda, že při investičních pracích má býti rozlišováno mezi dělníky kvalifikovanými a nekvalifikovanými. My tedy naprosto nemyslíme, že podpora nezaměstnaných jest to nejdůležitější, z mnoha důvodů jsme proto, aby bylo pečováno o odstranění nezaměstnanosti, aby si dělníci svůj příjem prostě vydělali. Avšak v případě, že se ukáže vláda neschopnou zmírniti nezaměstnanost, musí pečovati, aby dělníci, kteří ztratili práci, dostávali podporu. To je jistě kapitola velmi smutná.

Zákon z 12. srpna 1921 o podporách v nezaměstnanosti je nepochybné velmi úzkoprsý, ministerstvo sociální peče však udělalo zákon jinak sám o sobě nedostatečný ještě horším a obrátilo ho namnoze v opak. Na příklad v celém zákoně o podporách v nezaměstnanosti není jediné věty, dle níž jsou svobodní dělníci z podpor vyloučeni. Toto omezení provedlo ministerstvo sociální péče teprve během doby cestou nařízení. Ve skutečnosti dostane se osobám svobodným podpory zřídka. Z čeho mají tito dělníci žíti? Možno snad říci, že počet jich není příliš velký; pozorujte však věci jinak! Nejprve, z čeho mají vůbec žíti svobodní dělníci, kteří bydlí u cizích lidí? Jestliže nemají příjmu, nemají ani útulku. Učinila si snad vláda úkolem zvýšiti tímto způsobem zločinnost již dosti vysokou, jakou ve skutečnosti máme, aby mohly býti k dosavadním 13.000 četníkům, jež v republice máme, ustanovenu ještě další tisíce? To by bylo zvláštní zmírnění nezaměstnanosti. Považuje vláda za sociálně spravedlivé, aby se otcům rodin, kteří namnoze žádného majetku nemají než prostou bídnou chatrč, aby se jim zadržovala podpora? Není to hrozné, že se dělníkům - a takové případy se staly - odpírala podpora proto, že jejich živobytí není ohroženo, poněvadž otec nezaměstnaného, starý 60 let, má ještě příjem jako nádenník? Výše nemůže ovšem přísnost a brutalita jíti. Bylo by jistě velmi přehnané, kdyby se měly všechny tyto nesociální činy, jež byly spáchány na obětech hospodářské krise, svrhnouti na bedra a podřízených politických správ okresních. Zde řádí již zlý duch, prostý jakéhokoli sociálního cítění, v ministerstvu sociální péči. Za všechny tyto věci, jež se tu přiházejí, je bezprostředně zodpovědným ministr sociální péče. Včera pan ministr sociální péče také prohlásil, že se ministerstvo toto otázkou tou zabývalo, že bylo podřízeným úřadům vydáno nařízení, dle něhož mají také svobodní dělníci za jistých předpokladů a poměrů dostávati podporu. Rovněž prý byly podřízené úřady poukázány, že stáří nemá míti pro braní podpory významu; avšak v obou případech bylo stanoveno omezení, ťpokud není ohroženo živobytí té které osobyŤ. Nuže, příklad k tomu: Mám za to, že to, co ministr sociální péče řekl, na věci nic nemění. V některé rodině jest dorostlý syn, otec jde do práce; poněvadž však otec jde do práce, ač snad nutno živiti ještě dvě až tři školou povinné děti, není živobytí onoho svobodného dělníka ohroženo a on podpory nedostane. Ministr sociální péče stejně jako vláda považují se svou sociální politikou za slučitelno, aby dělník vychovával své děti přes věk školou povinný, aby v budoucnu byly schopny také nositi pušku, on však aby byl kromě toho také povinen dorostlé děti živiti. Takové věci se skutečně všude staly, že nyní v srpnu, myslím také v září, byli mladí dělníci propuštěni z vojny, do svých dřívějších závodů nebyli již přijati, bez zaměstnání chodí sem tam a nyní v četných případech nedostávají podpory v nezaměstnanosti.

Žádáme proto od vlády a zvláště také od ministra sociální péče velmi důrazně, aby tyto vylíčené poměry byly odstraněny, aby nad to bylo pečováno také o to, aby sociální péče byla deště rozšířena. Naši klubovní přátelé v poslanecké sněmovně podali o tom návrh a my očekáváme, že tato vláda se postará o to, aby tento návrh byl sborem zákonodárným příznivé vyřízen.

Ministerský předseda mluvě o opatřeních proti hospodářské krisi řekl; že se vláda vynasnaží snížiti daně, aby byly tímto způsobem sníženy výrobní náklady; při tom však očekává, že všechny vrstvy při tom budou pomáhati, že dělníci a podnikatelé musejí přinésti oběti. Dovolávati se obětavosti dělníků, je dle našeho názoru skutečně zbytečno a to proto, poněvadž podnikatelé a také vláda ani v nejmenším nepřispěli k odstranění hospodářsky krise. Soudě dle různých zpráv, shodují se vláda i podnikatelé v tom, že výhradní obětí hospodářské krise mají býti dělnici; nebol pro to mluví okolnost, že v ministerských pokojích bylo methodicky vydáno heslo, že nutno systematicky provésti snížení cen. (Sen. dr Heller [něm.]: Už s tím začali!) Tak jest. Od počátku republiky prohlašovali podnikatelé každého roku, který máme za sebou, že v tom roce stále jen velmi značně dopláceli. Když příslušný rok minul, poznalo se, že bylo dosaženo velmi úctyhodných zisků, o nichž nemožno jen říci, že to jsou zisky lichvářské, nýbrž nutno o nich říci, že konsumující obyvatelstvo bylo za jasného dne okrádáno, aniž taškáři býti nějak lapeni.

A jak je tomu nyní? Beze všeho přiznáváme, že je hospodářská krise. Avšak je rozdíl mezi hospodářskou krisí, která se jeví v nezaměstnanosti dělníků a tou, která se ukazuje u podnikatelů, a proto ve vší formě prohlašujeme, že je ještě mnoho podnikatelů, kteří přes hospodářskou krisi dosahují velmi značných zisků, že podnikatelé, posuzujeme-li je jako celek, rozhodně nedoplácejí. Podnikatelé hojí se prostě na dělnících. Řídí se zásadou: malý obrat, velký zisk, a přicházejí při tom k svému. Proto jsme již žádali - a byli to zvláště naši přátelé minulého roku v poslanecké sněmovně, - aby byl vydán zákon, jímž by bylo zabráněno, aby podnikatelé nemohli bezohledně vyhazovati dělníky na ulici. Vláda vydala nařízen, jimž se propouštění dělníků a omezování výroby poněkud staví. Myslím, ž se to větším dílem odbude na papíře. Kdyby byla vláda učinila v tomto směru spatření již roku minulého, nebylo by došlo k tomu, aby mohlo býti tisíce dělníků libovolně propouštěno. Nezapomínejme na toto: Jestliže podnikatel dnes nebo zítra nechá provoz 14 dnů v klidu a pak jej opět obnoví a to za zcela jiných podmínek pro dělníky, pak nelze vždy tvrditi, že tento provoz byl zastaven jen proto, poněvadž ho nelze hospodářsky již udržeti, nýbrž že byl zastaven proto, aby byli dělníci proháněni, mzda jejich snížena, aby živobytí dělníků bylo ještě více stiženo. Kdyby byla vláda svého času přijala náš návrh, nebylo by jistě, jak jsem již pravil, došlo k tonu, aby tolik dělníků ocitlo se bez práce. Podnikatelé nebyli by mohli libovolně zastavovati podniky, nýbrž musili by si to rozmysliti, a bylo by se tak mohlo státi teprve v těch případech, kde to skutečně bylo nevyhnutelno.

Nuže, vláda také vydala svého času heslo o snižování mzdy a řekla také samozřejmě, že udělá něco, pokud jde o daně. Nestalo se nic. Vzhledem k daním jsme se skutečně odrakouštili, avšak nikoli ve smyslu dobrém, nýbrž ve špatném. Jeden pan kolega podal již včera číslice, když mluvil o poměru daní u nás a v Rakousku před válkou. Neřekl však, který rok myslí. Učinil jsem základem výpočtu rok 1913. Tu je viděti, že v Rakousku mínily v roce 1913 rozpočtové výdaje na hlavu obyvatelstva 118 zlatých korun. V Československé republice je to dle rozpočtu na rok 1923 bez investic 1425 K, Hledíme-li k tomu, že se také ve Švýcarsku zvýšily ceny a hledíme-li ke kursu na curyšské burse, je znehodnocení koruny dnes 9¹/₂násobné, odpovídá tedy 1425 Kč částce 150 zlatých korun, tedy zvýšení ze 118 na 150 zlatých korun, to jest zvýšení o 32 zlaté koruny nebo o 27.1%. Naše výdaje dle rozpočtu jsou tudíž o dobrou čtvrtinu vyšší než ve starém Rakousku. Bylo by tedy nejvýš na čase, aby se také v tomto státě myslilo na to, aby se kytice daní zmenšila, a to nejdříve ať co nejrychleji zmizí daň z obratu a z uhlí. Pan ministerský předseda však praví, ž daň z uhlí by bylo možno snížiti jen tehdy, kdyby její snížení bylo vyjádřeno také ceně uhlí. Když pan ministerský předseda tuto větu vyslovil, přehlédl rozhodně, že 30% dávka z uhlí se přiráží k ceně uhlí. Tato dali z uhlí činí u jámy z celkové ceny uhlí 23%, stejně zda cena jeho stoupá nebo klesá. V tomto směru je pan ministr financí mnohem upřímnější než pan ministerský předseda. Pan ministr financí praví zcela krátce, že nejprve vůbec nemyslí na to, aby daň z uhlí nížil. Za to však má recept naprosto jiný: Nejprve musejí sleviti majitelé dolů na cenách a dělníci na mzdách. Že podnikatelé půjdou dolů s cenami na úkor svého prospěchu, jistě pan ministr financí sátu nevěří. Co je pravé na jeho víře, je okolnost, že mzdy dělníků a zaměstnanců mají býti sníženy. V revíru ostravsko-karvínském byly v poslední době mzdy sníženy o 30%. Dosud činily mzdové náklady při jednom metrickém centu 9 korun. Nyní budou činiti si 6 kor. Podnikatelé však snížili cenu uhlí o 3 kor., ačkoli podíl mzdy na tom činí pouze 3 kor. Jestliže podnikatelé, uhlobaroni v Moravské Ostravě, mohli nyní snížiti cenu uhlí o 8 korun, byli by tak mohli učinili listě již také v roce minulém. Jednou ta věc nebyla právě v pořádku, bud minulého roku nebo v roce tomto. Byl tu tedy proveden pouhý manévr. Kdyby byli podnikatelé stále dopláceli, nebyli by mohli snížiti ceny uhlí více než činilo snížení mzdy. Tomu tak není. V severozápadním hnědouhelném revíru činily nákladu mzdové v nynější době 375 korun při jednom metrickém centu. Nyní mají klesnouti po poklesu mzdy na 260 korun. V Praze stojí metrický cent uhlí hnědého 28 K. Možno to však vysvětliti ještě jinak. Stát dodává dosti velké množství uhlí do Prahy, snad největší díl svého uhlí. Na státních jamách je možno pro příznivé geologické a strojní poměry, aby tam byly nejnižší náklady mzdové. Na státních jamách dobývá se cent uhlí za 2,72 koruny. Pani senátoři z většiny nechť se zde v Praze informují, jak draho stát své uhlí prodává. Tím jsem chtěl dokázati, že je nesmyslem, více než omylem tvrditi, že mzdové náklady mají podstatný díl viny na tom, že ceny uhlí jsou tak vysoké. Táži se tudíž celé vlády a zvláště však p. ministra financí, zda se domnívají, že obrovským snížením cen bude nám umožněno, abychom prodali třeba jen jediný cent uhlí více do ciziny? Neboť že nemůžeme již prodávati nic do ciziny, ba že my již ani lidi nemůžeme vyvážeti, poněvadž prostě nejsme nikam vpuštěni, souvisí s celkovou politikou státu. Řekli jsme s tohoto místa více než jednou, že tento stát je státem vývozním a že nutno pečovati o to, aby nebyl průmysl ohrožován, že se mu musí opatřiti možnost odbytu. Tehdy se nám dostalo výsměchu, ba bdělo se nad tím, aby již ani jediný cent uhlí nepřišel do Německa a do Rakouska. Pan ministr veřejných prací byl dokonce interpelován, když dovolil dáti několik metrických centů uhlí přes kontingent některému z těchto států. Dnes tam uhlí nepotřebují, jednak že tam uhlí kupovati nemohou, poněvadž se následkem valutárních poměrů příliš zdražilo, a zvláště že i v Něm. Rakousku pečovali o to, aby se tam hospodářské poměry staly nesnesitelnými. Co naši produkci zdražuje, leží na jiném poli. Potrvají-li dopravní tarify, potrvá-li dávka z uhlí, daň z obratu a zištnost podnikatelů i v budoucnosti, pak nebudeme moci s cizinou konkurovati. My máme v Československu doslova nejvyšší dopravní tarify na drahách. Možno číselně dokázati, že tomu tak jest. Pan kolega dr Stránský již předevčírem o tom podal zprávu. Svoje vylíčení omezil jen na vzdálenost 10 km. Zařídil jsem svůj popis na 200 km a výsledek jest tento: v Československu činí dopravní poplatky za 100 kg na vzdálenost 200 km 7,30 kor. Učiním-li tuto částku rovnou 100, činí tarifní poplatek na stejnou vzdálenost dle stavu 1. září v Italii 72%, ve Francií 67%, v Belgii 41%, v Něm. Rakousku 22%, v Německu 21% v Jugoslavii 19%, v Polsku 13%, v Uhrách pro cizí uhlí 13% a pro domácí uhlí 5%. Tak vypadá v republice konsolidace železnic. Kdyby se chtěl pan finanční ministr zříci daně z uhlí, ušetřil by vlastně také pan ministr železnic dobrých 300 milionů korun, poněvadž přece také ministr železnic musí tuto daň z uhlí platiti. Již v tomto směru by bylo možno dopravné snížiti, aniž by v rozpočtu vznikl nějaký nepoměr. Pan ministr financí však trvá na svém názoru a ctím způsobuje, že uhelnou daň musí platiti z dobré ¹/₄, téměř ¹/₃ ministerstvo železnic. Vláda slíbila působiti také v tom směru, aby nejširší vrstvy obyvatelstva dostaly nejnutnější životní potřeby za přiměřené ceny a dobré jakosti. To je kaučukové slovo, které možno táhnouti a otáčeti se všech stran, při němž možno si mysliti mnoho, avšak netřeba si mysliti také nic. Ve skutečnosti nelze s takovým poddajným slovem nic počíti, a faktem jest, že se nestalo to, co vláda slibovala. Pro dělníka jsou ceny životních potřeb přiměřeny jen tehdy, jestliže nominelní výše mzdy je tak velká, že si za ní může opatřiti silnou stravu, dobrý oděv a zdravý byt. Nehledě k nečetným výjimkám možno však říci, že jen velmi málo dělníků dosáhlo skutečné mzdy mírové, to jest, že mzda největšího počtu dělnictva stoupla méně než ceny životních potřeb v celku. Bylo to bláznivé počínání, že se při nastalém poklesu cen počaly ještě silněji snižovati mzdy, což bylo vládou ještě podporováno. Pan ministerský předseda také řekl, že nutno dbáti toho, aby byl zvýšen odbyt domácí, poněvadž tím možno povznésti všeobecné hospodářství. Jak si pan ministerský předseda představuje zvýšenou kupní sílu, to vědí bohové. Rovněž nevěříme, že vláda podporuje snižováni cen, aby povznesla kupní sílu. Nejprve by bylo bývalo nutno, aby se mzdy pokud možná udržely na své nynější výši, aby se tak zvýšila skutečná mzda a překonala skutečnou mzdu mírovou. Myslí snad někdo z lůna vlády, že se možno zaříditi na mzdu předválečnou? Víme přece, že jsme ve starém Rakousku měli nejnižší mzdy, nejvyšší ceny potřeb životních a nejvyšší úmrtnost. Chcete v tomto státě zavésti opět takový stav? Zdá se, že jste na cestě k tomu a proto nevěříme, že snižování cen má býti podporováno jen za tím účelem, aby byly reální mzdy zvýšeny, poněvadž by se jinak nepřikročovalo současně ku snižování mzdy. Ostatně to není ani pravda, že se mají ceny snížiti. Je to velmi pozoruhodné, chceme-li to zjistiti na několika příkladech. Na začátku září stálo kilo hovězího masa 14 korun, hned na to uznalo ministerstvo zemědělství, že domácí skot potřebuje zvláštní ochrany, poněvadž nesnáší nízkých cen. Pan ministr zemědělství tedy vydal 22. září nařízení, jímž se dovoz dobytka z Jugoslavie prostě zamezuje. Důvodem toho je, jako již tak často, kulhavka. Již ve starém Rakousku hrávala velkou roli. Bude-li jednou některý historik zkoumati příčiny války, shledá také, že kulhavka hrála při tom velkou roli, a zdá se, že tato politická kapitola kulhavky má se přenésti také do Československé republiky. Vždycky, kdykoli maso v ceně nějak o několik haléřů klesne, prohlásí se prostě na základě předpisů veterinářských, že jugoslávský dobytek je zamořen; on má to neštěstí, že je pokaždé zamořen, když tuzemské ceny klesnou, a hranice se uzavřou. Totéž, co platí o cenách masa, jež se dosud držely na stejné výši, platí konec konců také o ceně pšenice. Dne 5. září byla cena za 1 q pšenice 150 K, 12. září 155 K, 19. září 160 K a 7. listopadu 170 K, Od 5. září do 7. října stoupla tedy cena pšenice za 1 q o 11 K. Den 5. září jest před nařízením vlády, tedy před 9. zářím. Tehdy řekla vláda, že bude pečovati o to, aby byly ceny sníženy. Výsledek nyní jest, že v této době cena pšenice stoupla. Stejně má se věc s americkým sádlem. Americké sádlo stálo 5. září na pražské burse 1 kg 987 K, 7. listopadu 11,50 K, což značí stoupnutí o 16%. A tu má vláda ještě smělost neustále prohlašovati, že se snaží podporovati snižování cen. O tom nám již včera řekl něco kolega Donát, když prohlásil, že agrárníci budou musiti trvati na tom, aby byly opět zavedeny celní sazby mírové a to ve zlaté měně, to značí, že agrárníci chtějí míti 7 až 8násobné clo jako plus ku zdejší ceně, jako dostávají nyní. Tak se věci mají. Dle včerejšího kursu stál na americké burse 1 q pšenice 156 K, Loco Hamburk přijde na 165 korun. Okamžitě nevím, co stojí doprava z Hamburku sem, jistě však nestojí více než 9 korun. I když jí připočteme, můžeme zjistiti, že je to přibližně táž cena, jak byla minulého týdne průměrně znamenaná na pražské burse, totiž 170 K. K domácím cenám snaží se tedy získati ještě dopravní náklady, a to ještě nestačí, nýbrž nad to má býti zavedena ještě celní sazba. A při tom bylo ještě současně ohlašováno, pakli se tak nestane, že domácí zemědělství zahyne.

Jestliže někdo v tomto státě přispívá k tomu, aby se v budoucnosti stalo zemědělství méněcennějším, pak to jsou v první řadě strany koaliční, které se snaží vši mocí provésti program tak zvané pozemkové reformy. Čím více malozemědělských míst vytvoříte, tím spíše omezíte produktivnost zemědělství. Tak dále nelze. Když jste se rozhodli vyvlastniti velkostatky, měli jste pomýšleti aspoň na to, abyste je nechali v celku, aby byly vzdávány družstevně, aby se mohlo říci, že se koná kus socialistické práce, o níž se mluví také v ministerstvu. Avšak ze všech těch věci nevidíme ničeho, nýbrž jdeme cestou opačnou a myslíme, že cíle dosáhneme tím, že domácí obyvatelstvo prostě musí zaplatiti účet. Pan ministerský předseda také slíbil, že znárodnění dolů a přírodních pokladů bude i dále předmětem bedlivého studia. Předpokládám, že pan ministerský předseda slovem ťznárodněníŤ, jež přece pochází ze západu, mínil skutečně socialisaci. Pakli myslil tuto, pak smíme zajisté říci, že 27 akciových společností, jež asi ovládají sedm desetin veškerého hornického průmyslu republiky, budou míti velkou radost z toho, že se otázka socialisace ještě dále rozvážně studuje.

Domnívám se, že vládě a panu ministerskému předsedovi nejde vážně o toto studium, nýbrž že to byla jen poklona, která byla učiněna před stranami socialistickými, když se pravilo, že se před také myslí na socialisaci. Když se cizozemským uhlobaronům, když hornici započnou mzdové hnutí a vzpírají se souhlasiti se snížením mezd, dostalo policejní ochrany a mohou si dovoliti zde v Praze vyvěsiti vyhlášky, že v zájmu naší republiky nutno snížiti mzdy horníkům, myslím, že to hodně silné, zvláště když si pomyslíme, že za války neustále žádali, aby byli dělníci postříleni a aby jednáno s nimi jako s desertéry. A to se děje, aniž se někdo rozčiluje, aniž se cítí někdo dotčen. Dále věci již nejdou a úplně to tedy souhlasí s tím, co jame prohlásili. Podnikatelé budov to považovati zajisté za potvrzení, že se socialisace nechá prostě padnouti.

V celku vzato, řekl již můj soudruh v politickém směru, co mělo býti řečeno. Dovolil jsem si jen říci něco ve směru hospodářském, avšak musíme zajisté prohlásiti, že nám vládní prohlášení nevyhovělo ani v tom, ani v onom směru, a že za nynějších poměrů nemůžeme jinak než hlasovati proti vládnímu prohlášení. (Potlesk na levici.)

Místopředseda Kadlčák: Sděluji, že v senátě koná se ministerská rada a že jsou všichni ministři přítomni.

Uděluji slovo panu sen. Rozkošnému.

Sen. Rozkošný: Slavný senáte! Představila se nám nová vláda, která potřebovala hlavně proto předvěsti nám svůj program, poněvadž ti pánové pocházejí z různých politických stran, v tomto domě zastoupených. Mám totiž za to, že kdyby byli zasedali na ministerských tavících pánové z jedné politické strany, že by se rozumělo to, co nám chtějí říci, resp. jak chtějí vládnouti, samo sebou. Poněvadž však jsou to pánové z různých stran., tedy se to samo sebou nerozumělo a řekli nám proto jen zhruba, na čem se dorozuměli a na jakých kolejích se má pohybovati kára, již chtějí táhnouti. Myslím, že je to poučné pro nás a pro veškeré obyvatelstvo v naší říši. Ti pánové, kteří se dohodli, že budou tvořiti vládu československou, musili se dohodnouti na jistém programu, který nátur sdělili, a o němž řekli, že ho chtějí zachovati, a my jsme z toho mohli míti naučení, že v tomto státě není možno, by vládla nějaká politická strana jedna, nýbrž že je potřebí, když se má ten stát spravovati, aby více stran politických se o vládu dělilo a aby vládly tak, aby pokud možná všem stranám, jež zastupují, to vyhovovalo. To bylo asi základem sestavení této vlády a, když to má býti poučením Také pro nás, myslím, že z toho musíme míti hlavně poučení v tom směru, abychom i my to zachovávali, což vždy nebývá. Pozorujeme na různých politických schůzích, že jedna strana druhou zlehčuje. V té příčině naše poměry mohly by se zlepšiti proti tomu, jak nyní vypadají. Když však vidíme, že správa našeho státu jinak možno není, že se musilo více politických stran sloučit, aby mohly tvořiti majoritu v zákonodárných sborech, bez které není možno říši spravovati, nezbývá, než učiniti navzájem jisté ústupky, zachovati jistou konciliantnost a chovati se navzájem tak; aby spolupráce byla pokud možná nejlepší. Myslím, že kdybychom to dovedli, působilo by to také výchovně na naše obyvatelstvo, ve kterém je stále ještě mnoho sporů. V čem tyto spory pozůstávají, to víme. Ovládají nás otázky, které nás ovládaly již v bývalé říši, totiž hlavně otázky národnostní, hospodářská a sociální, jež budou dávati ještě dlouho směr naší politice a ovládati mysl našeho obyvatelstva. Vidíme i z debaty, která se o prohlášení vládním rozvinula, že se týká těchto otázek. Je tedy na nás, abychom k programu vládnímu, který nám oznámila ve vládním prohlášení, zaujali zde svoje stanovisko. Je to snad dosti divné když i se stran, které patří samy ke koalici, dělají se výtky prohlášeni vládnímu, nebo se pronášejí přání k tomu, co bylo v prohlášení vládním projeveno. Vypadá to jako kritika, ale myslím, že se to nemá tak posuzovati, nýbrž mám za to, že my všichni v tomto senátě jsme povinni vládě říci, co si naše obyvatelstvo; naší voličově, kteří nás sem vyslali, přejí... (Sen. Matuščák: Nezapomeňte, že v této vládě mají agrárníci pojištěné stanovisko.) Já jsem ještě o agrárních poměrech nezačal mluviti, snad později bude k tomu příležitost. Zatím děkuji za upozornění. (Veselost.) V prohlášení vládním oznámila nám vláda, že má skončiti doba slibů a všelijakých dorozumíváni a že má nastati doba práce. Vláda má za to, že je potřebí říši držeti a zvelebovati prací a žádá nás, abychom jí v tom směru byli nápomocni. A to zajisté uznáme všichni za svou povinnost. Vláda prohlašuje, že chce pečovati o zabezpečení klidného rozvoje vnitřních, hospodářských a sociálních poměrů. My to chceme také a myslím, že bez rozdílů stran si všichni přejeme, aby naše obyvatelstvo, všechny jeho stavy, byly co nejspokojenější.

K tomu je třeba, aby naše říše byla k jiným říším a hlavně sousedním v přátelském poměru. Ústy pana ministra zahraničí bylo nám zde řečeno, že vláda bude v tomto směru působiti.

Nesmíme mysleti, že když jsme prodělali pětiletou válku, že již tím jsou války odstraněny. Vidíme, že nebezpečí pořád hrozí na všech stranách a že musíme býti připraveni na všecko. Hlavní věc je, aby u nás doma poměry byly pokud možno ustáleny. Tomu se přispěje nejlépe tím, když všechny stavy se semknou, aby vládu ve snaze o blahobyt obyvatelstva co možná podporovaly. I veškeré obyvatelstvo chce jako vláda míti uspořádány vnitřní poměry.

Poslední dobou zajímá nás nejvíce krise průmyslová, která se veškerého našeho Obyvatelstva těžce dotýká. O ní se tak z větší části mluví ve vládním prohlášení a také skoro všichni řečníci se jí zabývali. Bylo zkoumáno, v čem naše krise záleží, a se všech stran bylo naznačováno, že jsou to valutární poměry, které ji zavinily. O nápravu bychom se všichni zajisté rádi přičinili, ale je těžko najiti prostředky. Vláda sama ve svém prohlášení podotkla, že naše daně jsou veliké, což je příčinou takového zdraženi našich výrobků, že nemůžeme do ciziny prodávati. Nehledě k valutárním poměrům u nás a zejména v sousedních říších, máme také drahou výrobu proto, že máme vysoké daně, vysoké samosprávné přirážky všeho druhu, a když ještě uvážíme, že naše valuta je lepší u nás než v sousedních státech Německu a Rakousku, nejlepších to odběratelů našich průmyslových výrobků, snadno se domyslíme, že je stav našeho průmyslu těžký a že všichni se musíme přičiniti o nápravu.

Všichni řečníci naznačili cesty, kterými s to má díti: snížením dani zejména dávky z uhlí, která nejvíce obyvatelstvo tíží; ač do jisté míry byla již snížena, a snížením dávky z majetku která se nyní platí. Byla zavedena r. 1919, kdy ceny nemovitosti byly náramně vysoké: Proto ten přírůstek ceny u zemědělství a nemovitých statků je vlastně fiktivní.

Nyní zase mají nemovitosti daleko menší cenu než 1. března 1919; Proto dávka z přírůstku na majetku, zejména u nemovitého statku, u zemědělství, skutečně je neoprávněná, a je tedy pochopitelno, že veškeré obyvatelstvo zemědělské se domáhá toho, aby dávka byla pokud možno snížena, zejména pokud jde o daň z přírůstku. Jestliže pan ministr financí splní svůj slib, tedy očekáváme, že i v té příčině se nějaká náprava stane, poněvadž je skutečně potřebí, aby se stala.

Vláda nám také připověděla, že se přičiní o to, aby podklad pro vyměřování daní byl budoucně pokud možno jiný než doposud, aby nebyly daně tak rozptýleny. Máme nyní tolik daní. (Hlas: 49!) a já již jednou ve slavném senátě pravil, že by nějaký berní úředník snad ani nedovedl vypočítati všechny daně, jež se předpisují a vybírají, a v tom jistě je veliká nesnáz a nesrovnalost a také pro obyvatelstvo je to velice obtížné, poněvadž nyní, když se neplatí daň u berního úřadu a nedává se na to potvrzení, neví nikdo, co vlastně má platiti. Děje se to tak, že každého ¹/₄ roku přijde exekutor do obce a řekne, tolik máš platiti. Nebývá to málo, poněvadž je v tom obsažena přirážka autonomní, a dohromady to dělá velikou sumu, takže takový baráčník musí platiti tisíc korun za čtvrtletí právě uplynulé. Opravdu by bylo žádoucno, aby daň byla jednotná a nerozptýlená, aby nebylo 49 daní, jež bylo právě řečeno. Myslím, že to není tak jednoduché, že kdybychom se sešli dohromady a radili se, jak má jednotná daň z příjmu vypadati; bude si to představovati každý jinak, a bylo by se těžko o tom domluviti. Pan ministerský předseda slíbil sice; že do roku 1924 bude reforma daňová provedena; přál bych mu x duše, aby byla provedena. Myslím však, že to nebude možno, a jestliže svoje sliby jinak dodrží, v tamto směru nebude s to je dodržeti, ačkoliv by pro obyvatelstvo to bylo velmi dobré, kdyby to bylo možné. (Hlas: A pro stát také!) Ano, pro stát také!

Já bych znovu apeloval, když máme nového ministra financí, aby se postaral o to, aby každý poplatník dostal předpis Báně. Vím, že u pozemkové daně to není možné pro příští rok; ale kdyby letos na konci roku každý dostal od berního úřadu třebas jen lístek, na kterém by bylo napsáno, kolik zaplatil r. 1922 na jednotlivé daně a přirážky, bylo by to pro příští rok vodítkem. Podle zákona mánie platiti čtvrtletně daně; kdyby měl takový lístek, nemusil by čekat, až přijde exekutor, aby řekl; že má tisíc nebo dva zaplatiti, nýbrž vypočetl by si to podle lístku sám. Snad je to věc malicherná, ale pro poplatnictvo velice důležitá, nechalo by se to velmi snadno takovýmto způsobem spraviti, neboť berní úřad musí věděti, kdo má co platiti, a bylo by to jednodušší, aby se to každému poplatníkovi na konci roku oznámilo a podle toho by platil příští rok a konci roku případně vyrovnal rozdíly, které za rok snad ve výši některých daní, na př domovní u poplatnictva se staly. Tím by se celá otázka velmi zjednodušila nejen pro poplatníky, ale i pro berní úřad; neboť nebylo by potřebí posílati tolik úředníků ven vymáhati daně nebo sdělovati poplatníkům, kolik mají platiti, kolik mají nedoplatků. Tím by se ušetřilo ve správě státní při vyměřování daní. (Výborně!)

Slavný senáte! Mně se zdá, když se zabýváme otázkou krise, že se všechny příčny této krise dosti stejnoměrně neoceňuji. Jako jsem se zmínil o tom, že bychom se nedomluvili, jak má jednotná daň vypadati, tak také myslíme, že i zde je odůvodněno, že názory jsou tak různé. Ale něčemu nerozumím přece. Náš průmysl domáhá se nyní velice houževnatě nápravy, a to dle mého názoru jednostranně. Domáhá se nápravy jen pokud se týče vývozu. Pořád slyšíme, že se má vládu stát postarat o to, aby se vývoz všelikých průmyslových výrobků usnadnil. Ale velice zřídka slyšíme, po případě vůbec neslyšíme, že se má stát a vláda starati také o to, aby se nákupní síla domácího lidu podporovala. Ovšem řekne se mi z jistých politických stran, že nákupní sila má se podporovati tím, že mají býti vysoké mzdy. A já uznávám také, že čím je menší mzda, tím že poplatní síla je menší. Nechci nikomu křivditi, ale podle mého názoru se chybuje, že neoceňuje se dosti poplatní síla také u zemědělského obyvatelstva, ta se podceňuje velice. Včera jsem se divil, když jeden z pánů řečníků odhadoval počet zemědělského dělnictva na 30% našeho obyvatelstva. Myslím, že ho pokárá z nepravdy statistika, až ji budeme míti, o povolání jednotlivých tříd obyvatelstva. Mám za to, že nejméně 50% bude obyvatelstva, které se zaměstnává zemědělstvím, a že tedy odhad 30% je daleko od pravdy. Tak se tedy na tuto záležitostí pohlíží a nic nehledí se k tomu, aby i zemědělské obyvatelstvo mohlo kupovati. Žasl jsem předevčírem, když jsem četl v jednom časopise - poznamenal jsem si to, poněvadž to bylo od jednoho národohospodáře, kterého si velice vážím - který napsal: ťObchodní politika nesmí směřovati k tomu, aby se náležitě zvětšila výkonnost zemědělské výroby, ale aby produkce půdy byla maximální.Ť ťNesmíŤ Nemohu tomu věřit a mám za to, že je to chyba tisku, že tam mělo býti ťmusíŤ směřovati k tomu atd. Rád bych viděl národohospodáře, který aby s tím souhlasil, aby výroba domácí, ať v kterémkoli směru, ale v zemědělském směru je to nejdůležitější, - neměla vzrůstati, neboť je tak důležité, abychom s potravinami byli soběstační. V tom ohledu viděli jsme to ve válce a vidíme to při každé příležitosti, že jest v první řadě zapotřebí, abychom jich měli dosti. Proto se divím, jak se může napsati, že obchodní politika nesmí k tomu směřovati. Naopak, musí k formu směřovati, abychom nemusili vyvážeti peníze, které v průmyslu vyděláme, za zemědělské výrobky. Mám za to, že v té věci je potřeba korigovati. Nechci své mínění nikomu vnucovati, ale musíme o tom klidně uvažovati. Není potřebí se rozčilovati. K čemu povede takové jednání se strany vlády a státu. Nikdo na světě, ať je to průmyslník nebo zemědělec nebo jakýkoliv výrobce, nevydává na mzdy a opatření strojů více, než má. Po té stránce je každý s tím svým, co má velice brzy hotov, když má bráti z hotového. Proto také u zemědělců se samo sebou rozumí, když se utlouká ta výroba zemědělská, když se jí nevěnuje pozornost, naopak musíme říci, že se dělaly všelijaké věci, které byly, nechci říci, - bylo by to snad příkré tvrzení, kdybych řekl, že se to dělo úmyslně - ale bylo to proti stavu zemědělskému namířeno a dělalo se to. Tak na př. roku 1921 bylo podle zprávy v novinách nakoupeno obilí 7,900.000 metr, centů za 4.537,000.000,- korun, stát platil tedy za 100 kg obilí průměrně 574 korun. Obilí toho nebylo v Československé republice potřebí, poněvadž jsme měli obilí r. 1921 dosti. To bylo zakoupenu, já myslím, k vůli tomu, aby se snížila domácí cena obílí, nechci říci k vůli tomu, aby se utloukalo zemědělství, abych nevypadal příkře. Ale tím byl poškozen ukrutně stát, neboť naše úroda dřívější z r. 1921 dostačila k naší výživě. Stát platil 574 korun za 100 kg obilí, které by byl dnes koupil za 130 korun, tudíž byl poškozen při každém metr. centu o 440 korun.

To přece je pěkná suma, o kterou státní rozpočet mohl být ušetřen. Když se chtěla snížiti cena zemědělských výrobků, snad to mohlo být odůvodněno z jistých směrů, ale se stanoviska zemědělského je to nemožné. Slavný senáte, nechť nikdo nemyslí, že rolník je nevyčerpatelný, nemůže, právě tak jako průmyslník, dáti nic více do své výroby, než kolík má, a jestliže se takovým způsobem bude v naší republice hospodařiti, jestliže se takto bude utloukati naše zemědělství, bude to míti za následek, že výroba zemědělská bude stále klesat a že místo intensivního hospodaření pokročí se o krok zpět k hospodaření extensivnímu, že místo průmyslových plodin, které nyní pěstujeme, a na které nejsou odkázáni jenom rolnici, nýbrž také jiné třídy, které pracují různých průmyslových závodech, že tyto plodiny budeme musiti nejdříve vynechati, že tam, kde teď roste řepa, budeme musiti nasíti trávu a pásti tam dobytek. A bude-li to na prospěch našemu státu, ta dávám slavnému senátu na uváženou. Nejde tu jen prospěch zemědělství, o okamžitý prospěch kohokoliv, nýbrž o velice vitální zájem státu. I ten stát je v zájmu sebezáchrany a vlastní prosperity nejen zemědělství, ale i veškerého obyvatelstva povinen učiniti nápravu aspoň potud, pokud sám zavinil zdražení všelikých výrobků. (Výborně!)

A tu jsem u jednoho bodu, který nemohu nechati bez poznámky. Slavný senáte, naříkali jsme dlouho a naříkáme ještě na drahotu. Skutečně nás tížila a tíží, ale ovšem každý ji vidi u toho, co sám kupuje, a ne u toho, co sám prodává. Myslím, že neumím dokládati, že zemědělské výrobky byly té příčině prvé, které slevily. Po žních byla u nás cena hod světovou paritou a tedy je potřebí, abychom v té příčině uvažovali, co se má v budoucnosti zařídit, aby tyto poměry byly lepší. A tu si dovoluji podotknout, že vlastně zákonodárné naše sbory mají velikou vinu na tom, že zdražení nastalo. Není k očekávání - nechť si nikdo nemyslí - že cokoliv bude se u nás prodávati za předválečné ceny, jak často po tom toužíme, to není možné, když jsme zavedli 8hod. pracovní dobu a všelijaké tak zvané sociální zákony, - já nejsem proti nim, přeji každému co mu patří - ale nikdo nemá mysliti, že je možné vyráběti tak lacino jako se vyrábělo před válkou (Hlas: Tak jest!), poněvadž přibyly ke všemu vysoké cloně a za druhé všechna ta opatření sociální. Nesmíme si, pánové, mysliti, že ta je bezvýznamné. Na př. dosti bezvýznamné se zdá býti i nemocenské pojišťování u zemědělců. Prosím, to jistě honí bez významu, když to dělá víc u zemědělských dělníků, než dělala jejich mzda před válkou. O těch mzdách ani nemluvím, ty musí býti přiměřeně upraveny našim poměrům, ale není možno potom prodávati zemědělské výrobky za předválečné ceny, když zřizují se nařízení a zákony, jimiž uvalují se takové věci na zemědělce, jež v jiných zemích nemají. Tu přicházím na jednu věc, jež snad narazí leckde na odpor. Ale nic platno, musí býti také řešena. Když my máme všelijaká zařízení, která v jiných zemích nemají, zejména v těch, které jsou nám, pokud se týče zásobování zemědělskými plodinami, konkurenta, tedy myslím, že je svatou povinností našeho státu, aby výrobu zemědělskou chránil alespoň tou měrou, jakou měrou se mu ukládají vyšší povinnosti, než jaké mají v sousedních státech konkurenti, poněvadž, jestli se o to nepostará, aby v té věci byla poskytnuta ochrana, není možno, aby naše zemědělství konkurovalo se sousedními státy; zemědělci sami odtamtud nám mohou velice lacino přivážeti výrobky a následek toho jest extensivní hospodaření, o němž jsem se zmínil a jež v zájmu státu nedopustiti je svatou povinností jak vlády, tak i našich zákonodárných sborů. (Hlasy: Tak jest! Výborně!) A ještě na jednu věc bych poukázal, která zejména minulého roku i letos, jak jsem řekl, nepříznivě působila. Vláda, neb aspoň jisté kruhy to docela určité dokázaly. Byl to vývoz ječmene. Vážení pánové, já mám za to, že je v zájmu nejen výrobců, ale zejména také státu, aby všechny věci ve státě, pokud jsou zbytečny, se zpeněžily. Než u nás se tak nepostupovalo. Pokud se týče vývozu ječmene, podotýkám, že se výrobě našeho ječmene, který je světoznámý a skutečně hledán v celé Evropě, ode dávných dob věnovala veliká pozornost a že zejména při uzavírání obchodních smluv s Německem vždycky se velmi dobře o tom uvažovalo, jak to zaříditi, aby byla možnost vývozu našeho ječmene do Německa a aby také, poněvadž nám na tom záleží, vývoz ječmene byl možný - a při tom také naše sladovnictví prosperuje - uvažovalo se vždycky o tom, jak zaříditi, aby ten poměr mezi clem sladu a ječmene byl v jisté paritě, aby byl v příznivém poměru a hledělo se pokud možno nejvíce vývoz podporovati. Co však u nás se stalo? U nás vývoz ječmene byl jednoduše minulého roku zakázán a 60.000 vagonů ječmene a myslím, že i více - se nemohlo vyvážeti proto, poněvadž vláda dala monopol k vývozu několika lidem, kteří ovšem neměli zájmu na tom, aby ječmen byl vyvážen, nýbrž aby za ten ječmen pro svoje účely nemusili nic dáti. Bohužel, letos nejsou poměry lepší a vývoz ječmene je ještě vázán na vývozní povolení. Myslím, že úřad pro zahraniční obchod jest úplně zbytečný, a bylo by dobře, kdyby v zájmu státu a našich výrobních tříd byl odstraněn. Všechno na světu má jakousi setrvačnost, pud sebezachování, a myslím, že ten úřad z pudu sebezachování se hledí také udržeti. Bylo by si přáti, aby vláda co nejdříve v té příčino udělala pořádek a úřadu pro t. zv. zahraniční obchod se zbavila, poněvadž ho nemáme skutečně v nynější době potřebí.

A kdyby to s vývozem ječmene mělo zůstati jako nyní, je tím úmyslně poškozováno naše ječmenářství a také republika, poněvadž vždy za ječmen, který zná světový věhlas, utržilo se dosti mnoho peněz které mohly jinak ve prospěch státu se upotřebiti. Bylo by si přáti, aby v této příčině do budoucna nastaly jinaké poměry, než jaké jsou posavad.

Co se týče této záležitosti, ochrany celní, bych ještě poukázal na jednu věc, a to, že není asi daleká doba, kly se bude jednati o uzavírání obchodních smluv s cizími státy. Takovému uzavírání obchodních smluv musí předcházeti sestavení autonomního tarifu, k čemuž budou povolány zákonodárné sbory, a tu bych velice litoval, kdyby v autonomním tarifu neměla býti zavedena cla na zemědělské plodiny. Dovoluji si tento svůj názor odůvodniti tím, že z toho nenásleduje, že cla, která v celním tarifu budou, neb by mála býti obsažena, nemusejí býti vybírána, ale nevyhnutelně potřebujeme, aby v autonomním celním tarifu byla cla na zemědělské plodiny, abychom oproti snad Uhrám. Rumunsku a jiným státům, které k nám chtějí zemědělské plodiny dovážeti, mohli při uzavírání smluv dělati koncese a ovšem z toho vymáhati protikoncese, pokud se týče vývozu našich průmyslových výrobků. (Tak jest!) Je to důležité a není dosud u různých lidí pro to pochopení, poněvadž často nedělají rozdílu mezi tarifem autonomním a celním nebo obchodní smlouvou, což je veliký rozdíl.

Proto je potřebí pomýšleti na to, pokud se týče sestavení autonomního tarifu, aby bylo pamatováno na zabezpečení našich poměrů na celní čáře. Musíme si býti vědomi toho, že naše poměry vzhledem k ruině valuty v sousedních státech, zejména v Německu a Rakousku, jsou tak sníženy, že člověk těžko si představí, že by mohly býti horší, a proto musíme se snažiti, pokud je v naší mocí, co můžeme si opatřiti, abychom si opatřili, aby se nám nemohlo vytýkati, že se ve smlouvách něco opomenulo.

Ke konci bych řekl několik slov k tomu, čím se zabýval v senátě pan ministr financí. Souhlasím s ním úplně, když pravil, že bude jednou dobře, když budeme věděti, kolik obnášejí naše mezinárodní úvěry. Pokládal jsem od počátku za lehkomyslnost, řekl bych trestuhodnou, když se kupovaly všelijaké předměty za miliardy a nikdo se nestaral, jakým způsobem a kdo je zaplatí. Bude dobře, když to jednou budeme vědět, a pan ministr financí se o to postará, aby to přišlo do pořádku. Přišla nám ovšem naše valuta po té stránce k dobru, a pokud se týče zaplacení, budeme na tom lépe, než kdybychom byli platili hned. Nevěděli jsme a nemohli jsme ovšem tehdy věděti, jak věci dopadnou, ale měli jsme v tom případě, abych tak řekl, dobrý osud.

Uznávám dále také za vhodné, když nám řekl pan ministr financí, že budou rozděleny výdaje na osobní a věcné, poněvadž myslím, že bude v tomto ohledu lepší kontrola. Zejména slíbil pan ministr, že vláda předloží návrh zákona, který by měl za účel zabezpečiti, aby podniky státní zúročily kapitál státem do nich vložený a jeho amortisaci podle zásad obchodních. V té věci potřebujeme skutečně, aby se stala náprava. Možná, že jsem zpátečník, ale já bych na příklad lázně nekupoval a nevyhazoval za ně peníze. Poněvadž znyslím, že je to luxus zejména když se to kupuje tak jako poslední rok, kde se miliardy a miliony vyhazovaly. Takových podniků bych státu nepřál a proto se na takové podniky můj apel na pana ministra nevztahuje. Můj apel se vztahuje jen na takové podniky, které stát musí provozovati nebo provozuje, zejména železnice, na železnicích nám musí obzvláště záležeti, a bylo by dobře; kdybychom nemuseli na ně ty dva miliony denně dopláceti, a kdyby nekryly svými příjmy samy. Mám hlavně na mysli dráhy, které ukazují nejlépe, jak se hospodařiti nemá. Vím, že vyvésti podnik z bahna není tak lehké, a poněvadž očekávám ještě radikálnější opatření, které se ukáže nutným, myslím, že to dále tak jíti nemůže, poněvadž deficit na dráze je již takový, jaký před válkou by byl činil celý státní rozpočet. Krýti to stále z kapes poplatnictva je nemožna a myslím, že by bylo v zájmu samých činitelů, zúčastněných na správě dráhy, aby se přičinili o to, aby našli cesty k tomu, aby naše dráhy nebyly pasivní. O jiných podnicích to platí ovšem také. Bohužel, dosud jsem přílišnou úzkostlivost neshledal. Naopak, pozoroval jsem, že všelijací pánové, kteří by měli dozírati k tomu, aby dráhy vynášely, pokládají to jen za dobré umístění, a snaží se o to, aby všichni, kteří u dráhy jsou, se měli dobře. Ale jak stát při tom pochodí, na to nehledí nikdo. Proto by se doporučovalo hledati cesty k tomu, aby vedoucí osoby měly zájem na úsporách, kterých by se dálo dosáhnouti v podnicích jejich správám svěřených. Kdyby pan ministr železnic na př. s těmi jednotlivými ředitelstvy smluvil, že na úsporách, jichž se v železnicích dosáhnou, budou zníti jakýsi podíl, dá se očekávati, že by alespoň někdo přemýšlel, poněvadž, když ty věci jsou tak, jak jsou, jest to vlastně podnik bez pána, o který se nikdo nestará. Každý podnik potřebuje někoho, kdo by zaň myslil, co se má podniknout, aby byla prosperita a aby podnik něco vynášel. Jestliže podnik takového myslitele nemá; nemůže to s ním býti dobré. V nejhorším případě je potřebí zainteresovati několik lidí, kteří by to myšlení si vzali na starost; a zdá se mi, že bychom se takto domohli snad lepších úspěchů než dosud. (Hlas: Dej Bůh!) Konečně bych ještě jednu radu dal panu ministrovi financí, který sliboval, žena všechny strany se bude šetřiti. Já jsem totiž s podivem shledal, když jsem dostal do ruky náš rozpočet, že tam ještě straší ministerstvo zásobování, které naprosto nepotřebujeme, když se dovedeme zásobovati sami velice dobře. (Hlas: Ještě lépe!) když ono, jak se chová, myslí, že má za účel rozeštvávati lidi mezi sebou a dělati různice. Takové ministerstvo nepotřebujeme (Tak jest!) a proto bych radil panu ministrovi, aby v té příčině také udělal pořádek, a myslím, když začne o té věci uvažovati, že uzná, že ještě třebas i nějaké jiné ministerstvo, nějaký jiný úřad centrální by se mohl zrušiti a jistě by to našemu státu nepřišlo ke škodě. (Souhlas.)

Jménem strany, za kterou mluvím, prohlašuji, že vládní prohlášení béřeme na vědomí. (Výborně! Potlesk.)