Místopředseda Kadlčák (zvoní): Udělují slovo panu sen. Zulegerovi.

Sen. Zuleger (německy): Slavný senáte! Mám čest zastupovati zde v této sněmovně stranu, která zastupuje hlavně zájmy domácího německého obyvatelstva. My Němci jsme zde v tomto státě menšinovým národem. Pánové se stran většiny, z nichž vláda vyšla, ženou se za přeludem, že tento stát musí byli národnostně šovinistickým. Ta jest právě ta velká protiva, která nás nikdy nemůže sloučiti, že vy stojíte na stanovisku zcela falešném a neoprávněném. (Sen. dr Mareš: A Němci nemají nacionální stát?) Prosím, pane kolego, také o tom můžeme hovořiti. Řekl jsem v poslední konferenci předsedů klubovních panu ministerskému předsedovi: ťVy svým programem jste nalezl cesu jen ke stranám většiny, k národnostem menšiny a ke stranám oposičním jste cesty nenalezl.Ť (Sen. Luksch [německy]: Ani nehledal!) Ani nehledal. Co z toho má vzejíti? Jen zostření protiv. Myslíte, že může býti cílem a štěstím československého státu, jestliže chcete vtisknouti ráz méně cenného kulturního národa menšinovému národu; jakým jsou Němci - a ve Vídni jste stále říkali, že my jsme národem zářící německé kultury. (Výkřiky na pravici.) Jest pro český národ přímo zahanbujícím, musíme-li poukazovati na Poláky. Četli jste, že i Poláci přiznali svému menšinovému národu. Rusínům, zcela jiná práva autonomní nežli vy nám. (Sen. dr Mareš: Přáli byste si to jako ve východní Haliči?) Mezi Rusíny ve východní Holiči jest 70% analfabetů. A vám jest jednati s německou menšinou, která se vám při nejmenším rovná. Můžete pro budoucnost zachovávati takovéto stanovisko, dle něhož my zde máme zůstati takto všech práv zbaveni? Představil jsem se vám zde v této sněmovně jakožto muž, jenž horuje pro dorozumění. Seděl jsem po dlouhá léta v tomto domě, v českém sněmu; v komisi pro vyrovnání a vy mně zajisté nemůžete vytýkati animositu proti českému národu, vážím si vás jakožto vzrůstajícího a kulturně vyspělého národa a to z nás nebude váze chtít upírati uznání; že jste národem kulturním. Jste pilným národem; ale budete-li vůči nám státi na takovémto stanovisku, nepovede to nikdy k míru. A čím více nás budete ve svých šovinistických snahách zbavovati práv, tím větším bude odpor, kterýž naleznete na straně naší. Viděli jste jíž následky u strany německonacionální, a nutíte také nás, abychom se dostali do stejného proudu. Není naši vinou, jestliže vy na straně německé a na straně menšinových národů docilujete snah, kterých jsme snad nepředvídali. Ale příčina spočívá v politice většinových stran a ve vládě, která z nich vzešla. Řekl jsem, že zastupuji usídlené německé rolnictvo. Nám naše domovina, která také jest vaší domovinou, jest něčím jiným nežli snad vám. My jsme za nejtěžších poměrů na těchto hromadách kamení na horách vybudovali svůj domov a z této české pustiny jsme učinili ráj. Milujeme svůj domov nade vše (Potlesk na levici.), ale jsme toho daleci, abychom se zřekli této své domoviny a vám ji vydali. Sestátnění pohraničních lesů nezlí nic jiného; nežli odnětí půdy německému lidu. To vidíme zcela jasně. (Sen. Havlena: To nepatřilo německému lidu, to patřilo docela jiným vrstvám! Tam se nedělala pozemková reforma, v Rakousku!) Prosím vás, pane kolego! Vy s vaší strany to můžete nejméně ospravedlniti. Takovéto odnětí veškerých práv se vám Čechům v Rakousku nikdy nestalo. Považovali bychom se za šťastné, kdybychom byli tak utlačováni, jako vy jste byli utlačováni ve starém Rakousku. (Souhlas na levici.) Velevážení páni kolegové na české straně! Nic nespomohou pestré řeči, krásná prohlášení, která se vyhýbají vlastnímu jádru politiky. To není žádná politika, neukazuje žádné upřímnosti, kterou bychom byli oprávněni od státu žádaní. Pokud přicházíte s krásnými řečmi a se skutky tomu odporujícími, nemůžeme k vám míti důvěry. Jsme poctiví Němci, upřímní lidé. A pokud s námi zacházíte takovýmto způsobem, že nám sice předčítáte krásná slova ve svém vládním programu; která však potom svými skutky měníte v pravý opak, nemohou se poměry zlepšiti. A vy naleznete odpor v plné síle německého lidu, čím více tak budete činiti, tím větší shledáte odpor. Jest fysickým zákonem, že tlak budí protitlak, a o platí také v politickém životě. My jsme očekávali od tohoto demokratického státu něco zcela jiného a také jsme zasloužili něco zcela jiného.

(Místopředseda Klofáč přejímá předsednictví.)

Nepostavili jsme se vám na odpor se zbraní v ruce, když jste tento stát prohlásili za svůj stát, a poskytli jsme vám zajisté dosti příležitosti, abyste se s námi dohovořili, a já sám jsem se k tomu propůjčil; zaujat jsa důvěřivým snem, že se musíme nalézti, poněvadž věřím, že jsme dva kulturní národové, kteří se mají dohodnouti. Ale všechno to nezůstalo ničím jiným, nežli pravě pouhým snem, kterému jsme se, bohužel, oddávali. Neposkytli jste nám ve skutečnosti ani jednoho důkazu nějaké ochoty. A kde máme potom nalézti tolik důvěry, když jste s námi v otázce válečných půjček jednali takovýmto způsobem! Při takovémto rozpočtu, který vykazuje 19 miliard; nenalezli jste ani odvahy, podati předlohu, na jejímž základě bychom alespoň zde mohli vyjednávati. Pánové, obšťastňujete nás dávkou z majetku a dávkou z přírůstku na majetku. Jestliže se národnímu hospodářství odejme poslední halíř a věnuje fisku, jak potom má zkvétati národní hospodářství, kde bychom následkem války potřebovali všechny peníze k investicím; ke zvýšení naší výroby, k povznesení naší kultury. Opakuji ještě jednou; dokud u vás neuzraje poznání, že se nalézáte v národnostním státě; kde všichni občané před zákonem si musí býti rovni, potud o nějakém míru nemůže býti vůbec řeči. Tím větším se stává chaos, zmatek, boj, otrava všech pudů, čehož my všichni si přece nepřejeme. My spatřujeme ve vašem národě také svého bratra v zemi, kterýž s námi společně má pracovati pro zájmy národa. Takovýmto způsobem se nemůžeme dostati k rozumné, klidné a věcné práci. Kdybyste nám byli dali naši autonomii, autonomii obcí, okresů a země! Tuto autonomii jste zcela neoprávněně vzati obcím, okresům a zemi, beze všeho důvodu. Béřete nám naše školy. Pánové! to jest kapitola, která nás velmi těžce zranila přímo do srdce. Pocházím také z chudé horské krajiny; tam si každá vesnička 8-10 selských dvorců vystavěla malou školu, aby za těchto nehostinných poměrů mohly se děti učiti tomu, co má člověka povznésti mravně. Největší pýchou takovéhoto obyvatele vesnice byla jeho škola. Největší vymoženost v oboru kulturním, když tito lidé ve vlastní vsi měli příležitost se učiti; škola jest tím, co nás má sociálně vyrovnati. Lidem sociálně nejníže postaveným musí býti dána možnost, aby se školou domohli vyššího stupně sociálního. Co bylo vaším prvním dílem? Že jste nám tyto v potu tváři vystavěné školy pozavírali jednu po druhé. To zná býti politikou demokratického státu?

Řekl jsem, že považujeme za svatou tuto půdu, ke které nás váže každá céva našeho srdce. Tohoto stanoviska nikdy se nevzdáme, tuto půdu sobě vzíti nedáme. Za těžkých okolností stvořili jsme si domovinu v této pustině, ke kteréž mnohem více lneme; nežli vy. Jste ve šťastnějším postavení, že jste se usadili v nížině a že obděláváte zemí v nížině, a my máme chudou půdu v Rudohoří, na Šumavě, v Orlických Horách a v Krkonoších. Podívejte se nyní ven, při tomto povětří, kdy celé horstvo jest zasněženo a úroda nemůže býti sklizena, kdy hrozí bída, hlad a nouze! A přes to vše, tito sedláci na horách neopustí svého domova, poněvadž vyšší ideály je váží k hroudě, kterou otcové a předkové jejich vzdělávali a pěstiti. (Potlesk na levici.) My zajisté v této zemi nepřispěli jsme ke kultuře méně nežli vy. My nesměli jsme přízně vládců, my neobdrželi jsme úrodných krajů, jako vy je máte v Polabí a na Hané. (Sen. dr Mareš: Teď bydlíte v Žatci!) Já sice náhodou bydlím v Žatci, připouštím, že tam jest lépe, ale v tomto žateckém ráji to vypadá letos právě tak smutně jako v Rudohoří; dva měsíce bez deště, a čtyry měsíce, právě v době žní, neustálý déšť. Co z toho má vzejíti? Máme ztracený rok. Jestliže nemůžeme prodati svůj chmel a jestliže ovoce musí shníti na stromech, pak jsou to věci, které nám velí něco jiného, nežli pěstovati národnostně šovinistickou politiku. Hleďme, aby náš lid měl chleba, vy i my; to jest politika, která by nás měla zaměstnávati, kdy průmysl tak jest ochromen, kdy na sta továren zastavilo práci, kdy finanční ministr již nemůže platiti nezaměstnaným, kdy podniky nemohou již platiti daní. Nyní k těmto statisícům nezaměstnaných přistupují také ještě statisíce zemědělských dělníků. Ano, pánové, myslím, že ta perspektiva zbědování našeho lidu a našeho národního hospodářství měla by nám uložiti za povinnost něco jiného nežli pěstovati šovinistickou politiku. (Německy: Velmi dobře!) Nemohu vám zase říci nic jiného; chceme-li naše národohospodářské zájmy utvářeti tak, že touto dávkou z přírůstku a dávkou z majetku obětujeme celou finanční sílu fisku, jak může potom býti řešena nějaká národohospodářská otázka? To jest mi nesrozumitelno! Tu nepomůže ani vysoký kurs koruny. (Výkřiky. Sen. Smrtka: Ale to jsou stížnosti i s naší strany, pane kolego!) Snad jsme na tom v přítomné chvíli lépe, nežli Němci v říši a Němci v Rakousku, to připouštím. Můžete však ospravedlniti, že naše zastoupení v Pozemkovém úřadě dodnes se nestalo skutkem, že v bankovním úřadě finančního ministerstva nemáme žádného Němce? Také to jest pevným zákonem, že každý národ má býti souzen úředníky své národnosti. Jest tomu jednotí tak, mám pocit, že každý, kdo potrestán byl českým soudcem, se domnívá, že se mu stala křivda a tuto domněnku nemůže míti, kdyby byl odsouzen německým soudcem. A u vás jest tomu právě tak. Zajisté, chceme tak jako ve starém Rakousku stanoviti zásadu Hochenburgerovu: V německém území německé soudce, v českém území české soudce. Chceme také německé správní úředníky v našem území a vy máte míti české. Tím způsobem zmenšily by se třecí plochy, a na této půdě mohli bychom se dorozuměti ku blahu celého našeho státu. A vy? Co děláte vy? Staré Němce posíláte do pense a mladých více nepřijímáte. Jak má dítě německého občana nalézti zaměstnání v tomto státě? Ve vlastní domovině jsme zbaveni práv, nemáme žádné naděje, že naše děti mohou také nalézti zaměstnání. To jest bezpráví, které volá do nebes. Tím poměry nezlepšíte, nýbrž odpor Němců bude jen ještě horší. Stál jsem vždycky na stanovisku dohody a vyjednávání. A vy jste činili vždy opak toho, čeho jsme žádali a co jsme právem mohli žádati.

(Místopředseda Kadlčák převzal předsednictví.)

Tato zahraniční a vnitřní politika státu vrhá své sány snad mnohem dále, nežli dnes tušíme. Poněvadž náš vážený pan ministr věcí zahraničních jest nejintimnějším přítelem francouzského Poincaré, myslím, že by bylo jeho nejsvětější povinností, aby mocného vlivu na francouzského ministra použil k tomu, by ho odvrátil od onoho omylu, jestliže se domnívá, když Němce v Evropě zničí, že tím snad něčeho získal pro ostatní spřátelené státy. Náš ministr musí si přece pro boha uvědomiti, že právě česká republika, která jest obklopena německými státy na jihu, západě a na severu, snad také na jihozápadě, a že všechny tyto mírové smlouvy, které jsme stále slyšeli oslavovati jako boží mír, vedly k tomu výsledku, že válka vůbec nemůže nikdy přestati, pokud tyto mírové smlouvy trvají. (Hlas německy: Velmi dobře!) Proč se náš ministr věcí zahraničních nikdy nezasadil o to, aby tyto mírové smlouvy dle práva a spravedlnosti byly změněny, abychom s německým národem, jenž jest naším sousedem, a se kterým jsme před válkou vždy byli v přátelském obchodním styku, zase v takovýto poměr vešli? To jest mnohem větší nebezpečí nežli všechny ty ostatní věci, které se odehrávají v zahraniční politice. Jestliže Německo bude nuceno se státi sovětským státem, jako Rusko, pak se situace změní, snad v neprospěch Československé republiky, to by si pan ministr věcí zahraničních zněl skutečně vzíti k srdci. Musíte si uvědomiti, že takovéto mírové smlouvy nejsou ničím jiným nežli neustálou válkou, snad pro celé století, a že takovouto mírovou smlouvu udržeti nelze. Poukazuji na hlas nestranného člověka - abych si snad, poněvadž jsem Němec; nemusel dát líbiti výtku zaujatosti - hlas italského ministra Nitti; tento psal v americkém časopise, že nikdy nebylo pod sluncem větší nespravedlnosti, nežli tyto mírové smlouvy ve Versailles a St. Germain. Pánové, jestliže to řekne spojenec dohodových států, musí přece něco býti na tom a sám belgický ministr praví: ťJest naprosto vyloučeno, že by Německo tuto kontribuci mohlo zaplatiti, to je zcela vyloučenoŤ. (Sen. dr Mareš: Reparaci!) Prosím, vždyť mně můžete opraviti. Vždyť ještě uvidíme v budoucnosti, když tyto požadavky francouzské republiky nebudou splněny a padnou do koše: Kam pak by to vedlo, kdyby se Německo muselo prohlásiti insolventním následkem poklesu marky? Pak tedy musí válka rozhodně být znovu zahájena a francouzské vojsko musí přes Rýn kráčeti do Berlínu, a co se stane potom, to nevíte vy a my rovněž nikoli; a jestli se zastaví právě u Podmoklí. Děčína a u Chebu, to je jiná otázka. (Sen. dr Mareš: Neměli tak pustošit a neměli mír podepisovat, když podepsali, jsou povinni plnit!) To vy snad víte lépe, vždyť jste profesorem. (Sen. dr Mareš: Vy nám to povídáte; a my se podle toho připravíme!) Já jsem jen hloupý rolník, takže tomu nerozumím. (Sen: Luksch k sen. dr Marešovi [německy]: Tak daleko jste to dovedli, vidíte? Bude ještě hůře? To byl jeden z umírněných, a musí nyní takto mluviti!) Cítili bychom se šťastnými, kdybychom se octli v situaci, jak se vám vedlo v Rakousku. Vy nemáte žádné příčiny mluviti o utlačování. (Sen. dr Mareš: Dokud budete hlásat velezradu, jak můžeme vás postaviti na rozhodující místo? To bych rád věděl! - Sen. dr Hilgenreiner [německy]: To řekla jen malá část, my tu nejsme solidární. - Různé výkřiky.) Pánové; kdys si představím; jakým hospodářským poměrům za těchto okolností musíme hleděti vstříc; když vidíme; jak kolem dokola polská marka, uherská koruna, německá marka, rakouská koruna, všechny ty valuty jdou dále dolů až na bod nuly, pak ptejme se jednou, jak má vypadati naše národní hospodářství v tomto československém státě; když přes vysokou valutu tím způsobujeme nemožnost výroby? (Sen. Matuščák [německy]: Pak právě přijde všeobecný krach!) Jestliže uvidíme, že veškeré pracující obyvatelstvo potřebuje podpory a že stát těmto povinnostem se nemůže vyhnouti, pak dojdeme tam, kde dnes se již nalézá jiný stát, který přece skutečně můžeme jen politovati. Stojíme před uzavřením hospodářských smluv, máme s cizinou uzavříti obchodní smlouvy, abychom měli obchodní styky, abychom průmyslové a zemědělské výrobky mohli vyměňovati za cizozemské: Za poměrů v oněch státech, které nás obklopují, máme však smutné vyhlídky a budou nám moci něčím prospěti ty státy, se kterými jsme v přátelském poměru a které mají vysokou valutu? Myslím, že vůbec nebude možno vyhledávati s nimi obzvláštní spojení. Přejali jsme 80% průmyslu ze starého Rakouska do našeho nynějšího československého státu. Kde můžeme výrobky doma zhotovené vůbec prodávati? (Sen. Matuščák [německy]: Nezapomínejte jako velkostatkář, aby vaše polní dělnictvo také bylo dobře honorováno! - Sen. dr Hilgenreiner [německy]: Když neprodá, nemůže honorovati!)

Místopředseda Kadlčák: Pane senátore Matuščáku, nevyrušujte už teď!

Sen. Zuleger (pokračuje): Netvrdím, že tato krise postihuje pouze průmysl a živnosti, postihuje snad právě tak silně zemědělství a masy dělnictva. Proto myslím, opakuji to ještě jednou, že máme této otázce vývoje našeho hospodářství v našem státě věnovati větší pozornost nežli těmto národnostně-šovinistickým štvanicím, jak se nyní odehrávají. V tom nemáme hledati spásu republiku, když místo abychom společně pracovali; navzájem se mezi sebou perem; to nemůže nikdy býti cílem demokratické republiky, a proto jest zapotřebí, abychom všechny tyto překážky společné hospodářské práce odstranili a abychom hledali možnost a půdu na které bychom dospěti mohli k rozumné politice. Musíme na vás, pánové, ještě jednou apelovati; nedbejte více nacionalistického přeludu, postavte se na jiné stanovisko, pak se brzo shledáme jinde a všechny tyto otázky společně rozřešíme.

Na výkřik jednoho kolegy, který snad zastupuje více zájmy bolševické... (Sen. Matuščák [německy]: Jsem pouze komunista, nejsem bolševik!) Dobře, nechám to platiti... chci také odpověděti, a prosím, abyste mně vyslechli. Příštího jara budeme státi před těžkou otázkou, ježto naše mzdové smlouvy s dělníky byly vypověděny. Ale kterak máme v zájmu našeho společného hospodářství spolupracovati, když nyní stojíme před takovýmito zjevy, jaké zde spatřujeme v průmyslu při snižování mzdy, drahotních přídavků, nákupních přídavků atd.? To jest skutečně něco důležitého, a to by mohla vláda vepsati na svůj program. (Německy: Velmi dobře!) Otázku mzdy dělníků, ať jde o zemědělské anebo průmyslové dělníky, musí v zájmu veškerého národního hospodářství řešiti vláda. (Sen. Matuščák [německy]: Toho vláda činiti nechce, to ona sabotuje!) My stojíme právě neustále před jinými problémy, které máme řešiti. My němečtí sedláci nemáme zajisté žádné příčiny, abychom se vyhýbali řešení mzdové otázku našich zemědělských dělníků. Jsme si toho vědomi, že dělníci obzvláště na základě svých organisací jsou zajisté oprávnění hájiti a zastupovati také své zájmy v každém státě. Ale, pánové, jak pak to letos vypadalo? Kde pak vláda něco učinila, aby tuto zájmové protivy zmírnila, vyrovnala anebo zmenšila? Jest to politování hodným zjevem, o kterém na obou stranách, ať proletáři anebo - nechci říci kapitalisté, poněvadž jest to falešný pojem - ať zaměstnavatelé nebo zaměstnanci si nejsou jisti, co nám budoucnost přinese. Tak to dále jíti nemůže, aby dělníci byli štváni, tuto otázku nelze řešiti tak, aby příležitost ku práci ničili svévolnými stávkami, pasivní resistencí a pod. Máme v zemědělství dosti deštivých dnů, kdy nedobrovolně jsme nuceni zanechati práce v polích. Zde se nemůže jednati o přelud zkracování práce a mzdy. V zemědělství trpí rentabilita obdělávání půdy, a kdybychom také ještě musili přejíti k extensivnímu hospodářství, pak si to každý člověk dobře rozmyslí říditi nějaký podnik nebo práci, aby se za to zproletarisoval (Sen. Matuščák, [německy]: Pane koledo, nezapomínejte, že mladý a velký statkář musí míti také srdce pro dělníky!) Zajisté, a chci dokázati, že pro dělníky máme srdce a porozumění v otázce mzdy. Čeho se nyní dožíváme, jest tragedie zemědělství a pro to měla by míti slavná vláda trochu porozumění. Nemůže však býti cílem dělnických mas, aby stále výše stupňovanými požadavky mzdovými učinily zemědělství jednoduše ilusorními, musí býti nějaká mez. Tuto mez může určiti pouze někdo nestranný, to jest vláda. Ona může rozhodnouti, kde dlužno nalézti hranice zvýšení mzdy anebo snížení mzdy. Tak chápeme my řešení sociální otázky. (Sen. Matuščák [německy]: Uznání kolektivní smlouvy!) Tu jsme přece uznali! (Sen. Matuščák [německy]: Ale ta se nedodržuje, alespoň ne na Slovensku!) To přiznávám. (Hluk.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Prosím o klid. Nevyrušujte řečníka. Pane kolego Havleno, nevyrušujte pořád. (Hluk.)

Sen. Zuleger (pokračuje): Vyšší mzda a zkrácená doba pracovní a levnější potraviny a životní potřeby zavazují však také inteligentní a rozumné dělnictvo, aby to nahradili větší výkonností, aby podnik vůbec ještě mohl býti zachován. Stávka v továrně nemůže nikdy míti takové následky jako stávka v zemědělství. Zde jedná se o ztrátu živých tvorů. Nemůžeme nechat náš dobytek pro stávku zahynouti hladem, naše rostliny musí býti včas zasety, poněvadž za slunečního vedra nemohou klíčiti a se vydařiti. Proto jest stávka v zemědělství dle mého rozumu nejstrašnějším zločinem, který si můžeme představiti, ať už jest příčina na té nebo oné straně. Celé národní jmění jest v nebezpečí v tom okamžiku, kdy v takovéto otázce stávky nelze dojíti k urovnání věci smlouvou. (Sen. Matuščák [německy]: Pardon, pane kolego, ne národní jmění, nýbrž mezinárodní jmění!)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Pane senátore Matuščáku, volám vás k pořádku.

Sen. Zuleger (pokračuje): Prosím, máme také národní jmění. Znám dvůr a to je příznačno - kde se ztratilo 90 pracovních dnů stávkou a pasivní resistencí. Není-li zde žádných hranic, není-li zde žádného vyrovnání, žádného rozhodčího soudu, pak můžeme dojíti k poměrům, které přímo zničí zemědělskou výrobu. Když k tomu pak ještě přistoupí takové poměry povětrnostní, na které nemáme vlivu a kdy ztrácíme nespočetné dni pracovní, kde potom můžeme zde umožniti znovuvybudování? Musím to zde říci, panové. Měli jsme zde zjevy, jichž nutno hluboce želeti, kdy násilím bylo bráněno krmiti zvířata, jen aby tato zvířata, tažní koně a krávy, jednoduše byla zahubena. Ano, když to má býti cílem sociálního hnutí, pak si musíme zoufati a právě vy to nejvíce pocítíte, když zemědělská výroba jednoduše selže, když takovýmito poměry zajde. Musí nastati doma hrozná drahota potravin. A znamenalo by to řezati si do vlastního masa. Zajité jsou dnes takovéto živly poněkud zatlačeny. Nastalo zajisté malé zlepšení kolektivní smlouvou, kteří také nám jakožto zaměstnavatelům poskytuje velkou výhodu. Jak chcete upraviti sporné otázky mezi dělníky a zaměstnavateli? Musí zde přece ubýti nějaké forem. (Sen. Matuščák [německy]: Žít a nechat žíti!) Jest to právě mzdová smlouva, o kterou se chceme a musíme opírati, máme-li dospěti ke spořádaným poměrům! A proto říkám; že ve vládním prohlášení postrádáme, že této otázky - a to jest tragedií zemědělství - ani jedním slovem vzpomenuto nebyla. Jest tam všeobecné slovo, podpora zemědělství. Podpor a národního hospodářství, slovo, kterému nemůžeme věřiti, pokud postrádáme skutků. Jest zajisté nejpřednější úlohou ministra zemědělství a také ministra pro sociální péči, aby tuto otázku mezi dvěmi spornými stranami společně rozluštili. Této otázce nemohou se oba odborní ministři vyhnouti, jsou-li si vědomi velikého poslání, které v zásobou "ani lidu vůbec spočívá. Nechceme záviseti od ciziny, máme dosti plodné půdy v tomto státě, abychom si na vlastní půdě, bez cizí pomoci potraviny opatřili. A jak veliký pokrok dlužno v tomto oboru zaznamenati, může-li se některá země sama uživiti! A této otázce měla by nynější vláda věnovati zvláštní pozornost. Zemědělská výroba nesmí ani okamžik ustati, nemají-li nadejíti národnímu hospodářství těžké škody. To jsou otázky, kterých v národním hospodářství bohužel zcela postrádáme. Jak má vláda teto otázku řešící? Nemá t uto otázku řešiti bráníc předem, dříve než bude pozdě a nežli strany roztrpčeně státi budou proti sobě? Neboť pak jest příliš pozdě, protože škoda mezitím způsobená nemůže jíž býti napravena.

Chci skončiti a opětuje shrnouti: Přiznejte se na straně většiny k jinému stanovisku, uznejte konečně, že tento neplodný národnostní boj nikdy nemůže vésti k rozvoji a konsolidaci tohoto státu. Odstraňte tuto otázku, poskytujíce národům menšiny přirozených práv, která jim náležejí. (Německy: Velmi dobře!) Zcela jiní mužové, nežli snad naše ctěná vláda, došli k poznání sebe sama, tím že doznali svoji vinu. Poukazuji i zde na nejgeniálnějšího anglického ministra Gladstona, který v době první burské války před parlamentem měl odvahu říci: ťUblížili jsme Burům, uzavřemež mír.Ť Doufám a přejí sobě, aby také náš ministerský předseda v dohodě se stranami většiny přišel k poznání, že jest jen jedna cesta ke konsolidaci tohoto státu, a tou jest uzavření míru s Němci, poněvadž se jim zde dělo bezpráví. To by byl největší čin, kterého se můžeme ad vlády tohoto státu nadíti a očekávati, a bylo by to zajisté také požehnáním pro celou Evropu, bylo by to školským příkladem a nikoli odstrašujícím příkladem demokracie, jak se toho bohužel zde musíme doživotí. (Potlesk a souhlas na levici.)

Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo panu sen. Thořovi.

Sen. Thoř: Vážený senáte! Podle prohlášení, které nám nová vláda zde učinila, bude se říditi těmi směrnicemi, jaké měla vláda předešlá. Nás toto prohlášení naprosto nepřekvapuje, poněvadž bývalá vláda byla řízena Pětkou, která dnes vstoupila celá do vlády, takže vlastně není to změna vlády, nýbrž prostě jen změna titulu. Posoudíme-li vládní prohlášení se stanoviska živnostenského, pak musíme vysloviti obavu, že proti živnostenský systém, který zde od prvopočátku vládne, budě i nadále udržován a že nepřízeň k tomuto stavu ještě potrvá i přes to, když vláda prohlašuje, že pro hospodářské zabezpečení živnostnictva o obchodnictva je potřebí zabezpečiti soustavu odborného vzdělání a starati s o technické zdokonalení výroby.

Tato jinak sympatická slova slyšeli jsme již několikráte, ale poněvadž od slov ke skutkům bývá daleko, dosud se z nich nic neuskutečnilo. Ba naopak můžeme konstatovati, že bylo a jest proti živnostnictvu postupováno téměř ve všem a všude tak ostře, že to hraničí i s bezohledností a nejtěžší břemena finanční jsou na jeho bedra ukládána.

Vláda slibuje, že bude potřebí přikročiti ke zmírnění tvrdosti prakse při dávce z majetku. Jsme toho názoru, že se dá jednat o dávce z majetku, ale dávka z přírůstku jmění měla by býti zrušena vůbec. Vždyť výpočet přírůstku jmění je jenom zdánlivý, vypočtený v době znehodnocené valuty, v době množství obíhajících málocenných korun. Na dnešní poměry se tento výpočet přírůstku jmění nedá porovnati, poněvadž zhodnocením naší valuty cena zboží a hypoték nesmírně klesla. Jestli někdo má chalupu a za celá léta na základě malého nájmu a drahých oprav nemohl nic dát spraviti, tedy má dnes menší jmění, a pak počítaný přírůstek je výsměchem spravedlnosti.

Aby ani chvilku oddechu živnostnictvo nemělo, vyvolávají se, abych tak řekl, mrtví z hrobů a obnovují se staré válečné předpisy, které dávno nemají příčin k existenci. Obnovení válečných lichevních předpisů a soudů v pátém roce po válce může se mírně řečeno nazvati chikanováním živnostnictva, kterým je zbytečně štváno a zneklidňováno. Vždyť za války došlo se přece k poznání, že právě nejostřejší předpisy, nařízeni i zákony byly příčinou největší nepoctivosti, korupce a hlavně lichvy, a že všechno stíhání bylo marné. A jen těmto ostrým předpisům je co děkovati, že jsme si vychovali celu smečku lichvářů, kteří se rekrutovali ze všech stavů a tříd. A, jak jsme četli v listech, největší lichvářství bují v Rusku, přes to, že jsou tam i hrdelní soudy. Z tohoto poznání musí každý nepředpojatý člověk přijíti k přesvědčení, že ne ostrými předpisy a nařízeními dojde se ke spořádaným poměrům, nýbrž hospodářskou úpravou. Ta záleží více na volnosti obchodu, poněvadž vyvolá zdravou konkurenci. Ta je také neklamným prostředkem pro dosažení normálních poměrů a to je také jediná správná cesta. A poněvadž na zostřeni těchto nařízení má nynější vláda zásluhu, proto také v její sliby věřiti nemůžeme.

My máme dále obavu, že ani tato vláda, jako vlády předešlé, nevystihne povahu tohoto státu, který je založen na základech středních stavů, podle nichž je potřebí celou politiku vésti a říditi. Jen proto, že všechny dosavadní vlády tuto povahu nevystihly a podle ní se neřídily, nevyvinuje se státní organismus stejnoměrně, zdravě, část jeho těžce churaví a hrozí mu zánik.

(Místopředseda dr Soukup převzal předsednictví.)

Vláda ve svém programu prohlašuje, že všechny vrstvy občanské musí přinést oběti na výtěžku své práce a svého podnikání. Plně s tím souhlasíme a dodáváme, aby oběti byly spravedlivé a rovnoměrné. Až dosud tomu tak nebylo. V obětech na živnostnictvo bylo dobře pamatováno, a poněvadž co se placení týče bylo postaveno do předu, aby se to vyrovnalo, bylo pokud se týče práv postaveno zase do zadu. Až dosud mimo daně nebylo s ním počítána ani nijak jednáno, naopak bylo ignorováno a žádná vláda mu pomocné ruky nepodala. A přece těžiště státního ústrojí spočívá právě na středních stavech. Nebol čím silnější je střední stav, tím silnější bude celý stát, poněvadž majetek, ve středostavovském rozsahu sociálně rozdělen, je nejspolehlivější oporou státu. Toto stanovisko chápou v každém státě, který se chce do budoucna nejen udržeti, ale hlavně pozvednouti. Proto i za cenu mírného deficitu mají se daňová břemena mírnit, aby se poplatnost středních stavů do budoucna udržela.

Pan dr Stránský řekl zde, že dr Rašín chce míti silný a bohatý stát. V tom ohledu myslím, že každý, kdo to s republikou upřímně myslí, bude s ním souhlasiti. Domnívám se však, že cesta, kterou k tomu užívá, je příliš srázná a vede ke schudnutí středních stavů. Jaký to bude bohatý stát, když poplatnictvo bude vyčerpáno, že nebude schopno své samostatnosti a stane se odvislým na státě a veřejnosti. Majetek státu se pranic nemůže ceniti podle toho, kolik zlata má stát ve své pokladně, nýbrž jaké životní a sociální poměry jsou mezi obyvatelstvem Je-li mezi občanstvem blahobyt, je stát bohatl, i když by měl po splnění svých povinností prázdnou pokladnu. Je-li však v obyvatelstvu bída, pak i když státní pokladna bude plnou, je státem chudým. Musím ještě jednou citovati pana dra Stránského. Stěžoval si na příliš vysoké zdanění průmyslových podniků a doložil to zde také výpočtem. Nahlédnutím do rozpočtu pro příští rok se přesvědčí, že malé a střední živnosti, které podléhají všeobecné dani výdělkové - ty platily dříve v jiných letech více, než platí nyní - právě zrovna tolik platí, jako všechny velké podniku. Vážený senáte, velké podniky nepracují se sty nebo tisíci korunami, nýbrž s miliony a miliardami. A rozdíl je ještě v tom, že velcí kapitalisté neplatí z osobní práce a často ani z osobního přičinění, poněvadž za ně pracují jiní, kdežto střední a malý podnikatel platí ze své práce fysické a svého přičinění. Čím více pracuje a o svou výrobu se stará, tím více je daněmi zatížen, takže se již ozývají hlasy, chce-li někdo schudnouti rychle, aby hodně pracoval. Mám různé příklady, ale pro krátkost času uvedu jen jeden. Obchodník koupil si v jistém městě před 10 lety dům za 60.000 K, na který zůstal část dlužen, a odvážil se k výrobě určitého artiklu. Loňského roku byly mu vyúčtovány daně a ty činily téměř 300.000 Kč. Proto také obchod svůj omezil a výroby rychle zanechal. Já tím nechci tvrditi, že snad velký průmysl neplatí dosti daní, ale ku porovnání ku střednímu a malému člověku nemá toho zatížení a také toho nebezpečí, aby majitelé byli existenčně ohroženi, jako právě malý člověk. Vždyť stačí si přečísti bilanční zprávy různých podniků, mnoho-li veřejně čistého zisku přiznávají, a vidíme, že jsou to zisky často abnormální. Bylo to právě minulý týden, - a bylo již o tom také v senátě mluveno, - že pivovar smíchovský vykázal veřejně abnormální čistý zisk, též tady je viděti, že ty velké podniky vykazují značné zisky a vidíme, že jsou to často zisky abnormální.

Proto si živnostnictvo právem stěžuje na vysoké zdanění a má obavu, že, co neodvedlo na daních a dávkách přímých i nepřímých, má nyní odvésti na dani z majetku a z přírůstku na majetku, čím bylo by ožebračeno. Ovšem nejdůležitější povinností je dobře hospodařit a šetřit. Nejprve je potřebí zjednodušiti státní administrativu, aby - osobní a věcné náklady mohly býti zmenšeny a došlo se také k rychlejšímu vyřizování.

Překvapuje prohlášení pana ministra financí, že některé resorty mají úřednictva mnoho, jiné zase málo, a že není dosud zákona, který by dovoloval, aby se mohlo z jednoho resortu přesaditi do druhého. Vlády vydaly již tolik různých nařízení a byly vždy pohotově, když se jednalo proti živnostnictvu, ale nechtějí vydati nařízení, aby se úřednictvo mohlo vzíti z místa, kde ho není potřebí a dáti tam, kde je ho potřebí. (Sen. dr Horáček: To se nedá nařízením dělati!) Myslím, že ano. (Sen. dr Horáček: Přece nemůže kloboučník dělati boty a obráceně!) Ale, prosím, myslím, že je v tom veliký rozdíl. Toto porovnání je naprosto nepřijatelné. (Sen. dr Horáček: Naprosto přijatelné, právě jako jsou různá odvětví řemeslná!) Ale, prosím, zde je čistě administrativní práce. Ten člověk, který dělá boty, nemůže dělat klobouk, k tomu je třeba praxe, ale administrativní práce, počítati nebo něco podobného, myslím, že je věc docela lehká.

Vážení pánové! Tak na jedné straně nemá práce a musí zaháleti a na druhé straně se agenda ke škodě státu a obecenstva nevyřizuje. Nařízení o přesazení by jistě na odpor nenarazilo a bylo by sněmovnami schváleno. Ale je také potřebí zmenšiti počet ministerstev, poněvadž jsme snad jediným státem, kde jich je tak velký počet. Několik ministerstev mohlo by býti sloučeno a některá zcela zrušena. Tak ministerstvo železnic, ministerstvo pošt a telegrafů může býti spojeno, ministerstvo sociální péče a zdravotnictví rovněž tak, ministerstvo zásobování a unifikace mají být zrušena vůbec a tak postupem zjednodušiti úřadování a tím i státní výdaje. Velice podivně zní prohlášení vlády, že je potřebí úzkostlivé šetrnosti, když na místě dřívějších 15 ministerstev zřídila jich 17 a zvětšila tím výdaje státu. A to jistě jen proto, aby byly ukojeny strany vládní většiny. Musím se zmíniti o projeveném zde názoru, že intervence u pánů ministrů by měly odpadnouti. Souhlasíme plně, jde-li o podobné intervence, o nichž se zmínil pan dr Stránský. Ale máme obavu, aby to nebyl prejudic, který by kolem pánů ministrů učinil drátěnou klec s tajnými dvířky, takže kdo by je neznal, ani v naléhavých a důležitých otázkách by se k ministru nedostal. A tato tajná dvířka znali by ovšem příslušníci vládních stran a těm druhým zůstala by neznáma. To by mohl býti začátek omezování do jisté míry svobody, zejména těch, kteří nejsou ve vládní většině. Proto budeme tento postup se vší bedlivostí sledovati.

My ať, vážený senáte, hrajeme na bohatý stát a Bodle toho také vydáváme. Často opakované a téměř bezvýsledné konference v cizině jsou hodně nákladné, takže menší a chudší státy musejí se na příště toho odříci. Myslím, že by nebylo na škodu, abychom se i my trochu obmezili. Naše konsuláty nutno více přizpůsobiti obchodnímu a průmyslovému životu, aby nebytí někteří úředníci toho názoru, že jsou v cizině jen pro pouhou representaci a utráceni naší cenně valuty. Zkusil jsem to na jednom konsulátě, kde jsem se přesvědčil, že páni úředníci se domnívají, že jsou pro representaci a s příslušníky naší republiky nemusí téměř jednati.

Daňová reforma je naléhavým požadavkem živnostnictva a proto slib vlády budeme často opakovat, aby nebyl zapomenut. Právě předešlý řečník pan kolega Rozkošný projevil pochybnost, že slib vlády, že reforma daňová byla do roku 1924 hotova, vyjde na prázdno. Já bych byl nerad a zejména my živnostníci, aby se to stále oddalovalo. Máme na tom nesmírně veliký zájem. Je potřebí zejména odstraniti daň výdělkovou, která pro státní finance mnoho neznamená, za to však všemi přirážkami obohacená živnostnictvo nesmírně zatěžuje a vyčerpává. Je to daň sociálně nespravedlivá, protože obce, okresy, země a jiné svazky hradí své výdaje většinou z přirážek k dani výdělkové.

V odborném a živnostenském školství je potřebí veliké nápravy. Trpí jednak nedostatkem místností a je naprosto nedostatečně vybaveno, takže i ty nejpotřebnější pomůcky chybí, a i odměňování odborných učitelů na živnostenských školách je téměř absurdní. Živnostenské školství svádí pravý boj o svoji existenci, jde od překážky k překážkám, které jsou jen s největší námahou a často soukromými oběťmi překonávány. Tak na př. odborný učitel, aby mohl své žáky vyučovati, musí skizzy a detaily a různé pomůcky sám si často opatřiti a škole je poskytnouti, aby mohl své žáky vyučovati, kdežto na jiné věci se miliony téměř vyhazují. Nechci se zmiňovat o různých koupích domů a podobných vládních obchodech, avšak na živnostenské školství není ani několik tisícovek. Reforma, která má v tomto školství nastati, musí se dotýkati celého systému, jinak by byla bezúčelná. Neblahý vliv na odborné a živnostenské školství má ta okolnost, že je podřízeno ministerstvu školství a národní osvěty, jež při nejlepší vůli nemůže praktické potřebě školství vyhověti, poněvadž tendence, směr a poslání liší se velice od tendencí škol všeobecných.

Pozemková reforma musí býti prováděna spravedlivě a nestranně. Zde je třeba, aby byla půda prodávána lidem, kteří jsou zárukou dobrého hospodaření, a aby ne bylo tak úzkostlivě a zkostnatěle trváno na členství některého sdružení, které by si činilo monopol na získáni parcelované půdy. Máme plno stížností do postupu pozemkového úřadu, který odmítá naše malé venkovské živnostníky, kteří buď malou část půdy již mají, neb jí chtějí nabiti z toho jednoduchého důvodu, že ze řemesla se již uživiti nemohou.

Toto počínání pozemkového úřadu je nedemokratické, sociálně nespravedlivé a je v odporu s vládním prohlášením, že bude přihlížeti k tomu, by ukojen byl požadavek uchazečů o půdu. Žádáme proto, by bylo postupováno spravedlivě a nestranně. Dále žádáme, by starobní a invalidní pojištění živnostnictva bylo provedeno zároveň s dělnickým, aby správa ve vedeni byla rozdělena a předána do rukou živnostníků. Máme totiž obavu, aby administrativní výlohy nebyly tak veliké, aby nepřesahovaly více než 50%, takže by ten pojištěnec z toho celkem mnoho nemít. Uznáváme, že branná moc je za dnešní doby pro nás nevyhnutelnou, a jsme ochotni tuto všeobecně podporovati, ale přáli bychom si, aby to nebyla kopie rakouského militarismu. Ta různá večerní parádní vyrukování, kterého byli jsme svědky za příčinou příjezdu některé veličiny, která pak všechno ignoruje, by mohly odpadnouti. Při tom musíme žádati za splnění slibu, aby vojenské a státní dodávky byly z větší části zadávány drobným živnostníkům a jim také včas účty vyrovnány. Zde je potřebí velké nápravy. Kdykoliv státní nebo vojenská správa vypisuje nějakou dodávku, je uvedeno v podmínkách, jaké zboží a z jakého materiálu má býti. A těchto; podmínek malý živnostník se přesně drží a oferuje zboží té jakosti, jak je v podmínkách předepsáno. Stává se velice zřídka a zejména venkovským malým živnostníkům, aby dodávku obdrželi. Vždy buď z neznalosti věci, mohou to býti také jiné důvody, různá kulatá slova, nebo jak říkáme různá mazadla, zadává se dodávka tomu, kdo v tom umí lépe choditi bez ohledu na kvalitu zboží. A dnes jest již ustáleným názorem našeho živnostnictva, že malému živnostníku je zbytečno oferovati, poněvadž má jen spoustu vydání, ale dodávku mimo obuv a stejnokroje vůbec nedostane. Staly se dokonce případy, že malí živnostníci oferovali, zapomněli některou přílohu kolkovati, byla jim vyměřena pokuta, měli s tím různá jiná vydání, ale dodávku neobdrželi. Zde je náležitá náprava nutna a zejména měla by státní správa míti ve svém středu - a to netvrdím snad z egoistického, nýbrž z praktického stanoviska - živnostenské odborníky, znalce, kteří by rozhodovali jistě pro stát nejvýhodněji a pro oferenty spravedlivě. A je vůbec s podivem, že při tolika státních dodávkách, kde je potřebí znalosti materiálu, surovin, odborníci z kruhů živnostenských ve státní správě se nenalézají.

Vláda dále prohlašuje, že bude působiti ke zlevnění cen všech životních potřeb. K této akci musí míti nejen iniciativu, ale musí prakticky sama to prováděti. Nesmí se však dávati jen nařízení a různé rozkazy, nýbrž rozumnou správou státního hospodářství názorně musí se jiti vzorem předem. Musí však také působiti na kapitalisty a milionáře, kteří ze svých ohromných příjmů musí také něco sleviti. Dále je potřebí také působiti na banky, aby úrokovou míru snížily na přiměřenou výšku. Jejich výmluva na veliké správní výlohy může býti odkázána na větší šetrnost, ne však tím, aby často bídně placenému úřednictvu srážely na mzdách, nýbrž mohou ohromné obnosy ušetřiti zmenšením tantiem správních rad, jichž příjmy jsou až statisícové. A tyto ohromné příjmy dostávají většinou kapitálově silní jedinci, kteří mají sami své značné jmění, protože do správní rady se chudý nedostane. Tím by ušetřily veliké obnosy ke snížení úrokové míry. Doporučovalo by se, aby byl vydán zákon, který by zakazoval aneb aspoň omezoval, aby členové vlády nebyli ve správních radách. Konečně by se doporučovalo omeziti počet podobných sinekur u jednotlivců, poněvadž jsou celá bankovní a průmyslová odvětví v několika málo rukách. Ku konci připomínám, že činíme-li výtky vládě, nestavíme se nikterak proti potřebám státu. To zejména tvrdíme na adresu těch, kteří také provozují oposici, ovšem s jinou tendencí. Naše názory na oposici se velice rozcházejí. Kdežto my dožadujeme se náprava zmírnění křivd, jsou oni proti státu a tudíž musím připomenouti, že budeme mezi prvními, kteří budou do krajnosti hájiti státu a naší svobody. (Výborně!) Český živnostník to byl, který si svůj jazyk dovedl i za největšího příkoří našemu národu činěného držet a nikdy se zaň nestyděl, i když byl tupen a haněn. Byl na své češství hrdý a také hrdým zůstane. Český živnostník dal našemu národu největší syny a má nepopíratelné zásluhy o náš stát a náš národ, který mu je milý a drahý. Proto se nestotožňuje naše věcná oposice s oposicí státu nepřátelskou. Při té příležitosti musím vzpomenouti slov pana sen Jarolima, který si stěžoval, že prý z investiční položky německým okresům ničeho se nedostane. Já lituji, že zde není přítomen, abych mu dal za vzor dvě krajská města. Na jednu stranu bych postavil Liberec a na druhou stranu Hradec Králové. Kdežto v Liberci všecky úřady mají své budovy státem postavené, i všecky státní školy, v Hradci Králové není jednoho státního úřadu, který by měl svor vlastní budovu. Zde je viděti, jak se měřilo dříve nám a jak se měřilo tím. Jestliže dnes tu a tam něco z té investice mají české okresy, je to příliš málo, je to jen malá splátka toho, co dostávaly dříve.

Tedy, vážení, to jsou naše stesky, naše potřeby a dokládáme, že si své záležitosti upravíme svou vlastni silou a svou vlastní mocí bez ohledu na to, jestli se to někomu bude líbiti nebo ne. Hnutí naše nedá se žádnými prostředky zadržet a to, co se nám dnes odpírá, o tom budeme v budoucna sami rozhodovati. My víme, že jsme dosti silni, abychom tohoto spolurozhodování dosáhli.

Bylo zde vysloveno mínění - ke konci dovolte mi, abych se o tom zmínil - že by stranické boje měly býti zmírněny a že by se nemělo tak ostře na sebe narážeti. Vážení, s tím bychom plně souhlasili. Kdo je nejvíce, abych tak řekl, terčem té veřejnosti? To je právě strana živnostenská. Ale mluvčí těch slov měl by zejména své odpolední plátky napomenouti, aby vedly boj poctivý a slušný. Je to tím více politování hodné, že boj vede se s inteligentní strany a ne ze strany tříd výrobních. Vždyť jen stranická zášť nedovolí, aby české státotvorné strany pracovaly společně a jen stranická zášť odhání státotvornou stranu živnostenskou od positivní práce. Proto se nám nesmí vytýkati, že žijeme z oposice a negativní práce a že stojíme na jedné linii s nepřáteli státu, poněvadž tam, kde jsme; tam jsme byli proti své vůli násilím vtlačeni. Proto také nemůžeme vládě vysloviti svou důvěru. (Výborně! Potlesk senátorů strany živnostenské).