Schůze zahájena v 11 hodin 25 minut.
Přítomni:
Předseda: Prášek.
Místopředsedové: Kadlčák, Klofáč, Niessner a dr. Soukup.
Zapisovatelé: dr. Přikryl, Löw.
105 senátorů podle presenční listiny.
Zástupci vlády: ministři: Habrman, Novák, Srba, Stříbrný, Šrámek.
Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr. Šafařovič; jeho zástupci dr. Bartoušek a dr. Trmal.
Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.
Udělil jsem dodatečně dovolenou na minulou schůzi p. sen. Barinkovi, pro tento týden p. sen. Dulovi a p. sen. Jelinkovi pro schůzi dnešní.
Žádám, aby bylo přečteno, co bylo rozdáno tiskem.
Senátní tajemník dr. Šafařovič (čte):
Tisk 1485 - 1485/6. Odpověď ministra veřejných prací na interpelaci sen. Chlumeckého, dra Hellera a soudr. v záležitosti vypovězení 140 dělníků ze státních železáren v Podbrezové na Slovensku (tisk 1330/2).
Tisk 1485/1. Odpověď ministra vnitra na interpelaci sen. Hartla, dra Herzigové a soudr. o protiprávních opatřeních okresní politické správy ve Vrchlabí při tamější slavnosti slunovratu (tisk 1418).
Tisk 1485/2. Odpověď ministra školství a národní osvěty na interpelaci sen. dra Ledebura-Wichelna ve příčině zrušení odborných škol pro paličkování krajek v Rudohoří (tisk 1418/4).
Tisk 1485/3. Odpověď ministra financí na interpelaci sen. Hartla a soudr. ve příčině konečné úpravy pensijních požitků bosensko-hercegovských pensistů, kteří jsou československými státními občany (tisk 1355).
Tisk 1485/4. Odpověď vlády na interpelaci sen. Jelinka, dra Mayra-Hartinga a soudr. v záležitosti událostí, sběhlých dne 29. října 1922 v Bruntále (tisk 1484/4).
Tisk 1485/5. Odpověď ministra školství a národní osvěty a ministra veřejných prací na interpelaci sen. dra Přikryla a druhů v záležitosti stavby budov pro menšinové školy na severní Moravě (tisk 1418/1).
Tisk 1485/6. Odpověď ministra školství a národní osvěty, ministra vnitra, ministra sociální péče a ministra zahraničních věcí na interpelaci sen. Konečného a spol. ve příčině verbování a posílání nezkušených dívek, členek t. zv. Mariánské družiny žen a dívek při kostele Redemptoristů sv. Michala v Brně, Dominikánská ul. 7, do kláštera Božského Srdce Páně (Benedictine convent of the sacred heart) v Lisle ve státě Illinois U. S. A. (tisk 1330).
Tisk 1487. Zpráva I. ústavno-právneho výboru, II. rozpočtového výboru o vládnom návrhu zákona o štátnej podpore sporitelien a ich pobočných ústavov na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi (tisk 1458).
Tisk 1488. Návrh sen. Donáta a spol. na vydání zákona, jímž se povoluje dodatečný úvěr pro nouzové akce při živelních pohromách na rok 1922.
Z předsednictva přikázáno:
výboru rozpočtovému:
Tisk 1475. Závěrečný účet státních výdajů a příjmů republiky Československé za listopad a prosinec 1918.
Tisk 1476. Závěrečný účet státních výdajů a příjmů republiky Československé za rok 1919.
výboru brannému a rozpočtovému:
Tisk 1470. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, kterým se zrušují dosud platné zákony o vojenské taxe (tisk 3592).
Tisk 1481. Vládní návrh zákona o náhradě za vojenskou přípřež v míru v roce 1923.
výboru ústavně-právnímu a rozpočtovému:
Tisk 1480. Vládní návrh zákona, kterým se mění některá ustanovení o poručenstvu a opatrovnictví.
Tisk 1482. Vládní návrh zákona o náležitostech vkladných listin, o výmazu starých pohledávek a o poplatkových úlevách při výmazu a při sestavování vložek na Slovensku a Podkarpatské Rusi.
výboru sociálně-politickému a rozpočtovému:
Tisk 1486. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, jímž se povoluje dodatečný úvěr k podpoře nezaměstnaných a k čelení nezaměstnanosti vůbec (tisk 3818).
výboru iniciativnímu:
Tisk 1488. Návrh sen. Donáta a spol. na vydání zákona, jímž se povoluje dodatečný úvěr pro nouzové akce při živelních pohromách na rok 1922.
Předseda: Přikročuji k projednávání denního pořadu:
1. Druhé čtení zprávy výboru branného a rozpočtového o vládním návrhu zákona o rozšíření účinnosti zákona ze dne 10. července 1922, čís. 227 Sb. z. a n., kterým se upravuje placení náhrady při trvalém ubytování vojska v r. 1921 a 1922, na placení náhrady při trvalém ubytování vojska v r. 1923. Tisk 1471.
Zpravodaji jsou: za výbor branný sen. Dědic, za výbor rozpočtový sen. Kouša.
Táži se pánů zpravodajů, zda-li mají nějaké textové změny?
Zpravodaj sen. Dědic: Nemám. Zpravodaj sen. Kouša: Také ne.
Předseda: Není tomu tak, přikročím tedy k hlasování.
Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byla přijata ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí jest přijata také ve čtení druhém.
Druhým bodem je
2. Druhé čtení zprávy rozpočtového výboru o vládnom návrhu zákona, ktorým sa rozšiřuje platnosť zákona zo dňa 24. júla 1919, čís. 446 Sb. z. a n., ďalej nariadenia ministra s plnou mocou pre správu Slovenska zo dňa 25. novembra 1919, čís. 8428 pres. a zákona zo dňa 21. decembra 1921, čís. 480 Sb. z. a n. o úprave premlčania práva k vymeraniu a vymáhaniu daní a dávok na roky 1921 a 1922. Tisk 1474.
Zpravodajem jest pan sen. Zimák.
Táži se pana zpravodaje, zda-li má nějaké textové změny?
Zpravodaj sen. Zimák: Nemám.
Předseda: Není tomu tak, přikročíme k hlasování.
Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byla přijata ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí jest přijata také ve čtení druhém.
Předseda: Dalším bodem je
3. Zpráva výboru ústavně - právního k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění ustanovení trestních řádů o tom, kdo má právo býti posluchačem veřejného hlavního líčení. Tisk 1472.
Zpravodajem jest pan sen. dr. Procházka, uděluji mu slovo. Lhůta řečnická stanovena jest na půl hodiny.
Zpravodaj sen. dr. Procházka: Vážený senáte! Moderní stát, jenž měrou velice rozsáhlou připouští účastenství obecenstva ve věcech správy státní, vyžaduje toho rozhodně, aby byla v trestním řízení vůbec a zejména při hlavních přelíčeních zachovávána zásada veřejnosti. Veřejnost ve smyslu zákona jest jednak veřejnost stran, jednak veřejnost v obecném širším smyslu, totiž přístup obecenstva k hlavnímu přelíčení.
Zásada veřejnosti obsahuje velké výhody pro trestní řízení, neboť touto zásadou se jaksi zajišťuje měrou velikou objevení materielní pravdy, neboť jednak soudcové trestní jsou tím pobádáni, aby nevedli si jaksi stranicky a aby nikdy nevybočovali z mezí zákonem jim vytčených. Soudci, státnímu zástupci i obhájci jest veřejnost vzpruhou, aby horlivě a svědomitě plnili své povinnosti. Svědkové opět spatřují ve veřejnosti jednak kontrolu, kterou se jim důrazně zabraňuje uchýliti se od pravdy; obžalovanému jest opět veřejnost zárukou, že nebude s ním jinak nakládáno, než zákon připouští. Konečně konání spravedlnosti před tváří obecenstva poskytuje každému příležitost, aby vlastníma očima se přesvědčil, že o nejdůležitějších statcích jeho spoluobčanů rozhoduje se podle práva a spravedlnosti. Tím důvěra obecná v řádné konání spravedlnosti vzrůstá a upevňuje se, tím se také budí obecný zájem pro činnost soudnictví trestního, jakož i smysl a cit občanstva pro právo a spravedlnost. (Předsednictví převzal místopředseda Kadlčák.)
Tedy tato zásada veřejnosti je velice důležitá a také se vyžaduje nejen v zákonech, které tvořily náš trestní řád, nýbrž i v ústavní listině naší, jako dříve ve státních základních zákonech. Podle § 101 odst. 2. ústavní listiny ze dne 29. února 1920, čís. 121 Sb. z. a n., je líčení před soudy ústní a veřejné, rozsudky ve věcech trestních prohlašují se vždy veřejně a veřejnost při přelíčení smí býti vyloučena jen v případech zákonem stanovených. I dřívější zákony trestní, jak jsem již uvedl, vyžadovaly této veřejnosti. Tyto zákony jsou citovány v osnově vládní, resp. v usnesení ústavně-právního výboru. Je to především § 228 trestního řádu rakouského z 23. května 1873, čís. 119 ř. z., který praví, že hlavní přelíčení je veřejné pod zmatečností. Také ostatní trestní řády vyhrazují za nedodržení veřejnosti zmatečností. Ovšem tím, že je hlavní přelíčení veřejné, není řečeno, že tuto veřejnost nelze omeziti nebo vyloučiti v určitých případech, a to buď z důvodů osobních, anebo z důvodů předmětných. Bylo také, co se týká těchto důvodů omezení veřejnosti, stanoveno v trestních řádech posud platných v paragrafech uvedených v osnově, že z určitých důvodů může býti veřejnost vyloučena. Tak citovaný paragraf 228 rak. trest. řádu praví, že jen dospělým, dorostlým a neozbrojeným osobám jako posluchačům je přístup k hlavnímu přelíčení dovolen, § 257 zákona z 5. července 1912, čís. 139 ř. z. a tomu odpovídající paragraf článku XXXIII. zákona z r. 1912 uher. trest. řádu také dovolují přístup k hlavnímu přelíčení jen dorostlým mužským osobám, které se dostaví k soudu ve stavu vážnosti soudu odpovídajícím. Tento paragraf ještě kromě toho stanoví dále v odstavci 2., který má být úplně zrušen, že když se jedná o důstojníka nebo osobu jemu na roveň postavenou, mohou být hlavnímu přelíčení přítomni z osob vojenských pouze důstojníci nebo osoby jim na roveň postavené. Řád trestní platný pro Slovensko a Podkarpatskou Rus, čl. XXXIII z r. 1890 stanoví v §u 295, že osoby nedorostlé a takové, jež se nedostaví tak, jak toho vyžaduje důstojnost místa, mohou býti z posluchačstva vyloučeny.
Dále praví, že s holí a zbraní nelze vůbec nikoho připustiti do jednací síně. Zbraň mohou podržeti jen ty osoby, jež mají právo zbraň nositi. Je-li nedostatek místa, může předseda vyloučiti osoby, jež se později dostaví.
Pokud se týká tohoto nedostatku místa, tedy v rakouském trestním řádu není nějakého výslovného ustanovení, avšak praxe se prováděla tak, že tenkráte, když se očekával větší nával posluchačstva, vydávaly se vstupenky a nejvyšší soudní dvůr také tuto praxi schválil, vyřknuv, že není to důvodem zmatečnosti jednání. Podotýkám také, že německý zákon o zřízení soudním, a to § 176 rovněž omezuje veřejnosti přístup k hlavnímu přelíčení a praví, že se může ten přístup zabrániti osobám nedorostlým a takovým, které nejsou v držení všech občanských čestných práv, jakož i těm, které se nedostaví způsobem přiměřeným vážnosti soudu.
Podle vzoru tohoto, jakož i vzhledem k ustanovení posud platného trestního řádu byl také předložen vládní návrh zákona, kterým se mění ustanovení trestního řádu o tom, kdo má býti posluchačem veřejného hlavního líčení. Hlavní důvod k tomuto návrhu zákona je ten, že se dostavovala k hlavnímu přelíčení individua, která vlastně nepatřila mezi posluchače, nýbrž na lavici obžalovaných, totiž osoby, jež spáchaly již nějaký trestní čin a které přicházely k soudu jenom proto, aby se naučily všelijakým způsobům obhajování nebo způsobům, jak se mají vymlouvati, zkrátka se chtěly učiti pro svoji zločinnou dráhu. Jiný důvod, proč tento návrh zákona byl podán, je ten, že nutno chrániti mládež, která v nynější době beztoho buďto biografy, nebo špatnou společností je kažena, aby při hlavních přelíčeních nebrala mravní zkázu, nebrala si špatných příkladů a nebyla svědkem té bídy a zločinnosti, kterou tak často u hlavních trestních přelíčení lze viděti.
Ústavně-právní výbor vládní návrh podstatně přepracoval a stanovil, že na místo ustanovení zákonných v příslušném návrhu resp. usnesení ústavního výboru citovaných má se přístup k veřejnému hlavnímu líčení posluchačům odepříti také pro nedostatek místa, o kterémž případě jsem se již zmínil. To je přirozeno, že když je sensační hlavní přelíčení, dostaví se k němu mnoho osob, sál je přeplněn a můžete si pomysleti, jaká je atmosféra a jaká je možnost souditi, když v takové přeplněné síni sedí soudcové, obhájci, porotci, svědci, znalci, jak to na ně všechny působí nepříznivým dojmem, a jak to také fysicky i duševně vyčerpává. Proto může být posluchačům odepřen přístup pro nedostatek místa, když jsou sedadla obsazena, není nutno, aby se ještě lidé natlačili a tak místnosti přeplňovali. Tento nedostatek místa lze zjistit tím, že se vydávají určené k tomu vstupenky, které vydává buď presidium nebo soudy nebo orgánové jejich. Rovněž se může odepříti přístup osobám, které svoji totožnost na požádám neosvědčí, nebo které byly potrestány pro nepolitický zločin. To se zjistí tím způsobem, že orgánové soudní znají lidi pro zločin trestané, jak jsem již uvedl, takové povaleče, kteří sem přicházejí, aby se něčemu naučili, a odepřou jim přístup, aneb když se stane, že přijde neznámá osoba, požadují, aby svoji totožnost osvědčila legitimací občanskou nebo jiným způsobem. Když to neučiní, může býti takové osobě přístup odepřen. Zařízení toto jest praktické zejména tam, kde orgánům soudním, kteří dávají pozor na ten přístup, nejsou dotyčné osoby známy.
Dále jsme stanovili, že osoby nezletilé smějí býti posluchači jen když to vyžaduje účel jejich studia na vysokých školách. Osoby nezletilé nemají tam co dělat, neboť jest zde pro ně nebezpečí, že se ještě mravně pokazí a proto není potřebí, aby tam snad chodily jako na divadlo, jako obecenstvo bohužel to dělá. Přístup lze vyhraditi jen těm, u nichž to vyžaduje úkol studia na vysokých školách, tedy právníkům, medikům a posluchačům jiných vysokých škol, jichž studium vyžaduje, aby se to dověděli. Dále nemá nikdo přístupu k hlavnímu přelíčení, kdo jest ozbrojen, byť jen holí. Toto ustanovení: >byť i jen holí< pojali jsme do osnovy proto, že dle uherského trestního řádu hůl je předmět způsobilý k útoku a obraně. My jsme výslovně řekli, >byť jen holí<, aby každý soudní orgán již u dveří mohl upozorniti, že kdo jde s holí, do jednací síně nesmí. Jest známo, že hůl může ohroziti bezpečnost soudu a právě v trestním řádě uherském výslovně je uvedeno, že hůl nesmí se bráti do soudních síní. My jsme také vyloučili každé ozbrojení. Dřívější trestní řád dovoloval osobám, které dle své služby neb úřadu nosily zbraň, že se směly dostaviti se zbraní k hlavnímu přelíčení, dnes však jsou i tyto osoby vyloučeny, poněvadž máme za to, že nemají se nikomu přiznávati zvláštní výsady, a že každý může zbraň odložiti venku.
Dále může býti odepřen přístup také tomu, kdo se dostaví ve stavu nedůstojném soudního jednání, tedy osobě např. podnapilé, nebo - jak jsem uvedl také již v důvodové zprávě - osobě, která přijde v rozedraném obleku, neboť slušnost před soudem vyžaduje, aby člověk přišel slušně oblečen.
Mám za to, že tím nikterak kontrola veřejnosti nebude omezena. Tato kontrola veřejnosti, jejíž důvody jsem dříve uvedl, jest rozšířena také tím, že jsou přítomní zástupcové tisku, kteří uvádějí celé případy trestní a tím se dosahuje účelu veřejností v míře ještě větší, poněvadž tímto způsobem může se dovědět o tom hlavním přelíčení celá veřejnost, která se nedostavila k soudu. Tímto způsobem, jak jest navržená osnova stylisována, se nikterak tato kontrola nezmenšuje a účel veřejnosti hlavního přelíčení není tím nikterak dotčen.
Proto ústavně-právní výbor navrhuje, aby slavný senát za své usnesení přijal osnovu zákona tak, jak se na ni usnesl ústavně-právní výbor.
Místopředseda Kadlčák (zvoní): Ke slovu je přihlášen, pan sen. Niessner, uděluji mu slovo.
Sen. Niessner (německy): Slavný senáte! Při předložené vládní osnově udál se řídký případ, že senátu byla přiznána priorita projednávání před poslaneckou sněmovnou. Toto vzácné právo, které zde senátu bylo přiznáno, zdá se mně býti danajským darem. Nezdá se mně býti zvláštní poctou pro senát to, co se od něho očekává. Obsah předlohy jest takový, že dlužno vznésti proti ní řadu námitek. Předloha má za účel omeziti veřejnost soudních líčení, která byla jednou z vymožeností občanské revoluce, jednou z vymožeností občanských svobod. Bylo by bývalo zcela vyloučeno, že by se byl dříve v Rakousku někdo odvážil hnouti něčím na tomto základním právu, neboť toto právo umožňuje kontrolu soudního líčení veřejností a záruku - pokud jest to možno u občanské justice, která přirozeně jest justicí třídního státu - záruku řádného řízení soudního. Dlužno tudíž, poněvadž se sahá na toto základní právo demokracie, tento pokus předem odmítnouti. Lituji, že právě tímto způsobem se nám po prvé uvádí na vědomí, že v čele ministerstva spravedlnosti stojí muž, kterého si jinak vysoce vážím, který nám však touto předlohou jasně připomíná, že jest členem klerikální strany. (Sen. Zavoral: Ale pro Boha, z toho dělat klerikalismus, to je děsné!) Je v tom kus klerikalismu, nesnášenlivosti. Vždyť to uvidíte.
Přístup k soudnímu přelíčení má ustanovením této předlohy býti omezen tou měrou, že to zavdává podnět k nejhorším obavám, a ustanovení, která zde se nalézají, jsou tak široká, tak pružná, že lze s klidem tvrditi, že použití jejich beze vší pochyby povede k nejhorším šikanám. (Výkřik [německy]: Činí veřejnost závislou od libovůle předsedovy! Sen. Walló [německy]: Pane kolego, budete tak laskav a řeknete mně, co je v tom klerikálního, jsem velmi zvědav, abych si to mohl pamatovati!) To ještě přijde.
Především chci poznamenati, že posavadní ustanovení rakouského trestního řádu, jež nyní mají býti změněna, jsou přímo výkvětem svobody. § 228, jenž stanoví veřejnost soudního líčení, praví: Hlavní líčení jest veřejné, sice bylo by zmatečné. Jen dospělým a neozbrojeným osobám má býti dovoleno, aby přišly jako posluchači, nesmí však býti zabráněn přístup osobám, které následkem veřejné služby jsou povinny nositi zbraně. Nehledě k §u 172, jenž má na mysli možnost vyloučení veřejnosti z důvodů mravnosti nebo veřejného pořádku, jsou tím vyčerpány všechny možnosti, které mohou způsobiti omezení veřejnosti. A nyní přichází nová předloha, která stanoví řadu výjimek. Především jest to nedostatek místa, jenž se tu uplatňuje. Ve zprávě ústavního výboru odůvodňuje se toto omezení tím, že jest nutné pro veřejnou bezpečnost a s ohledem na zdraví soudců, porotců, obhájců a svědků, kteří nemohou pracovati v místnostech se špatným vzduchem. Naproti tomu dovoluji si poukázati na to, že již nyní při přeplnění lze provésti omezení, také již dnes bez ustanovení této nové předlohy bylo naprosto lze zabrániti přeplnění. Také dnes vydávají se lístky proti přeplnění. Není tedy naprosto potřebí, stanoviti zákonitě takové ustanovení, k čemuž se ještě druží nebezpečí, že lze se velmi lehce vymlouvati na to, že dotyčné místnosti jsou nezpůsobilé. Bude třeba jen použíti nezpůsobilých místností, nedati tam dostatek sedadel. Zákon sám sice nemluví o sedadlech, ve zprávě výborové se na to však výslovně odvolává, že posluchači připuštěni budou jen potud, pokud stačí sedadla. Tím jest přednostovi soudu anebo soudci anebo soudnímu senátu dána možnost, postavením pokud možno malého počtu sedadel veřejnost takřka vyloučiti, k čemuž ještě přistupuje, že při vydávání lístků může jednati tak stranicky, že veřejnost se jeví skutečně vyloučenou. O místech k stání se dle výborové zprávy vůbec nemluví. V této zprávě se praví výslovně: pokud místa stačí. Při nedostatku míst jest tudíž možno posluchačům vstup zabrániti.
Druhé ustanovení, které jest ještě více na pováženou, praví, že z práva býti přítomnu soudnímu přelíčení jako svědek vyloučen může býti každý, kdo na žádost nemůže prokázati svoji identitu. Když tedy někdo půjde k soudu, bude muset vzíti sebou nějakou legitimaci. Zapomene-li ji, není více oprávněn zúčastniti se jednání jako posluchač. Nyní vzniká otázka v čem záleží takovýto průkaz? V zákoně o tom ničeho nestojí, není řečeno, zda-li to jest všeobecná občanská legitimace, křestní list, rodný list nebo něco jiného, ve zprávě výborové, která však nemá zákonité platnosti a soudním osobám také není po ruce, se praví, že platí občanská legitimace neb jiný úřední průkaz. Bylo by přímo nutno vydati k těmto ustanovením zákona prováděcí nařízení. Vzniká dále otázka: Kdo bude zkoumati, zda-li tento papír jest správný? To beze vší pochybnosti vede k nesmírným šikanám a v praxi k dalšímu vyloučení veřejnosti při soudním líčení.
Vedle tohoto zatížení - tato ustanovení jsou beze vší pochyby zatížením obyvatelstva, které se chce zúčastniti soudního přelíčení - jest zde ještě druhé. Zúčastniti se soudního přelíčení má dle toho býti zabráněno každému, kdo byl potrestán pro nepolitický zločin. Dovoluji si otázku: Jak si to představujeme v praxi? Kdo nad tím bude bdíti? Jest úlohou soudního personálu bdíti nad tím, zda-li osoby, které byly potrestány pro nepolitický zločin, mohou se zúčastniti jednání anebo jest stanovena pro návštěvníka povinnost průkazu? Zákon o tom nepraví ničeho! Zákon jen praví, že při soudním přelíčení nesmi býti přítomny osoby, které byly potrestány pro nepolitický zločin. A zase praví výborová zpráva, která však naprosto nemůže býti podkladem, že dozorčí osoby u soudu mohou u osob, které nejsou soudu známy, dáti zjistiti, zda-li se jedná o potrestaná individua, tím na příklad, že se nahlédne do trestního rejstříku. Prosím, pánové, uvažte přece, co to znamená. Někdo se dostane k soudu, chce se domoci přístupu. Podřízený soudní orgán se nyní domnívá, že v dotyčném poznává zločince, který již jednou byl potrestán. Může také nastati případ, že byl potrestán před tím u jiného soudu nežli řekněme zde u pražského soudu; co se pak stane? Co se stane vůbec v případě pochybnosti? V případě pochybnosti nahlédne se do trestního rejstříku, to jest, dotyčná osoba bude tak dlouho zadržána, až se někdo podívá, zda-li byl návštěvník potrestán, čili nic. Bude zde nutno ustanoviti zvláštní osoby, které na příklad při návštěvě několika set osob budou musit nahlédnouti, zda-li se mezi nimi nenalézá žádný zločinec, dále zda v trestním rejstříku nebyl již vyškrtnut. To všechno bych si rád prakticky představil, rád bych viděl, kam to povede. Myslím, že při skutečném provádění těchto ustanovení se může státi, že obžalovaný svůj trest již dávno odsedí, nežli posluchač dosáhne přístupu k soudnímu přelíčení. (Veselost.) Z jakého ducha tato předloha vznikla, na to poukazuje také ustanovení, že nezletilí se mohou zúčastniti jen tehdy, potřebují-li této účasti pro svá studia na vyšších školách. Dámy a pánové, do 21. roku věku svého nesmí se člověk zúčastniti soudního přelíčení, nepotřebuje-li toho právě pro své studium! Může činiti jinak všechno možné, může navštěvovati noční místnosti, může se dívati na nejzhoubnější kusy v biografu, může vyhledávati nejšpatnější a nejbídnější společnost, může bídně sejíti a býti zatlačen na dráhu zločinu - o to se nestará nikdo; ale vysoká vrchnost se pozvedá: tobě není ještě 21 roků, ty se nesmíš zúčastniti soudního přelíčení. Ale proč ne? Je-li ohrožena mravnost, trvá již dnes ustanovení, že nejen osoby mladistvé, nýbrž veřejnost vůbec může býti vyloučena. K čemu takovéto omezení, že se do 21 roků nesmíme zúčastniti soudního přelíčení! Musím doznati, že jest to zcela nový objev, že by účastenství při soudním přelíčení bylo něčím demoralisujícím, že by působilo zhoubně, jak se zde vyličuje. (Sen. Polach [německy]: Snad se obávají, že by se lidé mohli poblázniti z objektivní justice!) To jest to nebezpečí, to se mi zdá býti skrytou myšlenkou. Myslím, že zajisté není žádným zlem, jestliže mládež zná zákony, jestliže vůbec státní občan sobě žádá znalostí soudního řízení, jestliže ví, jak se má před soudem chovati, jestliže zná také způsob používání zákona. Jest to něco zcela nového, že by to nebylo v zájmu státním, že by bylo zájmem občanstva, aby se nenaučilo znáti zákony a soudní řízení, že to jest něco, co je nutno úzkostlivě skrývati před mládeží až do 21. roku. Dámy a panové, dovoluji si otázku: což není ohrožena mravnost a morálka u těch, kteří potřebují vědomostí válečné praxe pro svá studia, ti smějí se toho zúčastniti?