Ptali jste se mne, kde vidím klerikalismus. V této nesnášenlivosti, v tomto vytýčení vrchnostenského ducha jej spatřuji, jest to onen duch, jenž by rád zakázal každý obraz, který snad ukazuje nahou postavu, duch vrchnosti a poručníkování, jenž bdí nad státním občanem, jenž v elektrických pouličních drahách zakazuje kouřit, duch vrchnosti, který občana doprovází od časného rána až do pozdního večera, jenž se nestará o jeho sociální poměry, ale jenž ho poručníkuje a jemu také takovéto meze ukládá; a to jest ten duch, který nyní chce se dotknouti ústavních zákonů a demokratického práva.
Slavný senáte! Proti poslednímu ustanovení této předlohy musíme se co nejrozhodněji opříti. Praví se dále: Soudního jednání nesmí se dále zúčastniti, kdo se dostaví k soudnímu přelíčení v nedůstojném stavu. Co to znamená: v nedůstojném stavu? Zákon nepraví ničeho. Musíme se zase odvolávati na zprávu výboru. Kdo se dostaví opilý anebo ve špatných šatech k soudu, >rozedrané šaty<. (Zpravodaj sen. dr. Procházka: To je víc, to je >zerrissenŠpatné šaty, odpusťte pánové, jest ale mnoho, velmi mnoho zločinců, kteří vystupují ve velmi dobrých šatech a zcela moderní zločinec ví, že dobré šaty jsou nejvýš potřebným nástrojem. Myslím, že jest velmi nedemokratickým ustanovením, posuzovati cenu člověka dle oděvu. Kdo vlastně bude bdíti nad tím, zda-li někdo je špatně oděn. (Zpravodaj sen. dr. Procházka: To není >schlechtV zákoně není vůbec ničeho. Rozedrané nebo nerozedrané. V zákoně stojí jen, že se může zabrániti přístup tomu, kdo se dostaví v nedůstojném stavu. V zákoně stojí jen: Tomu, kdo se dostaví ve stavu nedůstojném k soudnímu jednání, budiž přístup odepřen. To jest ustanovení, které lze různě vykládati a které může vésti k neuvěřitelným šikanám. (Sen. dr. Spiegel [německy]: Snad bude ustanoven nějaký krejčí za znalce. - Veselost.) Zajisté, pane kolego. Kdo bude posuzovati, zda někdo má špatné šaty? O tom jsou různé názory. Nevím, zda-li podle uvážení podřízeného soudního orgánu všichni páni senátoři by potom nalezli milosti, aby se jim dostalo přístupu k soudnímu přelíčení, neboť pojem dobrého a špatného oděvu..... (Výkřik [německy]: A jak je to s dámami? Ty smějí přijíti jen s velkým kloboukem nebo s malým?) Zajisté, tu stává se otázka ještě horší. K odůvodnění této neslýchané předlohy uvádí ministerstvo spravedlnosti resp. výbor, že od účastenství určitých osob při soudním jednání jest se obávati škodlivého vlivu na tyto osoby. Výborová zpráva praví, že soudu známá individua zúčastní se někdy přelíčení, mohou-li z průběhu jednání čerpati poučení pro svojí zločinnou činnost a že se především připravují pro případ, kdyby sama před soudem byla obžalována. Což pak si ministerstvo spravedlnosti přeje, aby obžalovaný byl v soudním přelíčení pokud možno nezkušený? Domníval jsem se vždycky a bylo nám hlásáno ve všech tóninách, že trest má býti něčím odstrašujícím. Nyní najednou má účastenství při soudním přelíčení, jež ukazuje, jak rameno spravedlnost i na hříšníka dopadá, poskytovati popud ke zločinu? Jest skutečně v zájmu spravedlnosti, aby obžalovaný předstupoval před soudce co možno nepřipraven, neobratně a bez pomoci? Myslím, že nikoli. Chcete-li tím chrániti morálku, to věru znamená uchopit se věci za nepravý konec. Ani morálka tím nebude ochráněna, aniž bude zločinům zabráněno nebo tím budou třeba jen omezeny, bude-li omezena veřejnost přelíčení. Zločiny mají sociální příčiny, částečně odůvodněny jsou povahou individua. Bylo by mnohem cennějším a nutnějším, kdyby vláda zmírnila bídu lidskou, ze které valnou částí zločiny vyplývají, kdyby se vláda starala o to, aby někdo, kdo jednou z lehkomyslnosti nebo svévole uveden byl na dráhu zločinu, nepatřil hned k vyvrhelům, k lidem ztraceným, nýbrž aby opět nalezl cestu do společnosti. To zajisté by bylo mnohem cennějším nežli předkládati nám takovouto předlohu, kterou pokládáme za insinuaci, za pokus s neschopnými prostředky, jenž však tentokráte naprosto nemůže býti důvodem pro vyloučení trestnosti oproti ministerstvu spravedlnosti, neboť tento návrh znamená omezení soudního řízení, znamená výpad a ránu proti demokracii, a proto nemůžeme hlasovati pro tuto předlohu. (Souhlas a potlesk na levici.)
Místopředseda Kadlčák (zvoní): Uděluji slovo p. sen. Havlenovi.
Sen. Havlena: Slavný senáte! Neujímám se slova, abych mluvil proti předloze, jak byla ponavržena anebo pozměněna ústavně-právním výborem. Ujímám-li se slova, zavdala k tomu příčinu, myslím, nesprávná motivace v tom bodě, kde se zaradují ti, kdož přijdou v rozedraném šatě k líčení mezi takové osobnosti, které přístupu k veřejnému líčení míti nemohou. To - poněvadž se přihlíží vždy k motivaci a k odůvodnění, když se vykládají zákony a paragrafy, praxe je potom často na tom založena, jak zákon byl odůvodňován a vyložen - myslím, že musí býti zde řečeno, že tato zásada takto všeobecně řečená, nemůže býti platnou. To by znamenalo - poněvadž rozedrané šaty mohou býti také i otřepané rukávy - že dělnicí, kteří jsou na př. nezaměstnaní, anebo mají malý výdělek a přijdou v ošumělém šatě, mohli býti eventuelně vydáni možnosti nekonečné libovůle jenom proto, že v nějakém špatném kabátě přijdou do soudní síně. Chudý člověk mohl by býti zamítnut jen proto, že přišel ve špatném kabátě. Já jen proto jsem se ujal slova, abych prohlásil, že toto odůvodnění nezdá se mi, tak jak bylo řečeno, místným. Je to moje povinnost, abych obhájil právo i chudého člověka, který si nemůže koupili dobrý kabát, totiž jeho právo občanské, býti v soudní síni přítomen. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Kadlčák: Ke slovu není dále nikdo přihlášen, debata je skončena, uděluji slovo k doslovu panu zpravodajovi.
Zpravodaj sen. dr. Procházka: Vážený senáte! Pan kolega Niessner přednesl samé pochybnosti a samé obavy, já se mu nikterak nedivím, poněvadž chtěl nějakým způsobem motivovati svůj návrh na zamítnutí této předlohy zákona. Já však nesdílím jeho obavy z toho důvodu, poněvadž mám za to, že ustanovení toho zákonného návrhu odpovídají nutnosti praxe. Kdyby velectěný pan kolega Niessner byl soudcem a zúčastnil se jako soudce jednání, tak by uznal, že je pravdivé, co se týká nedostatku místa, jak jsem uvedl. To, velevážení pánové, není možno, aby se soudilo v takové přecpané síni, kde jest jako v peci, kde je horko, ruch a šum, to je vyloučená věc, to také účinkuje na nervy soudců, porotců, svědků atd. To je stav, který není absolutně myslitelný. (Sen. dr. Spiegel [německy]: Opatřte lepší místnosti!)
To se vám lehko řekne, ale jak můžeme postaviti samé paláce jeden vedle druhého, s ohromnými síněmi (Sen. Matuščák: Kasárny, to ano!) jež vyžadují ohromného nákladu vytápění atd., to je přece vyloučeno. My chceme na jedné straně šetřiti a na druhé straně se mají stavětí zvláštní paláce proto, aby tam, když je sensační přelíčení, bylo místo pro několik tisíc posluchačů. To se samo sebou rozumí, tady je nutno, aby se na tento nedostatek místa hledělo a když se umožňuje, aby tam snad bylo místo pro 200 až 300 posluchačů, myslím, že to úplně postačí, a že není potřebí, aby bylo 1000 posluchačů tam, kde jest místo jen pro 300 lidí, tady se nikterak právo státních občanů netanguje. Kdo chce přijíti, je-li to skutečně vážný člověk, může přijíti, vždyť tím zákonem se mají chrániti lidé, kteří skutečně na věc vážně pohlížejí, bez ohledu, jsou-li chudí anebo cokoliv jiného, kteří se o ty věci interesují a kteří také dávají záruku, že této instituce veřejné nebude zneužíváno.
Bylo zde mluveno o té motivací důvodové zprávy, že nejsou připuštěny takové osoby, které se dostaví k soudnímu jednání ve stavu nedůstojném. To jest, velevážení pánové, důležité ustanovení ohledně těch, kdo se dostaví ve stavu nedůstojném k soudnímu jednání. Já jsem uvedl v důvodové zprávě, kdo to jest: podnapilí, nebo v šatě rozedraném. To jest v důvodové zprávě. (Předseda Prášek ujímá se předsednictví.)
(Sen. Matuščák: Hostinský to dělá také, když napilý člověk přijde, nedá mu vína a vyhodí ho ven!)
Na to kladu váhu, že se ten člověk nemá dostaviti ve stavu nedůstojném k soudnímu jednání.
(Sen. Niessner [německy]: V zákoně je to ještě horší!).
To je převzato jak z trestního řádu uherského, tak z německého trestního řádu. Já mám za to, že sotva by k tomu došlo, vždyť my zde mluvíme o věcech, které jsou hodně nepraktické. Pánové, zde se uvádí, že každému slušnému člověku se přístup dovolí, a že nebude zde šikanován. To je vyloučeno. (Sen. dr. Heller [německy]: Ani nejmenší důvěry nemáme!) Já vím, pan dr. Heller nemá důvěry, ale myslím, že jako obhájce velice vřele by se ujal člověka a zjednal by mu přístupu. (Sen. dr. Heller [německy]: Vy přicházíte vždy s osobními věcmi, poněvadž nedovedete věcně mluviti, tomu jsem u vás zvyklý!) Vaše posudky se mne nedotkly, vy nejste oprávněn k tomu, abyste mohl posuzovati, mluvím-li věcně nebo ne.
Mluvím ze zkušenosti, pane doktore, to je má zkušenost, když pravím, že se jedná o věcech, které budou v praxi tak prováděny. Každý slušný člověk bude míti přístup a tady se jedná jen o to, aby ten přístup neměli lidé, kteří jsou zločinci, a kteří skutečně tam nemají místa jako nezletilí, jichž mravnost se musí chránit. To není žádný klerikalismus, pane kolego Niessnere, když se žádá, aby byly nezletilé osoby chráněny, poněvadž vidíme, dnes, jak jest mládež pokažena. Četl jsem případ, kde žáci v Plzni, tuším z občanské školy, měli celý komplot na olupování, ba dokonce zabíjení lidí. Je dost biografů, proč by měla býti ještě kažena mládež při soudním přelíčení? Víte, jaké hrozné případy vyjdou při hlavním přelíčení často na jevo. Proto, tímto ustanovením má býti chráněna mládež, to není žádný klerikalismus.
Co se týká šatů, jak se o tom zmínil pan kolega Havlena, jak jsem uvedl, záleží na výkladu, co jest stav nedůstojný soudního jednání. Myslím, že ošumělý kabát nemůže býti absolutně důvodem vyloučení ze soudního přelíčení. Zde jest míněn oblekem rozedraný, takový, z něhož, jak říkáme, už hadry visí. (Sen. Havlena: To jsem právě chtěl, aby bylo vysvětleno!) To myslím pod slovem >rozedraný<. Každý rozumný člověk uzná, že >rozedraný< jest vyšší stupeň roztrhaností oděvu, defektu šatového, když jak se říká >hadry z něho visí<. V zákoně stojí >ve stavu nedůstojném soudního jednání< a tak jsem, také jako referent správu sepsal. Doplňuji zprávu tím způsobem, že se jedná o takový šat, který již visí v cárech, který jest soudní síně rozhodně nedůstojný. Myslím, že všichni pánové, kteří jsou zde, by se rovněž proti tomu postavili, aby takový trhan se dostavil k jednání soudnímu.
Pokud se týká legitimace, máme občanskou legitimaci a rozumí se samo s sebou, že to může býti každý jiný veřejný papír.
Každý zákon musí býti napřed prakticky prováděn a praxe teprve ukáže, co jest potřebí. Důvodová zpráva není motivem pro to, jak má ministerstvo vydávat prováděcí nařízení.
Co se týče osob potrestaných, jak jsem již uvedl ve své zprávě, má se postupovat tak, že soudní zřízenec, který stojí venku a má dozor na přístup, když uvidí člověka, kterého zná jako obyčejného zloděje nebo zločince, který tam jde, jen aby se povaloval, mu přístup zamezí.
V tom směru není tedy třeba míti obav a prosím, aby v tom smyslu byla slavným senátem osnova zákona přijata. (Souhlas.)
Předseda (zvoní): Prosím, račte zaujmouti místa k hlasování. (Děje se.)
O osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli (má pouze dva články) hodlám dáti hlasovati najednou.
Jsou snad proti tomuto způsobu hlasování nějaké námitky? (Nebyly.) Nejsou.
Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak jsou obsaženy v tisku čís. 1472, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijímají se v naznačeném znění ve čtení prvém.
Přikročím ke čtvrtému bodu denního pořadu, jímž jest
4. Zpráva výboru ústavně - právního o vládním návrhu zákona, kterým se vláda zmocňuje, aby v územích pohraničních prováděla změny úředních obvodů. Tisk 1473.
Předseda: Zpravodajem je pan sen. dr. Procházka, uděluji mu slovo.
Zpravodaj sen. dr. Procházka: Vážený senáte! Jedná se o zmocnění vlády, aby v území pohraničním prováděla změny úředních obvodů. Vláda má býti zmocněna, aby prováděla, pokud je toho třeba, v důsledku úpravy státních hranic podle mírových smluv, v pohraničních územích změny obvodů politických a slúžnovských okresů, zastupitelských a silničních okresů, dále obvodů finančních a školských okresů, obvodů jiných státních úřadů vůbec, obvodů zdravotních a notářských a obvodů místních a školních obcí. K těmto změnám není potřebí zákona, nařízení nebo řízení zvláště předepsaného. Tento návrh zákona jest odůvodněn právě prováděním mírových smluv.
Žádám slavný senát, aby přijal za své usnesení tento navržený zákon tak, jak byl vypracován a změněn v ústavně-právním výboru.
Předseda (zvoní): Zahajuji debatu. Lhůta řečnická je stanovena na půl hodiny. Ke slovu je přihlášen pan sen. dr. Spiegel. Uděluji slovo panu sen. dr. Spiegelovi.
Sen. dr Spiegel (německy): Slavný senáte! President Wilson, jehož myšlenky prý položeny byly za základ pařížskému mírovému jednání, vyslovil opětně, že národové a země nesmějí býti zašantročeny jednou státní vrchností na druhou, jako kdyby byly pouhými figurkami šachovými, a že každá touto válkou vzniklá otázka územní musí býti řešena v zájmu a ve prospěch zúčastněných obyvatelů a nikoli jako část pouhého narovnání anebo kompromisu mezi národy závodících států. A dále pravil president Wilson, že každá vláda se musí zakládati na přivolení osob ovládaných. Tyto zásady byly jak známo úplně zapřeny v mírovém díle ve Versailles a St. Germainu. Území byla zašantročena, národové jako figurky ve hře strkány sem a tam, nikdo se nestaral o souhlas osob ovládaných, zúčastnění národové nebyli slyšeni; i když se hlásili ke slovu, přešlo se přes jejich projevy. Co pak se týče Československého státu, tož měl ze zapření těchto zásad svoje výhody, ale také nevýhody. Výhody tím, že mu přidělena byla území Vitorazské, Valčické a Hlučínské; musil však také přinésti oběti, ovšem nikoli vůči státům poraženým, nýbrž vůči státu, který stejně jako Československo byl vítězem v tomto boji národů, totiž vůči Polsku. Části Slezska, Spiše a Oravy byly Československému státu vzaty dokonce po sjednání mírových smluv, a i když se to, přihlédneme-li ku formě, stalo výrokem rozhodčího soudu, tož přece tento rozhodčí výrok věcně byl nade vší pochybnost pouze výrokem mocenským. Ale ani potom neustaly tyto neustálé změny územní, byly zřízeny delimitační komise na základě mírových smluv a ty ještě dnes osvojují si právo, pokračovati v této hře s územími. V české veřejnosti právem bylo bojováno proti osudu, jenž stihl Javořinu. Rozhodnutí o tom ještě nemáme; nevíme ničeho více, nežli co stojí v novinách, neboť vláda nepovažuje za svoji povinnost, aby nám postupně oznamovala to, co se děje v delimitační komisi. V důvodové zprávě k zákonu právě projednávanému se o tom něco praví, ale jen tolik, co vláda považuje za dobré. Praví se, že dle rozhodnutí mezinárodní delimitační komise část okresu Trstenského a obec Dolní Lipnice až na malou část katastru vzata byla Československému státu atd. Jinak nepraví vláda ničeho o tom, co se v komisích děje. (Sen. Matuščák: O tajemnosti nesmíme vůbec vědět!) Ovšem že nikoli, úřední tajemství se zachovává obzvláště vůči Národnímu shromáždění, to nesmí do věci nahlédnouti, to nemá do toho co mluviti. Bylo by samozřejmě bývalo povinností vlády, aby k této osnově zákona podala obšírnou důvodovou zprávu a aby nám přesně řekla, jak se má věc s novým územím a s odstoupením jiných území. Ale vláda již ví, co si smí oproti parlamentu dovoliti, ona ví, že mimo některého oposičníka nikdo si nevšimne těchto nedostatků. Nyní však vzniká pro nás otázka. Jmenovaná území: Vitorazské, Valčické a Hlučínské pojata byla do území československého státu, stala se účastnými onoho požehnání svobody, líčené a velebené v Herbenově formuli, která stojí v čele ústavní listiny. Co učinila vláda, aby tyto nové státní občany smířila s jejich osudem, co učinila, aby v nich vzbudila státní vědomí? Postarala se snad vláda o to, aby tito noví státní občané mohli také voliti do Národního shromáždění, postarala se vláda o to, aby tam zavedena byla samospráva? Nikoli, o tom všem neslyšíme ničeho a čeho se dovídáme z novin o těchto nových územích, jest, že jméno města >Gmünd<, které beztoho v jazyce českém již má jméno Cmunt, nahrazeno bylo názvem Česká Velenice. Obyvatelé Cmuntu nejsou asi zrovna naplněni zvláštní pýchou, že jsou nyní obyvateli České Velenice.
Vláda předkládá nám tuto osnovu zákona, kterou nyní projednáváme, i chci, doplňuje vývody řečníka přede mnou, kolegy Niessnera, poznamenati, že se také zde jedná o vládní návrh, jenž nejdříve byl přikázán senátu, snad proto, poněvadž si vláda netroufala předložiti návrh poslanecké sněmovně. O co se jedná?
Každá změna území státního má za následek také územní změny uvnitř státu, tím že správní úřady dostávají nové obvody, že nová území se zařaďují do správní organisace anebo že v těchto územích vytvořena býti musí samostatná organisace správní. To jest samozřejmé. Jak se při tom má postupovati, o tom nás poučují zákony. V některých případech jest ku změně obvodu potřebí zákona, jako např. při změně zastupitelských okresů v Čechách. Jak zástupce vlády v ústavně-právním výboru řekl, přicházejí v úvahu dva české okresy. Jeden z nich jest v důvodové zprávě vládní uveden. Jest to okres Jindřichohradecký, druhého neznám. V tomto případě jest tedy potřebí zákona. V jiných případech postačí nařízení. Tato změna obvodu může tedy býti provedena nařízením, po případě jest předepsáno zvláštní řízení správní, jak v případě změny územní dlužno pokračovati. Tato ustanovení postačí úplně. Není zde nejmenší příčiny, proč by se na těchto ustanoveních mělo něco měniti, ale vláda nechce těchto ustanovení užíti, poněvadž jí jsou příliš obtížnými. Vláda chce především býti zbavena všech zákonitých hranic a proto nám předkládá tento zmocňovací zákon. Zmocňovací zákony mají vždy špatnou příchuť. Učinili jsme již se zmocňovacími zákony velmi smutné zkušenosti, zmocňují vládu činiti vše možné, čeho by jinak činiti nesměla, i činí potom leccos, čeho by parlament snad nečinil, kdyby se musilo jíti normální cestou zákonodárnou. Proč toto tedy činí vláda, proč chce zmocňovací zákon, k čemu potřebuje vláda... (Sen. Matuščák: Aby měla volnou ruku!) Zajisté chce míti volnou ruku, ale nevyslovuje toho přímo. Chci poznamenati, že jsem byl nedávno přítomen při prvním zasedání ústavního soudu, i musím přiznati, že toto zasedání učinilo na mne silný dojem. Bylo jednáno věcně, ústavně-právní otázky byly projednávány vážně, při čemž vláda a parlament špatně pochodily. Jednalo se o opatření Stálého výboru, které dlužno oceniti jako zmocňovací zákon, a ústavní soud prohlásil: Považuje-li ústava Národní shromáždění za kompetentní k nějakému zákonu, má Národní shromáždění netoliko právo, nýbrž také povinnost, aby se o zákoně usneslo, a nesmí se jednoduše místo zákona vydati nařízení. Vláda nesmí sobě opatřiti zmocnění, aby ušetřila zákony, kde dle ústavy jest předepsán zákon. (Sen. Matuščák: Ona chce mít § 14 jako za starého Rakouska!) § 14 měl přece alespoň jisté hranice, ale jestliže vláda jest zmocněna, za nepřítomnosti parlamentu anebo také v přítomnosti parlamentu vydati nařízení, pak jde to mnohem dále nežli § 14. Nuže, jaký důvod uvádí vláda pro tento zmocňovací zákon? Jest charakteristické čísti, co praví důvodová zpráva: že totiž nechce parlament zbytečně zatěžovati; praví se: >znamenalo by zbytečné zatížení Národního shromáždění republiky Československé.< Znamenalo by, to tedy dle názoru vlády zbytečné zatížení Národního shromáždění republiky Československé. Především, co znamená slovo zatížení? Jednalo by se především o zákon, kterým se mění dva zastupitelské okresy v Čechách. Tento zákon by ovšem byl za čtvrt hodiny hladce vyřízen a, kdyby byl rozumně odůvodněn, ani žádný oposičník by neměl nejmenších námitek. >Zbytečné zatížení< však - co to znamená? To znamená tolik jako: ústava zatěžuje parlament zbytečně takovými věcmi. Jest to tedy kritika ústavního práva tohoto státu, jakou jsme zvyklí slyšeli pouze od některého oposičníka, ale nikoli z těch kruhů, které ústavu samy dělaly. Obzvláštní úcta k ústavě z těchto slov nevyznívá. Jinak vláda na nás nebere žádného ohledu, předkládá nám zbytečné zákony, jako na příklad ten, o kterém mluvil právě kolega Niessner, jenž jest zbytečný, úplně zbytečný, se kterým jste nás mohli ušetřiti. Ale tu se vláda netázala, zda nejsme zbytečně zatíženi. Ale když se jedná o to, že mají býti změněny zastupitelské okresy, tedy o věc, na liteře má obyvatelstvo zájem, kde se tedy jedná o více nežli o to, zda-li soudce a svědkové mají vdechovati špatný vzduch, zde ovšem, kde se jedná o zájmy obyvatelstva, označuje se za zbytečné, zatěžovati parlament nějakou předlohou.