>Vzhledem k tomu, že hospodářská škoda vzniklá majiteli tažných krav, použitých na delší vzdálenost k vojenské přípřeži, je nepoměrnou jak k náhradě, tak k výkonu pracovnímu, budiž krav k přípřežím vojenským používáno jen v případu nutnosti a na kratší vzdálenosti.<
Místopředseda Kadlčák (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava je skončena.
Budeme hlasovati. Prosím pp. senátory, aby zaujali svá místa. (Děje se.)
O osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli hodlám dáti hlasovati najednou. (Má pouze 3 paragrafy.) Nejsou námitky? (Nebyly.)
Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak jsou obsaženy v tisku čís. 1495 ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina. Osnova zákona, jeho nadpis a úvodní formule jsou přijaty v naznačeném znění ve čtení prvém.
Tím tento odstavec denního pořadu jest vyřízen.
Ve smyslu přiznané pilnosti přikročíme ihned ke hlasování ve čtení druhém.
Má pan zpravodaj nějaké doplňky a textové změny? (Nebyly.) Nemá.
Budeme hlasovati.
Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak jsou přijaty ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina. Osnova zákona, jeho nadpis a úvodní formule přijímají se v naznačeném znění také ve čtení druhém.
Budeme hlasovati o resoluci rozpočtového výboru.
Kdo souhlasí s navrženou resolucí rozpočtového výboru, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina. Resoluce výboru rozpočtového se přijímá.
Přikročíme k dalšímu odstavci denního pořadu, jímž je
5. Zpráva výboru I. ústavně-právného a II. rozpočtového o vládním návrhu zákona, kterým se mění některá ustanovení o poručenstvu a opatrovnictví. Tisk 1496.
Zpravodaji jsou za výbor ústavně-právní sen. Lukeš, za výbor rozpočtový sen. dr. Procházka. Uděluji slovo p. zpravodaji sen. Lukešovi.
Zpravodaj sen. Lukeš: Slavný senáte! 1. lednem 1923 má býti na Slovensku uveden v život zákon ze dne 29. února 1920, č. 126 Sb. z. a n., o zřízení župních a okresních úřadů a stejně má vejíti v působnost zákon z 13. července t. r. o prozatímní úpravě poručenské a opatrovnické agendy na Slovensku a Podkarpatské Rusi.
Zákonem posledně citovaným má býti přenesena působnost ve věcech poručenských a opatrovnických z vrchností městských, župních, výminečně též obecních, na nové poručenské stolice a sice na I. instanci v sídle okresního soudu, II. instanci v sídle sborového soudu a III. instanci v sídle tabule v Bratislavě a Košicích,
Tyto tři poručenské úřady vlastně budou vykonávat vůli ministerstva spravedlnosti.
Aby zákon tento, týkající se nových poručenských úřadů, mohl býti uveden v život, bylo předem odstraniti různé a podstatné rozdíly v předpisech, jimiž upravena jest dosud agenda poručenská a opatrovnická na jedné straně v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, na druhé straně na Slovensku a Podkarpatské Rusi. Jiné totiž byly zákony na území práva rakouského a území práva uherského a z toho povstaly rozdíly, které zde nyní máme.
V Čechách, na Moravě a ve Slezsku obstarávaly agendu poručenskou a opatrovnickou soudy a příslušnost řídila se bydlištěm, resp. pobytem poručenců a opatrovanců, kdežto na Slovensku vykonávaly a obstarávaly agendu poručenskou úřady administrativní a to vrchnosti městské a župní, výjimečně též obecní. Pokud se týče místní příslušnosti, řídí se domovským právem poručenců, resp. opatrovanců. Následkem těchto rozdílů v předpisech o příslušnosti stávalo se někdy, že pro některé případy poručenské resp. opatrovnické nebyl v československém státě žádný poručenský úřad resp. soud příslušný. Mimo to nebylo zde též orgánu, který by byl oprávněn agendu poručenskou určitému úřadu poručenskému nebo soudu přiřknout nebo ji na něj přenést. Také zde nebylo orgánu, který by rozhodoval v případě sporu mezi poručenskými úřady na Slovensku a v Podkarpatské Rusi na jedné straně a soudy poručenskými na straně druhé. Tyto neprávní poměry a podstatné nesrovnalosti musily být odstraněny, nemělo-li vyřizování věcí poručenských a opatrovnických být stěžováno a zdržováno. Kromě toho nutí k tomu též to, že od 1. ledna příštího roku bude zavedeno župní zřízení na Slovensku, neboť nebude u nových žup žádného orgánu pro vykonávání agendy poručenské, takže nezbude, než aby současně v té době byly tam zřízeny nové úřady poručenské. Lépe by bylo bývalo, kdyby byla agenda poručenská a opatrovnická upravena jednotně, kdyby byla provedena unifikace úplně. To však této doby nebylo dobře možné z důvodů technických, hlavně proto, že je na Slovensku veliký nedostatek soudců, kteří jsou beztak prací přetíženi. A mimo to je úmysl vlády odňati agendu poručenskou a opatrovnickou soudům i na našem území v Čechách, na Moravě a ve Slezsku a přenésti ji na zvláštní oddělení, která budou podléhat ministerstvu sociální péče. Očekává se v tom případě, že by agenda poručenská a opatrovnická byla lépe a účinněji obstarávána než dosud, když je vedena u soudů, kterým této doby už úřady, pokud se týká sociální péče, vypomáhají. Vláda zamýšlí, pokud se týká sjednocení příliš rozdílných předpisů, unifikací aspoň částečnou a právě tato unifikace částečná má býti zákonem, který je předmětem dnešního jednání, upravena. Nejpodstatnější nesrovnalosti jsou, pokud jde o předpisy, týkající se příslušnosti. Právě otázka příslušnosti, delegace poručenských úřadů a soudů, řešena je v tomto zákoně §§ l až 6. Rozhodování mezí administrativními úřady poručenskými a soudem přenáší se v nejvyšší instanci na soud a nikoliv administrační nejvyšší úřad, totiž ministerstvo spravedlnosti. V ustanovení §u 4 tohoto zákona stanoví se výjimka od předpisu zákona z 2. listopadu r. 1918, č. 3 Sb. z. a n., dle níž kompetenční konflikty mezi poručenskými soudy v Čechách, na Moravě a ve Slezsku na jedné straně a poručenskými úřady na Slovensku a Podkarpatské Rusi na straně druhé nenáleželo by řešili zvláštnímu senátu, sestávajícímu z tří soudců nejvyššího soudu a tří soudců nejvyššího správního soudu, tak jak je v citovaném zákonu o to postaráno, nýbrž nejvyššímu soudu. Ustanovením §u 7 tohoto zákona odstraňuje se jen event. pochybnost, že rozhodnutí poručenských úřadů na Slovensku a v Podkarpatské Rusi je též v oblasti území mimo Slovensko a Podkarpatské Rusi vykonatelno, §em 8 stanoví se, že též na Slovensku a na Podkarpatské Rusi, totiž tam, kde obstarávati budou agendu poručenskou a opatrovnickou administrativní úřady, že bude moci vedení poručenských úřadů býti svěřeno soudcům z povolání. Bylo to výslovně do zákona pojato proto, že na Slovensku a na Podkarpatské Rusi posud soudy se agendou poručnickou a opatrovnickou nezabývaly, poněvadž prý je tam nedostatek schopných osob k vedení této agendy, a poněvadž též není tam dosti těch, kteří by znali jazyk lidu, s nímž mluví, a úřady mají jednati o přibrání k vedení poručenských úřadů, alespoň podle možností soudců z povolání.
Ustanovením §u 9 zrušují se na Slovensku a Podkarpatské Rusi sirotčí pokladny, které nevyhovovaly již této potřebě a vlastně byly pouze více méně sběrnou peněz a samy pak ukládaly poručenské peníze v jiných, různých peněžních ústavech, jak to bylo župními výbory usneseno. Nyní bude otázka ukládání sirotčích peněz řešena v celém území naší republiky jednotně a též bude dbáno toho, aby se mohly sirotčí peníze ukládati na hypotéky, což doposud na Slovensku a Podkarpatské Rusi se nedalo právě na škodu i poručenců, i těch kteří peněz potřebovali. Rovněž zrušují se ustanovení §u 151 až 168 zákonného článku XX. z roku 1877 o rodinných radách. Jak známo na Slovensku a Podkarpatské Rusi byly zřizovány při větších pozůstalostech, kde se jednalo o pozůstalost vyšší než 200.000 korun rodinné rady, jichž předsedou býval předseda sirotčí stolice. Ostatní členové sirotčí rady byli vzati z příbuzenstva. Instituce tato se zdá býti velice pěknou, avšak v poslední době se neosvědčovala a zejména se neosvědčovala tam, kde se jednalo o rychlé rozhodování zejména složitějších nějakých záležitostí administrativních. Mimo to byl to v poslední době více zákon na papíře nebo jak sděleno v posledních létech sirotčí rady ve všech případech se nezřizovaly; snad byla příčinou toho ta okolnost, že peníze v hodnotě poklesly, takže 200.000 K v době, když zákon v roce 1870 byl vydán, něco znamenaly, ale v této době je to přece jenom menší majetek.
Poněvadž Maďaři skoro všechny sirotčí peníze převezli ze Slovenska a Podkarpatské Rusi a to v obnosu přes 50 milionů korun do Maďarska a jednání o vrácení tohoto jmění a těchto peněz posud není skončeno (Hlas: Snad proto, že to dali do válečných půjček!), snad také proto, že mnoho peněz bylo dáno do válečných půjček, chtěl stát vyjíti vstříc těm, jejichž jmění je v cizích státech, že, pokud by jmění ze sirotčích pokladen nestačilo, aby se jim poskytly zálohy ze státní pokladny, což jest jistě velmi milé přijití vstříc. Ustanovení toto však nemůže se týkati pouze občanů Slovenska a Podkarpatské Rusi, nýbrž celého státu, neboť v zákoně se nečiní rozdílu mezi občany Slovenska a Podkarpatské Rusi a mezi občany ostatního území.
Ústavně-právnímu výboru bylo pozměniti vládní návrh zákona v některých směrech, zejména § 12, který se týká nabytí účinnosti tohoto zákona, a to byl pozměněn tak, že zákon má vejíti v platnost 1. lednem příštího roku zároveň když vejde na Slovensku v platnost též zákon o župním zřízení a zákon ze dne 13. července r. 1922, čís. 246 Sb. z. a n., o prozatímní úpravě poručenské a opatrovnické agendy na Slovensku a Podkarpatské Rusi.
Ustanovení toto bylo pojato do §u 12, pokud se týče dne účinnosti, a to proto, aby se vládě, abych tak řekl, usnadnilo uvedení v život tohoto zákona a též aby již předem jaksi stanovení toho termínu se vědělo a mohly býti učiněny přípravy na všech stranách, aby skutečně zákon mohl býti uveden v život.
Ústavně-právní výbor navrhuje slavnému senátu vzhledem k tomu, že zákon je nutným a že též věcně vyhovuje, aby návrh zákona tak, jak byl ústavním výborem schválen, a to se změnami tam učiněnými, byl též slavným senátem přijat. (Souhlas.)
Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo p. zpravodajovi sen. dr. Procházkovi.
Zpravodaj sen. dr. Procházka: Vážený senáte! Navržená úprava zákonných ustanovení o poručenstvu a opatrovnictví pro Slovensko a Podkarpatskou Rus, avšak i též jinak pro celou republiku, přináší s sebou též nutnost, rozhodnouti palčivou otázku majetkového odbavování sirotků a opatrovanců v případech, kdy jejich jmění nebo jmění celé sirotčí pokladny v důsledku válečných událostí dostalo se do ciziny. Takových případů stalo se bohužel velmi mnoho, zejména právě na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Ovšem není též vyloučeno, že v ostatním území republiky se takové případy mohly státi. Pokud známo obnášejí jen na Slovensku a Podkarpatské Rusi, kde jmění celé sirotčí pokladny bylo odvlečeno do Maďarska, kapitály takovéto do cizozemska odvlečené asi 50 mil. Kč. Jedná se nyní ovšem o to, aby tyto kapitály byly vráceny. Jednání je v proudu, avšak naráží na veliké obtíže, zejména valutami. Ovšem ti postižení poručníci a opatrovanci nemohou dlouho čekati, nýbrž je nutno, aby obdrželi své peníze zpět, a tu se právě navrhuje v osnově, aby potřebným československým státním příslušníkům, kteří mají v tuzemsku řádné bydliště, nestačí-li k uspokojení jich prostředky sirotčí pokladny, povolena byla za souhlasu ministerstva financí súčtovatelná záloha z pokladničních hotovostí státních.
S tímto navrženým zákonným ustanovením, lze souhlasiti, jelikož je to fakultativní ustanovení a pak jedná se jen o potřebné osoby jednotlivé, a jde také jen o zálohy, které budou státní pokladně opět nahrazeny a vůbec se vyžaduje k tomu souhlas u ministerstva financí. Jest zde tedy tolik předpokladů, že nelze očekávati, že by se tohoto ustanovení zneužívalo, nýbrž lze očekávati, že právě potřebným osobám, to je těm nejmenším vkladatelům resp. majitelům sirotčích vkladů, bude tímto způsobem pomoženo. V osnově téže je navrženo, aby funkce vedoucích a rozhodujících orgánů při poručenských resp. sirotčích úřadech byli dle potřeby okresní soudci z povolání, pak aby úkony, které podle zákonů platných náležejí fiskálu sirotčí stolice, přecházely na státního zástupce, v sídle sirotčích úřadů II. stolice. A tu nutno, aby tato mimořádná činnost soudců z povolání, resp. státních zástupců, byla zvláště odměněna z prostředků státních úhradou rozpočtovou.
Výbor rozpočtový především měl na zřeteli tato ustanovení zákona, o kterých jsem se zmínil vzhledem na úhradu rozpočtovou. Jinak možno projeviti souhlas s veškerými změnami, které provedl ústavně-právní výbor, který jednal o zákoně včera, kdežto rozpočtový výbor jednal o tom již 28. listopadu 1922.
Jménem rozpočtového výboru tedy navrhuji, aby osnova zákona byla tak přijata, jak se na ni usnesl ústavně-právní výbor resp. rozpočtový výbor a tak aby senát ji vzal za své usnesení. (Souhlas.)
Místopředseda Kadlčák (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen. Rozprava jest skončena. Prosím, aby páni zaujali svá místa. (Děje se.)
O celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli hodlám dáti hlasovati najednou (má pouze 12 paragrafů).
Jsou proti tomu námitky? (Nebyly.) Nejsou.
Budeme hlasovati.
Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak jsou obsaženy v tisku čís. 1496 ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina. Uvedená osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijímají se ve čtení prvém.
Ve smyslu přiznané pilnosti přikročíme ihned ke projednávání ve čtení druhém.
Má p. zpravodaj nějaké textové změny?
Zpravodaj sen. dr. Procházka: Navrhuji následující textové opravy. V §u 3 místo >viříditi< měkké i >vyříditi<, ypsilon. Pak >podmínky místni< dlouhé >í< místní.
V §u 5. 7. ř. má býti za slovem >opatrovnickou< závorka.
V §u 6 odst. 3. za slovo >jemuž náleží o návrhu rozhodnouti< za slovo >rozhodnouti< náleží čárka.
V §u 10 odst. 2. lit. c) slovo >předcházejíci< dlouhé >í< a v tomtéž §u odst. poslední trojka odpadá.
Místopředseda Kadlčák (zvoní): Kdo souhlasí s osnovou zákona i s navrženými textovými opravami, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byly přijaty ve čtení prvém také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijímají se ve znění tisku čísi 1496 také ve čtení druhém.
Tím je tento odstavec denního pořadu vyřízen.
Sděluji, že do výboru národohospodářského nastupuje za sen. Jarolima sen. Barth, do výboru živnostensko-obchodního nastupuje za sen. Poliaka sen. Kada.
Navrhuji, aby se příští schůze konala v pátek dne 1. prosince o 11. hodině s tímto
denním pořadem:
1. Druhé čtení zprávy výboru ústavno-právneho a rozpočtového o vládnom navrhu zákona o štátnej podpore sporitelien a ich pobočných ústavov na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi. Tisk 1487.
2. Zpráva výboru sociálně-politického a rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, jímž se povoluje dodatečný úvěr k podpoře nezaměstnaných a k čelení nezaměstnaností vůbec. Tisk 1493.
Jsou proti tomu námitky? (Nebyly.) Nejsou, zůstane při tom, jak jsem oznámil.
Končím schůzi.
(Konec schůze v 17 hodin 20 minut.)