Schůze zahájena v 11 hodin 30 minut.
Přítomni:
Místopředsedové: Kadlčák, Klofáč, Niessner, dr Soukup.
Zapisovatel: dr Vlček.
104 senátoři podle presenční listiny.
Zástupci vlády: ministři: Habrman, dr Hodža, Novák, Udržal.
Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr Šafařovič; jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.
Místopředseda Kadlčák (zvoní): Zahajuji schůzi.
Udělil jsem dovolenou pro dnešní schůzi p. sen. Koperniczkemu, Ficzovi, Barinkovi, Smrtkovi, Klimkovi a Dúrčanskému.
Tiskem rozdáno:
Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):
Tisk 1494. Vládní návrh zákona o osvojení.
Tisk 1497. Zpráva imunitního výboru o žádosti krajského soudu v Liberci za souhlas k stíhání sen. Hübnera pro zločin podle §u 87 t. z. (čís. 5163/22).
Tisk 1498. Zpráva imunitního výboru o žádosti okresního soudu v Teplicích-Šanově za svolení k trestnímu stíhání sen. dr Hellera pro urážku na cti k žalobě dr Karla Jindřicha Strádala (čís. 5218/22).
Tisk 1499. Zpráva imunitního výboru o žádosti Ružomberské sedrie, aby senát vyslovil souhlas s trestním stíháním sen. Klimko pro přečin proti bezpečnosti cti na návrh Richarda Brunnera, vrchního inspektora čsl. stráže bezpečnosti v Prešově (čís. 3676 a 4427/22).
Tisk 1501. Zpráva imunitního výboru o žádosti Ružomberské sedrie za souhlas k trestnímu stíhání sen. Klimko pro přečin osočování a pro přečin urážky na cti na návrh dr Jana Brežného, župana v Prešově (čís. 4814/22).
Tisk 1502. Zpráva imunitního výboru o žádosti sedrie v Bratislavě, aby senát vyslovil souhlas s trestním stíháním sen. Zimáka k žádosti dr Karla Schnabla, žup. hl. notára ze Šiah pro přečin dvojnásobné pomluvy (čís. 5230/32).
Tisk 1503. Zpráva imunitního výboru v záležitosti trestního stíhání člena senátu Blaho (čís. 4203/22).
Tisk 1504. Zpráva výboru imunitního o žádosti sedrie v Bratislavě, aby senát svolil k trestnímu stíhání sen. Zimáka pro přečin pomluvy na návrh dr Frant. Brežného, župana v Prešově (čís. 4815/22).
Těsnopisecká zpráva o 131. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé v Praze ve středu dne 8. listopadu 1922.
Místopředseda Kadlčák: Přikročuji k projednávání denního pořadu a to k prvnímu jeho odstavci, jímž je
1. Druhé čtení zprávy I. ústavno-právneho výboru, II. rozpočtového výboru o vládnom návrhu zákona o státnej podpore sporitelien a ich pobočných ústavov na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi. Tisk 1487.
Zpravodaji jsou: za výbor ústavně-právní sen. dr Daxner, za výbor rozpočtový sen. Zimák.
Táži se pánů zpravodajů, zda-li mají nějaké textové změny.
Zpravodaj sen. Zimák: Slavný senáte, jest potřebí opravy v tisku a sice v §u 4 za slovy >těchto zápůjček< má býti čárka.
Místopředseda Kadlčák: Prosím pány senátory, aby laskavě zaujali svá místa. (Děje se.) Budeme hlasovat.
Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byla přijata ve čtení prvém, i s navrženou opravou tiskovou, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijímá se také ve čtení druhém.
Budeme nyní hlasovati o resoluci výboru ústavně-právního.
Kdo s navrženou resolucí souhlasí, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To jest většina. Resoluce jest schválena.
Přistoupíme k druhému odstavci denního pořadu, jímž jest
2. Zpráva I. výboru sociálně-politického, II. výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, jímž se povoluje dodatečný úvěr k podpoře nezaměstnaných a k čelení nezaměstnanosti vůbec. Tisk 1493.
Zpravodaji jsou: za výbor sociálně-politický sen. Jakubka, za výbor rozpočtový sen. Havlena.
Navrhuji, aby řečnická lhůta byla stanovena na půl hodiny. Kdo s tímto mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina. Návrh jest přijat a budeme podle toho postupovati. Udělují slovo p. zpravodaji sen. Jakubkovi.
Zpravodaj sen. Jakubka: Slavný senáte! Zákon o dodatečném úvěru k podpoře nezaměstnaným vyplývá ze zákona o podpoře nezaměstnaných ze dne 12. srpna 1921, doplněného zákonem ze dne 21. prosince 1921 a prodlouženého zákonem ze dne 4. dubna r. 1922 do konce roku 1922. V rozpočtu ministerstva sociální péče byla povolena na rok 1922 nedostatečná částka 75 milionů korun, která byla již celá vyčerpána. Za první pololetí roku 1922 vyplaceno na podporách v nezaměstnání 65,892.689.74 Kč, zbylo tedy na druhé pololetí roku 1922 pouze 9,107.310,26 Kč a poněvadž nezaměstnanost stále roste, jeví se tento zbytek naprosto nedostatečným. Jedná se tedy ne o present dělnictvu, nýbrž o plnění zákona z 12. srpna 1921.
Dnešní poměry vyžadují také liberálnějšího výkladu zákona; kdyby byl zákon správně vykládán, nebyla by povolená částka stačila ani na první pololetí roku 1922. Šetřilo se. Ale je otázkou, zdali na pravém místě? Odpírala se podpora dělníkům starším 60ti roků, což odporovalo zákonu, neb zákon žádné hranice věku nezná. Tato praxe vyplynula z ustanovení zákona §u 2, odst. 6., kde je výslovně stanoveno, že ten, kdo pro své tělesné nebo duševní vlastnosti není práce schopen, nemá na podporu nárok. Že by všichni 60ti letí byli již práce neschopni, zdá se mi býti nesprávným. Další nespravedlnost prováděla se na venkově na majitelích domků. Těm odpírána podpora z důvodů obsažených v §u 2, odst. 6., který zní: >Kdo má majetek nebo důchod nebo jiný příjem, zabezpečující jeho nezbytnou výživu, nemá nároku na podporu.< To by bylo ovšem správné, ale praxe vypadá jinak. Náležitosti potřebné k nároku na podporu vyšetřuje četnictvo. Zjistí-li četník, že dělník má domek, třeba by nebyl ani šindel jeho, napíše, že je majitelem domu a okresní správa zamítá žadatele s nárokem na podporu. Svobodní dělníci jsou také odstrkováni a s nárokem na podporu zamítáni vůbec, což jest také v přímém rozporu se zákonem, poněvadž zákon má ustanovení, které přiznává sníženou podporu i svobodným dvěma členům rodiny, kteří byli výdělečně činní a jsou bez zaměstnání. Také manželky, které byly výdělečně činny a byly bez zaměstnání, byly zamítány, byl-li muž nemocen a bral-li nemocenskou podporu, což ovšem bylo také nesprávné. Celé odbory, jako typografové a jiní, které nebyly sezónními, jak zákon žádá, byly vyloučeny z podpory. Tato šetrnost šla tak daleko, že i celé okresy byly vylučovány z podpory pro všechny odbory. V těchto dvou posledních případech bylo využíváno §u 18 zákona o podpoře nezaměstnaných. Tato praxe vyvolala proti zúčastněným činitelům velikou řevnivost, a proto je potřebí, aby zákon o podpoře nezaměstnaných byl příznivěji vykládán.
Dělnictvo prohlašuje, že nechce podpory, nýbrž práci. Tu jest otázka, zdali bylo učiněno vše, aby dělnictvu byla příležitost k práci poskytnuta. Zákon o podpoře nezaměstnaných má ve svém §u 13 ustanovení, že politický úřad I. stolice může po návrhu komise, sestávající z okresního politického správce, z přednosty okresní stavební správy, zástupce berní správy, zástupce okresu a ze dvou zástupců obce, naříditi obcím neb okresům, okresním silničním výborům, aby práce, které jsou ve veřejném zájmu, byly prováděny, a to s přísným ustanovením, že obce z nařízených prací v obnosu do 50.000 Kč, okresy do 250.000 Kč nemohou se ani odvolati z nařízení politické správy a že musejí takové práce prováděti. Jest ovšem otázka, co po té stránce se stalo, kolik komisí bylo ustanoveno, kolika obcím neb okresům byla nouzová práce nařízena. Po té stránce se zákona naprosto nevyužilo. Je třeba, aby se tak napříště stalo, aby dělníci nemusiti býti podporováni, nýbrž aby se jim poskytla příležitost k práci. Ministerstvo národní obrany v poslední době zadalo také nějaké nouzové práce, ale způsob zadávání krisi nezmírnil. Ministerstvo národní obrany stanoví tak krátké dodací lhůty, že to činí dojem, jako by hrozilo válečné nebezpečí. To má za následek, že se práce žene, že se pracuje přes čas, a tím se krise nemírní. Má-li ministerstvo národní obrany nějaké přebytky, mělo jich dříve využíti a práce zadati, aby se s takovým spěchem práce nemusily prováděti.
Je potřebí, aby i státní správa přikročila k nějakým pracím, aby se zmírnil náklad na podporování nezaměstnaných. Zákon o podpoře nezaměstnaných končí 31. prosince t. r. a tu se mělo za to, že bude moci vejíti v platnost zákon o gentském systému, o státním příspěvku k podpoře nezaměstnaných, poskytované odborovými organisacemi. Ale poměry nedovolují k tomuto chystanému zákonu sáhnouti, poněvadž odborové organisace vyplatily již desítky milionů na podporu nezaměstnaných a sténají pod tíhou dnešních hospodářských poměrů. Proto bude nutno dosavadní zákon prodloužiti. Zákon, který projednáváme, je pouze finančním opatřením k plnění zákona o podpoře nezaměstnaných a proto sociálně-politický výbor doporučuje vřele jeho přijetí. (Potlesk.)
Místopředseda Kadlčák (zvoní): Uděluji slovo druhému zpravodaji, p. sen. Havlenovi.
Zpravodaj sen. Havlena: Slavný senáte! Rozpočtový výbor projednával tuto předlohu a usnesl se doporučiti slavnému senátu, aby ji schválil tak, jak se na ní usnesla poslanecká sněmovna. Dosavadní obnosy, které byly na nezaměstnanost preliminovány minulým rozpočtem - jak již bylo p. referentem sociálně-politického výboru sděleno - jsou vyčerpány nebo v této době již dávno překročeny, nezaměstnaných však je ještě daleko více, než kolik jich stagnace v průmyslu vrhla na dlažbu, poněvadž teď také přestaly práce zemědělství, a také i dělnictvo na stavbách nebude více zaměstnáno. A přirozeně, čím více se rozmnožuje tento počet nezaměstnaných, tím více je nutno, aby vláda byla splnomocněna opatřiti si další potřebný úvěr aspoň pro tento rok - pro příští rok je pamatováno opět na příslušnou potřebu v rozpočtu, která bude právě projednávána.
Z těchto důvodů doporučuji ve smyslu usnesení rozpočtového výboru, aby senát schválil usnesení poslanecké sněmovny. Dále rozpočtový výbor doporučuje, aby schválena byla také resoluce poslanecké sněmovny jako velmi důležitá, ve které se praví, že dodatečný úvěr 100 milionů k čelení nezaměstnanosti a ku podpoře nezaměstnaných má býti povolen, ale vedle toho že má vláda býti vyzvána, aby vzhledem k zjištěným a naléhavým nedostatkům zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 322 Sb. z. a n., a zákonů jej doplňujících neb pozměňujících předložila pozměňující osnovu co nejdříve. Doporučuji, aby i tato resoluce byla schválena.
Místopředseda Kadlčák (zvoní): Ke slovu jsou přihlášeni páni senátorové >proti<: Link, dr Kovalik, Průša, Matuščák, >pro<: Jílek, Šťastný.
Uděluji slovo prvému řečníkovi proti p. sen. Linkovi.
Sen. Link (německy): Slavný senáte! Dle předložené vládní osnovy má býti pro nezaměstnané povolen úvěr 100 milionů korun. Vládní osnova praví v úvodě: >ve příčině povolení dostatečného úvěru k podporování nezaměstnaných<. Ze slova dostatečného lze seznati, že se vláda domnívá, že bude moci podporovati nesmírné massy nezaměstnaných z těchto sto milionů korun. Pro vládu bude to klamem. Můžeme míti za to, že jest alespoň 300.000 lidí úplně bez zaměstnání. Ministerstvo sociální péče se domnívá, že mimo osoby méně zaměstnané máme jen 200.000 nezaměstnaných. Věci se ale mají tak, že velký průmysl skoro vesměs zastavil práci. Můžeme tedy klidně míti za to, že máme 300.000 nezaměstnaných. Kdyby se každému nezaměstnanému poskytla denně nepatrná podpora 5 Kč, dělalo by to týdně obnos 9 milionů korun, i byli bychom za 11 týdnů s těmito 100 miliony hotovi. Z úvěru nezbyl by již ani haléř. Vidíme tedy, že si vláda vůbec není jasně vědoma rozsahu této veliké nezaměstnanosti. Není jediného odvětví, jež by nemělo nezaměstnaných.
Vezměme nejdříve veliký průmysl textilní. Jak to zde vypadá? Jednotlivá odvětví textilního průmyslu zastavila výrobu od několika měsíců, i jest skutečností, že snad před jarem v průmyslu lnářském a v prádelnách práce zahájena nebude. V průmyslu soukenickém dále zaznamenáváme skoro úplnou nezaměstnanost. V soukenickém průmyslu není více závodu, který by pracoval 48 hodin týdně. Máme dále v kovoprůmyslu přes 50.000 nezaměstnaných, nečítaje v to dělníky po krátkou dobu zaměstnané. Ve sklářském průmyslu jest 25.000 dělníků bez práce. V průmyslu porcelánovém jest mnoho tisíc nezaměstnaných a mnoho tisíc lidí zaměstnaných jen po krátkou dobu. V průmyslu obuvnickém pracuje ze 40.000 dělníků pouze 5.000, továrny na vagóny v Československu zastavily skoro úplně práci. Kopřivnická továrna na vagóny zaměstnávala před válkou asi 4.000 dělníků, nyní jest tam zaměstnáno jen asi 1.000 lidí, kteří však nemají plné doby pracovní. Stejně jest tomu v továrně na vagóny ve Studénce, úředníci a dělníci byli tam propuštěni. Ve stavebním průmyslu nemáme skoro žádné stavební činnosti, to platí zejména o německém území. V českých městech bylo v tomto létě stavěno, staví se také ještě nyní, ale stavební dělníci v německém území jsou skoro vesměs bez práce, a tito lidé v úřadě pro nezaměstnané vůbec nejsou počítáni, poněvadž zpravidla nemají nároku na podporu. Jak to vypadá u dřevařských dělníků v průmyslu dřevařském a na pilách? Skoro všude úplná nezaměstnanost.
Jak jest zlá tato nezaměstnanost v jednotlivých místech, můžete seznati z příkladu v Krnově. Město Krnov mělo dne 24. listopadu 3.882 nezaměstnaných. Z těchto 3.882 osob mělo pouze 1.464 osob podporu. Skoro dvě třetiny nezaměstnaných neměli tudíž vůbec žádné podpory, a to mělo by býti pro vládu a pro vládní strany směrodatným, aby se jednou poohlédly, jak se v těchto okresech udílejí podpory v nezaměstnanosti, kdo jest vyloučen a ničeho nedostává. Máme celou řadu okresů, kde se říká, že jsou to okresy převážně zemědělské, a poněvadž tam jest zemědělství, panuje domněnka, že textilní anebo stavební dělníci a ostatní dělníci, kteří v těchto okresech bydlejí, nemají žádného nároku na podporu. Zemědělství však nemůže poskytnouti průmyslovým dělníkům žádného zaměstnaní, tito lidé nalézají se v nejhorší, kruté bídě.
Uvedl jsem, že jest alespoň 300.000 nezaměstnaných. Počítáme-li pro každého nezaměstnaného týdenní výdělek pouze 100 korun, pak činí to u 300.000 lidí 50 milionů korun mzdy, jíž nelze vydělati, a která se nenahradí. A mám za to, to že by mělo býti pro státní i pro národní hospodářství směrodatným, netoliko povolovati nedostatečný úvěr, nýbrž že by se snaha měla nésti k tomu, aby se konečně jednou nezaměstnaným dostalo práce, aby jim bylo poskytnuto zaměstnání a zjednána možnost, aby tyto statisíce lidí se svými rodinami nezhynulí hladem. Jak to přijde, že úřady špatný zákon o nezaměstnaných ještě tak špatně vykládají? Kdo má na tom vinu? Vinu na tom má ministerstvo sociální péče a ovšem také všechna ostatní ministerstva, která spoří, která nechtí poskytnouti žádných peněz pro nezaměstnané a pro ministerstvo sociální péče. Finanční ministr, ministr národní obrany a všichni ostatní ministři se snaží, aby svoje výlohy mohli krýti. Tu nesejde na celých stech milionů. Militarismus dostává miliardu za miliardou. Jedná-li se o rozmnožení výdajů na takové účely, pak jest s tím ministerská rada vždy srozuměna, ale u ministerstva sociální péče se vždycky spoří.
Jak pak se provádí péče o nezaměstnané? Podle zákona měl by každý nezaměstnaný, jenž podléhá nemocenské pojistné povinnosti, nárok na podporu v nezaměstnanosti, ale ministerstvo sociální péče vydalo v tomto roce celou řadu nařízení, jimiž tato malá podpora částečně zase byla zrušena. Máme především nařízení, které stanoví, jak se má jednati s mladistvými osobami nezaměstnanými a s těmi, kdož mají malé i zadlužené domky. Nařízení vydáno bylo dne 20. ledna 1922 a praví se v něm: >Při této příležitosti se politické správě okresní nařizuje, aby pokud možno z nároku na podporu v nezaměstnanosti vyloučila; a) mladistvé svobodné osoby, které se o jiné členy rodiny nemusí starati, hlavně svobodné osoby ženského pohlaví, pokud mohou nalézti jiné zaměstnání.<
To vypadá tak, že kdyby v některé rodině bylo více svobodných osob bez práce, neměly by nároku na podporu, poněvadž se nemusí o nikoho starati. To je zcela zvrácený názor. V dělnické rodině jsou poměry takové, že všichni členové rodiny, kteří jdou do práce, musí hraditi společné výlohy. Také tyto svobodné osoby měly by tudíž podle zákona dostávati podporu, ale takovýmito výměry jsou z podpory vylučovány.
Ve výměru se praví dále: >b) osoby, které vzhledem ke svému stáří anebo tělesnému neduhu jsou neschopny výdělečné činnosti, buďtež vyloučeny<.
Tu se postupovalo tak, že se podle tohoto výměru z podpory vylučují všichni staří dělníci a dělnice, kteří v textilním průmyslu přišli o práci a jsou staří přes 65 let, ale práci by ještě mohli zastati. Dále vyloučeni byli všichni ostatní průmysloví dělníci, kterým jest 60 let. Mimo to byli vyloučeni ti, kdož byli zaměstnáni v jiném odvětví průmyslu. Viděli jsme dělníky z malých průmyslových závodů, jako na příklad řemeslníky, kteří po celé měsíce byli bez zaměstnání. Nemohli však následkem toho, jak si úřady tyto výměry vykládají, dosíci nižádné podpory.
A nyní se poměry ještě zhoršují. U nás ve Slezsku má politická zemská správní komise kontrolora, a tento kontrolor nařídil úřadu pro nezaměstnané v Krnově, aby dával podporu pouze těm nezaměstnaným, kteří již plný rok byli zaměstnáni v některém průmyslovém podniku. Táži se ministerstva sociální péče, ve kterém nařízení, ve kterém zákoně jest obsaženo, že musíme býti zaměstnáni celý rok v některém odvětví průmyslu, abychom měli nárok na podporu v nezaměstnanosti? To zajisté nestojí nikde psáno. Viděli jsme dále u jednotlivých úřadů pro nezaměstnané a u okresních správ výklad, že většina žádostí bývá odmítnuta a, nežli se nějaká žádost vyřídí, trvá to již u politické okresní správy dvě, tři a často také čtyři neděle. Dotyční mohou se odvolati k zemské správě, nežli však dojde rozhodnutí, uplynou rovněž dvě až čtyry neděle, a když rozhodnutí dojde, pak obdrží dělník nějaký hadr, ve kterém se praví, že dotyčný z těch nebo oněch důvodů nemá nároku na podporu.
Podám pro to několik důkazů. U úřadu pro nezaměstnané v Krnově hlásil se nezaměstnaný, jenž musí pečovati o třináctiletou dceru a patnáctiletého syna, který jest v učení. Oba nedostávají žádné mzdy. Tento dělník byl se svým nárokem na podporu odmítnut s odůvodněním, že mu politická zemská správa nemůže přiznati podporu, poněvadž jeho výživa není ohrožena. Jiný nezaměstnaný dělník, jenž má pečovati o dvě dítky a sám nemá výdělku, byl zamítnut s tímtéž odůvodněním. Jedinou pracující osobou v této rodině jest žena, která však také vydělává jen za čtyřicet hodin v týdnu. Další případ: dělnice v Krnově z pětičlenné rodiny, kde všichni jsou bez zaměstnání, rovněž byla zamítnuta. V této rodině jsou: stará matka 51 roků stará, bratr 26letý, jenž již obdržel svůj podíl, dívka 11letá, hoch 16letý, který má denní podporu v nezaměstnanosti 5 Kč, a dcera 23letá, která vede domácnost. Tato byla se svou žádostí o podporu odmítnuta a to následujícím výměrem: >Politická zemská správa nemůže Vám přiznati podporu v nezaměstnanosti, poněvadž jste ještě celý rok nepracovala.< Ale věc se tak nemá. Dotyčná může prokázati svojí pracovní knížkou, že od 25. května 1917 do 29. října 1920 byla zaměstnána u firmy Kolowrat a Förster v Krnově, pak byla bez zaměstnání a od 1. října 1921 do 31. ledna 1922 zase pracovala. Vidíme tedy, jak úřady pro nezaměstnané konají šetření, jak okresní správy usuzují a odmítají žádosti na základě zpráv četníků, kteří je nesprávně orientují.
Mezi nezaměstnanými všech oborů panuje nesmírná bída. Vidíme již dnes při poradě o těchto úvěrech, že nepostačí, i musíme žádati, aby se těchto úvěrů také skutečně dostalo nezaměstnaným, a to všem nezaměstnaným a nikoli jen jedné části její. Zmínil jsem se přece již o tom, že stavební dělníci skoro ve všech okresech jsou bez práce. V okresu Warnsdorfském jest 95% stavebních dělníků bez práce, v Rumburce jest rovněž obrovská nezaměstnanost a tyto obě okresní organisace žádaly ministerstvo sociální péče, aby šestinedělní podpora v nezaměstnanosti stavebním dělníkům, na kterouž do roka mají nárok, bylá zvýšena na 12 týdnů. Ale nelze se dočkati vyřízení. Stejné poměry panují v okresu Žateckém a Postoloprtském, kde nezaměstnaní rovněž nemohou dosíci podpory. Ohledně Postoloprt se praví, že jest to zemědělský okres a tu že se nemůže poskytnouti podpory. Podobně se říká o okresu Bruntálském ve Slezsku, o Benešově ve Slezsku a totéž platí také o všech okresech východních a jižních Čech, které částečně obsahují zemědělská území.
Vidíme tedy, že se děje nesmírná křivda a přáli bychom si již, aby se ministerstvo sociální péče ujalo nezaměstnaných trochu více. Není-li tomu tak, nebudou-li výměry odvolány, bude-li se u okresních správ souditi zcela nespravedlivě, pak nemůžeme říci, že to jest ministerstvo sociální péče, pak může slavná vláda změniti titul tohoto ministerstva a sice na >ministerstvo pro sociální zhoršení<.
V tisku všech stran a ze všech kruhů slyšeli jsme návrhy, jak by bylo lze tuto velkou hospodářskou krisi odstraniti anebo uleviti. Jaké návrhy učinili podnikatelé, odborníci a zástupcové dělníků? Prohlásilo se, že nutno snížiti výrobní náklady, abychom v cizině zase mohli konkurovati, jakožto důvod, když se jednalo o to, aby mzdy byly sníženy, i prohlašovalo se, že dělníci musí snížiti mzdy, že musíme levněji vyráběti. Nuže, dělníci všech odvětví museli v tomto roce dvakráte snížiti mzdu, a nyní tážeme se státu, továrníků, soukromého kapitálu a bank, kdy oni počnou snižovati svůj výdělek a své zisky. Od horníků bylo požadováno tak obrovské snížení mzdy a bylo také provedeno. Myslelo se, že jestliže horníci budou pracovati levněji, že stát sníží uhelnou dávku a dovozní poplatky, aby se naše uhlí mohlo vyvážeti do ciziny. Na celé čáře však selhává stát. Na celé čáře má finanční správa a zástupce finanční správy pan dr Rašín jen jediný zájem, aby udržel vysoký kurs naší koruny v Curychu, a co způsobuje tímto kursem koruny, vidíme ve všech odvětvích celého území. Vidíme, že Německé Rakousko a Německo klesají. Také o to se musíme starati, aby tyto země mohly pracovati a aby se nezhroutily, bychom do nejbližších těchto zemí mohli vyvážeti. Se sousedními státy měla by se pěstovati hospodářská politika, ale nikoli politika s Paříží, kde nám odkoupí méně zboží, ba naopak, kde my máme kupovati zboží od kapitalistů francouzských.
Žádáme úplný obrat i domnívám se, že se to musí říci v tomto parlamentě, poněvadž ve vládní koalici sedí zástupci různých dělnických stran. Jestliže se tyto dělnické strany propůjčí k tomu, aby klidně sebou táhly káru koalice, pak musí také spolu nésti část zodpovědnosti za poměry, jaké shledáváme v německých okresech. Také v jiných kruzích koalice musí zde býti socialistické cítění pro dělnické třídy druhé národnosti. Jest nutno na to upozorňovati, že ve starém Rakousku různé české strany prováděly často nejtužší oposici, ale zde, kde vidíme, že tolik lidí se svými rodinami živoří v bídě, takže bídně hynou, nemáme pro to pražádného porozumění, anebo líčíme to tak, jako by to byla zbytečná oposice.
Jak lehkověrně se věci posuzují, vysvítá z opatření, které prý vydalo ministerstvo sociální péče. Praví se: >Ministerstvo sociální péče nařídilo všem okresním správám, aby vzhledem ke všeobecné hospodářské krisi a vzhledem ke vzrůstající nezaměstnanosti omezily všechny taneční zábavy a jiné podniky na míru nejmenší.< Jestliže se omezují taneční zábavy a kdyžslužky a tovární dělnice již nejdou tancovali, tím se nezaměstnanost nezmenší. Ale v Praze mohou keťasové a různí váleční zbohatlíci v barech a v různých varieté hýřiti na útraty obyvatelstva a dělníků, zde však se nepomýšlí na to, omeziti toto řádění. Jestliže si Čechové před 4 lety při převratu s pomocí Dohody utvořili stát, jestliže tehdy prohlásili, že nemohou žíti bez německého průmyslu, pak mají také povinnost pečovati o to, aby tento průmysl společně s dělnickou třídou se nezhroutil. A nezpomůže nyní ničeho, používati výmluvy, jak se tehdy říkalo, že dělníci se musí učiti něčemu jinému, anebo prohlašovati, že máme příliš mnoho průmyslu. To se mělo věděti dříve. Nečiníme za krisi zodpovědnými pouze české strany a koaliční vládu, víme zcela dobře, že válka byla hlavní příčinou a že máme krisi a nezaměstnanost ve všech státech, ale tak strašnou, hroznou krisi, takovou bídu a takovou lhostejnost u vlády oproti této bídě neshledáváme v žádném státě na světě. Unie textilních dělníků vyplatila v srpnu 109.000 korun na podporách v nezaměstnanosti, v září 627.000 korun, v říjnu 766.000 korun. V tomto roce bylo vyplaceno 2,154.000 korun na podporách v nezaměstnanosti. Co sehnali stavební dělníci všech svazů, co sehnali kovodělníci? A tyto peníze, které si chudí dělnicí uspořili v odborových organisacích, vzala vláda zvrácenou hospodářskou politikou dělníkům svévolně z pokladen. Jest tedy zapotřebí starati se o to, abychom dostali odbytiště, abychom mohli vstoupiti ve spojení s jinými státy. Výmluva, že máme příliš mnoho průmyslu, jest sice správná, ale jsou také jiné státy v celém světě, které také v různých oborech mají příliš mnoho průmyslu, ale tam právě zjednávají průmyslu životní schopnost a odbytiště neztrácejí. Ale u nás ztrácíme většinou odbytiště zvrácenou obchodní a finační politikou. Jest zajisté velice smutno, vidíme-li, že v bavlnářském průmyslu před válkou v Čechách, na Moravě a ve Slezsku a na Slovensku bylo zaměstnáno 121.000 lidí, ve vlnařském průmyslu 64.000 - soukenictví v Bielsku nyní odpadá ve lnářském průmyslu 33.000 lidí, při výrobě stávkového zboží 27.000 lidí, při hedvábnictví 14.000 lidí, ve zušlechťovacím průmyslu 24.000 lidí, takže ve veškerém textilním průmyslu bylo před válkou zaměstnáno 287.000 lidí; odpočteme-li snad také 20 % až 25 % dělníků, kteří přešli k jiným odvětvím, zbývá stále ještě přes 200.000 lidí, kteří jsou poukázáni na práci v odvětví textilním. Podobné číslice mohl bych vám uvésti také, pokud jde o hornictví. Důlní závody, kovoprůmysl zastavují práci a továrny na vagóny nemají žádné práce. Kam mají jíti všichni tito lidé? Hranice státu se uzavírají, pasy nelze obdržeti; Amerika, která dříve přijímala tolik lidí z Evropy, kontingentovala nyní počet přistěhovalců a tento kontingent pro Československou republiku, podle kterého se smí vystěhovati do Spojených Států 10.000 lidí, byl již v říjnu vyčerpán, ačkoli měl platiti až do června 1923. Lidé tohoto státu musí hynouti, musí se svými rodinami bídně zahynouti hladem.