Z těchto důvodů protestujeme proti hospodářství, které vláda vede, proti hospodářství ministerstev, kde mají peníze pro všechno možné, jenom ne pro ty, kdož svévolně a bez vlastní viny byli vrženi do největšího neštěstí, do nezaměstnanosti. Jest zapotřebí odvrátiti se od těchto poměrů. Musím také vládě říci, jaké zápletky mohou přijíti. Také jest zapotřebí, abych uvedl, co se děje venku v okresech mezi obyvatelstvem. Lidé zmírají hladem, z Prahy nedostává se jim pomoci, ministři cestují po celém světě, nepřicházejí však do německých okresů, aby shlédli, jak to tam vypadá. Myslím, že by bylo zapotřebí, aby se také zde a onde jednou přesvědčili, jaká jest tam nálada. Celý svět jest ještě žárovištěm, a věci se mají všude tak, že kdyby tento stát jednou, - pravím to otevřeně, aniž bych na to myslel, že chci ve velkých massách vzbuditi velezrádné názory, naprosto nikoli - ale všichni lidé v době, kdy se stát octne v nebezpečí, řeknou: když nás stát nechal na holičkách, nemáme ani my na tom zájmu, abychom pro tento stát něco obětovali.
Přejeme si, aby těchto sto milionů korun důležitěji a lépe bylo použito, nežli bylo použito posledních peněz, v té formě, aby všichni nezaměstnaní z těchto 100 milionů měli něco k dobru. A když těch několik týdnů uplyne, když bude po penězích, bude zase nutno žádati nové úvěry. Stojíme na stanovisku, že jest škoda peněz, které se vydávají pro nezaměstnané; nechtějí žádných podpor, chtějí pracovati, chtějí správně žíti jako lidé, a jako demokratický stát jako stát, který chce míti kulturu podle západního vzoru, vzrůstá pro stát nutná povinnost pečovati o to, aby nezaměstnaní obdrželi práci. To jest důležitější nežli všechny ty podpory. Těchto peněz mohlo by se uspořiti pro jiné účele. Stavte školy, stavte nemocnice, stavte chudobince za tyto peníze, které se vydávají na podporu nezaměstnaných, a učiníte lépe v každém směru.
Budeme hlasovati pro 100 milionový úvěr, ale žádáme na druhé straně nejvydatnější pomoci státu k tomu, aby lidé z ulic uvedeni byli zase do dílen, aby byli zpět uvedeni do starého způsobu života, aby se mohli sami vyživovati, a aby se mohli zříkati jakékoli podpory. (Potlesk na levici.)
Místopředseda Kadlčák: Dále jest přihlášen ke slovu p. sen. Jílek.
Sen. Jílek: Slavný senáte! Mluviti o bídě a o nezaměstnanosti, myslel bych, že už je trochu zbytečné, že se o tom namluvilo dosti. Jest spíše třeba uvažovati o tom, jakým způsobem odpomoci. (Sen. Matuščák: To je vážná věc! To není zbytečné!) Dále o tom mluviti, znamená, drásati rány, ale je potřeba mluviti o tom, jakým způsobem odpomoci nezaměstnanosti a jakým způsobem zjednati nápravu.
Velevážení kolegové! V první řadě musím žalovat, a to žalovat zvláště na náš průmysl a průmysl německý. Tam to právě vězí, poněvadž celá řada průmyslníků německých, kteří nevěřili v náš stát, ukládala své peníze v markách.(Sen. Jarolim [německy]: Pane kolego, je Poldina huť také německá?) Ano. (Sen. Jarolim [německy]: Tam sedí Rašín!..To je to odbočení, kterého třeba!)...o marky přišli a nemají peněz. Někteří němečtí průmyslníci zase zúmyslně sabotují stát a zbytečně zavírají továrny... (Sen. Průša: Zrovna tak čeští!)... a proto by bylo zapotřebí, aby se, jak pan kolega Link zde volal, vláda podívala do toho německého území. Já bych si přál, aby vláda vyslala komise do německého území, na německé továrníky, a prozkoumala, zdali mohou pracovat nebo ne. (Sen. Průša: Ovšem také na české!) Já pravím všude.
Je potřeba, aby skutečné vláda vyslala komise a prozkoumala bilance mnohých průmyslníků, kde se ví již předem, že zúmyslně nevyrábějí, ačkoliv by vyráběti mohli. Pakliže komise zjistí, že ten neb onen továrník zbytečně zastavuje práci, ačkoliv by mohl pracovat, ať je přidržen k tomu, aby platil na nezaměstnané sám podporu. (Tak jest!)
Velevážení, když stát může a mohl přitáhnouti rolníky, aby dodávali obilí, když v mnoha případech stát mohl dokročiti tam, kde šlo o nedostatek bytů, aby byty byly dány k disposici, jest také povinností státu, aby ony továrníky, kteří zbytečně prodlužují nynější krisi a úmyslně nepracují, ač mají prostředky a mohou pracovati, zkontroloval, zdali pracovati mohou. Já sám jsem slyšel ve vlaku jednoho továrníka, který řekl, když se o této věci mluvilo: >Já bych mohl pracovati, ale chci dokázati státu, že nemohu platiti daní, a proto jsem práci zastavil.<
Velevážení, když takto mluví továrník, je potřebí, aby se naň sáhlo a řeklo se mu: Když tedy můžeš pracovati, ale chceš dokázati státu, že nemůžeš platiti daní, aby ti je slevil atd., tím. zbytečně prodlužuješ nezaměstnanost a připravuješ stát o daně a dělnictvo doháníš do bídy. (Sen. Jarolim [německy]: V minulém roce jsme podali návrh zákona, ale byl zamítnut! Žádali jsme, aby podniky nesměly býti svévolně zavírány, ale koalice tento návrh odmítla!) Právě proto to opakuji a říkám, že je nutno, aby se vláda podívala do různých továren, aby tam provedla řádnou kontrolu a tam, kde se dokáže, že továrník zúmyslně nechce pracovati, ať je přinucen dělníkům platiti podporu v nezaměstnanosti, ať je vydržuje.
Druhá věc: musím zde žalovati i na způsob rozdělování podpor nezaměstnaným. Je sice pravda, že pro každého dělníka, i když nemá práci, je to trapné, že muší se dožebrávati, abych tak řekl, podpory - on by raději měl práci - ale když už je to zde a nemůžeme si jinak pomoci, je potřebí, aby příslušné úřady dělníkovi, který poctivě se stará a svědomitě hledá práci, toho ještě neztěžovaly.
Velevážení, poměry u mnohých úřadů vypadají všelijak. Odbývá se to ledabyle. Říká se: vždyť jsou tam v těch komisích i všecky složky dělnické atd. zastoupeny. Ale, velevážení, řekněme si to upřímně, kdo jste v té komisi a máte příležitost tam seděti, že není možno, aby komise, která se sejde jednou za měsíc a dostane několik set žádostí, mohla je včas přezkoumati. Musí to býti připraveno referentem, který na politickém úřadě je, a pak-li této přípravy není, a nejsou-li náležitě vyšetřeny poměry, je komisí těžko vyšetřovati, poněvadž člen komise je z jedné obce a nezná poměrů ve druhé obci. Pak také zprávy, které referenti podávají, vypadají všelijak. Je sice pravda, že referenty pro podporu v nezaměstnanosti na politických úřadech jsou ustanoveni lidé, kteří tam vlastně nejsou z povolání jako úředníci, a mají komisi jako vedlejší zaměstnání, ať je to učitel nebo úředník, poněvadž dnes se kde kdo shání po nějakém vedlejším zaměstnání. Není proto možno, aby ten člověk všechno vyšetřil, poněvadž - to víte - když je ve dne zaměstnán, v noci se mu nechce, aby ty věci vyšetřoval a zkoumal. Proto by bylo zapotřebí, aby ve větších průmyslových městech byl na hejtmanství ustanoven odborný úředník politický, který skutečně by měl na starosti jen tyto věci. (Sen. Jarolim [německy]: Ale ta zjištění mohou se přec dát provésti obcemi a ne četníky!)
Velevážení, teď je druhá otázka, že totiž politické úřady mnohdy posílají žádosti na starostu, aby jim poslal dobrozdání. Ale starostovi je to často velmi těžko, dávat dobrozdání, poněvadž dělá se na něho nátlak s té i oné strany. Bylo by potřebí, aby zde také odborové organisace byly volány k tomu, aby podaly dobrozdání, a nejen pouze starosta, poněvadž odborové organisace znají také dobře poměry jednotlivých obcí a znají také poměry svých členů.
Velevážení, znám případ, který se nedávno stal, že jedna matka - vdova, má dva syny. Jeden je úplný mrzák, - jednak je blbý, jednak také na ruce i na nohy chromý, zkrátka a dobře musí býti živen - druhý je 19letý mladík, který pracoval v továrně a živil matku i svého bratra - mrzáka. Když byl z továrny propuštěn a hlásil se o podporu, byl zamítnut a nedostal nic, poněvadž prý jest svobodný. (Sen. Jakubka: To není správné!) Právě proto to říkám. A když jsem sám šel a dotazoval jsem se, shledal jsem, že nebyly ani vyšetřeny jeho poměry, a řeklo se mi: >Toho jsme nevěděli!<. A proto říkám, aby naše úřady, dříve nežli o takové žádosti rozhodují, náležité měly vyšetřeno, zdali jde o člověka potřebného nebo ne, poněvadž mnohdy se dává podpora lidem nepotřebným a potřebným se odpírá.
Velevážení! Je sice pravda, co náš zákon povídá, že ten, kdo má domek nebo kousek pole, je již jaksi zaopatřen a nemá podpory dostat. Ale, velevážení, v tom je veliký rozdíl: Já mohu míti domek nebo i pole, ale mám to úplně zadluženo, takže vlastně z toho mi nic nepatří, a soused vedle mne nemusí míti domek ani pole, ale může míti hotové peníze. Ten však, kdo má zadluženou chaloupku, je na tom hůře, než ten, kdo nemá žádné a má hotové peníze. Proto je potřebí, aby naše politické úřady, které mají na starosti vyšetřování těchto poměrů, hleděly vyšetřovat poměry bedlivě, a když už někdo má domek nebo jinaký majetek, aby vyšetřovaly také, nemá-li tento majetek zadlužen.
Dále chci ještě poukázati na to, že by bylo potřebí, aby také naše obce chopily se práce. Je celá řada věcí, které by se daly dělat, aby lidé měli výdělek. (Sen. Matuščák: Ministr financí jim nedá na to peněz!) Obce nepotřebují vždycky ministra financí, mohly by v mnohých případech samy jednati. Jestli mají spravovati cestu, silnici, nebo něco stavěti na přesrok, mohly by začíti letos a aspoň částečně odpomoci nezaměstnanosti. Za druhé také stát by měl práce trochu urychliti, neboť jsou zde mnohé takové věci, kde by se mohlo pracovat. Již loňského roku mělo se začít s výstavbou dráhy Bílenec-Broumov, a z Veselí do Nového Města nad Váhom, ale už je druhý rok, a doposud se nepřikročilo k ničemu, poněvadž konec konců, když se tážeme, proč se nezačalo, řekne se: poněvadž prý ještě politický úřad neudělal obchůzky a poněvadž není dosud všechno domluveno atd. Když se takto bude postupovati, skutečně nedojdeme nikam.
Uvedu jeden případ u nás v Třebíči. Má se tam stavěti nový most a má se upravovati státní silnice. Již to všechno přes rok leží v ministerstvu veřejných prací, poněvadž prý obec dělá překážky. Kus silnice má jíti přes obecní pozemek a obec se staví proti tomu. Tak se i v obcích samotných práce zdržuje a bylo by třeba, aby obce vyšly vstříc a stát aby hleděl, aby nezaměstnanost byla odstraněna, poněvadž je přirozeno - řekněme si to upřímně - každý dělník, který je skutečně dělníkem, nechce podpory, ale chce práci a bude mu milejší, když dostane práci, poněvadž mu nebude moci potom nikdo vyčítati, že bere podporu. (Souhlas.) Jsou ovšem lidé, kteří práci hledati nebudou nikdy, protože mají ruce od práce obrácené.
Je tedy potřeba, aby se se všech stran hledělo ulehčiti, aby každý, kdo práci hledá, ji dostal. Nemůžeme se tomu ovšem diviti, jsou-li případy, když továrník žádá u sprostředkovatelny práce v pondělí o dělníky, přes to že je tisíce obuvnických dělníků bez práce, že ani za týden mu sprostředkovatelna práce ještě ani neoznámí, že dělníky pošle. Tedy často to zdržují úřady samy a je tudíž potřebí, když někdo žádá o dělníka, aby se tam skutečně poslal, a nemělo by se to 15kráte do 15ti knih zapisovati.
To jsem chtěl připomenouti, poněvadž jsem přesvědčen, že je potřebí, aby podpora v nezaměstnanosti se dala. Pakliže těm lidem nedáme podporu, můžeme se dočkati od nich něčeho, co nám nebude příjemné, a řekněme si upřímně, když nastanou řádné poměry, ten pracující lid zase do státní pokladny peníze vrátí, poněvadž jest také poplatníkem, a bude také platiti. Proto budeme hlasovati pro tuto předlohu. (Potlesk.)
Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo panu sen. dr Kovalikovi.
Sen. dr Kovalik: Slavný senát! K návrhu zákona, o dodatečný úver pře podporu nezamestnaných poznamenávám následovné: My budeme hlasovať za podporu nezamestnaných, poneváč nemôžeme nechať nezamestnané robotníctvo v biede. Týmto ale otázka nezamestnanosi vyriešená neni. Je to existenčná otázka nielen Slovenska, ale celého štátu. Žiadame, aby slovenský nezamestnanci boly pomerne podporovaní, nie ako v minulých rokoch, kde len niekoľko nezamestnaných dostane podporu a veľká časť nie.
Prednesiem vecne v zaujme Slovenska a štátu príčiny nezamestnanosti na Slovensku a naznačím aj spôsob ako by sa tejto krize odpomôcť mohlo. Tie dáta, ktoré prednesiem, sú odborníkmi zistené, co to ale všetko platí? Môžu sa prednášať tie najpravdivejšíe data, môžu sa odporúčať odborníkmi tie najpratickejšie spôsoby odpomoženia krize, môžu sa prednášať tie najmúdrejšie reči -- keď vláda pustí všetko jedným uchom dnu a druhým uchom von, ba ani nepočúva, ako máme príklad teraz zrejmý. Daremné jsú všetky reči, keď nepristúpí sa k skutkom. Už to je mnoho, keď voľačo prisľubí pre Slovensko, ale od sľubov ku splneniu je veľmi ďaleko.
Prednesiem tu všeobecný názor priemyselných a obchodných kruhov na Slovensku, ktorý zo symptomov sa javiacích vyvodí ten celé Slovensko ohromujúci fakt, že slovenský priemysel a obchod sa nielen zanedbává, ale úmyselne ničí. (Sen. Babka: To snád nie!) Budeme sa usilovať to skutkami, faktami a dátami dokázať. Je-li tomu opravdu tak, tedy je to sebevražedlná politika pre štát (Sen. Havlena: Aká - je-li tomu tak!) Chceme to dokázať príkladmi. Uvediem tu jeden príklad, ktorý som už pred niekoľko mesiacami na tomto mieste vzpomenúl. Maďarskí kupci dostali dovolenie kupovať kože drahé, ale nedostali dovolenie kupovať kože na Slovensku v Liptovskom Sv. Mikuláši, kde je veľký kožiarsky priemysel a kde sa vždy veľmi mnoho koží vyrábälo a predávalo. Neviem, jak vec táto dnes stojí. Myslím, že sa netreba obávať, že by maďarskí kupci irečitý slovenský Liptovský Sv. Mikuláš pomaďarčili. V Bratislave staväjú domy a upotrebujú tam robotníkov zpoza Moravy a nie slovenských robotníkov, v Žilině sa staväjú domy a byty pre úradníkov a robotníci k tomu sú zpoza Moravy a nie Slováci. To robí veľmi zlú krv. Já myslím, že čo sa na Slovensku pracuje, aby sa pracovalo slovenskými silami, aby slovenskí robotníci a remeselníci mali výživu - a v Čechách a Morave nech pracujú českí robotníci. To je spravedlivé, to neni štvanie, ja neštvem, to je existenčná otázka, také pokračovanie uspokojí a posilní stát.
Pre zlú našu priemyslovú politiku kupuje Maďarsko drevo nie zo Slovenska, ktoré je ma nabližšie, ale z Rakúska a Rumunska.
Prednesiem aj iné slovenské výroby: železo, uhlie, cellulosu, papier, textilné výroby, plátno, sukno.
Čo sa železa týka, sdelene mi bolo, že ministerstvo verejných prác sjednáva s vítkovickými železiarňami úmluvu, podľa ktorej časť výroby v Podbrezovej - v Podbrezové sú naše slovenské železiarne, - má byť zastavená a na základe dohody s vítkovickými železiarňami má byť ustanovené, ktoré druhy výrobkov sa majú v železiarni v Podbrezovej naďalej vyrábäť. Tedy z ministerstva verejných prác táto úmluva vychádza. Následkom toho bude nutná redukcia výroby v Podbrezovej. (Sen. Jaroš: Kolik tam stát doplácí?) Já prosím našich kollegov zo sociálne-demokratickej strany, aby ráčili na to pozor dať a uvažovať. I na to budem replikovat, koľko na to stát dopláca. Následkom toho bude nutná redukcia výroby v Podbrezovej a ďalšie prepúšťanie slovenského robotníctva železiarského. Vítkovické železiarne dostaly zvýšenú kvótu výroby na úkor slovenských železiarieň. To isté, čo som v predošlej reči pripomenúl o rimamuráňskej železiarni, ktorá tiež bola prinútená vítkovickej železiarni svoju kvótu prepustiť. Mimo toho zastavili výrobu v Krompachu a Zvoleni, odkiaľ sa dovážajú stroje do Maďarska. A společnosti rimomuraňskej ponechává sú len doly na rudu v Rožnave a Dolním Salanci, zkadiaľ vyváža sa ruda do Ozdu do Maďarska. Následkom toho v Ozde pracuje 6 vysokých pecí na železnú rudu vo dni v noci, kdežto v celé republike Československej pracujú len 3 vysoké pece. Následkom toho vzali nám Maďari celý trh zahraničný, totiž: Maďarsko, Poľsko, Rumunsko, Jugosláviu, Bulharsko a Rakúsko, ktoré trhy pred tým my sme mali a ktoré sme teraz ztratili, poneváč sa dodáva Maďarom naša ruda, ktorú oni nemajú. Následkom toho, že sa naša ruda dodává do Maďarska, nemáme rudu pre vlastné podniky, ktoré sa musely zastviť. Keby na to pán minister odpovedal, že musíme predávať Maďarom našu rudu, lebo by ju dovážali z Jugoslávie lacnejšie, na to už vopred poznamenávam, že keby mohli Maďary z Jugoslávie dostať lacinejšiu rudu, zaiste by ju tam kúpili a nie u nás, ale háčok je v tom, že jugoslávské rudy dovážajú sa z Bosny len na úzkokolajnej dráhe - a keby na tejto dráhe dovážali len pre Maďarsko, nemohli by doviezť ani toľko rudy, aby bola vydržiavaná len jediná pec, kdežto pracuje 6 veľkých pecí na úkor našeho železiarského priemyslu.
Takto sa ničí teraz slovenský železiarsky priemysel. Je to hrozné. Veď predsa ten slovenský hornatý kraj musí z priemyslu žiť, musí vyrábäť tie poklady, ktoré sú mu od Boha dané, aby národ slovenský žiť mohol. Vítkovické železiarne bohatnú a slovenské chudobneju a ničiía sa. Začala sa taká akcia, totižto pojednávanie s vítkovickými železiarňami už pod ministerstvom ešte pred érou p. ministra Kovaříka a Tučného. A teraz abych pánu kolegovi odpovedal, koľko dopláca štát na tie slovenské železiarne, že vtedy sa predávalo železo po 68-70 Kč za 100 kg firmám >Ferra< a na Slovensku firme >Fosh<, keď výborná cena tisovských železiarieň bola 240 Kč a predajná cena bola 280 Kč. Tedy, prosím, z toho vidíte, aká škoda bola pre štát, že sa tým firmám tak lacno predávalo to železo, kdežto predajná cena bola 4násobná. Tedy tu stát nemusí doplácať na slovenské továrne, keď sa tam správne hospodarí. (Hlas: To bylo surové železo!) Pod ministerstvom pp. Kovaříka a Tučného akcia proti slovenským železiarňam prestala, teraz ale zase upadá a ničí sa slovenský železiarsky priemysel, jak sem to tými faktami usiľoval sa dokázať.
Pozreme horníkov! Horníci naši a uhelné doly jak vyzerajú! Počet členov bratských pokladieň, totiž prakticky činných horníkov v roku 1918 bol 17.738. Roku 1922 bol počet tých prakticky činných horníkov 10.500. Tedy za 3 roky o 40 % menej. A udržované sú len nutné práce po tri dní v týždni miesto 6. Počet zamestnaných robotníkov klesnul na 20 % a výroba uhlia na Slovensku na 10 %. Naši horníci vysťahujú sa pracovať do maďarských uhelných dolov. Tak to vyzerá s uhelným priemyslom!
Pojďme ďalej. Pozreme drevarsky a celulósový priemysel. Slovensko je bohaté na lesy a z toho povstal drevarský, celulósový, papierový priemysel. Kde sú ale tie, - čo ja hovorím, to nenie žiadne štvanie, to je vecné a dobroprajné skúmanie a kritisovanie pomerov, - kde sú ale tie dobroprajné hospodárske kapacity, ktoré by toto slovenské bohatsvo železa, dreva, papieru svojou vlasteneckou genialitou ku rozkvetu domohli priviesť, ku prospechu Slovenska a tým i ku prospechu štátu? - Chyba lávky, kedže sa robí protislovenská priemyslová a obchodná politika. To je všeobecný názor na Slovensku (Hlas: Ale len názor!) - ale ten názor zakladá sa veru z faktov, však nie z povetria. Chyba lávky, 7 celulósových továrieň na Slovensku zastavilo svoju prácu, co znamená nezamestnanosť asi 500 robotníkov a biedu asi 15.000 duší. A keď jedna celulósová továrna, ktorá ešte pracuje, prednesie oprávnené požiadavky, aby nemusela svoju prácu zastaviť a robotníkov prepustiť, ani tým požiadavkom sa nevyhovuje. Táto továrňa je prinutená kupovať veľmi draho chlórové vápno v Ústí n. L. Toto chlórové vápno potrebuje ku bieleniu celulosy a je 22kráť tak drahé teraz ako bolo v mieru, kdežto celulósa len asi 5kráť. Továrňa táto žiadala tedy pána ministra obchodu, aby vyzval producentov toho chlórového vápna, aby snížili ceny vtedy, keď všetky iné továrne snižujú ceny svojich výrobkov, keď sa všetko snižuje, nech tedy i tá továrňa v Ústí n. L. sníži svoje ceny. Táto snížila, snížila o takú omrvinku, o taký smiešny bagatel, že to nestoji ani za slovo a tu opakujem to, čo som riekol o železiarňach, že Vítkovice bohatnú a slovenské železiarne chudobnejú. Tiež Ústí n. L. bohatne, že draho počíta svoje výrobky a slovenské celulósové továrne sa môžu zavreť. Pán minister obchodu prislubil, že jestliže Ústí n. L. nesníží ceny, dovolí dovoz tej suroviny z cudziny, ktorá je tam o mnoho lacnejšia. Uvidíme, bude-li záujem slovenských továrieň zachránený. Jako môže slovenská továreň jestvovať, uvažíme-li, že stávajú sa i také prípady, aký jeden chcem uviesť. Vzpomenutá celulósová továrna zaplatila ešte pred prevratom na rok 1916/17 daň, ktorá činila 1,070.000 K. Tu istú daň na tie roky požiadalo ešte raz Československé fínančné riaditeľstvo po prevrate a továrňa ju musela zaplatiť vzdor tomu, že ani podľa starého uhorského ani podľa nášho československého zákona jedna a táže daň dvakráť žiadať a platiť sa nemá. Táto továrna domahá sa tedy, by táto po druhé zaplatená daň jej bola započítaná pro jej dalšie dane. Keď takto sa deje, ako môže potom zkvietať slovenská továrňa a delníctvo, keď jedná sa o taký milionový obnos? Tam je potrebnou tá podpora vlády a státu továrňam. Dívajme sa ďalej, tak to stojí so železnicami. Košicko-bohumínska dráha, jejž financie sú najviac v cudzozemských rukách, nechcela snížiť exportné tarify, poneváč táto dráha beží veľkým kusom ryze slovenského územia. Je samozrejmé, že drahými tarify Košicko-bohumínskej dráhy bol slovenský priemysel a obchod značne poškodzovaný. V Ružomberku žiadala košicko-bohumínska dráha za dovoz jedného vagónu z nádražia do továrne, ktorážto vzdialenosť činí 13/4 km, 300 Kč dovozného. Každý musí uznať, že je to trestuhodná úžera. Pracovalo sa, by to prestalo a jako som sa dozvedel, konečne vraj chce uznať i košicko-bohumínská dráha nižšie exportné tarify, co je pre slovenský priemysel veľmi žiaducné. Otázkou je ale, na jaké výrobky? Či z toho bude mať slovenský priemysel svoje oprávnené výhody? Tak sa zanedbává, ba ničí slovenský priemysel a obchod, tak chudne slovenský národ, tak sa zapríčiňuje nezamestnanost na Slovensku. Pán minister obchodu sa vyslovil, že stát nemôže a nebude dávať podporu priemyslu, a podniky, ktoré sa samy udržať nemôžu, nech vraj padnú. Na to si dovolím poznamenať to, že slovenské podniky nežiadajú peňažnej podpory od štátu, ale žiadajú to, aby štát umožnil podmienky existencie priemyslu a obchodu slovenského, co je jeho kardinálnou povinnosťau a je to tiež v zaujme štátu. Poneváč vláda netvorí tieto podmienky existencie slovenského priemyslu a obchodu, preto padajú podniky a na Slovensku šíri sa nezamestnanosť. Ktorý podnik je na nezdravých základech, nech padne, ale máme zdravé, slovenské podniky a továrne, ktorým ministerstvo obchodu neposkytuje najzákladnejšie podmienky existencie, co je jeho najsvätejšou povinnosťou a tedy ministerstvo obchodu nestojí na výške štátotvornej veľkej hospodárskej koncepcie.
Priemysel na Slovensku pred prevratom bol vybudovaný energickou štátnou pomocou, subvenciami, daňovými slevami, dopravnými - tarifnými - slevami, štátnymi dodávkami.
Pýtam sa ako Slovák, či v Československej republike má to na Slovensku všetko byť horšie? V záujme hospodárskom, ale aj politickom slovenský priemysel a obchod nesmie sa zanedbávať a ničiť. Ktoré sú podmienky nášho priemyslu? 1. Dovozné tarify, 2. uhlie, 3. dane, 4, mzdy, a 5. suroviny.
Dovozné pre Slovensko je ohromne vysoké. Hustota železničnej sieti v Čechách je 114 m na jednom štverečnom kilometre, na Slovensku ale len 59. Máme totiž len polovicu železníc ako v Čechách. Na Slovensku musia sa tovary, či suroviny, či výrobky veľkými okľukami dovážať, čo veľmi predlži dopravu a zdraží o 50 %. Majú sa tedy už začať staväť čím prvej preliminované železnice na Slovensku a k čomu sa upotrebiť má anglická investičná pôžička. Pán min. predseda vo svojom exposé sľubil stavänie tých železníc, ale kedy sa k tomu prichytí vláda? Tedy len sľubmi a peknými rečmi sa týmto ťažkým pomerom odpomôcť nedá. České a moravské preimyslové strediská ležia blízko uhelných dolov, kdežto slovenské továrne musia z ďaleká dovážať uhlie. Preto sa musia snížiť na Slovensku tarify pre uhlie a dávka z uhlia sa vôbec musí zrušiť. Darmo to hovoríme, však hluché uši najdeme a pán minister financií Rašín vyslovil sa práve proti zrušeniu dávky z uhlia. Jestli ten štát chce, aby jeho ľudia a národ existoval, nesmie hľadeť na niektoré finančné výhody, ale musí radikálne zmeniť svoju priemyslovú a obchodnú politiku, aby tu ten priemysel v našej republike kvietol. Dane sa môžu vyrubovať len dľa schopnosti priemyslovej výroby.
Dľa úmluvy zamestnávateľov snížily sa u nás na Slovensku mzdy robotníkov. Počul som v ministrstvách, prečo sa na Slovenska nesnižujú mzdy robotníkov, že v Čechách a na Morave o 20-30% sa snížujú, aby sa u nás tiež snížily. Však na Slovensku sa snižujú tiež. To však nestačí k pozdvihnutiu priemyslu nášho, keď vláda nedáva iných potrebných podmienok
Prečítam tu odbornicke dobrozdanie, totiž obchodnej komory v Bratislave, ktorá praví: >Nezamestnanosť na Slovensku sa katastrofálne šíri, je ona o mnoho väčšia, ako to možno zistiť z úradných soznamov. Továrne sa vysťahujú, robotníci odchádzajú do cudziny, do Rumunska, Maďarska, Juhoslávie, a ja ešte dodám - do Ameriky. (Sen. Průša: Budeme vyvážet místo výrobků dělníky!) Miesto exportu výrobkov nastáva export ľudi.< To píše úradne obchodná komora bratislavská. Z odborného tohoto dobrozdania vidíme, slávny senáte, že podniky, továrne - robotníci - slovom priemysel sťahuja sa zo Slovenska do cudziny: Do Maďarska, Rumunska, do Juhoslávie.
Je to strašný úkaz. Čo bude toho následok? Poprvé, že Slovensko, ktoré doposiaľ malo prekvitajúci priemysel, ho úplne ztratí pre indolenciu alebo pochybenú priemyselnú politiku vládnu a že tento priemysel sa zakorení v susedných štátoch, v Maďárii. Viete, že i české firmy zakladajú továrne v Maďárii?
Druhý následok bude najvyššie rozhorčenie národa slovenského, ktorý povie, že vláda česká bola príčinou úpadku priemyslu na Slovensku na miesto toho, aby ho bola pozdvihla. Tedy jestli je opravdu tak tá politika, že treba slovenský priemysel a obchod zničiť, zoslabiť. (Sen. Havlena: Ale, Ale!) prosím, ja povedám a upozorňujem vládu, aby od takej politiky odstúpila a že by všetkou silou podporovala priemysel na Slovensku.
Skončím hneď. Jak sa dá odpomôcť týmto všetkým sťažnostiam, tejto neprajnej situácii, ktorú som doposiaľ faktami usiľoval dokázať? Odpomôcť sa dá:
1. Štabilizovaním valuty. Naša umele zdvižená valuta zabila náš priemysel, potrebujeme ženiálnych národohospodáskych ministrov, ktorí by vedeli vyviesť z tejto krize.
2. Tarify železničné musia sa tak snížiť - ale hneď - ako som v minulej reči bol vzpomenúl to slovenské príslovie: >Nech psom tráva rastie, keď kone podochnú<, že treba prikročiť ku sníženiu železničných tarifov, aby továrne mohly vyvážať, keď má železnica deficit, je to z národohospodárskeho stanoviska výhodnejšie, nežli keď 100 továrieň stojí a nepracuje, lebo vtedy tie železnice ešte menej dopravy majú a menej príjmov budú mať, keď továrne nepotrebujú dráhu, štát nedostane dane a musí platiť nezamestnaných; aj súkromé dráhy musia snížiť exportné tarify.