Jestli vláda myslí, že soslabením Slovenska posilní štát, (Sen. Havlena: Ale to nikdo nemyslí!) tak je to veľmi zlá a nebezpečná politika, lebo docieli opak toho, čo chce: soslabením Slovenska otvorí rozhorčenosť a tým i soslabenie republiky. Vždy hovorím a tvrdím, že vyplnením požiadavkov slovenských a posilnením Slovenska aj republika bude silná.

Podporu nezamestnaným odhlasujeme v tej nádeji, že vláda bude sa usilovať nezamestnanosti čeliť vybudovaním a podporovaním slovenského malo- a veľkopriemyslu a obchodu. Tým končím. (Potlesk u stoupenců řečníkových.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Uděluji slovo panu sen. Matuščákovi.

Sen. Matuščák: Slávny senát! Čo sa týče podpôr nezamestnaných robotníkov z nášho stanoviska komunistickej strany prehlasujeme, že nie almužnu, ale prácu robotníctvu treba dať, poneváč jak máme dnes pred nami, že tá nová vláda povoľuje pre nezamestnaných robotníkov úver, to je nie úver, to je nie podpora, to je horšie jako almužna. Spočítajme v tejto našej republike. (Smích.) Kolego, ja chcem niečo poznamenať na tvoj smiech. Ak bys ty, pane kolego, mal len tú podporu nezamestnaných, zaiste že by ti to v senátnej restaurácii na obed nestačilo. Netreba sa tu smiať, je-li tu reč o nezamestnaných robotníkoch.

Prosím, jak pán kolega Jílek dotknúl sa toho, aby vláda urobila na každý pád to, že by bola kontrola vyslaná po tých továrňach, že by sa zistilo, keď fakticky v tej továrni X a Y sa môže pracovať alebo nie. To je taká vec, čo už prvý raz tej vláde sa poukazovalo, aby tá vláda to a to urobila, ale to vždy zostane na papieri, a fakticky sa v praxi nič neurobí. Tu máme na pr. v Dobšine tri doly na železo. Jak som už jedonkráť riekol, 620 robotníkov tam bolo prepustené. A starosta v meste Dobšine podal žiadosť na ministerstvo verejných prác, aby tých 620 baníkov zamestnávali pri tých horách, tam, kde tá kolaj bude budovaná z Dobšury do Margecan. Tam potrebujú 4 tunely. Pýtam sa, slávny senáte, keď štát bude kolaj budovať a štyri tunely sú potrebné, či by nemohol 620 baníkov tam zamestnávať, ako sa pri tuneloch robí, lebo banícky robotník je odborár. Chceme, aby títo baníci robili pri tých tuneloch a rázom nebudú podporu nezamestnaných dostávať. Ale preložili ich do Rožnavy a z Rožnavy prepustili tých 620 baníkov. Taká politika sa robí, tak sa náš stát stará o to, aby bohatnúl, to práve naopak my komunisti mluvíme: Prácu a nie almužnu tomu robotníkovi! Ale známe naše úrady, zvlášte na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi, vieme dobre, jakže tie úrady úradujú, keď sa jedná o podpory v nezamestnanosti. Tu úrad mluví: >Dajte nám listinu o nezamestnaných delníkoch, my ju prehliadneme, jestli je správná. Prehliadne listinu nezamestnaných delníkov a riekme: >X. Y. musí doniesť rodný list, jestli sa narodil.< Chudý delník musí tedy 3, 4 týždne behať s hladovým žalúdkom, a musí ho hľadať, ačkoľvek pracoval niekoľko rokov na jedném mieste. Ďalšia otázka úradu je: >Akého politického presvedčenia je delník, ktorý žiada podpory?< Jestliže ako hejtman, anebo starosta anebo jako hlavný služný, napíše v rubrike poznámku, že je to bolševik, komunista, že bol v Rusku, tu hneď riekne: >Toho musíme škrtnúť, ten nemá nárokov na podporu v nezamestnanosti!< A preto trváme na tom: >Nie politické úrady musia rozhodovať o podporách v nezamestanosti, ale odborové organisacie, ktoré vedia, že ten alebo onen delník je fakticky nezamestnaný a že má nárok na podporu. Ale to je to: úrady sabotujú chudobných delníkov v ich podporách v nezamestnanosti. Príklad toho mám zo Sevljuše na Podkarpatskej Rusi. Tam podalo žiadosť 15 delníkov - tu je ich soznam (ukazuje senátu listinu). Podali ju dňa 5. srpňa na župný úrad v Sevljuši. Žiadosť ležala dva mesiace na župnom úrade, takže delníotvo sa konečne išlo informovať na úrad, čo je s podporou. Na župnom úrade bolo ím rečené, že pod číslom 9.295 bola žiadosť zaslaná do Užhorodu k pánu Ehrenfeldovi. Deputácia vydala sa tedy do Užhorodu. Pán Ehrenfeld jej sdelil: >Pánovia, žiadna žiadosť sem nedošla.< Z Užhorodu išla tedy deputácia nazpäť do Sevljuše na županský úrad so sdelením: >Pánovia, žiadna žiadosť tam není.< Hľadali tedy v knihách a prišli na to: >Pardon, pánovia, to bol omyl, my sme zaslali nie pod číslom 9295, ale pod číslom 5982.< Prosím, tedy tí chudobný delníci od srpna do dnešného dňa nedostali ešte podpory v nezamestnanosti. Ja som upozornil na tú vec pána ministra Habrmana so žiadosťou, aby zakročil v tejto veci. Je to Schlamperei, jak sa to v úradoch prevádza, jak úrady sabotujú delníkom ich podpory v nezamestnaní. Čo sa tedy týče našich chudobných delníkov nezamestnaných, sme toho názoru: Štát nie 52 miliony Kč aby vydával na vojenské cvičenie, na manévry, nech dá 52 miliony Kč na stavby budov, aby naše delníctvo malo zamestnanie. My nepotrebujeme vojenských cvičení. (Hlas: Lenin!) nepotrebujeme manévrov, aby sa 52 miliony Kč na to obetovaly. Delá-li to náš štát, sám sebe podreže nohy pod kolemami. Tak sa hospodáriť nemôže, to je despotický, militaristický stát, ktorý takto hospodárí. Nie militarismus, nie vojenské cvičenie, nie manévry, ale prácu robotníctvu!

Sme nutení hlasovať pre tuto almužnu, ale požadujeme, aby vláda, ktorá na jednej strane šetrí na chudobnom ľude, nevyhadzovala na druhej strane miliony na darebácke veci. (Souhlas stoupenců rečníkových - odpor u senátorů čsl. soc. demokratické strany dělnické. Mezi senátory obou těchto stran dochází k živé slovní půtce.)

Místopředseda Kadlčák: (zvoní). Uděluji slovo panu sen. Šťastnému.

Sen. Šťastný: Slavný senáte! Mám skromně za to, že otázka nezaměstnanosti není ani otázkou dělnictva. Já bych spíše řekl, že ona jako nejožehavější ze dnešních otázek měla by býti v prvé řadě otázkou státu a celé národní společnosti. Jsou tu její příčiny a jsou tu její následky. Kdyby životní a hospodářská potence naší národní společnosti byla podle toho, že si nemůžeme pomoci, pak samozřejmě resignace u příčin resultuje v bezmocnosti také u následků. Jsme-li tu čeho schopni, pak je třeba si to říci. Naše nezaměstnanost v celém svém obsahu představuje vlastně velmi vážný problém. Je nesporně velmi zlé, konstatovati si onu hroznou číslici 200.000 nezaměstnaných dělníků. Francesco far niente, i když na jeho existenci nezapomínáme, v těchto hrozných číslicích znamená repartici velmi nepatrnou, mizivou.

Vesměs už jenom řádní dělníci, onen výrobu podepírající kádr, opouští podniky. A to je velmi povážlivé, vždyť přece nezdravým zjevem společenským je každý, i menší případ nucené nezaměstnanosti. Uhodil-li jsem právě zde na ono francesco far niente, tož slavný senát dobře ví, že nejen dole, také nahoře, a nejen nahoře, ale i dole takové francesco far niente měli jsme v každých dobách. V dnešním ohromném množství nezaměstnaných, kde pod vlivem velmi mocných okolností kádr dělnictva již práci opouští, nepadají ovšem ani v úvahu.

Nezapomínáme, že nejsme sami pro sebe uzavřeným hospodářskými celkem. Souvisíme - a zejména hospodářsky - s celým ostatním světem; nejen státy nás obklopující i vzdálenější kontinentální státy, ano i mořevládná Anglie vykazuje ohromné procento nezaměstnaného dělnictva. Stav přímo žalostný. Jak těžko problém tento proniknouti, o tom svědčí na př. ona veliká číslice nezaměstnaných ve Francii. Rozsáhlá území válečně absolutně devastovaná vyžadovala by nesmírný počet pracujících rukou, aby postavila aspoň nezbytná lidská obydlí, a Francie přes to vykazuje nezaměstnaných dělníků v počtu 50.000. Ovšem výkazem z měsíce srpna. Kdož ví, jak od srpna číslice ona pokročila, když tento zjev má přece stále ještě tendenci vzestupnou. Vůbec je na věci zvláštní, že po čtyřech letech neproduktivní práce a soustavného boření průmysl na místě překotné zaměstnanosti stagnuje.

U nás jsou příčiny onoho povšechného zjevu patrný. Je to úplné porušení dřívějších vztahů světa, světa obchodujícího, a je to onen ani ne tak válečný jako spíše poválečný rozvrat politický, hospodářský a mravní. Nikde se dosud nevzpamatovali z krvavé perverse, a panenský pro náš průmysl ohromný díl světa - Rusko - na desítky let odumřelo. To jsou ony nejvážnější příčiny. Ovšem přes tyto veliké defekty mohlo by u nás přece býti jinak. Proč je právě tak zle, leží v příčinách nejen hospodářských, ale hlavně psychologických. Proč se u nás na př. nestaví? Vždyť lidé bydlí namnoze jako živočichové nejnižšího řádu. Dr. Procházka, nedávno ještě ministr zdravotnictví, tedy muž, který přece nemůže fixlovati, uveřejnil výsledky šetření bytových poměrů, výsledky přímo ohromující, a vzdor takovéto bídě se, prosím, přece nestaví. Nestaví se proto, poněvadž banky si zvykly - odpusťte mi ten triviální výraz - na marmeládách za války vydělávat miliony a ani jim nenapadne, aby financovaly solidním způsobem nutnou národní produkci. A pak proto, poněvadž stavby jsou drahé. Dělníci musí napřed slevit, stát nemá žádati tolik daní, obec nesmí obtěžovati platnými dnes přirážkami. Nedávno jsme slyšeli obhajobu těžkého průmyslu promísenou soustavnými útoky proti obcím. Pokud těžký nynější stav je výsledkem určité politiky, nemyslím, že je to politika pouze podniková, ale spíše politika bank, které svým kapitálem otročí i velký průmysl, a které podnikům často vnucují tuto protidělnickou, protiproletářskou, hospodářsky nerozumnou politiku. Dnes už nikdo nic nesmí, jenom ony smějí všecko, a nejspíše hospodářsky.

Válka vykonala silnou koncentraci statků. Válečnou manýrou průmyslu sedření proletáři mzdy a gáží jsou si dobře vědomi, že žijeme periodu válečné náhrady. Všude ji platí, platíme ji také my. Tak jako gážista a mezdní dělník neuhnou povinnosti platíce každým soustem a každým hadříkem, jímž odívají svou rodinu, až do vyčerpání, majitelé a správci velikého kapitálu usilují, aby se jim vůbec neztenčil, ale pokud možno, >třeba v dané bídě< ještě zvýšil. Platba je tak rozvrstvena nerovnoměrně, třeba že ji nakonec zaplatí gážisté a námezdní konsumenti. Tato platba válečné náhrady jest oním závažím, které zatěžuje hospodářský život, a poněvadž se v poměru sociálních rozdílů poněkud pokročilo, musí se závažím přitisknouti ono nebezpečí, jež z uvolněných poměrů vyrůstalo.

Přes tuto mocenskou zlobu snažíme se průmyslu pomoci. Ve snaze odkliditi žalované se strany průmyslu příčiny žádali jsme a opětovně žádáme vládu o mnohé úlevy, ovšem jen úlevy možné. Na jednu stranu jsme dosud apelovali s úspěchem. Dělnictvo slevilo téměř vesměs až jednu třetinu své mzdy. Činilo tak ovšem v pevné víře, že průmyslu pomůže. Věřilo s námi, že jedná se pouze o změnu hospodářských čísel. Víme dobře, ohromnou plochu hospodářské areny nelze přesunouti rychle ani snadno. Přes to však velmi prosím, nenechte k tomu dojít, aby se dělnictvo cítilo a uznalo napáleným! Kdo má oči k vidění - a to pravím na všecky strany - musil vidět, že dělnictvo, činilo-li poslední slevení bona fide, úplně bez boje, činilo tak pochopitelně s přáním na rtech, aby se slevovalo všude a aby obecná deflace, když se o ní mluví a musí mluviti, postupovala rovnoměrně. Kdyby se to nedělo, pak na svých bedrech tíhu poměrů nese pouze tento jediný stav. Posuďte, prosím, jak to by bylo >spravedlivé<.

Pod tlakem živé morálky dovolte apel ještě na dvě strany: Stát nesmí držeti ony dávky, které pro pokladnu jeho jsou povahy imaginární; tím pak, že brzdí pohyb v průmyslu, nešťastné má kvadrát. Průmyslové podnikatelství musí pak co nejrychleji vymanit se z oné nešťastné obchodní ideologie válkou vytvořené, dle které číslice zisku co největší honorovat má onen relativní úbytek kusů. To je ono zlo, které tolik brzdí výrobu. Ještě obtížnější bude tato emancipace v obchodě. Podívejte se na textilie na př. Jsme dobře zpraveni, že ceny oproti loňsku jsou až o dvě třetiny menší. Ovšem z továrny. V obchodě, když se už snížení vůbec projeví, tož nejvýš o jednu čtvrtinu. Kde zůstává onen efekt dvoutřetinové slevy z továrny? To připomínám na adresu obhájců obchodnictva za každou cenu. Dobře vím, že jsou jednotlivci, kteří válkou velmi utrpěli, a zasluhují plné ochrany. Jinak však by zde mělo přece působit co tenkrát, když zboží zmizelo, a objevilo se později, ovšem o 500, 700 až 1.000 i více procent dražší. Což nynější proces nepatří do téže figury a nemá se postupovat stejně, ovšem že směrem opačným? Naší obchodníci však se ani nespokojují zdejším zbožím a právě opět v textiliích rádi sahají ke zboží cizímu. Francouzské etaminy vystavují všecky přednější pražské obchody, etaminy o nic lepší, ale ovšem dražší, než dodává průmysl domácí. Toto cizí zboží nabízí se ovšem vždycky napřed. Pan ministr zásobování měl by zde velmi vděčné pole působnosti, mnoho by se dalo zde pomoci rozumnému životu, a stlačit nezaměstnanost.

Neklamme se však, že běží zde pouze o uvedenou číslici absolutně nezaměstnaných. Hrůza nedostatku zmáhá také ony statisíce lidí, kteří pracují značně omezenou dobu pracovní. Jem středočeský kovoprůmysl obsahuje asi 30.000 takto postižených dělníků. Průmysloví podnikatelé nejen že využívají dané situace oproti jednotlivým zaměstnancům vůbec, my máme u nás ještě specialitu národně-politickou. Hutnické podniky v republice propustily daleko vyšší počet českých lidí, nežli německých. Ve Vítkovicích na př. z dřívějších 11 % českých zřízenců zbylo pouze 8 %. Tedy vedle číslice propuštěných běží tu také o tuto relaci v procentech, která tu dokazuje určitý nacionálně-politický úmysl, poněvadž tento relativní pokles tomu nasvědčuje. Jsou případy, zejména v této branži, že české zřízence propustily a německé na jejich místa přijaly. Stalo se to také u Pražské železářské, a stalo se to i v Poldině huti. (Hlas: Zde by mohl mluvit pan dr Stránský!) Řekl bych to také. Je to snad ona nutná příprava na spojení se Stinnesem? Nevíme, jak daleko účastnila se tato společnost v řadě těch, kteří utrpěli spekulací v německých markách, je však jisto, že finanční tíseň vnucuje zde jednání o fuse. I Stinnes přisel zde na řadu. Uskuteční-li se transakce, brzy uvidíme důsledky. Smutné, tisíckrát smutné, že tomuto nacionálnímu teroru přisluhují čeští lidé, členové správních rad násilnických podniků.

A řadu jiných bolestí mohl bych uvést jako důsledek, vážné obchodní krise. Z nezaměstnanosti však nesmí se dělat politický kšeft. Vidíme-li takové podniky, jako byl např. tábor nezaměstnaných na Havlíčkově náměstí, máme pocit jesuitského nebezpečí. Na táboru byla přijata resoluce s požádavkem 100%ního zvýšení podpor v nezaměstnanosti, v dalším bodu pak požadavek stravování státem zdarma všech příslušníků rodin těchto nezaměstnaných. Mám zato, že současně v resoluci položené oba požadavky jsou útokem na lidský rozum. Firmuje-li takovéto anomálie silná politická strana, pak je to nezodpovědnost, - a fixluje, opováží-li se mluviti o prolhanosti všech slibů socialistických stran a positivní práci proti nezaměstnanosti. Myslí-li někdo, že vyvoláním této bídy na ulici pod policejní pendreky a rozrušováním klidu i pořádku pracuje positivně pro nezaměstnané, slavný senáte, je to věcí svědomí a snad i gusta. Nesmí se zapomínat, že každá eventuelně rozbitá okenní tabulka musí se spravit; někdo ji musí spravovat a všichni musí platit. Nečinil bych zde tuto kritiku, kdyby hlavní Orgán oné velké strany nebyl se dopustil té anomálie, že psal, že positivní práce socialistických stran pro zmírnění bídy a nezaměstnanosti je podvodem.

Ze zákona o podporách nezaměstnaných třeba je odstraniti některé příkrosti. Podporu nutno dáti všem postiženým bez obmezení na >silně průmyslová místa<, jak to v zákoně máme. Nutno žádat se strany okresních politických správ liberálnější praxi v přiznávání nároků. Často i vyložený nárok bývá zamítnut. § 17. zák. číslo 322 znemožňuje ministerstvu sociální péče přiznání podpory prostřednictvím podniků. Tato je vázána na vyjádření ochoty zaměstnavatele nésti část nákladu. Poněvadž ministerstvo nemá vlivu, nemá prostředků potřebného tlaku, podnik donutit, vymyká se pravomoc u tohoto způsobu podpor ministerstvu sociální péče. Tou dobou refundují se podpory podnikem vyplácené následovně:

Poněvadž zaměstnavatelé hodlají počátkem od r. 1923 i tuto skrovnou účast odmítnouti, žádám zde důtklivě pana ministra sociální péče, aby se zasadil o úpravu § 17. zmíněného zákona. Vždyť se stává, že dělník i výborně kvalifikovaný - a to nejsou právě řídké případy - zvláště v kovoprůmyslu zaměstnaný případně dva dny v týdnu, odchází domů v sobotu s výplatou 40 Kč. Takovýto případ je ovšem horší, než u úplně nezaměstnaného, poněvadž takový člověk je vázán disciplinou závodu a nemůže se tak dobře rozběhnout, aby si něco sehnal; je odkázán skoro pouze na tuto mzdu.

Tento apel nemůže být považován za neodůvodněný a prosím pana ministra sociální péče, aby se věci ujal, poněvadž takováto bída přece jen velmi řve. Připomínám, že i za tohoto stavu právě dnes vymáhají se na dělnictvu před dvěma i více lety splatné daně jen proto, že tenkrát nebyly předepsány.

Při podporách nezaměstnaných mluví zaměstnavatelské kruhy rády o simulaci. Prohlašuji zcela určitě, že také my jsme rozhodnými nepřáteli každékoliv simulace. Více však nežli my měli by zaměstnavatelé vědět, že odbornictví mnohdy nesnese zaměstnání dělníka za každou cenu. Nesnese na př., aby rytec šel ke krompáči. Zejména panu dru Kovalikovi to pravím, který před chvílí z této tribuny činil apel pro jen a jen nouzové práce, aby bylo známo, že nouzové práce v každém případě nepomáhají. Vyžadují-li např. tlouci štěrk, kopati na silnicích nebo podávat cihly zedníkům, pak nemůže se k témuž upotřebiti všech nezaměstnaných, i specielně kvalifikovaných dělníků. A i těch je dnes veliká spousta. Tím konečně vysvětlujeme i ten zdánlivě ne dobře pochopitelný zjev, že Francie - a to z největší části Paříž - vykazuje 50.000 nezaměstnaných, poněvadž kvalifikovaných lidí pro speciální práce není možno ani tam ke každé práci upotřebiti. Proto není možno v každém případě a priori označovat nezaměstnané jako >ulejváky<, či simulanty. Kde o takové by se jednalo, jsme rozhodně pro okamžité zastavení podpory, poněvadž podobné jednání nebude hájit poctivý člověk, zejména však cti svojí dbalá organisace.

Prozatím tedy vyplácíme podpory. Na rok 1922 preliminovalo se pro podpory v nezaměstnanosti 75 milionů Kč. Později pak, když ukázala se tato suma absolutně nedostatečnou, povoleno vládě dalších 100 milionů Kč. Posledně povoleno vládě k upotřebení pro ošacení po případě stravování dítek nezaměstnaného dělnictva 15 milionů Kč, tedy celkem na rok 1922 190 milionů. Při nezaměstnanosti v nynější míře, kdyby tímto tempem postupovala i příštího roku, daleko by se nevystačilo s preliminovaným obnosem na rok 1923. Propočítal jsem spotřebu aspoň na 350 milionů Kč.

Tedy myslím, takhle se to dobře dělati nedá. Jsou to přece ohromné sumy státních platů úplně neproduktivní. Je otázkou rozumné ekonomie obrátit je k produktivnosti. Řekl bych, že mohly by se obrátit v hnací energii našeho průmyslu a výroby. K tomu účelu stálo by snad vládě za úvahu zřízení garancií na průmyslový vývoz do Ruska. Jsou tu ovšem různé obavy, které v některých fasích také sdílíme, máme však přece jen dle vývoje poměrů v Rusku, za to, že ať kterákoliv vláda vystřídá vládu nynější, vždy dít se to bude s tendencí do prava. Nebezpečí toto není tedy přece jen tak veliké, aby se opatření toto nemohlo provésti.

Také však je třeba uvážiti redukci sazeb dopravních. K této redukci podali jsme v posledních dnech návrh zákona. Prozatím jedná se o 50ti %ní snížení válečné daně na tarify nákladní. Nalezne-li tento návrh zákona milost v očích vlády, dokáže asi, že redukce příjmů zaplatí se sama a přivodí v brzku slevu novou, patrnější. Dávka uhelná v souvislosti s nynější mírou dopravních sazeb udržuje parní kotle podniků v chladu. Pochopitelno, když přece dávka uhelná, výše tarifů dopravních, a různé jiné dávky participují ve výrobních nákladech takovou měrou, že v obchodě resultuje k nemožnosti. Dávku uhelnou platí pomalu už jen konsument pro domácnost. Snížením poštovného a kolkovného dojde se ke snížení některých skoro podivných daní, např. surtaxy na benzin, přepychové daně z automobilů a p. Hlavně ovšem vláda musí co nejdříve zakročiti se vší rozhodností u bank, aby zastavily lichvářskou činnost s úrokovou mírou.

Řekl jsem příčiny nezaměstnanosti objektivně. Dělím je na ony, které vyrostly mimo náš vliv, nepouštím však se zřetele ty, na které vliv přece jen máme. Vykonají-li povinnost všichni, jichž se týče, vláda i zaměstnavatelé, ale i kapitalism - ona formace a bojovná fronta velkého kapitálu - pak tato hanba naší doby a nebezpečí příštích může býti citelně paralysována v době dohledné. (Výborně! Výborně!)

Místopředseda Kadlčák: K slovu není dále nikdo přihlášen, rozprava je skončena. Prosím, aby byla přečtena patřičná resoluce.

Zástupce senátního tajemníka dr Bartoušek (čte):

Resoluce výboru rozpočtového senátu N. S. R. Čs.:

>Vláda se vyzývá, aby vzhledem k zjištěným a naléhavým nedostatkům zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 322 Sb. z. a n. a zákonů jej doplňujících předložila, co nejdříve osnovu změn k projednání Národnímu shromáždění.

Místopředseda Kadlčák: Resoluce je předmětem jednání. Budeme hlasovati. Prosím paní a pány senátory, aby zaujali svá místa. (Děje se.)

O celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli míním dáti hlasovati najednou. Obsahuje jen tři paragrafy. Jsou námitky? (Nebyly.) Nejsou.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak jsou obsaženy v tisku čís. 1486 ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijímá se ve čtení prvém.

Ve smyslu přiznané pilnosti přikročíme ihned ke hlasování ve čtení druhém. Mají páni zpravodajové nějaké opravy?

Zpravodaj sen. Jakubka: Ve čl. I. ve třetí řádce za slovem >vůbec< nemá býti čárka; a ve čl. II. ve druhé řádce za slovem >uvedenou< také ne.

Místopředseda Kadlčák: Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byla přijata ve čtení prvém i s navrženými opravami také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijímají se v naznačeném znění také ve čtení druhém i s navrženými opravami.

Budeme hlasovati o navrtané resoluci rozpočtového výboru.

Kdo souhlasí s navrženou resolucí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Navržená resoluce jest přijata.

Tím tento odstavec denního pořadu jest vyřízen.

Mezi schůzí bylo tiskem rozdáno:

Zástupce senátního tajemníka dr Bartoušek (čte): Tisk 1500. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu státního rozpočtu republiky Československé a finančního zákona pro rok 1923.

Místopředseda Kadlčák: Sděluji, že do výboru rozpočtového zvolen byl za sen. Kotrbu sen. Thoř a za sen. Karla Friedricha sen. Hartl.

Navrhuji, aby se příští schůze konala dnes za 5 minut po této schůzí za účelem přikázání došlých spisů.

Jsou proti tomu námitky? (Nebyly.) Nejsou.

Ohlašuji novou schůzi za 5 minut.