Předseda: Prášek.

Místopředsedové: Kadlčák, Klofáč, Nissner, dr Soukup.

Zapisovatelé: dr Krouský, Svěcený.

117 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministerský předseda Švehla; ministři: dr Makovič, dr Rašín, Udržal.

Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr Šafařovič; jeho zástupci dr Batoušek, dr Trmal.

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Udělil jsem dovolenou pro dnešní schází p. sen. Huclovi, Křížkovi a dru Spiegelovi. Dále navrhuji, aby byla udělena zdravotní dovolená panu sen. dru Hellerovi a sen. Sadovi do konce letošního roku.

Kdo s mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se).

To je většina. Žádaná dovolená je udělena.

Prosím, aby bylo přečteno, co tylo rozdáno tiskem:

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):

Tisk 1505. Návrh sen. dra Hellera, Bartha a soudr, na změnu § 9 zákona z 11. června 1919, čís. 330 Sb. z. a n.

Tisk 1506. Návrh sen. dr Herzigové a soudr. na odstranění závad telefonního zařízení v Liberci.

Tisk 1507. Návrh sen. Luksche a soudr., aby věnována byla částka 50,000.000 Kč na sanaci zemědělských družstev, jež následkem hospodářské krise jsou ve svém trvání ohrožena.

Tisk 1508. Zpráva kulturního výboru o vládním návrhu zákona o zevní úpravě předmětů státem vydávaných nebo podporovaných a významných po stránce výtvarné nebo veřejného vkusu (tisk 1469).

Tisk 1509. Zpráva I. výboru ústavně-právního, II. výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona o náležitostech vkladných listin, o výmazu starých pohledávek a o poplatkových úlevách při výmazu a při sestavování vložek na Slovensku a Podkarpatské Rusi (tisk 1482).

Tisk 1510. Zpráva rozpočtového výboru o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu státního rozpočtu republiky Československé a finančního zákona pro rok 1923 (tisk 1500).

Tisk 1511. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu (tisk 3804), kterým se předkládá ke schválení Národnímu shromáždění československo-německá úmluva o převodu zaopatřování válečných poškozenců na Hlučínsku a závěrečný protokol, podepsané v Ratiboři dne 12. dubna 1922 (tisk 3875).

Tisk 1512. Usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu zákona (tisk 3798) o výplatě jednorázových výpomocí k pensím učitelů škol obecných a občanských na Slovensku, vydržovaných církvemi a obcemi s podporou státní (tisk 3854).

Těsnopisecké zprávy o 132., 133. a 134. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé v Praze ve čtvrtek dne 9., v úterý dne 21. a ve čtvrtek dne 23. listopadu 1922.

Zápisy o 135., 136. a 137. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé vyloženy byly podle §u 72 jedn. řádu v senátní kanceláři k nahlédnutí. Jelikož v předepsané lhůtě nebyly žádným pp. senátorem písemné námitky podány, dlužno pokládati zápisy ty za správné a dají se do tisku.

Výboru iniciativnímu:

Tisk 1505. Návrh sen. dra Hellera, Bartha a soudr. na změnu § 9 zákona z 11. června 1919, čís. 330 Sb. z. a n.

Tisk 1506. Návrh sen. dr Herzigové a soudr. na odstranění závad telefonního zařízení v Liberci.

Tisk 1507. Návrh sen. Luksche a soudr., aby věnována byla částka 50,000.000 Kč na sanaci zemědělských družstev, jež následkem hospodářské krise jsou ve svém trvání ohrožena.

Výboru imunitnímu:

Žádost okresního soudu ve Štubňanských Teplicích za svolení k trestnímu stíhání sen. Jana Blaho pro přečin lehkého tělesného ublížení dle §u 301 tr. z.

Předseda: Přikročuji k projednávání denního pořadu, jehož prvním odstavcem je:

Vzhledem k pokročilostí roční doby a vzhledem k tomu, aby státní hospodaření dalo se již od začátku roku na podkladě zákonitě vyřízeného rozpočtu, je třeba, aby naznačená zpráva výboru rozpočtového projednána a vyřízena byla v senátě co nejdříve.

Kdo souhlasí, aby uvedená zpráva projednána byla řízením zkráceným, nechť zvedne ruku. (Děje se).

To jest většina. Pilnost jest přiznána.

Ve smyslu §u 55 odst. 9. jedn. řádu může býti rozpočet projednán nejdříve v šesti dnech.

Navrhuji, aby byla uvedená zpráva rozpočtového výboru projednána tak, že by jedna schůze připadla na debatu povšechnou a čtyři vždy zvláštní schůze na debatu speciální, a to podle čtyř skupin, tedy

skupina politická zahrnující kapitoly:

I. President republiky.

II. Kancelář presidenta republiky.

III. Národní shromáždění.

IV. Nejvyšší správní soud.

X. Ministerstvo zahraničí.

XI. Ministerstvo národní obrany.

XXIV. Ministerstvo pro sjednocení zákonův a organisace správy.

Skupina finanční zahrnující kapitoly:

V. Nejvyšší účetní kontrolní úřad.

VI. Příděly samosprávným svazkům.

VII. Státní dluh republiky Československé.

Skupina hospodářská zahrnující kapitoly:

XV. Ministerstvo obchodu.

XVII. Ministerstvo železnic.

Skupina kulturní zahrnující kapitoly:

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Návrh můj jest přijat.

Dále je

Zpravodajem jest pan sen. dr Horáček. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. dr Horáček; Slavný senáte! Jako minulá léta, tak i letos pokládám za úkol hlavního zpravodaje rozpočtového výboru nikoliv to, abych zde činil nějaké exkurse politického rázu, třeba by ovšem projednávání rozpočtu zavdávalo podnět k různým politickým přáním a k různým politickým debatám, nýbrž vidím tento úkol v tom, abych se omezil čistě na finanční stránku rozpočtu a ovšem také na kritiku celého našeho finančního hospodářství. Především ovšem pokládáte za svou povinnost, vytknouti i zde to, co jsem již zdůraznil loňského roku, t. j. ústavní stanovisko senátu k rozpočtu. Jak známo, rozpočet náleží k těm několika věcem, které mají býti předkládány vládou napřed sněmovně poslanecké k projednání. Ale mimo tuto výjimku není zde co do kompetence sněmovny poslanecké a senátu se zřetelem k rozpočtu, žádného rozdílu. Senát má tatáž práva, pokud se týče zkoumání a schvalování rozpočtu, jako sněmovna poslanecká. A toho musíme si býti vždy vědomi zde v senátě tím spíše, jelikož následkem různých okolností, pro nás velmi nepříjemných, vždycky se nám dostává rozpočtu příliš pozdě, tak pozdě, že jej musíme co možno rychle projednati a že nemůžeme na něm, třeba bychom byli k tomu teoreticky oprávněni, ve skutečnosti ničeho měniti, nechceme-li se vystaviti nebezpečí, že nastane stav ex lex, pokud se týče našeho finančního hospodářství t. j., že rozpočet nebude do 1. ledna příštího roku vyřízen. Ale to neznamená ještě, že bychom se měli snad zde v senátě vzdáti kritiky rozpočtu, naopak. A jsem přesvědčen, že taková kritika bude se zde také konati. A neznamená to také, že bychom neměli při tom pronášeti přání, pokud se týká našeho finančního hospodářství, kterážto přání můžeme činiti zejména ve formě resolucí. Tedy tohoto práva resolučního zajisté nemůžeme se zde vzdáti. Tím není řečeno, že bychom resolucemi chtěli projevovati nějakou nespokojenost s vládou. Ale jest známo, že různé resoluce, které jsme loni přijali, buď byly jen částečně splněny anebo nebyly splněny vůbec, a proto pokládáme ovšem za záhodno, aby aspoň některé z důležitějších těchto resolucí, které nemají ráz politický, byly také letos opakovány a znovu zdůrazněny.

Pokud se týká formální stránky rozpočtu a souvisejícího s tím finančního zákona, setkáváme se v letošním rozpočtu s jistými novotami. Takovou novotou je zejména to, že rozpočet není jenom rozčleněn na rozpočet výdajů řádných, mimořádných a výdajů investičních, nýbrž setkáváme se tu ještě s novým roztříděním výdajů na výdaje osobní a výdaje věcné. Jest ovšem otázka, zdali lze při každém výdaji zcela určitě konstatovati, je-li to výdaj osobní nebo věcný. Jsou skutečně některé výdaje toho druhu, že taková přesná hranice mezi tím, zdali mají charakter osobní nebo věcný, nemůže se dobře stanoviti, ale s druhé strany sluší vítati tuto změnu, poněvadž ona má zabrániti tomu, aby výdaje osobní, které jsou zajisté velikou přítěží našeho rozpočtu, nevzrůstaly na úkor výdajů věcných, aby se jistých věcných položek nemohlo používati k úhradě položek osobních.

Druhá novota po stránce formální jest ona, s kterou rovněž lze souhlasiti, že totiž aspoň formálně zmizela z našeho rozpočtu celá jedna kapitola, kapitola hospodářství poválečného. Pravím, že zmizela, jem formálně, ona se totiž ve věci samé, třebas v jistém zmírnění, letos zase opakuje v jednotlivých kapitolách věcných, kam náleží, ale je to dobré znamení, když přece jen už samostatná kapitola poválečného hospodářství se v rozpočtu našem neobjevuje, poněvadž tím také náš rozpočet nabývá vzhledu rozpočtu normálního.

Jiná taková novota v našem finančním zákoně je ta, že stanoví, že výpůjčky, ke kterým bude vláda zmocněna finančním zákonem, aby jimi hradila schodek, zejména v oboru potřeb investičních, mají býti zproštěny daně rentové. Tentokráte byla tedy volena cesta, aby již v samém finančním zákoně toto zproštění bylo vytčeno, čímž i, má býti dán větší podnět k upisování těchto výpůjček.

Proti tomu nelze ničeho namítati. A myslím, že dnes situace finanční správy, pokud se týče emisní akce výpůjček státních, je poněkud příznivější, než byla dříve, jednak následkem celkové nálady v obecenstvu, jednak následkem jistých zjevů, které se staly v bankovním světě, jednak i tím, že máme zcela určitě zaručeno p. ministrem financí, že úroky z předválečných dluhů budou co nejdříve vypláceny. To, zdá se mi, velmi povzbudilo důvěru v naše finance, a také důvěru obecenstva k upisování budoucích státních výpůjček.

Konečně jedna, řekl bych, nejdůležitější, z formálních novinek našeho rozpočtu, je ona, jež se týká státních podniků. My v tento pojem státních podniků zařazujeme celou řadu různých takových ústavů a závodů, které provozuje stát, jež mají povahu výdělečnou, to jest, jež mají zase přinášeti státu jisté výnosy. Já jsem ve své zprávě všechny tyto podniky na str. 4. uvedl. Jsou to: státní statek Lány, Čsl. tisková kancelář, státní tiskárna, úřední noviny, zbrojovka v Brně, továrna na voj. letadla, tiskárna min. nár. obrany, voj. podniky dřevařské, voj. hospodářství, škol. zeměděl. závod v Uhříněvsi, škol. zeměd. závod v Libverdě, monopol tabákový, státní loterie, mincovnictví, bankovní úřad, státní železnice, státní lesy a statky, Lesy a statky v Podkarpatské Rusi, státní doly a hutě, státní lázně. - A tu je zavedena v rozpočtu ta novinka, že podrobné příjmy a výdaje těchto podniků nejsou obsaženy v rubrikách rozpočtu samého, nýbrž teprve ve vysvětlivkách. To má za účel, aby správa takových podniků nebyla vázána příliš čísly v rozpočtu, aby měla větší, jak se říká, latitudu, větší možnost, pokud se týká jednotlivých výdajů a příjmů, tak jako to musí býti v obchodních podnicích soukromých.

Ovšem, musím zde hned podotknouti, že tato otázka není tak jednoduchá. Když zavedeme snad nové účtování pro tyto podniky nebo když nějakým zvláštním zákonem řekneme, že tyto podniky mají býti obchodnicky spravované, to ještě neznamená, že se tak skutečně stane a že se budou opravdu vypláceti, neboť o tom, zdáli nějaký podnik bude prospívati, nebo neprospívati, nemůže rozhodovati žádný zákon a žádné účetnictví, nýbrž o tom může rozhodovati jen duch, v jakém tento podnik se vede. A tu se ovšem pak setkáváme s celým tím velmi nesnadným problémem podnikání veřejného a podnikání soukromého, problémem, který, jak známo, nebyl ještě rozřešen a o který se rozbíjejí všecky ty tak zvané snahy socialisační. Vidíme, že přece jen dnes podniky ve veřejném vlastnictví a provozu, ať jsou to státní, zemské nebo obecní atd., mají jisté vady naproti podnikům soukromým, kteréžto vady jsou různého druhu, a které nepodařilo se ještě dnes zcela překonati a odčiniti.

Já sám jsem byl vždy a jsem dosud aspoň v teorii přítelem tak zvaného veřejného podnikání. Ale skutečnost ukazuje, že tu příčinou neúspěchů ani není vždy to, co se vytýká mnohdy veřejným podnikům, to jest přílišná těžkopádnost, byrokratičnost atd.; neboť lze se tázati, proč není takové těžkopádnosti na příklad v akciovém podnikání, které je také neosobním podnikáním, při kterém není jednotlivec, nýbrž celý soubor podnikatelů? Mně se zdá, že hlavní vadou všech neúspěchů veřejného podnikání je přílišné zpolitisování těchto podniků a že jsou namnoze závislé od politických stran. Platí to nejen o státních podnicích, ale platí to také o obecních podnicích a dokud, vážení pánové, v této věci neučiníme nápravy, dokud neodpolitisujeme veřejné podniky, těžko docílíme, aby prokazovaly takové výsledky obchodní jako podniky soukromé. V této věci, zdá se mi, že leží těžisko věci a nikoliv pouze ve formální stránce, jak účtují a zdali nějaký zákon bude žádati, aby byly po obchodnicku vedeny.

Co se týká věcné stránky rozpočtu, nemíním unavovati nějakými číslicemi, které mají pánové otištěny v usnesení poslanecké sněmovny. Podotkl bych jen tolik: Jak známo: nalézá se dnes celé naše hospodářství u nás ve stadiu tak zvané deflace. Rozumí se tím snaha, abychom konečně překonali válečné doby, abychom vymanili se z těch vysokých čísel, s kterými se všude setkáváme, abychom se vrátili zase k nízkým číslicím. K tomu směřuje též třeba pozvolné zmírňování cen, snižování mezd a platů, stoupání naší koruny atd. Jest ovšem známo - a já to nikterak nechci popírati - že celý tento pochod jest spojen s jistými obtížemi, s nesnázemi, s krisemi, zejména našeho průmyslu i našeho zemědělství, krisemi našeho exportu, i s jistými sociálními poruchami, nezaměstnaností atd. Zkrátka, celý tento vývoj má následky velice bolestné. Ale na druhé straně víme, že je to vývoj nutný, který musily prodělati také bohaté státy západoevropské i Amerika a kterému se nevyhnou ani ony státy, které ještě dnes sledují politiku zcela jinou než deflační.

Ale je třeba také uvažovati, když již žijeme v době takové deflace, zdali tato deflace nemá se také projevovati v hospodářství finančním, to znamená, zdali také číslice naších výdajů a příjmů nemají sledovati tuto všeobecnou tendenci. A v tom směru, bohužel, musíme říci, třeba náš letošní rozpočet vykazuje již o něco málo menší číslice než loňský, přece jen to není v žádném poměru s celým ostatním hospodářským vývojem.

Náš rozpočet a naše finanční hospodářství nalézá se ještě ve stavu deflace, nýbrž stále ještě ve stavu inflace, a to pokládám ovšem za vážnou chybu.

Vážení pánové! Ve své správě poukázal jsem k tomu, že před válkou v Rakousku, v Předlitavsku činil celkový rozpočet asi 3 miliardy K. Náš rozpočet i s investicemi činí ještě 22 miliardy K. Rakousko-Předlitavsko mělo 28 mil. obyvatelstva, tedy dvakráte tolik než naše republika, která má asi 14 milionů. Vezmu-li znehodnocení dosavadní naší měny, které činí asi ¹/₆ původní hodnoty, měl by náš rozpočet činiti číslici asi 9 miliard. Jestliže počítám i se stoupnutím všeobecné drahoty po válce, které nemá svou příčinu v znehodnocené měně, které se projevuje i v zemích se zlatou měnou a které činí asi 60%, a připočteme-li k těm 9 miliardám ještě 60%, vidíme, že ještě daleko nedostupujeme té číslice 22 miliard, které vykazuje náš rozpočet.

Z toho vyplývá, že náš rozpočet je stále ještě příliš vysoký. V minulých letech jsme vlastně nic jiného nedělali než stále zvyšovali daně. V programu minulé vlády bylo, že daně se nemají dále zvyšovati. Myslím, že s tímto programem už nevystačíme. Nejen že nesmíme daně a dávky a poplatky dále zvyšovati, nýbrž musíme jíti dále a daně příště snižovati.

Ale to se netýká jen daní a poplatků státních. To se týká ještě ve větší míře dání a výdajů našich svazků samosprávných. A my musíme k tomu také s tohoto místa jednou zaujmouti stanovisko. Myslím, že každý z nás je přítelem autonomie, ale myslím, že autonomie nemá býti autoneekonomií. Zdá se mi, že dnes, třeba bych nechtěl všeobecně generalisovat, hospodářství mnohých našich samosprávných svazků jest ještě vlastně nehospodářstvím. Jest to docela bílá vlaštovka, když slyšíme, že někde obce své přirážky snižují. Myslím, že s tímto přirážkovým hospodářstvím musíme jíž konečně jednou přestat. Když někde v obci jsou 500-1000% přirážky, znamená to 5tinásobné až 10tinásobné zatížení daňové, nehledě k tomu, jaká daňová nestejnoměrnost obyvatelstva tím se provádí, když v jedné obci má někdo platiti 5krát až 10krát tolik daní, než kolik platí kdo v jiné obci. To musí se stanoviska produkčního působiti velmi nepříznivě. A podíváme-li se na hospodářství naše ve velkých obcích - nechci tu žádné jmenovati - je to jistě velmi smutné, když např. musíme přiznati, že platíme plyn nejdráže v celé Evropě, anebo když v jiné obci školníci mají větší plat než středoškolští profesoři a lampáři větší plat, než okresní soudcové. To, myslím, že jsou jisté věci, které by konečně u nás měly zmizeti.

Je ovšem povinností státu, aby v té věci šel příkladem napřed. Uznávám, jak těžkou situaci mají zde správcové jistých resortů, jako železnic, pošty atd., ale i tu není pomoci, i tu bude musiti dojíti k jisté deflaci, co se týká tarifů, porta atd., poněvadž to nesouhlasí, jak řečeno, s celým dnešním naším hospodářským vývojem.

Konečně zdá se mi, že celá naše obchodní politika také jednou bude musiti bráti se jinou cestou. Uznávám, že bylo nutno v dobách válečných a poválečných mimořádným způsobem náš zahraniční obchod regulovati, ale proč dnes ještě na př. máme nějaké povolovací řízení, které - račte prominouti - přece jen mnohdy nechává zadní dvířka jistému protekcionářství, to zdá se mi, že je jistě zbytečné a že by bylo záhodno, aby taková zařízení pokud možno byla co nejdříve odstraněna.

Týká se to také celé naší politiky celní. A já jistě nejsem žádným odpůrcem ochrany celní. Uznávám, že naše výroba - a netýká se to jen výroby průmyslové, nýbrž i výroby zemědělské - jistě ochrany má potřebí, ale, vážení pánové, co se dnes děje a jak to dnes je, to se mi zdá, že není v zájmu našeho národního hospodářství. Máme dnes ještě pořád k starému rakouskému celnímu tarifu jisté násobky čili koeficienty, které byly sdělávány před rokem, kdy naše koruna stála v Curychu na 5 centimech. Tyto koeficienty mají býti ekvivalentem právě znehodnocení této koruny. Tyto koeficienty však jsou stále v platnosti, ačkoliv koruna naše stoupla a dosud činí 15-30%. To znamená nikoliv ochranu celní, nýbrž přímo prohibici, přímo zabránění soutěže ciziny.

Z toho ovšem vzniká ona disparita, o které se mluví, nejen, mezi výrobou zemědělskou a průmyslovou, ale i disparita mezi cenou naší koruny za hranicemi a mezi cenou naší koruny doma, jelikož, kdyby zde nebylo oněch prohibičních opatření, nemohla by koruna doma míti menší hodnoty, než koruna za hranicemi.

Dovolte, abych se zde ještě zmínil při této příležitosti o tom, co spadá do oboru ministerstva financí, t. j. o žádoucí reformě daňové.

Je známo, že všechny politické strany dnes žádají takovouto reformu, která se týká celé soustavy daňové, způsobu vybírání, ukládání a placení daní. I já pokládám takovou reformu za nutnou z toho důvodu, že skutečně naše soustava daňová je příliš nepřehledná, že je takovým chaosem a pralesem nesčíslných zákonů a nařízení, ve kterých se pomalu ani finanční orgány nevyznají, ale také z toho důvodu, že zejména také reformy, které jsme provedli, co se týče ukládání a vybírání daní, nebyly šťastné. Je starou zásadou, že daň platiti a vybírati se má tenkráte, když ten platitel je k tomu nejzpůsobilejší a nejschopnější, a ne v nějakých libovolných lhůtách, kdy on není dosti solventní. Je také starou zásadou, že každý poplatník se má vyznati v předpisech daňových, čemuž dnes není. Je dále starou zásadou, že každý má věděti, mnoho-li a kdy má platiti. Dnes se v tom nikdo nevyzná a následkem toho pak daňová povinnost je mnohem tíživější, než by byla, kdyby poplatník napřed věděl, kdy a co má platiti. To jsou všechno požadavky zcela oprávněné a jsem přesvědčen, že pan ministr financí přáním těm také vyhoví. Na druhé straně nesmíme si však pod reformou daňovou představovati, že bychom snad mohli odstraniti všechny daně a zavésti jen jednu daň, poněvadž soustava daňová je něco historicky vžitého, co souvisí s celým naším hospodářským vývojem a dá se tedy prováděti jen postupem a racionelně. V tom směru bylo nám slíbeno, že již od r. 1924 má taková reforma daňová vejíti v život, a my tyto sliby můžeme jen vítati.

Konečně ještě rád bych se zmínil o jedné dávce, která zejména v poslední době způsobuje mnoho zlé krve a to je ta osudná dávka z majetku a přírůstku na majetku. Víme, že tato dávka z majetku a přírůstku na majetku svého času byla odůvodněna, že byla celým Národním shromážděním přijata, ale ovšem od té doby se poměry velmi změnily. Chybou bylo, kterou těžko někomu klásti za vinu, že tato dávka nemohla býti hned předepsána a hned vybírána, kdy snad ještě méně tíživě by se byla cítila, kdežto dnes se stává pro mnohé vrstvy občanstva břemenem skoro nesnesitelným. Proto doufáme, že správa finanční v tom směru jistou novelisaci provede, totiž takovou, která by bez nového zatížení finančního aparátu přece jen břímě daňové snížila.

Vážení pánové! Nechci zde líčiti stav našich financí a našeho celého hospodářství nějak příliš optimisticky. Možná, že jdeme ještě dosti těžkým dobám vstříc, nevíme, co nás čeká a je vždycky lépe, raději hleděti do budoucnosti s jistou opatrností, než snad nějak lehkomyslně, že to všechno půjde hladce a dobře. Ale na druhé straně, myslím, přehlédneme-li celý ten náš vývoj od převratu až dodnes, že by bylo křivdou a bezprávím, jak se to někdy děje, přehlížeti, že jsme přece jen učinili třeba ne veliký, ale přece aspoň jakýsi pokrok, pokud se týká našich poměrů hospodářských vůbec. Jestli tento pokrok se někdy zapírá, zejména od našich stran oposičních, není to oprávněno. Prosil bych vážené pány z oposice, kdyby se podívali na stav hospodářství a financí oněch států, které leží mimo naše hranice, tedy našich států sousedních (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: Vy jste přece vítězný stát, kdežto oni jsou poražení!), a jestliže pánové budou upřímní, musí přiznati, že by jistě obyvatelstvo německé našeho státu neměnilo s hospodářským osudem obyvatelstva těch států, které leží mimo nás. (Sen. Meissner [německy]: Ale co musilo Německo vykonati? O tom nemá >Tschechei< ani zdání!) Právě proto, že tam jsou velice těžké důsledky světové války, kterých přece jenom u nás v tak značné míře není. Nechci posuzovati, jak dalece oposiční stanovisko pánů, zejména se strany německé souvisí s jejich názory politickými, to mi nepřísluší. Ale se stanoviska hospodářského myslím, že k tomuto - řekl bych - zásadně nesmiřitelnému stanovisku příčin nemají. Apeluji zde na pány se strany německé agrární, že jistě náš stát pro zemědělské obyvatelstvo činí dosti (Odpor u příslušníků německé strany zemědělské, souhlas na sociálně-demokratických lavicích.), apeluji na německou stranu sociálně-demokratickou, aby přiznala, že jistě náš stát provozuje velmi intensivně sociální politiku, politiku, se kterou mohou býti spokojení, apeluji zde dále na měšťácké strany německé, že jistě není liberálnější ústavy a jistě že není liberálnějších zařízení (Odpor u německých stran občanských. Německé výkřiky: Válečná půjčka! - Sen. dr Hilgenreiner [německy]: A jazykový zákon), než v naší republice. Neuzavírám se naději, třeba že dnes musím jen jménem většiny doporučovati rozpočet tento ke schválení, že přece jednou - třeba po delší době, až vzroste nová generace, také na straně německé, která střízlivě bude posuzovati věci a která se postaví na půdu dnešního, politického uspořádání střední Evropy - že potom snad nadejde doba, kdy hlavní zpravodaj rozpočtu také jménem spoluobčanů německé národnosti bude moci doporučovati rozpočet našeho státu senátu ke schválení.