Poněvadž volím rád vždy nejkratší a nejúčinnější cestu, navrhuji v tomto směru následující resoluční návrh:

>Vládě, se ukládá, aby vypracovala, do dvou měsíců spolu s navrhovatelem a aby podala návrh zákona o zřízení >Politické komise očistné< po způsobu >Komise úsporné<, jež by byla nadána širokými právy a plnou mocí k předvolání všech osob politicky činných, jakož i státních úředníků a zřízenců k přezkoumání jejich majetkových poměrů a způsobu života v r. 1914 a majetkových poměrů dnešních.

Já se, pánové, vystavuji první tomuto nebezpečí a hned se k té komisi dostavím, aby se to řádně přezkoumalo.

>Po nálezu křiklavých rozdílů u postiženého, řádně nedoložených a neprokázaných, že jich nenabyl buď legitimních obchodem nebo prostředky dovolenými a čestnými, předán buď každý takový lichevním soudům.< To je velmi, dobré na naše malé keťásky, i pro tyto pány se toho dá dobře použíti, takže není třeba zvláštního zákonodárství konstruovati a vymýšleti. >Soudy a policie nechť jsou pomocnou rukou jmenované komisi. O každém šetření buďtež podány zprávy veřejnosti tiskem. Náklady řízení hradí se z trestních pokut odsouzených. Trvání jmenované komise jest odvislé od úplného odstranění zla.< To bude ovšem trvati dlouho. >Neobjektivní řízení vyšetřujících orgánů podléhá v tom případě paragrafu o zneužití úřední moci, o kterémžto případě rozhoduje ministerstvo spravedlnosti.<

Tímto způsobem zbavíme se jistě a rychle všech pomluv a špatných insinuací a znemožníme, když ne všecku korupci a úplatkářství, tož její největší část.

Na konec prohlašuji, protože celé řady našich dobře míněných rad a návrhů nebylo dbáno, ani našich skrovných žádostí a proseb na ochranu a podporu našeho obchodu, řemesel a živností, ze stranického hlediska briskně odmítáno, dále celý rozpočet jest také jenom znovu ohromným zatížením našeho lidu, aniž naproti tomu byly dány v dohledné době nepatrné záruky pro obrat ve dnešní krisi, která pro náš stav je opravdu katastrofální, že jsme nuceni odmítnouti bráti odpovědnost za celou dosavadní politiku a přenechati ji slavné vládní koalici.

Aby byla celá čsl. veřejnost řádně a pravdivě informována o pravém stavu věci, poněvadž nemám jiné příležitosti, prohlašuji s tohoto odpovědného místa, že jsme uznávali i my za nezbytné, vytvořiti tentokrát celonárodní vládní většinu a že jsme se také v čas u p. min. předsedy Švehly hlásili. Byli jsme však s naprostou neústupností a nepochopením pro skrovné naše požadavky odmítnuti, aby pak mohli páni dnešní vládní koalice farisejsky ukazovati na nás, jako na škůdce národa a postaviti nás do světla nejnepříznivějšího. (Pochvala.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Uděluji slovo panu sen. Slavíkovi.

Sen. Slavík: Slavný senáte! Jest přirozeno, že každý z nás, kdo má posuzovat předložený právě rozpočet na r. 1923, podívá se vždycky na stránku příjmů a na stránku vydání. Považujeme rozpočet za nejdůležitější předlohu nejen z toho stanoviska, že rozpočet sám dává nám obraz finančního hospodaření státu, ale i že z rozpočtu samotného můžeme usuzovat na celou strukturu našeho státu a přirozeně tedy, jestliže posuzuji příjem, a vydání, musím posuzovat rozpočet z toho stanoviska, zdali stát má tolik prostředků, aby mohl svoje vydání krýti úplně svými příjmy, neboť tam, kde vydání převyšuje příjmy, jest přirozeno, že musí potom stát hledět ty příjmy buď vnitřní půjčkou nebo nějakou půjčkou zahraniční si opatřiti. Pokud stát ještě používá vnitřní půjčky, dá se to jakž takž omluviti, ale jakmile musí sahat k půjčkám zahraničním, znamená to do jisté míry ochuzování tohoto státu, neboť zúrokování těchto zahraničních půjček vyžaduje dosti značného kapitálu, který plyne do zahraničí. Proto dnes, díváme-li se na náš rozpočet, kde vidíme - že není potřeba sahat k těmto půjčkám - vítáme ten rozpočet s jistým pocitem radosti, neboť rozpočet sám, ač vykazuje schodek v obnosu 558 milionů, který jistě snad bude během roku úsporami, které ještě v hospodářství nastanou, - uhrazen. Přece jen pro nás zde znamená jisté plus, když vidíme, že rozpočet oproti roku loňskému jest menší než byl r. 1922 a že tudíž máme oprávněnou naději, že skutečně překročili jsme bod, kdy jsme hnali rozpočet do ohromné výše a že od tohoto bodu začínáme klesati a že rozpočet v následujících letech přizpůsobí se poměrům poplatnictva a bude menší a přijatelnější.

I tím, že rozpočet rozdělen jest na vydání osobní a věcná, je v rozpočtu jistý pokrok, neboť jak senátoři a poslanci, tak i poplatnictvo může dobře posouditi, jakým způsobem ona vydání povstala, na co byly jednotlivé položky vydány a z toho důvodu může i kritiku svou založiti.

Náš rozpočet jest ovšem nepřiměřeně vysoký, to je pravda, ale - vážení pánové - když sám p. ministr financí v rozpočtovém výboru prohlásil, že každý třináctý člověk jest státním zaměstnancem, pak přece myslím, že toto číslo nás musí poněkud překvapiti, neboť když 12 lidí má vlastně vyživovati třináctého státního zaměstnance, pak náš personál jest příliš ohromný a bude nutno přemýšleti o tom, aby i v tomto ohledu nastala náprava. Řekl bych, že mnoho zaviňuje naše administrativa, že tak veliký počet zaměstnanců máme a dále to, že není přesně vymezena kompetence, jednotlivých ministerstev.

Vážení pánové! Jest úžasné, když vidíme, že jedna a táž věc, docela nepatrná, musí proběhnouti třemi až čtyřmi ministerstvy, než konečně dojde k vyřízení! Abych ukázal to na příkladě: Měl jsem jednu nepatrnou záležitost, která týkala se mé župy. V jednom okresu rozešel se tamnější národní výbor, likvidoval po ukončení své činnosti a zbylo po něm velmi nepatrné jmění. O to jmění ucházela se tamnější komise pro péči o mládež, poněvadž dokazovala, že podporuje vdovy a sirotky po padlých vojínech, a jistě této komisi bude přiřčen zbytek. Žádost byla podána loni v červnu na ministerstvo vnitra a když nedocházelo k žádnému vyřízení, požádali mne a já jsem došel na ministerstvo vnitra asi před měsícem, ale ministerstvo vnitra již tehdy postoupilo žádost do ministerstva sociální péče. Putoval jsem z hradu do ministerstva sociální péče a když jsem tam přišel, dozvěděl jsem se, že toto ji postoupilo invalidnímu oddělení a tam se po dlouhém jednání žádost našla. Měl ji jeden z pánů úředníků, který právě týden před tím vystoupil ze státní služby a žádost tak, jak se dostala z ministerstva vnitra, ležela na stole a nebyla na ní učiněna ani čárka. A to trvalo přes rok! Laskavostí přednosty onoho oddělení bylo mi umožněno nahlédnouti do ultimátu, kde jsem se dozvěděl, že dotyčná žádost byla podána ministerstvu sociální péče jen k dobrozdání a až ministerstvo sociální péče dá dobrozdání zpět, žádost putuje k dobrozdání na ministerstvo Národní obrany, až tam bude vyřízena, přijde zpět a půjde k dobrozdání na ministerstvo financí, a až přijde odtud zpět, teprve ministerstvo vnitra o tom rozhodne. Půjde-li to tímto tempem, jest naděje, že za pět let bude tato žádost vyřízena. Ale, když to půjde rychleji, rád uvidím do jakého postavení bude ministerstvo vnitra postaveno, až bude míti o této nepatrné záležitosti rozhodnouti, když jedno ministerstvo řekne >ne< a druhé >ano<.

Račte uvážiti, že v každém ministerstvu mají zvláštní podací protokol, všude musí se akt zvlášť zanášeti a musí proběhnouti celou úřední cestou, uvažte, kolik lidí jest při tom zaměstnáno pro věc úplně nepatrnou. Jistě tuto věc mohlo by vyříditi ministerstvo vnitra samo ihned a není potřeba, aby taková malá věc probíhala řadou ministerstev.

Tento obrázek nastiňuji proto, abych ukázal, že naše administrativa potřebuje nápravy, rychlé reformy a zjednodušení. Tím odpadne velice mnoho pláce, tím také odpadne mnoho sil a nebudou si musiti síly naříkati na přetěžování prací a nebude třeba zbytečného papíru na psaní takovýchto záležitostí.

Tím ovšem přirozeně odstraní se neproduktivní práce a myslím, že musí býti v zájmu státu, aby každá neproduktivní práce odpadla. Tím by se zmenšil také rozpočet. Mluvíme-li o neproduktivní práci řekl bych pak, že není zrovna příliš milé když vidíme, že paraduje v rozpočtu ještě dnes ministerstvo pro zásobování, řekl bych ministerstvo zbytečných záležitostí, poněvadž tam je práce skutečně neproduktivní. Řekne-li se dnes, že toto ministerstvo má za úkol regulovati ceny životních potřeb, odpusťte, že tomu nevěřím, neboť žádné ministerstvo na světě nedovede zredukovati ceny životních potřeb a nezreguluje je, poněvadž ceny životních potřeb může regulovati jedině soutěž a nabídka. Bude-li veliká nabídka, budou levné ceny, nabídka a poptávka jest regulátorem, který upravuje ceny životních potřeb. Když již tam je, těšíme se, že aspoň v příštím rozpočtu odtamtud zmizí.

Potěšitelné ovšem je v rozpočtu to, že za tu krátkou dobu, po kterou náš stát trvá, dostali jsme se do takových poměrů, do takového finančního hospodářství, že můžeme již vypláceti bankovky při kolkování zadržené a že můžeme též splatiti půjčku svobody.

Ale přece přes to rozpočet jest stále příliš vysoký. Již p. generální zpravodaj rektor Horáček naznačil, že neodpovídá tato výše ani poměrům valutárním, ani hospodářským a že tento rozpočet je přece jen nepřiměřeně vysoký.

Vážení pánové! Je to pravda, ale tu bych řekl, že nedával bych přílišnou vinu vládě. Ta vláda i p. ministr financí musí dělati rozpočet podle toho, mnoho-li k těm vydáním potřebuje příjmů. Já bych řekl, dejme si ruku na srdce a řekněme také trochu >mea culpa<, jestli je tam ten rozpočet vysoký, neseme na tom značnou vinu my, poněvadž jsme dělali zákon jeden za druhým a to dosti rychle, nevím, zda-li ta rychlost taková musila býti, kde jsme dávali do vínku vládě jisté výdaje, které jsou dnes obrazem tohoto rozpočtu. Když jsme udělali zákon a řekli: ty to musíš platiti, pak se musíme na to dívati, že rozpočet je vysoký, a jest to pro nás mementem, abychom zase nedělali takové předlohy zákonné, které by uvalily obrovská břemena na poplatnictvo, které by měly za následek, že bychom s rozpočtem dolů jíti nemohli. Ve veřejnosti i mezi námi všude se říká, že následkem vysokého rozpočtu máme také přirozeně velikou výši daní a jest pravda, vážení pánové, že dnes břemena daňová jsou fakticky nesnesitelná, že jsou příliš vysoká. Ale, velevážení pánové, při té příležitosti nutno říci, že vysokou platbu daňovou zavinily také ještě jiné příčiny, víme, že dnes máme těch daní takovou ohromnou spoustu, že se v tom vůbec už nikdo nevyzná. Víme, že naši lidé dostávají pouze šek, na kterém jest jistá číslice, co musí zaplatiti a ještě nemá ani potvrzenku uschovanou a již dostane druhý a platí zase, a jsou případy, kde musí platiti úroky a to 10%. My děláme velice nízké úroky, od 10% to začíná, a když to pak spočítal, viděl, že některé daně měl přeplacené a některé nedoplacené, ze kterých musel platiti 10% úroky; kdyby byl býval měl správný předpis všech daní, mohl se toho uvarovati. Vítám proto prohlášení p. ministra financí, že napříště každý poplatník bude míti přesně předpisy, co má platiti. Ale vedle těchto daní, které jsou více velmi značné, přece jen nejsou tím hlavním prostředkem ještě, který přivádí nynější neblahé poměry, nýbrž ve větší míře jsou tím vinny přirážky, které k těmto daním jsou vybírány. Prosím, když my řekneme, že chceme, abychom, šli s rozpočtem dolů, musíme také říci, že musí nastati jiné hospodářství u našich autonomních úřadů, obcí a okresů. Víme, že toto jest taková dosti bolavá stránka a nemilá věc, ale, vážení pánové, hospodářství finanční jest tak důležité, že jest nutno, aby s toho stanoviska bylo posuzováno a pak nemůžeme připustiti, aby poplatnictvo snášelo, aby přirážky obecní dostupovaly někde takové výše, jako jest tomu právě nyní. Máme právě jednu dosti malou obec v mé župě, kde mají, prosím, obecních přirážek 2400%, teď račte vzíti přirážky okresní, které dělají, několik set, přirážky zemské atd. A nyní vidíme, že daň původní jest velmi nepatrná, oproti všemu tomu, co se na tu daň navěsilo. Tedy tam musí nastati přirozeně také obrat, musí nastoupiti vědomí, že naše obce musejí hospodařiti tak, aby to poplatnictvo těch obcí sneslo, musí dělati a povolovati své rozpočty a svá vydání tak, aby nepřepínaly nijak síly svého poplatnictva, poněvadž tím zůstává taková obec pozadu, ježto to musí pak krýti půjčkami, které na dlouhou a dlouhou řadu let rozvoj této obce znemožňují.

Jsme si vědomi krise, o které se mluví, a neuzavíráme naprosto nijak očí před tím, že je krise průmyslová a budeme vítati všechny kroky a prostředky, které vláda podnikne, aby odstraněna byla krise průmyslová. Ale, velevážení pánové, uznáváme-li, že je krise průmyslová, žádáme na druhé straně, aby také bylo uznáno, že je také krise zemědělská. O krisí průmyslové jistě bude ve specielní debatě hodně hovořeno a budou dokazovány všechny prostředky k odstranění, a i příčiny této průmyslové krise. Naší povinností bude, abychom dokázali, že krise zemědělská zde jest. Nechci do specielní debaty zasahovat, abych nebral látku pánům kolegům, kteří o té věci budou hovořiti, ale poukazuji na to, že jest jistý rozdíl mezi krisí zemědělskou a průmyslovou.

Velevážení pánové, průmysl vyrábí a prodává své výrobky postupně a může se říci, že veliké ztráty utrpí snad tím, že výrobky měl ve skladišti jako zásoby a že při nynějším poklesu cen na těchto zásobách ztrácí. Ale přece jen postupně přichází k tomu zlevnění, a on tudíž postupně ztrácí na jistých částkách, poněvadž jakmile lacino prodal, zase lacino koupí suroviny, takže ta ztráta není přece jen tak náhlá a snad ani ne tak veliká jako u zemědělství. V zemědělství prodává zemědělec jen jednou za rok, neboť zemědělec má jen jednou za rok sklizeň a jen jednou za rok svoji sklizen může prodat, a jen jednou má svůj příjem. Ale nyní přirozeně kalkuloval, že podle toho, zač své výrobky zemědělské prodá, bude moci krýti veškeru svoji režii. Celý rok musil vydávati podle smluv kolektivních, které byly uzavřeny, veškerá zvýšená vydání. A najednou, když měl přijíti ke svému příjmu nastal tak ohromný pokles cen, že klesly výrobky zemědělské o 79% a u brambor dokonce o 90%. Tento ohromný pokles cen přirozeně musel způsobiti zde krisi zemědělskou a musel přivoditi nynější důsledky. I nám bylo by milejší, kdyby onen pokles mohl jíti pozvolna. My naprosto nestavíme se nikdy proti tomu, aby naše výrobky zemědělské byly dány za levnou cenu, za takovou cenu, která by byla přístupna nejširším vrstvám obyvatelstva. Ale, vážení pánové, na druhé straně přirozeně musíme hájiti to, aby rentabilita našich usedlostí zemědělských odpovídala také tomu investovanému kapitálu a té celoroční práci, kterou náš zemědělec konal.

Slavný senáte! Vidíme, že u průmyslu je možno zlepšovati, správněji řečeno, aspoň jest zde možnost spíše zastaviti vydání než u zemědělství prostě tím, že zastaví práci. A vidím to právě v nynější době, a byl to zvláště můj předchůdce, který zde mluvil, p. kolega Trčka, který naznačil, že celá řada závodů zastavila práci. Tím že továrny zastavily práci, rozpustily dělnictvo, mají výhodu, že zbavily se jistých vydání. Ale i stát přichází ku škodě, poněvadž nejen že ztrácí na daních, příjmech, ale tyto závody daly mu presentem všechno to dělnictvo, jemuž musí platiti podpory v nezaměstnanosti. Budu o nich jesle později mluviti. Ale, vážení pánové, u zemědělství jest nemožno, aby zemědělec mohl zastaviti svůj podnik, on ho musí provozovati dále a nemůže nikdy propouštěti své dělnictvo. Tedy vidíme, že zde i stát, dívá-li se s tohoto stanoviska, je v jisté výhodě při zemědělství oproti průmyslu, poněvadž má stálý kádr svého poplatnictva a nemůže se státi, aby stát dostal ještě presentem nezaměstnané lidi ze zemědělství, jako je dostane z průmyslu. My, vážené shromáždění, nejsme proti tomu, aby odpory v nezaměstnanosti se platily. My přirozeně považujeme to se stanoviska sociálního za spravedlivé, že dělník, ztrácí-li práci, a nemůže-li práci najíti, nemůže přece býti ponechán sám sobě, že musí zde býti někdo, kdo by mu zabezpečil alespoň nejnutnější výživu, a to v té podpoře v nezaměstnanosti, pro kterou jsme také hlasovali. Ale, velevážení pánové, prosím, jestliže my uznáváme správnost vyplácení podpor v nezaměstnanosti, přirozeně také na druhé straně máme právo reklamovat jisté právo pro naše lidi, pro naše drobné zemědělce. Kdo zná poměry na venkově ví dobře, že náš malý drobný zemědělec není ničím jiným, než dělníkem na svém vlastním hospodářství, neliší se tedy od dělníka průmyslového ničím, naopak snad tím, že ten malý zemědělec pracuje od rána do noci, napíná všechny své síly, aby na tom malém hospodářství se se svou rodinou uživil. A přes to, vážené shromáždění, nevoláme po podporách v nezaměstnanosti pro tyto lidi, nýbrž chceme jen, by zde stát byl jen jistou oporou, stane-li se, že krupobitím, nebo jinými živelními pohromami tito lidé jsou postiženi. Prosím, nastane-li takový případ, ptá se někdo, z čeho ten malý člověk, drobný zemědělec, bude živ? Průmyslový dělník má alespoň zaručenou podporu v nezaměstnanosti, ale tito lidé nemají zaručeno ničeho. My s tohoto stanoviska budeme volat po tom, aby zde v takových případech byla alespoň jistá ochranná opatření a lituji, že zde není pan. ministr financí, poněvadž vím, jakmile řeknu, že tato ochrana je možná jen pojištěním, že honem by pan ministr financí kroutil hlavou, že na to nic nedá. Abych ho upokojil, řeknu, že nežádáme a nechceme stát přivésti k tomu, aby se musil finančně angažovat, by z toho měl nějaké finanční ztráty. Tato otázka dá se velmi pěkně rozřešiti a dovoluji si jen upozorniti např. na předlohu, která v Jugoslávii byla podána, která má chrániti zemědělce při krupobití. Tam není zřízeno žádné státní živelní pojištění, nic takového, nýbrž v předloze stojí, že stát bude až do 50 ha výměru v takových případech vypláceti poškozeným kvotu, která je percentuelně uznána tak, jako by poškozený někde byl pojištěn a pak všechny podpory, které budou uděleny, ministerstvo zemědělství tamější prostě rozvrhne přirážkou na veškeré přímé daně a přirážku berní úřady vyberou. Tím celá věc jest velmi lehce a snadně rozřešena. Víme, že zde narazíme ovšem na jistý odpor, když bychom tímto způsobem to chtěli rozřešiti, a že se nám řekne: >Když je tolik ústavů, může se dát každý pojistiti proti krupobití, pak není potřeba něčeho podobného. Ale, velevážení pánové, víte dobře, že dnes právě tím způsobem, že jen tam, kde krupobití čačtěji tluče, se výhody té užívá a že v důsledku toho pojišťovací prémie jsou tam tak vysoké, že v krajinách těch používati pojištění toho nemohou. Jen prosím, tou všeobecností, tou vzájemností, svépomocí, bylo by možno docíliti toho, touto nepatrnou přirážkou, kdyby kruhy průmyslové měly jisté pochopení také pro to zemědělství, které přece jen tvoří jistý a pevný základ a kdyby mohlo se to k ostatním daním přiraziti, byla by ta přirážka přece velmi nepatrná a zaručovala by se pro všechny případy ochrana našim drobným zemědělcům.

Když již jsem se zmínil o tomto způsobu pojištění, dovolte mi, abych se ještě jedné věci dotkl.

Máme-li dospěti k finanční rovnováze, musíme nejenom zabezpečiti trvalý a vydatný zdroj příjmů, nýbrž musíme se postarati o účelnou ekonomii výdajovou. Tedy šetřit! Šetření však neznamená pouze škrtat výdaje zbytečné, nebo alespoň ne naléhavé, nýbrž i tam, kde výdaj jest nezbytný, vydávati hospodárně a účelně.

Dovolím si ukázati na příkladech, že dá se právě v tomto směru mnoho vykonati a zbaviti státní pokladnu zbytečných nákladů, bude-li na všech stranách postaráno o účelnou organisaci výdajovou. Právě v posledních dnech byly všechny listy plny sensačních zpráv o aféře dopravního pojištění pro stát, v němž významnou roli hrála fma Kostka a její šéf p. Bergman. Nechci se zabývati právní stránkou tohoto případu; mluvím-li o rozpočtu, pokládám za nutno všimnouti si pouze stránky praktické. V tomto směru jest jisto, že stát při zadávání dopravního pojištění ve zmíněné aféře vydal zbytečně značné částky. Jaká je příčina toho? Dle dnešního stavu přenechává se jednotlivým resortům, by v rámci své působnosti zadávaly pojištění. Jest zcela, přirozeno, že v každém ministerstvu nemůže býti zastoupen pojišťovací odborník, který by měl posouditi výši prémie, podmínky zadání, bonitu společnosti, s níž pojištění se uzavírá. Dnešní stav způsobuje tedy, že příslušný referent odkázán jest výhradně na výroky, posudek a dobrozdání referenta. Není potom divu, že při nejlepší vůli, úzkostlivosti a ciferní přesnosti dochází ke zjevům, jako jest aféra, o níž jsem se zmínil. A přece dala by se v této věci snadno získati náprava. Stačilo by, kdyby celé toto zadání pojištění státem bylo koncentrováno na jednom místě, - vhodným by byl k tomu dozorčí úřad ministerstva vnitra, které by buď samo o zadávání státních pojištění rozhodovalo, nebo kdyby snad postup tento rušil kompetenci jednotlivých resortů, - dala by se věc zaříditi tak, aby ministerstva byla povinna před zadáním pojištění, vyžádati si od tohoto orgánu rozhodující dobrozdám. Ministerstvo vnitra, v jehož kompetenci otázky pojišťovací sahají, mohlo by dojista, ať již samo, nebo po slyšení odborníků z kruhů prakse, posouditi kvalitu nabídky a účelnost pojištění. Není pochyby, že tímto postupem daly by se ušetřiti značné částky; vždyť o jediném případě Bergmanově píše se, že stát vydal zbytečně 1.3 mil. Kč, - t. j. případ veřejnosti známý; avšak kolik jich je, o nichž se veřejnost vůbec nedozvěděla?

Ještě z jednoho hlediska bych se nad případem výše zmíněným pozastavil. Ač máme zde celou řadu domácích pojišťoven, které provozují dopravní pojištění, byla přes to zadávka svěřena ústavu cizímu, a k tomu by přece jen nemělo docházeti, aby stát své zadávky obstarával s pominutím podnikatelů domácích. Bylo by proto nutným, aby orgán, u něhož by se soustřeďovalo zadávání státních pojištění, bral zřetel výlučně na podniky domácí, přihlížeje na jakost podmínek a výši prémie. Nepochybuji, že tento podnět, který je jak v zájmu státních financí, tak i domácího podnikání, bude předmětem zkoumání a že ho bude též skutečně dbáno. Když už jsem se zmínil o těch pojišťovnách, upozorňuji, aby ministerstvo vnitra rozhodlo konečně také otázku těch koncesí pro cizí pojišťovny. Co se v této věci děje, vyžadovalo by další kritiky, kterou bych nerad zde při rozpočtu rozváděl. Vážení pánové! Při výši rozpočtu uvádí se z mnohých stran také, že na výši těchto vydání měl by veliký vliv zákon o 8hodinné době pracovní. Aby nám bylo rozuměno, prohlašuji beze všeho, že my uznáváme, jestliže někdo 8 hodin intensivně pracuje, že toho má dosti. S toho stanoviska jsme hlasovali také pro 8hodinovou dobu pracovní. Ale, vážení pánové, přece jen se mi zdá, že tento zákon jsme dělali příliš generálně a ne individuelně. Je veliký rozdíl mezi tím, jest-li někdo 8 hodin pracuje, nebo jestli někdo 8 hodin sedí v budce, nebo prochází se po trati. Tu myslím, že by tam snad přece jen mohl seděti o trochu déle a již ze zdravotních ohledů také tu procházku by mohl dělati trochu delší čas. To se mi zdá jistým znehodnocením práce, neboť si nedovedu představiti, jak můžeme srovnávati dělníka, který osm hodin pracuje, s lidmi, kteří osm hodin denně intensivně sedí, leží nebo se procházejí. To není správné, a s toho stanoviska bych rád viděl, kdyby nastala jistá náprava v zákoně, ne že by se stal snad osmihodinovou dobou pracovní nějaký úbytek, nýbrž my se na to musíme dívati, pokud se týče výkonnosti práce. Tu musím říci, že výkonnost mnohých odvětví neodpovídá skutečně té intensivní práci, kterou jsme si představovali.

Snahou našeho státu musí býti také to, aby podporoval všechna odvětví, která zaručují soběstačnost každého státu a specielně jest to v zemědělství, kde musíme se starati o to, abychom naší intensivní výrobou uživili občanstvo této republiky. Neboť vy víte dobře, když jsme museli nakupovati mouku za hranicemi, jaké ohromné miliony, ba miliardy vyházeli jsme za hranice, poněvadž jsme zde neměli dostatek potravin. A důsledky pravě tohoto vydání zahraničního poneseme ještě dlouhá léta. Proto v zájmu státu jest, aby výroba zemědělská dostoupila takové výše, aby kryla potřebu celého našeho státu. My zde podmínky v našem státě máme, my můžeme toho docíliti, jestliže se nám dostane určité podpory se strany státu a pochopení pro naše požadavky.

Ale tento rozpočet neodpovídá té poplatní síle a nynější početnosti zemědělského obyvatelstva, neboť v něm jsme percentuelně velmi slabě zastoupeni. Ale ani to nevyčítám, vím, že stát potřeboval a potřebuje na velmi nutná vydání. Jestliže ho upozorňuji, činím tak proto, aby v příštích rozpočtech byly naše nejspravedlivější požadavky zahrnuty a podle toho rozpočet ministerstva zemědělství byl upraven.

My jsme si vědomi, a jistě i celá veřejnost, že jen v silném zemědělství spočívají pevné základy státu a že v silném zemědělství má stát zaručeny příjmy pro svá vydání, se kterými do budoucna vždy může počítati.

Tolik jsem považoval za povinnost říci s hlediska všeobecného rozpočtu. Pokud se týká politické části, budiž mi dovoleno, abych naznačil náš poměr k oposici. Jest potřeba, abychom si docela otevřeně, upřímně a jasně řekli, jak se na to díváme, aby z toho mohly býti učiněny jisté závěry. Vím, že i oposice může býti zdravá a dobrá, ale jen tehdy, jestliže oposice pohybuje se v rámci státu a jestliže oposice svými návrhy a různými náměty má na mysli zlepšení nebo urychlení vývoje tohoto státu, odstranění vad atd. Tedy pokud se s toho stanoviska, na oposici díváme, musili bychom oposici jen vítati. Bohužel, nemohu to říci o oposici naší, která nepohybuje se v rámci státu. Tu specielně musím říci, že i ta část oposice se strany pánů na lavicích německých nepodává nám, prosím, nějakého obrázku, že by oposice jejich pohybovala se v rámci státu. Já docela otevřeně za svoji stranu prohlašuji, že bychom vřele vítali spolupráci s pány na stranách německých, že bychom, velmi byli rádi, poněvadž my - jako strana zemědělská - která stojí na jistém konservativním vývoji, máme mnoho zájmů společných. Ale jistá část pánů se stran německých činí projevy jak v tisku, tak na schůzích a v parlamentě takového druhu, ze kterých musíme souditi, že nějaká spolupráce pro tuto dobu, aspoň s pány, kteří za těmito projevy stojí, není absolutně možná. Pokud nebudete na německé straně přesvědčeni, že jste příslušníky tohoto státu, a že k tomuto státu máte také v důsledku toho určité povinnosti, do té doby - bohužel - spolupráce možná nebude. (Sen. Knesch: Loyalita!) Ano, jistá loyalita.musí býti jak od nás, tak i od vás, a nejen se strany státu. Charakter každého státu tkví v jeho ústavě a v jeho volebním řádě. Prosím, pánové, řekněte, zda-li můžete naší ústavě něco vytknouti. Naše ústava byla sdělána na principu naprosté demokracie, na principu naprosté rovnoprávnosti všeho občanstva bez rozdílu národnosti a náboženského přesvědčení. Když se, vážení pánové, podíváte na volební řád, musíte v něm viděti naprostou rovnoprávnost, poněvadž ten snad až příliš do detailu právě tuto demokracii nám charakterisuje. (Odpor na německých lavicích.)

Pánové, nerozčilujte se, to by bylo zbytečné. Vy nám vytýkáte, že jsme ústavu a volební řád dělali bez vás, já to obrátím: Jak by ta ústava a volební řád vypadaly, kdyby jste ho dělali vy, bez nás? Prosím, vážení pánové, stačí, když se podíváme na to, co jste nám slibovali za války a co jste přímo napsali, jak s námi budete zacházeti, až to centrální mocnosti vyhrají. Když si to přečteme, tu nejlépe vidíme, jak by vypadal ten volební řád, kdyby k tomu bývalo došlo. Ale, vážení pánové, máme jiné příklady. Když se dělal v Rakousku zákon, o všeobecném hlasovacím právu, nedělal se podle nějaké rovnoprávnosti, nýbrž podle národnosti. Tam každá národnost byla měřena zcela jinak. My, jako národ nejkulturnější a nejvyspělejší v Rakousku, dostali jsme se až na předposlední místo, kde jeden náš poslanec připadl na více než 100.000 obyvatelů, u Rusínů dokonce na 300.000, aby jste si udělali mandáty na několik tisíc obyvatelů. Můžete, prosím, vytknouti něco takového našemu volebnímu řádu!? Náš volební řád nerozděloval národnosti, ten je tak demokratický, že dal úplnou rovnoprávnost. Právě proto, pánové, můžete děkovati našemu volebnímu řádu, že jste v takovém počtu zde zastoupeni, který odpovídá úplně a snad ještě více počtu obyvatelstva německé národnosti v tomto státě. (Hluk. Sen. Luksch [německy]: Tomu nevěříte přece sám, že je to demokratický stát, to je stát násilnický! Národnostní stát, nikoliv národní!) - Nerozčilujte se, vždyť máte možnost nám to vyvrátit. Kdybych se rozčiloval, musel bych říci na druhé straně, že není spolupráce dnes s vámi možná aspoň ne s jistou částí, poněvadž projevy vaše samotné to dokazují. Může-li v parlamentě povstati zástupce německý, který výslovné tak hlásá velezradu, když - vážení pánové - v tomto vážném sboru, kde má býti soudnost na pravém místě, vystoupí učenec, rektor vysokého učení, kde má býti symbol práva a spravedlnosti, na řečnickou tribunu (Výborně!), muž, který složil slib republice Československé, a prohlásí z tohoto místa, že se k těm velezrádným projevům připojuje, pak se nedivte, že je bereme tak, jak s vašeho stanoviska byly prohlášeny, že v tom vidíme velmi vážnou věc, a že fakticky jste na dráze, na které s vámi absolutně pracovati nemůžeme. Pánové, dívejte se na nás poněkud jinak. Když se podíváte na vládní lavice, nesmíte viděti v ministrech představitele našich politických stran. Nikoliv, pánové, musíte v nich viděti představitele té veliké idee státní, a to vám musí býti důkazem, že my vědomí státní máme mnohem vypjatější, že my máme vědomí státní tak silné, že mu dovedem podříditi všechny naše zájmy stranické, a jestliže uctíváme ty, kteří nám dopomohli k naší svobodě, - naše legionáře - pak, prosím, abyste viděli, že v nich vidíme velkou lásku k vlasti, ten veliký heroismus za svobodu našeho národa, jehož ovoce vy také užíváte. Tedy prosím, abyste s tohoto stanoviska na nás se dívali, a ne jako nepřátelé. Pánové, u nás nenajdete nepřátelství, nýbrž pochopení, ale pravím: my nebudeme naprosto ničím spolupráci vaši vykupovati, poněvadž jsme přesvědčeni, že přijde doba, kdy vy sami uznáte, že jste rádi, že jste v republice Československé. Kdybych se dnes zeptal vašeho voličstva, vím, že bych našel mnoho těch, kteří by řekli: >Já nechci do Německa, ani do německého Rakouska, já jsem rád, že jsem zde.< Jistě přijde doba, aspoň kojím se tou nadějí, kdy uznáte naše loyální stanovisko, že se sejdeme na té cestě a potom že i vy ve prospěch tohoto státu budete svou práci vykonávati. My známe sílu a inteligenci německého lidu a právě proto litujeme, že dnes ta spolupráce není možná, ačkoliv bychom jí ze srdce vítali.