Já se táži, jestli to není činnost, která sloužila ke blahu státu. A nyní, pánové, jistě jste slyšeli a četli v novinách, že pan president republiky vrátil některý zákon s připomínkami. Uvažte, kdyby president byl nucen vraceti zákony s připomínkami, v případě, že bychom měli jen jednu sněmovnu a on byl tím uveden v takové postavení, že by musil vydávat připomínky. K jakým důsledkům by to vedlo, nechci ani domyslili, a také poměr presidenta k Národnímu shromáždění byl by tím povážlivě dotknut; že by pak to prestiží Národního shromáždění nesloužilo, o tom jsem pevně přesvědčen. Proto mohu klidně říci, co prohlásil president v italské sněmovně, že považuje senát za sílu státu naléhavě potřebnou pro spravedlivou a prozíravou správu státní.

Pánové, nyní dovolte mně, abych také ještě promluvil o našem rozpočtu, a to o formální jeho stránce. Rozpočet, jak víte, je tak důležitým úkonem parlamentárním, že zaujímá první řadu v celkovém parlamentárním jednání. Činnost parlamentu v této příčině, by se k příslušným debatám připínaly zcela, přirozeně i politické otázky, je v podstatě hospodářská. A jestliže je to činnost hospodářská, pak náleží otázky rozpočtu řešiti nikoliv s hlediska politického, nýbrž s hlediska státní potřeby, s hlediska hospodářského, A tu všechny parlamenty si stěžují, že rozpočet není projednáván tak, jak by projednáván býti měl, že by měl býti projednáván samými odborníky, což je velice těžké při těch spletitých a četných úkolech státních; a bohužel, také parlamenty nejsou tak sestaveny, aby vynikaly samými odborníky. A tu se dále poukazuje na to, že i výbory kolikráte jsou bezúčelné, že je to zbytečné mrhání časem, obírati se položkami, které rok co rok se opakují a mají býti projednávány znovu, jak ve výboru, tak ve sněmovně. Tu, velectění pánové, ještě poukazuji k tomu, že se skutečně staly náběhy, aby tento neúčelný způsob projednávání rozpočtu byl změněn. Tak na př. v Anglii dobře to vycítili. V Anglii vůbec nějakého výboru rozpočtového nemají. Tam jedná celý parlament o rozpočtu, poněvadž se vychází z názoru, že jen členové výboru jsou informováni, ale že mají zejména projednávati rozpočet také oni členové, kteří jsou v neustálém styku se svým občanstvem, voličstvem, od kterého dostávají informace a počiny.

Ovšem tento způsob projednávání rozpočtu v plénu, nevím jestli by byl pro nás účelný. Ale druhý způsob, který volila praktická Amerika, a který bych dával přece jen k uvážení, kdyby jednou došlo k nějaké změně jednacího řádu, což není postupem času vyloučeno, je ten způsob, že se sice zřizují výbory, avšak specielní, pro každé ministerstvo zvláštní výbor, takže máme vždycky také v čele každého výboru zpravodaje odborně vzdělaného a tento výbor zajisté, který se skládá pokud možno z nejvíce odborníků, mnohem účelněji dovede kontrolovati hospodářství státní, než nějaký jiný výbor sestávající z různých členů. Při tom ještě je ta výhoda, že se ušetří mnoho času, neboť pakliže specielní výbory vedle sebe zasedají současně, pak zajisté mohou býti v kratší lhůtě hotovy než výbor, který od počátku až do konce musí projednávati celý rozpočet a teprve, když na tu položku dotyčnou přijde, o ní jedná.

Co se týče naší republiky, poukázal velice vhodně pan prof. dr. Horáček na to, že my ještě neustále se musíme odpolitisovati a náš jednací řád je zřejmým toho dokladem, zejména pokud se týče odborných výborů. Poukazuji zejména také k rozpočtovým výborům, které mají ustanovení, že výbory mají býti sestaveny podle určitého politického klíče. Vidíte tedy, že podněty, které zde byly dány, nejsou zbytečny.

Ale měl bych ještě jednu prosbu. Nevytýkám to vládě, nýbrž vyslovuji pouhé přání. Jestliže má býti rozpočet náležitě projednáván a má býti skutečně náležitě a věcně kontrolován, tu musíme přece míti za základ závěrečné účty z předešlého roku, abychom mohli ty závěrečné účty zkoumati a porovnati s rozpočtem minulým, jestli se pohyboval v mezích státního hospodářství a ve směrnicích, které mu parlament dal.

Vy víte, pánové, že pan ministr financí prohlásil, že byl s to podat konečné vyúčtování jen až do roku 1920. Pravím, že to nevytýkám, ale mám za to, že bychom se měli přičiniti, abychom co nejdříve naše účty přivedli do pořádku, aby skutečně umožněna byla náležitá kontrola.

A nyní, pánové, ještě něco, co souvisí také s našimi dětskými nemocemi, a to je otázka, zdali ještě možno měniti rozpočet v plénu, anebo když přijde do druhé sněmovny, jako se to stalo s těmi 10 miliony pro nezaměstnané. Uvažte pánové, co činí každá vláda, jsouc si vědoma té velké odpovědnosti, že každý rozpočet sestavuje s náležitou, často až přílišnou pečlivostí, a v přítomném případě tím více si vláda dala záležeti, neboť víme, že vláda vykonala také četné škrty, že rozpočet dříve mnohem vyšší byl na snesitelné cifry upraven.

Tu myslím, že není výhodno a záhodno, aby se u nás zahostil zvyk, abychom snad v parlamentě přišli s novými výdaji, poněvadž se může státi, že přijdou také jiné strany, a že tím může býti rozpočet v nepořádek uveden a to, co namáhavou prací bylo ke konci přivedeno, přivedeno bude z pořádku. Důsledkem toho stát demokratický jako Francie vycítil, že to dobře nejde a stanovila předpis k tomu v tom smyslu, že pouze ve třech prvých schůzích parlamentárních lze rozpočet zvýšiti. Avšak má také ustanovení, pokud se týká zvýšení osobních výdajů, neb zavedení nových výdajů osobních, že je k tomu potřebí zvláštního zákona i nelze výdaje ty vyříditi v rámci rozpočtu, nýbrž teprve zvláštní předlohou, která musí býti parlamentem přijata.

Nyní dovolte, abych se zmínil ještě několika slovy o ministerstvu zahraničním. Velice příjemně se mne dotkla zpráva p. ministra zahraničí, že vlastně etat ministerstva zahraničí jest podstatně nižší naproti dřívější mnohem vyšší cifře a že ušetřeno bylo na výdajích 30 %. Pánové, to při nynějších poměrech není maličkostí, a i kdyby se bral zřetel, jak na to teď bylo poukázáno, že otázka valutní zde hraje roli, jsou zde nicméně znatelné škrty plně odůvodněné, které souvisí také s vyřešením personální otázky, která v posledním roce byla skutečně - to mohu říci - až s překvapující šetrností ve prospěch našeho státu vyřešena.

Osobní otázky byly zde velmi obtížné, poněvadž nahromadili se lidé nezpůsobilí, kteří byli díky ministerstvu zahraničí >z největší části odstraněni< a těším se, že i nadále se tak stane.

Ale něco bych si přál, aby, pokud se týče representačních platů, bylo na to pamatováno poněkud generosněji, poněvadž representace - pánové, buďme si upřímní - zejména v zahraničním světě mnohem více hraje roli nežli věcné argumenty. Tak mimoděk připomínám si interparlamentární sjezd ve Vídni, který obeslán byl ne sice oficielně zástupci Anglie a Francie, ale přec zástupci těchto zemí a kde dovedli Maďaři velmi obratně využitkovati naší nepřítomnosti na tomto sjezdu, jelikož pozvali pány z Anglie a Francie do Maďarska, tam je velmi skvostně a nádherně uvítali, ukazovali na četné křivdy, které se maďarskému národu dějí, a kdo četl jednotlivé řeči oněch francouzských a anglických delegátů, mohl viděti a pozorovati, že skutečně to, co bylo řečeno, padlo na dosti úrodnou půdu, i myslím, že ministerstvo zahraničí mělo co dělati, aby paralysovalo jen poněkud účinek těchto řečí.

Pan sen. Mayr-Harting odsoudil činnost ministra zahraničí. Pan profesor Mayr-Harting ukázal na to, že se Malá dohoda boří. Kdyby byl býval četl veřejné listy a bulletiny, které se nám každodenně předkládají, mohl poznati, že se Malá dohoda nebortí, nýbrž rozšiřuje. K tomu nyní, pánové, nějakou kritiku podávati v přítomných chaotických, neurovnaných a nejistých poměrech politických a zahraničních, pokládám přece jen za poněkud odvážné.

Pokud se týče ministerstva vnitra, měl bych ještě nějaké přání. Instituce četnictva je zajisté velice důležitá a důležitá zejména pro naši republiku, která vyžaduje náležitého pořádku. Zejména je potřebí četnictva tam, kde tohoto pořádku nebylo. Jest potěšitelno, že vláda ústy svých zástupců a také zejména pan ministr v poslanecké sněmovně poukázati mohli k tomu, že institut tento funguje velice dobře. Jen o něco bych prosil, aby snad vláda jen se nedržela těch článků, které uveřejněny bývají v tak zvaných odborných listech, aby je ihned de plano nepřijímala za své, nýbrž je náležitě vyšetřila. Já si zajisté cením těžké práce našeho četnictva a plně uznávám, že postavení jeho je velmi obtížné, ale nicméně bych si přece přál jakéhosi šetření. A v tom utvrzuje mne také okolnost, kterou zde chci uvésti a kterou znám z vlastního názoru, domnívaje se také, že podobné případy jsou i jinde.

Měli jsme roku 1914 na našem politickém okresu vyškovském 13 četnických stanic. Postupem času byly tyto četnické stanice rozšířeny ještě vždycky o jednoho člena. Dalším postupem času rozšířeny stanice dokonce až na 18, a tu se mně řeklo: >Pane poslanče< - tak se mně to aspoň řeklo - >to je velice mnoho. Co jsme konali s 13 stanicemi, teď konáme s 18, oni chodí na procházku a nemají nic na práci.< A nyní prý se ještě zamýšlí zříditi 23 těch stanic v našem okresu. A, pánové, taková stanice prý stojí aspoň 80 tisíc. Bude-li to také v jiných okresích tak, tak bych přece jen prosil, aby vláda zejména tomuto institutu věnovala náležitou pozornost.

A, pánové, dovolte ještě ke konci několik slov o té naší úsporné komisi. Tato úsporná komise počala velmi slibně svůj úkol a zajisté již okolnost ta, že existuje, byla příčinou, že leckteré nepořádky, které zde byly, byly na náležitou míru uvedeny a vyšetřeny. Pánové, já myslím, aby tato finanční komise přece jen pracovala dále, ovšem s náležitou obezřetností a taktem. Vždyť vláda nemůže býti o všem informována, na vládu přicházejí takové těžké úkoly a takové množství úkolů, že nemá času, aby se ještě těmito otázkami tak příliš zabývala. A zajisté je to zásluhou zástupců lidu, pakliže se spojili po zákonu k takové korporaci, která má mimo dozor také ten úkol, aby zejména počátky naší správy byly uvedeny do náležitých kolejí.

A z té duše bych si také přál, aby vláda činnost této finanční komise také lépe uznala a aby pokud možno se také jí řídila. Mám důvěru k této vládě, neboť vidím, že má skutečně opravdovou vůli učiniti pořádek, učiniti pořádek ve financích, učiniti pořádek ve správě. Vím, že je to těžký úkol, ale mužové ve vládě se nalézající jsou mi zárukou, že to, co ve vládním programu bylo prohlášeno, bude splněno.

Per aspera ad astra. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Uděluji slovo panu sen. dr. Koperniczkymu.

Sen. dr. Koperniczky (německy): Slavný senáte! Předkládá se nám rozpočet pro příští rok, jehož obrovský počet cifer dělá dojem, jako by se vstupovalo do mohutného, hustého lesa, a nevyznali se dobře uprostřed těch mnohých vysokých stromů. Nevidíme ničeho, nežli množství stromů. Tak také zde jsme přemoženi a stísněni množstvím cifer.

Nám senátorům přísluší zkoumati tyto obrovské spousty cifer, po případě přičiniti k ním své poznámky a námitky. Cítím se také povinován sdělili své poznámky, pokud jde o správu různých záležitostí tohoto státu. Tak nemohu smlčeti a musí poukázati na okolnost, že v celé státní správě stále ještě se nepřihlíží k zásadě zdravého a odůvodněného systému úspory, anebo ze tento systém alespoň se řádně a nepřiměřeně neprovádí. V tomto obvinění obsažen jest dvojí nedostatek anebo chyba. Předně nás přesvědčují nesmírně vysoké částky jednotlivých výdajových položek o jistém velikášství, o nezdravé štědrosti anebo dokonce marnotratnosti, kterou i pak nebylo by lze lehko omluviti, kdyby naše republika mohla pohlížeti, zpět na značné stáří a kdyby na základě zkušeností dřívějších let si mohla dovoliti, popřáti sobě také jisté méně nutné anebo dokonce zbytečné výdaje a kdyby směla, sledujíc tradici státu, jenž se cítí mocným, projevovati také přiměřenou velkomyslnost. Ale náš stát jako takový jest ještě neplnoletý a příliš mlád, nežli aby mohl si vynutiti a zodpověděti tento neoprávněný náklad a toto nehodící se velikášství.