Pozemková reforma v Podkarpatskej Rusi nesnesie odkladu, obyvateľstvo však, aby jej mohlo byť plne účastné, potrebuje v najvyššej miere ľavného úveru a tak i po prevedení reformy prvé roky podpory štátu. Zákon o naturálnych pachtoch, ktorý bol práve pred rokom prijatý, nebol plne využitý, rovnež tak nebol pre nedostatečnú lehotu využitý zákon o drobných pachtoch z roku letošného. Tu je potreba ešte do jara 1923 zjednať nápravu buď cestou administratívnou alebo alespoň vládnym nariadením. Dlhodobé pachty zostaly v Podkarpatskej Rusi až na malé výjimky rovnež nevyužitkované. V Podkarpatskej Rusi je potreba siahnuť bez odkladu k pozemkovej reforme i na pôde štátnej - lebo by inak celé 2 župy, t. j. 2/3 Podkarpatskej Rusi neboly pozemkovej reformy účastné. Tvorením sa spoločnosti, jako bola svojho času zamýšľaná Schönbornom et Companie, nesmie tu byť pozemková reforma obhájená, ani nie pod rúškom industrializácie. Industriu lzä tu sriadiť i bez veľkých komplexov pôdy, ktorá prísluší drobnému zemedelskému ľudu ruskému pod Karpatami. Na Podkarpatskú Rus je potreba vyslať najlepších našich úradníkov a ochrániť väčšinou negramotný ľud pred štváčmi, platenými väčšinou od našich nepriateľov. Čo o týchto ľuďoch súdi prostý rusínsky roľník z Verchoviny, dozvie sa slávna snemovňa z dopisu zo dňa 3. decembra, písaného môjmu známemu do Prahy. Dopis je od pána Sčerdikého, maľoroľníka z Lazu u Nižných Vorečiek a znie dotyčné miesto následovne: >politické diela idú stejne ako drieve - ľud nejaví žiadny alebo málo interesu pre organizáciu. Väčšia časť národa premýšľa o maďarónskych rečiach a o písaní maďarónských listov zo schôdze užhorodskej. Čo písal Kaminský vo Vestníku, že je veľké pobúrenie medzi národom pre zatčenie niekoľkých Maďarónov, to je - do slova - paskudnaja lež brechňa (biedna lož, podvod), lebo prostý národ, v ktorom je ešte málo ruského uvedomenia, mal velkú radosť - doslovne: duže byli dovolni i rádi, što na konec vláda prekázala svoju sílu - že na konci vláda ukázala svoju sílu, že ona môže odstrániť tie špatné - vrednich - elementy, ktoré za maďarské peniaze kalia vodu na Podkarpatskej Rusi.

Premýšľajú o tom, jako by bolo možno ešte raz dostať nášho Rusína v >rabské jarmo< potmešilému maďarskému plemenu. Dokumentárne dokážem, že jakonáhle sa navrátili prepustení Maďaroni z Užhorodu (>tí, ktorí boli zavretí<), tu naši ľudia neboli spokojní s tým a radi by, aby boli ešte raz zatčení, a medzi nás neboli púšťaní, aby nim dali pokoj. My si ďaleko drieve svoje veci upravíme, jestli oni sa nám do nich nebudú miešať. Veď medzi nami nenie čistého ruského inteligenstva to potvrďuje aj činnosť Holiša. Riaditeľ Podkarpatskej banky, ktorý defraudoval prez milion korún, prchol do Maďarska. >Kormi ne kormi volka a volk u les.< Krm neb nekrm vlka, on vždy bude v lese. Podkarpatské porekadlo.

A teraz čo povedá tento prostý roľník Rusín o agitácii kommunistov vzhľadom na Verchovinu, v tomže dopise zo dňa 3. prosinca t. r.: >Čo sa týka návštevy na Verchovine kommunistickej delegácie, tu môžem riecť, že tak agitovať môžu len spustlé a sošlé elementy (do slova: pustve so uma sošedšii elementi mohut tak agitirovat jako oni). Konečne i táto delegácia odišla a po jej odchodu smejú sa naši dedinčania na príklad tomu, že komunisti riekli, že dane platiť netreba, lebo vraj v Čechách nikto neplatí. Naši zemedelci im dávali také pikantné odpovedi, že súdruh Tausik na ne zostal dlžen. Na príklad: K čomu na Rusku vyberajú daň chlebovú od zemedelcov bez zreteľa na panujúci tu hladomor - alebo -neplatí-li sa daň - z čoho majú sa hradiť výlohy - a iné. O písaní >Rudého Práva<, že deti sbierajú na cestách drevnú hubu a koňský trus a z toho chleba robia, to tiež neni pravda, lebo všeobecného hladu u nás niet. Je tu iba čiastočný hlad, lebo že bieda tu panuje, to je isté, poneváč to závisí od prírody, je a bude tu - tu bude možno privodiť iba čiastočné zlepšenie života, nie však úplné. Ja niesom starý - patričný pisateľ má asi 40 rokov - pamätujem dvakrát ešte horšiu biedu, nežli letošnú - len že tehdy nebolo komu kričať a žalovať, teraz kričia naši vrahovia, aby oslabili silu Slovanstva. Konečne vie celý svet, že sú u nás v Karpátoch veľké hory, že sme tu predelali vojnu a že není možno v tak krátkom čase privodiť nápravu.

Ďalej píše Sčerešký: Sú tu veľké mrazy, 12 až 15 stupňov a stonie tu na nachladenie takmer 1/4 detí. Ináč zakladám tu kreditné družstvo a v takomto židovskom hniezde medzi negramotnými ľuďmi je strašné vyobraziť ruskú kultúru - Maďarmi zavinenú. Zakladáme čitárne a iné, práca ťažká vo dni v noci - síly upadajú a nepriateľ štve, štve......

Tak tedy vypadá skutočná bieda zavinená maďarským tisíciletým režimom, ktorého teraz využívajú komunisti, nie snáď, aby pomohli, lež svorne s Maďarmi štvú proti republike, aby zakryli skutočný hladomor v úrodnej širej Rusi - ich režimom zavinený.

Dovolil som si vás týmto trápiť, poneváč ja česky neviem a česky to bolo písané. Konečne my hlasujeme, že rozpočet prijímame. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda Kadlčák: K slovu je přihlášen pan sen. Stark.

Sen. Stark (německy): Slavný senáte! Mám mluviti ke kapitole >Ministerstvo národní obrany<, při čemž bohužel musím konstatovati, že pan ministr Udržal se stkví svojí nepřítomností. Po válce, která pro imperialistické mocnosti střední Evropy byla ztracena, domnívalo se lidstvo, že bude osvobozeno ode jha a svěrací kazajky militarismu, a obzvláště byli to národové států, vzniklých na půdě bývalého Rakousko-uherského mocnářství, kteří nechtěli více slyšeti o militarismu, poněvadž ohavnost jeho dostatečně pocítili na vlastním těle a pocítili jeho požehnání. Všeobecným bylo tudíž přání odstraniti úplně militarismus, a byla to zejména Anglie, která se ústy svého tehdejšího předsedy ministerstva pokusila zahájiti odzbrojení na celém světě, zajisté poznávajíc, že hospodářská nutnost vyžaduje zmenšení militarismu, poněvadž státy pod přímo obrovským břemenem výdajů pro vojsko netoliko trpí, nýbrž musily by se zhroutiti.

Jeho pokus, učiněný ve prospěch lidstva, ztroskotal však o tvrdošíjný odpor jednotlivých mocností, ku kterým obzvláště také patřilo Československo, které o nějakém odzbrojení nechce ničeho věděti, ježto jeho ministr věcí zahraničních dr. Beneš mluviti o nějakém odzbrojení nazývá již útokem na Československou republiku, uvnitř a zevně konsolidovanou. Pan dr. Beneš to obzvláště byl, jenž hleděl namluviti Svazu národů, že vojenský rozpočet v tomto státě odpovídá minimálním požadavkům, ježto republika po převratu roku 1918 nenalezla ničeho, čeho by se bylo dalo užíti k organisaci branné moci.

Slavný senáte! Pan ministr Beneš, který si domýšlí, že jest jedním z nejlepších diplomatů světa, namlouval svým spojencům ve Svazu národů něco, přednesl jim báchorku, které u nás žádné dítě nevěří, poněvadž každý ví, že po převratu roku 1918 všechny zásobárny, skladiště a arsenály přeplněny byly vražednými nástroji a všemi věcmi, které k nim patří. Přes to vydali jsme pro své krásné a udatné vojíny ve slavné odmilitarisované a odrakouštělé republice neméně nežli 12 miliard, což nikterak nemá znamenati, že vojíni z toho spolkli lví podíl.

Tvrdilo-li se v rozpočtovém výboru, že se při výdajích na militarismu již spoří, tož dokazuje přímý opak toho skutečnost, že přes obrovský vzestup kupní síly československé koruny byla škrtnuta pouze maličkost 42 milionů korun. K tomu dovoluji si projeviti mínění, že na venek vykázaná úspora 42 milionů při militarismu nalezla přístřeší v rozpočtu jiného ministerstva.

O nějakém odzbrojení u nás však ve skutečnosti nelze ničeho pozorovati, což nejlépe dokáže srovnání s odbouráním militarismu v jiných zemích. Anglie škrtla asi 1.100 milionů korun a snížila počet vojska skoro o 50.000 mužů. Malé Dánsko zmenšilo vojenské výlohy o 21,5 milionů korun, Rumunsko zmenšilo počet vojska o 25.000 mužů a i v Japonsku chystají se zmenšiti stálé vojsko a snížiti služební dobu. Konečně dokonce vysoký protektor a věrný spojenec tohoto státu, totiž Francie, zmenšil služební dobu na 18 měsíců. Jenom my v Československu držíme se stavu vojska, jenž odpovídá počtu vojska ve Spojených Státech, ve kterých bydlí 110 milionů lidí. Ulehčení rozpočtu mohlo by v našem státě nastati hned, kdyby se dovolilo, aby platila služební doba určená dle branného zákona. Shledáváme nepochopitelným a nemůžeme porozuměti, že české sociální demokraty nelze pro to získati, nýbrž že nezodpověditelným způsobem molochu militarismu věnují sumy, které se vyplýtvají neproduktivně a které znamenají loupež na národním jmění národů.

Obzvláště obracím se také proti stále ještě platnému trestnímu řádu vojenskému, který rovněž jako mnohé jiné zavržitelné instituce převzat byl ze starého Rakouska do svobodné republiky, která se odrakouštila potud, že dnes poštovní schránky již mají jiný nátěr. Reforma vojenského trestního řádu jest nutným požadavkem doby a shledávám při nejmenším směšným, že tento řád, proti kterému již ve starém Rakousku Češi bouřili, dnes sami v platností zachovávají. Výdaje, jež učiněny byly při mobilisaci, do té chvíle ještě nebyly rozpočtově projednány, i zdá se mi zcela podivným prohlášení ministra národní obrany, že větší výdaje učiněné při mobilisaci, které oceňuje částkou 100 milionů korun, uhrazeny jsou prý úsporami. Do rozpočtu učiněno úhrnem za 557 milionů korun objednávek a z těchto bylo stornováno za částku 237 milionů korun, takže skutečně bylo vydáno jen 320 milionů korun. Připočteme-li k tomu také ještě 100 milionů korun na úsporách, zůstává přece stále ještě otevřená položka neméně nežli 200 milionů korun, která naléhavě žádá vysvětlení. Zde se mi zdá něco býti v nepořádku, ze kteréhožto důvodu bych pana ministra žádal za odůvodněné vysvětlení. (Předsednictví ujal se místopředseda Klofáč.)

Nákladná francouzská vojenská misse, která byla povolána k výcviku našich vojínů, není s to, aby tento výcvik provedla, poněvadž se s našimi lidmi vůbec nemůže dorozuměti, a poněvadž považuje hrubost a bití za nejvhodnější prostředek k výcviku, domnívajíc se, že u nás má co činiti s Marokány anebo Kafry. Čtěte jen pánové české listy a naleznete tam vyjádřeno to, co zde tvrdím, že domýšlivá povýšenost a chorobná velikášská domýšlivost těchto francouzských důstojníků nikterak není schopna zmenšiti kastovní panství důstojníků a zvýšiti demokratický vliv, vliv ministra národní obrany a lidového zastoupení, kteréž dnes nemá vůbec slova ve věcech týkajících se vojska. Tento kastovní duch důstojníků zdá se mi ostatně, že také přešel do správy, poněvadž tato správa přes platný zákon, dle něhož jest do dvou měsíců odpověděti na interpelace, nepokládala za nutné anebo pokládala dokonce za zbytečné odpověděti na naše interpelace. Připomínám zde jen nevyřízené interpelace v senátě, které podali naši, soudruzi Löw a Heller ve příčině poměrů u bratislavského 23. pěšího pluku, moji a sen. Friedricha interpelaci, která se zabývala neštěstím, které se přihodilo na střelnici ve Stodě a při kterém jedno dítě přišlo o život. Tuto řadu bylo by lze ještě doplniti. Odstranění mzdy v nemoci a odebrání mzdy na penězích a kuřiva jakožto trestu disciplinárního očekáváme co nejdříve.

Postrádáme však stále ještě předlohu nového zákona o vyživovacích podporách, jenž nám byl slíben již před rokem, V branném výboru žádali naší soudruzi opětně předložení nového služebního řádu, což bylo slíbeno. Jest nepochopitelno a ukazuje na zvláštní odrakouštění, že nyní byl vydán zatímní služební řád, při čemž ponecháno stranou Národní shromáždění, a ve kterém nebylo vojínům přiznáno ani moderní právo stížností ani systém důvěrníků. Ale také proti starému rakouskému nemravu, jako obzvláště proti pověstnému prohledávání kufrů, obracíme se s veškerou rozhodností, poněvadž jsme se musili dozvěděti, že přes volební právo vojínů jejich politické smýšlení nejen jest potlačováno, nýbrž dokonce zakazováno. To platí zejména o vojínech komunisticky orientovaných. Ministr národní obrany trpí dokonce toto jednání, tím, že je prohlašuje za oprávněné. Jako dříve tak také v tomto státě jest ještě dnes důstojník a pop reakcionářskou silou, oba se nalezli v dobré shodě. Tak žádá služební řád povinný pozdrav při církevních funkcích, jako na příklad vzdání pocty monstranci.

Jeví se stále jasněji, že vojenská správa musí tančili podle noty jenerálního štábu, neboť jinak by se nebylo mohlo státi, že se při poradách o poskytování úlev živitelům rodiny řeklo, že další úlevy nejsou možny, poněvadž vysoký generální štáb se tomu staví na odpor. To ukazuje příliš jasně, že v této republice, ve které dle výroku Masarykova není militarismu, jedině generální štáb má rozhodovati ve vojenských věcech. Jinak jest pan ministr národní obrany ve svém způsobu velice řízný. Důstojníkům, kteří dne 28. října v Bratislavě spolu nepůsobili při státní oslavě, hrozí tresty, kdežto ve příčině přivazování vojínů nechce znáti ani právo ani zákon. Na mrtvé a na mrzáky, kteří za míru při střeleckých pokusech a pod. byli stiženi neštěstím, nevzpomíná ani slovem. Zdá se, že nezná případů korupce, které se objevují jako následky dnešní vojenské organisace. Pomalu, ale jistě, naplňuje duch starého Rakouska netoliko nižší úřady, nýbrž také vyšší úřady správní, což umožněno jest skutečností, že bezvlivnost ministra národní obrany dnes jest mnohem větší, než byla kdy před tím.

Pan ministr národní obrany vyjádřil se tedy před krátkou dobou v rozpočtovém výboru senátu o milici. Stěžoval si trpce do drahoty milice a pravil, že miliční systém jest nyní předmětem bedlivého studia. Odborníci vyslaní za účelem studia do ciziny přinesli zdrcující zprávu, že milice jest velice neekonomická a mnohem dražší, nežli pravidelné vojsko. To jest pro agrárníka Udržala velmi důležitým poučením. Z příkladu Švýcarska nepoznává, že také ve Švýcarsku občanstvo pod tlakem třídních protiv stále více opouští své staré demokratické zásady a že nepokládá již více dělníky následkem miličního systému za dosti spolehlivé ochránce soukromého majetku. Dle jeho měšťáckého pojetí přijde levněji, když se mladí lidé vytrhnou z jejich povolání, když se odejmou hospodářskému životu a když se strčí do kasáren, aby je tam krmili na státní útraty, na útraty veřejnosti, a aby tam konali na rozkaz blbé tělesné pohyby a aby je někdy uniformovaní lidé vedli trošku do přírody, za kteréžto věci se vydávají miliardy. Dle jeho názoru jest náš krásný militarismus nepostradatelným pro zbrojící průmysl, dále praví, že jest těžko zaváděti milici ve státě, ve kterém jsou stále ještě silní živlové, kteří se k tomuto státu nechtějí přiznávati a kteří svoji vlast hledají za hranicemi. Co tedy si myslí čeští sociální demokraté, kteří sice horují pro milici a přes to do tohoto státu vnutili nečeské národy, kteří tento stát milují právě tak málo jako žalář anebo žalářníka. Militarismu je tedy potřebí, aby uvnitř státních hranic bylo lze na uzdě držeti Nečechy, kteří beze své vůle byli do tohoto státu vnuceni. Čeští sociální demokraté předstírají, že chtějí milici ode dávna, že ji prý také ještě chtějí v tomto státě. Zdali to s touto svoji vůlí míní vážně, o tom dlužno velice pochybovati.

Pan ministerský předseda mínil ve své nástupní řeči, že armáda musí býti materielně vybudována, K tomu praví nám nyní pan ministr Udržal: >Musíme ročně použíti většího obnosu pro nákup koní, neboť na Slovensku a v Podkarpatské Rusi jsou koně pro nedostatek vhodných ubikací velice opotřebováni; musíme tudíž zjednati takovéto ubikace, abychom ve vážném případě neztratili příliš mnoho koňského materiálu. Také jest pro nás vybudování dělostřeleckého parku velice důležitou otázkou, ve kteréž se ovšem blížíme svému cíli. K dělostřeleckému parku patří však také zásoba střeliva.<

Zde jedině promluvil pan ministr správné slovo, neboť kdo má děla, ten potřebuje také střeliva. A kdo má střelivo, ten potřebuje děla. A k obsluze obojího potřebujeme vojínů, a máme-li vojíny - naše soldateska 180.000 mužů - pak potřebujeme přece také někdy války. Potřebujeme tedy, praví pan ministr Udržal, velmi mnoho peněz. Peněz pro koně, peněz pro ubikace, pro dělostřelecký park a pro zásoby střeliva.

Potřebujeme prý ještě mnoho peněz pro kasárny a potřebujeme také ještě mnoho mnoho vojáků. Při tom čeští sociální demokraté uvěří ministru Udržalovi, že stálé vojsko se všemi těmi obrovskými potřebami přijde levněji než milice. Vy tedy velmi rádi povolíte žádané peníze jakož i potřebné vojáky, k čemu nás německé sociální demokraty nikdy nedostanete. Z výsledku hlasování poznáme, jak daleko čeští sociální demokraté dovedou zraditi proletářský program, jak velice jsou zajatci českého měšťáctva.

O bídě a o zacházení, jakého se dostává našim válečným invalidům, vdovám a sirotkům v tomto státě, promluví jiný soudruh naší strany. Nyní si dovolím přednésti následující návrhy. První návrh týká se zrušení vojenského oddělení u presidenta republiky. Druhý návrh týká se zavedení 14timěsíční doby služební, snížení stavu vojska na 75.000 mužů a zmenšení počtu vojenských cvičení. Třetí návrh žádá od ministra národní obrany zprávu o výlohách, jež vzrostly při mobilisaci. Za přijetí těchto tří návrhů prosím slavný senát. Pana ministra národní obrany, který bohužel není přítomen, chtěl bych při této příležitosti upozorniti na nešvar, jenž spočívá v tom, že obce, které mají posádku - jejichž počet, jak mimochodem se chci zmíniti, v tomto státě se značně zmohl, ačkoli dle výroků mocných v tomto státě nechceme býti žádným vojenským státem - jsou nuceny platiti výlohy za přechodné ubytování důstojníků, čímž obcím vznikají veliké výlohy. Jako příklad uvádím město Stříbro, které v letech 1919 až 1922 za takové přechodné ubytování musilo zaplatiti částku 15.605 Kč. Ačkoli v tomto městě panuje silný nedostatek bytů, takže mnohé rodiny musily bydleti stísněny v nedostatečných a nezdravých obytných místnostech, musí se městská obec co nejrychleji postarati o ubytování důstojníků a poddůstojníků a pří tom odstaviti zájmy domácího obyvatelstva. Táži se tudíž pana ministra národní obrany, jak může vojenská správa zodpovídati, že lze nutiti obce se stálou posádkou k ubytování přechodně tam daných důstojníků, to jest k placení nájmu za byt takovýchto důstojníků - důstojníci ubytují se sami, aniž by se obce teprve tázali, v hotelích. Dále dovoluji si dotaz, zda-li vzhledem ke stávající bytové nouzi ve městě jest potřebí, aby důstojníci tamního dělostřeleckého pluku, který sestává ze 6 baterií, měli vlastní důstojnickou kuchyni a aby potřebné k tomu místnosti, jichž jak řečeno jest nedostatek, přes odpor obce zabrali. Za zodpovědění těchto otázek prosil bych nepřítomného pana ministra. Ku konci dovoluji si obrátiti se ještě několika slovy ke koalici.

Máte nás Němce v podezření, že se neustále snažíme podkopati existenci tohoto státu. Mírové smlouvy St. Germainská a Versailleská zdá se, že vám tak přešly do krve, že ani nemůžete viděti, že my Němci nepotřebujeme hnouti ani prstem, abychom váš domnělý národní stát podkopali. To, pánové, obstaráváte vy, obstarávají pánové Kramář, Rašín a soudruzi, ovšem s nedobrovolnou a nucenou podporou českých socialistických stran tohoto státu, které bohužel dosud nedovedly nahlédnouti, jak velice při tom poškozujete proletářské zájmy. Tato politika českých buržoasních stran, které se dávají vésti politikou prestiže a finanční politikou pana Rašína, která směřuje k ještě většímu posílení beztak mocného bankovního kapitálu, tato politika jest to, která ohrožuje bytí a trvání tohoto státu. Poněvadž my tuto, odpusťte tvrdý, ale spravedlivý výraz, velikášskou a šílenou politiku, sesílenou ještě tím, že se domníváte, že nás Němce podrobíte neustálým odpíráním práva, nemůžeme a nechceme dělati s sebou, budeme hlasovati proti rozpočtu, jenž zájmy pracujícího obyvatelstva silně poškozuje. (Potlesk na levici.)