Pokud se týká jednotlivých titulů, vykazují proti rozpočtu pro rok 1922 zvýšení: Ministerstvo samo, totiž ústřední správa, nejvyšší soud, justiční správa v zemi a trestnice. Zmenšení výdajů vyžaduje pouze titul 5 (Polepšovací a trestní ústavy pro mladistvé provinilce), v celku vykazují i s Podkarpatskou Rusí zvětšení: Osobní výdaje o 19,293.499 Kč, věcné výdaje o 20,405.189 Kč, úhrnem 39,698.688 Kč shora již uvedených.
Zkoumáme-li důvody tohoto zvýšení, shledáme, že větší osobní vydání jsou odůvodněna větším nákladem, a to hlavně následkem nutného rozmnožení personálu, pak postupem do vyšších platových tříd a dodatečným propočítáním služebních let. Podle státního rozpočtu pro rok 1922 vykazoval obor ministerstva spravedlnosti: soudců, státních zástupců a pomocných soudcovských úředníků, auskultantů, praktikantů, soudních notářů 2.999, kancelářských úředníků 3.779, zřízenců 2.046; pak trestnice 825 zaměstnanců a Podkarpatská Rus 314 všeho druhu zaměstnanců; v celku 9.963 zaměstnanců státních.
Podle státního rozpočtu pro rok 1923 vykazuje týž obor: soudců, státních zástupců atd. 3.079, kancelářských úředníků 4.871, zřízenců 2.087, trestnice 883 a Podkarpatská Rus 246 zaměstnanců, dohromady 11.156 zaměstnanců státních. Přibylo tedy o 1.193 státních zaměstnanců, a to hlavně kancelářských úředníků, o 1.092 více.
Postup do vyšších tříd platových je přirozeným důsledkem § 50 služební pragmatiky z 21. ledna 1914, č. 15 ř. z., jakož i dalších zákonů ze 7. října 1919, č. 541 Sb. z. a n., o úpravě poměrů státních zaměstnanců a zákona z 18. prosince 1919, č. 25 Sb. z.a n., o přeřadění jejich. Propočítání služebních let zakládá se na zákonu ze dne 9. dubna 1920, č. 222 Sb. z. a n., o propočítání služební doby státním zaměstnancům.
Z vykázané celkové osobní potřeby 217,782.469 Kč připadá však na náklad ryze osobní, to je na osobní požitky státních zaměstnanců, jak jim příslušejí podle předpisu o platech, drahotních přídavcích a jiných osobních požitcích, pouze částka 181,904.462 Kč.
Při zvýšení těchto osobních výdajů stojí přece ministerstvo spravedlnosti před těžkými úkoly proti soudcovskému personálu. Neb dosud není dostatečného dorostu soudcovského, jehož nikterak nelákají do soudcovské služby udření a přetížení soudcové, kteří za svou namáhavou a odpovědnou práci nejsou honorování tak, jak by toho zasluhovali. Otázka vysokoškoláků jest již velmi palčivou, nutno, aby vláda ji rozluštila dříve, než bude pozdě, než nechuť vysokoškolsky vzdělaných osob ku státní službě, vyvolaná pokleslou autoritou a nedostatkem spravedlivého honorování, zmenší a sníží počet a kvalitu vedoucího úřednictva tak, že povstanou státu škody zrovna nenahraditelné.
Pokud se týká zvýšení věcných vydání, nutno poukázati hlavně na zvýšení položek na úhradu výdajů za legislativní práci, na úřední a kancelářské potřeby, na trestní soudnictví a výlohy sanitní.
Ministerstvo spravedlnosti čekají v nejbližší době velké práce legislativní. Kromě již v Národním shromáždění projednávaných osnov zákonných, jako o právu autorském, o smlouvě nakladatelské atd., připravuje ministerstvo spravedlnosti pro zákonodárné provedení řadu velkých zákonů, jichž reformu resp. unifikaci vyžaduje nová doba, poměry republiky a odchylné zákony platné pro země přináleževší dříve k Uhrám.
Nutno především jednati o reformě občanského zákona a nový trestní zákon a trestní řád, o provedení zákona o trestním soudnictví nad mládeží, o splynutí vojenských soudů se soudy civilními atd.
Poukazuji, že bude nutno také novelisovati různé starší i novější zákony podle potřeb doby a změněných poměrů. Tak zákon ze dne 22. května 1919, čís. 320 Sb. z. a n. o rozluce manželství vyžaduje nutné novelisace. Neboť provádění zákona toho, dle něhož lze žalovati resp. žádati o rozluku každého, tedy i katolického, manželství, vede nezbytně k rozvratu rodiny, a tím ke zkáze národa našeho i státu. Známo jest zásadní stanovisko lidové strany proti rozluce manželství katolických manželů. Avšak i jiná křesťanská vyznání mají zájem na nerozlučitelnosti manželství jakožto základu rodiny, národa a státu. Nutno chrániti ženu, matku, děti. Nepotřebujeme instituce družek. Novelisace vyžaduje též i zákon o trestání válečné lichvy ze 17. října 1919, čís. 568 Sb. z. a n., neb vycházíme již z mimořádných poměrů vyvolaných válkou, pak zákon ze 17. října 1919, čís. 567 Sb. z. a n., o lidových soudech pro trestání válečné lichvy. Máme již jen poválečnou lichvu, a tu není potřebí zvláštních lidových soudů z přísedících laiků. Instituce lidových lichevních soudů vůbec se neosvědčila a nemá dnes již oprávněnosti. Přísedící nechodí k hlavnímu přelíčení, nutno je sháněti k přelíčení vzhledem na vázanost trestu nejméně šesti měsíců, 10.000 Kč pokuty, raději osvobozují obžalované, rozsudky jsou velmi často zmatečné. Dnes soudci předsedovi těžko jest právnicky odůvodniti materielní rozhodnutí soudců laiků, následkem toho je mnoho zmatečních stížností a přetížení soudů všech instancí. Zkrácené, spěšné řízení mívá za následek odročování a protahování řízení. Nutno též ponechati soudcům právo trest zmírniti podle povahy činu. Záhodna je též novelisace zákona o podmínečném odsouzení, vyrovnávacího řádu, tiskového zákona, porotního řízení a jiných zákonů.
Nejvyšší soud je přetížen prací, a tu nutno uvažovati, jak by této nejvyšší stolici soudní ve věcech civilních i trestních bylo ulehčeno novou úpravou instanční cesty. Výkon trestů vázne, žádosti o milost rostou. Tu nutno též tyto části trestního řízení novelisovati.
Zvýšení výdajů co do úředních a kancelářských potřeb, pak výloh trestního soudnictví a výloh sanitních jest zajisté odůvodněno nutnou úpravou zanedbaného zařízení soudních místností, sazbou procesních tiskopisů všeobecným zvýšením požadavků vězeňských lékařů, zvýšením ošetřovacích sazeb ve veřejných nemocnicích a prostředků léčebných i desinfekčních. Pokud se týká zvýšení výloh trestního soudnictví, jsou to značné náklady na svědečné, jež v jednotlivých případech činí i více set korun pro jednoho svědka, velké výlohy spojené s porotami, čímž porotní řízení při urážkách na cti tiskem stává se ilusorním, pak výlohy přísedících lichevních soudů, kdy platí se jednotlivci 70 Kč denně i více, dále útraty výkonu trestu, jež následkem zvýšení kriminality stále stoupají. Pokud se týká trestnic, vidíme novou položku na náhradu za vojenskou stráž 400.000 Kč, kterýžto náklad jest nutným pro bezpečnost veřejnou ohroženou častými útěky inkvisitů i trestanců. Náklad na stravování vězňů je větší o 1,471.000 Kč, kteréžto zvýšení jest odůvodněno stoupáním kriminality. Velká mužská trestnice na Mírově je přeplněna.
Smutný to úkaz, důsledek to poválečného klesání morality.
Justice jest velmi citelným barometrem pro tlak sociálních a hospodářských poměrů na život státní. Klesání morality, bída sociální, nedostatky ve výživě, rozvraty rodinné, jeví se stoupáním agendy soudní v trestních procesech a v manželských rozlukách. Jak nutno jest povznésti moralitu obyvatelstva řádnou náboženskou výchovou ve školách a náboženským životem lidu vůbec! Nezaměstnanost, stagnace průmyslová, nedostatek odbytu zboží, vůbec hospodářská krise, mají za následek vzrůst civilních žalob a procesů, kupeckých vyrovnání, konkursů, všeobecných exekucí a nucených prodejů. Jsme v době poválečné a všecky škodlivé účinky války vrývají své stopy do všeobecné vzrůstající agendy soudní. Tím rostou též náklady resortu ministerstva spravedlnosti. Vzrůstající agendou soudní postiženi jsou však nejvíce soudcové, neb tentýž počet soudců musí zdolati větší množství práce.
Proto volají soudcové po ulehčení soudcovské agendy převedením všeho, co není prací právnickou, na kancelářský personál. Nutno však povznésti též autoritu soudců, dáti jim zvláštní pragmatikou postavení jim přiznané ústavní listinou a odměniti jejich namáhavé a odpovědné výkony řádnou úpravou jejích platů a postupu.
S otázkou soudcovskou souvisí otázka státních úředníků vůbec. Máme ve státních službách soudce, kteří vykonávají soudní pravomoc státní, úředníky správní (politické, finanční), kteří spravují veřejné záležitostí státní, pak důstojníky a vojenské gážisty. Konečně máme zaměstnance, kteří jsou činní v podnicích státních směřujících k výdělku, jako železniční zaměstnance, poštovní a telegrafní, v dolech, továrnách, jako zbrojovkách, tabákových továrnách atd. Udává-li se počet všech státních zaměstnanců na 352.256, včetně důstojníků a vojenských gážistů, a uvádí-li se v rozpočtu pro rok 1923 úhrn státních výdajů osobních na 7.630,575.930 korun proti věcným výdajům v částce 11.740 mil. 454.709 Kč, tudíž více než jednu třetinu všech státních vydání v částce 19.371 mil. 30.639 korun, nesmí se přehlížeti, že v tomto počtu státních zaměstnanců 352.256 jest určitý počet osob, které nekonají služby soudcovské, správní a vojenské pro stát, nýbrž služby výdělkové a že nepatří vlastně do kategorie soudců, státních úředníků v užším slova smyslu, a důstojníků a vojenských gážistů.
Dle výkazu státních zaměstnanců, sestaveného presidiem ministerské rady ze dne 14. dubna 1921, činil počet všech státních zaměstnanců podle stavu ze dne 1. ledna 1921 340.264 osob. Teď se vykazuje 352.256. V tomto počtu 340.264 bylo zahrnuto 129.071 dělníků, na vrchních stavbách drah, tabákových továren atd. Důstojníků a gážistů z povolání u vojska a četnictva bylo 13.184 osob. Personál v oboru ministerstva železnic činil 61.353 osob. Zbylo tudíž 136.656 osob jako úředníků v užším slova smyslu.
Ovšem v tomto počtu nejsou zahrnuti učitelé národních škol, profesoři a jiní zaměstnanci zemští, resp. okresní. Počet nynějších úředníků v užším slova smyslu nebude i dnes mnohem větší, než 137 tisíc osob proti 352.256 osob, tedy ani ne polovička. Kdybychom vyloučili požitky výdělkově činných státních zaměstnanců, jež jsem shora uvedl s výdaji státního rozpočtu, shledali bychom, že vydání na soudce, správní úředníky, důstojníky a vojenské gážisty byly nepoměrně menší a neohrožují nikterak finanční prosperitu naší republiky. Bylo by záhodno, aby i v tomto směru rozpočet pro příští léta uváděl potřebná data osobních vydání.
(Místopředseda Kadlčák ujal se předsednictví.)
Je zajisté správnou zásada: méně státních zaměstnanců, ale lépe placených.
Pokud se týká státních zaměstnanců výdělkově činných ve státních podnicích v nejširším slova smyslu, tu nutno jejich počet a jejich požitky posuzovati nejen s hlediska státní potřeby jejich služeb pro stát, nýbrž i s hlediska účelnosti a výnosností jejích výkonů pracovních. Mzda a požitky jejích musí býti upraveny spravedlivě, dle zásad křesťanských, aby došly záplaty za svou práci a mohli za své mzdy ukrýti všechny své sociální potřeby.
U ostatních státních zaměstnanců, totiž soudců, správních úředníků, důstojníků a gážistů nutno počet jejich stanoviti dle potřeby státu a požitky jejich upraviti nejen spravedlivě dle jich výkonu, nýbrž i vzhledem na jejích odpovědnost, kvalifikaci, studia a potřebnou autoritu.
Nynější systém požitků dle hodnostních tříd a platových stupňů nevyhovuje. Požitky nelze upraviti pro všechny stejně, nutno odlišovati dle shora uvedených směrnic, čemuž by odpovídal nejlépe tak zvaný bodový systém požitkový. Odstraňme nedemokratické tituly, plaťme dle zásluhy, snižme počet úřednictva, ale odměňme je spravedlivě. Toto má býti naše zásada.
Nutno, abychom vymanili se z pout starého vrchnostenského státu předpřevratového. Stát ať se nemíchá do záležitostí svých občanů, po nichž mu skoro nic není, a ať ponechá občanům svým, aby společné záležitosti své spravovali si autonomně. Co nejobsáhlejší a nejširší samosprávu nutno ponechati občanům státním k obstarávání jich vlastních záležitostí. My jsme dosud po převratu šli opačnou cestou, zřizovali pod heslem vrchnostenského sociálního státu nové úřady pro všechny možné ústředny. Všechny ty ústředny, komise, ministerstva jsou výronem snahy, abychom měli co nejvíce úředníků, placených z veřejných peněz. Pryč s tímto zbytečným balastem! Zdravá samospráva je nejlepší a nejlacinější zbraní hospodářskou moderní společnosti lidské.
Úpadek čelné banky v Brně ukázal nutnost finanční revise bank. Dobrá věc, ale nesmí se řešiti nějakým státním kontrolním orgánem, nýbrž musí se ponechati bankám samým, aby zřídily své vlastní revisní orgány, nesmí to býti nějaký nový státní úřad, ale musí se ponechati samosprávě bank, rozluštiti tuto otázku revise svého peněžnictví.
Při této příležitosti poukazuji na zhoubné následky, které pravděpodobně bude míti úpadek uvedené banky, byť i podařilo se provésti likvidaci banky. Nastane pravděpodobně hospodářská zkáza četných jednotlivců, obchodních společností, menších peněžních ústavů atd.
Pokud úpadky v těchto případech nejsou zaviněny, bylo by zajisté potřebí pomoci se strany státní, ale na druhé straně úředníci banky, kteří zavinili úpadek, brali statisícové podíly na fingovaném zisku banky, a dopouštěli se různých trestných činů, nutno podrobiti vší přísnosti zákona. Banky musí již jednou přestati finančně využitkovati obecenstvo a musí se vrátiti k svému účelu býti regulátory a fedrovateli hospodářského života obyvatelstva.
Nutná je oprava reformy správní, ale zda župním zřízením ztenčíme počet správního úřednictva a zlevníme správu, je veliká otázka. (Sen. dr. Karas: Není to jisté!) Zjednodušením našeho bernictví, zavedením co nejmenšího druhu daní, hlavně reorganisací daně z příjmu, zajisté zmenšíme počet finančního úřednictva a snížíme vydání na státní úředníky. Při tom ráz národního státu naší republiky nutno zdůrazniti jak v úřadech, tak i v armádě. Úřady a armáda musí též býti úplně odpolitisovány.
Požadavky státních zaměstnanců jsou odvisly od všeobecné drahoty. Rozumná politika daňová a celní, valutová, způsobí zajisté pokles cen a zmírnění drahoty. Sníží-li se ceny předmětů denní potřeby poměrně dle kupní hodnoty nynější koruny ke koruně předválečné a dle toho také upraví-li se poměry státních zaměstnanců, nebude těmto zajisté obtížno, když dle téhož poměru sníží se jejich nynější požitky.
Vláda právě podala osnovu zákona o nové úpravě požitků státních zaměstnanců. Tyto požitky mají se snížiti v celku o 12-13 %. Je to veliké snížení a jak viděti již z veřejnosti, vyvolá toto snížení velikou nespokojenost u státních zaměstnanců. Bylo by sobě přáti, aby Národní shromáždění zmírnilo tvrdosti této osnovy zákonné, kterážto osnova sice provádí částečnou stabilisaci požitků státních zaměstnanců, po nichž tak často tito volají, ale kteráž právě obsahuje veliké krutosti. Koncentrace českých stran ve vládní většině má za účel, aby záležitosti republiky Československé vedeny byly dle požadavku doby ve prospěch naší republiky a všeho jejího obyvatelstva. Každá z koncentračních stran má však zachovanou volnost svého programu, kterážto volnost obmezena jen vůdčí ideou soudružnosti koncentrovaných stran, totiž vzájemnou dohodou.
Československá strana lidová, k níž mám čest přináležeti, při veškeré loyalitě vůči ostatním stranám koncentračním zůstává při svém programu křesťanské solidarity a nepřestane své snahy uplatňovati a zásady, o nichž je přesvědčena, že slouží k prospěchu státu i lidu.
Rozpočet pro rok 1923 neodpovídá sice všem naším přáním, ale za nynějších poměrů nelze očekávati jiného rozpočtu. My máme také důvěru k vládě, pročež klub senátorů československé strany lidové bude pro rozpočet hlasovati. (Potlesk.)
Místopředseda Kadlčák (zvoní): Uděluji slovo panu sen. Mudrochovi.
Sen. Mudroch: Slavný senáte! Nieje mojim úmyslom obširno zasahovať do rozpočtovej debaty, lebo ku predloženému rozpočtu prehovorené bolo obšírno rečníkmi našej strany jak v poslaneckej snemovni tak i v senáte. Počuli sme vecné reči pro i proti. Stanovisko strany našej ku rozpočtu je lojálne konštatované, ktoré stanovisko i já sdelujem. A preto len na krátko idem sa zmieniť a mojimi dôvody podoprieť názory rečníkov našej strany, menovite stati rečí, týkajúce sa pomerov u nás na Slovensku. Politická nálada, útvar politický poválečný na Slovensku, korení v dôsledkoch války v hospodárskej krízi, a preto nezamestnanosť stává sa akousi otázkou i politickou. Z hospodárskej kríze robí sa agitácia, robí sa na Slovensku politika, a za to ona i tak vyzerá a má po tejto stránke ovšem i svoje vady. Keď ale povážíme, akom ovzduší tento vývoj pokračoval a pokračuje, musíme uznať, že nebolo možné, aby za takýchto okolností dosažené mohlo byť výsledkov lepších, takých, aké by boly žiaducé. Je to pomalé tempo v nápravách, v administrácií, chyby nachádzajú sa vo vybavovaní záležitostí súrnych, tým, že dlho tieto záležitosti zostávajú v úradoch; prez veliké potreby a prez ustavičné urgencie po tejto stránke činnosť administrácie jaksi velice viazne. Hospodárskej krízi sa pomalu a nedostatočne čelí, čím ovšem nespokojnosť rastie. Ovšem že potom táto nespokojnosť má v mnohom oprávnené dôvody, ktorých náležite využívajú radikálne živle ku protištátnej činnosti. Nespokojenosť ľudu je zúmyselne podporovaná stranami, ktoré jestvujú na Slovensku, pestujúce politiku tak zvanú deštruktívnu, a umelým spôsobom vyvolávajú boj proti štátnemu útvaru (Sen. Walló: Nie umelým spôsobom, len oprávnenú kritiku robia!), proti exponovaným Čechom, a nevedomý ľud mobilizujú za autonomiu.
Spôsob boja a prostriedky volené dosvedčujú, jako táto autonómia je myslená a kam smeruje tento cieľ, komu ona má slúžiť, a dosvedčujú, že by sotva pracujúce vrstvy ľudu takouto samosprávou uspokojené byť mohly. Dnes pracujúci ľud, nakoľko je už vyspelý, vie, že vedomosť je hotovou autonómiou a že ku samospráve je treba výchovy a vzdelania. Toto naučil sa správne tento ľud chápať v republike, ktorá mu skytá príležitosť a dáva mu opravdový základ k autonómii tým, že postavila robotníka do všetkých úradov a správy štátu, a tu i on ju najlepšie chápe a pochopil. Dľa tohoto názoru tedy vlastne autonómiu máme už dnes. Treba len na tejto dráhe kráčať, národ v tomto smysle vychovávať. Veď len povážme, jak tento naivný ľud v prvých dňoch republiky chápal túto slobodu, ba i ešte dnes na to spomína: >Pre nás bola republika len tri dni<. (Hlas: Svoboda, ne republika!) Vážený senáte, nebolo to prekvapením, ba nedalo sa niečoho iného ani očakávať. Lebo po výchove, akú dostával so strany panujúcej triedy slovenský národ po tisíc rokov, jak bol telesne a duševne ubíjaný, k tomu ten všeobecný morálny pokles vo svetovej válke, prirodzene že dostavily sa dôsledky.
Zákon o župnom sriadení znamená tiež uskutočnenie veľkej časti tejto autonómie. Dáva možnosť pracujúcemu ľudu uplatniť svoju vôľu, uhájiť svojich zájmov. A keď slovenský pracujúci ľud bude kráčať touto cestou vývoja, pokroku a kultúrnej výchovy, dospeje tej pravej samosprávy a len vtedy bude úplným pánom v svojom dome. Nakoľko pokročí na tomto poli kultúrne-výchovnom, natoľko bude v stave ovládať a spravovať svoj osud a svoje práva, ktoré mu republika skytá, uplatniť, čo bude zaiste najvyššia méta autonómie.
Preto by mali všetcia na Slovensku pôsobiaci predáci, ak ten dobrý slovenský ľud opravdovo milujú, v tom smysle pôsobiť a heslo: >Osvetou ku opravdovej slobode, opravdovému republikanizmu, opravdovej autonomii< uviesť včin a skutok.
A čo ale vidíme, ako vychovávajú tí rôzni priatelia ten slovenský ľud? Ako známo, škola nedala terajšej generácii potrebnej výchovy a preto čerpá ľud poučenie z časopisu, ten má nahradiť, čo zameškal, slovom, časopis ho vychováva.
Vezmieme však do ruky časopis slovenskej oposície a uvidíme, jako on vychováva svojich stúpencov. Jak často vidíme tam skrucovanie pravdy, brízganie na všetko, čo je pokrokové, zľahčovanie a zosmiešňovanie mužov zaslúžilých, povzbudzovanie ku nenávisti proti na Slovensku exponovaním Čechom. Rozsieva sa tu nenávisť i živým slovom na shromaždeniach. Že táto činnosť pôsobí zhubne, je ľahko pochopiteľné. Rozsievaním nenávisti proti spoluobčanom, ich prenasledovaním nadávkami nedocieli sa výchovy a samosprávy v tom smysle, jako my autonomiu chápeme. To nie tedy výchova pre autonomiu. Za čias slovenského otroctva monnarchie nevideli sme s tej strany snahu Slovákom vydobývať samosprávy, keď bolo toho najväčšia potreba a preto dnešná doba robí túto úplne bezpredmetnou ba pre opravdovú autonómiu nebezpečnou.
Vážený senát! Čo mi najviac na srdci leží, je tá okolnosť, že u nás na Slovensku chudoba, delníctvo, obzvlášte sezónné delníctvo zemedelské postavené je v tvár svojho nezaslúženho osudu v dobe nastavšej krutej zimy.
Nie je možno prehliadnuť biedu tohoto ľudu, ktorá vzniká panujúcimy pomermy. Lebo keď povážime zárobok po čas sezóny, vidíme, že sotva stačí, aby si odložil peniaz na zaplatenie dlhu, ktorý si minulej zimy urobil. Uznať musíme, jak ťažko, ba ani nie je vstave nezbytné životné potreby zaokryť pre zimu budúcu.
Vážený senát! Zemedelník nie je odmeňovaný dostatočne za jeho úmornú prácu, keďže sa mu nedostane toho, čoho nezbytne k životu potrebuje, ako je to s ním, keď prejde sezóna a keď ustane zárobok úplne. Prv cez zimu boly rôzne práce aspoň občas prevádzané, teraz zamestnávatelia vyhýbajú sa každému podnikaniu. Veľkostatky podobne šetria na dvoroch, nedajú zarobiť ako to prv bývalo, na miesto toho drážďa beztak obmedzený počet svojich zamestnancov snižovaním ich životnej úrovne a nedodržovaním kolektívnych smlúv. Slovenskí zemedelci svetovou krízou náramne utrpeli a to tým, že neboli pripustení za hranice, nebolo poptávky po ich pracovných silách, následkom čeho bieda sa zväčšila a nezamestnanosť tým len sa podporovala. A podobne zemedelský robotník nemá ešte žiadnej podpory štátnej v jeho nezamestnanosti. K tejto biede druží sa ešte kríza priemyselná v dôsledku veľkej nezamestnanosti, o ktorej bolo už tu dosť prehovorené.
Vážený senát! Tento obraz mám pred sebou, ktorý mňa naplňuje obavou a starosťou, že ako prežijeme túto budúcu zimu. Bieda rastie neustále, bolo by treba jej čeliť výdatnými a rychlejšími prostriedkami. Už loni bolo veľká nezamestnanosť a z našej strany bola snaha, aby sa jej čo najdrieve a výdatne čelilo. Tak ku príkladu v mojom okrese v Senici tvorila sa spoločnosť na dolovanie uhlia, ku čomu i povolenie vlády dostala, ale zároveň žiadala, keď pri kutaní došla na naftu, že by i právo dolovania nafty dostala. V záujme pracujúceho ľudu, odstránenia nezamestnanosti venoval som pozornosť tejto veci, a spolu s niektorými kollegami sme u vlády intervenovali. Avšak vtedy kuvala sa alebo bola už ukutá smluva vlády s americkou Standard Oil Company a preto vysledok pre spoločnosť bol neprajný. Poneváč je nafta, petrolej dnes takou hybnou silou, o ktorú sa javí svetový záujem, domnievali sme sa právom, že čo skoro začne sa u nás kutanie a dolovanie. Smluva, ktorá mala byť utvorená s americkou Standard Oil Company bolo odložená a v našom záujme by bolo, aby skutočne sa niečo tam robiť začalo. Nám je štátny záujem nado všetko, nad záujem spoločností súkromých, ale skutočne tu by bolo zapotreba, aby čo najskôr vláda tejto veci pozornosť venovala, aby sa tu voľačo začalo robiť.
Po tejto stránke sa však u nás dosiaľ nič nedeje a je obava, že ani tak na skore ku želanému výsledku nepride.
Podobne už 2 roky je tomu, čo pracujeme za preloženie trati. Tu tiež by bolo zamestnanie. Ja upozorňujem vládu, aby si našich pokynov lepšie všímala. Delníctvo nežiada, a nechce podpory, ale žiada si práce. Nebude-li mu sjednaná možnosť výživy v našom štáte, nepríde-li tu rychlá odpomoc, nedivme sa, keď naše najlepšie pracovné sily odejdú za hranice.
Vážený senát! Naša strana v rozpočte tomto vidí potrebné prostriedky ku vyhoveniu potrieb slovenského pracujúceho ľudu jako po stránke kultúrnej tak i hospodárskej a preto rozpočet tento schvaľujeme. (Výborně!)
Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo p. sen. Filipínskému.
Sen. Filipínský: Slavný senáte a prázdné vládní lavice! I když naše strana hlasuje pro celý rozpočet, nevzdáváme se tím nijak našeho ústavního práva na kontrolu a kritiku celého rozpočtu, jakož i veškerého ústavního a státního života. Zejména neprojevujeme svým votem nadšení pro vše, co se u nás ve státě a v politickém životě odehrává a taktéž ne pro každou jednotlivou položku předloženého rozpočtu. Přihlásil jsem se k slovu, abych promluvil o některých záležitostech, spadajících do resortu ministerstva národní obrany. Dříve než tak učiním, nemohu pominouti jistou formální stránku dosavadního projednávání rozpočtu, která se mne nelibě dotýká. Chápeme se zde slova, abychom vážně kritisovali a tím přispěli k nápravě tam, kde je potřeba. Nemluvíme demagogicky z oken do řad voličstva, nýbrž obracíme se slovy svými v prvé řadě na vládu, od níž očekáváme, že nesprávné úsudky vyvrátí a oprávněným vyhoví. Tohoto cíle nedosáhneme, když vláda naši debatu prostě ignoruje a ministři se v nejskromnějším počtu sem dostaví. Žádám od vlády bezvýhradně větší respekt před naším parlamentárním forem a tento respekt musí se projeviti právě v tom, že nás členové vlády také poslouchají a s námi o všech vážných, zde nadhozených námětech diskutují. Nedivím se, že přezírá naší práci žurnalistická veřejnost, když sama vláda nám věnuje pozornost v míře nejskrovnější, a to jen potud, pokud se tomu nemůže zcela vyhnouti.