Přítomni:

Předseda: Prášek.

Místopředsedové: Kadlčák, Klofáč, Niessner, dr Soukup.

Zapisovatelé: dr Krouský, Svěcený.

115 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministerský předseda Švehla; ministři: dr Dolanský, Habrman, dr Kallay, dr Markovič, Novák, Šrámek, Udržal.

Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr Šafařovič; jeho zástupci dr Bartoušek a dr Trmal.

Předseda: Zahajuji schůzi.

Prosím, aby byly přečteny věci, které byly tiskem rozdány.

Zástupce senátního tajemníka dr Trmal (čte):

Tisk 1550. Zpráva výboru sociálně-politického o usnesení poslanecké sněmovny ze dne 19. a 20. prosince 1922 o vládním návrhu zákona o překládání státních zaměstnanců na jiné služební místo (tisk 1544).

Předseda: Ministerstvo vnitra sdělilo přípisem ze dne 14. prosince 1922, čís. 93.801, že na místo zemřelého sen. Jindřicha Fritsche nastupuje na základě §u 56 řádu volení jako nově zvolený člen senátu Pavel Franke, rolník ve Velkém Losíně.

Nově zvolenému členu senátu jest vykonati ústavou předepsaný slib ve smyslu §u 6 jedn. řádu a to do mých rukou slovem >slibuji<.

Žádám pana senátního tajemníka, aby přečetl formuli slibu a nově zvoleného člena senátu, aby podáním ruky a slovem >slibuji< složil slib.

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):

Slibuji, že budu věren republice Československé a že budu zachovávati zákony a mandát svůj zastávati podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

Ich gelobe, der Čechoslovakischen Republik treu zu sein und die Gesetze zu beobachten sowie mein Mandat nach bestem Wissen und Gewissen auszuüben.

Sen. Pavel Franke: (německy, podávaje předsedovi ruku): Slibuji!

Předseda: Přikročuji k projednávání denního pořadu:

Na předním místě je:

1. Druhé čtení zprávy výboru kulturního o vládním návrhu zákona o zevní úpravě předmětů státem vydávaných nebo podporovaných a významných po stránce výtvarné nebo veřejného vkusu. Tisk 1508.

Zpravodajem jest pan sen. dr Reyl.

Má pan zpravodaj nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. dr Reyl: Jest zde pouze textová chyba a to v odstavci 3. na 6. řádce shora v prostředku po spojce >nebo< schází >ve věcech<, takže to bude zníti: >ve věcech méně důležitých anebo ve věcech naléhavých<.

Předseda: Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byly přijaty ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Osnova zákona, jeho nadpis a úvodní formule přijímají se také ve čtení druhém. Prve než přikročím k projednávání 2. odstavce dnešního denního pořádku, sděluji, že pan předseda výboru sociálně-politického jménem tohoto výboru požádal za prodloužení lhůty k projednávání předlohy o stavebním ruchu.

Dám o této žádosti za prodloužení lhůty o 4 neděle hlasovati ve smyslu §u 35 jedn. řádu.

Svolí-li senát k prodloužení této lhůty, odpadlo by usnášení senátu o návrhu na přiznání naléhavosti této předloze podle §u 55 jedn. řádu a v důsledku toho také projednání odstavce 12. denního pořadu.

Kdo souhlasí s tím, aby uvedené žádosti výboru sociálně-politického bylo vyhověno, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Žádosti za prodloužení naznačené lhůty se vyhovuje.

Dalším bodem je

2. Návrh, aby byly zkráceným řízením vyřízeny podle §u 55 jednacího řádu:

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):

a) Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, jímž se prodlužuje a mění zákon ze dne 12./VIII. 1921, čís. 322 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 21. prosince 1921, čís. 482 Sb, z. a n., o podpoře nezaměstnaných. Tisk 1549.

b) Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, jímž se co do dávek veřejných poskytuji výhody pro stavbu budov obytných a provozních. Tisk 1547.

c) Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, kterým se prodlužuje působnost některých právních předpisů v oboru nemocenského pojištění dělníků. Tisk 1546.

d) Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, kterým se mění ustanovení zákona ze dne 18./III. 1921, čís. 117 Sb. z. a n., o zmocnění vlády k dalšímu slučování a rozlučování obcí, ke změně hranic obcí, okresů, žup a nemá, jakož i k potřebným opatřením s tím souvisejícím. Tisk 1541.

e) Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona o úvěru repatriačním. Tisk 1542.

f) Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona o překládání státních zaměstnanců na jiné služební místo. Tisk 1544.

g) Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona o změně §u 8 zákona ze dne 13./VII. 1922, čís. 236 Sb. z. a n., kterým se doplňují a částečně v činnost uvádějí ustanovení zákona ze dne 15./IV. 1920, čís. 332 Sb. z. a n., jímž stát přejímá výkony zdravotně-policejní. Tisk 1545.

h) Usnesení poslanecké sněmovny o vládnom návrhu, ktorým sa predkládajú Národnému shromaždeniu ku schváleniu poťažne ku vzatiu na vedomí Protokoly s prílohami o sanácii Rakúska, dané v Ženéve dne 4. ríjna 1922. Tisk 1532.

ch) Usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu zákona, jímž se ministr financí zmocňuje, aby převzal záruky za sanační půjčky rakouské podle ženevských protokolů ze dne 4. října 1922. Tisk 1533.

i) Zpráva výboru kulturního, sociálně-politického a rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu zákona o výplatě jednorázových výpomocí k pensím učitelů škol obecných a občanských na Slovensku, vydržovaných církvemi a obcemi s podporou státní. Tisk 1540.

Předseda: Jedná se o osnovy zákonů, jejichž důsledky mají počíti již začátkem roku 1923, eventuelně o osnovy zákonů termínované.

Jest tedy třeba, aby osnovy tyto parlamentárně vyřízeny byly v době co nejkratší, tedy ve smyslu §u 55 jedn. řádu.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Uvedeným osnovám přiznává se pilnost ve smyslu §u 55 jedn. řádu.

Přikročím k bodu 3. a sloučím debatu o bodu 3. a 4.

Není námitek proti tomuto sloučení? (Nebyly.)

Námitek není, sloučím tedy bod 3. a 4. v jedinou debatu.

3. Zpráva výboru zahraničního a rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1532) k vládnemu návrhu, ktorým sa predkládajú Národnému shromaždeniu ku schváleniu poťažne ku vzatiu na vedomí Protokoly s prílohami o sanácii Rakúska, dané v Ženéve dne 4. ríjna 1922.

Zpravodajem za výbor zahraniční jest p. sen. dr Krupka.

za výbor rozpočtový p. sen. dr Fáček.

Dále,

4. Zpráva výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1533) k vládnímu návrhu zákona, jímž se ministr financí zmocňuje, aby převzal záruky za sanační půjčky rakouské podle ženevských protokolů ze dne 4. října 1922.

Zpravodajem jest p. sen. dr Fáček.

Uděluji slovo zpravodaji za výbor zahraniční, p. sen. dru Krupkovi.

Zpravodaj sen. dr Krupka: Slavný senáte! Obnova Rakouska byla již od března 1921 předmětem porad Společnosti národů a směřovala zejména k odkladu zástavních práv, jakož i k provedení vnitřních reforem. Cesta tato nevedla k žádoucímu cíli, až desolátní hospodářská situace Rakouska počátkem roku 1922 učinila nutnou pomoc ve způsobě záloh, kterýchž mu k odvrácení hospodářské katastrofy poskytly Anglie, Francie, Italie a Československo, toto obnosem 500,000.000 Kč. Přes tuto pomoc hospodářská situace Rakouska stala se tak povážlivou, že v srpnu 1922 objevila se nutnost, aby v příčině té bylo účinněji zakročeno Nejvyšší radou, kteráž požádala Společnost národů o prozkoumání a podání příslušných návrhů. Tato vyslechla rakouského kancléře Seipla, přizvala k jednání též stát náš a sestavila tak zvláštní výbor, tak zvaný rakouský výbor, skládající se ze zástupců Velké Britanie, Francie, Italie, Československa a Rakouska. Výbor tento přikázal pak záležitost sanace Rakouska zvláštním výborům, a to finančnímu a hospodářskému, kteréž ji z odborného stanoviska posuzovaly a příslušné návrhy sanační učinily, jež ovšem spočívají na předpokladu, že v Rakousku bude provedena opravdová reforma správy a že rozpočet bude uveden do rovnováhy, což státi se mohlo a může podle odborného tohoto názoru do dvou let, tedy do konce roku 1924. Finanční výbor usoudil též, že schodek, jenž pro prvá dvě léta má býti kryt půjčkami, obnáší okrouhle 520 milionů zlatých korun, mimo částky potřebné ke splacení záloh, obnášejících 130 milionů zlatých korun, takže celý schodek činil by 650 milionů zlatých korun.

Na základě zmíněných dobrých zdání sepsány tří protokoly, kteréž se předkládají ke schválení a z nichž dva první podepsány jsou vládami britskou, francouzskou, italskou a československou, třetí pak jen Rakouskem jako dluhujícím státem. Není však překážky, aby prvé dva protokoly podepsány byly také ještě jinými státy. V protokolech těchto dochází výrazu snaha zachovati politickou nezávislost, integritu území a svrchovanost státní Rakouska, připouští se dále možnost odvolací se v určitých otázkách na Společnost národů, kteréž přísluší právo rozhodovati, stanoví se povinnost garančních mocností, jakož i podmínky garancie, jednotlivé závazky Rakouska, jakož i působnost generálního komisaře, jenž má bdíti nad provedením reforem i správným použitím úvěrů. Generálnímu komisaři přičleněn je dozorčí výbor garančních států, jehož předsedou má býti zástupce italský a místopředsedou zástupce Československa.

Účelem celého sanačního plánu jest, přivésti do konce roku 1924 do rovnováhy rakouský rozpočet státní, za kterýmžto účelem má býti schodek kryt půjčkami, kteréž v prvé řadě kryty býti mají výnosem z cel a tabáku, dle úsudku znalců plně dostačujícími a v řadě druhé zárukou vlád britské, francouzské, italské a československé až do 84%. Zbývajících 16% mohou převzíti státy, jež by ještě k finančnímu tomuto plánu přistoupily. Záruka pak rozvržena mezi jednotlivé tuto uvedené mocnosti tak, že každá z nich přejímá závazek 20% na anuity za obnos 520 milionů, kdežto záruka za roční splátky, odpovídající zbývajícímu obnosu 130 milionů, jehož je potřebí k splacení záloh zmíněnými čtyřmi mocnostmi poskytnutých, rozdělí se na tři stejné částky mezi Britanii, Francii a Československo, kdežto Italie, jež bude míti právo na splacení z výnosu půjčky, ponese, pokud se týče těchto 130 milionů, jen břemeno připadající na část anuity půjčky, a to onu část, jež odpovídá obnosu splátek, na něž má právo. O tuto částku se taktéž ovšem břemeno ostatních tří států zmenší. A ježto tímto způsobem má býti zjednána důvěra pro stát rakouský co do úvěru, ježto dále i našemu státu na tom musí záležeti, aby náš sousední stát, s nímž udržujeme a udržovati máme čilé hospodářské styky, se hospodářsky zotavil, a ježto konečně zmíněný způsob jeví se býti nemálo důležitým krokem na poli konsolidace celé střední Evropy, navrhuje zahraniční výbor schválení těchto protokolů tak, jak to učinila sněmovna poslanecká: Za prvé schvaluje protokol číslo 1 a 2 s přílohami danými v Ženevě dne 4. října 1922 a béře na vědomí protokol číslo 3 se zprávami finančního a hospodářského výboru Společnosti národů. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Zpravodajem za výbor rozpočtový jest pan san. dr Fáček. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. dr Fáček: Slavný senáte! Naše národní shromáždění projevilo již schválením zákona z 30. června 1922, číslo 228, svůj souhlas s vládní politikou, která neštítila se přinésti i značné hmotné oběti k finančnímu sanování a hospodářskému konsolidování sousední republiky Rakouské. To byla tenkráte pomoc předběžná. Nyní ženevskou dohodou, o které právě můj předchůdce referoval, dochází k pomoci definitivní, která již je formulována dokonaleji, není to prosté dávání peněz, nýbrž jsou s tím spojena opatření mezinárodní k odstranění schodku republiky Rakouské, jest sjednána záruka zastavením státních příjmu tohoto státu a je postaráno také, aby generální komisař, jako orgán Svazu národů a dozorčí výbor jemu k ruce přidělený, skutečně se postaral a mohl se postarat o zjednání pořádku v republice Rakouské.

Řeknu hned, že se stanoviska rozpočtového výboru předpoklad, za kterého jsme dávali svůj souhlas v zákonu ze dne 30. června 1922, se docela nesplnil. Tenkráte jsme měli ujištění se strany vlády, že celá zápůjčka 500 milionů korun, která se tenkráte Rakousku povolovala a která také skutečně částkou 419 milionu byla realisována, bude potom pojata do velkého mezinárodně zaručeného úvěru, o kterém se tenkráte již jednalo, a že se nám tedy dodatečně dostane za tuto zápůjčku 500 milionů stejných záruk, jaké budou Rakouskem přiznány této nové mezinárodní zápůjčce. Podle protokolů sepsaných v Ženevě věc vypadá poněkud jinak. Jak již pan referent zahraničního výboru uvedl, je celkový obnos této zápůjčky 650 milionů korun ve zlatě rozdělen na 520 milionů a 130 milionů korun ve zlatě. První částka jest obnos, který bude Rakousku nově vyplacen. Za ten ručí 4 zúčastněné státy, každý 20 procenty. Zbývajících 20 procent bylo reservováno pro ty garanty, kteří ještě přistoupí. Dodnes přistoupilo Švýcarsko, převzavši garancii za 20 milionů korun a Belgie za 2¹/₂% celkové sumy zápůjčky. Další garanti se dosud nepřihlásili. Jinak to vypadá s druhou částí mezinárodní půjčky 130 milionů korun. Za tu budeme ručiti jen my, Francie a Anglie, a to každý jednou třetinou. Na nás připadne z toho, když připočteme obnos 130 milionů korun ve zlatě v kursu zlaté koruny za 6 nynějších korun, t. j. 780 milionů, jedna třetina, t. j. 260 milionů korun, kdežto kvota 20 první části mezinárodní zápůjčky na nás připadající podle stejného kursu přepočtena činí 620 milionů, takže dohromady bude obnos námi garantovaný činiti 880 milionů dnešních korun, ta jest asi 21.5% celé zápůjčky.

Jak jsem řekl, poskytli jsme předběžnou zálohu v obnosu 419 milionů Kč, vedle nás poskytla zálohu Anglie, ale obnosem nepoměrně menším 2.25 milionů liber, což činí v kursu před posledním poklesem naší koruny 29 milionů korun, Francie poskytla 35 milionů franků, t. j. něco přes 200 milionů našich korun. My poskytujeme tudíž dvakrát více než oba státy dohromady. Italie povolila 70 milionů lir, ale nevyplatila nic.

Druhá část mezinárodní zápůjčky 130 milionů korun má sloužiti k tomu, aby se do ní započítaly tyto zálohy předem poskytnuté. Zárukou mezinárodní zápůjčky mají býti tyto poskytnuté zálohy dostatečné zabezpečeny. Vycházíme-li z obnosu naší zálohy, připadala by na nás větší kvota záruční, než jaká jest nám předepsána. Předepsáno jest nám ručiti za jednu třetinu, kdežto podle výše naší zápůjčky by nám měla připadnouti kvota asi 53%. To jest pro nás výhoda, ale jest bohatě vyvážena ústupky, které jsme musili učiniti na druhé straně. Nedostaneme celou zálohu zaplacenu v titrech nové, mezinárodně zaručené půjčky, místo 419 milionů dostaneme jen 360 milionů splacených v titrech nové půjčky, kdežto zbytek bude pro nás kryt jenom bony vydanými Rakouskou republikou; za tyto bony budou sice stejně ručiti ony státní příjmy rakouské, které jsou dány v zástavu za půjčku mezinárodní, ale nebudou za ně ručiti ostatní mocnosti. To jest značná nevýhoda.

Snad můžeme býti na to hrdi, že tentokráte jsme postaveni na roveň světovým mocnostem, bohužel jest to první příležitost, kdy se tak děje a to příležitost pro nás nevítaná, poněvadž se jedná o přejímání závazků. Přejímáme stejnou kvotu, jako Anglie a Francie a dokonce větší než Italie a máme na odůvodnění jen leda ten moment, že jako nejbližší sousedé Rakouska jsme snad více než vzdálenější státy interesováni na tom, aby se v Rakousku udržel pořádek a že také tam máme část příslušníků naší národností, kteří úpadkem Rakouska jsou rovněž spoludotčeni.

Nyní si položíme otázku, jaké eventuelní zatížení náš státní rozpočet z této úmluvy muže vzíti. Ručíme, jak jsem řekl, za kvotu 21.5%. Jaká bude roční anuita zaručeného dluhu, nelze přesně určiti, protože není smluvena úroková míra ani amortisační splátky. V důvodech vládní předlohy jest počítáno, že anuita roční, úrok i úmor, bude činiti asi 70 mil. korun zlatých, tedy 420 milionů korun dnešních a procento 21.5, které na nás připadá, by činilo asi 90 milionů korun. Ovšem počítá se, že k doplácení z titulu této garancie nedojde. Věc bude upravena tak, že důvěrník Svazu národů, který bude přijímat od Rakouska splátky, bude míti v úschově obligace, vydané jednotlivými ručícími státy. Když mu příjem z Rakouska stačí na zúročení titrů vydaných. Rakouskem, nebude požadovati na garantech nic, když nevystačí, bude požadovati poměrné části úhrady. Když zaplatíme z tohoto titulu, budeme míti ovšem regresní nárok. Ale tu zůstává nejasnost. Nebylo by jistě pro nás výhodné, kdybychom měli regresní nároky jen proti Rakousku, nýbrž naše stanovisko musí býti, jestliže zaplatíme z titulu garancie, že obnos, který odvádí Rakousko, musí býti zvýšen, aby stačil nejen na další anuity, nýbrž také na refundování obnosu, který byl jednotlivými garantujícími státy a tedy i námi zálohou zaplacen. Snad lze míti za to, že článek 8. II. Protokolu ženevské úmluvy dá se vykládati tak, aby tomuto našemu stanovisku bylo vyhověno. Tento článek praví: >Kontrolní výbor ustanoví podmínky, za jakých by měly býti vypláceny zálohy v případě, že záruka by se realisovala, jakož i způsob splácení, jehož by bylo použití na zmíněné zálohy.< Ale, jak pánové vidí, znění tohoto článku jest tak neurčité, že opravdu k našemu uspokojení by velmi přispělo, kdyby nám zástupce vlády, zástupce ministerstva zahraničního, který zde, bohužel, není přítomen, podal o této věci uklidňující vysvětlení!

Další větší výlohy našemu státu nevzejdou, poněvadž generálního komisaře, který bude do Rakouska dosazen, i s celým jeho štábem bude vydržovati Rakousko samo podle úmluvy. My si budeme platiti jen zástupce v dozorčím výboru a dozorčí výbor nebude institucí stálou, nýbrž bude se scházeti čas od času, pravidelně několikráte za rok.

Velmi důležitou osobou jest důvěrník Svazu národů, který má celou tuto transakci úvěrovou zprostředkovati. Jemu mají garanční státy odevzdati dluhopisy, on má inkasovati z Rakouska příjmy, honorovati kupony, po případě požadovati platů od garantujících mocností. Jistě by bylo žádoucno, aby účtování tohoto důvěrníka Svazu národů nebylo chováno v tajností, nýbrž aby bylo sdělováno čas od času parlamentům všech zúčastněných států, tedy i našemu Národnímu shromáždění. Neměli jsme v tom spěchu času, abychom se dohodli na resolucí v tomto směru, já se omezuji na to, že ve svém referátě tento požadavek přednáším. V dané situaci připojuji se k návrhu referenta zahraničního výboru a doporučuji, aby vládní návrh, který se týká schválení úmluvy ženevské, byl schválen. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Zahajuji debatu. Lhůta řečnická pro jednotlivého řečníka jest vyměřena na půl hodiny. Přihlášeni jsou pp. senátoři Niessner a dr Ledebur-Wicheln.

Uděluji slovo prvnímu řečníku contra, panu sen. Niessnerovi.

Sen. Niessner (německy): Velectěné dámy a pánové! Že se musíme zde dnes zabývati touto předlohou, touto předlohou, která znamená domnělou záchrannou akci pro Rakousko, je přirozeným následkem protismyslnosti mírových smluv. Nové Rakousko, vytvořené smlouvou St. Germainskou, je nezdravým útvarem, který neměl v sobě podmínek životní schopnosti. Nikoli neprávem srovnáváno bylo toto Rakousko se zmrzačeným tělem - to jsou země alpské - jež má obrovskou hlavu - Vídeň - hlavu, kterou údy nemohou vyživiti. Skutečností jest, že se Rakousko jen pro velmi nepatrný zlomek roku dovede vyživiti plodinami své země, že veškeru potřebu uhlí musí dovážeti, že v žádné příčině ještě neexistují předpoklady pro průmyslový stát, jako který kdysi vzniklo. Po válce viděl se tedy tento nově vytvořený, znetvořený útvar zbavena veškeré morální a hmotné pomoci, a tu byla mu přidělena úloha, aby z trosek vybudoval stát. Tuto úlohu mohl nově vytvořený stát řešiti tím méně, ježto měl toto dílo vykonati uprostřed zničeného a zpustošeného světa. V této době také státům, které přinesly s sebou zcela jiné podmínky své životní schopnosti, bylo za těžko se udržeti a své poměry alespoň poněkud konsolidovati. Oč méně mohlo dostáti této úloze Rakousko, neboť nemělo možnosti existence. Musilo tedy stále hlouběji upadati do zkázy.

Při této zcela jasné skutečnosti můžeme jen s údivem pozorovati, že se při posuzování věcí objevily zde názory, které směřují k tomu, aby na Rakousko samotné a na jeho posavadní správu byla svalena vina z jeho otřesů a úpadku. Není mně divno, soudí-li tak o rakouských poměrech nějaký fanatický anebo nacionalisticky zaslepený člověk, ale musím doznati, že u mně vzbudilo velké podivení, když dokonce český sociální demokrat se domníval, že dřívější vlády jsou vinny na poměrech v Rakousku, poněvadž toto Rakousko a jeho správa žíly bez starostí, aniž se o něco staraly, právě tak bezstarostně, jak se to dálo během války a před válkou a poněvadž se nikdo nestaral využíti nějak možnosti hospodářského vývoje Rakouska. Jsem proto dalek, abych rakouskou správu bral veskrze nějak v ochranu. Jest jisto, že také tam bylo chybováno, ale táži se: kde nebyli chybováno? Ta skutečnost přece potrvá, že mezi všemi starými a novými státy Rakousko mělo zajisté nejtěžší postavení a že jemu nejvíce bylo ztíženo nalézti základy své existence a svého hospodářského rozkvětu. Tuto skutečnost uznaly dokonce signatarní mocnosti a uznaly dále, že Rakousko si nemůže vlastní silou pomoci a že se mu musí dostat takovéto pomoci z venčí. Ovšem tyto signatarní mocnosti krmily Rakousko pouze nadějemi a sliby, aniž po velmi dlouhou dobu tyto sliby plnily. Sliby nebyly plněny, poměry musily se tudíž stále horšiti a teprve v létě tohoto roku, když nebezpečí katastrofy vyvrcholilo, nebezpečí katastrofy, kteréž bylo schopno také sousední státy strhnouti s sebou do zkázy, teprve v tomto okamžiku vzpomněly sobě velmoci a ostatní signatarní mocnosti, že toto zhroucení bylo by nebezpečným v hospodářském a politickém ohledu, a že tudíž jest třeba něco učiniti, aby toto zhroucení bylo zadrženo. Tak došlo k ženevské úmluvě, která jest dnes předmětem předlohy.

Podle této má se za Rakousko poskytnouti záruka při zjednávání úvěru, aby mohlo na základě těchto úvěrů zvelebiti své hospodářství, uvésti do pořádku své finance a vůbec konsolidovati veškeré své poměry. Táži se nyní: jest možno a pravděpodobno, že těmito úvěry bude docíleno ozdravění Rakouska? Mohu vzhledem ke skutkové podstatě dáti na to jen jednu odpověď, že by bylo pochybeno doufati, že finanční opatření sama mohou způsobiti skutečnou sanaci Rakouska. Sanaci Rakouska lze pronikavě zahájiti pouze s hospodářské stránky: tím, že se mu pouze dají peníze, a že se očekává, že ozdravění tedy nastane, to považuji za opatření naprosto nedostatečné. Jednalo by se tedy především o to, přivésti hospodářský život Rakouska k ozdravění, aby mohlo nésti také břemena, jemu uložená, neboť dnes tomu tak není. Předložený sanační plán znamená ukládati vyčerpanému rakouskému hospodářství jen ještě nové těžké, a jak se domnívám, nesplnitelné oběti, oběti, které rozkvět a ozdravění tohoto státu učiní nemožným. Vychází se z předpokladu, že bude možno ve dvou letech stát postaviti na nové základy. To posud nebylo možným u jiných států, není tomu tak zde, není tomu tak ve Francii, v Italii, ani v Anglii. Všechny státy musí dnes bojovati s největšími finančními potížemi, s největšími hospodářskými těžkostmi, od vyčerpaného rozvráceného Rakouska však se očekává, že, když vezmeme do rukou peníze a půjčíme mu je, že ve dvou letech může své hospodářství uvésti úplně do pořádku. Toho se má docíliti sanací rozpočtu. Rozpočet má býti sanován zavedením nových daní a různými škrty. Budou to musiti býti daně, na kterých se musí obyvatelstvo zakrváceti. Má dále nastati propouštění úřednictva v době, kdy nezaměstnanost také v Rakousku nastává, má býti do dvou let propuštěno 100.000 úředníků, čímž nezaměstnanost jen ještě značně má býti zostřena. Vidíme již nyní následky ženevské dohody v Rakousku. Ukazuje se již nyní, že tato cesta samotna nemůže vésti k cíli, neboť v samotné Vídni zaznamenáváme 80.000 nezaměstnaných, jejichž počet přece denně roste, poněvadž Rakousko dnes již nemůže žíti ze zdánlivé konjunktury, ze které žilo po léta. Povstává tedy z toho celá řada těžkých problémů, a ukazuje se, že není věcí tak jednoduchou řešiti tyto problémy. Pochybujeme tedy co nejvíce o zdaru této akce, poněvadž uložení těchto nesmírných daňových břemen musí zdražiti v Rakousku výrobu, musí ztížiti živobytí a tím nemůže zkvétati hospodářský život, takže nebude lze mluviti o skutečné a pravdivé sanaci tohoto státu. Pomoc poskytnutou tedy Vídni lze jen považovati za okamžitou, trvalou pomocí nemůže se státi, poněvadž jest jednostrannou a nedokonalou. Považujeme proto za naprosto nepřípadná a nepostačitelná velká slova, že zde mají býti zjednány nové základy pro stát, že se nyní Rakousku poskytují podmínky pro jeho existenci.

Ale jest to především druhá stránka, která nám znemožňuje a která by také pro každého skutečně demokraticky smýšlejícího člověka musila vyloučiti možnost, aby těmto předlohám dal svůj souhlas. Úvěr, jenž má Rakousku pomoci, jest vázán podmínkami, které znamenají zhanobení demokracie, porušení výsostných práv státu, vyloučení činnosti a působnosti jeho parlamentu, jeho svobodně voleného zastupitelství lidu ve prospěch mezinárodního bankovního kapitálu. (Německy: Velmi dobře!) Tato smlouva neznamená ve skutečnosti nic jiného, nežli podrobení rakouského lidu pod mezinárodní bankovní kapitál. Nelze podceňovati nebezpečí, které v tom spočívá jaké pro nás. Dnes jest to Rakousko, kteréž jest rdoušeno, zítra to může býti Německo, které také jest na nakloněné hospodářské ploše. Nemyslete si přece, že když kolem do kola tohoto státu se usazuje absolutismus finančního a bankovního kapitálu, a když se ničí demokracie, že to nezanechá stopy v tomto státě! Tento krok je také ohrožením demokracie tohoto státu a proto nemůžeme tohoto kroku schvalovati. Vytvořilo se vůbec mínění, že vůči státu, jenž obýván jest Němci, že vůči takovémuto státu lze si dovoliti všechno. Ještě před několika lety byla by jednoduše bývala nemožnou myšlenka, že lze parlament vyloučiti vůlí jiných států. Táži se vás, u kterého z Balkánských států by bylo možno diktovati mu podmínky, že jeho parlament přestává míti právo kontroly, že do věcí vnitřních financí, do svého celého hospodářského a finančního života nemá co mluviti a že o tom výhradně a jedině rozhodovati má cizozemský komisař? Ani u posledního balkánského státu nebylo by něco podobného možným. (Sen. dr Karas: V Italii také italský parlament byl vyloučen!) To jest přece právě methoda fascismu; v jiné formě, které se v Rakousku používá. Musili bychom věru jíti až do Afriky nebo do Asie, abychom našli něco podobného, neboť to jsou methody, podle kterých se spravují kolonie, jakož také tato ustanovení neznamenají nic jiného nežli kolonisaci a podrobení Rakouska.

Zní to jako výsměch, čteme-li ženevské protokoly, z nichž prvý začíná slavnostním projevem pro suverenitu a výsostná práva rakouského státu a ve kterém se praví, že mocností, které tyto protokoly podpisují, budou politickou nezávislost Rakouska respektovati právě tak, jako jeho nedělitelnost a suverenitu. Nezní-li to vzhledem k těmto ustanovením jako výsměch a není-li tím zároveň označena neupřímnost, čteme-li o vzájemném závazku, který Rakousko se zavazuje za to převzíti, ve kterém se praví, že se Rakousko zavazuje, že podle znění článku 88. smlouvy St. Germainské své neodvislosti se nevzdá, že se zdrží každého vyjednávání, každého spojenectví a každého závazku hospodářské nebo finanční povahy, jenž by mohl tuto neodvislost ohroziti. Zde jest zcela jasně vysloveno zřeknutí se všech snah, sanovati jiným způsobem poměry v Rakousku a především domáhati se kdy připojení k Německu.