Ve skutečnosti vypadá nyní suverenita a vypadají výsostná práva Rakouska tak, že se dosazuje generální komisař, jenž neobmezeně může vládnouti, neboť mimořádná kabinetní rada, která mu s poradným hlasem stojí po boku, nebude míti nižádné možnosti, aby mu bránila ve výkonu této funkce. Bude volně disponovati o příjmech a vydáních států, bude j e mocí neodvisle a libovolně předpisovati, daně a cla budou od něho záviseti a rovněž tak výplata úvěrových lhůt. Bude sice Rakousku volno odvolati se ke Svazu Národů, ale v tomto Svazu Národů rozhodují zase ony mocnosti, které tuto smlouvu podepsaly, a jest tudíž jasno, že hlas Rakouska musí proti opatřením tohoto samovládně jednajícího generálního komisaře vyzníti na prázdno. Říká se sice, že se jedná pouze o přechodnou dobu, že to potrvá pouze dva roky. Ale jest velmi na snadě obava, že tato otrocká smlouva zůstane v platnosti déle nežli 2 roky, a jest nejen otázkou, nýbrž nejvýš pochybným, zdali Rakousko. v této době bude mocí splniti své závazky. Mocnosti budou také nadále žádati jistoty v podobné způsobě. Zůstane tedy také nadále alespoň do jisté míry parlament vyloučen. Rozumíme ovšem, že mocnosti, státy, které Rakousku poskytují garancie, žádají za to také jakési jistoty. K tomu by však úplně postačilo právo zástavní na jisté příjmy státu, k tomu by postačilo, kdyby státy vložily svou ruku na monopoly Rakouska, na cla, na tabák, sůl atd. a kdyby sobě tímto způsobem opatřily úplnou jistotu. Proti čemu my se obracíme, jest hanba cizineckého panství, kterou chcete Rakousku uložiti, jest porušení demokracie, kteréž v jistém smyslu musíme považovati za věc vlastní, ježto vidíme, jaký duch nepřátelství vane proti parlamentarismu a proti demokracii celým světem. Kapitalistické třídy netoliko v Rakousku, nýbrž také u nás a všude, smýšlejí nepřátelsky proti demokracii, od té doby, co dělnická třída vlivem demokracie ve státech nabyla jistého vlivu. Proto panuje snaha, podkopati demokracii, zničiti parlamentarismus.

Spatřujeme však v této předloze také neoprávněné zasahování států do vnitřních záležitostí Rakouska. Vzpomínáme na to, že světová válka vypukla, poněvadž si Rakousko tehdy osvojovalo pravo zasahovati do vnitřních záležitostí Srbska, a tehdy se jednalo jen o jednotlivou věc, o otázku odsouzení vinníků atentátu Sarajevského. Zde však podrobujete stát hned na 2 roky, zde činíte jej otrokem a nikdo se nehne. Musíme konstatovati s politováním, že ani příslušníci stran, které se nazývají svobodomyslnými, nepociťují, jak těžký atentát se zde podniká proti svobodě. Smysl Evropy pro svobodu bohužel otupěl, ale je-li tomu také tak, naše svědomí neotupělo a budeme bojovati proti tomu, budeme hlasovati proti tomu. Chceme, aby se Rakousku pomohlo, poněvadž to jest také životní otázkou pro tento stát a pro všechny národy, které v tomto státě obývají. Ale pozvedáme své hlasy proti tomu, že se Rakousku ukládá jho, a v tom smyslu nemůžeme s předlohou souhlasiti. (Potlesk na levici.)

Předseda: Dalším řečníkem je pan sen. dr Ledebur-Wicheln. Uděluji mu slova.

Sen. dr Ledebur-Wicheln (německy): Slavný senáte! Když jsem posledně při debatě o vládním prohlášení měl čest mluviti v této slavné sněmovně, pronesl jsem také svůj zásadní názor o rakouské sanační akci, zahájené ženevskými protokoly. Ve stejném smyslu promluvil můj straník pan dr Luschka při ženevské debatě v poslanecké sněmovně.

Stanovisko, které naše strana zaujímá, jest dáno, a nemohu vlastně k této otázce připojiti nic zásadního. Jestliže jsem se však přes to přes nadbytek práce, kterou dnes máme zde ještě vyříditi, přihlásil ke slovu, pak stalo se to proto, že nechci opomenouti příležitosti dnes se poskytující, abychom svým rakouským soukmenovcům opětně ukázali, že my, sudetští Němci, béřeme věrný a srdečný podíl na každém období jejích těžkého osudu. Naši rakouští přátelé zchudli dnes hmotně - kladu obzvláštní důraz na slovo hmotně. Hmotná chudoba nebyla nikdy hanbou a, pánové, přiznáte mně, že za dnešní doby hmotná chudoba stala se titulem přímo čestným. Jest to nejkrásnější forma přátelství, která vůči zchudlému příteli zůstává stejnou, a kterou nezaráží zevní snad nepříjemné a nepěkné formy, které zchudlého přítele nutí podnikati jisté kroky.

Byť se o otázce ženevských protokolů u jednotlivých stran v politickém ohledu soudilo různě, jedno jest jisto, a myslím, že mluvím jménem všech bývalých rakouských, dnes v Československé republice žijících Němců, řeknu-li, že mezi námi všemi není jediného, kdož by si upřímně a poctivě nepřál, aby se rakouským soukmenovcům všemi možnými prostředky pomohlo v jejich zoufalém postavení. I když se obsah ženevských protokolů nekryje s tím, čeho podle našeho přesvědčení jest potřebí k politické a hospodářské sanaci Rakouska, musíme jako upřímní přátelé přece konstatovati následující: rakouský spolkový kancléř nepřišel do Ženevy, aby prosil, nýbrž aby kladl požadavky. Vylíčil vážnost situace a její následky nejnaléhavějším způsobem před radou Svazu Národů, ba vylíčil to lak důrazně, že francouzské ženevské listy - byl jsem tehdy sám v Ženevě - označily jeho vystoupení přímo za vyzývavé. Velikému dojmu, který zanechala osobnost kancléře dr Seipela a jeho slova v Ženevě, jest děkovati, že Svaz, národů po prvé byl pohnut k tomu, aby sobě uvědomil svoji odpovědnost ve příčině napravení škod způsobených mírovými smlouvami. Neboť posud považován byl Svaz Národů všeobecně pouze za nástroj k zabezpečení toho, aby mírové smlouvy byly provedeny. V této skutečnosti spatřuji největší význam ženevských protokolů. V Ženevě rozvinuly rakouský problém s nelíčenou přesností mužové jako Lord Balfour, Imperiali a Hannotaux; i mám za to, že tito mužové si asi zajisté byli vědomi toho, jak jednostranně byli jistými pány informováni při jednání v St. Germainu. (Výkřiky německé: Velmi dobře!) Také my nemůžeme v dnešní formě Svazu Národů spatřovati ideálu. Ale my věříme - nechci však mluviti za jiné - já tedy věřím, že v rámci formy, kterou Svaz Národů převzal jako dědičné zatížení neblahých mírových smluv a kterou my odsuzujeme jako pochybenou a nespravedlivou, upřímnou byla snaha Rakousku skutečně pomoci.

A nyní ke smlouvám samým: předložená finanční osnova stanoví 20%ní garanční účastenství Československé republiky na půjčce, které signatarní mocnosti Rakousku poskytují. Pánové, musím říci otevřeně, že vzhledem na procento viny, které padá na vůdčí muže Československé republiky při zbídačení Rakouska, jest procento toto příliš malé. Proto, poněvadž máme toto přesvědčení, budeme hlasovati pro povolení finanční záruky.

Co se nyní týče ustanovení tří protokolů, byla v poslanecké sněmovně provedena ostrá kritika, pokud jde o jejich ustanovení, která se příčí všem demokratickým zásadám. Poněvadž theoreticky souhlasím s názory svých národnostních kolegů, nechci zde dále kritisovati jednotlivá ustanovení protokolu. Chci jen stanovisko, které zaujímáme my, resp. maje strana proti smlouvám, postaviti na zcela jednoduchý základ lidské sympatie.

Pozbyli jsme zajisté všichni již dávno naivní dětské víry ve zvučné fráse o demokracii, pokud jde o provedení mírových smluv, ale zcela obzvláště platí to o veškerých akcích, při nichž zúčastněna jest československá vláda. Považujeme shodu docílenou v Ženevě ohledně rakouského problému za pouhý pokus, o jehož úspěchu nikterak nejsme přesvědčeni. Vybéřeme-li berly pra nemocného, jemuž byly amputovány obě nohy, nemůžeme očekávati, že mu ihned narostou dvě nové nohy, ještě méně smíme proto, poněvadž tyto berly jsou ošklivé a on k nim musí sáhnouti, vytýkati, že k těmto berlám sáhl. Rakouská vláda podrobila se přijetím ženevských protokolů dobrovolné kuratele. To není ani hezké, ani příjemné, ale dojdou-li mužové o mravní výši rakouského spolkového kancléře k takovémuto těžkému rozhodnutí, dlužno míti za to, že bylo nutným. Souditi zde o této nutnosti není padle mého názoru naší věcí, i chceme se také zdržeti tohoto úsudku.

My všichni víme, ze všechno, co máme ze staré, na celém světě ceněné a vážené kultury, pochází z onoho kdysi tak skvělého střediska, v němž germánské, slovanské, románské a turánské zkazky si podávaly ruku. A kdo z nás dnes kráčí nebo kráčel vídeňskými ulicemi, tomu muselo se sevříti srdce a hrdlo, když vidí, že to nejlepší, co německá kultura vytvořila, totiž rakouský střední stav, v žebráckém šatě trpí bídu. Pánové, proto musí také nám každý, i sebe skrovnější prostředek na zmírnění rakouské bídy se jeviti správným, je-li našim rakouským soukmenovcům vhod. Proto a jen výhradně proto budeme také hlasovati pro přijetí ženevských protokolů. Nečiníme tak s nakyslým úsměvem vládních stran, které výrokem rady Svazu Národů jsou nuceny spolupůsobiti na odstranění a na nápravě bídy, na které samy mají největší vínu, nýbrž činíme tak se zjevnou srdečností. Své rakouské soukmenovce zároveň slavnostně ubezpečujeme, že se vždy a všemi prostředky budeme snažiti brániti tomu, kdyby snad česká vláda se měla pokusiti zasáhnouti ve smyslu ženevských protokolů do vnitřních záležitostí Rakouska.

Považujeme ženevské protokoly za přechodnou fási dějin středoevropského vývoje. Doufáme, že podpora poskytnutá rakouské vládě usnesením rady Svazu Národů ji učiní schopnou vésti loď rakouského státu bezpečně skrze všechna úskalí, až na troskách mírových smluv, diktovaných záští a nevědomostí, rozum a spravedlnost postaví budovu pevnější.

My však, kteří dnes již nemáme vlasti, nýbrž pouze domov, hledíme vstříc dni, kdy středoevropský svaz států, vybudovaný na daných zeměpisných a hospodářských podkladech, nejen Rakousko a nás všechny, nýbrž také naše západní a severní soukmenovce obemkne jednou celní linií, společnou měnou a jedinou vůlí k poctivé, klidné práci. (Souhlas a potlesk na levici.)

Místopředseda dr Soukup: Slovo má pan zpravodaj sen. dr Krupka.

Zpravodaj sen. dr Krupka: Velectění pánové! Pan kol. Niessner poukazoval na důvod, proč Rakousko tak pokleslo, na mírové smlouvy. Domnívám se, že právě proto Rakousko pokleslo, poněvadž nyní teprve vyšlo na jevo, jak Vídeň netyla z vlastního, nýbrž jen z cizího, z našeho národa, z naší nynější Československé republiky. (Tak jest!) To Vídeň udržovalo při síle, a protože nyní jí byla tato síla odebrána, přirozeně, že i zde Vídeň musela poklesnouti.

Ale jsou i jiné příčiny. Jsme vítězným státem, ale slyšeli jste v parlamentě velice často, že jsme nejdražším státem, zvýšili jsme daně, zvýšili jsme poplatky a sazby na poštách a železnicích, které poměrně tak zvýšeny nebyly v Rakousku, ačkoliv jest to stát poražený, nebyla tam správa taková jako u nás; tam ta správa nebyla skutečně na dobro v pořádku a není pravda, jestliže p. kol. Niessner tvrdí, že se to snad křivě imputovalo Rakousku. To jest viděti právě z toho, že komité finanční a hospodářské, které za tím účelem bylo zřízeno a které zajisté zcela podrobně a objektivně prozkoumalo celou národohospodářskou situaci a důvody finančního úpadku, dospělo k přesvědčení, že vnitřní správa není v pořádku, že vyžaduje co nejdůležitější reformy. A jestliže já, jako věřitel - a mezi ty se počítá i Československý stát - poskytne nějakého úvěru, jest to přece zcela přirozené, že se musí hájiti také zájmy našeho státu, protože by mohl vším právem parlament vytýkati: uděluješ milionové neb miliardové zápůjčky, za něž nemáš žádné záruky. To jest něco zcela přirozeného a z přirozenosti této věci vyplývá, že věru dále o tom šířiti se netřeba.

Zde bylo mluveno se strany p. kol. Niessnera, že jsme měli zabaviti příjmy. To by bylo teprve podvrácení autority státu, a, jestliže jste čtli tuto smlouvu, viděli jste, že až příliš úzkostlivě o to dbáno, a že tam kancléř Seipel jako první a kardinální podmínku učinil, že nesmí býti suverenita státu dotčena, což také by nebyl býval přijal, kdyby se to nebylo bývalo stalo. A není pravda, že by skutečně ta suverenita byla poškozena, jak v rakouském parlamentě vyhlašováno. Kdo hlasovali pro ty úvěry? Páni sociální demokraté němečtí, kteří jsou přece bratry těchto, pánů, sice nehlasovali, avšak nekladli nižádných překážek, vědouce dobře, co by se stalo, kdyby tento úvěr povolen nebyl. Jestliže se nám říkalo, že to není žádný prostředek dostačující, tož nám, pánové, udejte formu a positivní cestu, jak bychom dospěli ke kýženému cíli? Můžete obviniti republiku, že poskytla 500 milionů korun zálohou Rakousku a že přejímá nyní tísnivé břemeno? To jde přece poněkud daleko.

Bylo řečeno, že Rakousko bylo dotčeno ustanovením generálního komisaře. Generální komisař a celý dozorčí výbor jest něco zcela přirozeného. Vědělo se, a jest zcela přirozené, že právě mnohdy příjmy, které z dluhu plynou, se věnují zcela jiným účelům, a tu jest zcela v pořádku, když v tom případě je zde jistá kontrola, ta zde musí býti, když dlužník má požívat důvěry, musí zde býti také něco, co zaručuje, abychom v něj tu důvěru mohli míti. Ale, že by ten generální komisař byl tak neomezeně odpovědným, to, pánové, není pravda. Kdo čte pozorně dotyčnou smlouvu, může poznati, že generální komisař má ve shodě s rakouskou vládou starati se o to, aby byla správa, reformována a aby půjčka byla věnována účelům takovým, kterým slouží. To není něco takového, z čeho bychom mohli vyvozovati rdoušení a škrcení Rakouska.

Jestliže se mluví o tom, že se mícháme do vnitřních záležitostí Rakouska, pak to nemůžete vážně mysliti. Jestliže já, jako věřitel, si kladu určité podmínky, za půjčky jsem také svým voličům a státu odpovědným, tu přece musím míti i jisté garancie. A tyto garancie skutečně s naší strany poskytnuty byly. Byly poskytnuty jen in eventum, a to tím způsobem, že se řeklo: cla a ostatní finanční příjmy, jako na př. monopol tabákový, ty budou sloužiti v prvé řadě k tomu, aby byl také skutečně ten dluh, resp. anuity zaplaceny. Tu se nejedná o to, že by se snad ty příjmy zabavily, jak to chtěl pan kolega Niessner, nýbrž chtělo se něco daleko menšího. Řeklo se: Ty, Rakousko, disponuj si cly a svými příjmy, jak chceš, zvyš si je, jak chceš, aby sis mohlo uhraditi svoje výlohy, a veď si to způsobem, jak chceš, nechceme ti do toho zasahovati, ovšem že musíme nějakou kontrolu v této příčině si vyhraditi.

Co se konečně týká té okolnosti, že se pan kancléř Seipel jaksi podrobil dobrovolně jisté kuratele - myslím, pánové, že je to jen takové povšechné rčení, poněvadž o dobrovolné kuratele nelze mluviti, o kuratele možno vždy mluviti jen jako o nucené a jestliže toho slova >kuratela< bylo užito, tak z toho vyplývá, že to bylo naprosto dobrovolné. Já se táži, pánové, kam by to bylo bývalo vedlo a k jakým koncům by to bylo dospělo, kdyby československý stát se nebyl býval účastnil této pomoci finančně-hospodářské, a kdyby jiné státy tak nebyly učinily? Myslím, že toho si ani páni němečtí kolegové nepřáli a také ze slov pana kolegy dr Ledebura vychází, že to bylo skutečně vhodno, že se tomu Rakousku pomohlo. Ovšem, jestliže bychom to byli jiným způsobem udělali a nepůjčili snad, tak bychom byli bývali zde stáli ještě jako takoví, kteří chceme každým způsobem to Rakousko zničiti. Ale z toho vyvozovati, když se sami angažujeme finančně, že my bychom chtěli tento rakouský stát zničiti, to myslím, že jest přílišná odvaha tvrditi, než abych na to mohl nějak příliš reagovati. Prosím proto za přijetí této osnovy, jak byla zde předložena. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda dr Soukup: Debata je skončena, přikročíme k hlasování.

Kdo souhlasí s ratifikačním usnesením, jak jest obsaženo v usnesení poslanecké sněmovny, jímž se schvaluje Protokol I. a Protokol II. s přílohami dané v Ženevě 4. října 1922 a béře na vědomí Protokol III. se zprávami finančního a hospodářského výboru Společnosti národů, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Naznačené usnesení ratifikační se přijímá.

Ve smyslu přiznané pilnosti přikročíme ihned k hlasování ve čtení druhém.

Má snad pan zpravodaj nějaké korektury?

Zpravodaj sen. dr Krupka: Nemám.

Místopředseda dr Soukup: Kdo tedy souhlasí s ratifikačním usnesením tak, jak bylo přijato ve čtení prvém, také ve čtení druhém, prosím, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Tím přijímá se tato ratifikace také ve čtení druhém.

Nyní přikročíme ještě k hlasování o zprávě výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1533) k vládnímu návrhu zákona, jímž se ministr financí zmocňuje, aby převzal záruky za sanační půjčky rakouské podle ženevských protokolů ze dne 4. října 1922.

Zpravodajem je pan sen. dr Fáček, uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. dr Fáček: Slavný senáte! Tento vládní návrh zákona je prostě důsledkem ženevské úmluvy, která byla v předchozích referátech podrobně rozebrána, proto se mohu omeziti jen na nejstručnější doporučení zákonné předlohy.

Zákonem dává se ministrovi financí zmocnění, aby převzal záruku v tom rozsahu, jak je v úmluvě ženevské vytčena, dále aby obligace státní na tyto sumy odevzdal spolehlivému důvěrníkovi ručících států, ustanovenému pod ochranou Svazu národů. Konečně kdyby došlo mimo očekávání ke skutečnému placení na základě převzaté záruky, aby mohl si opatřiti sumy přechodními úvěrními operacemi a teprve, když by nebyla tato výplata refundována během roku, aby vložil vyplacený obnos do rozpočtu roku nejblíže příštího. Konečně se ministr financí zmocňuje, aby splacení záloh na základě zákona ze dne 30. června 1922 Rakousku poskytnutých přijal způsobem a za podmínek stanovených v příloze B) ženevského protokolu II., t. j. aby na část těchto záloh přijal titry nové mezinárodní zárukou zaručené půjčky, na zbytek pak, jak jsem též uvedl, aby se spokojil pouhými bony vydanými Rakouskem, sice za stejných věcných záruk, ale bez záruky druhých států.

Navrhuji, aby tento návrh zákona, který byl již poslaneckou sněmovnou přijat, byl schválen také senátem. (Souhlas.)

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Budeme hlasovati.

O osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli míním dáti hlasovati najednou.

Jsou proti tomu námitky? (Nebyly.)

Námitek není.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí se přijímá ve čtení prvém.

Podle usnesené pilnosti přikročíme ihned ke hlasování ve čtení druhém.

Jsou nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. dr Krupka: Nikoliv.

Zpravodaj sen. dr Fáček: Rovněž ne.

Místopředseda dr Soukup: Nijakých textových změn není. Budeme hlasovati.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí, který byl teď přijat ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí se přijímá také ve čtení druhém.

Přikročíme k dalšímu bodu, jímž je

5. Zpráva výboru kulturního, sociálně-politického a rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1512) k vládnímu návrhu zákona o výplatě jednorázových výpomocí k pensím učitelů škol obecných a občanských na Slovensku vydržovaných církvemi a obcemi s podporou státní. Tisk 1540.

Zpravodaj za výbor kulturní je pan sen. Babka, za výbor sociálně-politický pan sen. Slavík a za výbor rozpočtový pan sen. dr Karas.

Uděluji slovo prvému referentovi panu sen. Babkovi.

Zpravodaj sen. Babka: Slávny senát! Návrh zákona, o ktorom jednáme, prichádza pre slovenských učiteľských penzistov ako božie smilovanie a bude im príjemným vianočným nadelením. Jestli je, vážený senát, poľutovania hodnej stvory, tak sú to slovenskí učiteľskí penzisti. Sotva ktorý iný stav tak zvanej inteligencie nachádza sa vo väčšej biede, než títo neštastníci. Že sa tito penzisti nachodia v takej hroznej biede, pomenoval som to ve svojej reči s toho miesta 15. t. m., zrovna kulturným škandálom republiky a iste som nepreháňal. Bôľno je hľadieť na tých chudiakov, vidieť ich hladom vychudlých, otrhaných a v roztrhanej obuvi. Ve svojom zúfalstve premohli mnohí aj cit studu a dali sa na žobranie, a mnohý len preto nežobre, že ubitý hladom, nevládze už chodiť. Vláda, upozorňovaná na tento hrozný stav, zvlášte slovenskými poslanci a senátormi, rozhodla sa konečne k vážnemu kroku a predložila Národnému shromaždeniu návrh zákona, ktorým má byť aspoň čiastočne pomožené našim chudiakom, učiteľským penzistom.

Dľa tohoto návrhu sa minister školstva a národnej osvety zmocňuje, aby učiteľom, ktorí pôsobili na školách obecných alebo občianskych na Slovensku vydržovaných církvami alebo obcami s podporou štátnou a sú na odpočinku, alebo odejdú na odpočinok do konca roku 1923, ako aj vdovám a sirotkám po týchto učiteľoch vyplatil z moci úradnej k dociaľ vyplácaným odpočivným a zaopatrovacím požitkom jednorázovú výpomoc a to zvlášte na r. 1921, 1922 a 1923. Výpomoc táto má sa vyplácať každý rok naraz a to v miere následujůcej: Penzistom učiteľským po 1000 Kč, ich vdovám po 700 Kč, požívateľom príspevkov na výchovu detí po 140 Kč a to až do pätero detí, požívateľom darov z milisti, ktorí dostávajú miesto odpočivného a zaopatrovacích požitkov po 140 Kč. Všetky tieto výpomoci budú však vyplácané len tým, ktorí dokážu, že majú domovskú príslušnosť v niektorej obci našej republiky.

A tu sa musím trocho zastaviť. Je, slávny senát prirodzené, že tieto výpomoci môžeme vyplácať len tým, ktorí majú domovskú príslušnosť v našej republike. Ale zmenou hraníc nastaly v tomto ohľade rôzné komplikácie. Máme totiž na Slovensku i také vdovy a sirotky, ktorých manžel resp. otec bol učiteľom v tej čiasti bývalého Uhorska, ktorá pripadla po válke Jugoslávii alebo zostala terajšiemu Maďarsku. Mnohé vdovy takýchto učiteľov presťahovaly sa z rodinných dôvodov ešte pred válkou na terajšie územie Slovenska, kde im prirodzene boly riadne vyplácané ich pensijné požitky. Boli to všetcia, alebo aspoň z najväčšej časti Slováci a to Slováci roduverní. Poneváč však dľa zákona má manželka domovské právo tam, kde jej manžel a poneváč niektorí z nich pomreli na územiach teraz iným štátom pripadlých, domovskú príslušnosť ich vdov v terajšich hraniciach republiky činily naše vrchnosti otáznou a odopreli im vyplácať penzie. Hovorím to z vlastnej praxe ako školský inšpektor. Nebolo by spravedlivé, aby takýmto vdovám a sirotkám boly činené podobné ťažkosti snáď i na ďalej. Preto mám na vládu uctivú žiadosť, aby sa k týmto vdovám chovala blahovoľne a jasným nariadením upravila svoje medzítka, že sa výhod týmto zákonom poskytovaných stávajú účastnými aj vdovy a siroty mnou práve vzpomenuté.

Slávny senát! Dľa XXXVII. uhorského zákonného článku z r. 1875 §u 29 odst, 3. platili vydržovatelia škôl na všeobecnú učiteľskú penzijnú základňu len 12 zlatých, či dnešných 24 Kč. Tento nizúčky polplatok nebolo možno ďalej udržať, lebo nielen že sa učiteľstvu vyplácajú ďaleko vyššie penzie, než boly ustálené r. 1875, ale tiež výška penzijných príspevkov bola určená dľa tehdajšej hodnoty peňazí a výšky penzií, ale i sami učiteľia prispievajú na penzijnú základňu ďaleko vyšším obnosom, než r. 1875 a následujúcich, preto sa 3. paragrafom navrhovaného zákona zvyšuje tento poplatok na 240 Kč ročne, čo je celkom spravedlivé a správné.

Som presvedčený, že naše církvi budou reptať proti tomuto zvýšeniu, lebo ony sice veľmi rády prijímajú peniaze na svoje ciele od štátu, ale nerady dávajú, menovite keď sa jedná a zvýšenie poplatkov penzijných príspevkov pre učiteľa.

Slávny senát! Poneváč návrh zákona zabezpečuje jednorázovou výpomoc k penziám učiteľov škôl obecných a občianskych tak tí penzisti, ktorí pôsobili na školách vydržovaných s podporou štátnou a tak tí penzisti, ktorí pôsobili na školách bez štátnej podpory, nezúčastnili sa výhod týmto zákonom poskytovaných, upravuje kulturný výbor na vládu apel, aby cestou milosti poskytla mimoriadne podpory aj tým penzistom a prirodzene i vdovám a sirotám, ktorí nepoužívali štátnej podpory, ale svojho času prispievali aj oni do štátnej pokladne uhorskej. Kulturný výbor upravuje tento apel na vládu tým skôr, že je takých penzistou už veľmi málo a tak obnos, ktorý im bude vyplatený, nezatíži štátny rozpočet v miere pozoruhodnej. Čo sa mňa samého týka, uprímne priznám, že som od tohoto zákona viace očakával. Tá podpora sa mi zdá príliš malou, lebo iba čiastočne zmierni veľkú biedu našich slovenských penzistov-učiteľov.

Poneváč som však presvedčený, že vláda urobila v tomto ohľade všetko, čo v rámci štátneho rozpočtu urobiť mohla, tedy sa s tým spriateľujem. Kulturný výbor jednal o tomto návrhu vo svojej schôdzi konanej dňa 15. prosinca a navrhuje slávnemu senátu, aby návrh bol schválený tak, ako ho prijala snemovňa poslanecká a ako je obsažený v tisku 1512. (Výborně!)

Místopředseda dr Soukup: Zpravodajem za výbor sociálně-politický jest pan sen. Slavík, jemuž tímto uděluji slovo.

Zpravodaj sen. Slavík: Slavný senáte! Pan kol. Babka jako referent kulturního výboru naznačil zde podstatu celé předlohy zákonné a já k tomu podotýkám jen tolik, že se to týká učitelů, působících ještě dle systému uherského na Slovensku, kteří byli dáni do pense jakožto učitelé, kteří nepůsobili na školách státem vydržovaných. Ačkoliv tedy byli povinní platiti si pensijní příspěvky podle zákona z roku 1871 a 1895, když šli do výslužby, dostali předválečnou pensi, anebo jiní válečnou pensi, kteří šli v době války, podle tehdejších předpisů, a tím že jest pense jejich tak skrovná, že při zvýšených drahotních poměrech není možno s tím vystačiti, dostali se do velmi zoufalé situace. Poněvadž nejsou státními zaměstnanci ve smyslu zákona, který byl přijat, nemohlo následkem toho také jim býti vyhověno vládním nařízením z 25. srpna 1921, kterýmžto vládním nařízením byly zvláštní přídavky dány k pensijním požitkům těch státních zaměstnanců, kteří se ve státní službě nalézají. Když sociálně-politický výbor tuto osnovu projednal, seznal, že požadavky těchto učitelů-pensistů jsou naprosto spravedlivé, a poněvadž se jedná jen o jednorázovou výpomoc, jak pan kol. Babka uvedl, usnesl se sociálně-politický výbor na tom, doporučiti slavnému senátu dotyčnou předlohu ke schválení tak, jak byla schválena poslaneckou sněmovnou. (Výborně!)

Místopředseda dr Soukup: Zpravodajem za výbor rozpočtový jest pan sen. dr Karas.

Zpravodaj sen. dr Karas: Slavný senáte! Rozpočtový výbor zkoumal předlohu tu se stanoviska finančních účinků pro stát. V roce 1921 náklad na tuto výpomoc obnáší 1,110.000 Kč a výpomoc tato byla již v roce 1921 vyplacena. Vláda tak učinila bez zmocnění Národního shromáždění a našla úhradu pro to v rozpočtu pomocí virementu. Pro rok 1922, tedy ještě letošní, bude potřeba o něco vyšší 1,163.000 Kč, tedy o 50.000 Kč než byla roku loňského. A pro letošek úhrada bude skýtati nám výnos, o němž se zmiňuje § 3 tohoto zákona.

Jak již zde řečníci výboru kulturního a sociálně-politického uvedli, je příspěvek těchto vydržovatelů škol do pensijní pokladny zvýšen, desateronásobně, z 24 Kč na 240 Kč, a vynese asi 900.000 Kč. Zákon má vejíti v platnost ještě letošního roku před novým rokem.

Ti vydržovatelé škol budou musiti těchto 900 tisíc korun přibližně odevzdati, takže jde o krytí schodku asi 270 tisíc korun. A tento schodek doufá taktéž vláda, že bud kryt zase z úspor rozpočtu, poněvadž vláda prý sníží příspěvky státním vydržovatelům těchto škol a ze snížení tohoto příspěvku vláda najde úhradu.