Pro rok 1923 slibuje vláda, že příspěvek se vloží do státního rozpočtu a bude obnášeti asi také 250 tisíc korun, bylo by tudíž v tom směru o krytí tohoto nákladu úplně postaráno.

Pokud zde referent rozpočtu kulturního zmiňuje se o resoluci výboru kulturního, aby vládá byla vyzvána, aby taktéž poskytla tuto výpomoc učitelům škol, které státem nebyly podporovány, jejichž vydržovatelé do pensijního fondu ničím nepřispívali. (Sen. Babka: To je omyl, aj ti prispievali!) Ale nebyli státem podporováni. Nevíme ovšem kolik těch učitelů bude a jak velká výpomoc bude, a proto se ohledně krytí této nové podpory není možno rozpočtovému výboru vyjádřiti.

Ale rozpočtový výbor se připojuje úplně k usnesení výboru kulturního a sociálně-politického a doporučuje slavnému senátu, aby usnesení poslanecké sněmovny, kterým tento vládní návrh zákona byl schválen, taktéž schválil. (Souhlas.)

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Přikročíme k debatě. K slovu je přihlášen pan sen. dr Kovalik, uděluji mu slovo.

Sen. dr Kovalik: Slávny senát! K návrhu zákona o jednorázovej výpomoci k pensiam učitelov škôl obecných a občianskych chcem len veľmi krátke prehlásenie učiniť. Už pán referent kulturného výboru taký obraz namaľoval stavu penzistov učiteľov, že k tomu ja prikladať nie veľmi mnoho mám.

Opravdu učitelia staropensisti na Slovensku vyšli na žobrácku palicu a aby hladom nezomierali, museli sa chytiť slúžobných prác. Nechcem ďalej maľovať obraz, však ho pán referent kulturného výboru dostatočne namaľoval a aj v dôvodovoj zpráve je povedaný a vylíčený ten hrozný stav, v akom sa stari slovenski penzisti učitelia nachádzajú. Vláda si konečne všimla tohoto upozornenia slovenských poslancov a senatorov a postavila tento návrh: Kulturný výbor prejavuje, že takých penzistov na Slovensku je veľmi malo, a ten obnos, ktorý bude vyplatený, nemôže ztížiť štátny rozpočet v miere pozoruhodnej.

Za povinnosť si držíme my vzhľadom k týmto predneseným dôvodom poveďať to, že výpomoc je tak maličká, tak malicherná a nedostatočná, že tým učiteľom a ich vdovám a sirotkám sa tým nevypomôže.

Žiadame my preto, poneváč tu len tisíc korún sa dáva ročite, vdovám 700 a na výchovu detí len ročite 140 Kč, aby dvakráť až trikráť toľko dostali pomoci tí učitelia, vdovy a sirotky, aby to pocítili. Však sám pán referent kulturného výboru uznal, že je to málo a predsa odhlasuje tento návrh zákona. My stojíme na tom, stanovisku, že nedali sme teraz nejaký pozmeňovací návrh, poneváč vieme, že tento návrh zákona je terminovaný zákon, má byť odhlasovaný ešte teraz. Keby sme dali pozmeňovací návrh, aby učitelia a vdovy dostali 2, 3krát toľko, zase by to išlo k rozpočtovému a sociálne-politickému výboru. Tedy my len to môžeme požadovať a budeme za to pracovať, aby budúcne týmto ubožiakom opravdu väčšia podpora sa poskytla.

Tým bych bol skončil svoje prehlásenie, ale nemôžem nechať pominúť to, čo pán referent kulturného výboru tu vzpomenúl, ktorý nikdy nevynechá príležitosť cirkev korbáčom svojich slov švihnúť. Vzdor tomu, že sám pán referent kulturného výboru, pán inšpektor Babka je cirkevným učiteľom, vždy a vždy bojuje proti cirkvi. To charakterisuje jeho.

Ešte si dovolím reflektovať na tú poznámku pána referenta, ktorý povedal, že církev rada prijímá, ale nerada dáva. Pýtam sa, kto je to církev? Tá církev, to sú príslušníci církve, a všetci príslušníci církve platia dane. Áno, ten štát by nemohol existovať, keby tí príslušníci církve tú daň neplatili. Tedy tu pán referent kulturného výboru povedá: >Platy církev bere a nerada dáva.< Však církev dáva tie dane! Je to tedy nesprávně pochopenie, to je len jemu vrodený obyčaj, aby on církev urážal vtedy, keď on sám je církevným učiteľom.

My tedy budeme hlasovať za tento návrh, ale na budúcne budeme požadovať, aby štát týmto obožiakom penzistom väčšiu podporu udelil. Končím. (Potlesk u stoupenců řečníkových).

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Přeje si některý z pánů zpravodajů slovo?

Pan kolega dr Karas.

Zpravodaj sen. dr Karas: K vývodům pana sen. dr Kovalika bych jenomn uvedl toto: Pan senátor doporučoval, aby ty výpomoce byly větší nežli jsou, ale odkud to stát má vzíti, když sám hlasuje a jeho strana proti rozpočtu, tedy ty prostředky nepovoluje? (Hlas: Rozpočet se povoluje vládě!) Ten zákon také dáváme vládě. Tedy bychom pak. (Výkřiky sen. dr Kovalika a slov. ludovců.)

Místopředseda Soukup (zvoní): Pan dr Kovalik již domluvil.

Zpravodaj sen. dr Karas (pokračuje): Já jako referent rozpočtového výboru nemohu udati, odkud bychom ty peníze vzali.

Místopředseda dr Soukup (zvoní): O celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli míním dáti hlasovati najednou.

Jsou nějaké námitky (Nebyly.) Námitek není.

Kdo souhlasí s navrženou osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak jsou obsaženy v tisku čís. 1512, ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Uvedená osnova zákona, jeho nadpis a úvodní formule přijímají se ve čtení prvém.

Ve smyslu přiznané pilnosti přikročíme ihned ke hlasování ve čtení druhém.

Mají páni zpravodajové nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. dr Karas: Nikoli.

Zpravodaj sen. Slavík: Nemám.

Zpravodaj sen. Babka: Nikoli.

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byly přijaty ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona, jeho nadpis a úvodní formule přijímají se také ve čtení druhém.

Přikročíme k dalšímu odstavci denního pořadu, jímž je

6. Zpráva výboru sociálně-politického stran usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1546) o vládním návrhu zákona, kterým se prodlužuje působnost některých právních předpisů v oboru nemocenského pojištění dělníků.

Zpravodajem je pan sen. Jakubka, jemuž uděluji slovo.

Zpravodaj sen. Jakubka: Slavný senáte! Výbor sociálně-politický projednal zákon, kterým se prodlužuje působnost některých právních předpisů odboru nemocenského pojištění a přišel k názoru, že prodloužení zákona do 30. června r. 1923 je velmi krátké.

I kdyby zákon o sociálním pojištění, který, má změniti nemocenský zákon, byl do 30. června projednán, nemůže počíti působiti již 1. července 1923, takže se bude jeviti nutným zákon opět prodloužiti. Jelikož dosavadní předpisy o nemocenském pojištění končí koncem r. 1922, nezbývá času na změnu a proto sociálně-politický výbor navrhuje přijetí zákona ve znění usneseném poslaneckou sněmovnou. (Potlesk.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Uděluji slovo panu sen. Jarolimovi.

Sen. Jarolim (německy): Slavný senáte! Vláda a koalované strany zavedly nešvar, omezovati časově všechny sociálně-politické zákony. K zákonům, vždy časově omezeným, patří také nemocenské pojištění dělníků. Se stanoviska bezvadného úřadování nemocenských pokladen budeme marně hledati věcný důvod, jenž by vlastně ospravedlnil, že se nemocenské pojištění neustále časově omezuje. Časové omezení zákona o nemocenském pojištění děje se výhradně z důvodů politických, poněvadž, jak jsem již řekl, důvody pojišťovací techniky toho nepřipouštějí. Není žádným tajemstvím, že občanské strany v koalici a také jiné strany mimo koalici snaží se zhoršiti nemocenské pojištění dělníků, a tyto snahy možno nejspíše docíliti a provésti, učiní-li se nemocenské pojištění stále předmětem čachru. Je samozřejmo, že vláda nyní, když zákon o nemocenském pojištění dne 31. prosince t. r. vyprší, oběma sněmovnám musila předložiti nový návrh. V poslanecké sněmovně byla tedy podána předloha, ve které se vyslovuje, že se zákon tentokráte terminuje do 30. června 1923, tedy o půl roku kratšeji nežli dříve. Sociálně-politický výbor poslanecké sněmovny zabýval se touto otázkou a usnesl se značnou většinou, že na místo lhůty do 30. června má býti dána lhůta do 31. prosince, takže by zákon zase měl platiti jeden rok. Nyní stala se ta zvláštnost, že, když předloha přišla do poslanecké sněmovny, nebyl tam přijat návrh sociálně-politického výboru. Ukázala se bohužel skutečnost, že socialistické strany koalice, které v sociálně-politickém výboru hlasovaly pro jednoroční omezení lhůty, ve veřejné schůzi sněmovní obrátily, ježto, jak to již zvykem, se zase vyhrožovalo. Poslanecká sněmovna přijala vládní předlohu tak, jak zněla, takže lhůta končí 30. červnem 1923. Je věru nehorázností a přímo nepochopitelno, že se takovémuto zákonu dává krátká lhůta, a zdá se, bude-li věc tak pokračovati, že budou chtít zákon o nemocenském pojištění omezovati lhůtou měsíc od měsíce, aby se tak i průmyslníkům i agrárníkům, německým i českým, stále poskytovala příležitost zhoršovati nemocenské pojištění. Jest prokázáno, že jak němečtí. (Ironický smích sen. Meissnera.), pan kolega obzvláště nemůže prosloviti žádnou řeč, aniž by brojil proti nemocenským pokladnám. Jest prokázáno, že němečtí a čeští agrárníci a němečtí a čeští průmyslníci jsou nepřetržitě při práci, aby snížili samosprávu nemocenských pokladen, neustále jsou při práci, aby snížili příspěvky, vůbec pojistné nároky v nemocenských pokladnách. Nic není pochybnější nežli toto. Řekli jsme s tohoto místa již jednou, že výlohy nemocenského pojištění v poměru k cenám různých životních potřeb nikdy nebyly tak nízké jako dnes. To tedy nelze popírati. Ostatně jest také skutečností, že, i když vezmeme v úvahu příspěvky k nemocenským pokladnám - také to lze dokázati - podpory pro dělníky podstatně jsou sníženy. Za míru bylo by to asi tak, že z veškerých příspěvků, jež nemocenské pokladny ve starém Rakousku vybíraly, přes dvě pětiny použito bylo na nemocenské podpory. Dnes se věci změnily. Pro celý stát nemáme ještě čísla k disposici, pokud však lze přehlédnouti poměry v jednotlivých nemocenských pokladnách, trvá skutečnost, že peněžité podpory členům činí pouze asi jednu pětinu celého obnosu. Vyplývá tedy z toho, že se podpory dělníkům zmenšily o polovici. Jest tedy skutečně přehnané, chtít neustále vypravovati a dokazovati, že podpory poskytované dělníkům podstatně byly zvýšeny. Jest to však starý úskok, stará nenávist proti jakémukoli sociálnímu pojištění, která se jinak jeví u majetných tříd, a tu jim žádný prostředek není špatným, aby brojily proti dělníkům. Obzvláště snaží se roztříštiti jednotlivé pokladny, ztížiti jejich centralisaci, proti čemuž se musíme brániti se vší rozhodností. Dělníci musí žádati, aby dosaženo bylo nejrozsáhlejší centralisace pokladen, poněvadž jen tímto způsobem dána jest možnost stupňovati požadavky na míru největší. Agrárníci na obou stranách myslí zase na něco zcela jiného, více nebo méně také průmyslníci; chtějí pokladny roztříštiti a tvrdí, že to jest nutností, aby tak posílili nároky členů. Tomu rozhodně tak není; známe přece věci z praxe. Děje se tak jedině za tím účelem, aby se všeobecně vyhnuli pojistné povinnosti a aby nemuseli snášeti sociální břemena která pojištěním vznikají. (Sen. Meissner [německy]: Ne, ale aby se dostali z vašich spárů!) Z našich spárů se nemusejí dostati. (Hluk, různé výkřiky.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Prosím o klid.

Sen. Jarolim (pokračuje): Nemocenské pojištění tu není pro průmyslníky, není tu pro agrárníky, nýbrž je tu jedině pro dělníky. Dělníci to jsou, kteří pro stát a pro společnost tvoří statky, dělníci to jsou, kteří jsou tak bídně odměňováni, že nemohou dáti ničeho stranou pro svá stará léta a pro případ nemoci. Následkem toho mají nárok na plné pojištění. Jest zcela samozřejmo a pochopitelno, že také ti, kterých se věc týká, v nejširší a plné míře tyto pojišťovací ústavy spravují. Když je však chtějí spravovati ti, kterým do toho ničeho není a kteří pouze chtějí vydělávati peníze, pak je to nevýhoda pro dělníky. A tu přichází velice vhod těm, kteří mají takové snahy. (Hluk na levici.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Prosím o klid.

Sen. Jarolim (pokračuje): že zákon neustále má býti omezován lhůtou. A kdyby se proti těmto věcem chtělo působiti, pak bylo by podstatnou úlohou také socialistických stran ve vládě, aby všem těmto rejdům zabránily tak, že by se takovémuto omezování časovému nepřisvědčilo. Myslím však přece, že bychom se měli postaviti na stanovisko, nepřipouštěti omezení lhůtou na půl roku, a přece bych rád viděl, zdali vláda a občanské strany nechají k tomu dojíti, aby ve příčině nemocenského pojištění nastal nezákonitý stav. Myslím, že by si to vážně rozmysleli.

Abych krátce shrnul, prohlašujeme ještě jednou: nejsme pro to, aby se stanovilo takovéto omezení krátkou lhůtou. Navrhujeme tedy především, aby poslední odstavec slov ve článku 1 obsažených: >na dobu od 1. ledna do 30. června< byl škrtnut. Nebude-li tento návrh přijat, pak navrhujeme, aby se místo >30. června< řeklo >31. prosince< 1923. Ostatně navrhujeme resoluci, ve které vládu vybízíme, aby pečovala o to, aby do 4 měsíců provedeny byly volby do okresních nemocenských pokladen. Od plných osmi let nebyly více voleny správy okresních nemocenských pokladen, nejdříve následkem války, po válce však stalo se v tomto státě usnesení o novém zákonu o nemocenských pokladnách, podle něhož také správy jinak byly upraveny. Nyní uplynula právě dvě léta, a dodnes schází ještě nařízení, podle něhož by se měly provésti volby do nemocenských pokladen. Myslíme přece, že se to nestalo nějakým nedopatřením, nýbrž zúmyslně, poněvadž takovýmto způsobem lze vždycky zákon o nemocenském pojištění znovu terminovati, aby se pokladnám nedovolilo dojíti k řádnému úřadování. Žádám slavný senát, aby tyto návrhy přijal. (Potlesk na levici.)

Místopředseda. Kadlčák: Uděluji slovo panu sem. Kneschovi.

Sen. Knesch (německy): Slavný senáte! Chápu-li se dnes jménem své strany slova k novele zákona o nemocenském pojištění, děje se tak jedině z toho důvodu, abych vysvětlil naše resp. své stanovisko.

Leží v povaze zemědělství, že se způsobem své práce a svého provozu podstatně liší od živností a od průmyslu. V živnostenské a průmyslové práci káže hodina. Osmihodinová doba pracovaní byla stanovena, jí se držíme. Ona a pracovní doba vůbec zdají se býti důležitějšími nežli věc samotná. I když jest v zájmu závodu, práce, rozšířiti osmihodinovou dobu pracovní, neděje se tak, i kdyby to bylo v osobní prospěch dělníků anebo podniku. V zemědělství káže hodina. Neboť zemědělství jest činností, která jest přizpůsobena přírodě a ročním dobám. Léto, doba žní, vyžaduje přesné využití času. Ve dny krásného počasí pro žně nelze mluviti o osmihodinové práci. Nepříznivé počasí nutí rolníka beztoho k zahálce. Ale nejenom práce na poli, ještě méně práce ve stáji, pěstování zvířectva zná odměřenou dobu pracovní. Racionelní chov zvířectva vyžaduje nepřetržité pozornosti rolníkovy a jeho čeledi. Poněvadž práce v našem oboru se tak podstatně liší od práce v živnosti a v průmyslu, liší se také naše pracovní síly. Tato různost vyžaduje zvláštního sociálního pojištění a také zvláštní zemědělské nemocenské pokladny. (Sen. Stark [německy]: To tvrdíte přece vždycky! - Hluk. - Různé výkřiky německých sociálních demokratů.) Naše nemocenské pokladny byly by lepší nežli kumulované. (Sen. Stark [německy]: To je přece stejné!) Ne, to není stejné. Kdo tvrdí, že je to stejné, nevnikl přece do podstaty věci a tomu jest věc tak cizí jako vám. Nemocenská pokladna vznikla z myšlenky humanity. (Sen. Stark [německy]: Proč jste neměli své humanitní myšlenky dříve?) Měli jsme ji, abychom pomohli dělníkům, abychom je podporovali a léčili. (Různé výkřiky. - Sen. Stark [německy]: Vy chcete mluviti o humanitě?) Ano, s větším smyslem a větším právem nežli vy. (Sen. Stark [německy]: Vy jste lid vyhladověli!) Nikdy, to není pravda! Sedlák toho nikdy neučinil, to jest zcela bídné utrhání na cti! (Různé výkřiky.) Byla tato myšlenka nemocenských pokladen také čistě provedena? Nejsou naše nemocenské pokladny samy nemocny? Nestůňou příliš velikou režií, nestůňou příliš velikým byrokratismem? Může za nynějších poměrů lékař ošetřovati pokladničního nemocného tak, jak to má býti a jak by to svědomitý lékař činiti měl a chtěl? (Sen. Link [německy]: Vy chcete s nemocnými zacházeti tak, jako stará hrabata ve starém Rakousku! Sen. Stark [německy]: Vy podvádíte své lidi! Hluk.) Nikdy, nikdy, my jsme je nikdy nepodváděli, to je zase utrhání na cti! Instituce nemocenských pokladen volá po reformě. A mají-li skutečně splniti svůj humánní, šlechetný účel, pak jest prvním krokem k této reformě odtržení zemědělských dělníků od nemocenských pokladen a zřízení vlastních zemědělských pokladen. Chceme nemocenské pokladny pro svoje lidi. (Sen. Stark [německy]: Měli jste je zříditi před 20 lety!) Tehdy jste je sami také ještě neměli. (Sen. Jarolim [německy]: Když byla zaváděna pojistná povinnost, tu se pánové o to nestarali!) U zemědělství, pane kolego, byla morální povinnost a tuto morální povinnost, starati se o nemocné, splnili sedláci více nežli vy. (Sen. Stark [německy]: Sedláci lid vyhladověli!) Nikdy! Ačkoli zřízení takových nemocenských pokladen. (Hluk. Sen. Stark [německy]: Žádáte 24 hodin práce! - Hluk.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Prosím, nevyrušujte řečníka. (Hluk trvá.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Prosím opět pánové, nevyrušujte řečníka.

Sen. Knesch (pokračuje): Ačkoli zřízení takovýchto nemocenských pokladen jest zákonem zaručeno. (Hluk trvá. Kontroverse mezi sen. Meissnerem a sen. Starkem.)

Místopředseda Kadlčák: Prosím, pane kolego, neznemožňujte jednání!

Sen. Knesch (pokračuje):. jest znemožňováno a jest nemožno přes veškero přání a vůli dělníků zříditi pokladnu. Máme pět německých zemědělských pokladen, a to v Bílině, Chebu, Stříbře, Plzni a Šumperku. Tyto fungují vzorně, podaly důkaz, že jsou života schopny a nepotřebují ani podpory vlády, aniž nějaké protekce. Ale přes to všechno zakazuje vláda jakékoli znovuzřízení a také připojení k zemědělským pokladnám již stávajícím. Ano, když zemědělci sáhli k svépomoci a chtěli zříditi vlastní pokladnu, měl úřad dosti nestoudnosti, že lékařům a lékárníkům zakázal, aby onemocnělým členům poskytovali pomoci. Tak jedná se se stavem rolníků, když chtějí vykonávati právo zákonem zaručené. Pravou cestu utrpení musili zde vykonati rolníci, kteří se pokusili o založení vlastní pokladny. Jak byli šikanováni, ohrožováni! A konečně bylo jim přímo řečeno, že se založení zapovídá a odpírá. K čemu máme zákony v tomto státě, když se jich nesmí používati? Ale rozvrácenost našich poměrů ukazuje se také zde: zdánlivý parlament, poslušný vůle vlády výsměch svobodomyslnému zastoupení lidu, výsměch demokratické ústavě. Jako vždycky v tomto státě, také z této předlohy se dělá politikum. Není to nemocenská pokladna, které se má dostati pomoci, nýbrž koalice má býti posilněna a zůstati udržena. Požadujeme na základě zákona založení vlastní zemědělské pokladny, jakožto první stupeň svého sociálního pojištění. (Potlesk na levici.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Uděluji slovo panu sen. Meissnerovi.

Sen. Meissner (německy ): Slavný senáte! K vývodům pana řečníka přede mnou nemohu mnoho připojiti. Ale naše snaha po novelisaci nynějšího zákona jest přece pochopitelna. I když zákon předpokládá zemědělské nemocenské pokladny, jest přece ještě daleká cesta k dosažení těchto zemědělských nemocenských pokladen. (Výkřik německý: Bohudíky!) Bohudík? Socialistickému ministrovi buďtež díky, to pravím já! Neboť my jsme splnili všechny předpoklady, zákonité předpoklady jsou zde, ale ministr nechává všechna podání zcela klidně ležeti a neodpovídá na ně, abychom neměli žádného právního podkladu pro další kroky. To jest celý trik. Ale nezbývá nám přece, než abychom, ježto nám zákonitá ustanovení přicházejí na pomoc, požadovali svoji vlastní nemocenskou pokladnu a novelisaci, a říkám, že omezení lhůty do 30. června naprosto stačí a že my potom očekáváme správnou novelisaci, abychom nemuseli snad zase čekati půl roku, až pan ministr naše podání nevyřídí. To jest nestoudné jednání ministra strany (K německým sociálním demokratům.), když vaší straně k vůli naše dělnictvo ponechává ve vašich spárech. Nelze činiti nic jiného; víme přece zcela, dobře, že jsme povinni své dělníky pojistiti, činíme tak, ale nechť pánové přece jednou uváží, že měli dříve své živnostenské resp. své průmyslové nemocenské pokladny, bez zemědělských dělníků, a zemědělští dělníci připojeni byli teprve později. A to jest to bezpráví. (Výkřik německý: Tomu jste zabránili ve starém Rakousku!) Něco takového nebylo přec nikdy žádáno! Ostatně kladu požadavek, aby ministr sociální péče byl přidržán příště k tomu, aby podání vyřizoval. Kde tu jsou zákonité předpoklady, má také podání vyřizovati. Je to hanebnost pro veškeré zemědělství, je to rána pěstí, domnívá-li se někdo, že jsme zde jen k tomu, abychom jisté straně konali službu přidavačů. (Potlesk na levici.)

Místopředseda Kadlčák: Byly podány pozměňovací a resoluční návrhy. Žádám o jejich přečtení.

Zástupce senátního tajemníka dr Bartoušek (čte):

Návrh sen. Jarolima, Heckera a soudr. k §u č. 1.:

Ve článku I. buďtež škrtnuta slova >na dobu< až >1923<.

Návrh sen. Jarolima, Heckera a soudr.:

Ve článku I. nahražena buďtež slova >30. června< slovy >31. prosince<.

Resoluční návrh sen. Jarolima, Heckera a druhů:

Vláda se vyzývá, by vydala prováděcí nařízení k volbám do nemocenských pokladen podle §u 16 zákona o nemocenském pojištění a aby až do měsíce dubna provésti dala první volby na základě nového volebního řádu.

Resoluční návrh sen. Spiese a soudr. k vládnímu návrhu č. t. 1546:

Vláda se vyzývá, aby zakládání zemědělských nemocenských pokladen povolovala ihned tam, kde pro to jsou zákonité předpoklady.

Resoluční návrh sen. Spiese a soudr. k vládnímu návrhu č. t. 1546:

Vláda se vyzývá, aby ihned vypsala volby do okresních nemocenských pokladen.

Resoluční návrh sen. Spiese a soudr. k vládnímu návrhu č. t. 1546:

Vláda se vyzývá, aby dovolila, by se ke stávajícím zemědělským nemocenským pokladnám připojovaly okresy sousední.

Místopředseda Kadlčák (zvoní): O osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli dám hlasovati s ohledem na pozměňovací návrhy, a to o čl. I., nejprve podle návrhu sen, Jarolima, a bude-li tento návrh zamítnut, pak podle event. návrhu sen. Jarolima a soudr.; bude-li tento návrh zamítnut, podle zprávy výborové.

O čl. II. jeho nadpisu a úvodní formuli dám hlasovati podle zprávy výborové.

Jsou proti tomu námitky? (Nebyly.)

Nejsou, budeme podle toho postupovati.

(Zvoní): Prosím, račte zaujmouti svá místa. (Děje se.)

Kdo souhlasí, aby čl. I. zněl podle návrhu sen. Jarolima a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Návrh sen. Jarolima se zamítá.

Kdo souhlasí, aby čl. I. zněl podle event. návrhu sen. Jarolima a soudr. nechť zvedne ruku (Děje se.)

To je menšina. Návrh se zamítá.

Kdo souhlasí, aby čl. I. zněl podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Čl. I. se přijímá podle zprávy výborové.

Kdo souhlasí s čl. II., jeho nadpisem a úvodní formulí, nechť zvedne ruku. (Děje se. )

To je většina. Návrh se přijímá.

Ve smyslu přiznané pilnosti přikročíme ihned ke hlasování ve čtení druhém.

Má p. zpravodaj nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. Jakubka: Nemám.

Místopředseda Kadlčák: Budeme hlasovati.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí, jak byly přijaty ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona, jeho nadpis a úvodní formule jsou přijaty také ve čtení druhém.

Budem hlasovati o resolucích.

První je resoluce sen. Jarolima.

Zpravodaj sen. Jakubka: Navrhuji, aby byla tato resoluce zamítnuta.

Místopředseda Kadlčák: Kdo souhlasí s návrhem pana zpravodaje, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh pana zpravodaje se přijímá a tím navržená resoluce pana sen. Jarolima se zamítá.

Dále je resoluce pana sen. Spiese.

Zpravodaj sen. Jakubka: Navrhuji, aby tato resoluce byla zamítnuta.

Místopředseda Kadlčák: Pan zpravodaj navrhuje zamítnutí resoluce pana sen. Spiese.

Kdo souhlasí s návrhem pana zpravodaje, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh pana zpravodaje se přijímá a resoluce sen. Spiese se zamítá.

Dále je druhá resoluce p. sen. Spiese.

Zpravodaj sen. Jakubka: Navrhuji zamítnutí této resoluce.

Místopředseda Kadlčák: Pan zpravodaj navrhuje zamítnutí této resoluce.

Kdo souhlasí s návrhem pana zpravodaje, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh pana zpravodaje se přijímá a resoluce se zamítá.

Nyní je třetí resoluce p. sen. Spiese.

Zpravodaj sen. Jakubka: Navrhuji zamítnutí.

Místopředseda Kadlčák: Kdo souhlasí se zamítnutím této resoluce, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh pana zpravodaje se přijímá a resoluce se zamítá.

Tím tento odstavec denního pořadu je vyřízen a přistupujeme k dalšímu odstavci, jímž je

7. Zpráva výboru ústavně-právního stran usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1541) o vládním návrhu zákona, kterým se mění ustanovení zákona ze dne 18. března 1921, č. 117 Sb. z. a n., o zmocnění vlády k dalšímu slučování a rozlučování obcí, ke změně hranic obcí, okresu, žup a zemí, jakož i k potřebným opatřením s tím souvisejícím.

Zpravodajem je pan. sen. Lukeš. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. Lukeš: Slavný senáte! Zákonem z 25. května 1919, čís. 295 Sb. z. a n., byla vláda zmocněna, aby v přechodné době slučovala a rozlučovala obce. Zákon tento jistě byl zákonem velmi dobrým, neboť velmi mnoho územních změn v zájmu obcí se mohlo provésti. Působnost tohoto zákona byla prodloužena do konce tohoto roku zákonem z 18. března 1921, čís. 117 Sb. z. a n., v těch případech, ve kterých řízení u politických úřadů správních bylo již do konce roku 1920 zahájeno.

Ze 2129 případů mohlo býti do 5. listopadu t. r. konečně rozhodnuto toliko 1137 případů. Ve 436 případech byly územní změny povoleny, v 701 případě byly žádosti zamítnuty a 292 případů, tedy skoro menší polovice všech, do konce tohoto roku vyřízena býti nemůže, hlavně proto, že potřebné šetření, jež bylo zavedeno, nebylo dosud skončeno. Nebylo možno dokončiti případy již rozpracované, v nichž byl sebrán cenný materiál spisový, a aby tento ceny své nepozbyl, jakož i aby bylo možno slučovati a rozlučovati obce na Slovensku a Podkarpatské Rusi, rozhodla se vláda předložiti tento návrh zákona, jímž se mění ustanovení zákona z 18. března 1921, čís. 117 Sb. z. a n. Vláda se zmocňuje k dalšímu slučování a rozlučování obcí, a to v Čechách, na Moravě a ve Slezsku a v území jím přivtělovaných do konce roku příštího 1923 a na Slovensku a Podkarpatské Rusi do konce roku 1924. Ovšem platí tento zákon, pokud se týká historických zemí, pouze pro ty případy, k nimž písemným podáním až do konce roku 1920 byl dán podnět nebo bylo-li úřední řízení již zahájeno. Na Slovensku a v Podkarpatské Rusi lze dáti písemný podnět k příslušným úřadům slúžnovským, resp. i nadřízeným nebo úřední řízení zahájiti ještě do konce roku 1923.