Místopředseda dr. Soukup: Další slovo má pan sen. Klofáč.

Sen. Klofáč: Slavný senáte! Vrátil jsem se před několika dny z Podkarpatské Rusi a tu používám této příležitosti, abych aspoň několik slov řekl o povinnostech, které v Podkarpatské Rusi máme. Na denním pořadu je zpráva výboru ústavně-právního o poplatkových úlevách při výmazu a při sestavování vložek na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Já bych prosil naše úřady, aby v,Podkarpatské Rusi, kde jsem poměry viděl z blízka, více dbaly ducha předpisů než nařízení a t. zv. "Vorschriftů". To, čeho byl jsem svědkem v Podkarpatské Rusi, to bouří. Není možno takto byrokraticky vystupovati a je potřeba poznati skutečné poměry, je potřeba dívati se na tu bídu, které tam prožívá ten lid a nepřicházeti, abych tak řekl, s takovými luxusními daněmi, jako je na příklad daň ze psa. Toho psa potřebuje ten chudý mužík na ochranu proti vlkům, již mu hubí dobytek. (Sen. Matuščák: To je hezké, pane kolego, že uznáváte, že je tam bída.) Na tom lidu, u něhož je koruna velikým penízem, dopouštíme se tím bezduchým výkladem nařízení v zákoně křiklavého bezpráví.

Používám této příležitosti, abych řekl našim politickým stranám a naší vládě, že si musí Podkarpatské Rusi všímati docela jinak než dosud. My se dopouštíme svojí neznalostí, a abych tak řekl, netečností, přímo zločinu na zemi, která je přivtělena k naší republice. Říkali jsme dříve, že Podkarpatská Rus je černou Afrikou. Ano, Maďarsko se o to staralo. Takové to bylo dříve za Maďarska. Ale čím je nám dnes Podkarpatská Rus? To je Kamčatka, to je země, o které nevíme, co znamená. Vina není jenom tam ve vedení naší administrativy, nýbrž vina je zde v Praze, poněvadž v ústředích, ať mám na zřeteli ministerské presidium anebo ministerstvo vnitra, referenty o poměrech v Podkarpatské Rusi jsou lidé, kteří tam nikdy nebyli a nemají ani ponětí o poměrech této zvláštní země. A já půjdu dále: v kabinetní kanceláři je referent, který nepostupuje objektivně, a dostáváme se tím ke konsekvencím, jež jsou velmi smutné. (Sen. dr. Kovalik: Ani na Slovensku není tato znalost poměrů.) Není pochybnosti o tom, pokud se týká Slovenska, ale zde jsou intimní styky, v létě je turistika atd. Ale řekněte mi, mnoho-li našich politiků bylo v Podkarpatské Rusi? Já mám za to, že jsme povinni byrokracii naši v Podkarpatské Rusi kontrolovati. Zřídíme v nejbližších dnech spolek přátel Podkarpatské Rusi, kde četní politikové se sejdou bez rozdílu stran, a bude nutno, abychom si my, zástupcové senátu a poslanecké sněmovny, zajeli co nejdříve do Podkarpatské Rusi, abychom na místě samém z blízka viděli poměry a vyslechli stížnosti, abychom tam konstatovali, co je pravda a co není pravda. Takhle přijde se s takovou stížností, pracuje se byrokraticky, stížnost se pole do Užhorodu a z Užhorodu přijdou informace, jež jsou docela jiné, než informace, učiněné na místě samém.

V celém světě neviděl jsem tak ubohé země a tak zanedbaného koutu, jako je Podkarpatská Rus! Nesmíme míti na zřeteli těch několik vesnic u Tisy, kde je rovina, ale jakmile přijdete do Karpat, kde jsem byl s předsedkyní našeho Červeného kříže s dr. Al. Masarykovou, octnete se nejen v kraji bídy, ale v pravém temnu, v takovém temnu, že pro nás v Čechách je to prostě nepředstavitelné. Mnozí, které jsme poslali do Podkarpatské Rusi, skvěle obstáli svoji zkoušku. Jsou to lékaři. Klobouk dolů před těmito obětavými a nadšenými hrdiny. Také tam někteří zahynuli. Co ti vykonali, to je skutečně národní a státní práce, poněvadž získali důvěru i pro naši republiku!

Račte uvážiti, jaké byly poměry před nimi, jak se cynicky, surově chovali tamní maďarští lékaři, kteří chtěli jen peníze a nechtěli lidi ani znáti. Jestliže přišlo několik lidí nakažených nějakou epidemií, hodili je do jedné místnosti a nikdo se na ně nepodíval a byli tam nemocní skvrnitým tyfem, břišním tyfem a jinak. Kdo znal ty poměry dříve a dnes (Sen. Matuščák: Pan dr. Beneš byl v Podkarpatské Rusi a takový referát nepodal, že je tam bída.) musí uznati, že epidemie podařilo se úplně potlačiti. To zde musím veřejně konstatovati. Osvědčili se nám naši soudcové. A také to je okolnost, kterou s radostí musíme konstatovati v zemi, kde bylo tolik korupce, a kde, abych tak řekl, ochota korumpovati jest stále velmi veliká. Osvědčili se nám i četníci, poněvadž zde ti žandarmové, jak my máme staré představy o té žandarmerii, v těch místech, kde lid neumí číst a psát, stávají se vůdci, upřímnými vůdci toho ubohého lidu. Osvědčují se naši malí zřízenci, personál železniční, lidé u pošt, které máme na hranicích, kteří jsou vzdáleni, abych tak řekl, světa, kteří nemají žádného kulturního střediska. Vzpomeňte si, jak to vypadá v Karpatech za Volovcem! Tam v těch krajinách žíti, nemíti žádné radosti a ta nemožnost míti rodinu u sebe a obětovati se zájmům státním, to je vlastenectví. Před těmito lidmi se hluboce klaním. (Souhlas.) Přál bych si, aby stát chápal svoje povinnosti vůči těmto zřízencům a úředníkům.

Bída je v tom, že lidé nemají bytů. Byl jsem tam s Amerikánem. Tázal jsem se ho, co by dělali Amerikáni, kdyby jim bylo uděleno poslání, získati kultuře a civilisaci takovou zemi, jako je Podkarpatská Rus. Přirozeně poslali by tam své zřízence a úředníky, ale napřed by se jim starali o to, kde mají bydliti. Podkarpatská Rus je země, která je pokryta z 50% lesy. Je tu nadbytek dříví. Amerikáni by tohoto dříví využitkovali ke stavbám. Byly by to stavby dřevěné, ale dřevěné stavby mohou býti vkusné. Je možno vypsati ceny, naši architekti by našli takové stavby, které by odpovídaly tradici a vkusu této země.

Jaké jsou následky těchto poměrů? Často tragické. Není možno házeti kamenem po člověku, který nemaje rodiny a nemaje žádného místa, kde by se mohl kulturně povznášeti, propadá alkoholismu v zemi, kde je velice dobré a levné víno. Mnoho našich lidí se mu oddalo. Pravda, ne všichni podléhají alkoholu, a řekl jsem, že není možno házeti po nich kamenem, když nemají rodin a možnosti zavolati je k sobě.

V Podkarpatské Rusi je nám potřebí všimnouti si toho, že je tu několik iredent, ale my jsme tak naivní, že tyto iredenty ještě podporujeme. Je to neuvěřitelné, že my ještě nedovedeme rozeznati, co je maloruství a co je lvovské ukrajinství. Nás, kteří jsme se dávno tím problémem zabývali, nebude nikdo poučovati, že je maloruství a velkoruství. To je věc národa, a..jestliže z duše národa vznikne potřeba hlásiti se k maloruství, je to jeho věc. Ale lvovské ukrajinství je něco jiného. My jsme je poznali za války a víme, že stálo proti nám všem, že organisovalo siče. To byl produkt politiky, jejíž tendence je průzračná. Když my ztotožňujeme kyjevské maloruství, kyjevské ukrajinství s touto lvovskou propagandou, pak docela, řekl bych hloupě, organisujeme propagandu proti vlastnímu svému státu, neboť my trváme na tom, že Podkarpatská Rus je v naší republice a definitivně u nás. Již dnes v Podkarpatské Rusi se dovíte, jak na jistých školách i v Užhorodě na gymnasiu vyvěšena je mapa, na naší škole, kde Podkarpatská Rus je přivtělena k území, které se má tvořiti v budoucnosti, k cizímu území. Je to neuvěřitelné, jak naše administrace právě v Užhorodě je naivní a nemá žádného cíle před očima. Právě tak bych řekl - a to již je povážlivé - najdou se u nás i policejní úředníci, kteří přímo servilně chovají se k maďarské gentry. (Sen. Matuščák: Kdo jich tam vsadil do těch úřadů? My zajisté ne.)

Já snad? V této gentry jsou representanti maďarské iredenty, v této gentry, jsou lidé, kteří byli poslanci v Budapešti. Jejich styky s Budapeští jsou nám dobře známy. Já mám na zřeteli Beregszáz. Mám o tom dokumenty v rukou. Tady však nestačí vyšetřování úřední, co se děje v Beregszázu, ne, tady náš senát a poslanecká sněmovna také do věci trochu zasáhnou, a my budeme kontrolovati, poněvadž mně nedostačuje, co se řekne z Užhorodu. Napřed vím, že Užhorod řekne: Vše je v pořádku. V těch místech byli všichni potrestáni, všichni přesazeni, kteří ukazují na korupci, na špatnost, na zrazování státních našich interesů. To jsou právě ty poměry, poněvadž Praha je slepá, Praha je daleko, nic neví, a protěžováni jsou ti, které máme bez pardonu vyhoditi.

Stalo se nám, prosím, že do Beregszázu přišel za úředníka s velkou odpovědností člověk, který ani nebyl ve službách našich, který byl ve službách jako špicl za Rakouska. Byl to dr. Hasmann. (Sen. Matuščák: Klíma je také špicl!) To je velký rozdíl, úředník, který veřejně koná povinnost, a člověk, který je špicl! Tento dr. Hasmann byl špiclem; když jsem byl zatčen, když jsem byl pronásledován, svědčil proti mně, ačkoliv mně nikdy neviděl, jak jsem později seznal, když jsem měl možnost nahlédnouti do dokumentů. Ten člověk pod falešným jménem dr. Novák stal se policejním komisařem v Beregszázu a tento člověk musel potom býti vzat do vyšetřování, poněvadž, když byla prohlídka v bytě jednoho maďarského ředitele banky, dopustil se krádeže. (Slyšte!) Strážník, který to udal, byl prostě propuštěn (Slyšte!) za to, že to udal. Páva se jmenuje. A prosím, ještě teď bych řekl, že je viděti dále stopy, jak msta jde po tomto člověku, který se správně choval.

Beregszáz je místo, kterého si musíme všímati a jestli říkám jméno policejní komisař Blecha, nebudu říkati žádných podrobností, od toho máme p. ministra vnitra, aby si toho všímal. A jestli dnes je v Praze p. místoguvernér Ehrenfeld, prosím, aby se o těch věcech velmi vážně přemýšlelo. Mně nestačí, aby Žatkovič byl pryč.

To mně připomíná naše staré lidové pořekadlo: "Kráva je z maštale pryč, ale smrad po ní zůstal." V první řadě je nutno, aby se tam stala změna. Z Podkarpatské Rusi musí pryč všecko, co tam jakkoli způsobuje nepořádek. Není myslitelno, že do Podkarpatské Rusi můžeme poslati každého. Jak k tomu přijdou ti, kteří tam se ctí nosí prapor našeho státu a naší republiky, a máme jich hodně - najdete župany a županské úředníky, kteří se chovají vzorně. Vy tam najdete, jak jsem řekl, mezi jinými úředníky velmi vzorné úředníky. Všude je najdeme, ale chyba je v Užhorodě a v Praze. Ve vašich ministerstvech musíte míti lidi, kteří znají věci, a ne, kteří nemají ponětí o Podkarpatské Rusi. Pak se nedostanete do fatální situace, že republika tam, kde měla důvěru před dvěma lety, na celé čáře tu důvěru ztrácí. Snad mnoho slibovala, a tyto sliby nemohou se plniti. Ale snad také primitivnost přirozenosti, která tam jest, působí, že se příliš mnoho čekalo, že se rázem vše udělá. To prostě není možné.

Pokud hladu se týče, není pochyby, že jsem si těch poměrů všímal, jako před 2¹/₂ rokem. Poměry se zlepšily, hlad není v této chvíli, ale bude za 3 nebo za 4 neděle v těch místech, kde bývá každoročně. Kdo zná poměry v Užockém průsmyku nebo za Mukačevem, ví, že tam jsou ohromné vesnice a lidé nemají žádných políček, lid je odkázán jen na pastviska. Jí vždycky takový chléb, že bychom tím nekrmili u nás ani husy. (Sen: Matuščák: Netřeba tedy ani jíti do Ruska!) Opakuji, že to bylo také za maďarského režimu, to bylo od stalet, to bylo vždycky. Nechci mluviti demagogicky a agitačně, nýbrž věcně. Tento chléb jí lid vždycky. To je ovesná placka. Oves se prostě semele na kamenném žentouru a když to má člověk v rukou, nevěří, že to je chléb. Lid je na tento chléb zvyklý a dokud má tento chléb, nic neříká, poněvadž jiného chleba není, ale za krátko nebude ani tohoto chleba. A musíme říci - to je čest naší republiky, což víte ostatně všichni dobře že náš československý Červený kříž ujal se tohoto ubohého lidu. Morava bude se starati o župu marmarošskou, východní Čechy o župu beregszázskou až po Mukačevo a pak o kraje na Verchovině, západní Čechy budou se starati o župu užhorodskou. Věc je tak zaranžována, že nebude dítěte v těchto končinách, které by nedostalo potravy, plné výživy. Budeme děti živiti ve školách, abychom je nutili choditi do školy, ač i zde je třeba pomoci; ty děti nemohou choditi v mrazech do školy bosy, nemají obuvi. Ubohé děti, které trpí podvýživou, propadají tuberkulose, jsou vesměs bez bot a bez punčoch. Naše školy budou se starati o školy v tamějších krajinách, a to vždy jedna škola u nás, v Čechách a na Moravě, bude se starati o jednu školu v Podkarpatské Rusi.

Kol. Tausik pochybil, když referoval - je třeba referovati podle pravdy a nepřeháněti. Kol. Tausik referoval v poslanecké sněmovně, že lidé tamější jedí koňský trus. Podle všeho nerozumí ruskému jazyku. Ten lid jí koňské boby. (Hlučný smích.) Koňské boby a trus je něco jiného, a on slyšel koňské bobky. Koňský bob jest národní jídlo nejen v těchto krajinách, ale přijdete-li do Ruska a Holiče, uvidíte, že lid jí všude koňské boby. Poměry jsou velmi zlé a musíme mysliti, co budeme dělati do budoucna. V Užhorodě byla svolána konference zabývající se problémem nezaměstnanosti. Dřevařský průmysl stojí. Je ho sice na Slovensku málo, ale ani ten není zaměstnán. Jest to také velmi vážný problém, to jest státní krise, kterou vidíme na východním Slovensku anebo v Podkarpatské Rusi.

Pozemková reforma vázne, tedy musíme něco dělati. V Podkarpatské Rusi ten lid slýchal před válkou, že to vše patří grafu Schönborn-Buchheimovi a teď jest to zase hrabě Schönborn-Buchheim. Ta nejde, ať se podíváte, kam chcete a ptáte se, komu to patří, to všecko je hraběte Schönborn-Buchheima od Beregszázy až k Sevljuši, k těm ohromným černým močálům. Pojedete-li do hor a budete-li se dívati na cokoliv, to není bohatství republiky. Čí to jest? To jest hraběte Schönborn-Buchheima, a já bych si přál, aby naše republika mohla říci, to není hraběte Schönborn-Buchheima, to jest podkarpatského národa, to jest podkarpatského lidu. (Sen. Matuščák: Zkomunisujte to pro stát!) Kdybychom to zkomunisovali, při té nevzdělanosti, jaká tam je, jak by to dopadalo? Vždyť ten lid myslí, že slovo "komunismus" pochází od "kominík"! (Hlučný smích. Veselost.) Ti nemají a tom ponětí, tam je strašná nevzdělanost, lid neumí čísti, psáti, nemá ani zdání o politice. (Sen. Matuščák: Se zloději by se nemělo jednati v rukavičkách!) Jest potřebí, aby stát rozvinul pozemkovou reformu, nemůžeme Podkarpatskou Rus věčně nechati hraběti Schönborn-Buchheimovi. Nejdříve je potřebí tam, kde je rovina, prováděti skutečně pozemkovou reformu. Hlavním bohatstvím jsou tam lesy, přes 50% země pokrývají lesy. Podkarpatsko-ruský člověk není sedlák, těch je jen malé procento a řekl bych, že jsou tu málo kulturně vyvinuti. Tam všude v té ohromné většině je to dřevorubec a chceme-li se starati o ty lidi, musíme se postarati, aby mohli pracovati v lesích a abychom jim mohli poskytnouti pastviska. To je něco, čemu se u nás nerozumí, poněvadž naše zemědělská kultura je v jiném rozvoji, ale tady stačí míti malé políčko, trochu ovsa na něm a možnost pracovati v lesích a míti pastvisko na celé léto a tam dobytek a tento dobytek na podzim prodávati. Nežli si všimnu této otázky, řeknu jedno: Důležité dvě otázky pro nás jsou náboženská a jazyková. My musíme respektovati cítění náboženské tamějšího lidu, lid nemá vědomí nacionální, nýbrž jenom vědomí náboženské. Před si, aby byla největší snášenlivost. Náš stát nemůže dělati ani politiku pro pravoslavné, ani pro uniaty, ani proti pravoslavným nebo proti uniatům. My jsme se dopouštěli jednoho hříchu. Předčasně jsme četli v "Čechu", že je vypracována vládní osnova o používání kostelů. Do některých měst, kde lid je nábožensky založen, posíláme četníky, a v Podkarpatské Rusi z náboženské a školské otázky děláme otázku politickou. Tady musí se postupovati s největším taktem, s velkou jemností, poněvadž rám to poškozuje stát. To jsme až dosud bohužel v Podkarpatské Rusi dělali. (Sen. dr. Kovalik: Také i na Slovensku!) Jistě každý vzdělaný člověk svobodomyslný bude státi na stanovisku naprostého respektu náboženského cítění. Neptám se, jakého je kdo náboženského cítění, ale přeji si, aby ti, kteří se hlásí k jakémukoliv náboženskému vyznání, nábožensky cílili. To je to hlavní a rozhodující. Všichni lidé nábožensky cítící se shodnou i s Mahomedány, poněvadž najdou velmi krásné povahy mezi Mahomedány, řekl bych, na Balkáně najdete mezi nimi lidi nejušlechtilejší, když budete v Japonsku a v Číně, shodnete se s nimi, to není rozhodující; hlavní je, aby znali, abych tak řekl, ducha náboženství, a poněvadž všichni my se na toto stanovisko kultury dostati musíme. (Sen. dr. Kovalik: A mentalitu lidu. - Sen. Niessner [německy]: My bychom potřebovali zde také naléhavě vyšší kultury. Zítra bude zde vykonán druhý rozsudek smrti. To je nejvyšší barbarství, věšeti člověka jménem zákona. - Sen. Špera: Jsou mimořádné poměry. To je výstraha!) Jistě, vždyť my se i často mezi sebou popereme. Není žádné pochybnosti, to je, bohužel, jiná kapitola. Snad bychom se dohodli. Žijeme v ohromně nervosní době poválečné a myslím, že není o nic větší bestiálnosti v tom, co se dělalo v Táboře anebo v Praze. Jako když se střílí do lidí, že mají jiné politické smýšlení a vraždí se. To je smutná kapitola.

Školská otázka! Prosím, uvažte laskavě přijdete do vesnic Podkarpatské Rusi; jak se vesnice táhnou tři hodiny, najdete tři školy obecné a v každé se učí jiným jazykem. To je nemožné a je nemožné, aby od zeleného stolu se vnucoval lidu jazyk, kterému nerozumí. Byl jsem na konferenci učitelů v Mukačevu, všichni protestují proti tomu, aby se vnucoval žargon, který oddaluje ducha jejich dětí a národa. Přál bych si, aby v dorozumění s pedagogy Podkarpatské Rusi neurčovali byrokrati jazyk, kterému je učiti ve školách obecných. Na měšťanských školách a gymnasiích je samozřejmé, že se musí učiti jazyku, který mu je klíčem k velké kultuře. To je samozřejmé, ale již máme těch různých experimentů, také i z Prahy komandovaných, které nám zbytečně z učitelů i z národa dělají nepřátelský element, po krk. Opakuji, že musíme se dohodnouti, abychom si ten klidný a rozumný stav opatřili sami.

Teď to hospodářské. Budiž mi dovoleno, abych suše o tom promluvil, co je nejdůležitější. Lid potřebuje chleba! (Tak jest!) Ten chléb můžeme dáti, když porozumíme, co znamená láska pro Podkarpatskou Rus a když porozumíme tomu, jak můžeme jejich lesů, zejména pro industrii, využíti, a pak pastvisek.

Rozřešení obtížných hospodářských, sociálních i politických poměrů v Podkarpatské Rusi záleží v nemalé míře také na tom, zda a jak dovedeme v této zemi rozřešiti otázky lesní reformy a racionelního využití tamního lesního bohatství.

Běží v první řadě o odlehlé kraje horské, hospodářsky a kulturně zaostalé, kde většina půdy porostlá je lesem a kde zbývají ku přímé obživě domácího obyvatelstva toliko úzká údolí, v nichž provozuje se na chudých políčkách a loučkách toliko primitivní, ba nejprimitivnější polní hospodářství a na zanedbaných pastvinách dnes podstatně zvýšený chov dobytka, který je vlastně základem existence venkovského lidu.

Přes to, že je Podkarpatská Rus velmi bohatá na lesy, které zaujímají přes 50% celkové výměry země a v jednotlivých okresích je lesnatost ještě větší, nenalézá domácí obyvatelstvo v lesích žádané příležitosti k výdělku a k slušnější obživě, poněvadž lesní hospodářství v Podkarpatské Rusi trpí dnes velmi vážnou krisí, která ruší celý její národohospodářský rozvoj a nutí obyvatelstvo ku primitivnímu způsobu pastýřského života. Jelikož v hornatých a lesnatých okresích je nedostatek zemědělské půdy, které nedovede obyvatelstvo dosud racionelně obdělávati, nezbývá mu nic jiného, než hledati záchrany své existence ve zvýšeném chovu dobytka. Poněvadž pak lid neudržuje dosavadních pastvin v řádném stavu, naopak starších pastvin zanedbává, nehnojí a nepodsévá jich, jeví se stále větší a větší nedostatek pastevních ploch a tím si dovedeme vysvětliti, proč domáhá se obyvatelstvo tak usilovně přídělu nových pastvin na úkor lesů. Staré, zanedbané a opuštěné již pastviny zarůstají pak různými křovinami a méně cennými dřevinami, z nichž nevzroste však nikdy pořádný les, mnohé pastviny ležící na stráních a svazích bývají pak dobytkem tak rozšlapány, že přívaly dešťové a jarní vody sněhové splachují rozměklou a obnaženou půdu, takže na mnoha místech vznikají úplně pustiny rázu krasového, jako na příklad v Dalmacii.

Tím vznikají ovšem nezměrné a těžko napravitelné škody, které měly by pak i pro budoucnost lesního hospodářství na Podkarpatské Rusi povážlivé důsledky, jelikož opuštění a zanedbávání bývalých pastvin, na nichž pořádný les již nevyroste, je rakovinou, která se přídělem nových pastvin povážlivě zažírá hloub a hlouběji do lesů, jichž postupně ubývá.

V přítomné době jest ovšem velmi těžko zjednati žádoucí nápravu těchto neutěšených poměrů, jejichž příčina tkví ovšem i v nízké kulturní úrovni a také liknavosti a pohodlnosti domácího obyvatelstva, a nezbývá prozatím nic jiného, než přiděliti obyvatelstvu nezbytně potřebnou půdu ornou, luční a pastevní i na úkor dosud lesní půdy - to máme v rukou - pokud ovšem nejde o absolutní lesní půdu, kde nelze trvale s lesem ustoupiti, nemají-li tyto plochy časem úplně zpustnouti.

Pouhým přídělem nově vysázených ploch lesních na role a pastviny, jež se neudržují v pořádku, lidu neprospějeme, máme-li na zřeteli nejen jeho zájem přítomný, nýbrž i budoucí. Neuvědomělý lid ovšem nechápe těchto zájmů příštích generací, maje na zřeteli jen přítomný nedostatek vhodných pastvin a tím i základní podmínky své existence, jíž jest za dnešních poměrů pastevnický chov dobytka, který je poměrně nejpohodlnějším jeho zaměstnáním. Rolník v Podkarpatské Rusi neměl dosud vzoru, nebol, nikdo mu dosud neradil, vzoru, kterým by se řídil a naučil lepšímu způsobu hospodaření, nezná významu podzimní orby, postupu osevního, užívání mrvy chlévské a hnojiv strojených, neužívá vhodných strojů hospodářských, nezná meliorace polí, luk a pastvin, je při nízké své kulturní úrovni, konservativnosti a nedůvěřivosti těžko přístupen novotám a všem vymoženostem racionelního hospodaření, proto nelze mu také ve zlé vykládati chyby, jichž se dnes dopouští, ať již vědomky či nevědomky k vlastní své škodě jak v polním tak pastevním, tak i lesním hospodářství. Než právě proto musí býti naším úkolem a snahou, když ujali jsme se správy Podkarpatské Rusi jako součásti naší republiky, abychom podali ubohému lidu pomocné ruky a snažili se všemi prostředky, ať již postupnou výchovou, poučováním neb podporou, anebo zákony, nařízeními, a je-li třeba, i přísnými tresty lid převychovati a uvésti na správnou cestu.

Postupná výchova a vzdělání obyvatelstva Podkarpatské Rusi a zavedení racionelního hospodaření na půdě zemědělské bude ovšem vyžadovati delšího času a bude pokračovati zvolna. Bude tu třeba jisté trpělivosti.

Nechceme-li však, aby venkovský lid byl nucen k vystěhovalectví - Podkarpatská Rus má 300.000 lidí v Americe, zrovna tolik, co doma! - anebo věnoval se neracionelnímu pastýřskému způsobu života a nechceme-li, aby lesy v důsledku toho byly zdevastovány a zatlačeny do jinak nepřístupných poloh, musíme se postarati o to, aby přiměřené části obyvatelstva poskytnuta byla možnost jiné vhodné obživy a výdělku.

Úkol tento spojen je nerozlučně s pronikavým rozřešením dnešní krise lesního hospodářství v Podkarpatské Rusi, kterou možno odstraniti jedině racionelním otevřením lesů postupným zužitkováním lesního bohatství na základě promýšlené industrialisace lesního hospodářství v Podkarpatské Rusi.

S racionelním zužitkováním dnešních převahou bukových lesů - bukových lesů tam je 60% - a tudíž poměrně málo výnosných lesních porostů možno též spojiti další důležitý úkol lesní reformy v Podkarpatské Rusi, a to účelnou změnu či obnovu vykácených porostů a založení nových výnosnějších lesů smíšených, jež zaručí příznivější hospodářskou budoucnost celé země.

Dnešní lesní hospodářství v Podkarpatské Rusi je ovšem značné, uvážíme-li však; že veliká část lesů je těžko přístupná neb vůbec neotevřená, že převládají dále zmíněné téměř čisté porosty bukové, - jehličnaté zaujímají 23%, dubové pak 11% a že konečně dříví v lesích Podkarpatské Rusi vyrobené nalézá v důsledcích změněných poměrů hospodářských a obtížných poměrů dopravních a tarifních špatný odbyt, dovedeme si již snáze vysvětliti příčiny dnešní krise tamního lesního hospodářství.

Kdo miluje východní Slovensko a Podkarpatskou Rus, musí volati po snížení tarifů na drahách. Není možné, abychom si udrželi Podkarpatskou Rus jako součástku naší republiky, máme-li tam industrii, obchod, kdyby zůstaly dnešní ohromně vysoké, nesnesitelné železniční tarify. (Sen. dr. Kovalik: I valuta vysoká škodí!) Dnes by už neškodila, dnes by to nebylo zlé, ale škodí tarify, o tom není pochybnosti.

Následkem špatného odbytu dříví vůbec a bukového zvláště, které je hlavní součástí produkce lesní v Podkarpatské Rusi, jenž zaviněn jest nejen poměrně vysokými výrobními výlohami, ale hlavně nemožnými tarify železničními pro dopravu dříví na západ, nelze odbýti ani ono minimální množství dříví, jež se v Podkarpatské Rusi vyrobí. Na odbyt dříví do Maďarska a na jih, resp. západ není dnes valných vyhlídek, zejména vzhledem ke konkurenci Rumunska a Jugoslavie. A také pro dříví z Polska, jak dosvědčí každý, kdo poměry zná, kde jest Podkarpatská Rus transit pro dřiví z Polska a Maďarie. Proto je nezbytně třeba hledati možnosti odbytu na západ, který dříví potřebuje. Ačkoliv první podmínkou žádoucího odbytu dříví v Podkarpatské Rusi vyrobeného je vhodná úprava železničních tarifů, přece musíme se starati o odstranění dalších příčin dnešní krise lesního hospodářství v Podkarpatské Rusi, jimiž jsou tyto okolnosti:

1. Po převratu jsme převzali lesy v přístupnějších oblastech vytěžené a v nedotčených dosud porostech nelze tak řádně těžiti pro nedostatek vhodných prostředků dopravních - scházejí úzkokolejné dráhy, silnice, komunikace.

2. Převážnou část lesních porostů, to je 66%, tvoří buk, kterážto dřevina má poměrně malou cenu a špatný odbyt v obchodu dřevařském.

3. Konečně trpí Podkarpatská Rus nedostatkem dřevařského průmyslu, který by byl s to zpracovati alespoň část normální dřevní produkce ročně.

Činí-li rozloha všech lesů v Podkarpatské Rusi 635.367 ha, lze odhadnouti normální roční přírůstek, resp. hmotný etát na 1,872.140 m³, jež by bylo možno podstatně zvýšiti postupnou těžbou v přestárlých porostech. Tak zaujímají na příklad porosty přes 100 let staré v obvodu ředitelství státních lesů v Rachově přes 22.000 ha, v Buštině asi 30.000 ha, v Užhorodě pak asi 35.000 ha. Podobné poměry panují u nás na soukromých lesních velkostatcích, z nichž na příklad panství Schönborn-Buchheima v Mukačevu má celkovou výměru lesní 116.786 kat. jiter a z té připadá na porosty mýtné přes 70.000 kat. jiter.

Počítáme-li jen s tímto hlavním lesním majetkem v Podkarpatské Rusi, nebudeme daleko od pravdy, odhadujeme-li rozlohu přestárlých porostů na 120.000 ha a uloženou v nich zásobu hmoty dřevní asi na 42 milionů krychlových metrů. To jsou velké cifry! Předpokládáme-li pak, že bude nutno racionelní těžbu této zásoby rozděliti s hlediska pěstění lesů, zvláště pokud jde o účelnou, alespoň částečně přirozenou obnovu vykácených porostů bukových na dobu 30ti let, byla by ročně k disposici těžba 1,400.000 m³, z nichž připadne asi 15% na odpadky, takže zbývá roční produkce hrubé hmoty dřevní okrouhle 1,200.000 m³.

Aby však bylo vůbec možno tuto hmotu pravidelně každým rokem těžiti, je nezbytno:

a) vybudovati postupně systematickou i pro budoucnost upotřebitelnou sít dopravních prostředků lesních k snazšímu a pokud možno lacinému vývozu dřeva z lesů,

b) zříditi dostatečný počet průmyslových podniků dřevařských, jak pro mechanické, tak zvláště chemické zpracování dřeva, poněvadž dosavadní dřevařské závody - asi 60 rámových pil a 3 továrny na chemické zpracování dřeva ve Svaljavě, ve Vel. Bičkivě a v Perečíně, jakož i několik málo továren na ohýbaný nábytek - jsou s to zpracovati poměrně malou část domácí produkce dřeva,

Pokud se týče dopravních prostředků, jest hlavní tepnou pro dopravu dřeva trať jdoucí k Čopu přes Baťu, Beregsázy, Sevljuš, Husté do Berešvy, dále přes rumunské území do Trebuše a pak přes Rachovo do Jasiny. K této hlavní trati připojují se další trati z Čopu přes Užhorod na Užok a z Baťu přes Mukačevo do Volovce a Lawozcne, jakož i úzkokolejná trať z Užhorodu do Antalovce a trati Berzavské hospodářské železnice z Beregszázu přes Iršavu, Dovhoje do Kišnice, ze Sevljuše do Komluše, z Iršavy do Gyilaie a trap z Terešvy, na níž není dosud provoz zahájen.

K těmto veřejným tratím připojuje se pak několik specielně lesních drah, zvláště v oblasti ředitelství státních lesů v Užhorodě a na panství Schönbornském, lesní dráhy dřevařských podniků ve Svaljavě.

Důležitým prostředkem pro dopravu dřeva je konečně řeka Tisa, po níž lze plaviti vory z Jasiny do Bičkiva a dále přes Buštinu do Čopu, hlavně z oblasti lesního ředitelství v Rachově.

Mne zajímá jen jedna věc, abych věděl, kde to vázne. Zřízení hydroelektrárny a zřízení transversální trati znamenalo by mnoho pro oživení ruchu. Částečně přicházejí v úvahu pro plavbu dříví i některé přítoky Tisy, hlavně z oblasti ředitelství lesů v Buštině. Tato vodní doprava je však často velmi nespolehlivá a nelze s, ní pro budoucnost při pravidelné roční těžbě dřeva valně počítati. Rozsáhlá oblast lesů ležících podél hranic polských mezi Volovcem, Volovojem a Jasinou postrádá pak vůbec dokonalejších dopravních prostředků a, musí býti otevřena, k čemuž alespoň částečně přispěje projektovaná transversální trať z Užhorodu přes Mukačevo do Husté, k níž bude možno připojiti sít vlastních dopravních lesních prostředků s pohonem elektrickým, zvláště dojde-li k výstavbě hydroelektrárny, projektované v údolí řeky Tereblje a Riky.

Pozoruhodný tento projekt zamýšlí spojiti jmenované řeky ve středním jejích toku, kde se k sobě přibližují na vzdálenost 4 až 5 km s výškovým rozdílem více než 200 metrů, tunelem asi 45 km dlouhým, jímž by voda nadržená na řece Tereblji v údolní přehradě asi 48 m vysoké, s obsahem asi 30,000.000 kubických metrů vody, byla převáděna do velké Riky k turbinám v centrále. Znamenité této síly, jež odhaduje se na 40.000 HP, bylo by možno s velikou výhodou využíti k pohonu jak různých dopravních prostředků lesních - lesních železnic a lanových drah - tak i potřebných průmyslových závodů na zpracování dřeva.

Prvním úkolem bude ovšem postarati se o systematické vybudování dopravních prostředků, jež otevřely by nepřístupné dosud komplexy lesní a umožnily nejen racionelní využitkování nahromaděných zásob dřevních v době přítomné a nejbližší, nýbrž i řádné provozování těžby a lesního hospodářství vůbec v další budoucnosti.

Souladně s tímto stavebním programem je nezbytně nutno řešiti otázku industrialisace lesního hospodářství, to jest odbytu a zpracování v lesích poraženého dříví, zvláště pokud jde o dříví bukové a slabší dříví jehličnaté, jelikož nelze počítati s tím, že bylo by možno tyto druhy zboží vzhledem k menší jejich ceně ve větším množství jako surovinu vyvážeti do ciziny. Právě v této otázce, a to je, pánové, to nejchoulostivější, u nás v ministerstvu zemědělství rozcházejí se názory jednotlivých odborníků o tom, kdo má vlastně provésti industrialisaci lesního hospodářství, která by umožnila těžbu alespoň normálního ročního etátu a zajistila výhodnější odbyt vyrobeného dřeva a tím i zvýšení výnosu ze státních lesů a zaměstnání domácího obyvatelstva. U nás v jednom ministerstvu, které má povinnost velmi energicky a iniciativně postupovati, jsou různá mínění. A poněvadž několik pánů má různá mínění, nemůžeme se dostati s místa a otázka zůstává v tom stavu, jak jest před námi, lid nemá obživy a bude stále utíkati do Ameriky. (Sen. Lažo: Dáme to do ministerstva a oni nedajú ani odpoveď!) Zájem státu jest jeden. Když nám někdo v ministerstvu překáží, ať jde do pense a nepřekáží dále a neintrikuje ještě k tomu Až dosud omezovala se správa státních lesů na pouhou výrobu dřeva v lesích a na dopravu dřeva do skladu, kde se nabízelo toto ke koupi jednak obchodníkům dřevařským, jednak i majitelům soukromých závodů dřevařských. Ve směru tom doporučoval bych, aby správa státních lesů zasáhla iniciativně a dala podnět buď sama nebo ve vhodném spojení se soukromými podnikateli k postupnému zřízení různých závodů na zpracování dříví, čímž vymanila by se ze závislosti na většinou maďarských kupcích, kteří smluvivše se způsobují často několikerou bezvýslednost ofertních prodejů a nutí pak státní správu, aby vypsala novou veřejnou soutěž s daleko nižšími cenami vyvolávacími. Naše lesní správa vypíše konkurs a my jsme při tomto postupu odkázáni na milost a nemilost maďarsko-židovských kupců. Vypíše se konkurs, oni se smluví a nepřijdou. To je hloupost! To je viděti, že nemáme v některých resortech lidí s obchodním rozhledem, kteří nedovedou chápati, jak se obchoduje s dřívím. (Sen. dr. Kovalik: Byrokracie!) Ano. Maďarští kupci se smluví, nepřijdou, státní správa je nucena vypsati novou veřejnou soutěž. Nevidím též závadných důvodů, proč by nemohla státní lesní správa sama přímo obchodovati s cizinou a dříví exportovati a proč by nemohla býti účastna aspoň částečného zisku, který vzniká soukromým podnikatelům zpracováním surového dřeva v průmyslových závodech. Naši lesníci nejsou dosud namnoze dosti čilými obchodníky. Dovedou sice dříví dobře vypěstiti a nahrubo v lese zpracovati, z lesa vyvézti a prodati jako surovinu, ostatek - a to bývá právě ten největší výdělek - ponechávají soukromému podnikateli. Při řešení úkolů industrialisace lesního hospodářství v Podkarpatské Rusi musíme pak míti na zřeteli podstatně změněné poměry politické a národohospodářské, jež vznikly válkou, převratem.

Co bylo snad výhodné před válkou za normálních poměrů hospodářských, dopravních a valutárních, to není dobré dnes, uvážíme-li nejen celkový rozvrat bývalých hospodářských poměrů a obchodních vztahů, nýbrž i to, že území bývalých Uher rozděleno bylo zcela novými hranicemi nástupnických států na nové oblasti hospodářské. Nevybudujeme-li sami v Podkarpatské Rusi žádoucí počet podniků a továren dřevo zpracujících a budeme-li stále počítati jen s exportem surového dřeva, vznikne rozsáhlý průmysl dřevařský na území maďarském, čili bude se opakovati známý případ česko-sasský, kdy vyváželi jsme po vodě naši kulatinu do Německa a dali tak zaměstnáni a značný výdělek dřevařskému průmyslu sasskému.

Chceme-li tedy nejen povznésti výnosnost státních, obecních i soukromých lesů v Podkarpatské Rusi, nýbrž řešiti i sociální otázku domácího obyvatelstva - to mi tane na mysli-jemuž je třeba dšti zaměstnání, musíme se odhodlati k brzkému provedení jak otevření lesů vhodnými dopravními prostředky, tak i industrialisace lesního hospodářství v Podkarpatské Rusi. Nutí nás k tomu i zvláštní poměry porostní, v nichž převládá buk.

Pokud jde o dříví bukové, které činí asi 66% celkové produkce, jest třeba hledati nejvhodnějšího způsobu jeho zužitkování, jejž možno nalézti v chemickém jeho zpracování v moderně zařízených továrnách na suchou destilaci dřeva s použitím soli, vápence a hnědého uhlí, kteréžto suroviny jsou v Podkarpatské Rusi k disposici a umožňují tímto způsobem výhodné zpeněžení bukového dřeva.

Kromě chemického zužitkování bukového dříví bude možno část vyrobené hmoty zpracovati mechanickým způsobem na řezivo na pilách a v továrnách na ohýbaný nábytek, podobně bude nutno zříditi pro zpracování silnějšího dříví jehličnatého, dubového a jiného listnatého moderně zařízené pily, jichž má dosud Podkarpatská Rus nedostatek a pro něž musí býti nalezena vhodná místa nejlépe na březích řeky Tisy. Konečně bude třeba zříditi i pro zužitkování slabšího dříví... (Výkřiky německých senátorů.) Kde jde o hlad v Podkarpatské Rusi, tam máme všichni jedno stanovisko, stanovisko svědomí, nic jiného. (Sen. Luksch [německy]: To je vždy nebezpečné, když Vy někam jedete. Příštího roku pojedete třeba na Kamčatku a my zde budeme to také musiti poslouchati! - Sen. Link [německy]: Hlad je také u nás, to nemusíte jezditi tam!) Myslím, že takové poměry nemají - býti zrovna předmětem vtipu. Kdybyste chtěl vtipkovati, pak já jsem vtipnější a chytřejší než Vy, mohl bych dělati daleko veselejší vtipy než Vy, ale tu není čas na vtipkování! (Sen. Luksch [německy]: Předsednictvo už neví, co má dělati!)

Konečně bude třeba zříditi i pro zužitkování slabšího dříví jehličnatého, které zůstávalo dosud v lesích nezužitkováno, továrny na výrobu celulosy, čímž by byl zaručen žádoucí odbyt dříví probírkového, a tím velmi potřebná výchova mladších porostů jehličnatých.

Je samozřejmo, že v hrubých obrysech naznačený projekt otevření lesů a industrialisace lesního hospodářství nelze provésti rázem, že je nutno postupovati promyšleně podle určitého plánu a hlavně že bude třeba dostatečného investičního kapitálu, který by umožnil postupné provedení celého programu alespoň v době 10 let. Výše potřebného investičního kapitálu nebude ovšem malá a je nutno počítati vzhledem k dnešním poměrům drahotním s kapitálem nejméně 150 až 200 milionů Kč, který musí býti pevně pro prvních pět let zaručen.

Tím dospíváme k závěrečné zásadní otázce, jakým způsobem mají býti získány potřebné investiční prostředky a kdo má vlastně celý projekt provésti.

Jsou dvě možnosti:

a) buď zaopatří si stát sám potřebné finanční prostředky a provede s nezbytným urychlením celý projekt ve vlastní režii,

b) anebo utvoří smíšenou společnost podnikatelskou, v níž vyhradí si ovšem rozhodující vliv a kontrolu; zaručí společnosti na podkladě lesních hospodářských plánů určitou dodávku dříví ročně a přenechá jí účelné provedení potřebných investic - dopravních prostředků a závodů na zpracování dříví - a zajistí si příslušný podíl na celkovém čistém zisku.

Nechci rozhodovati, který z obou naznačených způsobů byl by pro stát i celý projekt výhodnějším, myslím však, že by se doporučovalo vzhledem k dnešním poměrům, k nedostatku státních investičních prostředků a k možnosti výhodnější pohyblivosti celého podnikání a zvláště zaručení odbytu a zpeněžení dříví zřízení smíšené společnosti, v níž vyhraditi si musí stát příslušné zastoupení s podílem na čistém zisku a s plnou kontrolou veškerého podnikání a obchodu.

Jaký význam mělo by uskutečnění celého projektu nejen po stránce národohospodářské, nýbrž i sociální, vzhledem k zaměstnání domácího obyvatelstva, ano i politické, mající na zřeteli pevnější připoutaní Podkarpatské Rusi k naší republice, netřeba zajisté pádněji dokazovati.

Dosavadní způsob hospodaření, jmenovitě v rozlehlých lesích státních v Podkarpatské Rusi, je nadále neudržitelný a je povinností státu jako největšího držitele lesů, postarati se ať tím či oním způsobem o to, aby bylo možno těžiti alespoň normální k těžbě předepsaný roční etát dřeva. Nelze přece žádati, aby pro nerozhodnost či neschopnost dosavadního generálního ředitelství státních lesů místo žádoucího výnosu doplácet stát na lesy v Podkarpatské Rusi několik desítek milionů Kč a při tom domácí obyvatelstvo trpělo nezaměstnaností a bídou. Je třeba rychlého rozhodnutí a nápravy dnešních neutěšených poměrů, nemá-li jak obyvatelstvo Podkarpatské Rusi, tak i cizina ztratiti důvěru v naši republiku, že dovede tuto zemi přírodním bohatstvím sice oplývající, ale úžasně v dřívějších dobách zanedbanou kulturně a hospodářsky postupně povznésti.

K slovu jsem se přihlásil dnes proto, poněvadž mám zájem o tuto krásnou zemi, poněvadž jsem viděl tu bídu a nezaměstnanost a vím, že je tam možno pomoci. U nás jisté úřady místo akademických debat o tom, co se má dělati co se nemá dělati, místo kunktátorství měly by se odhodlati k iniciativě a k práci ve prospěch hospodářského a kulturního povznesení Podkarpatské Rusi. Tím končím. (Potlesk.)

Místopředseda dr. Soukup: Pan sen. Barinka podal návrh pozměňovací. Prosím, aby byl přečten.

Senátní tajemník dr. Šafařovič (čte):

Pozmeňujúci návrh zákona tisk 1509, podáva sen. Jos. Barinka a spoločníci:

Ku §u 2. za slovom "ověřená zpravidla veřejným notářem anebo soudem" budiž dodáno "v páde nutnosti a súrnosti vystavenia listiny stačí uhodnovernenie dvoma svedkami."

Místopředseda dr. Soukup: Přejí si páni zpravodajové slovo? Pan kol. dr. Daxner.

Zpravodaj sen. dr. Daxner: Slávny senát! Prihlasujem sa o krátky doslov hlavne tým cieľom, aby sme sa neodchyľovali od vlastného predmetu o náležitosti vkladných listín. Vidím, že pán kol. Barinka je vedený starosťou o ľud, aby nebol ten ľud obťažovaný nepotrebnými ťažkosťami, ktoré mu nie sú vôbec treba a ktoré sú s nákladom a ztratou času spojené. Ale i ta vidím, že pán kol. Barinka nie je právnikom, že sa s právnymi záležitosťami nezaoberá tak, ako je to na príklad mojou úlohou na Slovensku alebo v Podkarpatskej Rusi. On vychádza z takého stanoviska, ktoré je nemožné. Uvádzal nám za príklad, že keď manželský pár v páde choroby chce čo najrýchlejšie usporiadať majetkové pomery, kde by tam on chodil za verejným notárom cieľom autentizovania podpisu. Kolega Barinka berie do povahy, že i dľa terajších zákonov všetky smluvy medzi manželmi musia byt overované verejným notárom, ináč nemajú žiadnej platnosti, ale neberie do povahy to, že práve tým obťažíme ľud, keď mu dovolíme v jeho nevedomosti používať právne listiny, ktoré ho zavedú len ku sporom, i je lepšie tým ľuďom, ktorí majú nejaký právny vzťah si usporiadať, raz ísť k tomu verejnému notárovi a mať tú záležitosť definitívne usporiadanú, než nejaké falzifikácie, nedokonalosti uviesť do právnej listiny a potom, keď príde na to, presvedčiť, že je to skutočne tak medzi cudzími ľuďmi, povstanú potom civilné i trestné pravoty a oni musia chodiť 10 až 20 krát nielen pred súd; ale i za súd, do väzenia atd. Mnohé nehody sú z takej veci. Tú istú starostlivosť, ktorú kol. Barinka má, zaiste máme všetci a myslím, že menovite ctení páni kolegovia z Čiech dokonale vedia posúdiť, čo značí overenia verejným notárom; veď je to v Čechách, na Morave a v Sliezsku od dávna užívané a každým človekom - znalcom uznané, že je to potrebné. Uviesť do listiny nepotrebné veci, falošné a nepresné výrazy, to je to nešťastie, z ktorého ľud má zvlášte následky a musí mnoho trpieť. Menovite u mňa, ako právneho znalca, rozhoduje posúdenie, že právna listina, ktorá má slúžiť za podklad vkladov do pozemkovej knihy, musí byt autentická. Ak je slobodášsky vystavená, ako si dovedieme predstaviť, že by pozemková kniha bola niečo vierohodného, keď za podklad slúžia písma, ktoré z dedín bez ladu a skladu nesmyseľnými výrazy, podpisy, popísané sú neznalcami, ktorí nie sú svedkami autentizované a pri tom niektoré stránky sú snáď v Amerike a uvedené je, že - povedzme - v Tisovci podpísal a nikto za to neručí. V pozemkovej knihe také ničím neodôvodnené, nedokázané listiny nesmú sa použiť za podklad k zápisu. Istá vec je, že toto nemôže byt a poneváč nás pri týchto veciach môže viest len záujem ľudu a ten záujem ľudu spočíva hlavne v usporiadaní právnych pomerov, z tej príčiny myslím., že ctený senát ráči súhlasiť s tým, že na základe odporučenia právneho výboru bude tento zákon uvedený medzi zákony.

Čo sa tyče vzpomínaných všelijakých sociálnych pečlivostí o ľud, o tom poznamenávam, že som presvedčený, že všetky tieto sociálne pečlivosti a návrhy sú potrebné a že náš ľud i ľud Podkarpatskej Rusi bude každému dobrodincovi, kto sa o jeho záujem postará, úprimne povďačný, ale poneváč jeden z najväčších záujmov ľudu je usporiadanie právneho poriadku jeho, z tej príčiny odporúčam opätovne vládny návrh ku schváleníu. (Souhlas.)

Místopředseda dr. Soukup (zvoní): Debata je skončena. Budeme hlasovati.

O osnově zákona a jeho úvodní formuli hodlám dáti takto hlasovati:

O §u 1 podle zprávy výborové, o §u 2 podle návrhu sen. Barinky a bude-li zamítnut, podle zprávy výborové. O §u 3 až 14 podle zprávy výborové a o §u 5 podle zprávy výborové s věcnou opravou pana zpravodaje; o nadpisu zákona a úvodní formuli podle zprávy výborové.

Jsou námitky proti tomuto způsobu hlasování? (Nebylo námitek.)

Nejsou, provedeme tedy hlasování.

Kdo souhlasí s § 1. podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina, § 1 se přijímá.

Kdo souhlasí s §em 2 podle návrhu p: sen. Barinky a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Návrh se zamítá.

Kdo souhlasí s §em 2 podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina, tím se paragraf ten přijímá.

Kdo souhlasí s §em 3 až 14 podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Zmíněné paragrafy se přijímají.

Kdo souhlasí s §em 15 podle zprávy výborové, pozměněným podlé návrhu p. zpravodaje, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. § 15 se přijímá.

Kdo souhlasí s nadpisem zákona a úvodní formulí podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina, tím se nadpis zákona a úvodní formule přijímají a osnova je tím přijata v prvním čtení.

Čtení druhé dám na pořad schůze příští.

Sděluji, že do výboru ústavně-právního nastupuje za sen. dr. Frantu sen. dr. Brabec, do výboru sociálně-politického za sen. Polacha sen. Hecker.

Navrhuji, aby se příští schůze konala ve čtvrtek dne 25. ledna o 10. hodině s tímto

denním pořadem:

1. Druhé čtení zprávy výboru ústavně právního a rozpočtového o vládním návrhu zákona o náležitostech vkladných listin, o výmazu starých pohledávek a o poplatkových úlevách při výmazu a při sestavování vložek na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Tisk 1509.

2. Druhé čtení zprávy výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, kterým se vláda zmocňuje zvýšiti přechodně úrokové rozpětí stanovené v §u 1 zákona, ze dne 1. června 1889, čís. 91 ř. z., o poplatkových úlevách pro úvěrní a záložní spolky (pokladny pro úspory a půjčky). Tisk 1539.

3. Návrh, aby zkráceným jednáním podle §u 55 jedn. řádu projednána byla zpráva výboru sociálně-politického a rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona o stavebním ruchu.

4. Zpráva výbor u sociálně-politického o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona o stavebním ruchu. Tisk 1557.

Jsou námitky proti tomuto dennímu pořadu? (Nebylo námitek.)

Námitek není, denní pořad je přijat.

Končím schůzi.

(Konec schůze v 18 hod. 55 min.)