Předseda: Ke slovu přichází pan sen. dr. Kovalik.

Sen. dr. Kovalik: Slávny senát! K vládnemu návrhu zákona o stavebnom ruchu mienim niekoľko poznámok urobiť, nakoľko sa to Slovenska týka. A tu musím prejaviť, že je žiaducné, aby i na Slovensku sa vzmohol stavebný ruch. Pri tam ale nemajú byť stavby prekotne a nerozmyslene prevádzané, ale musia byť tavby cieľuprimerane v každom ohľade prevádzané. Nemajú sa stavať bytové kasárne, ale na koľko je to možné, majú byť uvážené rodinné byty a rodinné kolónie, ktoré už aj pri veľkých mestách i na vonkove sa ako velice primerané ukázaly. Pravda, to všetko závisí od finančných pomerov a okolností a tieto otázky patria odborníkom.

Dnes ale žiadam si obzvlášte so slovensko-národohospodárskeho stanoviska vám prehovoriť k tejto vážnej otázke a tu musím hneď zdôrazniť na začiatku môjho pojednávania, že vedú mňa tie najčistejšie intencie, keď prajem najlepší hospodársky vývin pre Česko, Moravu a Slezsko, vtedy ako Slovák, musím priať a prajem hospodársky vývin pre Slovensko. My poslanci a senátori chodíme Po tom šírom Slovensku a máme príležitosť počuť žiadosti a sťažnosti ľudu slovenského. A tu musíme výraz dať tej všeobecnej žiadosti na Slovensku, aby pri stavbách, či sú to už štátne stavby a budovy, či sú ta obecné, mestské alebo privátne stavby, výraz sa dal tej žiadosti, ktorá tam všade pri terajšej ohromnej nezamestnanosti na Slovensku je, aby tieto stavby a práce boly dodávané slovenským inžinierom, slovenským staviteľom, Slovenským podnikateľom a slovenským robotníkom, murárom, stolárom, zámočníkom atď., aby pri týchto stavbách bol nepotrebený slovenský materiál, totiž tie na Slovensku vyrobené tehle, cement, drevo, dosky, železo, sklo atď. Je to taký prirodzený požiadavok, taký spravodlivý požiadavok, že nemusí byť ani odôvodňovaný.

Však vieme dobre, koľko tej nezamestnanosti je na Slovensku. Robotníci a remeselníci nemajú práce. Žiaducné je teda, aby pri týchto nastávajúcich stavbách bral sa ohľad na slovenských pracovníkov a na slovenský materiál. Ako hovorím, je to žiadosť prirodzená, že ani odôvodnenia by nebolo treba. Musím však poukázať na fakty, ktoré ospravedlňujú, aby sa táto žiadosť i v Národnom shromáždeniu predniesla. Predniesem niekoľko takých fakt. V Orave - v Dolnom Kubíne, - štát postavil vojenské baraky a materiál, drevo a dosky neboly na Slovensku hľadané a kúpené, ale boly privezené z Čiech a Moravy, ako keby nebolo v Orave dosť tých hôr a lesov, akoby ten ľud tam nepotreboval, aby sa tam kupovaly tie dosky, nebral sa ohľad na to. Rozvážte si, ako to roztrpčí ten ľud. Či je to múdre a praktické?

Dozvedel som sa od kol. sen. Walló, čo sa stalo vo Zvolenu. Maly sa tam tiež stavať vojenské baraky a ozaj zástavba započala. Pán kolega ide sa tam podívať a vidí, že drevo, dosky, materiál, z ktorého sa malo stáva, je úplne špatný, shnilý, dosky roztrhané. On hneď zakročil a predniesol celú vec pánu ministrovi národnej obrany, Pán minister národnej obrany nariadil vyšetrovanie a dokázalo sa, že ten materiál, ten najhorší materiál, bol dovezený z Čech a Moravy. Kolega konštatoval, keď sa už započalo stavať, že aj fundamenty sú zlé. Tak ráčite vidieť, keď sa to vezme v známosť, že to vzbudí roztrpčenosť. Prečo sa neupotrebí materiálu z tých krajov slovenských, veď máme materiálu, dreva a dosiek dosť, prečo sa to musí, dovážať? Vidíte, aké škody pri tom manipulovaní sa stanú pre štát a aké chyby sa tu robia z politického ohľadu,

V Bratislave sa stavajú domy, a ako je to obyčajne pri novostavbách, sú tabule, kde sú oznámené mená staviteľov, Tam nenájdete slovenského staviteľa a aj murári niesu slovenskí. V Žiline si u mňa sťažovali, že pri tých stavbách nie sú naši ľudia upotrebení. Do nemocníc majú byť dodávané zaradenia. Prišilo ku mne družstvo stolárske a žiadalo, abych intervenoval, že by slovenské stolárske družstvo dostalo dodávky pre nemocnice. Som zvedavý, ako to dopadne.

Nech mňa nikto neohovára, že je to agitácia. Už som povedal hneď na začiatku svojho pojednania, že ako si žiadame otvoreného hospodárskeho vývinu pre Česko, Moravu a Slezsko, tak si to žiadame i pre Slovensko.

Keď ľud vidí, ako je odstrkovaný aj na hospodárskom poli, ako neprejde ku -chlebu, k práci, je to div, že si požaduje autonómiu, ktorou si myslí, že si: opraví svoje hospodárske položenie? Odvolávam sa na reč p. sen. Klofáča, ktorú v utorok predniesol v senáte, a v ktorej mluvil on ako člen koalície a ako člen vládnej strany, kritizoval pokračovanie centralistického systému Podkarpatskej Rusi a hovoril, že vláda nezná pomerov, nezná zeme, nezná ľudu v Podkarpatskej Rusi a predsa vydáva nariadenia a predsa administruje z Prahy od zeleného stolu Podkarpatskú Rus.

My sme tiež vzpomenuli, aby aj na Slovensku boly najprv uznané požiadavky, aby bola poznaná zeme a ľud slovenský a podľa toho aby bolo Slovensko administrované. Sám pán sen. Klofáč požadoval, aby sa bral ohľad, že sa má vyhovieť potrebám, požiadavkám, mentalite, náboženskému presvedčeniu a hospodárskym záujmom zeme a ľudu, a hovoril obšírne o lesnom a drevárskom priemysle Slovenska a Podkarpatskej Rusi, z ktorého z najväčšej časti tamojší ľud žije, tak ako na Slovensku. Tieto reči prednesené v snemovni a senáte si pekné, je to všetko pekné v teórii, ale čo sa tu praktického povie, má sa previesť i v živote, od sľubu má sa pristúpiť k faktom a keď si požadujeme, že by sa bral ohľad na hospodárske záujmy Slovenska, je to len najspravodlivejšie a najprirodzenejšie; veď ľud slovenský bude spokojný, keď bude mať prácu, keď sa bude jeho požiadavkám vyhovovať, búde tým lepšie lnúť k republike a búde sa biť za republiku, keď uvidí, že 7e mu v nej dobre, že má tu existenciu zabezpečenú, že sa berie ohľadne jeho hospodárske záujmy, že sa vyhovuje jeho požiadavkám. Tak na pr. pri stavebnom ruchu nech sa uplatňujú a upotrebujú slovenské sily, slovenský materiál, pri stavbe železníc, ktorá je dávno prisľubovaná, že započne na Slovensku, je čas, aby sa opravdu započala, aby sa čelilo nezamestnanosti, a nezamestnaných, ktorí dostávajú stamilionové podpory od štátu, nech sa pri stavbe železníc upotrebí, a tak bude mať štát zisk a osoh z toho a ľud bude tiež spokojný.

S ohľadom stavieb železníc musím pripomenúť, čo som minulý týždeň počul v Turci, Tam bola projektovaná železnica z Handlovej do Štubne. Už sa potrebné predpráce vykonaly, už bola trasírovaná trať, venovalo sa tomu mnoho času a práce a mnoho sta tisíc na trasírovanie tejto trati a počúvam, ako mi sdelili, že nebude na tej trati železnica stavaná, ale že pôjde iným smerom. Teda neni to veľká škoda, statisíce sa utratia, práca, čas sa minul? Teda ako pri stavbách domovných, tak pri stavbách železníc má sa už vopred dobre rozmyslieť a premyslieť plán, aby ste potom so škodou nestavali.

Čo sa týka stavebného ruchu a vôbec priemyslu na Slovensku, musím ešte jednu veľmi vážnu vec poznamenať. Hovorí sa, že slovenská práca, slovenské výrobky sú drahšie ako česká práca a české výrobky a preto, že Slováci nemôžu konkurovať, nech už sa to týka stavieb, či rôznych štátnych dodávok, s bratmi Čechy. Je to prirodzené, veď český priemysel je starší, je tiež vyspelejší, českí podnikatelia majú moc lacnejšie zadováženie potrieb, surovín, materiálu, lebo ho vo veľkom môžu kúpiť, ale - teraz nasleduje to veľké "ale": Dajte prácu na Slovensku všade a vždy; slovenským podnikateľom, slovenským robotníkom, upotrebujte všade slovenského materiálu a uvidíte vtedy, že tá slovenská práca je lacnejšia. Pravda, nejde to naraz, každá vec potrebuje času a musí a budú sa musieť usilovať i naši slovenskí pracovníci lacnejšie provodzovať prácu a lacnejšie dodávať výrobky. Mal som príležitosť častejšie intervenovať u ministerstiev, na príklad u ministerstva národnej obrany, aby sa štátne dodávky zadávaly slovenským remeselníkom a slovenským družstvám. Bolo mne to prisľúbené, ale vždy bolo povedané, že je tá výroba slovenská drahšia. Ja myslím, a to hovoril predovčierom i pán sen. Klofáč, že i z politického ohľadu i z ohľadu národohospodárskeho na tú Podkarpatskú Rus a na to Slovensko musí sa iný zreteľ brať, nesmie sa tam meral tým merítkom, ako sa merá český alebo moravský priemysel, nesmie sa tak byrokraticky brať tá vec, že o toľko je česká dodávka lacnejšia, teda odmrští sa tá nabídka slovenská. Musí sa dať i slovenským remeselníkom i keď je o niečo drahšia, štátna dodávka a nech je tak tomu i pri stavbách a na celom hospodárskom poli. Čo sa získa tým? Niečo drahšie to príde štátu, ale získa spokojnosť toho ľudu, ktorý tam potrebuje tú prácu tak ako kdekoľvek inde. Nesmie sa byrokraticky a centralisticky spravovať menovite Podkarpatská Rus -:alebo Slovensko. Byrokracia nesmie prehnaným vysvetľovaním zákona zanedbávať vitálne záujmy ľudu. Opätovne tu prizvukujem, čo som častejšie riekol vo svojich rečiach: Chceli vláda, aby Slovensko bolo spokojné, musí ohľad brať naň, musí podporovať malý priemysel, musí podporovať i veľký priemysel. Rozumiem tomu tak. Nie peniaze dávať, ale podmienky dávať, aby ten priemysel mohol žiť. Prednesiem niekoľko prípadov: V Ružomberku je velikánska textilka, továrňa na plátno, ktorá bola v bývalej monarchii najväčšia. Je tam zamestnané 4000 robotníkov. Čo sa stalo? Nedávno prišli talianski inženieri do Ružomberku, do továrne, odmontovali stroje a zaviezli ich do Itálie a z Itálie do Maďarska, do Budapešti, do Szentlörincu a tam založili textilku. To sa stalo i so súkennou továrňou.

Pýtam sa: Či tu nemal zakročiť ihneď štát, aby sa to nestalo? Mohol hneď zakročiť, aby ten slovenský priemysel továrnický nebol prevážaný do susednej zeme, do Maďarska.

Zo slovenských železiareň, ako som tu vzpomenúl, prepúšťajú sa robotníci. Nedávno som bol v Podbrezovej vyše Banskej Bystrice, kde sú veľké železiarne, že prepúšťajú robotníkov a povedajú, že je to trust železiarskych továreň. Ale čo máme z toho trustu? On svoje zisky vyhľadáva, on odoberá tie práce, ale nehľadí na, to, že tisíce a tisíce rodín ostáva bez chleba. Z týchto slovenských železiareň dodáva sa práca vítkovickým železiarňam. Vidíte jak nepraktické politicky a hospodársky je také počínanie! Tam má zakročiť vláda, nech sa pracuje v tých továrňach a nech ten ľud má prácu, keď už tam tie továrne jestvujú.

A tak bych mnoho prípadov vedel ešte povedať z tých hospodárskych sťažností na Slovensku. Myslíte, že keď sa o tom nehovorí, keď sa to nechá, keď beží ten čas ako chce, myslíte, že to zostane bez následkov? Myslíte, že ten ľud, ten národ slovenský, že nepocíti všetky tie ťažkosti, všetko to zanedbávanie, to negligovanie? Myslíte, že to neočití a že to raz neprejde k takému výsledku, ktorý potom bude škodný pre celú republiku? (Sen. Ecksteinová: Nezaměstnanost je také v Čechách a na Moravě a v celé republice a nejen na Slovensku!) - Prosím paní kolegyňu senátorku, to dobre vieme, že nezamestnanosť veľká je tiež v Čechách a v celej Európe a v Amerike, vieme to, ale uviedol som príklady, že na Slovensku pri stavbách neupotrebilo a tam v Orave, vo Zvolenu, toho slovanského dreva, ktoré tam je, nekúpilo sa to slovenské drevo. (Sen. Ecksteinová: To musí býti americká borovice, která se k tomu hodí, ne slovenská!) - Tu je kolega sen. Walló, ktorý dosvedčí, čo som konštatoval. (Sen. Walló: Poněvadž vy túto záležitosť hladíte a uhladiť chcete naše spravodajstvá sa nebudú srovnávať v mojom spravodajstve podržím to, že moje prvé konštatovanie spravodajstva, ktoré som bol poslal na pána ministra, osvedčujeme i dnes, že ten materiál je špatný!) Ja som uviedol, že mňa vedú najčistejšie intencie, tie najšľachetnejšie úmysle, aby všade ten hospodársky vývoj zkvietal, jak v Čechách, tak na Morave, tak i na Slovensku. A ja to požadujem tým spravodlivým spôsobom, teda nemôže sa nám vytýkať, keď hľadáme pre náš ľud a zamestnanectvo toho chleba, keď žiadame, aby sa slovenského materiálu upotrebilo, keď žiadame, aby textilné továrne v Ružomberku zostaly a aby sa v železiarňach nedodávala tá práca zo Slovenska do vítkovických železiareň. Teda nemožno povedať, že i v Čechách a na Morave je nezamestnanosť. To vieme dobre, že je všade tá nezamestnanosť.

Teda abych už došiel ku konci mojej reči, mojich poznámok, chcem zdôrazniť ešte to, že vláda má sa všade starať o tie faktory existencie republiky ako je Podkarpatská Rus, ako je Slovensko, že to nesmie byt zanedbávané, a že nesmie byť len tak prijímané jedným uchom tam a druhým púšťané von tie požiadavky a sťažnosti, že musia byť uvážené, aby to Slovensko bolo uspokojené. O to má vláda dbať, o to sa má vláda starať, ale nie o "laickú morálku". (Výkřik sen. Babky.) Vy, pane kolega, hovoríte najviac o tej laické morálke, ktorá je dobrá pre takého Šoupala, ktorý, keď sa ho pýtali, akého je vyznanie, on povedal: Samo sebou sa rozumie, že som bez vyznania. To je strašné, také... (Sen. Ecksteinová: Vždyť vy jste měli vrahů a zlodějův v katolické církvi oběšených mnohem více, než lidé bez vyznání!)

Místopředseda Niessner (zvoní): Prosím o klid!

Sen. dr. Kovalik (pokračuje): Vrahovia sa nájdu vždy a všade v každom národe a v každom vyznaní, ale - zasa to "ale". Len keď sa praví, že samo sebou sa rozumie, že bez vyznania, čo to znamená, že sa to rozumie samo sebou? Teda, že to má byť zovšeobecnené, že sa samo sebou rozumie, že v našej republike vyznania nieto. Vidieť, kam dovedie ľudí... (Sen. Havlena: Jak to souvisí se stavebním ruchem?) Ja len preto som to spomenul, že o to sa má starať vláda, aby sme mali chlieb a nie o laickí morálku. Keď bude o laickej morálke reč, prijdú tam i z iných odborov, to sa môže vždy jedno s druhým spojiť a poznamenať.

Teda keď národ slovenský vidí nie to, že je nezamestnanosť, tá je na celom svete, ale keď vidí, že tam, kde by sa predsa mohlo upotrebiť slovenskej práce, slovenskej sily, slovenského materiálu, a predsa sa to nekoná, ja myslím, že objektívne premýšľajúci človek musí to uznať. Slovensku á Podkarpatskej Rusi, ako pán sen. Klofáč povedal, musí sa i tomu Slovensku vyhovieť v jeho žiadostiach. Keď je možnosť, aby sa upotrebily slovenské sily, slovenskí inžinieri, stavitelia, teda musí sa to vykonať a musí sa žiadostiam tým vyhovieť.

Na koniec žiadam teda ako pri stavebnom ruchu, tak i pri stavbe železníc, aby vláda v záujme celého štátu, v záujme toho Slovenska dodávala tú prácu slovenským silám, aby sa užívalo slovenského materiálu, aby štátne dodávky v odpovedajúcom percente boly slovenským remeselníkom, slovenským družstvám dodávané, že by tí videli, že opravdu sú doma, že opravdu vláda sa o nich stará. A vtedy i na Slovensku by nastala pokojnosť. Ja myslím, že nielen Slovensko, ale i štát by získal. A tým končím. (Potlesk u stoupenců řečníkových.)

Místopředseda Niessner (zvoní): Slovo má pan sen. Löw.

Sen. Löw (německy): Slavný senáte! Měl jsem již příležitost, posledně při prodloužení zákona o stavebním ruchu s tohoto místa projeviti názor sociálně-demokratické strany, a byla mně již tehdy poskytnuta možnost prokázati, že podle tohoto zákona nelze asi očekávati zvelebení stavební činnosti anebo alespoň nikoli v německém území. Co sem tehdy tvrdil a předvídal, vyplnilo se do poslední písmeny, neboť jsme viděli - a sice prokázal také řečník přede mnou pan sen. dr. Hilgenreiner v číslicích účinek jak tento zákon účinkoval a že tedy ani tímto zákonem v našem německém území náprava nenastane. A přece máme, a tak by tomu mělo býti, myslím, také na druhé straně, určitý a veliký zájem na tom, aby tento zákon nejen byl prodloužen, nýbrž všechny strany, které jsou pro pokrok, musily by se dnes zasazovati o to, aby tento zákon byl tak změněn, aby také zjednal skutečné výhody těm lidem venku, kteří jsou bez bytu a bez práce. Ale, bohužel, shledáváme, že stále ještě jsou případy, kdy toto shromáždění se nezastává všeobecnosti, že naopak v úvahu přicházejí osobní, soukromé zájmy, a tak mnohý zákon, jenž by sloužil dobru a blahu lidstva, trpí tím, že osobní zájmy vystupují do popředí.

Řekl jsem již, že my jako sociální demokraté máme obzvláštní zájem na tomto zákoně, poněvadž zde máme zastupovati dělníky a poněvadž jsme viděli, že při nynější všeobecné nezaměstnanosti již dnes dlužno počítati s tím, že přichází v úvahu více než 800.000 dělníků a s jejich příslušníky dohromady skoro 1¹/₂ milionů lidí, kteří tu jsou bez práce a bez výdělku a kteří jsou poukázáni jen na skrovnou podporu státní, se kterou ovšem nemohou vystačiti, takže upadli do nouze a bídy. To odstraniti má býti účelem zákona, jenž zjednati má na jedné straně práci a výdělek a jenž také má přispěti k tomu, aby konečně jednou také v tomto státě byl omezen trochu nedostatek bytů, to jest, aby také těm lidem, kteří dnes ještě tu stojí úplně bez bytu, kteří umístěni jsou ve stodolách, stájích a všech jiných nemožných místnostech, kteří nemohou nalézti pro sebe a pro své dítky ochranného přístřeší, tímto zákonem bylo umožněno nalézti konečně jednou příbytku. Proto máme obrovský zájem na tom, proto jsme také nejen pro prodloužení, ale také pro zlepšení zákona.

Dlužno uznati, že jednotlivé paragrafy zákona byly zlepšeny, ale přece nikoli tak, aby se s plnou jistotou mohlo říci, že zákon znamená výhodu pro veškeré lidstvo a také pro stát. Především je stát povinen zjednati byty a příležitost k práci. Žebrotou státní podpory není lidem pomoženo. Ale ještě něco jiného: Musíme pečovati také o to, aby stavebním dělníkům, kteří v této živnosti jsou zaměstnáni, poskytnuta byla jakási ochrana. Zasazovali jsme se již ve starém rakouském parlamentě o to, aby také pro tyto dělníky zjednána byla ochrana. Tehdy se pro to nenašla většina, návrh padl již ve výboru, a také zde v této sněmovně a též naproti v poslanecké sněmovně jsme to ještě nepřivedli tak daleko, aby také pro dělníky ve stavební živnosti zjednán byl zvláštní zákon na ochranu dělníků. A přece vidíme, že jest to jeden z nejnebezpečnějších podniků, že živnost stavební v této příčině přichází hned po hornictví. Vezmete-li do rukou dnešní noviny, shledáte, že v Německu, v Berlíně, nastalo zřícení příliš velikým zatížením stropní konstrukce a že již 14 mrtvých bylo vytaženo z trosek; neví se, kolik dlužno zaznamenati poraněných při tomto neštěstí. Co dnes bylo hlášeno z Německa, máme namnoze také u nás, že totiž kapitalisté při spekulaci, kterou se stavební živností provádějí, také zde neberou zřetele na zdraví a na život dělníků; také u nás rozmáhají se takovéto nehody den ze dne. Proto myslím, že také my bychom byli povinni vytvořiti zákon na ochranu dělníků pro dělníky stavební. Bylo by toho potřebí tím více, ježto vidíme, co tím musíme trpěti. Již dr. Hilgenreiner poukázal na sociální pojištění, které nám slibovala jedna vláda po druhé, které se nám stále slibuje, které však nechce přijíti, o kterém dodnes nikdo nechce věděti. Prosili bychom již, aby se konečně jednou vzal zřetel na to, i myslím, že by pro toto pojištění nastala úleva, kdyby se opatřily zvláštní ochranné zákony právě pro ty živnosti, které jsou spojeny s velkým nebezpečím. A především by tomu tak bylo, kdybychom se ujali stavební živnosti, kdybychom za všech okolností zavedli pro stavební dělníky zákon na ochranu dělníků. (Sen. Stark (německy): Také při regulačních pracích u nás dojde každý týden k nehodám!) Tak tomu jest netoliko při pozemních stavbách, také, jak kol. Stark praví, při podzemních stavbách, netoliko při zdymadlech, ale také při regulačních pracích na řekách a na rybnících. Všude, kde se takovéto práce provádějí, vidíme, že se jedná s lehkomyslností - při stavbách kanálů a jiných příležitostech - které není rovno. Proto domnívám se, že jest tím více potřebí požadovati, aby byl vytvořen zákon na ochranu dělníků pro živnost stavební, a pan ministr sociální péče zjednal by si velikých zásluh, kdyby se zasadil o to, abychom pro stavební živnost dosáhli takovéhoto ochranného zákona.

Řekl jsem, že se zajímáme o zákon proto, poněvadž tím chceme čeliti nezaměstnanosti. Právě při podpoře stavebních dělníků bylo stanoveno, že mají bráti podporu pouze po 6 týdnů, kdežto jiným průmyslovým dělníkům poskytuje se šesti měsíční podpora. Vidíme všude, jak stavební dělníky tíží kletba. Musím říci, že to jest přímo nesrozumitelné; stavební živnost jen podle svého jména jest živností saisonní. Ve skutečnosti jsou zaměstnáváni stavební dělníci v létě i v zimě. Mzda není tak veliká, že by v létě jako saisonní dělník vydělal snad tolik, aby v zimě z toho mohl žíti. Jest tedy nesprávno, označujeme-li stavební dělníky za dělníky saisonní. Bylo by potřebí, aby se ministr sociální péče zasadil o to, aby také ve stavební živnosti zaměstnaní dělníci při poskytování podpor byli na roveň postaveni ostatním dělníkům. Myslím, a to jest netoliko můj vlastní názor, že by se nemělo pracovati tolik na dosažení podpor. Jest to jaké mínění dělníků. Předešlého pondělí konala se v karlovarském okresu schůze nezaměstnaných a v resoluci bylo zde vyjádřeno, že dělníci chtějí se zříci podpor, nechtějí míti žebrácký groš, chtějí mít práci a výdělek; pokud mají zdravé údy, chtějí sobě vydělávati prací a chtějí míti možnost pracovati. Tuto možnost můžeme jim poskytnouti jen tehdy, děláme-li rozumné zákony, upravíme-li zákon tak, aby skutečně zjednána byla pracovní možnost.

Tu mělo se již jíti trochu dále, nežli to činí zákon. Měl se především úplně škrtnouti § 1 starého zákona. Není přípustno činiti rozdíl již při vyvlastnění staveniště a říkati, že se k tomu použije především pozemků státních, pak pozemků obecních a v poslední řadě po případě pozemků soukromých. Již v tom shledáváme, že zákon není takovým, jakým by měl býti. Představte si, že obec má pozemky, které leží ve stavební čáře při silnici, a ty se následkem toho vyvlastní; a vedle toho máte soukromý pozemek, kterýž nelze zabaviti. Přispíváme tím jen k tomu, že spekulace pozemky bude stupňována do nezměrna, a kdo zpozoroval provádění zákona a jeho účinky, musil by býti slepým, kdyby nechtěl viděti, že tím pozemkové lichvě otevíráme dveře dokořán. Byl bych očekával, že velevážená sen. Ecksteinová jakožto referentka již na to poukáže, že nejsme povinni ještě potvrzovati lichvu s pozemky, to jest ještě ji uspíšiti. Proto měli jsme se za všech okolností zasaditi o to, aby § 1 zákona byl úplně škrtnut, poněvadž první základní podmínkou pro stavbu musí býti, aby zajištěn byl pozemek pro vybudování stavby. A jak lze zajistiti pozemek, když se soukromý pozemek v obci vylučuje, když se tedy do popředí staví především jen obecní pozemek a po případě státní pozemek. Tím do jisté míry soukromého majitele přímo upozorňujeme na to, aby svůj pozemek postoupil jen za určitou cenu. To by bylo první, co se mělo učiniti. Ale v tom, že k tomu nebylo přihlédnuto, ukazuje se, že zde vůbec nebylo dbáno praktického účinku zákona, i nemohu si to jinak představiti, než že praktické provedení nebylo vzato vůbec v úvahu. Nezaměstnanosti tedy žádným způsobem nebude čeleno, ježto se nehledí na to, aby za obnosy, které přicházejí od státu, byla zase vykonána produktivní práce, nýbrž že se raději vydá několik korun více, za které se nevykoná nejmenší práce. Bylo by již lépe, kdybychom poskytli trochu více a kdybychom za to obdrželi produktivní práci, která by se časem zúročila státu, zemi, obci, ba i soukromému majiteli. Naproti tomu tyto žebrácké obnosy, které vydáváme jako čistou podporu v nezaměstnanosti, nikdy ničeho nevynesou státu nebo jiné korporaci.

Ohledně bytové nouze jsem řekl, že ten, kdo se podívá na bytovou bídu anebo kdo tím musí trpěti, bude dostatečně znáti nynější účinky zákona. Při poslední poradě o zákoně na ochranu nájemníků byly výpovědní poměry usnadněny a do zákona o ochraně nájemníků pojato celé množství ustanovení, jež soudy zcela libovolně vykládají. Tím se poskytuje možnost, že nájemníkovi skoro libovolně lze dáti výpověď. Shledáváme tedy, že nespravedlnost začala již tehdy při poradě o zákoně na ochranu nájemníků. Vidíme pak dále, že právě stát přispívá k tomu, aby bytová nouze stále vzrůstala. Potřebujeme jen jíti do měst s posádkami. Měl jsem příležitost vyptávati se v takovémto městě, a to v Podbořanech, i shledal jsem, že nájemníci jsou jednoduše vypovídáni, aby mohli býti ubytováni důstojníci, a že obec umístnila své movitosti ve staré bídné kůlně, poněvadž tu nebylo žádných místností, a že dnes ještě přes krutou zimu celé rodiny se svými dětmi jsou umístněny ve stájích a stodolách. Pánům důstojníkům dány byly byty v tamních hotelech, ale poněvadž tyto jim úplně nevyhovovaly, byly zkrátka vystěhovány, vyhozeny rodiny dělníků, aby páni důstojníci mohli býti umístněni stavu svému přiměřeně. (Sen. Stark (německy): Stejně tomu jest ve Stříbře!) Řekl jsem, že tomu jest tak ve mnohých posádkových městech, a chcete-li, mohu vám dáti k disposici spisy, které mám sebou. Domníváte-li se, že tím zvýšíte lásku k militarismu, pak jste na špatné cestě. To může jen zvýšiti nenávist lidu proti militarismu a obzvláště proti pánům důstojníkům, neboť zde můžeme viděti, jak se zde vlastně jedná. Co na tom záleží, když celý počet dětí z dělnických rodin zahyne, jen když páni důstojníci se svými dámami jsou dobře živeni a dobře umístněni. To jest celá jejich starost. A militarismu v tomto státě a obzvláště důstojníkům přece také jest potřebí, hlavně když přicházejí z Francie, aby prováděli v militarismu francouzské cepování. Tu u nás není mezí, tu musíte ustoupiti, byť by to v sociálně-politickém ohledu mělo sebe větší význam. Všechno to odstraniti bylo by vlastně úlohou zastupitelství lidu, tu by se měli pánové o to zasaditi a s rozhorlením se brániti proti takovýmto věcem, neboť nelze popříti, že udržovateli tohoto státu musejí býti dělníci. A jedná-li se proti dělníkům takovýmto způsobem, pak ovšem dojde tak daleko, že dělníci nebudou s to nésti náklady tohoto státu, které nejsou nepatrné. Vypočítali jsme, že na jednoho obyvatele v tomto státě na dávkách a daních připadne více nežli 1500 korun, že tedy dělnická rodina o 4 osobách státu musí poskytovati 6000 korun. A tu nemůže býti státu lhostejno, zdali dělníci jsou s to, aby toto obrovské zatížení pro stát sehnali. Jedná-li se tak, podkopává-li se zdraví a život dělníka takovýmto způsobem, pak myslím, sotva bude možno, aby stát mohl všechny své výdaje uvaliti na bedra dělníkova. Dlužno tudíž v prvé řadě, chceme-li míti zdravý lid, zdravý stát, pečovati o to, aby pro dělníky byly zřízeny takové byty, aby v nich netrpěli újmy na svém zdraví a na svém životě. Ale místo aby se tak činilo, nebéře se žádného zřetele na umístění dělníků.

Nyní se domnívám, že kdybychom tento zákon rozumným způsobem změnili, zajisté by nezáleželo na tom, kdyby se ještě jednou vrátili do Národního shromáždění, neboť, jestliže jsme od 31. prosince do nynějška vystačili bez zákona, neuškodí také, jestliže ještě počkáme 4 neděle a jestliže Národní shromáždění vyzveme ještě jednou, aby k tomuto zákonu zaujalo stanovisko, Snad potom z toho vyjde přece něco lepšího, a snad se odhodláte k tomu, abyste řekli svoje mínění o návrzích, které jsem k tomuto zákonu podali. Máme tedy, jak jsem již řekl, k tomuto zákonu podotknouti mnoho, a měli bychom říci ještě mnohem více. Ale my víme, jak tomu je ve skutečnosti. Můžeme říci a mluviti, co chceme. Pokud koalice stojí na stanovisku, že na zákoně nic nesmí býti změněno, potud přece jest těžko vyřizovati rozumně zákony. Tu již vidíte, jaké porozumění tu vlastně jest pro dělníky. Prosím, chtěl bych pány z koalice upozorniti, potřebujete jíti jen několik kroků naproti tam, kde pracují stenografové. Jděte tam jednou a podívejte se na poměry, jak tam více než 20 osob po celý den jest směstnáno. Podívejte se na atmosféru, která tam panuje, za kterých okolností ti tam naproti v tomto pokoji musí pracovati. Tu ukazuje se celá zaostalost tohoto státu, a také zaostalost této komory, řekl bych, jeví se v tom, když vidí, jak tam více než 20 osob sedí při deseti nebo dvanácti psacích strojích a jak se tam mezi sebou musejí stýkati. To svědčí o tom, v jakých poměrech se v tomto státě nalézáme a to svědčí také o pokroku, o duchu této komory zde, že se nedá odstrašiti tím, jak škodlivé následky pro zdraví zde u těchto osob mohou nastati. Za takovýchto poměrů jest ovšem ztěžka dojíti k zákonům, které by skutečně tak účinkovaly, aby lidstvo z toho mělo prospěch. Nejen zde, nýbrž také venku, všude, kam vyjdete, kde jsou státní budovy, kde máte co činiti se státními podniky, jest tomu tak, v soudních budovách, v berních úřadech, v celních úřadech, kamkoli venku přijde, všude shledáte strašlivé přeplnění místností, a domnívám se již, že by bylo mnohem rozumnější, kdyby se investičních úvěrů, které byly zařazeny pro kasárny, použilo k tomu, aby se zřídily státní budovy, ve kterých tyto osoby musí bydleti a pracovati, kterýchž pro stát jest tolik potřebí. Ta jest dle mého názoru mnohem rozumnějším nežli stavěti kasárny; ale ukazuje se, že pro to jest málo porozumění, a proto myslím, že jest tím více potřebí, abychom si nedali ujíti příležitost, kde se nám poskytuje možnost postaviti se proti systému, který v tomto státě panuje. Také se nám říká, že zde máme rovnoprávnost všech lidí, ale, velevážení, jak daleko od toho jsme vzdáleni, to, myslím, dokázal jsem vám již ve svých poznámkách.

Nyní mi dovolte, abych také promluvil o různých návrzích,které jsme podali, poněvadž jest potřebí zaujmouti k tomu stanovisko. Vím, že mi to nic nespomůže, že bych mohl mluviti snad až do zítřka do rána; kdyby mně bylo možno, učinil bych tak také, mluvil bych tak dlouho, až by v tomto domě již nikoho nebylo, anebo až byste došli k přesvědčení, že tyto zákony, které vykazují takovouto tendenci, musí býti odstraněny, a až bych vás mohl přesvědčiti, že musí býti jinak. Ale i kdybychom také se měli zítra zase sejíti, duch v tomto shromáždění by se nezměnil. Diktát koaličních stran byl nyní jednou vydán a ostatní nesmějí přece míti žádného vlastního mínění, žádného vlastního přesvědčení, diktát leží zde v tomto domě u většiny, a většina nemůže při tom ničeho činiti. Ale také většina, koaliční strany měly by se jednou zbaviti tohoto diktátorského řádění, měly by se od toho osvoboditi, neboť co jest platno, máme-li komoru, která má dělati zákony, když se o nich předem usnese 10 osob, a ostatní svolávaní jsou vlastně jen jako loutky, aby zvedali ruku, když předseda dává hlasovati. Většího zneuctění zastupitelství lidu, zákonodárného sboru nemůže býti, nežli tomu jest zde. Nejhůře jest tomu u nás v senátě, Již můj klubovní kolega dr. Heller mluvil o tom a také s jiné strany stala se zmínka o tom, jak to u nás působí, že v posledním okamžiku sem dostáváme zákony, které musí býti projednány během několika minut anebo hodin. Jest to přímo posměchem pro zákonodárství senátu, jenž vlastně má býti utvořen k tomu, aby přezkoumával zákony, na kterých se naproti usnesla druhá komora, aby zkoumal, zdali nejsou v textu obsaženy nějaké chyby; a místo toho dožili jsme se toho, že jsme se musili během několika málo hodin usnésti o 96 zákonech. (Sen. Matuščák (německy): Zákony jsou pro ně a proti nám!) Působí na všechny strany a přes to nelze nalézti změny. Připisujeme-li senátu takovouto vážnost, pak raději tento senát rozpusťte pokud možno rychle, poněvadž pak nebudete již poskytovati světů toto divadlo.

Nyní dovolte, abych něco řekl k našim návrhům. Navrhujeme, aby v §u 3 škrtnut byl odstavec 6. Praví se tam: "Vyvlastnění jest nepřípustné, nabídne-li vlastník pozemku vyvlastňovateli za přiměřenou náhradu jiný pozemek v obci způsobilý k zastavění, ač nejde-li o vyvlastnění pro stavbu budovy určené pro veřejnou potřebu. Zdali pozemek je způsobilý k zastavění a zda-li náhrada je přiměřenou, zjistí se, nedojde-li k dohadě, řízením podle §§ 5 a 6." Podívejte se jednou, to jest přímo způsobilé učiniti skoro úplně ilusorním ustanovení odstavce 6. §u 3. Nedojde-li k tomu, aby docíleno bylo dohody mezi vlastníkem pozemku a mezi vyvlastňovatelem, pak teprve o tom rozhodne nadřízený úřad; co to znamená, toho musil jsem se opětovně dožíti. V Holešovicích trvalo to zrovna půl druhého roku, nežli došlo ke konečnému usnesení úřadu. Chceme, aby tomu všemu bylo zamezeno, aby tedy stavbám se nečinily tyto překážky, jak tomu ve skutečnosti jest, a proto jsme žádali, aby tento odstavec 6. v §u 3 byl škrtnut.

V §u 7 buďtež slova "s urychlením" nahrazena slovy "do 14 dnů". Myslím, že to jest možno, máte-li dohrou vůli. Slovy "do 14 dnů" bylo by přece vyjádřeno něco precisního, určitého. Řekneme-li "s urychlením", pak to může také trvati dva roky. Starý rakouský úřední šiml byl znám. Podal jsem kdysi v roce 1911 rekurs v jakési věci v Karlových Varech a předešlého roku jsem obdržel šťastně vyřízení. Vidíme tedy, že starý úřední šiml ještě žije a že jsme mnohem dále nedospěli. Dosud nezahynul, byl na štěstí ze starého Rakouska k nám zachráněn a právě, poněvadž se obáváme, že by sobě tento úřední šiml mohl jednou namanouti, že se vůbec zřekne jakéhokoli vyřízení, žádali jsme, aby se v této příčině učinila změna. Prosil bych, aby §§ 12 až 17 byly škrtnuty. Jedná se při tom o mzdové poměry v živnosti stavební. Musíme již žádati, aby sobě stavební dělníci ve svých organisacích své záležitosti, mzdu atd. s podnikateli vyřizovali sami, aby tedy kolektivní smlouvy obou organisací uzavírány byly pro určitou dobu platnosti a také pro určité území. Ale tu se stanoví rozhodčí soud mzdový, jenž má rozhodovati o tom, zdali se kolektivních smluv má použíti také při takovýchto stavbách. (Sen. Matuščák (německy): Kolektivní smlouvy dělá četnictvo!) Ano, tak tomu bylo opětně. Myslím však, že brzy již nebudeme potřebovati četnictvo, poněvadž se dělníci beztoho již nemohou hnouti. Shledáváme tedy, že jest úplně zbytečno, abychom se mísili do záležitostí dělníků a podnikatelů, musí všude býti učiněna zákonitá opatření, která dělníky, ale také podnikatele nutí k tomu, aby jich použil; ale poněvadž toho nechceme, poněvadž již ode dávna jsme směřovali k volné dohodě, žádáme odstranění a škrtnutí § 12 až 17. Kdyby to však nebylo možno, pak žádáme, aby k § 12 připojen byl nový odstavec, odstavec druhý, který pozměněn má zníti takto: "Příslušnost živnostenských soudů a řádných soudů zůstává tímto ustanovením nedotčena a jednotliví zaměstnavatelé a zaměstnanci mohou se dle své volby do volávati živnostenského soudu, případně řádného soudu anebo soudu rozhodčího. Uplatňování nároku před rozhodčím soudem má za následek zahájení sporu dle §u 232 civ. ř. s. Nálezy rozhodčího soudu jsou vykonatelny cestou správní." Víme, že rozhodčí soud nemůže zakročiti všude, že jest rozhodčích soudů příliš málo, že pro veliká území, jak tomu jest v Čechách, má přijíti v úvahu jen jeden rozhodčí soud. Následkem toho musíme žádati - náš návrh také k tomu směřuje - aby nebyly vyřazeny živnostenské soudy a řádné soudy. Jak to se živnostenskými soudy vypadá, to přece každý ví, s tím je veliká bída. Naskytne se mi zajisté příležitost promluviti někdy o živnostenských soudech. Žádáme, aby zde byl zjednán pořádek, a proto prosíme, aby §§ 12 až 17 byly škrtnuty, a není-li to možno, aby § 12 pozměněn byl udaným způsobem. V případě, že náš návrh na škrtnutí nebude přijat, žádali bychom, aby také k §u 17 byla připojena dodatečná věta, která by byla označena jako 17 a) a která by zněla: "Nedodrží-li podnikatel anebo jím stanovený úředník nebo zřízenec mzdových a pracovních podmínek, jež stanovil rozhodčí soud, budiž podnikatel politickým úřadem I. stolice potrestán vězením do 3 měsíců, anebo peněžitou pokutou do 100 tisíc Kč. V případě opětování lze trest vězení a peněžitou pokutu uložiti současně. Jmenovaných trestů budiž užito, nepodléhá-li čin nebo opomenutí přísnějšímu ustanovení trestnímu." Máme v zákoně ustanovení, že rozhodčí soud má vynésti svoje rozhodnutí, že tedy má posuzovati, zdali se má použiti kolektivních smluv či nikoli. Ale nikde není exekutivního ustanovení, co se má státi a podnikatelem, jestliže nedbá rozhodnutí rozhodčího soudu, tedy soudu, který má býti stanoven zákonem, když se tedy ukáže býti vzdorným. Proto žádáme, aby do zákona bylo pojato ustanovení, že když kolektivní smlouvy budou brány v odpor, aby rozhodnuto bylo o tom, zdali se jich má použíti ohledně staveb, na které stát dává subvenci, a aby alespoň bylo lze nutiti dotyčného, proti kterému rozhodnutí dopadne, k tomu, aby je dodržel. Nemáte však nikde takovéhoto ustanovení v zákoně, a proto by bylo potřebí, aby náš návrh byl také přijat.

§ 18 jedná o cenových soudech, jež mají býti ustanoveny. K tomu již projevil svůj názor řečník přede mnou, vysoce vážený pan sen. dr. Hilgenreiner, i mám za to, že k tomu nepotřebuji ničeho více připojiti. Víme, jak to vypadá s určováním cen u jednotlivých stavebních materiálií. Musíme však míti ještě něco jiného, když již chceme míti stanovení cen. Musíme míti možnost vzíti sami do rukou kdykoli výrobu stavebních hmot, event. je rekvírovati, tedy pokud možno práva toho užívati. Mimo to žádáme, aby v případě, že to přiznáno nebude, v §u 18 škrtnuta byla slova od "a to" až "Slezska" a aby nahrazena byla slovy: "pro obvod Čech, Moravy a Slezska v sídle obchodních komor." Proč právě v Čechách má býti zřízena jen jedna takováto komise pro zkoumání cen, takovýto rozhodčí soud, kdežto veliká území z toho jsou vyňata, tomu dobře nerozumíme, jak jsem již řekl.

Podali jsme k §u 25 návrh na škrtnutí slov "ve kterých je nedostatek bytů". Podpory mělo se dostati pouze obcím, ve kterých jest nedostatek bytů, a takovéhoto ustanovení není třeba. Můžete jíti kamkoliv, můžete jíti navenek anebo do měst, do obcí anebo tam, kde jest agrární obyvatelstvo, všude shledáte, že panuje nedostatek bytů. V agrárních krajinách shledáte, že tam, kde dříve pronajímali stavení, aby něco získali, dnes již toho nemají potřebí; dnes agrárníci svůj měšec již naplnili, dnes již nepronajímají žádných objektů, dnes jsou byty částečně prázdny. (Výkřiky na lavicích německých řečníků.) Jest tomu tak, pánové, oni nechtějí míti nic společného s dělníkem, nechtějí s ním žíti společně, chtějí býti sami. To netřeba odsuzovati. Neodsuzujeme toho, že každý, jenž má vlastní dům, chtěl by tam bydleti sám. Chceme však jen, aby, když jeden bydlí samoten ve svém domě, abychom měli byt také pro druhého a abychom také pro druhého něco opatřili, aby také dělník měl svoji vlastní střechu. Přáli bychom každému jednotlivci to nejlepší, jsem poslední, který by agrárníkovi nepřál rodinný dům, ve kterém by sám ve své domácnosti mohl žíti. Vím již, co to znamená míti v domácnosti cizí osoby. Říkám to, abych dokázal, že vlastně panuje bytová nouze všude, nejen v průmyslových místech, nýbrž také na venkově, a proto bych tedy prosil, abyste toto škrtnutí přijali. Nezávisí to tedy od obcí, poněvadž, jak jsem již řekl, v každé obci jsou poměry skoro stejné.

Podali jsme dále návrh na škrtnutí posledního odstavce §u 27. Tento odstavec praví: "Podpora může býti udělena komukoliv v obcích, které určí vláda, a v jiných obcích jen těm stavebníkům, kteří do 31. prosince 1922 podali u příslušného úřadu žádost za udělení podpory řádně doloženou podle § 65 a 66 nařízení ze dne 21. května 1921, čís. 191 Sb. z. a n., a dále těm stavebníkům, kteří prokáží zvláštní potřebu obytných staveb - § 25 - a podají doloženou žádost do 31. března 1923." Pánové, ponecháme-li tento pasus, pak podáme zde důkaz, že vůbec není žádné bytové nouze, žádného nedostatku o byty více, pak vzali jsme možnost komukoli, kdo ještě chce stavěti, obzvláště obcím a řekněme také obecně prospěšným stavebním družstvům, která do té doby nebudou hotova. A nedostatek bytů přece den ze dne vzrůstá. Příčinu toho jsem vám již řekl, jsou to rekvisice vojenských úřadů, které by nejraději zabraly všechny byty pro důstojníky a kasárna. Pánové, když také toto ustanovení zachováme, pak nám, jak jsem vám ukázal, všechna zákonná ustanovení nepomohou, pak jen málo kdo toho bude moci užíti.

Žádali jsme dále, aby § 28 byl přepracován ve zcela jiné ustanovení. Dle znění, na kterémž se usnesl výbor, resp. druhá komora, jest odstupňování subvenčních podpor od 50% počínaje do 60% stavebního nákladu. Podali jsme návrh, aby toto ustanovení bylo změněno a to tak, aby při domech s jedním bytem zápůjčka zaručená státem činila 60%, při domech se dvěma byty 62%, se 3 byty 64%, se 4 byty 67%, s 5 byty 70%, se 6 byty 73%, se 7 byty 76%, s 8 a více byty 80%. Chceme tak míti z toho důvodu, abychom jaksi docílili toho, aby bylo postaráno také o jiné lidi, když nejsou s to, aby sobě opatřili vlastních domů.

Navrhujeme dále v odstavci 2.: slova "nejvýše"," až "obnášejí", buďtež nahrazena slovy "zvýšena býti nad sazby v prvním odstavci vedené". Také to bylo by lze snadno učiniti, kdyby tu byla vážná vůle.

Po prvé větě odstavce 2. jest vsunouti odstavec 7. vládního návrhu jakožto odstavec 3. Do tohoto nového odstavce 3. jest jakožto druhou větu pojmouti druhou větu odstavce 2. vládní předlohy.

Odstavec 3. předlohy obdrží označení odstavec 4.

Odstavec 4. předlohy se škrtne.

Odstavec 5. má začíti slovy: "Většina bytů musí, ...",

v odstavci 6. jest slova "dle odstavce 1. až 3." nahraditi slovy "dle odstavce 1. až 4."

Odstavec 8. bude označen jako odstavec 7.

Prosíme, aby tyto změny byly předsevzaty, poněvadž tím skutečně zjednáno bude zlepšení. Rovněž tak žádáme změnu §u 30, který ve změněné formě má zníti: "Podpora státu dle §u 27, č. 2. záleží v tom, že se stát zavazuje vlastníku stavby po 25 let ode dne povolení k užívání stavby ve čtvrtletních pozadu splatných lhůtách platiti příspěvek na zúročení a amortisaci stavebního nákladu, a to pro prvých 5 let ve výši 4%, pro nejbližších 5 let 3¹/₂%, pro následujících 5 let 3¹/₄%, pro dalších 5 let 3% a pro posledních 5 let 2¹/₂%". Jest to změna dle procentní sazby, jak usnesena byla v předloze resp. naproti ve druhé komoře. Jest to naléhavá nutnost, neboť když se již něco dělá, má se to dělati tak, aby tu také byla možnost to provésti.

V §u 31 navrhovali bychom škrtnutí odstavce 2. Tento odstavec zní: "První lhůta příspěvku jest splatná posledního dne kalendářního čtvrtletí následujícího po knihovním zápisu." Shledal jsem, že právě peněžní ústavy nechtějí přistoupiti na to, že to stále jest překážkou, když první lhůta jest splatná teprve po ukončení kalendářního čtvrtletí po knihovním zápisu. Myslím, že to jest nesmírný průtah předně při získání stavebního úvěru a za druhé průtah početí se stavbou vůbec, a proto navrhujeme škrtnutí, poněvadž to přece zhola ničeho neznamená, poněvadž přece lze tuto podporu dáti ihned.

V §u 37 žádáme nahrazení slova "30" slovem "50". Jedná se zde o osvobození od domovní daně třídní a činžovní, které zde stanoveno jest na dobu 30 let. Žádáme 50 let. Již starý zákon měl na mysli 50 let. Tímto novým ustanovením tedy nastalo zhoršení. Navrhuji přijetí.

§ 64 navrhovali bychom vůbec škrtnouti, poněvadž se v něm praví: "Reversy vydané podle článku I., odstavec 2. zákona ze dne 15. dubna 1919, čís. 211 Sb. z. a n., pozbývají závaznosti." Také v tom shledáváme veliké poškození stavební činnosti a proto žádáme škrtnutí.

Slavný senáte! Myslím, že po tom, co jsem zde k zákonu řekl, bylo by potřebí, abychom se přece jen sjednotili, neboť zde mají přece zjednány býti skutečné zásady a možnost pro nové stavby a byty. Přijmeme-li zákon tak, jak se na něm usnesla drahá komora, pak v žádném směru nedosáhneme výhod, nepřispějeme ani k tomu, aby zmenšena byla nezaměstnanost, ani k tomu, aby zvýšena byla stavební činnost. Poukazuji na to, jak mnohé odvětví průmyslu a živnosti souvisí se stavebním ruchem; stavební ruch oživuje dřevařství, oživuje kovoprůmysl, oživuje malířství a lakýrnictví a mnoho jiných živností a proto myslím, že by vláda měla přihlížeti k tomu, aby živnost stavební se zase přiměřeně povznesla. Tím bychom především docílili značného zmenšení nezaměstnanosti v ostatních živnostech. Ulevíme však také státu. Neboť podporou v nezaměstnanosti vzniklo přece státu nesmírné zatížení. Víme, že se to musí státi. Pokud stát nepečuje o to, aby lidé dostali práci, potud jest povinen pečovati o to, aby nezaměstnaní nezemřeli hladem. Ale to se může státi jiným způsobem. Řekl jsem již na počátku, že jsme vždy proti výdajům neproduktivním. Dávejme raději peníze na produktivní účely a snažme se zjednati příležitost k produktivní práci. Tím budeme moci státu pomáhati, aby nemusil činiti zbytečné výdaje. Domníváte-li se, že tomu snad tak není, že všude jest příležitost k práci, pak potřebujete jen projížděti jednou tímto státem a pozorovati, jak máme všude nedostatek vhodných komunikací. Při špatném počasí jest mnohdy nemožno dostati se z jednoho místa do druhého, poněvadž silnice a cesty jsou v takovém stavu, že jest člověku nemožno jíti, tím méně může se tam pohybovati povoz. Máme řeky a potoky v tomto státě namnoze v takovém stavu, že při každé srážce nastávají obrovské škody na majetku a zpustošení v každém směru. To změniti měli bychom se snažiti v prvé řadě a tím prokázali bychom velikou službu nejen lidu, nýbrž také státu. Máme, jak jsem již dovodil, takový nedostatek bytů, že především musíme stavěti, čímž také státu posloužíme.

Chceme-li to však činiti, pak musil by zákon býti úplně změněn. Neboť přijmete-li zákon tak, jak se o něm v jeho novém znění usnesli naproti, pak mohu vám otevřeně říci, nedocílíme tím toho nejmenšího, Tak tedy stojíme my němečtí sociální demokraté vůči novému zákonu i prosíme vás, abyste našich návrhů nezamítli, jak tomu bylo vždy doposud, na diktát pánů z koaličních stran. Přijmete-li naše návrhy, pak myslím, že mohu říci, že bychom mohli učiniti značný pokrok v oboru stavební činnosti a že bychom přispěli ke zvelebení stavební činnosti.

To jest, co jsem chtěl říci, i prosím vás, abyste naše návrhy přijali. (Souhlas na levici.)