Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo dalšímu řečníku panu sen. dr. Naeglemu.

Sen. dr. Naegle (německy): Dámy a pánové! Předložený zákon sleduje účel sám sebou sociální a chvalitebný, čeliti totiž obrovské bytové nouzi a tím vyhověti již dávno pociťované hospodářské potřebě. Pan kolega dr. Hilgenreiner vysvětlil podrobně důvody, pro které my, němečtí senátoři, jsme nuceni zákon zamítnouti. Neboť my Němci v tomto státě jsme přesvědčeni, že také tento zákon zase, byť také pro nejširší vrstvy mohl za jistých okolností působiti blahodárně, obzvláště pro nás Němce nebude míti naprosto žádného významu, to jest, že již vzhledem k jeho mnohým vadným ustanovením, jeho praktické provádění díti se bude způsobem takovým, že my Němci z toho nebudeme míti naprosto žádného užitku. Neboť my Němci přece od zřízení tohoto státu jsme zvyklí, že na nás státní národ, jenž se cítí pánem, pohlíží jako na hejloty, jako občany druhého řádu. Nesčetněkráte jsme se toho dožili, a nesčetněkráte přednášeli jsme své stížnosti a nejrozumnějším způsobem, neméně také zde z tribuny senátní, jak nespravedlivě a stranicky správa v této demokratické republice provádí zákony. Nejtížeji a drtivým způsobem působí však na mne a na každého mého německého kolegu vědomí, že my Němci v tomto státě již ani od soudnictví, které jinak v každém kulturním státě jest samozřejmým "Noli me tangere", nemůžeme očekávati nepředpojaté, nestranné a pravé spravedlnosti. Potřebuji jen poukázati na vadný rozsudek zdejšího okresního soudu ve příčině pražského zemského divadla, jež Němcům bylo uloupeno (Hlasy německy: Velmi dobře!) mírně řečeno soudcovský omyl, který přímo vzrostl v evropský skandál a který po všechny věky v dotyčných sbírkách skandálů figurovati bude jako odstrašující školský případ šovinistické stranické justice.

A nejnovější případ sotva zastřené stranické justice, jenž se během tohoto měsíce skoro po dva týdny odehrával v porotním sále pražského trestního soudu (Německy: Velmi dobře!), musil všechny německé kruhy, obzvláště nás, německé poslance a senátory, bylo-li toho vůbec potřebí, jen posíliti ve vědomí našeho bezprávního postavení. Přiznávám rád, že předseda v procesu Baeranově řídil proces vzorně a nepředpojatě. Ale v celém mém životě ještě žádná protiva na mne nepůsobila tak příkře jako Spravedlnost, stojící v porotním sále pražského trestního soudu se zavázanýma očima, ba s postavou úplně zahalenou, a vojenský znalec, který při Baeranově procesu seděl u její nohou, neustále posměšně a vyzývavě se usmívající, jenž sobě pro své zřejmě vyzývavé chování opětovně musil dát líbiti pokárání se strany obhájců.

Ano, páni kolegové z oposice, ať Němci nebo Slováci, co se včera stalo Baeranovi, může se zítra státi každému jinému z nás právě tak, obzvláště kdyby skutečně měla světlo světa spatřiti zrůda demokratického zákonodárství, totiž zákon na ochranu republiky, kterýž náš pan předseda v poslední schůzi nápadným způsobem při vážné slavnostní příležitosti ohlašoval. Neboť co musíme očekávati od této budoucí stupňované demokratické moudrosti, když již za nynějších zákonů bylo možným, že špatně informovaná fanatická většina parlamentu brutálně vydala svého kolegu soudu a žaláři proto, poněvadž na zdánlivě posvátnou zeď neposvátné poradní síně vrhl hračku, kterou sám znalec označil jakožto neškodnou a nikoliv nebezpečnou. Zajisté, toto nekolegiální jednání československého parlamentarismu po všechny věky parlamentních dějin tohoto státu bude rozšiřovati mnohem více smradu, nežli ho způsobilo smrdutá puma dra Baerana v Rudolfině. (Německy: Velmi dobře!) Nejsem odborníkem, abych blíže zkoumal otázku, zdali se s důstojností a s úřadem poslance lépe srovnává, když místo aby do vzduchu házel neškodné smrduté pumy, cílí raději přímo na předsedu těžkými kalamáři, dřívím a železnými součástkami pultů. Právě tak mnohý bývalý anebo nynější člen parlamentu na české straně prý, jak Fáma vypravuje, v dřívějších parlamentech si přece osvojil v tomto umění velikou dovednost. Ale tíž sportovci, kteří se dříve nechávali velebiti a opěvati pro své parlamentní hrdinské činy, nestyděli se dnes zbaviti svého kolegu imunity pro mnohem neškodnější hru a vydati jej potrestání anebo s fanatickou škodolibostí toto vydání schvalovati.

Však nedosti na tom, že vrhač disku a podezřelý z vyzvědačství byl vlečen před soud, nebyl ani - a v tom spatřovati jest další známku stranické justice - nebyl ani postaven před svého řádného soudce. Neboť vyzvědačství nepatřilo před porotu, nýbrž podle práva před trestní senát. Ale aby také vyzvědačství mohlo býti přikázáno porotnímu soudu zároveň s aférou smrduté pumy, bylo hlavní přelíčení o této věci, pro kterou již byla stanovena lhůta, s patrným úmyslem odloženo. Tím přeneseno bylo rozhodnutí o obou obžalobách ryze českému porotnímu soudu, jenž již předem proti dru Baeranovi byl zaujat. Delegováním tohoto ryze českého porotního soudu byl však dr Baeran ve své obhaj obě podstatně omezen, ježto mu tím byla vzata úplně možnost, hájiti se úplně ve své mateřské řeči.

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že se tu nekoná řízení s dr Baeranem.

Sen. dr Naegle (pokračuje): Není to správné, a nesmí se namlouvati...

Místopředseda Kadlčák: Prosím pana řečníka, aby se držel věci.

Sen. dr Naegle (pokračuje):... že uznání hodným překladem předsedajícího byl s dostatek chráněn před právními nevýhodami.

Místopředseda Kadlčák: Napomínám pana řečníka podruhé, aby se držel věci.

Sen. dr Naegle (pokračuje): Neboť nejvyšší zásadou každého trestního řízení jest bezprostřednost řízení. Není žádné pochybnosti o tom, ze sebe lepší překlad nikterak nemůže nahraditi bezprostřední dojem zodpovídání a obhajoby obžalovaného. Mimo to bylo Baeranovu hlavnímu obhájci německému advokátovi dr Raddovi znemožněno přednésti obhajobu, což bylo novým těžkým poškozením obžalovaného. Neboť, poněvadž dr Radda nebyl mocen českého jazyka, nebyli by výhradně čeští porotci porozuměli jeho německým vývodům.

Že porotci sami již předem byli více nežli zaujati, pro to charakteristickou jest stížnost jednoho porotce, který se energicky bránil proti tomu, aby se vůči nepříteli státu neprojevovala nějaká ochota v jazykovém ohledu. A takovýto člověk měl souditi nestranně! Jiný porotce, dokonce pozdější vrchní porotce, opovážil se dokonce během přelíčení postaviti se proti obhájcům. Plukovník Haušvic, přibraný k přelíčení jakožto první vojenský znalec, provázel odpovědi obžalovaného neustálým posupným smíchem, takže jej obhájci pro jeho předpojatost opětně musili pokárati. Příznačným pro Spravedlnost se zavázanýma očima bylo dále, že týž znalec byl vůbec připuštěn, aby podal své dobrozdání, ačkoli ve vyzvědačské aféře obžalovaného vystupoval jako žalobce a prováděl přípravné vyšetřování.

Ani slovem nebylo v průkazním řízení tvrzeno, natož pak dokázáno, že by dr Baeran byl býval při vyzvědačství účasten z důvodů zištných...

Místopředseda Kadlčák: Žádám pana řečníka po třetí, aby se držel věci.

Sen. dr Naegle (pokračuje):... že by od někoho, obzvláště od nějaké cizí moci byl žádal anebo obdržel peníze. Přes to bylo k dodatečné otázce, zdali jednal z důvodů nízkých a nečestných, ke které ani státní zástupce se neopovážil přisvědčiti...

Místopředseda Kadlčák: Volám pana řečníka po prvé k pořádku.

Sen. dr Naegle (pokračuje):... skoro všemi hlasy přisvědčeno, znamení to, že zde byl úmysl, dr Baerana za všech okolností také zničiti. Není divu,...

Místopředseda Kadlčák: Jestli pan řečník nepřestane, budu nucen odníti mu slovo.

Sen. dr Naegle (pokračuje):... není divu, vždyť přece bratislavský vládní list již před ukončením průkazního řízení výslovně žádal, že dr Baeran musí býti odsouzen, takže porotci osobní dojmy a pocity a své fanaticky vybičované vlastenectví zaměňovali s právnickými důkazy. Nikoli, abych z toho vyvozoval další na blízku ležící úsudky, nýbrž pouze k charakteristice těch, jimž náleželo poslední slovo o osudu dra Baerana, chci konstatovati, tuto skutečnost:

Místopředseda Kadlčák: Žádám pana řečníka, aby se držel věci.

Sen. dr Naegle (pokračuje): Vrchní porotce nedovedl ani čísti strojem psané otázky k porotcům, i musil ho proto předseda opětovně opraviti. Při čtení výroku...

Místopředseda Kadlčák: Volám pana řečníka po druhé k pořádku.

Sen. dr Naegle (pokračuje):... zaměnil dokonce mezi sebou stránky, aniž by toho pozoroval, až byl předsedou na to upozorněn. (Výkřiky. Sen. Lisý: Co má dělati pan Baeran se stavebním ruchem? Hluk.)

Nepovažuji se za oprávněna, poněvadž byla podána zmateční stížnost a poněvadž tedy soudní řízení ještě není ukončeno, abych obzvláště dotkl se viny nebo neviny. Ale tolik mohu říci, že porotní líčení nepodalo právnického důkazu pro zločin vyzvědačství dra Baerana. (Výkřiky německy: Velmi dobře!) Ubezpečujeme pana kolegu dra Baerana a jeho těžce postiženou paní choť o své nejhlubší účasti a o svých nejvřelejších sympatiích,…

Místopředseda Kadlčák: Prosím pana řečníka, aby se držel věci, jinak mu musím odníti slovo.

Sen. dr Naegle (pokračuje):... neboť pro nás všechny jest případ Baeranův novým školským příkladem toho, co my Němci v tomto státě můžeme očekávati a že nad námi nezasedá právo a spravedlnost,...

Místopředseda Kadlčák: Volám pana řečníka po třetí k pořádku.

Sen. dr Naegle (končí):... nýbrž šovinistický, stranický fanatismus uvnitř i vně parlamentu. (Souhlas a potlesk na levici.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Uděluji slovo panu sen. Kneschovi.

Sen. Knesch (německy): Vážené dámy a pánové! Považuji za nutné, abych jménem své strany zaujal stanovisko k tomuto zákonu ohledně stavebního ruchu, jenž má míti za účel, aby povzbudil chuť k činnosti stavební a aby podporoval stavební ruch. O nutnosti stavební činnosti jsme přesvědčeni. Bytová nouze je všeobecná a zajisté bylo by velmi potřebí, aby se zde něco dělo. Ale opatření, která zde vláda činí, podobají se tápání, pokusnému tápání a toto pokusné tápání zcela jistě nepovede k cíli. Můžeme proto říci předem, že cíle, oživení stavební činnosti nebude vůbec dosaženo. Přejeme-li si vážně a chceme-li, aby stavební činnost v tomto státě vůbec byla oživena, musili bychom se věci chopiti mnohem otevřeněji, řekl bych, mnohem poctivěji. Ale toto prodloužení stavebního zákona, které dnes leží na stole slavné sněmovny, vůbec není podle toho uzpůsobeno, aby podporovalo stavební ruch. První hlava tohoto zákona jest vlastně bezprávím. První hlava zabývá se vyvlastněním pozemků. Soudili bychom, že příčinou, proč se tak málo staví, jest, že tu není stavebních parcel. Těch však není nedostatek, stavebních pozemků jest zde dost, avšak stavební činnost se nemůže rozvíjeti, poněvadž tu není nikoho, kdo staví, kdo by své peníze chtěl a mohl dáti do staveb. Proto schovává se zákon v první hlavě za vyvlastnění pozemků. Právně myslícímu národu, řekněme Angličanům, vůbec národu stojícímu na vyšším stupni kultury, bylo by vůbec nemožno dopouštěti se podobného zasahování do soukromého práva a soukromého vlastnictví, jak to je zvykem v této republice. Naše pozemková reforma, naše sestátnění lesů není ničím jiným než porušením práva, není ničím jiným než hrubým zasahováním do všech soukromých práv a také tato první hlava stavebního zákona není zase ničím jiným než takovýmto vyvlastněním půdy. Zde zasahuje drsná ruka bezpráví znovu do vlastnictví. Vlastnictví má býti v první řadě chráněno, nikoli však neustále ohrožováno podobným nespravedlivým zasahováním. Arciť, kdyby se chtělo, aby vznikaly stavby a byty musila by se věc vzíti za zcela jiný konec. Naše nájemné z bytů jest právě zcela nepoměrně nízké. Zboží a životní potřeby stouply v ceně, jen právě nájemné musilo tak zůstati, nemohlo býti zvýšeno a následkem toho nestojí dnešní nájemné z bytů v pražádném poměru k nákladům, které právě vznikají udržováním budovy, daněmi atd., zkrátka, všemi výdaji, jež držba domu s sebou přináší. Majitel domu musí si proto dnes říci: můj dům je břemenem, ničím jiným než břemenem, které mě ročně stojí tolik a tolik a z něhož ničeho nemám - a proto se varuje, aby své peníze, má-li jaké, znovu dal do stavby domu. Říká se, že nájemné značně stouplo, nastalo 40%ní zvýšení nájemného. To však není správné, neboť dle zákona má se přece platiti 60% veškerého zvýšení nájemného jako daň a v mnohých krajinách, zvláště v severních a východních Čechách je zvykem, že majitelé domů vůbec nezvýšili, poněvadž si musili říci, že 60% tohoto zvýšení, tento přebytek nájemného jsou nuceni dáti státu. Následkem toho upustili od jakéhokoliv zvýšení nájemného. Proč se má dát zapřahnouti do státní káry proč má pro s tát vydírati nájemné když přece má stát 60% nájemného; a těchto 40% nestojí za to, nejen že nezvýšil, nýbrž omezil se pouze na to, že část nezbytně nutného udržování stavby uvalil na nájemníky, pokud to bylo možným. Neboť i zde je znovu spornou otázka, je-li udržování stavby nutným či nikoli.

ť NutnýŤ jest zcela relativní pojem. Jest nutným udržovati střechu? Mnozí nájemníci stojí na stanovisku, že toho není zapotřebí, že nepotřebují střechy, neboť najali byt a nikoli střechu. Nebude-li zde nasazena páka, nebudou-li o tom vydána zákonitá ustanovení, aby majetek domu nebyl více břemenem - nemluvím o rentabilitě domovního majetku, mluvím jen o tom, aby to nebylo více břemenem, jež majitele každoročně stojí tolik a tolik peněz neustoupí li vláda od svého stanoviska, zůstanou bezúčinnými všechna opatření na oživení stavební činnosti. Nikdo nestaví, bytové nouze neubývá, nýbrž stále přibývá, poněvadž vláda nenasadila páku na pravém místě.

Nyní přichází vláda s vyvlastněním. Osnova zákona praví, že lze vyvlastniti všechny pozemky, a není proti tomu vlastně žádného odporu. Neboť i všechna opatření, která zákon doporučuje, podle nichž jednotlivý majitel může proti tomu vznésti právní námitky, jsou všechna zcela bezvýznamná. Co vlastně znamená, jestliže majitel pozemku nabídne jinou parcelu, která bude lepší anebo stejné hodnoty? Ta se právě nepřijme, jak právě jsou nynější poměry; anebo musil by podati důkaz, že této požadované stavební parcely jest potřebí k provozu jeho živnosti, zemědělství atd. Také to jest zase relativní. Přijde na rozhodčí soud. Jak vypadá takový rozhodčí soud? Tam zasedají všichni možní lidé tu lze si dokonce vyžádati dobrozdání památkového úřadu, přicházejí-li v úvahu některé přírodní krásy, pomníky atd. Kdyby se tento památkový úřad raději staral o naše pomníky císaře Josefa, bylo by snad lépe. Tato celá komise, tento rozhodčí soud, který se zde stanoví, jest ryze byrokratickým zařízením. Rozhodčí soud neznamená zcela ničeho, rozvinuje se zde jen obrovský aparát byrokratismu, a námitky celkem ničeho nepomohou, pozemková parcela se vyvlastní. Může se státi, že některému stavebnímu družstvu napadne vzíti některému rolníku nejlepší pozemky, aby se tam něco stavělo, a dotyčnému rolníku jsou ruce svázány, jest zcela bezmocným. Všechno, co by podnikl, ničeho mu nepomůže. A k takovémuto zákonu máme dáti své svolení, pro takovýto zákon máme hlasovati, pro takovýto zákon bezpráví, kteréž pociťujeme jako úder pěstí? Nikoli! Budeme hlasovati proti tomu, musíme zcela rozhodně hlasovati proti tomu, neboť jest to zásah do našich životních práv, a jest to namířeno proti našemu pozemkovému majetku. Jaké jsou nyní poměry obzvláště na jazykové hranici, kde právě stát se snaží zakládati osídlení, aby vesnice nebo obec by a počeštěna? Tu třeba jen založiti nějaké stavební družstvo, potřebuje se jen sejíti a chtít něco stavěti v nějaké německé vesnici, ovšem aby se tam usídlili Češi, a právě tento zákon a obzvláště jeho první hlava může takto vládě poskytnouti vítaný prostředek, odníti Němcům pozemky, a počeštiti německé krajiny a německé obce.

Praví se: ťPozemky, o kterých majitel dokáže, že jich potřebuje pro živnost...Ť Tento důkaz jest nesmírně těžký a nebude lze jej podati, poněvadž majitel v tomto celém řízení již předem jest slabší stranou. Vidíme, že v celém tomto zákoně panuje nepřátelská tendence, nepřátelská tendence proti zemědělským kruhům, obzvláště proti ťBund der LandwirteŤ. A musíme litovati, že vláda stále ještě nemá naprosto uznání, že přece právě zemědělství a rolníci v tomto státě tvoří tak mimořádný základ. Shledáváme však, že vůbec není porozumění pro přání a zájmy zemědělské. Jdu-li nyní dále, obsahuje tento zákon také jisté háčky, které vlastně, řekl bych, jsou položeny hodně záludně a potměšile. § 49 praví, když obce a okresy staví, že vláda pak má právo použíti 20% těchto bytů pro státní úředníky. Okresy a obce tedy staví, a domnívají se, že učinily něco pro domácí obyvatelstvo. A ejhle, najednou položí vláda na to svoji tlapu a řekne: 20% jest pro naše úředníky. Nyní vědí, pro koho vlastně stavěly. To jest dosti potměšilé a není právě způsobilé, aby zvýšilo stavební činnost. A nyní přichází hlavní věc; jak si představuje vláda opatření peněžitých prostředků? Kdo pak v tomto státě bude kupovati losy, papíry vůbec, kde vůbec není důvěry k papírům? Byli jsme dosti oklamáni válečnou půjčkou; a nyní máme kupovati losy? Tu jest lépe, když peníze vůbec zahodíme, nežli abychom je ukládali způsobem tak nevýnosným a nebezpečným. (Výkřiky na levici.) Losová výpůjčka skončí velikou blamáží, částka bude velmi nepatrná a prosím, abyste byli ubezpečeni, že z výtěžku losové výpůjčky bude stavěno velmi málo anebo vůbec ničeho. Nechce-li sobě náš stát opatřiti prostředky jiným způsobem ne li losovou výpůjčkou, pak věru bude se stavěti velmi málo. Vidíme zase také zde, že to vláda doma nemyslí vážně se skutečným oživením stavební činnosti, nýbrž že se jí jedná více o kličky, o záludný prostředek, a tak vidíme, že v tomto zákoně není zhola ničeho nežli první hlava, vyvlastnění, odnětí naší půdy. To jest ta červená niť, která se táhne celým zákonem, a to také nám se zdá býti hlavní věcí, proč tento zákon se dostal do této slavné sněmovny. Tento zákon nebude míti naprosto žádného úspěchu. Stavební činnost naprosto nebude oživena. Dlužno jen velice litovati, že myšlenky samy sebou dobré, jako na příklad oživení stavební činnosti, se tak špatně vykládají, že sice se opatřují pláštíkem republikánské svobody a demokracie, odhrneme-li však tento pláštík, pak nevidíme ničeho nežli šovinismus a bezpráví, stále jen útoky na pozemky a na vlastnictví majitelovo. Následkem toho budeme hlasovati proti zákonu a shledáváme, že zákon naprosto nesplní svého vlastního účele, aby totiž oživil stavební činnost. (Souhlas na levici.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Uděluji slovo paní sen. dr Herzigové.

Sen. dr Herzigová (německy): Slavný senáte! Řešiti otázky stavební činnosti jest požadavek nejen hospodářský, nýbrž hlavně také morálně ethický. Bytová nouze jest vlastně pravým důkazem o schudnutí národů a zemí. Nikde na světě neuměli nebo nedovedli zmírniti anebo zcela odstraniti bytovou nouzi. Anglie určila sobě lhůtu sedmiletou na řešení tohoto problému. Zdali lze dosíci cíle, jest ovšem otázkou budoucnosti. U nás však v Československé republice stoupla bytová nouze nesnesitelně. Jakožto prostředek v boji proti chudobě, jejíž výrazem právě jest bytová nouze, jest stavební zákon částí politiky o všeobecné blaho a pokouší se řešiti tyto morálně ethické otázky, ale tuto úlohu sotva lze řešiti, nebude-li také konečně rozřešena otázka hospodářská. Dlužno uznati dobrou vůli stavebního oddělení ministerstva sociální péče. Úřad se snaží vymýtiti slabosti a škody, odstraniti vady, pracovati a zužitkovati zkušeností jiných zemí. Ale všechny stavební zákony nemají ceny, nepracují-li a nepomáhají-li spolu všichni ostatní činitelé. Dojdeme pak k nesmírnému bohatství paragrafů, jež rozhodně nemůže vésti k vyjasnění a na tom nezmění mnoho ani resoluční návrhy, nehledě ani k tomu, že předložený zákon přece beztoho jest usnesen a přijat a že nám jest pouze dovoleno, zde v senátě se o tom vyjádřiti a promluviti snad o jiných bodech. Pokud se majiteli domu budou ukládati stále nové dávky a přirážky, nebude při nevýnosnosti domovního majetku zvýšena stavební činnost. Dnes musí majitelé domů státu a obci odváděti více nežli polovinu činže. Co tu ještě zbývá na opravy, na život osob, jež často poukázány jsou jedině na tyto příjmy? Menší polovina naprosto tomu nedostačuje a vidíme také, že mnozí byli nuceni prodati svůj majetek, což zase vede ke spekulačním manipulacím s pozemky a budovami. Každá finanční potíž obce odstraňuje se tím, že se majiteli domu a nájemníkovi uloží nějakým způsobem nové dávky. To musí konečně přestati, jinak nedojdeme nikdy ke spořádané stavební činnosti. Také stavba samotna se nezlevňuje. Daň z obratu atd. zdražuje také zde materiál atd., a jak řečeno, množstvím paragrafů, snahou odstraniti všechny možné eventuality, zabraňující stavební činnosti, rozhodčími soudy atd. dospíváme k tomu, že se stavební činnosti spíše zabraňuje nežli pomáhá. Co se nyní týče vyvlastnění, jest nesmírně potřebí, provádění tohoto zákonitého paragrafu vzíti do rukou opatrně, nejen proto, poněvadž by se tím samozřejmě napomáhalo šovinismu a protekcionářství, nýbrž také, že by bylo lze zastavěti mnohé volné zahrady a prostranství ve velikých městech za účelem spekulace a že by se tím obyvatelstvu oddalo množství zdravého čerstvého vzduchu. Více nežli dosud dlužno pečovati o to. aby vzhled města zůstal zachován jako dosud. Udržeti jeho krásu, jest ovšem otázkou taktu a poněvadž úřady nebývají vždy obsazeny nejtaktnějšími lidmi, musím říci, že udržení vzhledu města jest dnes také věcí štěstí. Bylo by litovati, kdyby takovéto charakteristické zvláštní architektury jako vzhled města v Praze a v jiných větších městech zmizely, kdybychom se proti tomu prohřešili a chtěli se vymlouvati na to, že se tímto způsobem pomáhá od bytové nouze. (Sen. Hartl [německy]: Svržení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí!) Tak jest. Dáme-li různým podnikatelům, stavitelům a architektům uzdu zákonitých paragrafů, pak také nikdy nedojdeme k nějaké charakteristické zvláštní architektuře. Především jest potřebí potlačovati nesmyslnou reklamu. Vidíme-li nyní, jak tomu také jest v Praze, že hlavně banky jednoduše strhnou veliké komplexy domů. v nichž posud byly malé byty, aby na jejich místě vystavěly veliké bankovní paláce, pak byla by zajisté na místě otázka, zdali tyto banky také dostály uložené povinnosti, aby pro své zaměstnance a úředníky vystavěly potřebné budovy. Jsem přesvědčena, že v této příčině vykonaly banky mnohem méně nežli průmysl, který jest stále napadán. Státní subvence jsou proto nepříjemny pro podnikatele staveb, poněvadž závisí na uvážení úřadů, a vy víte dobře, že sklon k protekci jest v republice dosti vyvinut. Daňové úlevy jeví se v tomto případě lepšími nežli subvence, než také v této příčině již staré Rakousko předcházelo svými zákony. Rovněž tak tomu jest se zárukou a úrokovými příspěvky. Záruk a úrokových příspěvků domáhají se velmi zhusta lidé, jichž nelze bráti vážně. Vzpomínám při tom na poznámku, kterou jeden z pánů učinil v sociálně-politickém výboru. Řekl, že stačí, když někdo na svém pozemku vyhrabe jen díru, že již začne se domáhati výhod a peněz státních. Staly se prý také případy, že se to takovému člověku také podařilo. Především však jeví se nutným, aby stát šel dobrým příkladem napřed a aby konečně začal více stavěti. Nestačí, aby ministerstva umístěna byla v zabraných domech a palácích, anebo aby úřady venku v jednotlivých obcích byly jednoduše umístěny v zabraných budovách, nýbrž jest konečně na čase, aby sobě stát připamatoval svoji povinnost stavěti, a aby šel dobrým příkladem napřed. Uznává-li se v této republice vlastnictví, pak není přípustno, aby vlastnické právo zde bylo jen podmíněně pro jednotlivé občany, nýbrž musí platiti pro všechny, úřady se musí zase vystěhovati a býti umístěny v nově vybudovaných místnostech. Tím zejména v menších obcích a městech se uvolní mnoho bytů. Stavební zákon dosud neodstranil bytové nouze, ba nekryl ani roční potřeby bytů, tím méně dohonil, čeho z dřívějších let bylo nejvíce nutno. V německých obcích se nestavělo skoro nic, ale také v českých obcích málo, a poohlédneme-li se zpět na to. co se vlastně stalo, ačkoli se dály tak nesmírně dlouhé porady o různých stavebních zákonech, musíme říci, že výsledek celkem jest žalostný a smutný.

Že obyvatelstvo nebéře velikého účastenství na zákonech na zvelebení stavební činnosti, nebo vůbec celé věci málo důvěřuje, to ukazuje slabý odbyt stavební půjčky, jenž jest negativní a jenž patrně nepovede k zlepšení situace chudších důchodců. Jest tedy nezbytně potřebí, aby obyvatelstvo venku konečně bylo vyburcováno, aby konečně upustilo od pasivního snášení bytové nouze a aby pomýšlelo na svépomoc a snažilo se samo raziti nové cesty. Neboť všechny tyto zákony jsou jen pobídkou k stavební činnosti. Pokud však obyvatelstvo samo nebude míti živějšího zájmu na stavební činnosti, nepomůže nic ani nejlepší stavební zákon. Musejí se utvořiti družstva širší měrou nežli dosud a stát musí je vším způsobem podporovati.

Musím se vrátiti k něčemu. co poslední dobou proběhlo novinami. V hlavě páté ústavy, a to v bodě 1 v § 106, jest stanoveno: ťVýsady pohlaví, rodu a povolání se neuznávají.Ť Základní zákon státní tedy stanovil, že úřad zaujmouti může každý státní občan, jenž k tomu jest schopen, že každou práci může a má konati ten, kdo k tomu nejlépe se hodí, bez rozdílu pohlaví. Tato hluboce demokratická myšlenka jest jednou ze základních myšlenek celé ústavy. Tím podivněji působí, slyšíme-li, že ministerstvo spravedlnosti pořádá anketu, která se má vyjádřiti o připuštění žen ke službě soudní. Buďto ženy požívají práv každého svobodného státního občana, anebo jich nepožívají. V prvém případě mají nadřízené úřady právo a povinnost vybírati skutečně zdatné osoby bez ohledu na rod, pohlaví a povolání, a vymýtiti osoby neschopné. Ale žádná říšská organisace nemá práva podávati úsudek ženy snižující, jak se to stalo v anketě o připouštění žen ke službě soudní, tím méně, ježto říšské organisaci se nedostává praktických zkušeností, ježto není ženských soudců advokátů, o kteréž zde jedině jde. Myslím, že také později sotva bude mnoho žen, které by se draly o to, aby ustanoveny byly jako státní zástupcové, mohu si však dobře představiti, že by jako soudcové v určitých oborech byly velice na prospěch a že jako právní zástupcové by daným potřebám úplně vyhověly. Žijeme v těžké přechodné době a musíme se stříci toho, abychom nepronášeli konečné úsudky! Ženy však mají povinnost hájiti svých práv! (Potlesk na pravici.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Smluvená doba řečnická je sice vyčerpána, ale v posledním okamžiku se přihlásil ještě o slovo pan sen. Chlumecký na 10 minut. Uděluji mu je.

Sen. Chlumecký: Slávny senát! My komunisti budeme hlasovať pre túto predlohu, ačkoľvek má isté chyby. Tak na príklad môže sa stať, že v niektorej dedine nie sú buďto žiadni podnájomníci, alebo je ich len málo, a na základe tohoto zákona nedostali by právo stavať. Môže sa však stať, že ačkoľvek v niektorej dedine nie sú žiadni podnájomníci, bydlia tam rodiny mizerne. Nájdeme tam rodiny, ktoré bydlia v maštaliach, drevárňach, alebo docela niekde v zákopoch pri tehelniach. Poneváč bytu nemôže nikde dostať, vykopávajú si zákopy a tak bydlia a teraz sa praví: nieto podnájomníkov, každý má svoj byt. Ale aké byty to sú! Je treba brať ohľad na to, ako tí ľudia bydlia, či sú to byty pre ľudí?

Ctená predrečníčka, paní dr Herzigová, poukázala na to, že štát má ísť dobrým príkladom napred. Ako ide štát dobrým príkladom napred, vidíme na príklad vo Zvoleni. Z Baňskej Bystrice bol preložený župný úrad do Zvolene, ale kancelárií pre župný úrad nebolo žiadnych. Tam sú postavené 4 nové obytné domy pre rodiny. Tie boly docela jednoduše zrekvírované, nové dvere prebité a narobené z toho kancelárie, takže rodiny zase sú bez bytu. Máme druhý príklad. Vo Zvoleni je továrník Polgár. Pred 4 roky prišlo tam české vojsko, zrekvírovalo jeho továreň a narobilo z tých miestností, v nichž sa má pracovať, magadzíny. 4 roky uplynuly a Polgár nemôže dostať vojsko zo skladišťa von. Sľubuje, že bude zamestnávať okamžite 120 delníkov bude-li mu skladište vyprázdnené. Tým by sa čelilo nezamestnanosti, a potrebuje-li erár skladište môže si ho postaviť. Znalci dokazujú, že také skladište, aké erár potrebuje by sa postavilo za 50.000 korún. Vojsko tam má baganče, kisne, staré konzervy ba dokonca celé hromady prázdnych krabíc od konserví. Na to je upotrebená táto továreň. Teraz sa jedná o odškodnenie. Erárni znalci, odborníci odhadli škodu na 273 korún mesačne. Tedy takú náhradu má dostať ten továrník za to, že 120 delníkov nemôže zamestnávať. Súkromí znalci, ktorí k tomu boli pritažení, ustálili odškodnenie na 83.000 korún mesačne. Taká je v tom odhade diferencia.

Tedy poukazujeme na to, že štát dobrým príkladom napred nejde, aby si postavil baráky, keď potrebuje skladište. Takto bude štát platiť na odškodnom miliony tomu továrníkovi, zatým čo by si skladište mohol postaviť za 50.000. Pánovia, podívajte sa na Slovensko ku pr. do dediny Podlavice. Tam z každého dvora bude na vás zierať delo, v každom dome sú ubytovaní vojáci. Tí ľudia to tam musia trpieť. Prečo si štát nepostaví kasárne? Celá dedina je hotová kasárňa, štát ale nestaví, nezaopatrí si, čoho je treba a molestuje obyvateľstvo so svojimi kanóny i vojáky. (Souhlas u stoupenců řečníkových.)

Místopředseda Kadlčák: K slovu dále není nikdo přihlášen. Rozprava je skončena.

Byly podány pozměňovací návrhy. Žádám, aby byly přečteny.

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):

Návrh sen. Löwa, Jarolima a soudr. k č. t. 1548.

§ 3.

Odstavec 6. budiž škrtnut.

Návrh sen. Reyzla, Löwa a soudr. k č. t. 1548.

§ 5.

V odstavci 7. buďtež slova ťs urychlenímŤ nahražena slovy ťdo 14 dnůŤ.

Návrh sen. Löwa a soudr. k č. t. 1548.

§§ 12 až 17.

Paragrafy 12 až 17 buďtež škrtnuty.

Eventuální návrh sen. Löwa a soudr. k č. t. 1548.

§ 12.

Paragraf 12, odstavec 2. má pozměněně zníti: ťPříslušnost živnostenských soudů a řádných soudů tímto ustanovením není dotčena a jednotliví zaměstnavatelé a zaměstnanci mohou podle své volby dovolávati se živnostenského soudu, případně řádného soudu anebo soudu rozhodčího. Uplatnění nároku před rozhodčím soudem způsobuje zahájení sporu (§ 232 civ. ř. soud.). Nálezy rozhodčího soudu jsou vykonatelny cestou správní.Ť

Návrh sen.Starka, Lorenze a soudr. k č. t. 1548.

§ 17.

Po §u 17 vsunut budiž nový § 17 a):

"Jestliže Podnikatel anebo jím stanovený úřadník anebo zřízenec nedodrží mzdových a pracovních podmínek, které rozhodčí soud stanovil, potrestán budiž podnikatel politickým úřadem I. instance vězením do 3 měsíců anebo peněžitou pokutou do 100.000 Kč. V případě opětném lze uložiti trest vězení s peněžitou pokutou současně. Jmenovaných trestů jest užíti, nepodléhá-li čin anebo opomenutí přísnějšímu ustanovení trestnímu."

Návrh sen. Perthenové, Bartha a soudr. k č. t. 1548.

§ 18.

Slova od "a to" až "Slezska" buďtež škrtnuta a nahrazena slovy "v obvodu Čech, Moravy a Slezska v sídle obchodních komor".

Návrh sen. dr. Wiechowskiho a soudr. k č. t. 1548.

§ 25.

V odstavci 1. škrtnuta buďtež slova "ve kterých je nedostatek bytů".

Návrh sen. Linka a soudr. k č. t. 1548.

§ 27.

Poslední odstavec budiž škrtnut.

Návrh sen. Löwa, Polacha a soudr. k č. t. 1548.

§ 28, odst. 1. slova "odstavec 1." buďtež škrtnuta.

Slova "smí činiti" buďtež nahrazena sloven "činí".

Zaručené zápůjčky mají zníti:

"při domech	s jedním bytem	60%,
"	s dvěma byty	62%,
"	s třemi byty	64%,
"	se čtyřmi byty	67%,
"	s pěti byty	70%,
"	se šesti byty	73%,
"	se sedmi byty	76%,
"	s osmi a více byty	80%.

 

stavebního nákladu řádně zjištěného."

Odst. 2. slova "činiti..."až "zjištěného" jest nahraditi slovy "zvýšena býti nad sazby uvedené v prvém odstavci".

Po první větě odstavce 2. jest vsunouti odstavec 7. vládního návrhu jakožto odstavec 3. Do tohoto nového odstavce 3. jest jakožto druhou větu pojmouti druhou větu odstavce 2. vládního návrhu.

Odstavec 3. předlohy obdrží označení odstavec 4.

Odstavec 4. předlohy se škrtne.

Odstavec 5. Úvodní slova mají zníti: "Většina bytů musí...".

Odstavec 6. Slova "podle odstavce 1. až 3." jest nahraditi slovy "podle odstavce 1. až 4.".

Odstavec 8. Odstavec 8. obdrží označení odstavec 7.

(Předseda Prášek ujímá se předsednictví.)

Návrh sen. Heckera a soudr. k č. t. 1548.

§ 30.

Tento paragraf má pozměněn zníti:

"Podpora státu podle § 27 č. 2. záleží v tom, že se stát vlastníkovi stavby zavazuje po 25 let ode dne povoleného užívání stavby počínaje ve čtvrtletních pozadu splatných lhůtách platiti příspěvek na zúročení a amortisaci stavebního nákladu, a to pro prvých 5 let ve výši 4%, pro dalších 5 let 3¹/₂%, pro následujících 5 let 3¹/₄%, pro dalších 5 let 3% a pro posledních 5 let 2¹/₂%."

Návrh sen. Hladika a soudr. k č. t. 1548.

§ 31.

Odstavec 2. se škrtne.

Návrh sen. Löwa a soudr. k č. t. 1548.

§ 37.

Číslice "30" se nahradí číslicí "50".

Návrh sen. Niessnera a soudr. k č. t. 1548.

§ 64.

§ 64 budiž škrtnut.

Předseda (zvoní): Slovo si vyžádala paní zpravodaj sen. Ecksteinová.

Zpravodaj sen. Ecksteinová: Vážený senáte! O námětech pánů řečníků, kteří se súčasinili debaty o zákonu o stavebním ruchu, pokud se tímto stavebním ruchem ve svých řečech zabývali, mohu říci, že přednesenými návrhy a náměty jimi uváděnými zabýval se již sociálně-politický a rozpočtový výbor sněmovny a že tytéž návrhy byly přednášeny i v sociálně-politickém a rozpočtovém výboru senátu. Senát je bedlivě uvážil, a poněvadž z valné části tyto návrhy by byly nevyhovovaly potřebě, aby zákon o stavebním ruchu se mohl rozvinouti tak, jak je žádoucno, a z velké části by byly znamenaly i překážku, usnesl se sociálně-politický výbor senátu, aby k těmto námětům zřetel vzat nebyl a doporučuje slavnému senátu, aby usnesení poslanecké sněmovny bylo slavným senátem schváleno tak, jak je obsaženo v tisku 1548.

Předseda: Přeje si zpravodaj za výbor rozpočtový pan sen. Kouša slova?

Zpravodaj sen. Kouša: Vzdávám se slova.

Předseda: Přikročíme k hlasování.

O navržené osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli hodlám dáti vzhledem k podaným pozměňovacím návrhům hlasovati tímto způsobem:

O §u 1, §u 2, §u 3, odst. 1. až 5., podle zprávy výborové.

O §u 3, odst. 6., podle návrhu sen. Löwa a soudr. Bude-li zamítnut, podle zprávy výborové.

O §u 4, §u 5, odst. 1, až 6., podle zprávy výborové.

O §u 5, odst. 7., podle návrhu sen. Reyzla a soudr. Bude-li zamítnut, podle zprávy výborové.

O §u 6 až 11 podle zprávy výborové.

O §u 12 až 17 podle návrhu sen. Löwa a soudr. Bude-li zamítnut o §u 12, odst. 1., podle zprávy výborové; o §u 12, odst. 2., podle návrhu sen. Löwa. Bude-li zamítnut, podle zprávy výborové.

O §u 13 až §u 17 podle zprávy výborové.

Pak o návrhu sen. Starka a soudr. na vložení §u 17 a).

O §u 18 podle návrhu sen. Perthenové a soudr. Bude-li zamítnut, podle zprávy výborové.