Místopředsedové: Kadlčák, Klofáč, Niessner a dr. Soukup.

Zapisovatelé: dr. Krouský, Svěcený.

112 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři: dr. Dolanský, dr. Markovič, Srba, Udržal; odborový přednosta dr. Bobek.

Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr. Šafařovič; jeho zástupci dr. Bartoušek a dr. Trmal.

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Zahajují schůzi.

Sděluji, že udělil jsem dovolenou pro dnešní schůzi sen. Dulovi, Dúrčanskému, Jelinkovi, Frankemu, K. Friedrichovi a Hrejsovi.

Navrhuji, aby byla udělena zdravotní dovolená na týden sen. dr. Schmidtovi a Drábovi.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Tato dovolená je udělena.

Senátní tajemník dr. Šafařovič (čte):

Tisk 1592. Naléhavá interpelace sen. dr. Witta, Smetany a soudr. na předsedu vlády a ministra veřejných prací ohledně konfliktu v báňském průmyslu revíru Ostravsko-Karvinského.

Tisk 1593. Naléhavá interpelace sen. Jarolima. dr. Hellera a soudr. na pana ministra veřejných prací o stávce horníků v Moravské Ostravě, kterou vyprovokovali moravsko-ostravští uhlobaroni.

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Přikročuji k projednávání denního pořadu.

Prvním bodem je

Zpravodajem je p. sen. dr. Klouda.

Táži se pana zpravodaje, zda navrhuje nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. dr. Klouda: Nenavrhuji.

Místopředseda Kadlčák: Pan zpravodaj nenavrhuje textových změn. Konstatuji, že senát je schopen se usnášeti. Budeme tedy hlasovati. Prosím pp. senátory, aby zaujali svá místa. (Děje se.)

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí, přijatou ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Osnova zákona s jeho nadpisem, nadpisy jednotlivých částí a jednotlivých paragrafů s úvodní formulí přijaty jsou také ve čtení druhém.

Budeme hlasovati o tištěné resoluci. - Prosím p. zpravodaje!

Zpravodaj sen. dr. Klouda: Navrhuji schválení resoluce.

Místopředseda Kadlčák: Kdo souhlasí s navrženou tištěnou resoluci, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Resoluce se přijímá.

Tím tento odstavec denního pořadu je vyřízen.

Přistupujeme k druhému odstavci, jímž je

Zpravodajem je p. sen. dr. Procházka.

Táži se pana zpravodaje, zda navrhuje některé textové změny.

Zpravodaj sen. dr. Procházka: Navrhuji opravu tiskovou, která byla již konstatována podle připíšu kanceláře poslanecké sněmovny ze dne 14. března 1923, čís. 4022, poslední věta odstavce 4, § 2 zákona má zníti: >Soudcové z povolání pozbývají svého úřadu, jakmile přestali býti členy nejvyššího soudu nebo sborových soudů II. stolice.<

Místopředseda Kadlčák: Budeme hlasovati. Prosím pp. senátory, aby zaujali svá místa. (Děje se.)

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí, přijatou ve čtení prvém, také ve čtení druhém i s navrženou opravou textovou, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí přijaty jsou také ve čtení druhém.

Přistupujeme k třetímu odstavci, jímž je

Zpravodajem je sen. dr. Horáček. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. dr. Horáček: Slavný senáte! Nikoli bez jakéhosi pohnutí ujímám se dnes slova k tomuto referátu. Jedná se ovšem o věc celkem střízlivou, o ražbu nových mincí. Ale uvědomíme-li si, že tato předloha byla posledním činem tak tragicky zesnulého bývalého ministra financí dr. Al. Rašína na dráze jeho velkorysé a cílevědomé politiky valutní, a slyšíme-li, jak právě tento návrh na ražbu československých dukátů tak přirostl mu k srdci, že ještě v posledních dnech svého života na smrtelné své lůžko dal si přinésti tento obrázek staročeských svatováclavských dukátů. (Ukazuje obrázek staročeských dukátů) a jím se obíral, tedy neubráníme se tesklivému dojmu a s pietou přikročíme k projednávání této záležitosti.

Jest známo, že všeobecně se u nás touží a volá po stabilisaci naší měny. Ale ovšem tato stabilisace bude jen tehdy dokonalá, když jednotka peněžní, která je měřítkem hodnot, bude se vyznačovati pevnou, nezměnitelnou hodnotou. To se stane teprve tehdy, až bude tato jednotka peněžní představovati určitou váhu drahého kovu, neboť zlato, jak známo, je dnes stále ještě tím nejstálejším statkem, který nemění své hodnoty. A proto přes všechny různé moderní peněžní teorie bude jediné východisko k úplně nápravě a stabilisaci měny teprve tenkrát, až budeme moci se vrátiti k měně zlaté.

Ovšem tento okamžik je odsunut ještě do daleké budoucnosti, neboť i kdybychom snad mohli si dnes opatřiti k tomu účelu dostatečnou zásobu zlata - a jak známo, podle našeho zákona o budoucí československé cedulové bance bude třeba, aby 35 % všech obíhajících bankovek bylo kryto zlatem nebo zlatými devisami - tedy přece ještě by nebylo možno, abychom zavedli zlatou měnu. Neboť zlatá měna v podstatě své předpokládá směnitelnost bankovek za zlato, to jest aby každý na požádání za své bankovky obdržel u cedulové banky stejný obnos ve zlatě. Taková směnitelnost bankovek za zlato není možná v našich poměrech, poněvadž nemáme žádné záruky, že by toho nebylo hojně používáno a že by se skutečně bankovky ihned nepředkládaly bance k výměně za zlato, kteréžto zlato by se buď schovávalo, anebo by odplývalo do ciziny. Neboť bude záležeti především na tom, aby naše mezinárodní bilance byla trvale aktivní, poněvadž jen taková trvalá aktivnost obchodní bilance zaručuje, že zlato do ciziny neodplývá, nýbrž naopak že z ciziny připlývá. Jak řečeno, tento okamžik jest nám ještě vzdálený a nezbývá než postupovati na dosavadní dráze, vyráběti, šetřiti, abychom jednou dospěli k tomu, že budeme moci měnu zlatou zavésti.

Avšak předložený návrh nemá také za účel zavedení nějaké zlaté měny, třeba nám zavádí zlaté mince, dukáty, poněvadž tyto mince nemají býti měnou. Pod měnou rozumíme jen takové peníze, které jsou zákonným platidlem, t, j. které musí každý přijímati a kterým může každý neomezeně platili. Tyto dukáty nebudou zákonným platidlem, nýbrž budou jen tak zvanou obchodní mincí, t. j. penězi dobrovolně užívanými, které vlastně nebudou představovati než také jakýsi druh zboží. Kdo chce, bude si je kupovati, bude jich snad různé používati, ale nikdo nebude nucen je přijímati a jimi platiti.

Zdálo by se tedy snad, že je zbytečné takové obchodní mince u nás zaváděti. Ale důvody pro to jsou dvojí. Jeden, řekl bych, je důvod jaksi etický, mravní. Jest to atributem státní samostatností, aby stát měl své peníze a zejména dnes, aby stát měl své peníze zlaté. A tyto zlaté peníze nám budou symbolem naší dřívější samostatnosti, neboť my jsme měli takovéto peníze s obrazem vévody Václava až do bělohorských dob. Je to tedy jakousi mravní povinností našeho státu, když nabyl opět samostatností, aby zase k tomu symbolu své státní samostatnosti se vrátil.

Druhým účelem této předlohy jest, aby se vyhovělo legitimní touze a hladu po penězích, tak zvané thesauraci. Jest to něco psychologicky vysvětlitelného, zejména v dobách porušení měny a nedá se to nijakými předpisy nebo zákony zameziti. Lidé prostě nedůvěřují, ať již právem či neprávem peněžním ústavům a rádi schovávají své peníze doma a když už je chtějí tedy schovávati, jest zajisté lépe, když budou schovávati takové plnohodnotné peníze zlaté, než jako dnes papírové státovky nebo peníze drobné, tedy vnitřně bezcenné.

Co do podrobností tohoto zákona, obsahuje zákon vlastně většinou jen jisté mincovně-technické předpisy.

V § 1 jest ustanoveno, jak mají býti tyto dukáty těžké a velké. A jest zde řečeno, že se má z jednoho kilogramu ryzího zlata přibližně raziti 290 a půl takových dukátů, čili že jeden dukát bude vážiti ¹/₂₉₀ a ¹/₂ kilogramu ryzího zlata. Tato váha byla vzata proto, poněvadž také naše staré dukáty z dob historických měly tuto váhu. Mohla by nastati pochybnost, nebylo-li by snad praktičtější raziti nové zlaté mince, dukáty v takové váze a v takovém objemu, aby se rovnaly na příklad zlatým desetifrankům. To by znamenalo, že by muselo býti raženo takových mincí z 1 kg ryzího zlata nikoliv 290¹/₂, nýbrž 344¹/₂, že by byly tedy o něco menší, a pak by měly váhu a hodnotu zlatých desetifranků dle soustavy mincovní t. zv, latinské. Ale proti tomu mluví dva důvody, jednak ten, že bychom tím právě opustili historickou kontinuitu našich nových dukátů s těmi starými dukáty, což ministr dr. Rašín chtěl právě zachovati, a za druhé bylo by zde jisté nebezpečí, že by se těchto dukátů, ačkoliv budou raženy jen na soukromý účet - ve státní mincovně, používalo ku platům do ciziny, poněvadž by to bylo výhodné, kdyby se rovnaly zlatým desetifrankům, A tu by bylo nebezpečí, že zlato, které jest u nás u soukromníků, by uplývalo, zejména při nepříznivé platové bilanci, do ciziny.

Proto setrváno bylo v § 1 na tom, aby váha dukátů rovnala se oněm starým dukátům a rovněž jejich ryzosti. Jak známo, zlaté mince nemohou býti raženy úplně z ryzího zlata, nýbrž proto, aby byly odolnějšími, resistentnějšími, musí to býti jistá směs s mědí. Ale toto legování jest celkem nepatrné, jak je viděti z §u 1.

§ 2 mluví o tom, jak budou vypadati tyto nové dukáty. Budou míti na líci obraz sv. Václava, čímž se budou právě přimykati k těm starým našim svatováclavským dukátům, které ukazují také obraz vévody Václava, a na rubu budou míti malý znak Československé republiky.

§ 3 mluví o tak zvaném remediu, to jest o jisté zcela nepatrné úchylce, která musí býti vždycky připuštěna, jelikož není možno, aby se při ražení zachovala až do jednoho tisíce gramů předepsaná váha. To jest obvyklé mincovně-technické opatření.

§ 4 má důležité ustanovení, že tyto dukáty budou jenom obchodními mincemi, t. j., že se bude jích jenom dobrovolně užívati a dále že budou raženy na soukromý účet mimo první tisíc dukátů, které bude raziti stát a které budou zvlášť očíslovány jako dukáty jubilejní, které mají býti vydány k pátému výročí prohlášení naší republiky. Ostatní dukáty ražené na soukromý účet budou předmětem soukromého obchodu.

To jsou tedy hlavní ustanovení této předlohy, jak vyšla z usnesení poslanecké sněmovny. Rozpočtový výbor podrobně se jí zabýval a doporučil schválení její v nezměněném znění.

A já mám jenom to přání, aby záhy byl vyplněn poslední odkaz zesnulého ministra financí dr. Aloise Rašína, aby tyto dukáty rozlétly se v den 5letého výročí samostatnosti naší republiky po celé vlasti, aby tyto dukáty hlásaly starou slávu bývalého českého státu, a aby k srdcím celého národa mluvily těmi tklivými slovy naší staré české hymny: Svatý Václave, vévodo české země, nedej zahynouti nám ni budoucím! (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda Kadlčák: K slovu není nikdo přihlášen, rozprava jest skončena.

Přistupujeme k hlasování ve čtení prvém.

Prosím pány senátory, aby zaujali svá místa. (Děje se.)

O osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli (má 5 paragrafů) hodlám dáti hlasovati najednou.

Jsou proti tomu námitky? (Nebyly.) Námitky nejsou.

Kdo souhlasí s navrženou osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí ve čtení prvém, otištěnou v tisku 1564, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí jsou přijaty ve čtení prvém ve znění přijatém poslaneckou sněmovnou.

Přistupujeme k dalšímu odstavci, jímž je

Zpravodajem je p. sen. dr. Brabec. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. dr. Brabec: Slavný senáte! Mám čest podati Vám zprávu o třetím zákonu, který spadá do skupiny zákonů na ochranu československého státu. A sice předmětem našeho jednání jest zákon o telegrafech podle usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu téhož zákona tisk 4002. Mluvíme-li o telegrafech, jest ovšem tím rozuměti a pojímati do tohoto slova elektrický telegraf, též telefon bezdrátový, radiotelegraf a elektrické návěštní zařízení. Mimo to radiotelegrafem se rozumí také radioteleton. Dosud tato zákonodárná látka byla roztříštěna v různých zákonech, vládních nařízeních, výnosech, dekretech a byla jinak upravena pro země Čechy, Moravu a Slezsko jakožto součástku bývalé poloviny zemí v říšské radě zastoupených, a jinak pro Slovensko a Podkarpatskou Rus, Již z toho je vidět, že jest také zapotřebí mimo koncentrování této látky zákonodárné její unifikace.

Myslím, že by bylo zbytečno mluviti zde o významu zařízení telegrafních a telefonních, a že stačí připomenouti, že se chystá v mezinárodním světě konference, která se bude zabývat znovu těmi poměry, takže tento zákon do jisté míry v mezinárodním jednání bude předbíhat. Ale jestliže to potrvá jistě 2 až 3 roky, není možná podle dnešního stavu kodifikací čekat a jest tudíž zapotřebí, abychom věc jakožto skutečně potřebnou a naléhavou projednali. Arciť zákon, který nám předkládá poslanecká sněmovna k usnesení, je zákonem rámcovým a nebude vyčerpávat všechny podrobnosti, které do tohoto oboru spadají, nýbrž ustanoví nejdůležitější normy a ponechává namnoze vládní moci, aby je podle potřeby doplňovala.

Povaha rámcového zákona je právě odůvodněna tím, že mezinárodní konference přinesou jistě různé změny v zásadách úpravy telegrafního práva - mluvím tedy pořád o telegrafech v tom smyslu zákona, že se totiž tento pojem vztahuje i na všechno ostatní, o čem jsem řekl, že spadá pod pojem telegrafu - a podle výsledků těch to mezinárodních konferencí budeme pak jistě upravovati právo to znovu. (Místopředseda dr. Soukup ujímá se předsednictví.)

Osnova zákona se rozpadá celkem v 6 skupin Především je tu skupina norem obsažených v §§ 1-4, která v § 1 definuje výhradní právo státu zřizovati, udržovati a provozovati telegrafy na území Československé republiky. V dalším §u se ustanovuje, co spadá pod pojem telegrafu, a pak v § 3 se stanoví, že stát může propůjčiti koncesi vykonávání výhradního práva telegrafního. Jak známo, telegraf byl vždycky regálem čili výsostným právem státním, které dnes v moderním zákonodárství charakterisujeme jako veřejný státní podnik. Koncese je potřebí též i pro radiotelegrafii na lodích, které nejsou majetkem Československého státu a které plují pod československou, vlajkou, pak pro radiotelegrafy na všech vzducholodích československé státní příslušnosti, které nejsou majetkem Československého státu, a konečně na všech vzducholodích, kterékoliv cizí státní příslušnosti uvnitř československých hranic. Není třeba koncese pro telegrafy uvnitř budov soukromých, a pak na souvislých pozemcích téhož vlastníka, pokud nejsou žádným způsobem přerušeny. Státní telegrafy se zřizují na účet státu a zůstávají jeho majetkem i tehdy, když súčastnění činitelé přispěli na jejích zařízení.

Druhá skupina norem, obsažená v §u 5, podrobuje výrobu, prodej, přechovávání í dovoz cizích radiotelegrafických zařízení povolení a dozoru státu. Kompetentním je zde ministerstvo obchodu za součinnosti ministerstva pošt a telegrafů.

Třetí skupinou norem jsou §§ 6-9, které upravují kompetenci jednotlivých ministerstev ve věcech telegrafních. Ty - myslím - nepotřebují zvláštního odůvodnění.a přešel bych hned ke skupině 4, obsažené v §§ 10-14, která stanoví podmínky veřejného používání státních telegrafů a pak telegrafů soukromých, určených pro užívání veřejné. A tu je především důležitá zásada užívání obecného, ze kterého stanoví § 10 dvě důležité výjimky, a to pro dobu buď válečnou, anebo pro dobu mimořádných uvnitř státu vzniklých nebezpečí, kdy má poštovní a telegrafní správa právo zastaviti nebo omeziti právo telegrafní, a pak odstavec třetí téhož paragrafu, kde se vylučují soukromé telegramy, fonogramy, nebo telefonní hovory z dopravy, pokud jejich obsah směřuje proti bezpečnosti státu, nebo jeho hospodářským zájmům, zejména pokud se týče útoků na naší valutu také, anebo pokud odporují zákonům veřejného pořádku anebo mravností. Tu ovšem je potřebí dodati, že rozhodnutí, kdy tyto případy nastávají, jsou většinou závislá od posouzení každého jednotlivého případu, tedy, že jsou to quaestiones facti.

V § 11 téže skupiny se stanoví zásada, že správa státní neručí za telegramy k dopravě jí svěřené, rovněž tak ne za veřejnou telefonní službu, že tudíž neposkytuje náhrady škod, které by z tohoto důvodu povstaly.

Vypadalo by to na první pohled snad poněkud podivné, že zbavujeme stát veškerého ručení, ale dlužno uvážiti, jak provoz telegrafní a telefonní vlastně ve skutečností vypadá, že si každý, kdo používá těchto prostředků transportních, musí býti vědom všech jejích vad a všech jejích nedokonalostí, a když už jich užívá, tedy nésti také toho důsledky.

V další páté skupině se upravuje otázka telegrafního tajemství a pak se tam stanoví trestní normy. To je skupina paragrafů, která z hlediska všeobecného jistě bude buditi největší zájem a nejvíce může zasahovati do práv státních občanů. Toto právo nebývalo skoro vůbec upravováno. Pouze zaměstnanci telegrafní služby mohli býti stíháni pro porušení tajemství řízením disciplinárním, pokud se týče ovšem zemí Čech, Moravy a Slezska; lépe to bylo upraveno na Slovensku a v Podkarpatské Rusi v právu maďarském resp. uherském. Ti byli pokročilejší v tom směru. Dnes ovšem se stane povinností zachovati telegrafní a telefonní tajemství nejen pro zaměstnance telegrafní a telefonní služby, nýbrž podle paragrafů dalších, zejména § 17, pro osoby mimo tuto službu, což je ovšem velmi důležitá norma, která zasluhuje zvláštní naší pozornosti. Trestní činy spáchané proti těmto normám o zachování tajemství telegrafního a telefonního jsou jednak kvalifikovány jakožto přečiny, ve třech případech jsou kvalifikovány jakožto zločiny. Přečiny jsou tíže trestné, když byly spáchány za určitých, přitěžujících okolností, zejména ze zištnosti, nebo když bylo použito zrazeného tajemství uveřejněním v tisku a pod. Ovšem jsou také případy výminečné, které zbavují povinnosti zachovati tajemství telegrafní a telefonní a sice neplatí toto ustanovení tehdy, když zákonem jest pod trestem stanovena všeobecná povinnost oznamovati trestné činy. Tedy jsou to známé případy, zejména pokud se jedná o velezradu. Mimo to je zbavena poštovní a telegrafní správa povinnost, zachovávati telegrafní a telefonní tajemství za války, nebo když byla vyhlášena mimořádná opatření, kdy může pak ministerstvo vnitra naříditi censuru telegrafů, fonogramů a telefonních rozhovorů.

Vytknouti je ještě a zvláštní zmínky zasluhuje, že i pokus přečinu je trestným. V §u 20 je upozorniti na normu, že se stanoví i možnost uložiti vedle trestu na svobodě ještě trest peněžitý, který se však stává závazným a musí býti uložen, byl-li čin spáchán ze zištnosti.

V poslední skupině šesté je upraveno t. zv, dožadovací čili rekvisiční právo státu na soukromé telegrafy a pak jsou tam obsaženy normy o zrušení, dosavadních předpisů a zákonů, jakož i předpisy o účinnosti zákona. A zde nemohu opomenouti té příležitosti, abych nevytkl jednu věc, která se bohužel v našich zákonech často opakuje a myslím, že je velmi nezdravou. I tu se stanoví v §u 23, že zákon tento je účinný ode dne vyhlášení. Já myslím, že je chyba, když nedáváme dostatečnou lhůtu, aby zákony byly náležitě poznány státním a vůbec veškerým občanstvem této republiky. Je předně nemožno, aby sbírka zákonů a nařízení všude byla včas doručena. Když ještě ustanovíme, že platí zákon ode dne vyhlášení, je to do jisté míry nebezpečné a nespravedlivé. Musí to vzbudí i právní nejistotu, poněvadž jsou tu velmi důležité některé normy o trestních činech, kterých se může někdo dopustiti - a on zákona neznal - a přec platí zásada, že neznalost zákona nikoho neomlouvá. Tedy v tomto případě se mohou státi křivdy velmi snadno. Mám za to, že senát bude nucen, jestli tato praxe se nezmění v poslanecké sněmovně, zamítati resp. vraceti zákony za účelem změny, třebas i z těchto důvodů. To je úplně pochybený modus zákonodárné činnosti, proti kterému je dlužno se ohraditi a na něj včas upozorňovati. My skutečně budeme nuceni, jestli se toto bude opakovati, takové zákony vraceti, poněvadž jsou to ustanovení velmi nebezpečná, vzbuzující nejistotu právní.

Jinak tento zákon, celé usnesení poslanecké sněmovny je důkladně propracováno, vyhovuje úplně okamžité potřebě doby, je skutečně naléhavé a já bych nechtěl navrhovati vrácení tohoto zákona, třebas i z důvodu prve uvedeného, poněvadž se obávám, že by tím státu vzešla větší škoda, než by byl prospěch, který by vzešel z nápravy.

Proto jménem ústavně-právního výboru doporučují, aby usnesení poslanecké sněmovny, obsahující osnovu zákona o telegrafech, bylo schváleno beze změny. (Potlesk.)

Místopředseda dr. Soukup: Navrhuji řečnickou lhůtu k tomuto předmětu v trvání půl hodiny.

Jsou námitky proti tomu? (Námitky nebyly.)

Námitek není. Zahajují debatu.

K slovu je přihlášen především řečník proti p. kol. sen. Polach, jemuž uděluji slovo.

Sen. Polach (německy): Slavný senáte! V důvodové zprávě k zákonu odůvodňuje se nutnost uskutečniti nyní tento zákon nutností, shrnouti, sjednotiti a kodifikovati různé normy, které dosud v telegrafním právu existují. Jest sice, jak důvodová zpráva a jak také zpravodaj kolega dr. Brabec řekl, specifikace tohoto zákona dnes ještě nemožnou, poněvadž teprve pozdější mezinárodní konference přinesou zásadní změny, na které zákonodárství každého jednotlivého státu, pokud jde o skutečné provedení telegrafního práva, bude vázáno. Ale on míní, a zrovna tak praví to důvodová zpráva, že nemůžeme čekati, poněvadž uskutečnění tohoto zákona má zcela, obzvláště naspěch. A byl tak upřímný, že řekl, že vládní strany, případně ústavně-právní výbor, považují zákon tento za součást onoho komplexu, kterýž označujeme krásným jménem >zákonodárství na ochranu republiky<. Tedy důvody jsou, přidržím-li se vývodů zpravodajových, kodifikace a sjednocení. Jest zajímavo, že důvodová zpráva se tak mimořádně střeží mluviti o skutečných a pravých důvodech tohoto zákona. Také zde platí slovo básníka: >Co moudře zapírá, ukazuje mně mistra slohu.< Neboť nesmírný spěch, se kterým se tento zákon dělá, doba, ve které se stává zákonem, legislatorní povrchnost a nesrovnalosti, které se nalézají v dikci tohoto zákona, vezmeme-li v úvahu paragrafy, které jednají o politické stránce problému, jeví nám pravé pohnutky zákona mnohem jasněji nežli nutnost sjednocení a kodifikace. Ve skutečnosti jest tento zákon sice zákonem unifikačním a kodifikačním, ale co sjednocuje a co kodifikuje, to jsou snahy, které směřují k sjednocení snah po utlačení svobod státních občanů v tomto státě z ohledů na zájmy nynější vládní většiny; a co kodifikuje, není ani tak telegrafní právo, jako spíše výjimečné zákonodárství i jest tento zákon důstojným doplňkem onoho zákona na ochranu, jehož úloha spočívá v tom, aby osoby právě vládnoucí chránil před každou kritikou oposice. (Místopředseda Kadlčák ujal se předsednictví.) Co doplňuje, jest zákon o státním soudu, jenž má za úkol, nepříjemnou kritiku nynějších vládních method a nynější většiny jistě a bezpečně odsouditi soudem, který jest složen tak, že jest mnohem spolehlivější, nežli snad lidový soud porotní. Jest to tedy kodifikace a sjednocení ve smyslu těch vládních zásad, o které se namáháte s tak nepochopitelným fanatismem, s tak neuvěřitelnou zaslepeností. Jest to zároveň, poněvadž dnes máme poslední schůzi podzimního zasedání, takovým pravým zakončením zákonodárné činnosti tohoto podzimního zasedání. S tímto zákonem přinášíte domů ovoce, které jste v tomto podzimním zasedání vytvořili.

Že se zde nejedná o všeobecné tvrzení, ukáže vám jasně, vezmete-li v tomto zákoně v úvahu paragrafy 10, 15, 17, 18 a 21, které svou celou dikcí podávají důkaz o pravé povaze tohoto zákona a o skutečných pohnutkách na rozdíl od pohnutek udaných. Víte, že se pří poradě ústavně-právního výboru v poslanecké sněmovně přišlo pří paragrafu 14 na to, že censura-telegramů, že zastavení telegrafního provozu pří ohrožení veřejného klidu, jak tam původně stálo, a při ohrožení veřejného pořádku představuje tak velikou dvojsmyslnost, že ústavně-právní výbor poslanecké sněmovny cítil nutnost, toto ustanovení formulovati přesněji, a že z tohoto důvodu dosadil zvláštní subkomitét, jenž předsevzal změnu tohoto paragrafu 15, ve kterém se nyní, na rozdíl od dřívějšího znění, praví, že za války nebo byla-li vyhlášena mimořádná opatření podle zákona ze dne 14. dubna 1920, může ministerstvo vnitra censurovati telegramy, telefonní hovory atd. Ale kdežto zde tato změna, která znamená přesnější formulování tohoto výjimečného práva, byla předsevzata, zůstala ve všech jiných paragrafech, obzvláště v §u 10, pak ale také v §u 17 odst. 3., §u 19 a §u 21 ta dikce, to formulování, jež představuje mluvu zákona na ochranu republiky. Leží v tom táž obojakost, táž legislatorní ledabylost, vyjádříme-li se mírně - ve skutečností jest plánovitá a vědomá - které jste se dopustili také pokud jde o zákon na ochranu republiky, tím, že jste trestnost v nejpřísnějším slova smyslu pří vyhrůžce zločinu ve smyslu velezrady škrtli, ale totéž ustanovení, které jste zde odňali, v §u 39 zákona na ochranu republiky opět přijali.